Moje vzpomínání

28. dubna 2018 v 13:45 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včerejší a dnešní den mne přiměl ke vzpomínání. Vím, že mi Otavínka říkala, že jde 27. t.r. do nemocnice na operaci, tak na ni od včerejška myslím a držím pěstičky.

Dnes jsem si vzpomněla, spíše zavzpomínala na Olomouc jako takovou a proto také na Otavínku. Už jsem o tom několikrát psala, že syn a vnuk hrají bowling a proto míváäjí vždy týden o prázdninách v Olomouci bowlingový open turnaj, který fakt trvá celý týden s mezinárodní účastí.

Dvakrát nás tam brali sebou, my jsme jeli za čtyři dny domů, ale po tu dobu, co jsme tam byli, tak s námi jezdili po okolí a každé ráno pro nás přijeli k našemu hotelu a jeli jsme společně na snídani do nedalekého Globusu. Musím pochválit, tam mají opravdu dobrou kuchyni a velký výběr, takže jsme tam většinou jeli pak ještě i na oběd. Často všichni na tyto doslova hody vzpomínáme. A přitom to nebylo vůbec drahé.

Dnes po ránu, ještě jsme se váleli v posteli, zvonil mobil. Lekla jsem se, co se stalo, tak brzy nikdo obvykle nevolá. Byla to snacha a celá rozesmátá mi říká : Vstávat, lenoši, jedeme do Globusu (v Chomutově) na snídani, hned si tam nakoupíme. Chcete jet s námi? A taky si hned odpověděla: Jasný, oblečte se, za chvíli jsme u vás a jedeme!

To bylo fajn! Venku svížilo sluníčko a my se vydali do nedalekého Chomutova. Dali jsme si výbornou snídani až tak, že jsme ještě v poledne doma neměli hlad. Pak jsme si nakoupili, co bylo třeba a ještě něco navíc a jeli jsme domů. Uvařit jsem stačila včas, ale opravdu nám stačila jen polévka a byli jsme syti. Tak mám uvařeno na zítra, nevadí.

No, včera se mi stala ne tak příjemná příhoda, když jsme šli s manželem nakupovat. Už delší dobu mám problém, že mne neposlouchají nohy a prý je to od páteře, říkal mi ortopéd při obstřiku kolen. Je pravda, že jsem na neurologii nebyla asi tak rok a půl. Taky se mi pořád točí hlava a tak chodím jak kdybych měla v kalhotech. Včera jsem to pociťovala dost silně a i když jsem si dávala pozor, bác ho a najednou jsem ležela na náměstí na zemi. Čtyři mne zvedali, protože to hned nejde, ale zase na druhou stranu jsem měla štěstí, že jsem si nic nezlomila. Trochu jsem si odřela koleno a udělala modřinu na ruce, ale mohla jsem vstát a jít pokračovat v nakupování.

No a to mi zase evokovalo vzpomínky na mé pády, že by stálo zato se zamyslet a aspoň ty nejdůležitější popsat. Kdybych měla popisovat všechny, vydalo by to na knížku, fakt. Ještě trošku při chůzi cítím ten pád, ale jde to. No, co nadělám, já vím, že to už moc lepší nebude, ale doma sedět kvůli tomu přece nebudu!

Tak jsem měla vzpomínky včera i dnes, ale dnes byly podstatně lepší. Tak vidíte. A já mám celý život strach, když jdu ze schodů, že se jednou skutálím a kdoví, co se mi stane. Budu opatrná a doufam, že se toto nenaplní.

Krásný víkend vám všem přeje Ježurka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 28. dubna 2018 v 13:54 | Reagovat

Tak, teď jsem se dočetla u Otavínky, že ji vrátili z nemocnice domů, že není momentálně schopna operace, to je mi líto, mohla to mít za sebou, ale věřím, že se vše podaří a bude líp.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 14:48 | Reagovat

O pádech není dobré moc uvažovat. Fakt je, že jsou většinou příčinou změn v chodícím aparátu i páteři v pozdějších letech. Raději o tom nepřemýšlím, nepůsobí to dobře na psychiku. Stačí, když něco přijde nečekané i očekávané. Netrap se vzpomínáním na pády, ale jen na pěkné věci, to také umíš. Otavínka čeká, je to smutné, ale věřme, že vše dobře dopadne.

3 Miluš Miluš | 28. dubna 2018 v 15:01 | Reagovat

Libuško ty jsi se včera musela opičit?? Já jsem na zahradě včera škobrtla na rovném chodníku a najednou buch a ležela jsem jak široká tak méně dlouhá. Ale kolena mám odřená,ruku trošku ale bude modřina na kolenou. Ale elasťáky jsou v pořádku,ale moje kolena ,,jen,,odřená.Taky každou chvilku ležím a doktorka mě řekla,že musím chodit opatrně,jí se to povídá od stolu...Tak hlavu vzhůru a doufejme že bude lépe... :-)  :-(

4 Ježurka Ježurka | Web | 28. dubna 2018 v 15:14 | Reagovat

[2]: Ruženko, já o těch všech pádech nevzpomínám ve zlém, spíš se tomu směji, jak jsem nešikovná, ale většinou jsem za to nemohla. Tak neboj, moje psychika je v pořádku. :-D
[3]: Miluško, ty jsi ale číslo, tak jsem se smála, až přiběhl manžel, čemu se tak řehtám. Vidíš, jak jsme si blízko, i v těch pádech, že? :-P

5 Kitty Kitty | Web | 28. dubna 2018 v 15:58 | Reagovat

Libu, zdravím tě už zase z domu. A o tvých pádech? Nepiš, psala jsi průběžně - však si zase někdy takto nedůležitý pád dopřeješ za napíšeš. Vzpomínej na "nepády" :-D

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 17:24 | Reagovat

[4]: Já vím, že nepíšeš ve zlém, ale proto to zase píšu já, že pády nejsou žádná legrace, zůstávají následky. Na koleno- voda, z toho po zanedbání gel, operace atd. Na záda, hlavně na kostrč- sražená- nic moc se neděje, jenže ve stáří vápenatění, uskřinuté nervy, sesedání páteře větší než by mohlo normálně být. Zlomený prst- sroste, ale v tom kloubu je následně artroza- doktor řekne, lepší to nebude, vyvrtnutý neléčený kotník- totéž, celoživotně opuchlý- vyhlídky, že? Takže opravdu hledět na cestu, nebavit se při chůzi  moc, hlavně jak nyní mají lidé ve zvyku - netelefonovat. Pokud telefon zazvoní-  zajít bokem , vyřídit urychleně a hotovo. ;-)  :-P

7 Ježurka Ježurka | Web | 28. dubna 2018 v 19:08 | Reagovat

[5]: Kitty,nechtěla jsem o pádech hned psát, jen jsem řekla, ž jich byla fůra.

8 Miluš Miluš | 28. dubna 2018 v 21:47 | Reagovat

No kolena mě bolí,hrají už všemi barvami,ale než se vdám tak se to zahojí...Nebo to mě říkávala maminka,ale to netušila,že budu každou chvilku chytat chodníkový lišej....Taky to beru s humorem,ale čtu pořádné vysvětlení od Růženky a má pravdu a to já nemusím ani telefonovat,na zahradě mám telefon na stolku a občas jej ani nevnímám...

9 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 28. dubna 2018 v 21:54 | Reagovat

Libuško, zrovna jsem Haničce odpovídala na mail. To, že jde na operaci jsem nevěděla, přála mě k narozeninám. Doufám, že vše je kolem Otavínky v pořádku, budu jí držet palečky. Škoda,pootvírala bych šuplíky v celém bytě v ten pátek a myslela na Haničku. :-(  :-)To je tak, jak jeden nechodí na blogy, čas ... ;-)  :-)

10 stuprum stuprum | Web | 28. dubna 2018 v 22:59 | Reagovat

Nepředbíhej. Ještě budeš mít na co vzpomínat!

11 Máří Kosáček Máří Kosáček | 28. dubna 2018 v 23:38 | Reagovat

Buď na sebe opatrná, ale znám to z vlastní zkušenosti, občas se tomu taky nevyhnu a někde se svalím, nožičky neposlouchají.

12 Otavínka Otavínka | Web | 29. dubna 2018 v 10:22 | Reagovat

[9]:Milé přítelkyně díky za držení palečků. Oč jde, když se otvírají šuplíky? To neznám. Jinak mne ten zákaz operace i přišel vhod. Chytila jsem totiž hned ve čtvrtek průvan a tak mám ischias jako hrom a taky zimnici a bolení v krku. Jenže v nemocnici se člověk průvanu nevyhne. Doufala jsem, že očistou aspoň něco zhubnu, ale zatím se tak nestalo. Ale třeba příště.

13 Ježurka Ježurka | Web | 29. dubna 2018 v 13:23 | Reagovat

[8]: Miluško, já taky nejsem z těch, co musí chodit s mobilem na uchu a za to padání fakt nemůžu, zatím nějaké velké následky nepociťuji, ale vím, že se to může stát raz dva.
[9]: Já doufám, že se i Hanička dočká.
[10]: Díky, jsem ráda, že mi fandíš.
[11]: No vidíš, kolik lidí si stěžuje na to, že nožičky neposlouchají, že?
[12]: Otevřené šuplíky jsou proto, aby vše dobře dopadlo. To je něco jako držet palečky nebo pěsti. Martička v mém případě měla taky dlouho otevřené šuplíky. :-D

14 MarijaKes MarijaKes | Web | 2. května 2018 v 12:23 | Reagovat

Dobře, že sis při pádu nic nezlomila. moje maminka také padala a to bez příčiny, jak ona tvrdila, že neví, ale k lékaři nechtěla a mně nadávala, když jsem se jen trochu u doktora zmínila. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama