Září 2017

Sluníčko i mlha

29. září 2017 v 14:38 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Přesně tak to bylo, když jsme se vydali ráno v osm hodin s dcerou na kontrolu do Kladna. Pan doktor mne chtěl zase po měsíci vidět, tak jsme jeli. Opravdu to bylo počasí jako na houpačce. Kousek cesty sluníčko - to bylo u nás, když jsme vyjeli, ale hled o kousek dál byla mlha, že by se dala krájet. Takto se to střídalo celou cestu, někde se třeba v takovém malém údolíčku válela mlha jako mlíko a my jeli se sluníčkem, které nám svítilo hodně do očí.

Na cestě do Kladna je už dost slouho v okolí Smečna opravovaná silnice, tak se tam většinou tvoří fronty. Abychom tam nemuseli dlouho čekat už posledně jsme se synem objížděli přes Louny - Lotouš. Tentokrát jsme to s dcerou riskli, frekvence na silnicích nebyla velká, spíš klídek. Vyšlo to.

V nemocnici v Kladně bylo lidí ještě víc než jindy, ale na řadu jsem přišla brzy a v deset hodin jsme se už vydali na cestu zpět. Pan doktor byl se s mým zdravotním stavem spokojená, dokonce mne - babku - pochválil, že prý jsem se vyparádila a že mi to sluší. Hlavní ale bylo, že byl spokojený i s tím, jak se mi břicho hojí a povolil mně, že nemusím mít břišní pás v noci. Hurá, aspoň něco. Nosit ho zatím ale musím, aby prý se mi neudělala kýla.

Tak jsme se vydali hned zpět. Teď teprve byla na opravované silnici fronta, že nebylo vidět konce. No, je to silnice na Prahu a tak je tam silný provoz a my jeli asi dost brzy.

Na cestě zpět už mlha nebyla, sluníčko svítilo, hned nám bylo veseleji a tak jsme se zastavili ještě v Mostě v supermarketu nakoupit a ještě nám to dcera pomohla odnést až domů.

Takže výlet OK, spokojenost, za měsíc tam zase musím, ale aby se děti nehádaly, tak mne tam asi poveze zase syn. Pan doktor už se zajímal i o to, kdy jsme plánovali vnoření stomie, takže je fajn, že se s tím počítá. Ale to je ještě čas tak do února.

Sláva, nazdar výletu - byli jsme doma před polednem. Tak to pomalu, ale jistě utíká, měsíc zase uteče jako voda a já věřím, že zase brzy budu úplně v pořádku.

Zdraví všechny i se sluníčkem vaše Ježurka

Kam se všechny ztratily?

27. září 2017 v 17:20 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Na koho nebo co se ptám? Na peníze. To je stálá písnička, když na nic nestačí, že prostě nejsou. Kam se poděly? Jak se to dělalo dřív? Že by se méně kradlo? Jinak to nevidím. Už určitě minimálně tři roky nám slibuje náš pan domácí, že nám zateplí dům. Přitom prý vlastní více jak dva tisíce bytů a nájmy nejsou taky zrovna nízké.

Teď prý dostal dotace od EU, ale nějak málo. Už jsme se začali těšit, že bude líp, protože začali vzadu na baráku sundávat balkony. Náš dům byl postaven r. 1962, má tři patra a zvýšené přízemí a šest vchodů. Tedy žádný panelák, na který by bylo třeba hodně peněz. Balkony máme ty vystrčené, malé a opravdu už je jejich bezpečnost na hraně. My máme balkon na druhé straně do ulice, takže u nás se zatím nic neděje. A jak jsem se dnes dozvěděla, tak se asi ještě dlouho dít nebude. Balkony prý opraví pouze z té zadní strany. Jak jsem to spočítala, jedná se o šestnáct balkonů, dál lešení nestojí a taky se tady denně nepracuje. Nerozumím už opravdu ničemu. Manžel říká, že se dnes méně pracuje za daleko víc peněz a něco na tom bude. Tak prý letos už tímto zadním traktem končí, na víc jim nestačí peníze a ta druhá - naše - strana se tedy bude opravovat snad příští rok. Ještě je třeba opravit střechu, loni jsme viděli, jak bylo pod střechou mokro (bydlíme až nahoře), a teprve potom snad budou zateplovat. Přitom máme v bytech už dva až tři roky plíseň ať děláme, co děláme.

Nevidím to růžově a to jsou zatím pořád jen sliby. Dnes jsem se tedy vyklonila z okna a vyfotila, jak to vypadá. Lešení stále stojí na svém místě, balkony jsou pryč a ticho po pěšině.

Tady sedávají maminky s dětmi (nebo babičky) a nebo jak teď -kuřáci.

To je pohled vlevo s lešením a kontejnery na kovové konstrukce z balkonů

ještě jeden záběr

a tady pohled vpravo s pohledem na opravenou podlahu balkonu, který ještě není dokončen.

Tak jsem opravdu zvědavá, kdy a jestli vůbec se dočkáme. Zdraví všechny z dnes teplého dne vaše Jažurka

Co dělají zvířátka?

25. září 2017 v 14:58 Kočičky a jiná zvířátka
Je to déle než měsíc, co jsem informovala o tom, co dělají zvířátka našich dětí. Už mám zase dost materiálu, proto sem přidám zase něco z jejich činnosti.

Wallinka pomáhala dceři uklízet stěnu v obýváku. Pochopitelně musela všechno prozkoumat. Ji to určitě bavilo, ale dceru asi moc ne.

Laděnka si taky doma uklízela a kocouři jí pomáhali, jak je vidět. Jen co odběhla vynést koš, už Juliánek zkoumal věci, které byly nahoře, až shodil misku a hned se ji jal "uklízet".

Spinkání je stále oblíbenou činnosti kocourků. Tady krásně leží, jako dvojčátka, že?

Juliánek má zdravotní problémy, má prý stafylokoka, ale není to životu nebezpečné, občas musí btár atb a jeho panička i jeho táta se o něj dobře sstarají.

Určitě mu to pomáhá

A je mu hned líp

Kočičky, které žijí u druhé babičky a většinou na zahradě, také pomáhají sklízet ostružiny.

A Lady kocouři jsou hodně zvědaví. Jen jsou chvíli sami a něco je jinak, už lezou i nahoru to prozkoumat. Štěstí, že byla panička nablízku.



Ale spinkání v teploučku je určitě super.


Jak je vidět, taky by rádi pomáhali Laděnce s luštěním. Nebo jí brání, aby se s nimi mohla mazlit?


No a tady je jim taky asi dobře. Ale "táta" zalehl "syna", tomu to však evidentně nevadí.

No a zase víte něco víc o životu našich zvířátek. Ať se daří i těm vašim přeje všem Ježurka

Sobota bez vaření

23. září 2017 v 15:23 RODINA
Manžel nemá rád sobotu, protože prý nadělám vždy kopec nádobí. On zaskakuje za myčku a ne vždy ho to baví. Já v sobotu oproti týdnu vařím i polévku a peču a je pravda, že je toho někdy až až.

Když jsem minulou sobotu vařila chlupaté knedlíky, to namažu vždy fůru nádobí, tak manžel řekl, že příští sobotu, tedy jako dnes, půůjdeme do restaurace na oběd. Nebyla jsem proti, ale hned ráno jsem musela upéci aspoň štrúdl.

Syn se snachou nám nečekaně nabídli, že pojedou v sobotu za Laděnkou do Teplic i s druhou babičkou a tam půjdou všichni na oběd a my bychom mohli jet s nimi. Já vím, že jsou hodní, moc mne to dojalo, ale večer snacha volala, že vnučka má teplotu, tak se návštěva i s obědem odkládá, aby prý nás vnučka nenakazila.

No co, my stejně chtěli jít na oběd tak jako tak. Snacha řekla, že tedy s obědem v restauraci už počítali, tak že půjdou s námi, kam chceme jít. Domluvili jsme se tedy na oběd v restauraci u nás v Litvínově, kde jsme byli jednou a moc nám tam chutnalo. V pravé poledne jsme se sešli v Divadelní restauraci Benar.

Bylo nás celkem pět, snacha, syn a senioři. Obě babičky a děda. Oběd jsme si dali skoro všichni stejný, byla to vepřová panenka v nějaké šťávě s nivou a jen přílohy jsme měli různé. Já a syn jsme měli bramborové tolárky opečené, snacha americké brambory a manžel hranolky. K tomu byla bohatá zeleninová obloha. Druhá babička si dala plněnou kuřecí kapsu nivou a hranolky a tatarku. Bylo to výborné, já to samozřejmě nesnědla, dojídal syn, ale moc chválíme, všichni.

Už jsem zase málem zapomněla fotit, tak to vyfotil syn a porce to byly opravdu pořádné, koukněte :

Tady je vidět téměř celá porce i ostatních.

Snacha, která se nechtěla fotit, ale jako vždy jí to sluší

Tady je naše řada, tedy zleva manžel, já a už vyfocená snacha

A tady je syn a druhá babička Jiřinka

Ještě jsem si přidala vedle sedícího manžela zblízka

Syn si přes internet v mobilu dopisoval i se svou sestrou, tedy mou dcerou a ta nám popřála dobrou chuť, protože jí taky poslal fotku našich porcí a ona na oplátku poslala to, co vařila dnes ona k obědu doma pro své děti. Vypadá to taky moc hezky a určitě to i tak chutnalo.


Tak doufám, že ten oběd příští sobotu v Teplicích, kde by nás mělo být o Laděnku víc, vyjde.

Dnes u nás skoro celý den svítilo sluníčko, ale už o kus dál prý byla hustá mlha. Krásný podzim přeje Ježurka

Moje háčkování u televize

22. září 2017 v 16:46 MOJE TVOŘENÍČKO
Už jsem tady delší dobu neprezentovala moje ruční práce. Když jsem se vrátila z nemocnice, tak jsem musela začít něco dělat. Krátce předtím jsme si koupili nový konferenční stolek jiného tvaru, než ten předchozí, proto bylo třeba nové dečky. V obchodě u nás velký výběr nebyl, tak jsem koupila jen jeden ubrus a řekla jsem si, že zkusím něco uháčkovat.

Tak jsem uháčkovala 24 čtverců, sháčkovala je dohromady a obháčkovala dokola, pak jen trošku přežehlila a je hotovo.

A další pokus, trochu jiný vzorek, ale slabá příze. Zatím je to nedokončené, strašně nerada vypínám dečky a tady jsem si s lemem dost vyhrála, takže to dá dost práce.

Takže až budu mít do toho chuť a náladu, tak to vypnu, ale zatím to fakt nehrozí.

Už není moc času do Vánoc, tak jsem se dala zatím do pletení ponožek pro stálé odběratele a případně udělám ještě nějaké háčkované ozdoby na stromeček nebo na vánoční výzdobu bytu.

Nebo mi poradíte, co bych tak ještě mohla u televize tvořit? Nápady nějak došly.

Zdravím všechny v podzimním čase. Vaše Ježurka

Opět pár ježečků mi přišlo

21. září 2017 v 8:32 JEŽCI
Už jsem hodně dlouho nepublikovala ježčí obrázky, které mi posíláte do emailu. Tak jsem se snažila na nic a nikoho nezapomenout a doufám, že se mi to podařilo.
Obrázek č. 346 - vyfoceno v Anglii v obchodě (30 Kč) od Plechmar

Tento ježek č. 347 je autentický obrázek yfocený o povodni 1997 a údajně se zachránil. Unikát, který mi poslala Otavínka

Ježek v listí má č. 348 a poslala mi ho Jarmilka

Ježčí rodinka č. 349 od Jarmilky

Ježek dvojmo č. 350 takké od Jarmilky


Ježčí rukavice jsou všechny od Jarmilky i dále - tato má č. 351

č. 352

č. 353

č. 354

č. 355 a tady doplním, že jedny takové béžové mám doma, dostala jsem je od Ježíška

Toto jsou prý ježci v pěstounské péči - č. 356od Otavínky

Tohoto ježourka mi poslal Tlustjoch - hezké, že? Dostal č. 357

Tentokrát jsem vyhledávala ježky za delší dobu a tak jsem se s tím patlala dost dlouho. Některé jsem prostě nenašla. Slibuji, že příště, když dostanu od někoho z vás emailem obrázek ježka, tak si ho hned uložím.

Krásný den přeje všem Ježurka


Na Mallorce je určitě líp

18. září 2017 v 16:59 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Počasí už asi nic moc nebude, podzim se zdá letos meteorologové úplně vypustili a najíždíme asi rovnou na zimu. Je proto jen dobře se podívat za sluníčkem do tepla.

Náš Luky se svou Ivankou dnes v noci přiletí z takové destinace. Byli na Mallorce, ale zažili tam i dost deštivo. Poslali pár fotek, tak jsem je sem přidala, abyste se ohřáli aspoň u počítače. Souhlasíte?

První den u moře - pohodička

Je vidět, že se mají rádi

To je určitě foceno z hotelu

A tady myslím také

U moře - krása, že?

A už se koupeme

Je to krásné - jako v pohádce

Ještě jednou krásné moře

Stříbřité moře

Takhle to vypadalo ve dne

A takhle večer

No a to je dnešní realita.

Pokud vám fotky něco připomínají, máte pravdu. Loni tam byli taky, moc se jim tam líbí a odpočinek si před nástupem k dalšímu náročnému studiu oba zaslouží. Zítra už jedou na ostro.

Krásný večer vám ze slunečného dne přeje vaše Ježurka.

Jaká byla dnešní sobotěnka

16. září 2017 v 19:00 VAŘENÍ A PEČENÍ
Vstáváme ráno většinou kolem sedmé hodiny. Po hygieně a snídani jsem dala vykynout droždí a zadělala na litý švestkový koláč. Pak jsem postavila na polévku, bramboračku s houbami, nachystala si plech, vypeckovala švestky a udělala žmolenku. Po chvíli přišel čas, abych se připravila na příchod sester z Domácí péče, tedy se "přebalit" a pak se osprchovat, břicho se musí sprchovat denně. Pak už většinou zalezu do pelíšku a čekám…

Tentokrát jsem ještě dvakrát vylezla. Dala jsem těsto na plech, protože už bylo vykynuté a pak do trouby. Dnes to ale sestrám trvalo hodně dlouho, než přišly, ještě jsem stihla koláč z trouby vyndat a složit prádlo, které jsem včera vyprala, a bylo suché.

Až odešla sestra, tak jsem se pustila do "cukeťáku od Květy", který jsem chystala k obědu. Je tam dost ingrediencí, tak mi to ještě chvilku trvalo, než jsem mohla jako každý den zavolat mamince.

Hned po ránu jsme ještě s manželem zjistili, že máme málo brambor na dnešní a zítřejší oběd, asi jsme to špatně spočítali a tak jsem volala SOS. Ptala jsem se snachy, jestli nepojedou někam nakoupit, že by nám ty brambory koupili, protože manžel od včerejška naříkal, jak ho bolí kolena, nemohl skoro chodit. Snacha je hodná a přesto, že jeli do Prahy hrát bowlingovou ligu, tak řekla, že nám ty brambory přiveze odtud. Super.

Přiznávám, že to dnes bylo pro mne trochu hektické, ale zvládla jsem to. Nechtěla jsem moc zatěžovat manžela, když mu nebylo dobře, ale dobrý.



No a nakonec vám tady prezentuji švestkový koláč i cukeťák. Jen se omlouvám, že jsem nakonec zapomněla dát nahoru na cukeťák rajče. Ale i tak to bylo dobrý.

Upečený švestkový koláš


Upečený cukeťák

Moje porce na talíři s omluvou, že jsem nejdřív začala jíst a pak fotit.

Krásný zbytek víkendu vám přeje Ježirka



Příjemné setkání

13. září 2017 v 14:10 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Jak už psala naše pravidelná informátorka. Kitty se vydala do nevábných končin na druhý konec republiky - k nám do Litvínova, aby se setkala s bloggerkami z tohoto konce.

Bohužel, Kitty si myslela, kdoví kolik nás tam přijde, ale byly jsme tam s ní jen my dvě. Tedy Alka a já. Ale bylo nám dobře, daly jsme si vínko suché červené, Alka si dala pozdní oběd a pak měla Kitty chuť na topinku, a aby prý nesmrděla sama, přemluvila i mne. No, moc práce jí to nedalo, já sama klasickou topinku neměla ani nepamatuji, ale jen tak suchou jen s česnekem jsem si nedala. Alenka mi z jídelního lístku přečetla nabídku a já si dala topinku s masem a zeleninou, byla výborná.
Servírka se nabídla, že nás vyfotí, měly jsme každá svůj foťák, tak to zopakovala 3 x, ale když jsem se doma koukla na tu fotku, tak jsem nebyla moc potěšená. Uvidím, co dají na blog Kitty a Alka, jestli na tom budou líp. Pak jsme ještě zkoušely fotit každá na svůj foťák tu druhou, ale taky nic moc. Škoda. Příště si to určitě pohlídám.

Jo, Kitty myslela, že na scuk přijde i Miluška z Mostu, se kterou se scházím já, protože to nemáme opravdu k sobě daleko, ale ta měla bohužel už delší dobu domluvené mamo v Ústí.

Na závěr sem tedy přidám ty fotky, které nejsou nic moc a ráda bych se zase příště setkala s nějakými bloggerkami, ale asi to nevyjde, já už toho mnoho nenacestuji.

Jistě netřeba představovat, ale vzhledem ke kvalitě, raději představím. Tedy vlevo první já, za mnou Kitty a naproti nám Alka.
Tady si Alka asi kontrolovala fotky
A tady zase Kitty chtěla fotit, ale co, to nevím.
Zdraví všechny čtenáře vaše Ježurka

PS: Dostala jsem lepší foto, tak dodávám, abyste i u mne viděli, že jsme to opravdu my tři.


Ještě jsem si všechno nevybrala

12. září 2017 v 16:59 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem psala, že jdu na kontrolu na oční, tak podávám hlášení, jak to dopadlo. No, předem říkám, že nic moc, ale to jsem tušila. Opravdu se hodně to moje vidění na pravém oku zhoršilo a to jsem tam měla před 2,5 roky operovaný šedý zákal.

Mám taky VPMD, která se zhoršila (věkem podmíněná makulární degenerace), ale oční lékařka mi říkala, že je tam něco jako umělý šedý zákal, který lze prý vylepšit laserovou operací.

Paní doktorka mne hned ohjednala na operaci do nemocnice do Mostu, je prý to ambulantní operace, hned po ní mne pošlou domů. Prý by se to mšlo zlepšit, tak uvidíme. Je to sice zase nemocnice v Mostě, ale operaci očí si tam dost chválí, tak sdělím později. Prý tak do měsíce mne objednají. Skončím někdy s těmi nemocnicemi? Já doufám, že ano. Toto nebude určitě tak zlé, hlavně, aby se to povedlo.

Jinak mimo téma. Konečně se u nás začalo něco dít na domě. Konečně nám zalačy opravovat ty naše balkony, které jsou ha hraně už delší dobu, tak snad přijde brzy i na to zateplení.

Dnes jsme měli sraz s Kitty a Alkou u nás v Litvínově. Před chvílí jsem se vrátila, reportáž dodám zítra, ale už teď hlásím, že nám byla moc fajn. Tedy určitě nejen mně, ale i i Marušce a Alence. Jen to strašně rychle uteklo.

Hezký večer přeje všem Jažurka

Jaká byla neděle

11. září 2017 v 12:47 VAŘENÍ A PEČENÍ
Myslím, že neděle byla "uplakaná". Řekli jsme si s manželem, že půjdeme zase po dlouhé době spolu nakoupit do supermarketu, že se na tu delší cestu vydám zase jednou s ním a venku pršelo jen se lilo. No, snad nebude celý den, pomysleli jsme si a ono to vyšlo. Tak jsem uvařila rychlé jídlo a hned po obědě jsme šli. To už bylo poměrně hezké počasí. Potřebovala jsem koupit některé věci, které manžel fakt nezvládne.

Vyfotila jsem zase moji porci k obědu. Byly ďábelské řízečky, které jsem proto naložila již v sobotu a k tomu udělala malé bramboráčky. Tyto řízečky se osvědčily, zatím každému chutnaly a dají se dělat jak z vepřového, tak i kuřecího masa.

S pečením jsem se výjimečně také nehrabala, udělala jsem "třepací" dort. Akorát jsem neměla doma jiný pudink než kakaový a nahoru jsem neměla žádné čokoládové zdobení, tak jsem použila zbytek polevy. Na korpus dávám jako bonus ještě džem, ale manželovi chutnalo.

Toto je jedna porce (moje) ke kávě.

V sobotu se hrál opět bowlingový turnaj v Praze, kde byl i vnuk Luky. Vím, psala jsem o hraní mého vnuka v posledním článku, ale toto mi nedalo.

V Praze se hrála Národní kvalifikace pro Světový pohár, který se hraje na podzim v Mexiku. Tam má jet vítěz tohoto turnaje. Ano, správně tušíte. Vyhrál opět Luky. Bohužel prý asi nepojede, protože nestíhá. Má posleldní rok VŠ, tudíž i psaní diplomky a také chodí do práce na poloviční úvazek. Do toho ještě hraje stále bowling a do toho Las Vegas by také rád jel. Je to opravdu šikula.

No, dnes mi držte palečky, jdu na kontrolu na oční. Už jsem psala o tom, jak se mi zhoršil zrak, tak jsem zvědavá, jestli mi doktorka nějak pomůže.

Zdraví vaše Ježurka

Bowlingové zprávy

8. září 2017 v 16:49
Už dlouho jsem tady nepsala o našem bowlingovém přeborníkovi Lukym. Účastní se téměř každý víkend některých bowlingových turnajů.

Foto z turnaje v Olomouci

Ve dnech 23. a 27. 8. 2017 se na centru Bowland Šantovka V Olomouci odehrál druhý turnaj série Kegel Prestige Tour. Turnaje se účastnilo 81 hráčů.

Zvítězil náš Luky s 1297 body a průměrem 216,17 na hru. Jako druhý se umístil jeho věčný soupeř , který je taky z jednoho klubu jako Luky.

V neděli, 3. září 2017 se na herně Bestbowling Zličín uskutečnilo finále Czech Masters 2017. Celkově se do bojů zapojilo 41 hráčů. V semifinále se k 18 postupujícím přidali vítězové celoročního pořadí v jednotlivých kategoriích, kteří měli právo postoupit rovnou do semifinále. Hrálo se na součet čtyř her a nejlépe zahráli zase ti dva, tedy Luky a jeho kolega ale v opačném pořadí. 4 hráči postoupili do finále. Náš Luky skončil jako druhý. Hlavní cenu, a to letecký zájezd od cestovní kanceláře FIROTOUR v hodnotě 50.000,- Kč, získal celkový vítěz a Lukyho věčný soupeř Jarin. Škoda, ale i tak dobrý, ne?


Foto z turnaje v Praze

Ale co si myslím, že je opravdu velký úspěch je to, že Luky dostal "divokou kartu" a jako první byl jmenován do reprezentace bowlingu na turnaj v LAS VEGAS, kam letí tuším v říjnu nebo listopadu letos.




Ukazuji aspoň pár obrázků z hotelu, kde bude ubytován i Luky a ten poslední je přímo z herny, která v hotelu je.

Určitě bude dobře reprezentovat naši republiku i s ostatními, ale taky se určitě podívá tam, kam by se jinak jen tak nedostal.

Přejeme hodně úspěchů i nadále! Zdraví jeho babička Ježurka

Snaha byla

6. září 2017 v 14:32 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Minulý týden jsem dala za úkol manželovi, aby se zeptal v lékárně, kam chodíme často a rádi, jestli je tam možné si objednat kýlní pás, který musím nosit stále celodenně po operaci. Ten můj už je dost "jetý", jak se často pere, tak je i vytahaný a dost tlačí a dře. Na další prý nárok nemám, tak jsem si řekla, že si ho koupím. O tom jsem už taky psala.

Manžel zjistil, že objednat lze, ale nevěděl ani on ani pracovnice v lékárně, jakou velikost.

Tak jsem se tam vypravila další den s ním, pás doma změřila a pracovnice mi ho objednala. I o ceně jsem už psala, že mi řekla, že tyto míry má za 1200 Kč od jednoho dodavatele.

Včera jsme se tam vypravili pro tu objednávku. Pracovnice lékárny mi ho dala domů vyzkoušet a ani nechtěla nic platit. Večer jsem si kýlní pás vyzkoušela, ale bohužel. Byl príma měkký, ale bohužel by tam nešla udělat dírka na to, abych tam mohla protáhnout stomický sáček.

No tak jsme tam šli dnes znovu, abych tuto pomůcku vrátila, a vůbec nic jsem nemusela platit. Služba opravdu hodná pochvaly.

To bylp ono.

Když jsem se vracela domů, sousedka pod námi mi předala doporučený dopis, za což jsem byla ráda, že nemusím na poštu a jen jsem čekala, kdo mi co posílá.

A ona to byla Jarmilka a poslala mi ježčího černouška a k tomu ještě kočičku.

Ježeček od Jarmily má č. 276

Moc děkuji Jarmilce, že na mne myslela a už mám ježčího černouška v mém depozitáři.

Děkuji pracovnici v lékárně za ochotu a Jarmilce za to, že mi udělala radost. Krásný den vám všem přeje Ježurka

Začala škola

4. září 2017 v 17:22 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Školákům začal nový školní rok. Prázdniny utekly jako voda, tak jsem si v galerii vyhledala fotky z dob, kdy začaly školu navštěvovat moje děti. Trochu té nostalgie k tomu určitě patří.


Není třeba popisky, to je jasné.

Laděnka hodila na FB Juliánka, že je sice první školní den, ale že prý může klidně ještě spát, jsou mu teprve čtyři roky.

Na to hned reagoval Tom, že Wallince je teprve 10,5 měsíce, takže si taky nemusí kupovat propisku a vystačí si s hlídáním bot.

Dcera na rozdíl od zvířátek do školy musí, tak se byla hned brzy ráno nechat zkrášlit. Tom to komentoval slovy, že vypadá jako člověk a její bratr slovy, že je jí pro tu školu škoda.

Ostatní komentáře členů naší rodiny raději nebudu říkat. Ale zavzpomínali jsme si všichni. Všem školákům přeji úspěšný školní rok.

Zdraví Ježurka

Zmoklý výlet

2. září 2017 v 17:03 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Pravda, včera jsme jeli v pořádném dešti. Taky se tomu dá říkat výlet, i když jsem jela na kontrolu do nemocnice v Kladně.
To už bylo po druhé, kdy jsme jeli ve velkém slejváku a taky se ochladilo ze dne na den. Ale na silnicích to šlo, žádná kalamita se naštěstí nekonala. Jela jsem s manželem a vezl nás syn, dcera i snacha už musely být ve škole.

A v nemocnici stále fůra lidí, tak si říkám, jestli vždycky bylo všude tolik marodů. Na chirurgii, kam chodím, to jde celkem rychle, přede mnou bývají cca tak dva pacienti.

Pan doktor mne pochválil, že se krásně hojím a jestli prý to takhle půjde dále, že bych mohla být za dva měsíce zahojená. Tak uvidíme.

Panu doktorovi jsem přiznala, že se stále motám, že se mi točí hlava a jestli to může být ještě po té operaci. Pan doktor přiznal, že ano, že jsem měla opravdu těžkou operaci a před ní jsem měla půl roku vlastně otravu krve a to tělo se prý z toho dlouho vzpamatovává a řekl, že mám hodně pít. Na kontrolu jsem pozvaná až za čtyři týdny, tedy 29. 9. Jen musím věřit, že už se do toho nic zlého nepřihodí a já se taky konečně dočkám, že budu v pořádku.

Vždycky se tam před odchodem zastavíme v místní kantýně, kde mají spoustu dobrůtek a vždy si tam něco koupíme domů, protože ten den nakupovat nechodíme.

Dojeli jsme tedy v pořádku domů a s pochvalou. To bylo radosti!

Děkuji vám všem, kteří mi stále fandíte a drželi jste mi i včera pěsti, abych měla štěstí.

On to měl včera ztížené hlavně můj syn, protože hned ráno vezl babičku Jiřinku do nemocnice do Mostu, musela vrátit holtr (nevím, jak se ten měřič srdíčka přesně píše), pak ji odvezl domů a jel pro mne a už po osmé hodině jsme pokračovali do nemocnice do Kladna zase se mnou.

Jo, to se tak může přihodit častěji, když už jsou obě maminky starší a nemocné.

Přeji hezký víkend. Vaše Ježurka