Pláč i smích

18. května 2018 v 13:38 |  RODINA
Včera odpoledne jsme nebyli doma. Přijela pro nás švagrová s neteří a odvezly nás do Mostu na hřbitov. V březnu zemřel manželův bratr a včera měl vsyp na mosteckém hřbitově.

V první řadě se přiznám, že jsem o tomto obřadu nikdy neslyšela, tak jsem nevěděla, co nás čeká. Byli jsme v té části hřbitova, kde nebyly normální hroby, ale takové ohraničené čtverce, kolem dokola byly uličky, do jedné se dávaly květiny a do druhé svíčky. Těchto ohraničených čtvrců tam bylo dost. Uvnitř byla vyhloubena jamka, uprostřed byla postavena švagrovo urna, přikrytá černým přehozem. Obřad byl krátký, paní tam řekla pár slov, ve kterých bylo o zemřelém pouze jméno a nic osobního, pak tam pán nasypal popel z urny do jamky, kam dodal hlínu a nahoru vrátil vyloupnutý drn i s trávou. Takže povrch byl zase zakrytý a švagrová dostala napsaný průsečík bodu a) i bodu b), tedy dvě čísla, která ukazovala vzdálenost, jaká je od strany čtverce z obou stran. To bylo všechno. Nejhorší aspoň pro mne byl okamžik, kdy byl popel z urny vsypán (proto vsyp) do otvoru v zemi a mne okamžitě napadalo rčení: "Člověče věz, že prach jsi a v prach se obrátíš!"

Smutné, co jsme tady na tom světě, ale ještě se dokážeme na sebe mračit, hádat se a ubližovat si. PROČ?

Pak nás vdova pozvala všechny do restaurace. My jsme s manželem ani nechtěli jít, ale švagrová na tom trvala. Pak jsme byli rádi, že jsme šli, protože to bylo moc krásně. Dali jsme si všichni jídlo, byl přípitek sektem a pak si každý mohl vybrat co chtěl.

Bylo nás tam devět, sedm rodina a kamarádka švagrové a kamarád a spolužák už ze ZŠ švagra. Seděli jsme tam dvě hodiny, byli jsme v restauraci Pohádka, měli jsme sami salonek, semlelo se tam všechno možné, vážné i humorné situace ze života nejen zemřelého a jeho ženy, ale i nás ostatních. Proto jsme byli chvílemi jako počasí. Napřed smutek a slzičky, ale později i smích. Protože jsme s manželem našeho synovce ani neteř dlouho neviděli, jsou dospělí, mají své rodiny a bydlí mimo město, tak jsem je požádala, zda si je mohu vyfotit. Souhlas jsem dostala a neteř si pak vyfotila i mne s manželem s tím, že fotku pošle i naší další neteři, dceři od už déle zemřelé sestry manžela a švagra, která bydlí v Německu, je tam provdaná.

Synovec a neteř. Bylo nám s nimi moc dobře.

A taky jsem si musela vyfotit i švagrovou, které za vše moc děkujeme.

Co mám povídat, odjížděli jsme plni dojmů, pod tíhou nich jsme pak nemohli večer ani usnout.

Věřím, že se brzy opět uvidíme jak se švagrovou, tak s jejími dětmi, všechny jsme k nám pozvali na návštěvu a oni všichni slíbili, že určitě přijedou. Dokonce jsem měla takový šikovný nápad a už teď jsem řekla synovci, až tady jednou s manželem nebudeme, aby si vzal celou naši sbírku ježků. Jednak se mu líbila už v době, když jich bylo pár a pak v naší rodině žádný jiný JEŽEK není a já bych měla radost.

Po krásně stráveném odpoledni vám všem přeji hezké odpoledne a také víkend. Vaše Ježurka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 18. května 2018 v 13:51 | Reagovat

Je to zvláštní pohřeb, al taky s dělá rozptyl, kde se popel prostě vysype a vítr ho roznese do všech světových stran. Libuško, ty myslíš na všechno a vyřešila jsi to s těmi ježurkami skvěle. Tvoje sbírka bude mít jednou opatrovníka a pokračovatele. :-)

2 Hanka Hanka | 18. května 2018 v 14:09 | Reagovat

Bohužel, k životu patří i smutné stránky. Každý nemá nebo nechce mít hrob. U nás je na hřbitově rozptylová loučka, tady se tomu říká rozptyl a párkrát za rok, asi až se těch uren nashromáždí více, se rozptyl provádí. Na jednom takovém rozptylu jsem byla před léty, šlo o mého prastrýce. Popel byl rozsypán, na určené místo se mohly položit kytičky nebo dát svíčky. O Dušičkách je rozptylová loučka poseta květinami a svíčkami. Jen mě kolikrát napadlo, jestli je tohle z hygienického hlediska vhodný pohřeb... to nevím. ... A tu sbírku jsi vyřešila dobře, člověk má myslet i na takové věci a nenechat to na druhých. Je dobře, že jste do té restaurace šli. :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 18. května 2018 v 14:39 | Reagovat

Díky, taky jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo z té sbírky bude mít radost jako já.
[2]: Rozptyl měl kdysi můj tatínek, ale tam jsem nebyla, nemohla jsem odtud jet s malými dětmi a neměl by je kdo hlídat. A v kolumbáriu jsem měla uloženou malou dcerku, která i zemřela, psala jsem o tom. Až na to, když se likvidoval starý hřbitov, tak jsem pak nevěděla, jak to dopadlo a pomohla mi to zjisti vnučka. U nás v Mostě na rozptylové loučce jsem jí loučce jsem jí pak zapálila svíčku a určitě nebyla poslední.

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 18. května 2018 v 14:43 | Reagovat

Ani já nevím, že je také pohřeb vsypem do jamky. To, že jsou rozptylové loučky,tak jak píše Jitka vím. Já to mám vyřešené už dávno,dětí mě musí rozptýlit na našich horách. :-)

5 Hanka Hanka | 18. května 2018 v 14:51 | Reagovat

[3]:Napadlo mě, že uren je obrovské množství a stejně "pak" bude muset být s nimi nějak naloženo. U nás vím také o několika menších hřbitovech, které se likvidovaly a určitě ne všichni si zařídili na nových místech převoz těch ostatků. V kolumbáriu v husitském kostele měli urny moji prarodiče, ale z praktických důvodů (kostel byl většinou přístupný jen v době bohoslužeb a na ty jsme nechodili) jsme je odnesli na hřbitov. Ovšem když si vzpomenu na ten rozptyl mého prastrýce, měla jsem z toho tehdy "divné" pocity vidět, jak z uren vysypávají ten popel a lidé tomu přihlíželi. Připadá mi to opravdu nehygienické a jistě by se našlo možná vhodnější řešení. Ale jsem ráda, že na blogu píšeš i o takových věcech. :-)

6 Miluš Miluš | Web | 18. května 2018 v 15:19 | Reagovat

Byla jsi ze smutku určitě spokojená a byly jste vedle našich zahrádek,máme ve spodní řadě od shora... :-(

7 Zdenka Zdenka | Web | 18. května 2018 v 17:14 | Reagovat

Už moje babička je pohřbena vsypem, je to už 15 let a tenkrát jsem to také slyšela poprvé....spíš jsem znala rozptylové loučky ....Je moc hezké, že jste se pěkně sešli, i když při smutné příležitosti...

8 Lada Lada | 18. května 2018 v 17:30 | Reagovat

[2]: a [5]: Popel se skládá čistě z anorganických látek, všechno organické, co by mohlo hnít, plesnivět, kvasit, šířit choroby, atd., je po kremaci pryč. Tj. z hlediska hygieny nic nehrozí.

9 Lucka Lucka | E-mail | Web | 18. května 2018 v 21:45 | Reagovat

Je to samozřejmě smutná událost, když nám někdo odejde... Ale na druhou stranu, vše zlé je pro něco dobré, třeba se teď s rodinou budete vídat více, až k vám přijedou na návštěvu, vše se může domluvit. :-)

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 19. května 2018 v 8:52 | Reagovat

Zvláštní, to fakt jsem četla u Tebe prvně. Zatím to neumím vstřebat. Třeba to do budoucna bude běžné.

11 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 19. května 2018 v 8:54 | Reagovat

Toho hřbitova jsem si take vsinl pred lety pri návštěvě Mostu a také mne to prekvapilo...

12 Ježurka Ježurka | Web | 19. května 2018 v 15:03 | Reagovat

[4]: Zdeni, ty už řešíš takové věci? Mně se ještě nechce, ale možná je to dobře.
[6]: Vidíš, Miluško, my jsme pak poseděli v hospodě nedaleko, kterou určitě taky znáš a mě se tam moc líbilo.
[7]: No vidíš a já to vůbec neznala.
[9]: Určitě jsem tomu ráda, protože manžel už nikoho jiného nemá z přímé rodiny.
[10]: Abych se ti přiznala, Lotty, mne to moc neoslovilo, přišlo mi to takové odbyté, i když pohřeb taky nemusím.
[11]: Tak ty jsi byl někdy v Mostě? To koukám, to moc výletní město není.

13 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 19. května 2018 v 17:36 | Reagovat

Smutné i veselé, tak jak píšeš Libuško jsou taková setkání.

14 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 20. května 2018 v 19:35 | Reagovat

I tohle život bohužel přináší. Ježkosbírku jsi vyřešila skvěle. ;-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. května 2018 v 8:48 | Reagovat

Přijde mi to strašně smutné, nemít na hřbitově ani maličkou desku se jménem, okénko s urnou...jakoby člověk nikdy nebyl... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama