O KNIZE RECEPT NA ŠTĚSTÍ?

8. května 2020 v 14:01 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Není to opravdu o receptu jako takovém, ale je to nádherné čtení. Paní spisovatelka ve vzpomínkách píše o své babičce a je cítit z toho velká láska k babičce.

Já jsem si babiček moc neužila, ale také na ně ráda vzpomínám. Tyto vzpomínky mne zavedly do mého mládí a a tím pádem to jsou vzpomínky na maminku, která ovšem ještě žije, i když už to určitě nebude nějak dlouho. Za čtrnáct dní jí bude STO let.

Já jsem původem z Moravy, na což jsem patřičně hrdá, narodila jsem se v Brně, ale žili jsme nedaleko Brna na takové větší vesnici, dnes je to malé městečko. Ale když jsem četla v knize výrazy jako štokrle, (židle bez opěradla) štěrchala (chrastila) duchny (peřiny) apod. Byla jsem opět doma ve svém mládí. Babiččin sad jsem měla zapsaný u nás jako tatínkův sad, protože dokud mohl, byl tam denně a že tomu rozuměl.

Moc se mi líbilo slovní spojení Ježkův sad a v tom sadě bzučely včely, které neublíží dobrému člověku, protože ho poznají jako pes. Potvrzuji. Tatínek v tom sadě pěstoval ovocné stromy, které si vypěstoval sám z pecky, narouboval a když se urodilo nabízel sousedům, aby si natrhali sami zadarmo nebo za pakatel. Také se u nás dělaly ve velkém kompoty. Těch se moje děti najedly dosyta.

Na polích rostly všude v okolí vlčí máky a na loukách i chrpy, což se mi také moc líbilo.

Maminka byla také moc dobrá kuchařka, pamatuji si, že jsme dělávaly na Vánoce domácí čokoládu do formiček, boží milosti a když jezdila k babičce na prázdniny vnoučata, nejčastěji pekla maminka táč s ovocem, někdy taky i dvakrát za den. No když se sešla tři vnoučátka školního věku, spořádala toho dost.

Také si pamatuji, že moje maminka chodívala k sousedům "na dračky", kde se po večerech dralo peří a povídaly se tam zajímavé příhody. Stále vidím ten velký dřevěný stůl uprostřed, na kterém bylo pod poklopem nadrané peří, aby se nerozlétalo po celé světnici. No, už jsem pamětnice, co se dá dělat.

Také jsme mívali doma pár let i kačeny, které maminka krmila kukuřicí. Protože byla maminka z Brna, tedy "městská" musela se to všechno učit a vidím to dodnes, jak pustila kačenu z posady, že padala dopředu, jak měla volátko nacpané.

Taky jsme asi dvakrát měli zabíjačku, a nebo jsme jezdili k tetám nebo strýcům, tam byly samé dobroty. Co jsem ale nikdy nemusela, byla zabíjačková polívka, ani jelítka, protože tam byla krev a kroupy a to nejím dodnes. Co mi chutná stále je dobrá domácí tlačenka. Tu dělávala maminka pak i doma, když už jsme bydleli v činžáku. Ano, i ty byly u nás na vesnici.

Také si pamatuji, že jsme s jednou kamarádkou chodily na koledu, abychom vymrskaly kluky. U nás se chodilo v úterý, ale to jsem mockrát nezažila.

Tak vidíš, Věruško, jaké krásné vzpomínky ve mně Tvoje nádherná knížka vyvolala. Obdivovala jsem také Tvou slovní zásobu, jak parádně jsi popisovala prostředí, ve kterém babička žila, no vřele tuto knížku doporučuji všem.

Četla jsem ji jedním dechem a takové čtení mám ráda. Děkuji moc za ten prožitek.

Zdravím ještě plná dojmů. Vaše Ježurka
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 8. května 2020 v 14:07 | Reagovat

Babičky jsem si moc neužila,možná proto se můžu strhnout vytvořit pěkné vzpomínky vnoučatům:-)Kdybych měla jít péct o půlnoci,tak běžím :-D
Libuško,přeji vám oběma krásný den :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. května 2020 v 14:42 | Reagovat

štokrle, kutchánek, šufánek, mašlovačka...
Já měl jednu babičku z Vysočiny a druhou z Mostecka; už ani nevím, který výraz ktera používal. :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 8. května 2020 v 15:07 | Reagovat

Moc pěkné vzpomínky na babičku Libuško. :-)

4 Eliss Eliss | Web | 8. května 2020 v 15:18 | Reagovat

To máte moc hezké vzpomínky. Ráda navštěvuji svoji babičku a poslouchám její příběhy z mladí 8-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. května 2020 v 15:30 | Reagovat

Už si název píšu, je to "z mé doby", stejně jako z tvojí - od Brna. Ve svém psaní používám krajová slova dost často, takže mi ani tvoje příklady nejsou cizí. Ach zlaté mládí :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. května 2020 v 15:31 | Reagovat

Libu, chybí mi zde jméno spisovatelky, ale podle názvu to snad vygúglím ;-)

7 Hanka Hanka | 8. května 2020 v 16:28 | Reagovat

Hezky se to čte, to tvoje povídání a vzpomínání, asi je dobré to občas "hodit na papír" ;-) . Já také vzpomínám a je tam trochu nostalgie. :-)

8 Růža Růža | E-mail | 8. května 2020 v 20:27 | Reagovat

Také jsem četla Věrčinu knihu a jako tobě se mi vybavily vzpomínky na dětství. S námi bydlely obě babičky, dva tolik rozdílné ženy. Babička Marie mi připomíná Věrčinu babičku, babička Františka nám dětem moc lásky nedala, byla zahořklý člověk. Babička Marie vařila denně kromě sobot a nedělí, to vařila maminka. A já s nostalgií vzpomínám na babiččiny buchty, vdolky, lívance. Babička byla věřící, a proto u nás byly v pátek bezmasé obědy. A stále ji před sebou vidím, jak sedí v křesle a plete rukavice, ty přízové se vzorečkem. Byla to babička v šátku a zástěře, s vlasy stočenými do malého drdůlku na temeni hlavy.
Druhá babička zase háčkovala krásné dečky a ubrusy a obdivuji, že si vzory pamatovala. Jen tu lásku nám neuměla vyjádřit.

9 Věra Fina Věra Fina | 9. května 2020 v 0:49 | Reagovat
10 Věra Fina Věra Fina | E-mail | 9. května 2020 v 0:56 | Reagovat

Libuško moc děkuji za recenzi na moji knihu. Potěšila jsi mne. Všechny zvu ke mně na blog, kde právě probíhá soutěž o tuto knihu plnou štěstí. Věrka
Blog Carolinamia.blogspot.com

11 Alka Alka | E-mail | 9. května 2020 v 8:00 | Reagovat

Libuško, doufám, že s maminkou aspoň pořádně pokecáte (po telefonu) a i já přeji, aby bylo co nejlíp. Vám oběma; byť to zdraví už je na prdlajs. :-)

[2]: Štokrle, štěrchat, duchna, mašlovačka - a k tomu furt, ausgerechnet, imrvére - já jsem z Mostecka rozená a dosud pobývající...

[8]: Moje babička taky stávala na prahu v propínací zástěře a pantoflích a klíďo přitom háčkovala...já nosím štekle a džíny a neuháčkovala bych ani řetízek (teda uháčkovala - krátký a přesto by byl ušmudlaný) :-?

12 Ježurka Ježurka | Web | 9. května 2020 v 12:56 | Reagovat

[1]: Kdo neměl nikdy babičku, o hodně přišel, že? Aspoň já to tak vidím.
[2]: Na Mostecku bydlím já, rodačka z Brna, tak tady jsem v mládí tato slova neslýchala. Jo, ty německé asi tady ano.
[3]:(4]  Děkuji.
[5]: Kitty, už máš odkaz na blogu a u mne v emailu.
[7]: No, přiměla mne k tomu ta nádherná knížka Věrušky.
[8]: Růženko, koukám, že máš taky krásné vzpomínky na mládí. Jinak maminka dodnes v pátek nejí maso a sladké obědy jí v pátek dosud a ráda.
[10]: Věruško, jsem ráda, že jsem si mohla přečíst všechny tvé nádherné knihy, kde je život opravdu dar.Ještě jsem zapomněla poděkovat za to větší písmo. Pro mne je to doslova balzám na duši.
[11]: Alko, bohužel s maminkou moc nemůžeme mluvit, nemá ty možnosti, jak bychom si přáli všichni Je v nemocnici, kde se jí moc dobře nevede.

13 Evina Evina | E-mail | 9. května 2020 v 14:40 | Reagovat

[1]:Já jsem vlastně měla jen jednu babičku.Ta bydlela u dcery dost daleko od nás.Měla tak těžký život(dříve,s haldou dětí,jako vdova),že se člověk nediví,že byla dost nerudná.Já osobně si myslím-být babičkou je to nejnádhernější v životě:-)Prostě taková odměna:-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 10. května 2020 v 11:30 | Reagovat

Mám ji taky Ježurko. Myslím, že jsme si ji pořídily ve stejnou dobu. Psala jsem o ní v článku doba covidová. Je to úžasné, kolik zážitků můžou mít i naprosto cizí lidé společných... :-)

15 ruzena ruzena | E-mail | Web | 10. května 2020 v 16:01 | Reagovat

Babička z tatínkovy strany byla taky z Brna a tak všechny ty výrazy znám, běžné jsme je používali i doma v Praze 😊 Knihu si určitě pořídím, jen co se dostanu do Prahy, doufám brzy! 🤞

16 Anička Anička | Web | 10. května 2020 v 16:38 | Reagovat

Jé, to zní zajímavě, knížku neznám, ráda si ji přečtu :-)

17 Signora Signora | Web | 10. května 2020 v 18:40 | Reagovat

Libuško, jsou to milé vzpomínky. :-)

18 MarijaKes MarijaKes | Web | 11. května 2020 v 8:29 | Reagovat

Knížku jsem nečetla, ale ten tvůj článek mne také dostal do dětství a vzpomínek. Moc děkuji. :-)

19 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 14. května 2020 v 10:20 | Reagovat

Jo to je požehnání věk.. Vzpomínám na pra babičku z Maetns, městečka na severním Plzeňsku obklopeneho lesy,.. Stokrle a duch a se používalo i tam, pěkná zahrádka, na sušené bylinky..

20 Ian Dury Ian Dury | Web | 14. května 2020 v 10:21 | Reagovat

Z Manětína.. Ještě vzpomínám na pstruhovy potok a pohled z můstku do něho..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama