Nastal očekávaný den D

3. srpna 2017 v 7:43
Bylo pondělí 19. 6., já byla vyprázdněna (aspoň jsem si to myslela), sestřičky mi zabandážovaly nohy a jelo se na operační sál. Ještě před tím mi byl nabídnut lékařem epidural, že se lépe snáší bolest, tak jsem to přijala.

Po veškeré přípravě se jelo na sál. Tam jsem prý byla dvě hodiny a pak mne za chvíli odvezli na JIPku.

Neměla to být pro mne konečná. Záhy jsem se dozvěděla, že se bude operace další den, tedy v úterý 20. 6. opakovat. Nevyšlo to, jak mělo a tentokrát jsem se probudila již se stomií a velkými bolestmi. Zástupce primáře, který mne operoval, se mi moc omlouval, že to nevyšlo, ale zánět jsem měla už tak dlouho a byl tak velký, že střevo nešlo sešít a muselo se to opravovat. Hned mi ale slíbil, že budu-li mít zájem, tak mi tu stomii vrátí po čase zpět. Ale to se ještě uvidí, jak se to bude hojit.

UDÁLOST DNE
Na JIP jsem ležela až do 30. 6., ještě tam za mnou přišla návštěva z domova.. Manžel, syn, snacha a vnuk Luky. Na JIP směli jít jen po dvou a zbylí dva vždy museli čekat venku a nesmělo to trvat dlouho. Rodina ale byla ráda, že mne vidí živou.

A nastala dlouhá doba léčení. Právě na můj svátek mne připojili na VAC SYSTÉM, nebo-li pumpu, která prý léčí pětkrát rychleji než normální převazy. Měla jsem ji na pět dní s tím, že mi ji pak odpojí a podívají se, jak se bude pokračovat dál.
Byla jsem doslova přivázaná na tuto pumpu, a když jsem potřebovala na malou, musela jsem zvonit na sestřičky, aby mne odpojily a vzápětí pak zase připojily. Bylo to nepříjemné i pro sestřičky, ty se naběhaly! Ostatně poslední noc se pumpa porouchala a museli v nemocnici objednat novou součástku, aby mohla pumpa fungovat dál. Znovu mne připojili až za tři dny.

K svátku jsem dostala tolik přáníček, že jsem celý den zvedala telefon a často i slzička ukápla. Přišlo mi víc jak dvacet přáníček, dokonce jedno i veršované.
"Srdíčko mi tiše buší když mám tobě k svátku přát,
Snad i tvoje srdce tuší, kdo tě má opravdu rád.
Říkaly mi noviny, že máš dneska jmeniny,
Tak ti přeji k tvému svátku
hodně zdraví, málo zmatku"
Tak krásně mi to napsal vnuk Tom.
Už mne také sestry začaly učit dávat si stomii a na pokoj mi přišla další pacientka, byly jsme stejný ročník.

UDÁLOST DNE
Dne 13. 7. jsem měla opět návštěvu, přijel manžel, dcera a vnuk Tom.

Na můj dotaz, kdy mne pustí domů mi nikdo nedokázal dát odpověď. Prý se ukáže.. Ještě to bylo příliš otevřené a tím pádem nebezpečné. Přišlo se na mne podívat postupně pět chirurgů a nakonec můj operatér usoudil, že mi břicho sešije, aby lépe srůstalo. Prý po vytažení stehů bych pak mohla jít domů. Nakonec to dopadlo tak, že když vytáhli stehy, nic moc se nezlepšilo.

Také jsem už krátce po operaci měla k dispozici rehabilitační sestru, která mne učila vstávat z postele přes bok a chodit. Musím se přiznat, že to chození mi ale vůbec nešlo. Později jsem se učila i chodit po schodech, to byl zvlášť oříšek, nohy mne vůbec nechtěly poslouchat, ale musela jsem trénovat, abych ve finále vyšla těch 63 schodů k nám domů.

Když jsem chodila a po chodbě ke konci léčby, vedoucí oddělení mne pochválil, že už jim budu moci chodit pro pivo, jak mi to jde. Také mi řekl, že jsem zhubla. Něco jsem tušila, ale pro jistotu jsem se nechala sestřičkou zvážit a výsledek mne šokoval. Za ty necelé dva měsíce jsem zhubla sedm kilo.

A to ještě musím říct, že mne pořád nutili lékaři jíst a stále se mne ptali, jestli jsem jedla. Když jsem přiznala, že se mi zvedá žaludek při pozření jídla, co dostávám, tak mi můj ošetřující lékař zajistil výběr ze tří jídel a to už bylo o něčem jiném. Sestřičky mne zase nutily pít, ze začátku se snažily, abych se otáčela, abych neměla proleženiny a vstávala z postele sama. To mi moc nešlo a hlavně mi nefungovala pravá noha, která mne nechtěla vůbec poslouchat.

Nakonec se ale toto všechno srovnalo a já ukecávala doktory, aby mne pustili domů, že nebudu nic dělat a rodina mi bude pomáhat. Musela jsem mít totiž denně převaz břicha. Abych měla tento převaz zajištěný, svolil lékař, že mne může, pokud to dá, doma převazovat někdo z rodiny. Na instruktáž, jak postupovat přijely v den mého propuštění moje skvělá děvčata - tedy snacha a dcera. Dnem 26. 7. Jsem tedy byla propuštěna domů, ale konečné doléčení bude ještě trvat prý minimálně půl roku. Krátce po propuštění mi moje hodná praktická lékařka zajistila, že mne domů jezdí převazovat DOMÁCÍ PÉČE. I když děvčat si to taky zkusila a šlo jim to skvělé.

Neříkám, že mi nebylo líto, že jsem nemohla domů, často jsem si i poplakala, ale vím, že jsem musela vydržet. A to nemluvím o tom, jak jsem trpěla s mou bolavou páteří, ani léky na bolest nezabíraly.

Tak jsem ráda, že jsem doma, skoro nic nedělám, jenom uvařím a zbytek dělá manžel a děti. Zítra jedu na Kladno na kontrolu, tak uvidíme, co bude dál. Vím, že je to ještě běh na dlouhou trať, ale to mi zbývá. Hlavní je, že žiju, taky už jsem tu nemusela být, doktor řekl, že jsem měla na mále, byla to málem otrava krve.

PS: Ještě nesmím zapomenout poděkovat všem blogerkám, které mi poslaly pozdravy i ve formě krásných článků a hlavně Kitty, kterou tuhle všechno napadlo, dala to vše dohromady a poslala mi to dvakrát do nemocnice. Ještě jednou tedy vřelé díky všem, taky na telefonáty, kterých bylo taky dost.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 3. srpna 2017 v 7:53 | Reagovat

Libuško,hlavně odpočívej a brzy se úplně uzdrav :-)
Přeji Ti krásný den :-)

2 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 3. srpna 2017 v 8:02 | Reagovat

Libuško,přeji co nejlepší zprávy od lékaře. Prošla jsis toho mnoho, tak o to více se šetři. :-)

3 Kitty Kitty | Web | 3. srpna 2017 v 8:12 | Reagovat

Mám radost, že už ti to píše. I když je to neradostná bilance. Ale už je to za tebou, jsi doma a jak píšeš (jsem v šoku!), už i drobně vaříš. Teď mi dochází, co jsi měla za sebou, když jsme spolu mluvívaly. A nejen já. Ale už píšeš z domu, což je nádhera! :-D

4 Kája Kája | Web | 3. srpna 2017 v 8:17 | Reagovat

Četla jsem poslední tři články najednou, tuhla mi z nich krev v žilách, nekecám.
V klidu si vař, piš články a odpočívej!
A nezapomeň, že už doktorů bylo až až. Chtěla jsi přece od nich mít letos pokoj. ;) :D Držím palce, aby se ti to teď už dařilo. :)

5 Miloslava Miloslava | 3. srpna 2017 v 8:27 | Reagovat

Libuško nad přáníčkem od Toma mě ukáplo hodně slziček,ale to asi budou radostí,že jsi doma.Jsi atatečná a šetři se. Libuško pečovatelská služba vozí obědy až do bytu,nepřeháněj to u toho vaření....aby jsme alespoň za rok si daly ten jablečník....já to vydržím a ty taky MUSÍŠ... :-)  :-)  :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. srpna 2017 v 9:13 | Reagovat

Při čtení veršovaného přáníčka mi ukápla slza, normálně mě to dojalo. Klobouk dolů, jsi velmi statečná. Přijmout stomii, učit se o ni pečovat a jako bonus se o tohle všechno podělit s přáteli, to chce pořádný kus odvahy. Máš před sebou dlouhou rekonvalescenci. Ale ty to zvládneš :) Buď na sebe hodná, setři se a uzdravuj se. Mám tě moc ráda :-)

7 Alka Alka | E-mail | 3. srpna 2017 v 9:18 | Reagovat

Souhlasím s Miloslavou - sem tam si nech jídlo přivézt. I vaření je při Tvém stavu zátěž a Ty se MUSÍŠ NAUČIT šetřit se. :-)

8 michaellazan. michaellazan. | Web | 3. srpna 2017 v 9:21 | Reagovat

Přeji Vám brzké uzdravení! Musím se přiznat, že i mně ukápla slzička! Hlavně hodně odpočívejte a brzy zase budete jako rybička! Přeji hodně štěstí a zdraví!

9 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 9:44 | Reagovat

Nadále Ti držím palce. Jsi statečná a drž se. Teď už bude jen líp. :-)

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 3. srpna 2017 v 9:47 | Reagovat

Ježurko s tím vařením to vážně nepřeháněj. opravdu je třeba se ještě šetřit. Držím palce. myslím na Tebe 😀😀

11 Eliss Eliss | Web | 3. srpna 2017 v 10:10 | Reagovat

Zažila jste si tedy dost trápení, přeji brzkou rekonvalescenci a hlavně na sebe dávejte pozor! ♥

12 Amelie Amelie | Web | 3. srpna 2017 v 11:29 | Reagovat

Normálně mi vytryskly slzy, uff. Přeji, at už je jen a jen líp. Můj táta měl taky stomii, dá se s tím žít. Držím palečky a posílám sílu.

13 Zdenka Zdenka | Web | 3. srpna 2017 v 12:46 | Reagovat

Libuško, je to hrůza co sis vytrpěla....taky si myslím, že by si měla více odpočívat, no to se lehko řekne viď....Drž se ;-)  :-)

14 věrka věrka | 3. srpna 2017 v 13:01 | Reagovat

Taky mě dojala básnička od Toma, máš moc hodnou rodinu od mladých po starší. Jsi hodně statečná a já věřím, že teď už vše bude jen na nejlepší cestě k uzdravení, moc držím pěsti. Měj se stále lépe a opatruj se, nic nepřeháněj, abys byla co nejdříve v pohodě. Drž se. :-)

15 Jarka Jarka | Web | 3. srpna 2017 v 13:14 | Reagovat

No pane jo, vytrpěla sis měrou vrchovatou, ale máš to za sebou a jsi doma mezi svými.
Tak teď jen neuspěchat rekonvalescenci a bude vše dobré! :-)

16 Otavínka Otavínka | Web | 3. srpna 2017 v 13:54 | Reagovat

Milá Ježurko!
S dojetím jsem si přečetla Tvoje zážitky v kladenské nemocnici a opravdu sis vytrpěla  vše možné. Budu na Tebe zítra myslet a přát Ti, aby páni doktoři byli s Tvou léčbou spokojeni.

17 dáša dáša | 3. srpna 2017 v 14:05 | Reagovat

Ať se hlavně uzdravování zrychluje. Držím palce.

18 Libuše Libuše | E-mail | 3. srpna 2017 v 14:32 | Reagovat

Milá Libuško, to tedy klobouk dolů, jsi statečná! Zažilas toho opravdu dost a teď už bude jenom lépe, jen se opatruj a drž se, abys postupně zase nekmitala mimo vaření i kolem domácnosti. Pamatuj, prosím, že Tvá skvělá rodina vždy ráda pomůže se vším, co si řekneš..Nějaký čas to určitě vydržíš, i když se to lehce řekne..Palce budu držet nejen zítra. Moc zdravím.

19 Věrka S. Věrka S. | E-mail | 3. srpna 2017 v 18:22 | Reagovat

Libuško, Tomovo přáníčko mě taky moc dojalo. Zítra od samého rána držím palce. Věřím, že tvé uzdravování bude dobře pokračovat, i když možná ne tak rychle, jak by sis přála. Ale všechno chce svůj čas, na nic nespěchej a rozhodně to nepřeháněj s prací. I to dovážení obědů by stálo za úvahu, než znovu nabereš ztracené síly. Moc zdravím.

20 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 20:38 | Reagovat

Vidíš - a já na tebe myslela a říkala jsem si, jestli máš stomii... Ježurko, doufám, že už bude jenom líp. :-)

21 daniela daniela | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 22:29 | Reagovat

Och, Libuška, smutné povídáni, ale už je dobre, lebo môžeš o tom písať! To som rada!!!
Dávaj na seba pozor!

22 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 7:17 | Reagovat

Libuško, ušla jsi pořádný kus cesty v životě. Za to si Tvé tělo zaslouží odměnu! Šetři ho, jak můžeš, třeba výpomoc s obědy, jak píší nahoře. Držím i nadále palečky a přeji už jen vše nej v zotavování. :-)

23 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. srpna 2017 v 8:51 | Reagovat

Tak ať už jenom dobře.

24 MirekC MirekC | Web | 4. srpna 2017 v 17:28 | Reagovat

VAC pumpu jsem měl také, ale byl to takový kufřík - kabelečka a chodil jsem s tím i na záchod.
Ať se ti takové nepříjemnosti vyhýbají na sto honů.

25 Ježurka Ježurka | Web | 5. srpna 2017 v 13:02 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji.
[3]: Kitty, nejen vařím, ale i peču, ale život jde dál..
[4]: Milá Kájo, věř, že vím, že doktorů bylo dost a sama bych si nepřála nic  jiného. Žádná legrace to fakt nebyla.

26 Ježurka Ježurka | Web | 5. srpna 2017 v 13:16 | Reagovat

[5]: Miluško, neboj, zatím zvládám a věřím, že je tvůj "jablečník dáme ještě letos. :-D
[6]: Renátko, co mi zbývalo? O stomii pečuji sama, jen u převazování břicha mi asistovala děvčata a manžel při sprchování rány, protože se mi už těžko leze do vany a z vany a sprchu nemáme.
[7]: Vařeného jídla jsem se najedla dost v nemocnici, proto si považuji toho, že si mohu uvařit sama na co mám chuť.Doufám, že se brzy dočkáme i toho, že si dáme někde kávu.
[8]: Odpočívám dost, ono to zatím ani jinak moc nejde.
[9]:[11]: Díky moc.
[12]: Děkuji, Marcelko. Sice je lepší žít se stomií než nežít, ale fakt to není ono.
[14]: Tom rozplakal  s tou básničkou mne už kolikrát, vždy při jejím čtení.
[15]: Já vím, jde to hodně pomalu a ty časté kontroly až do Kladna taky stačí.
[16]: Děkuji, Hani, přežila jsem to a za týden jedu zase.
[17]:[18]: Děkuji i za palečky.
[19]: Uzdravování půjde opravdu pomalu, ale vím, že musím vydržet.
[20]: A já doufám, milá Dorko, že se i té stomie jednou zbavím.
[21]: Danielko, díky za přání, budu se snažit.
[22]: Hezky jsi to napsala, mé tělo si už opravdu zaslouží odměnu!
[23]: Díky moc.
[24]: No, toto nylo přímo monstrum a byla jsem ráda, až jsem se toho zbavila.

27 Jana Jana | 6. září 2017 v 21:42 | Reagovat

Hlavně, že jsi doma a můžeš spát ve své postýlce. Mně můj čtrnáctidenní pobyt v nemocnici stál pět kilo a tamní postel mi úplně odrovnala záda, že nyní musím chodit na obstřiky. Nikdy předtím mně záda nebolela. Když jdu kolem nemocnice, tak mám hrůzu v očích. Jo, a nyní po návratu, když jsem ještě nebyla schopná, tak jsme si s manželem obědy nechali dovážet a nemůžeme si to vynachválit. :-)máme výběr ze tří jídel a z jedné porce se v pohodě najíme oba dva. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama