Červenec 2017

Mladý, ale šikovný

31. července 2017 v 14:18 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Na vizitu přišel můj svědomitý ošetřující lékař. Vysvětlil mi spoustu mých problémů. Řekl, že přišel dřív do práce, aby si prostudoval mou celou složku zpráv z léčení mé nemoci za poslední rok a taky řekl, jak to vidí dál.

Po snídani přišla sestřička, aby mi sdělila pro mne dvě příjemné zprávy. Dostanu už v poledne něco jíst. Konečně! Dnes je úterý a od pátku jsem téměř nejedla. A taky mne konečně odpojili od té nekonečné výživy. Hurá! To je dobrá zprávy, je vidět, že atb zabírají a zánět se zlepšuje. Ale v poledne se ukázalo, že jsem se radovala předčasně. Kaše k obědu i k večeři a vždy studená, nemastná, neslaná. Tak jsem tomu moc nedala. A odpoledne jsem měla zase teplotu. Je prý to k tomu zánětu. Odpoledne jsem se dozvěděla, že jsou na vině i ty výchlipky.

Ve čtvrtek jdu na tu slíbenou anuskopii. Doktorka z interny mi řekla, že se jedná jen o kratičký výkon, pak budu dvě hodiny na dospávacím pokoji.

Koncem týdne jsem se dozvěděla, že příští týden mne už operace opravdu nemine, CRP prý pod stovku nejde, atb na to již nestačí, tak musí to špatné střevo ven. Na sál půjdu kolem poledne, ale až další týden.

Byl pátek, mne ještě čekalo další týden předoperační vyšetření a ještě tento den jsem šla po prvé v životě na denzitometrii, kde mne museli učit dýchat, ale nakonec prý na můj věk dobrý.

UDÁLOST DNE
Krátce po poledni mi zase přijela návštěva. Potěšila jsem se s manželem, dcerou a vnučkou Terezkou. Do toho mi ještě přišla říct sestřička, že mi doktor změnil dietu, už nebudu muset jíst tu nedobrou bramborovou kaši a ráno suchý rohlík. To bylo radosti! Celou dobu jsem měla chuť na nanuka, tak mi ho šla dcera s vnučkou hned koupit. Už večer jsem měla lepší stravu.

V sobotu a v neděli byl většinou klid.


UDÁLOST DNE
Přijela mi na návštěvu zase rodina. Syn, snacha a manžel. Syn hrál v Praze bowling, tak se cestou zastavili. Snacha mi při té příležitosti umyla hlavu a vyfoukala a hned jsem vypadala jako člověk. Manžel jel s nimi do Prahy, aby se opět pokochal jejími krásami a také fandil.

Hned v pondělí ráno jsem se zeptala svého lékaře, jak dopadl můj sobotní odběr krve. CRP je už "jen" 100, ale mám opět málo hemoglobinu. Dnes ráno další kontrolní odběr a bude-li stejný, dostanu další transfuzi.

V úterý mi řekli, že odběr histologie z konečníku je v pořádku.

Ve středu 14. 6. začal zástupce primáře uvažovat o mé operaci. Sestřička mu řekla, že mám předoperační prohlídky za sebou a o něco později jsem se dozvěděla, že mám naplánovanou operaci na pondělí 19. června.

Ještě jako bonus mi na pátek naplánovali transfuzi.

UDÁLOST DNE
Odpoledne přijela zase rodina. Manžel, syn, snacha a dcera. Zadali jsme sestřičkám heslo, aby mohla rodina zavolat, jak mi dopadla operace.

Od začátku mého pobytu jsem byla na dvoulůžkovém pokoji sama, v pátek 16. 6. přišla ke mně na pokoj další pacientka p. Marie A - 80 let.

Neděle byla ve znamení přípravy na operaci, hlavně vyprazdňování. Ještě se musím zmínit o tom, co se mi v noci na den operace zdálo:

"Paní Ježková, probuďte se, všechno máte za sebou a dopadlo to dobře!"

K L A D N O

29. července 2017 v 18:28
Úvod

V pondělí 29.5. mne do nemocnice odvezla záchranka, měla jsem strašné křeče v břiše, a tak mne odvezli na oddělení, kde mi dávali infuze na bolesti.

V úterý jsem měla plánované CT břicha s předchozím vyprazdňováním. To jsem začala v pondělí, ale kvůli odvozu nedokončila. Na CT jsem ale byla. Potom mi bylo řečeno, že budu muset na operaci a mám se domluvit ve středu na konziliu na chirurgii. Tam mne nepotěšili a chtěli, abych se hned přesunula z interny na chirurgii. Odmítla jsem a ještě ten den podepsala reverz i přes jejich vyhrožování i smrtí a odešla domů.

Snacha mi slíbila, že mi zajistí léčení v nemocnici v Praze, kde pracuje její známá. Bohužel na můj problém tam neměla žádného známého doktora. Její známá mi tedy zajistila léčení v nemocnici v Kladně a volala mi již v pátek ráno s tím, že mám po obědě přijet do nemocnice, protože je to nebezpečné být s mou diagnózou doma, mohla bych mít z toho všeho zauzlení střev.

Byl to pro mne šok. Pomalu jsem se tedy ihned sbalila a po obědě mne syn odvezl na Kladno. Zatím se mi vždy při vyslovení tohoto města vybavila písnička Tesaříků - Kladno, to černé Kladno anebo jméno Jar. Jágra. Teď už vím, že je tady super vybavená nemocnice s milými lékaři a sestřičkami.

Jak mne přijali

Do nemocnice jsme přijeli kolem 13,00 hod. Je to komplex budov a pro nás to bylo docela bludiště. Když jsem se zaregistrovala a došla na ambulanci chirurgie, po chvíli mne zavolali na vyšetření. Věděla jsem jméno lékaře, který o mně věděl a který mne vyšetřil. Po nezbytných vyšetřeních mne sestřička odvezla na pokoj, kam jsem se dostala cca v 16,30 hod. A jaký byl můj pokoj? Super. Měl jen dvě postele, kde jsem byla dlouho sama. Přímo tady je koupelna a WC a taky je zde televize. Ne, není to nadstandard, je to normální pokoj s novým nábytkem.



Další den ráno jsem dostala na snídani 3 suché rohlíky a čaj. Měla jsem dietu.


Pak přišel na vizitu nějaký cizí doktor, a pak mi sestra řekla, že mi změnil dietu a dostanu k obědu jen polévku.

Zase mi dali atb do žíly, a pak infuzi a vyděsily mne moje oteklé nohy. Polévka byla otřesná a ještě k tomu studená. Tak jsem se postila.

Odpoledne přišel opět ten doktor a řekl, že mohu jen polévku a vůbec tekutou stravu, když mi léčí ten zánět. Já jsem ho poprosila, že jen polévku ne, že bych jim tam "přidala". Ještě jsem se zeptala, jestli mohu aspoň jogurty nebo pudink, tak si to prý mohu koupit v kantýně. To mne dojalo.

Asi za hodinu se pak doktor ještě vrátil, aby mi sdělil, že mi CRP dost podstatně kleslo a ledviny jsou v pořádku. Ale… Mám málo hemoglobinu, hraniční mez, tak dostanu transfuzi. A dodal, že prý pro mne objednali jogurty a pudinky. Asi mu něco došlo.

Odpoledne po atb do žíly mi zapojili nějakou výživu s pumpou, musela jsem tam celý den ležet připojena kanylou s tímto přístrojem. Pak mne na chvíli odpojili, aby mi dali tu transfúzi. Později se mi udělalo nevolno a špatně se mi dýchalo. Krev poslali na přešetření.

UDÁLOST DNE

Bylo 10,30 hod. dopoledne, já si takhle ležím a koukám na TV na zmeškaný seriál a někdo zaklepe a volá, že jde návštěva. Musela jsem koukat jako puk, když se mne paní zeptala, jestli ji nepoznávám. Ano, byla to ta moc hodná kamarádka mé snachy, která mi zařídila pobyt v nemocnici, ale hlavně léčení zde na Kladně. Dokonce mi přinesla nějaké zákusky. Bohužel, já je nesměla, tak si pochutnaly sestřičky. Povídaly jsme si spolu víc jak hodinu, bylo to příjemné zpestření mého bolavého pobytu. Dostala jsem malou mušličku pro štěstí a rozloučily jsme se. Takoví lidé by měli mít svatozář.


A už byl konec "laškování", začalo léčení…

Bylo pondělí 5. června a u mé postele se vystřídalo dost doktorů. Přišel i zástupce primáře a vedoucí oddělení mimo mého ošetřujícího lékaře. V první řadě se dohodli na tom, že mi udělají vyšetření, jestli prý to vydržím bez uspání. Ne nedala jsem to.

Když jsem se vrátila na pokoj, dala se do mne zimnice, jaká. Zuby mi cvakaly, i když jsem byla celá zakrytá. Sestřička mi měla nabrat krev, ale bohužel. Žíly někam odešly, tak mi zavedli do tepny pod klíční kost trvalou kanylu. Nebylo to nic příjemného, ale šlo to.

Když mi pak sestřička změřila teplotu, měla jsem trochu horečku, tak zase šup krev, kterou poslali na hemokulturu. Teprve potom jsem dostala lék, po kterém jsem se zahřála a teprve se mi ulevilo.

UDÁLOST DNE

Bylo 14,25 hod, kdy někdo zaklepal, a přišla moje zlatíčka: manžel, dcera, snacha a syn. Současně přivezli celou moji dokumentaci z léčení v nemocnici v Mostě z léčení mého zdravotního problému s tlustým střevem, která prý jim pomůže k objasnění problémů.

Užila jsem si krásné odpoledne a určitě mi to přidalo energii.

A jak to pokračovalo? Nebojte se, už to nebude tak podrobně popisováno, ale bylo toho za ty téměř dva měsíce dost.

VELKÝ NÁVRAT

27. července 2017 v 14:48 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
.... neb jsem opět zpátky, ale bylo to kruté.

Dnes toho mnoho psát nebudu, přijela jsem před polednem, cestou jsem si stačila vyzvednout pezníze na poště a doma něco uvařit a pak jsem zalehla.

Do nemocnice jsem přijela za minutu dvanáct a za těch 56 dní mne v nemocnici sice dali dohromady, ale mám totálně zničenou páteř. Léčení zdaleka není skončeno, doléčuji se doma a jezdím týdně na kontroly. Ještě to bude běh na dlouhou trať a kdo bude míít zájem, připravuji podrobnější reportáž, ale dlouho tady nevydržím ještě sedět taky kvůli té páteři.

Zatím vás tedy všechny moc zdravím a děkuji za přání brzkého uzdravení. Bude to ještě chvíli trvat, ale doma je doma. S léčením doma mi pomáhají děti i manžel a bylo jen na nich, jestli mne můj ošetřující lékař pustí domů. Jinak bych musela být v nemocnici ještě minimálně měsíc. Děkuji tedy hlavně své rodině, že mne vzali na milost a jsem šťatná, že je všechny mám.

Slibuji, že brzy začnu své poznámky z pobytu z nemocnice zpracovávat a napíši, jak a proč to vššehno bylo.

Zdraví vaše Ježurka

PS: V nemocnici se mi zhoršil totálně zrak, tak se moc omlouvám za ty překlepy.

Tak jde čas se šneky

13. července 2017 v 20:40 | Lada |  Kočičky a jiná zvířátka
V komentářích k článku s kočičími fotkami zaznělo, že by byl zájem i o šnečí speciál, dala jsem tedy dohromady fotky Artemise a Ezry od prvního dne, kdy jsem je dostala (což bylo tři dny od jejich vylíhnutí) do současnosti a pokud vás zajímá, jak za tu dobu vyrostli, podívat se můžete tady:





V půlce května jsem se rozhodla svou šnečí stáj rozšířit o další přírůstek a po byť zajímavém, ale neúspěšném průzkumu teplických akva-tera trhů jsem v místním zverimexu narazila na Kiwinku - albínku, Lissachatinu Albopictu, česky oblovku flekatou. Slečna prodavačka se mi sice pokusila vrazit do ruky prvního šneka, kterého z terária vytáhla, ale já ji poprosila, ať mi ukáže ty, co se právě koupou v jejich mělkém bazénku, protože jsem chtěla spíš dobrodruha... a domů odešla právě s Kiwi, která byla celou cestu nalepená na boku plastové krabičky a užívala si, jak je na šneka šílenou rychlostí odnášena do nového domova.

Pokud jsem někdy sama měla pochybnosti o tom, jestli lze u šneků nalézt nějaké známky "osobnosti", během prvního měsíce jsem je naprosto ztratila. Říká se, že achatiny můžete chovat jednotlivě, ale nedoporučuje se to... a Kiwi byla opravdu prvních 14 dnů, kdy byla z preventivních důvodů v karanténě, skleslá a daleko méně aktivní než je na "šnečí mládě" obvyklé - zvlášť proto, že ve zverimexu měla kolem sebe dobrých třicet dalších společníků a najednou zůstala sama. Když ale uplynuly dva týdny a žádné zdravotní problémy se u ní neobjevily, přestěhovala se konečně do velkého terária a od té doby jsem ji dlouho neviděla jinak, než na ulitě jednoho z nových spolubydlících, především na Artemisovi (nejspíš proto, že je trochu větší než Ezra). Nakláněla se z něj pro jídlo, visela na něm ze stěny, spala s ním zahrabaná v kokosové drti... až jsem byla ráda, že šneci nemají zuby a nemůže ji tedy zakousnout. Smějící se Pro ty, co pochybují, následuje Kiwinčin speciál:


Pokud máte k chovu afrických šneků nějaké dotazy, ráda je zodpovím, pokud ne, doufám alespoň, že se nikdo u prohlížení obrázků netřásl odporem. Smějící se

Flori a Julián

7. července 2017 v 16:09 | Lada |  Kočičky a jiná zvířátka
Sice to nebude "jako od babičky", ale s jejím požehnáním vám přináším novou várku zvířecích obrázků:

1) Julián ještě za 4 roky svého života nepochopil, jak se správně sedí na židli. A nebo jsem to za těch téměř 30 nepochopila já. Není však důležité, kdo z nás má pravdu, ale kdo si na tu židli vleze první:


2) Florimu je to jedno - tak jako tak se stydí za nás za oba...


3) ... a raději než na židli spí stejně na posteli, pěkně pod dekou. Zvlášť, když je venku jenom 25°C ve stínu.


4) Stejně tak se liší i jejich přístup k ostatním členům rodiny (hnědo-hnědý šnek: Ezra, Lissachatina Immaculata; bílo-strakatý šnek: Kiwi, Lissachatina Albopicta). Julián sice ve Francii nikdy nebyl, ale šneka by si dal...


5) ... zato Flori je skeptický a radši si počká, až se s tou příchutí budou vyrábět granule.


6) Jedna z mála věcí, na které se kluci ale nekompromisně shodnou, je to, že ta mladá kočka od sousedů, která se nám během rekonstrukce jejich bytu vloupala přes stoupačky do koupelny, by se jim oběma líbila, a že je od mámy pěkně zákeřné, když ji k nim nepustila a radši sousedům vrátila. Smějící se

Pozdrav

4. července 2017 v 16:30 | Ježurka & Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Milí čtenáři,

zdravím všechny z postele, Laděnka píše, já diktuji. Moc děkuji, že na mne myslíte, Kitty měla výborný nápad, udělali jste mi všichni velkou radost a věřím, že už se z toho brzy vyhrabu. Všechny vás mám ráda a těším se, až budu zase mezi vámi.

Vaše Ježurka