Listopad 2017

Přinejmenším klamavá reklama

30. listopadu 2017 v 14:30 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Všichni to známe, mnozí z nás tomu i věřili. Bohužel. Auta České pošty jezdí s reklamou: DNES PODÁTE - ZÍTRA DODÁME. Někdy mám na poštu takový vztek, že bych jim přála to nejhorší, ale nemůže se na mne nikdo zlobit.

Pravda je, že se ztratily párkrát dopisy, poslané ve větší obálce, ve které byly věci, jako třeba menší ruční práce, nebo posledně naducaná obálka pohlednicemi, podotýkám, že popsanými, pro jednu sběratelku, pro kterou měly určitou cenu.

Teď jsem díky poště prožila doslova horor. Už většina z vás ví, že jsem po operaci stomik a tak si objednávám stomické pomůcky, které mi chodí poštou.

Stalo se, že díky zdravotním problémům jsem měla větší spotřebu, tak jsem si honem požádala o předpis nových, v pondělí 20. 11. hodila dopis do schránky s prosbou o zaslání obratem. Adresát byl tak hodný, že okamžitě kladně reagoval, ale ještě mi volali, že dopis dostali až ve středu a ihned poslali s tím, že mi balíček přijde v pátek nebo v pondělí a proto jsem dostala i číslo zásilky, že jsem si mohla sledovat na internetu, jak putuje. No, nejsem tak naivní, abych si myslela, že to přijde hned druhý den, i když to ve sloganu propagují, balíček nepřišel ani v pondělí, ani v úterý… paráda. Co teď? Už jsem byla zoufalá z toho, co budu dělat, když mi sáčky doma dojdou.

Snažila jsem se tady u nás ptát na poště, protože na internetu byl jen vstupní text a stále nic, ale bohužel. Napsala jsem email i odesilateli, že balík ještě nepřišel a paní byla tak hodná, že nejen, že se pokusila balík najít, ale okamžitě mi poslala další, menší, jako "dárek", abych neměla problém.

A jak to dopadlo? Dnes je čtvrtek, 30. 11., balík byl odeslán 23. 11. , ráno jsem dostala další email i SMS z pošty, že mi dnes doručí balík. Ano, je to správně, jestli hádáte, že to bylo avízo na balík, který byl odesílám včera.

To bylo ráno, když ho přivezli a krátce poté mi volala pošta, že se ten můj balík konečně našel, že neví, kde se toulal a že mi ho odpoledne přivezou, jestli budu doma. Dobrá, budu tedy čekat ještě odpoledne, budu mít aspoň nějakou rezervu sáčků. Odpoledne, tedy před asi pěti minutami mi volal nějaký mladík z pošty, že mi vezou balík, že tu bude tak za dvě minuty. Slušně jsem ho požádala, jestli by mi ho vynesl nahoru, že jsem zdravotně indisponovaná a že na něj čekáme už dlouho. Říkal, že má taky jinou práci. Místo omluvy (vím, že zrovna on za to nemohl, ale..) byl nepříjemný, ale přišel s balíkem až nahoru. Myslím, že aspoň tuto malou satisfakci jsem si za ty nervy zasloužila.

Prosím vás všechny, budete-li chtít něco někomu posílat poštou na Vánoce, pošlete to opravdu raději hned. Já po těch zkušenostech už poště nevěřím vůbec.

Ještě jsem si vzpomněla, že ten první balík manžel nemusel ani podepsat. Dostal ho "jen tak", ale ten druhý podepsat chtěli. Zajímavé? Ani ne. Už se nedivím ničemu.

Hodnotím-li přístup pošty a firmy, která mi posílá stomické pomůcky - to je opravdu markantní rozdíl, že?

Všechny vás zdraví už klidná Ježurka


Zase jedno krásné odpoledne

29. listopadu 2017 v 17:13 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je to pravda, nějak jsem se rozjela, ale teď už nemám zatím nic domluvené. Ale s Alkou jsem se domlouvala už v době, když jsem ležela v nemocnici a ona mne vždy dokázala potěšit tím, že mi dost často volala. To jsme se dřív nikdy neviděly, i když bydlíme v jednom městě, kousek od sebe.

Vlastně nás seznámila Kitty,která v září přijela k nám do Litvínova a my tři jsme se sešly. Tak tentokrát jsme se sešly jen my dvě s Alkou, přišla k nám a mluvím-li za sebe, bylo mi moc fajn.

Začalo to tím, že jsem dostala od Alky email, že by měla tento týden čas, abych napsala, kdy se mi to hodí. Hned ale dodala, že si nemám dělat starosti, že odpoledne kávu nepije, sladké nejí. Že ježka do mé sbírky žádného nesehnala, tak prý přinese lahev červeného vína.

To je celá ona, vtipná vždy, tak ji aspoň znám.

Bylo mi trapné, přece jen nic nenabídnout, tak jsem se dopoledne pustila do upečení sýrových tyčinek a měla jsem radost, že jimi Alenka nepohrdla a že jí chutnaly. Předvedla jsem jí v celé kráse mou obsáhlou sbírku ježků, které mám opravdu ve všech místnostech a pak jsme si sedly a kecaly a kecaly, až jsme zjistily, že už by mohlo stačit. Alka měla absťák na cigárko, tak řekla, že jede domů.

Já jsem si až teprve potom všimla, že ne že nesehnala ježky, ale krásně "střihla" tři na tašku, ve které přinesla to víno. Tak jsem to aspoň potom ofotila.


Tak, to jsem celá já. Alenko, promiň, že jsem si hned nevšimla a moc děkuji. Uložím do ježčího depozitáře a věřím, že se ještě někdy sejdeme.

Moc všechny zdraví vaše Ježurka

Moje poslední aktivity

27. listopadu 2017 v 17:10 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Stále teď někde lítám, samé pochůzky a pak mám něco stihnout doma, že? Ve čtvrtek jsem ráno musela odnést moč ke kontrole po dobrání antibiotik a pak jsem si domluvila s Miluškou, že tentokrát přijedu já za ní a tak jsem se hned po obědě vypravila do Mostu, kde jsme měli sraz. Miluška mi přivezla už zakořeněný a zasazený rýmovník a musím konstatovat, že mi opravdu nádherně voní. Jak jdu okolo, tak třu lístky a čichám. Fajn.

Prošly jsme se taky trochu po obchodech v nákupním centru, ale tam bych ani moc neutratila. Daly jsme si dobrou kávičku a pohár - šlehaný tvaroh s malinami, zalitý želatinou, dobrůtka.

Čas utekl jako voda a já musela za hodinu a kousek jet hned zpět, protože jsem byla objednaná na pedikúru a moje nohy už po tom volaly. Nehty jsem už pomalu mohla natáčet na natáčky.

O tom, že jsem byla v pátek v Kladně na kontrole jsem psala v předchozím článku, no a dnes? Ráno jsem musela na poštu a odpoledne zase se zprávou z páteční kontroly ke své praktické lékařce a taky jsem se měla zeptat na výsledek po dobrání antibiotik.

V čekárně bylo hafo lidí, ale naštěstí mi stačila jen sestra. Hurá, další antibiotika už brát nemusím, to jsem si oddychla.
Ale zase rovnou z polikliniky jsem se vypravila na autobus, protože mne zase zvala jedna kamarádka, kterou jsem poznala loni v květnu v nemocnici a ona mi už od té doby slibovala sušené houby. Tak jsme se včera domluvily, jestli to stihnu, že tam za ní zajedu. Je to od nás jen pár stanic MHD, ale autobus mi před nosem ujel, tak jsem šla pěšky na další zastávku. Venku foukal studený vítr a já jsem si v duchu říkala, že doma by mi bylo líp.

Protože jsem ještě u Evičky nebyla, řekla, že bude na mne čekat na zastávce a na které. No, než jsem se v autobuse rozkoukala, profrčeli jsme tou zastávkou, která je na znamení a já musela tu jednu stanici pěšky. To jsem měla dnes ale dost procházek v tom studeném větru. Naštěstí jsem to dala, u Evičky se ohřála, dostala i dobré kafíčko a co hlavně, pytlík sušených voňavých hub, tří várky smaženice přímo z mrazáku, stačí prý jen případně dochutit a přidat vejce a taky dvě skleničky naložených. Domů jsem si tedy vezla tašku hub a na zpáteční autobus jsem přišla asi dvě minuty před odjezdem a to jsem šla na slepo. Hurá. Naštěstí mi autobus staví u baráku, takže teď už mám teplý voňavý čas a nic mi nechybí.

Zítra už mám jen kosmetiku, ale hned po obědě. Tam nutně musím, abych nevypadala jak ta fousatá babka ježibabka.

No vidíte, že je pravda to, že důchodci nemají čas. Ale na druhou stranu je pravda, že pro úplně odlišné aktivity, než tomu bylo zamlada.

Zdravím všechny, kdo přišli a četli. Vaše trošku zmrzlá Ježurka

Včera v Kladně krásně svítilo sluníčko

25. listopadu 2017 v 15:05 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Ano, opět jsme jeli včera do Kladna, už to byl zase měsíc, co jsem tam byla na kontrole. Skoro celou cestu byla ošklivá mlha, ale před Kladnem a tam bylo opravdu jak na jaře.

Posledně tam můj ošetřující lékař nebyl, měl tam kolegu, on prý se byl někde školit. Tak jsem si tentokrát pro něj napsala fůru otázek, abych na nic nezapomněla. Mezi jiným jsem taky nechtěla jet na další kontrolu těsně v pátek před svátky, ono to tak vycházelo, ale ani jsem se nemusela ptát. Vyšlo to jinak.

Další důležitá otázka byla ta, jestli mohu na oddělení, kde jsem ležela dva měsíce, dostat aspoň tři stomické sáčky, protože hrozilo, že nevyjdu. Brala jsem ta antibiotika a ty měly své účinky, bohužel. Ale dobrý, pan doktor ochotně zavolal na oddělení, já si tam pak pro ně šla, sestřičky si mne pamatovaly a nakonec jsem jich dostala deset, byly jako vždy na mne hodné.

Můj pan doktor na ambulanci mi říkal, že už tam nebudu prý muset jezdit, ale já mu připomněla, že mi slíbil prohlídku u lékaře, který mne operoval a ten mne prý musí prohlédnout, zda je pak vše zhojeno, abych mohla podstoupit znovu operaci a stomie mi vrátili zpět. Takže jsem už hned na začátek ledna objednána k mému operatérovi, kterého jsem navíc ještě potkala na chodbě, a brzy si na mne vzpomněl, tak uvidíme.

Jinak sestřičky z Domácí péče budou k nám jezdit obden dál mne převazovat a prý taky břišní pás musím nosit, protože mám slabou kůži na břiše, pod kterou jsou hned střeva, a nemuselo by to dobře dopadnout. Když nebudu nic dělat, jen doma sedět nebo dělat lehčí práce, pás si mohu sundat. No, hlavně, že se zatím neděje nic horšího. Bohužel prý mi hrozí, že budu mít kýlu, takže musím být opatrná.

No, už to nikdy nebude tak, jako tomu bylo před operací, ale co nadělám, jsou na tom lidi hůř a já jsem ráda, že jsem to přežila.

Všechny zdravím a děkuji, že jste se zastavili. Ježurka

Vzpomínky ze základní školy

23. listopadu 2017 v 17:25 TÉMA TÝDNE
Moje docházka na základní škole nebyla na jednom místě, lépe řečeno ve třech městech. První rok jsem docházela do školy v Brně, kde jsem se narodila, ale tatínek byl z takové větší vesnice cca 20 km od Brna a maminka tam nemohla v tom malém domečku u jeho rodičů bydlet, protože měla astma a tam nemohla dýchat. Tak než se jí to zlepšilo, tak jsme bydleli v Brně u jejích rodičů a tatínek za námi vždy na víkend dojížděl, protože pracoval jako je dnes OSVČ. Živil se jako fotograf. Tedy než ho "zrušili".

Proto také fotil předávání konečného vysvědčení ve škole v Brně v Židenicích v mé první třídě. Nebyl proto problém, abych se nechala vyfotit i extra s mou první báječnou paní učitelkou. Dodnes si ji pamatuji, byla moc hodná a jmenovala se Řezníčková. Je zajímavé, že dnes si někdy nemohu vzpomenout, jak se jmenují sousedi. Usmívající se

Jak k ní krásně vzhlížím, že?

Od druhé třídy jsem už chodila v mém bydlišti do doby, než jsem se vdala, tedy v Hrušovanech u Bna. Dones si pamatuji na našeho ředitele školy, byl to takový bodrý pán a měli jsme ho rádi. Doslova jsme milovali naší třídní paní učitelku, jmenovala se Foralová a učila pak i moji sestru. V Hrušovanech byla ZŠ jen do čtvrté třídy a od páté jsme museli do vedlejšího města, které dřív bylo okresní a to do Židlochovic. Tam jsme chodili buďto pěšky (jó, kdepak se nechat vozit autem, jako je to dnes běžné) nebo jsme jezdili vlakem. Bylo to cca 2 km. Vlak jsem musela používat hlavně ve dvanácti letech, kdy jsem celé prázdniny proležela doma v posteli po revmatické horečce. Někdy mne vezl do školy tatínek na kole "na štangli", když to jinak nešlo.

Co se týče učení, šlo mi to dobře, stále jsem měla "samé", ale dost jsem tenkrát fandila chemii, bavilo mne to moc v biologickém kroužku a dodnes si ráda přečtu v památníčku věnování našeho učitele chemie a vedoucího kroužku pana Neživného. Měli jsme se rádi.

Já jsem měla povinnou školní docházku jen do 8. třídy, pak jsme dělali závěrečné zkoušky, bylo to něco jako malá maturita a to si taky docela živě pamatuji. Měli jsme zkoušky ze čtyř předmětů před komisí a otázky jsme si vytahovali opravdu z klobouku. Já měla tenkrát největší strach z dějepisu. Měli jsme tam taky hodnou paní učitelku Svobodovou, která se nás předtím ptala, co bychom tak nejraději, jakou otázku. Já jsem tenkrát řekla, že to byl tuším Mistr Jan Hus. Pak přišla a nabízela otázky, já si tahala jako první a otázka byla jaká myslíte? Ano byl to Mistr Jan Hus. Málem jsem tenkrát zajuchala radostí.

Takže vzpomínky na základní školu mám jen ty nejlepší, mohla bych pokračovat ještě dlouho. Ještě se chci zmínit o spolužácích, měla jsem mezi nimi hodně kamarádů, kteří mi taky pomáhali po té mé nemoci, protože jsem nesměla nic těžkého nosit a byla jsem zbavena i povinnosti docházky na tělocvik.

Když ještě maminka bydlela v Hrušovanech a my za ní jezdili, setkávala jsem se ještě se svými hlavně spolužačkami, které se ke mně vždy rádi přihlásily a všechny bydleli ve svém krásném domečku. Jo, škoda, že jsem tam nezůstala.

Bylo to vše moc fajn, i když úplně jiné, než to mají žáci dnes. Tak jsem o tom musela napsat.

Přeji krásný večer. Vaše Ježurka

Jak jsme zase slavili

20. listopadu 2017 v 17:33 RODINA
V pátek 17. 11 jsme se zase po delší době sešli jako rodina. Sice nás bylo jenom deset, protože přítelkyně mých vnuků a přítel mé dcery měli jiné povinnosti, ale i tak nám bylo dobře. Sešli jsme se v čínské restauraci, každý si vybral, na co měl chuť a fotila vnoučátka. Nějaké fotky jsem vybrala, ale nic moc, protože to bylo zase focení proti oknu.

A co se oslavovalo? Trošku s předstihem jsme slavili krásné 85. narozeniny mého manžela. Ale až zítra vlastně ty narozeniny má.

Všichni gratulanti jak šli za sebou. Já budu přát až zítra.

Tady zrovna papáme.

Laděnka a Terezka, vždy vedle sebe.

Oslavenec v čele stolu

Na dceru s obědem málem zapomněli, tak si to vychutnávala, když už jsme byli téměř všichni najezení.


Přiznám se, že nevím, kdo to fotil a čí to byl oběd, ale včem chutnalo. My s manželem, druhou babičkou a synem jsme si dali křehké kuře s omáčkou, my s hranolkami a ostatní s rýží.

Domů nás přivezla dcera s vnučkou a tak manžel rozbaloval dárky. Byl dojatý, že toho dostal hodně, tak jsem se snažila fotit...

Dárky alkoholické

Velká kniha - Klub ligových kanonýrů, je to silná a velká kniha, ale už se do ní manžel pustil, to je jeho parketa -- fotbal

Dárečky byly také - mazání na bolístky

Byly tam i různé sladkosti

Dobrůtky dovezené z Německa, ale omlouvám se, zapomněla jsem tam dát párky ve sklenici. no bylo toho všeho opravdu hodně.

Ale nechyběli ani ježci do sbírky. Zde jsou :

To je jako přání, ale i jako obrázek na zeď

To je tzv. podzimní ježek. Do vitríny se nikam nevešel, musí stát nahoře, ale je krásný a originální.

A to je poslední ježeček - hříbeček, už tady má podobného bratříčka, tak aby mu nebylo smutno.

A to je pro dnešek vše. Snad se vám tam aspoň něco líbilo. Přeji krásný večer. Jažurka


Opět ježčí hitparáda

19. listopadu 2017 v 13:57 JEŽCI
V krátké době se mi opět sešlo dost emailů, ve kterých jste mi poslali krásné obrázky ježečků. Že jich ale je! Proto jsem je raději hned stáhla, abych na někoho nezapomněla.

Tak se kochejte, všechny obrázky jsou super a moc za ně jako vždy děkuji.


Ježek od MariaKes, vyfocený na zahrádce ze dvou stran má č. 382

Ježčí rodinka od Aliwien je taky super, obrázek dostal č. 383

Ježek se zvířátky č. 384 je od Otavínky

Teď přijde fůůůůra ježčích obrázků od Gardo, to je taky pořádná sbírka!

Finský ježek dostal č. 385

Opět finský ježek, tentokrát s čepičkou má č. 386

Tento zase finský ježek v dece č. 387

Finský ježek asi skleněný č. 388

Tady si vykračuje ježek s hůlkami, má č. 389

Ježeček asi s popelníkem, č. 390


Ježek s muchomůrkou je taky krásný, pár jich podobnch mám i ve vitrínce, super, tento má č. 391

Ježek v lese, krásná malůvka má č. 392

Ježek s liškou? Vidím dobře? Ale ježek tam je a má č. 393

Ten je taky krasavec, že? Má č. 394 a to je poslední z obrázků od GARDO

Ježek v kapradí - tento obrázek mám od Evky a má č. 395

Ježeček s krtečkem v zeleni od Otavínky má č. 396

Ježek a kohout, ti uháněji, že? Poslala opět Otavínka a má č. 397

Taky krása, že? Ježci z filču mají č. 398 a poslala mi je Jarmilka

Ježčí puzzle také od Jarmilky má č. 399

Pro dnešek poslední ježčí obrázek je opět filcový ježek od Jarmilky a vyšlo na něj krásné jubileum, č. 400

To je pro dnešek vše, doufám, že se vám také ježčí obrázky líbí a já jsem ráda, že jsou "jen" na obrázku a ten nezabere žádné místo doma, pouze v galerii, ale potěší mé oko.

Všem posílám jedno velké DĚKUJI, jsem ráda, že na mne tolik vás myslí. Krásný konec víkendu přeje vaše Ježurka

Jedna neděle a aktivity mých vnuků

16. listopadu 2017 v 17:30 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V neděli 12. listopadu se konal u příležitosti slavnostního rozsvícení kostela svatého Petra a Pavla v Oseku koncert pod názvem "Ve světle hudby".

Zúčastnili se vlastně tři soubory, mezi nimi byl pozván i sbor SMoG, který působí na Gymnáziu v Mostě.

V kostele bylo prý cca 300 lidí, tedy plno. Protože stále ještě jaksi navíc zpívá se sborem stále vnuk Tom, kterého to moc baví a taky mu to jde, současně je i ve sboru Collegium hortensis, kterou vede člen hudby hradní stráže pan Jan Zástěra.

Jako třetí vystoupil ženský sbor z Jirkova. Sbory zpívaly samostatně a párkrát i všechny tři společně. Začínali ve zhasnutém kostele a měli zapálené svíčky. Touto fotkou začíná taky fotogalerie. Hodnocení prý bylo hodně pozitivní, moc mne mrzelo, že jsem nemohla jít. Ale s mými zdravotními problémy jsem si netroufla.

První společná skladba

Společné vystoupení po rozsvícení

Tady už je zmíněný sbor SMoG


Tady je uprostřed mužské části SMoGu je vidět můj vnuk Tom, krásně je vidět s červeným motýlkem. Už je druhým rokem na VŠ, ale zatím zůstal sboru věrný.

Tutéž neděli v Praze na Zličíně proběhl první ročník Mistrovství České republiky v bowlingu pětičlenných družstev. Přijelo všech 12 přihlášených týmů, které byly po prezenci rozlosovány do dvou šestičlenných skupin. Z každé skupiny postupovaly dva týmy, první postupující z jedné skupiny se potom v play-off utkal s druhým v pořadí z druhé skupiny a naopak.

V boji o třetí místo zvítězil Benedikt Most, jehož členové jsou i oba mí kluci , tedy syn a vnuk Luky.
Zde jsou všichni aktéři a ti dva vpravo jsou mí kluci.

Tady nám medaili syn ukázal.

Všem přeji krásný prodloužený víkend. Vaše Ježurka


Vánoce jsou za dveřmi

14. listopadu 2017 v 17:17 JEN TAK
Nejen v obchodech, televizi a rozhlase nám připomínají, že budou brzy vánoční svátky, to přece víme, ale letos jsem z toho všeho nějak zmatená. Stále nevím, co s neumytými okny. Já se na to ještě necítím, ale když to nevyjde, tak se taky svět nezboří, no ne?

Už jsem tady psala, že jsem dostala chronickou rýmu a abych toho neměla málo, tak jsem měla ještě zánět močových cest, ve čtvrtek jsem dobrala antibiotika a v pondělí jsem šla s močí na kontrolu. Dnes jsem měla zavolat a zítra musím opět k praktické lékařce, protože moč není ještě v pořádku a přitom se mi tak líbilaSmějící se.

Moje maminka je stále ještě v nemocnici, už víc jak měsíc, dostala tam zánět taky močových cest, ale asi z té cévky, co měla a ošklivý kašel. Už se to vše zlepšuje, tak se snad dostane brzy domů.

Já se snažím chodit denně trošku ven a snad už nejsem taková bledulka jako dřív. Aspoň mi to říkají sousedky z domu.

Jo a když už jsem u těch sousedů, tak se u nás zase měnily dvě partaje. Ale vůbec nevíme, kdo vedle v bytě a pod námi bydlí, vizitky nemají ani na dveřích, někdo dokonce ani na zvonku. No, je jiná doba. Kdyby se mne někdo zeptal, zda u nás bydlí ten nebo ten, bohužel nevím. Ale to je asi normální.

Tak se budu teď hlavně těšit na to naše setkání v restauraci koncem týdne, snad se sejdeme tak, jak máme domluvené. Přeji vám všem hezký večer. Vaše Ježurka

Včerejší utrácení korunek

11. listopadu 2017 v 14:26 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Občas se domluvíme se synem, až pojedou do supermarketu nakupovat, aby nás vzali sebou. Je to pro nás dost daleko a pak, už ty těžší tašky, i když manžel nosí hlavně batoh, tak to nedáme. No, vydali jsme se včera na ani ne tak velký nákup, ale těžký.

Koukala jsem jak puk, protože před týdnem jsem zaplatila za deset vajec 39,30 Kč a teď? No, okopírovala jsem to, aby bylo jasno. Hrůza! Den předtím dali do akce levnější máslo, ale to jsem se smála, protože vím, že většinou už něco atraktivního už druhý den není. Ale ouha! Máslo bylo, asi se ho potřebovali zbavit či co, no tak jsem jedno vzala. Ale ta vejce, to je neskutečné.


Ale jak má jeden denně vařit a aspoň jednou týdně péct bez vajec? To prostě nejde. Tak to je a nedá se s tím nic dělat.

A aby toho ještě nebylo málo, tak jsme si šli s manželem vyzvednout léky. Manžel bere už dlouhodobě Detralex na žíly a já měla od pondělka předepsané léky na tu moji chronickou rýmu. Taky se ty ceny stále zvedají a o nějakém vracení peněz za léky, jak to už delší dobu prezentují v TV, není ani vidu ani slechu.

Nechci zase nějak moc naříkat, dokud jsme dva, tak to jde, ale je mi líto těch, co jsou sami. Tam je to kruté a to, co přidají na důchod, to už je předem vyčerpáno.

A to nemluvím o matkách samoživitelkách, tam je to obzvláště kruté, že? Jen ti naši nepřizpůsobiví si nemohou stěžovat. Těm nic nechybí a je to kolem vidět.

Dnes tady u nás svítí sluníčko, ale zima už je, to ano. Ale dokud nám to venku neklouže, tak je to fajn.

Toto jsou včerejší červánky v Teplicích od Laděnky.

Přeji hezký víkend všem, kteří zavítali ke mně na blog. Vaše Ježurka

NAVŽDY

9. listopadu 2017 v 13:53 TÉMA TÝDNE
Na toto téma by se toho mohlo napsat hodně, ale první, co mne napadlo, bylo - navždy spolu. Možná si to na začátku vztahu říká skoro každý, ale teprve po letech prověření stavu to může být realita.

Já jsem si také naivně myslela, že můj první manžel bude pro mne navždy. Jiného jsem před ním nepoznala, ale dopadlo to úplně jinak. Nesmutnila jsem zas tak moc, protože mi jeden známý řekl, jestli na začátku to bylo pěkné a byla jsem šťastná. Ano, to bylo. A měli jsme spolu děti, báječné, hodné děti, ale jedno mezi nimi mi zemřelo jako miminko. Vím, že jsem o tom již psala, ale znovu to připomínám proto, že holčička zůstala navždy v mém srdíčku, i když je to už tolik let.

Teď sedím u PC v bývalém dětském pokoji a manžel si vedle pouští televizi. Téměř denně poslouchá v tuto dobu písničky na přání z televize Šlágr. Já to mám jako kulisu, ale některé písničky mne vždy dostanou. Zrovna včera hráli jednu, kterou jsme si často pouštěli na naší hifi věži, vždy v sobotu večer jsme si otevřeli lahvinku vína k té muzice a já zpívala. Je to jedno jak, ale ráda a hodně těch písniček jsem znala i slovně. Bývalo nám tak krásně, až mne z toho i teď momentálně mrazí. Tyto pocity mám taky navždy a nedovedu si představit chvíli, kdy bych tady byla sama.

Mám také spoustu jiných vzpomínek navždy, jako třeba společné dovolené se svými dětmi a vnoučaty, bývalo to většinou k moři. Na to nelze zapomenout a vzpomínáme s manželem moc rádi. Navždy nám zůstaly tyto krásné vzpomínky a jsme rádi, že jsme to všechno mohli prožít.

Jen si vždy přeji, aby to navždy ještě chvíli trvalo, abych viděla, že všechna vnoučata řádně dokončila svá vysokoškolská studia a měli práci, která by je bavila a samozřejmě taky svoji rodinu, se kterou by byli tak šťastni a spokojeni jako já se všemi. S manželem, dětmi i vnoučaty.


Totéž přeji také vám všem. Vaše Ježurka

Zase něco nového

6. listopadu 2017 v 17:06 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jsem měla trošku náročný den bez většího odpočinku. Po ranním běžném nákupu jsem stačila uvařit, ještě před polednem mi volala jedna známá, se kterou jsem se seznámila v nemocnici v květnu a jsme stále v telefonním spojení, že je dole na poliklinice. Tak jsem se tam vypravila a šly jsme pěšky do města na kávičku do cukrárny. Tam jsme úplně nesledovaly čas, až pak jsem musela pospíchat domů, protože jsem musela ještě na kontrolu na ORL.

Se svou známou jsme si krásně pokecaly, čas ubíhal a já se nestačila divit, co musela Evička absolvovat za předoperační prohlídky, když šla na operaci šedého zákalu, tedy dostala umělou čočku. K tomu jí ale její praktický lékař naordinoval RTG, prohlídku na interně, na odběr krve musela dát pár ampulek, no divily jsme se nejen my obě dvě, ale i v nemocnici, kam na tento zákrok byla objednána. Nevím, říkají, že nejsou peníze ve zdravotnictví, ale proč tak plýtvají, tomu nerozumím. Já tuto operaci absolvovala před 2 roky a nic takového jsem absolvovat nemusela.

Na půl druhou jsem byla objednána na kontrolu na ORL, kde jsem byla před měsícem s tím, že mám stále rýmu, ať střídám nosní spreje jakékoliv, stále jsem nemohla v noci dýchat kvůli ucpanému nosu.

Dostala jsem tenkrát nosní sprej, který obsahuje kortikoidy a na zmírnění vedlejších účinků mořskou vodu také ve spreji. Ještě takové mrňavé tabletky, kterých byla stovka. Dnes mi pan doktor sdělil, že jsem dostala tu rýmu chronickou, dal mi další recept na ty samé léky, aby se to zase nezhoršilo, ale úplně vyléčit to asi nejde. Tak jsem si připravila další tři stovky.

Nakonec jsem vděčná, že jsem tuto chronickou rýmu nedostala jako mladší, co nadělám. Další kontrolu mám v lednu, ale stále musím stříkat do nosu a brát léky. No, stupňují se ty zdravotní problémy, úměrně ke stáří. Nenaříkám, vím, že může být ještě hůř.

Jen jsem netušila, jak dokáže chronická rýma potrápit. Řekne se ucpaný nos, ale je to fakt protivné, když nemohu v noci kvůli tomu spát.

Přeji vám všem, abyste měli co nejméně zdravotních problémů a tak přeji hodně zdravíčka. Vaše Ježurka

Spousta ježčích obrázků

1. listopadu 2017 v 16:36 JEŽCI
Není to dlouho, tuším minulý týden, publikovala jsem vaše ježčí dárečky, které jsem dostala v emailu. Ale nedá se nic dělat, musím už publikovat další. Jsou to obrázky od vnučky Lady, vnuk Luky zaslal celou krásnou sérii a taky nějaké přidala Otavínka. Raději je zveřejňuji hned, než bych na některé zapomněla, to by byla škoda.

Tedy pro ty, které ježčí obrázky potěší :

Ježeček od Otavínky má č. 368

Tady je série od vnuka Lukyho - kempujícího ježka. Tento obrázek mám pod č. 369

Další č. 370

č. 371

č. 372

č. 373

č. 374

č. 375
a poslední je série má č. 376

Ježčí dýni mi poslala vnučka Lada, je to dílo děží z MŠ v Teplicích a má č.

Ježci v truhlíku jsou od Otavínky s č. 378

Ježci jako přání také od Otavínky dostali č. 379

Obrázková abeceda s ježkem - poslala opět Otavínka a já jí dala č. 380
A jposlední ježečkový podzimní má č. 381

To už stálo zato, abych je zveřejnila, že? Udělali jste mi radost, jsou to krásní ježečci. Pohodový večer přeje Ježurka