Nekonečný seriál – část 6.

1. května 2017 v 15:39 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je neděle velikonoční, všude kolem celkem klid, já dostala ráno už jen jednu infuzi, v noci jsem spala jak miminko, tak snad bude líp. Odpoledne přišel jen manžel, většina rodiny byla někde na velikonočním výletě.

Je pondělí velikonoční. A nejen to. Dnes má svátek maminka, tak na ni stále myslím a vzpomínám na doby, kdy jsme byli ještě všichni malí a mladí a hlavně doma. Maminka má na dnešní dobu fakt neobvyklé jméno - jmenuje se Rudolfa a těch fakt moc není. Doma jí říkali Rudi nebo Dolfi. Samozřejmě jsme si zavolaly jako každý den a vzpomínaly spolu.

Dopoledne jsem najednou slyšela na chodbě nějaký hlahol a brzy jsem i viděla, co se děje. Dobrovolníci z mostecké nemocnice - tři muži a dvě ženy se zaječími oušky nám přišli všem popřát krásné Velikonoce, pošlehali trošku pro zdraví a předali všem mini dárečky. Bylo to milé.

Ručně dělané přáníčko

s pěkným veršováním

a k tomu malý voňavý miniperníček.

Jestli jsem si dnes myslela, že bude nějaký výjimečný oběd, tak se povedlo, ale v opačném slova smyslu. Ta nejprotivnější sestra z nemocnice mi přinesla oběd, který měl dostat někdo jiný, já si toho nevšimla a jíst se to nedalo. Po mém upozornění řekla, že je to všechno stejné a že to nikomu nechutná. A bylo vymalováno.

Odpoledne mne překvapil manžel. Místo, aby dostal pomlázku ode mne, "vyhrál" si doma s tou svou a dal mi vařené vajíčko, které bylo opravdu ne jen tak nějaké. Zkoušela jsem ho vyfotit, ale radost jsem měla velikou a v očích slzy.

Zkoušela jsem to aspoň nějak vyfotit, ale to podstatné tam je vidět. Díky moc.

Také mi přinesl malého mini beránka, který mi po tom obědě fakt přišel k chuti.

Překulily se svátky, už je zase úterý 18. 4. a mně ráno zase berou krev. Bude-li to lepší, tak prý bych mohla jít ve čtvrtek domů. V 15,00 hod přišla lékařka, aby mi řekla, že CRP kleslo už jen na 60, kreatinin (ledviny) jen 74, tedy v pořádku, ale z histologie odběru ze zánětu prý je patrné, že je někde nějaké střevo zúžené, proto je třeba mi ještě udělat vyšetření CT. Před a po dostanu zase infuzi a jakmile mne doktorka objedná, jdu tam, tedy ne domů.

Další den se dozvídám, že na CT jdu zítra, tedy 20. 4. A zase je tady už kolikátá vidina odchodu domů v pátek.

Tak je už 20. 4., dnes jsem bez oběda, protože jdu na vyšetření CT. Toto po obědě proběhlo bez problémů. Další kontrolní odběr krve bude v pátek 21. 4. A pak prý se uvidí. Primářce prý se ještě nechce mne pustit na víkend domů a zase mne posílají na další vyšetření. Tentokrát ECHO. Na můj dotaz, zda mám něco se srdíčkem mi doktorka řekla, že se podívají, nejsou-li tam nějaké sraženiny, které by mohly působit problémy ve střevě. Doktorce se daří mne ještě v pátek odpoledne vyslat na toto vyšetření a nic světového neobjevili. Jen nějaká maličkost s chlopní, kterou už zase budou sledovat, takže další kontroly. No já přece vím, že nemohu být v mých letech úplně v pořádku, no ne? Ale co nadělám.

Také mne konečně doktorka vyslechla a poslala mne na ortopedii, aby mi dali obstřik na to mé už tak dlouho bolavé koleno. Tam mi doktor řekl, že i tato bolest může souviset se zánětem tlustého střeva. Už nevím, co ne.

No a nač ještě přišla ke konci mého pobytu moje ošetřující lékařka? Nasadila mi na víkend antibiotika v infuzích, abych neměla takové žaludeční problémy. Jen škoda, že jí to nenapadlo dříve.

Neděli 23. 4. jsem prožila celkem v klidu, v pondělí ráno mne zase bude čekat kontrolní odběr krve a pak snad už nějaký ortel.

Je tedy konečně pondělí, doktorka mi na vizitě řekla, že asi půjdu domů, že to musí schválit primářka, ledviny jsou v pořádku, CRP kleslo na 30, sice mne bolí koleno stále a celá páteř k domu, ale JDU DOMŮ. Dostala jsem mimo lékařské zprávy i fakturu za pobyt za nadstandardními pokoji, koupila jsem doktorce aspoň malou kytičku, protože na mne byla hodná a opravdu se starala, aby bylo líp, ale doma je doma. Jen jsem se divila, jak mne neposlouchají nohy. Dolů po schodech z nemocnice jsem ani nemohla dojít, podlamovala se mi kolena, no asi jsem zapomněla chodit.


Ještě poslední pohled z okna a už opravdu doufám, že tam dlouho nebudu muset.

Dál už bude pokračování mé domácí anabáze.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 1. května 2017 v 16:23 | Reagovat

Zapsala jsi to a zapomeň na pobyt v nemocnici. Teď jsi doma mezi svými a snad je líp. Už jsem tě dlouho neslyšela, dnes ti zavolám. Sázíme brambory (už jsou tam) a mám ještě rozbít starou dřevěnou bránu, vytlouct hřebíky - prostě pracovní PRVNÍ MÁJ. Na "Prostřeno" už budu sedět u televize. Dnes je pěkně, musíme toho využít. Od zítra nám sem pošlete pršbu, takže brambůrky dostanou hned napít. Libu, přeji ti dobrý pobyt doma a pěkný MÁJ. Vlastně i obdiv manželovi, jaká ti namaloval pěkná vajíčka :-P

2 Jitka Jitka | Web | 1. května 2017 v 16:27 | Reagovat

Zdá se, podle výsledků, že tě dali docela dohromady. Snad to vydrží i doma. Moc bych ti to přála. Nikdo nechodíme rádi po doktorech. :-)

3 dáša dáša | 1. května 2017 v 17:18 | Reagovat

Obdiv manželovi za takové krásné vyznání. Přeji brzké uzdravení.

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 1. května 2017 v 17:23 | Reagovat

Libuško, snad už bude jen a jen líp. Držím pěsti, aby ta nemilá anabáze už byla za tebou, a mohla ses zase těšit ze svých blízkých.Krásné májové dny přeju. :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. května 2017 v 18:09 | Reagovat

Ta vajíčka jsou opravdu milý a upřímný dárek.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. května 2017 v 18:29 | Reagovat

Přáníčko a dáreček v nemocnici je milý. Takhle kdysi 17 letý syn dostal velikonoční hrnek v Motole. Dodnes ho má schovaný. A nejmilejší je vajíčko od manžela, s krásným textem a ještě k užitku. Hlavně, že už jsi doma, tolik patálií jsi zažila. :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. května 2017 v 18:57 | Reagovat

Libuško, doufej, že už se tam budeš vracet jen na kontrolu a ne ležet. Buď obstojně zdravá, nějakou tu bolest má každý a musíme ji už asi snést. Hlavně aby to nebylo nic moc vážného, že? Zdravím tě.

8 Zdenka Zdenka | Web | 1. května 2017 v 19:17 | Reagovat

Libuško, ty máš teda doma zlatíčko, takové krásné vajíčko :-)  :-)
Tak ještě, že tě dali trochu do pořádku....to v těch nemocnicích moc nebývá....

9 Yveta Yveta | Web | 1. května 2017 v 22:03 | Reagovat

Libuško,tak mě taky opravdu ta vajíčka od tvého milujícího manžela dojala :-).Po těch dlouhých letech,co jste spolu,je vzácností takové vyznání,ty si ho ale svoji láskyplnou povahou zasloužíš :-).A taky to,aby jsi byla co nejdříve zase fit :-).

10 Amelie Amelie | Web | 1. května 2017 v 22:08 | Reagovat

To vajíčko od manžela mě dojalo, normálně mi ukáply slzy. Kam se na takové muže chodí? Držím palce, ať je ti líp a líp.

11 Evina Evina | E-mail | 1. května 2017 v 22:11 | Reagovat

Libuško,věřím,že je Ti trochu lépe,když jsi doma.Přeji Ti ať jsi brzy fit.To vajíčko je moc roztomilé:-)Neznám ve svém okolí mužského,kterého by to napadlo ;-)
Přeji dobrou noc :-)

12 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 1. května 2017 v 22:23 | Reagovat

Libuško, vajíčko se povedlo. Přeji ti pohodové květnové dny. :-)

13 Alka Alka | E-mail | 2. května 2017 v 6:23 | Reagovat

Obdivuju Tvůj nezdolný optimismus - už jen díky němu by se Ti mělo dařit líp. :-)
"Pomlázka" od manžela neměla vadu.

14 Zdena Zdena | Web | 2. května 2017 v 7:11 | Reagovat

Libuško máš doma zlatíčko, moc milého a úžasného mužíčka.. Přeji vám oběma jen to nejlepší..Z❤

15 Jarka Jarka | Web | 2. května 2017 v 9:44 | Reagovat

Nad tím velikonočním vajíčkem od tvého manžela, se mi orosily oči, je to tak krásné! :-)
Doufám, že "domácí anabáze" už bude optimistické čtení. :-)

16 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 2. května 2017 v 11:06 | Reagovat

No teda - užila jste si. :( Alespoň, že většina personálu na Vás byla milá..
A to vajíčko od manžela, to je úžasné, skoro mi vyhrkly slzy. Takový vztah, to je krása!

17 Ježurka Ježurka | Web | 2. května 2017 v 14:40 | Reagovat

[1]: Milá Maruško, díky za vše, včera jsem tu moc nebyla a dnes tomu taky moc nedám, ale určitě se ozvu. Děkuji i za krásné brzké přáníčko.
[2]: Já taky ne, to mi věř, ale když to jinak nejde...
[3]:[5]:[8]:[9]:[12]:[14]:[16]: Všem moc děkuji.
[4]: Děkuji, Zdeničko, nevzdávám to.
[6]: Věřím, že byl syn překvapený tenkrát jako já, bylo to opravdu milé.
[7]: Nic jiného si ani nepřeji, děkuji, Ruži.
[8]: Opravdu se snažili, uvidíme, jak to půjde dál.
[10]: Marcelko, u mne to bylo do třetice všeho dobrého. I ty by sis zasloužila.
[11]: Věř, Evičko, že i já koukala jak puk.
[14]: Já jsem ráda, že ho mám. Díky.
[15]: Jaruško, taky jsem to obrečela.

18 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 2. května 2017 v 14:58 | Reagovat

Tak tu neschopnost po pobytu v nemocnici taky znám. Naštěstí se mi ztracené síly za nějakou dobu vrátily, ale byla to docela fuška. U Tebe to bude podobné, tak vydrž.

19 Ježurka Ježurka | Web | 2. května 2017 v 15:08 | Reagovat

[18]: Jé, to jsi mi udělala radost, že bude někdy zase líp. Snažím se.

20 Otavínka Otavínka | Web | 3. května 2017 v 7:41 | Reagovat

Ten dáreček od manžela je úžasný.Neuměle, ale s láskou. A to je jak drahokam největší. Zcela mne to dojalo k slzám. Jinak dobrovolníci mostecké nemocnice měli taky bezva nápad.Nemocniční dlohodobý pobyt jsi nám přiblížila a tak si je nyní třeba je přát, aby bolesti ustoupily
a nemocnice zůstala jen v krátkodobé paměti a nevrch vystoupilo jen to hezké. :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 7. května 2017 v 17:32 | Reagovat

Přečetla jsem si všechno naráz a musím říct, že sis docela užila. Je moc fajn, že jsi doma. S těma antibiotikama je to pech. Nám je třeba ordinují 6,14,22 hod, ale my je pícháme většinou v 5,13,21 hod. Když je jich hodně, tak až se čtvrt hodinovým rozptylem.
A to koleno opravdu souvisí se zánětem kdekoliv v těle. Nejdřív se likviduje zánět, pak se léčí koleno...
Moc moc ti přeju , aby se to všechno ustálilo a tys měla konečně zasloužený klid od bolesti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama