Květen 2017

Moje kvetoucí kytičky

Dnes v 15:03 JEN TAK
Vím, že máte teď na zahrádkách ráj kytiček, já zahrádku nemám, tak ukáži aspoň kytičky, které mi krásně kvetou doma. Je jich dost a taky mi dělají radost.




To jsou orchidejky, dvě momentálně mají jen poupátka, proto je jich méně.


A můj nový krásný ibišek. Vyfotila jsem ho jednou i s krásným květináčem. Ibišek mi darovala Evička a je vidět, že se mu daší.

Toto je lopatkovec. Už dlouho neměl najednou tři květy.




A nakonec všechny moje filaky. Musela jsem je trošku prostříhat, aby tam nebyly i ty odkvetlé květy.

Jsem vždy řáda, když se kytičkám daří a tak ase jim snažím věnovat. Zato se mi odmění krásnými květy.

Všem přeji hezké dny a pozor na sluníčko! Vaše Ježurka

Krásné ježčí pozdravy

Sobota v 17:29 JEŽCI
Už jsem dlouho neprezentovala krásné ježčí obrázky od vás. Sešlo se jich tady zase dost, doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. Tak se kochejte.

Ježek č. 322 od Jarmilky

Ježek č. 323 také od Jarmilky - asi někoho volá.

Ježčí máma s mimčem č. 324 také od Jarmilky

Ježek trpasličí č. 325 a

také tento trpasličí ježek - šampion jsou od Jarmilky. Tento má č. 326

Ježek se srdíčky č. 327

a tento ježek č. 328 se šálkou, jsou od Milušky

Ježek s kytkou č. 329 a dalších 13 obrázků poslala Evička

Ježek závodí? Asi, dostal č. 330

Ježek v zimě má č. 331

Ježek č. 332 si připíjí na zdraví?

Ježci u studánky č. 333

Ježci se srdíčkem č. 334

Ježci č. 335 bobují?

Ježek č.336 se houpe

Ježek se srdíčky č. 337

Ježci tancují a mají č. 338

Ježek č. 339 tapetuje

Ježek s dopisem č. 340

Ježci vaří - mají č. 341. A až potud všechny obrázky poslala Evička

Ježek s otevřenou pusou č. 342 je opět od Jarmilky

Toto je ježek s vyplazenm jazykem a dostal č. 343

Ježek mazel má č. 344 a je také ještě od Jarmilky

A pro dnešek poslední ježek u PC je od Milušky a má č. 345

Uff, to byla šichta dát to všechno dohromady. Víc snad netřeba komentovat. Potěšte se s mými jmenovci, jsou opravdu roztomilí ve všech podobách.

Moc zdraví a krásný víkend přeje vaše Ježurka

Tak jsme se dočkali

Čtvrtek v 15:25 RODINA
Je to tak. Nemohla jsem posledního víc jak půl roku pomáhat mamince s úklidem, protože jsem měla stále nějaké zdravotní potíže. Na úklid jsem u maminky byla v říjnu, jinak tam jezdí stále sestra.

Jen tak na otočku jsme byli navštívit maminku krátce po Vánocích a tak už se nám všem stýskalo. Samozřejmě jsem si vzala sebou foťáček, abych udělala pár fotek.

Maminka měla totiž 23. 5. svoje 97. narozeniny. Všechno nejlepší, maminko!

Tak si nabídněte.

Nikdo se nechtěl fofit, ale nakonec jsem je přesvědčila. Maminka s nejstarším vnukem, mým synem.

Maminka se svou jedinou vnučkou.

A tady je to jasné. Maminka s mými dětmi, tedy svými vnoučaty.

Syn, maminka a snacha.

No a nakonec? Samozřejmě já s maminkou.

Vyjeli jsme za maminkou ve 13,00 hod a přijeli domů v 18,00 hod. Bylo nám všem moc dobře, bylo to krásné setkání. Já jen doufám, že se ještě setkáme víckrát a v pohodě.

Krásné dny vám všem přeje vaše Ježurka

I věci mají svou životnost

22. května 2017 v 13:45 JEN TAK
Nedávno jsem psala, že jsme si museli pořídit nový konferenční stolek, protože ten starý se rozbil. No, sám ne, trošku jsme tomu svou nešikovností pomohli, ale měl už své za sebou.

V sobotu se manžel chystal luxovat, zapnul vysavač do zásuvky - a OUHA! Prsk, smrad a konec! Nemohu říct, že bych byla nějak překvapená, už jsme ho měli opravdu hodně dlouho, tak se zase zaúkolovala snacha se synem a v neděli jsme měli doma už nový vysavač. Na dotaz, jaký si budeme přát, nebo dokonce v jaké cenové relaci, to jsme vůbec nedokázali říct. Nechali jsme to na nich a je vidět, že jsme dobře udělali.


Toto je on - náš nový krasavec, snad už nám vydrží.

Co mne dost překvapilo, je cena. Ten starý vysavač byl sice značkový, ale koupený již v roce 2001 a ta cena? Neuvěřitelná, porovnejte sami.

Je pravda, že ty nové výrobky určitě nevydrží tak dlouho, jako třeba tento bez jediné opravy, ale zato si jich za tu cenu mohu koupit víc, ne?

Nový vysavač zn. ETA stál 1599,- Kč a za tu cenu bychom měli nové vysavače hned tři.

A teď už doufám, že nebude nic do třetice. Stačilo.

Krásný den přeje vaše Ježurka

Zvířátka taky slaví?

20. května 2017 v 15:22 Kočičky a jiná zvířátka
Vidím, že jsem tady už dlouho nedala fotky "našich" zvířátek, která jsou součástí rodiny. Jak Wallinka, tak i kocourci vnučky Florián a Julián jsou určitě spokojeni s tím, jak je mají všichni rádi a jak je o ně postaráno.

Wallinka olizuje Laděnku, určitě měla něco dobrého, tedy myslím Laděnku

A pro změnu Walli s Terezkou

Ještě jednou s Terezkou z jiné strany

Tady unavená spinká

Vypadá to, že je v klidu, ale opravdu to dlouho nevydrží

Aby to nebylo Laděnce a jejím kocourkům líto, tak mám i pár foteček s nimi.

Hezká společná fotka

Spinkají a mají čumáček na čumáčku, ale dělají přitom i drc.

Juliánek se kouká na televizi na tučňáky, evidentně ho to zaujalo.

Tady se kocourek zamotal přímo se svou pančkou.

Sluníčko svítí, kocourek se opaluje, aby neměl bílá místa.

Tak nevím, zlobí se kocouři na paničku, že se k ní otočili zády?

Ale tady se to krásně válí!

A to je pro dnešek všechno ze zřířecí říše. Určitě se vám fotečky Wallinky, Floriánka i Juliánka líbily. Tak zase někdy příště se těší vaše Ježurka


Jak to dnes dopadlo

19. května 2017 v 16:23 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem tu vložila jen kratičkou poznámku, že jsem měla dnes kontrolu na kolonoskopii. Zajímá vás, jak to dopadlo? No, včera to vyprazdňování byla tedy síla. Běhala jsem jako o závod, někdy i málem nedoběhla, bylo to kruté až do večera. Ráno hned v 7,30 hod. jsem měla být na místě. Syn pro mne přijel v 7,00 hod. a přesně v 7,30 hod mne volal pan primář dovnitř. Dali mi premedikaci a celé vyšetření docela šlo, ani to netrvalo moc dlouho. Až po skončení jsem se vlastně dozvěděla proč.

Odpočívala jsem na lůžku hodinu a půl, pak mi sestřička řekla, že se mohu obléci a jít do čekárny za manželem a zavolat syna, aby pro mne přijel, že mi mezitím předá pan primář zprávu o vyšetření.

To jsem se dozvěděla, že se daleko nedostali, protože je tam opravdu to střevo zúžené a tudíž mne hned objednali na vyšetření na CT s kontrastní látkou, ale bohužel, musím být před tímto vyšetřením zase vyprázdněná. Pití té hnusné vody a to běhání je snad horší, než celé vyšetření.

Tento zákrok mám objednaný na 30. května, čili se ani moc nestačím vzpamatovat. Na kontrolu k panu primáři - tedy do GASTRO poradny jsem objednána na 20. června. Tedy moje cestování po různých vyšetřeních zdaleka nekončí, ale aspoň doufám, že už udělají něco, co mi odstraní tu příčinu toho mého trápení.

Až budu vědět nějaké další zprávy, tak se zase určitě ozvu. Jinak palečky můžete držet klidně dál.

Vaše stále ještě nemocná Ježurka

Všehochuť

18. května 2017 v 13:12 JEN TAK
Snažila jsem se vám vložit fotky z naší společné oslavy a teď už něco z jiného soudku. Protože jsem dostala u příležitosti svátku matek ještě dalšího ježečka, tak se pochlubím, co jsem dostala od dětiček.

Od syna krásná kytička karafiátů, ještě ji mám.

Dcera přišla s bonboniérou


a ještě jedním ježečkem do sbírky. Vyfotila jsem ho ze dvou stran, je roztomilý, že? Dostal č. 271.

Mám také radost z nového konferenčního stolečku, který jsme si koupili, no vybrali a přivezli ho naši mladí, protože ten starý se rozbil. Ale jsem moc spokojená.

Tak co, líbí? To je fotka z obchodu, taky má kolečka. Dnes už mám na něm i novou dečku.

Protože ještě pořád nejsem moc schopná dělat vše, co by bylo třeba, tak kromě vyřazování a vyklízení skříní a šuplíků si to všude aspoň taky parádně rovnám. Udělala jsem si konečně tu pomůcku na stejnoměrné skládání svetříků, které se nemačkají a tady je ukázka, jak mi to jde a že to opravdu pěkně vypadá.


Vypadá to hezky, jsem spokojená.

Určitě budu pokračovat, to je jen začátek.
Tak jsem byla zase trošku za chlubilku, snad mi to prominete. Zítra mám zase kontrolu na GASTRU, jdu opět na kolonoskopii, tak na mne myslete, ano?

Přeji všem krásný slunečný den jako je u nás. Vaše Ježurka

Tři v jednom - 3. část

17. května 2017 v 16:34 RODINA
Tak jsem konečně dospěla do finále. Je tu třetí a poslední část společného posezení tří oslavenců. A ten nejdůležitější jsem nechala na konec. Ano, jsou to padesátiny mé dcery.

Připadá mi to jako včera, když jsem oslavovala toto své jubileum já a už se to překulilo na dceru. Jo, stárneme všichni, bohužel.

Abych tedy jen nepovídala, tak vám se vložím pár krásných pozitivních fotek. Pokochejte se se mnou.


Občerstvení si tentokrát dcera objednala, bylo to vše moc dobré a bylo toho až až. Dcera vždy jen doplňovala na talíře.

Tady se zvěčnili spolu - dcera a její syn. 20 a 50 - to je pořád ještě krása.

Dcera s Walli, ta už vystrkuje jazýček, těší se, že něco někomu upadne.

Děvčata spolu. Hezké, že?

Laděnka se vždy ráda pomazlí s Wallinkou.

Tady je krásně vidět, že byla prma nálada.

Laděnka koupila své tetě nějaký dobrý šnaps.

Manžel také popřál a předal za nás oba obálku.

Je vidět, že má dcera z dárečku radost.

No a radost převelikou měla i z věcí na sebe, které dostala od své švagrové.

Sluší jí to všechno, že?

Jsem ráda, že se taky podařilo vyfotit mé děti spolu a moooc se mi tam oba líbí. Jak já jsem ráda, že je mám.

A ještě jednou - úsměv prosím!

Končím tedy s naším krásným společným dnem - 8. května. Dcera i my všichni ostatní jsme si to moc užili a už se těšíme na další krásná setkání.

Krásný střed týdne a také následující víkend všem přeje vaše Ježurka

Tři v jednom - 2. část

16. května 2017 v 16:39 RODINA
všichni všem, ano téměř...

Dalším oslavencem jsem byla já. Tentokrát jsem zatím rodinu nikam nevzala, ale určitě to příležitostně napravím, až budou mít naši vysokoškoláci po zkouškách a já budu jakž takž fit.

Proto teď jen zdokumentuji pár dárečků, které jsem dostala, ale já se tady vyskytovat nebudu. Byla jsem momentálně indisponovaná a taky proč, už mne všichni znáte a tak snad až dojde na to posezení s rodinou jen kvůli mně, tak se polepším.

Jako první mi popřál samozřejmě manžel. Kytička, můj oblíbený likér na žaludek (za korunu z flašky, víc nedám) a něco moc dobrého na zub.

Pak přišel balíček z Olomouce. V této krásné taštičce byly tyto dárečky:

Tato super nákupní složená taška

takto vypadá rozložená, paráda

Byl tam aspoň prý tento ježeček z polystyrénu, toho fakt nemám

Krásná lžička pro báječnou kamarádku

a jedno parádní mýdlo.
Moc ti děkuji, Haničko. Jako vždy jsi nezklamala.

Ještě došel jeden balíček. Od Věrušky, se kterou si píšeme už dlouho, která chodí na můj blog, ale svůj nemá. Bylo to od ní milé.

Tohoto ježečka prý měla doma už dlouho a já takového ve sbírce fakt nemám. Dostal poř. č. 267

A toto je zaručeně originál. Věruška si našla návod a sama stvořila toto dílko. Prý to jako ježek moc nevypadá, ale abych se aspoň zasmála. Mně se ale líbí a už za tu práci jej oceňuji. Má č. 268.

Ještě jsem dostala pár dárečků od rodiny.

Roztomilý ježeček, že? Dostala jsem jej od dcery, ve sbírce ho ještě nemám, dostal č. 269.

Další větší krasavec, který má místo nad TV v obýváku mi dala moje milá vnučka Laděnka. Ten má č. 270.

Tady je ješě pár maličkostí

Ještě jsem také dostala kytku od syna, ale zapomněla jsem ji včas vyfotit. Byly to krásné růže a vydržely.

No, všichni jste mi už stejně přáli, tak co. Jen aby vám to ještě nebylo líto, tak sem vložím pár foteček s Wallinkou. Ta je vždy skvělá, ne?



Pro dnešek tedy asi nic moc, ale zítra bude vyvrcholení. Krásné dny přeje Jažurka

Tři v jednom - 1. část

15. května 2017 v 20:05 RODINA
.... aneb všichni všem

Můj nejmladší vnuk Tomík měl 26. dubna krásné jubileum. Bylo mu nádherných dvacet let. Protože jsem byla v té době stále v nemocnici a ani neměli stejně všichni čas, abychom se sešli na těchto významných narozeninách, zase jsme to odložili.

Brzy po něm následovaly další narozeniny, proto jsme spojili oslavy tří narozenin na jeden den. To bylo 8. května v pondělí, kdy jsme se všichni sešli u dcery.

Jak jsem psala, začínali jsme přáním vnukovi, protože jsme to seřadili chronologicky za sebou tak, jak to šlo. Proto aspoň přiřadím každému oslavenci pár fotek.

Tedy napřed k jubileu vnuka Toma :

Vnuk si občas rád dá ochucený rum.

Proto dostal také toto speciální triko.

Nejstarší vnučka a nejmladší vnuk.

Divili se oba, Tomík i jeho maminka, jak těch 20 let uteklo.

Pusu moc nechce, ale tentokrát to muselo být.

A k tomu krásné dárečky.

Také mu popřála jeho starší sestřička Terezka a samozřejmě my všichni ostatní.

Myslím, že na ukázku to slačí, pokračovat budu zítra dalším oslavencem.

Krásný večer všem přeje Ježurka

Už zase mohu vkládat fotky

14. května 2017 v 19:18 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes po delší době přišla na návštěvu dcera s dětmi. Potřebovala jsem nutně mého vnuka, který by mi opravil PC. Ne, že by nešel, ale nějak víc jsem zatlačila na kabel, který zapojuji na vkládání fotek z foťáku a bylo vymalováno.

Dcera spojila dobré s užitečným, přijela s dětmi na návštěvu, Tomík mi opravil počítač a dcera přišla s přáním a dárečkem ke Dni matek. Samozřejmě sebou vzali i Wallinku. Ta tady lítala jako trysková myš celou dobu pobytu. Opravdu má stále energie na rozdávání.

No a tím, že jsem mohla zase připojit fotoaparát k počítači, tak jsem zjistila, o čem všem jsem nemohla psát.

Třeba jsem nemohla pochválit dceru za to, že jeli s přítelem opět nakupovat do Německa a koupili nám tam dobrůtky, které máme rádi, když už jsme nemohli jet s nimi.

Jsou to hlavně ryby a sýry, ty nám jdou. Jo a nějaké sladkosti.

Hned 1. května se u nás jako každý rok konaly Valdštejnské slavnosti, osobně jsem jít nemohla, tak jsem zase aspoň vyšla na balkon a vyfotila průvod, kde byly hlavními aktéry nádherné a roztomilé mažoretky.

Začínaly ty nejmenší

a další

Byly to i nádherné kroje

některé doslova svítily

Kapela byla z umělecké školy, někteří muzikanti byli opravdu dost malí, ale šikovní

S nimi šli lidé, kteří měli určitě v průvodu své dětičky

A teď jsem foťák otočila doprředu

Z naší "ptačí" perspektivy

Zde trochu vykukuje kočár s královskou rodinou, ale moc to vidět nebylo

Tady je to lepší

Letos jsem ale neviděla, že by z kočárů vyhazovali "zlaťáky" jako vždy roky předtím.

No, když už jsem si dala s tím tu práci a vyfotila jsem to, tak pozdě, ale přece aspoň pár fotek. Na náměstí jsme tentokrát nemohli, ale myslím, že ty stánky jsou rok co rok stejné, nebo aspoň hodně podobné.

Krásný víkendový večer všem přeje opožděná Ježurka

Co se u nás děje?

13. května 2017 v 13:57 RODINA
Určitě si někteří z vás říkají, co se to u nás děje, že nepíši nové články a vůbec tady moc nejsem.

Ne, nebojte se, jsem doma, ale nějak se mi teď nechce. Ven zatím nechodím, beru stále ještě do zítřka antibiotika, tak bych jednak neměla a také mi ta antibiotika dávají stále dost zabrat. Ale posledně mi paní doktorka na GASTRU že mám všechno vydržet, tak se snažím. K tomu mám ještě další prášky a už mne to fakt zmáhá. V pondělí ráno jdu na kontrolní odběr krve, odpoledne do GASTRO poradny a měla bych se dozvědět, jak to bude dál.

Tak abych aspoň byla trošku k užitku, tak kromě vaření dělám různé drobné práce, které jsem chtěla udělat už dřív. Probírám se zase ve skříních a zásuvkách a třídím a vyhazuji nepotřebné.

Také má problém manžel. Jak jsem se již dříve zmínila, už když jsem byla v nemocnici, porouchalo se mu naslouchadlo. Bez něj je jak bez ruky, proto jsme ho hned po mém návratu z nemocnice poslali na záruční opravu do Prahy. Takové naslouchadlo není žádná levná záležitost, i když na něj doplácí pojišťovna, stojí čtyři až pět tisíc. Je ještě v záruce, tak jsme jen požádali, aby to opravili brzy, aby neměl manžel dlouho handicap.

Minulý týden přišlo zpět, ale na dobírku. Chtěli po manželovi 409 Kč, protože prý se na tuto opravu záruka nevztahuje, něco prý si porouchal manžel sám při jeho čištění. I když si nebyl ničeho vědom, má už třetí přístroj, tak ví, ale co zmůžete. Horší to bylo, když si dal naslouchadlo do ucha - a NIC. Nefungovalo. Okamžitě jsme výrobci volali, ale dle nich prý ho zkoušeli a bylo funkční. No, přesto jsme ho museli zase poslat zpět (zase platit poštovné) a být bez něj.

Včera jsme dostali email, prý se omlouvají, že se tam rozbil zesilovač, který v záruce opraví, ale musí si ještě zajít na ORL ke znovu seřízení. Tak jsem zvědavá, jestli budeme zase něco doplácet, ale tuším, že si firma nechá zaplatit ještě jednou poštovné. To by jim bylo podobné. Manžel má od této firmy WIDEX už třetí naslouchadlo (má životnost 5 roků) a nevím, nevím, jestli nebudeme příště pátrat po jiném dodavateli, je-li jich vůbec víc.

Tak, aspoň jsem se ozvala, venku svítí sluníčko, prádlo na balkoně už bude suché a mně ještě zbývá protřídit jedno důležité místo s věcmi.

Všem přeji krásný víkend a zase se těším příště. Vaše Ježurka

Posezení k synovým půlkulatinám

10. května 2017 v 15:43 RODINA
Všechno má zpoždění. A kvůli mně. Už jsem psala, že syn beze mne nechtěl slavit, no slavit on už nechce vůbec, ale přece jenom mu to nedalo. Sešli jsme se, i když ne v plném složení po mém návratu z nemocnice v sobotu 29. 4., tedy téměř o měsíc později, ale to není podstatné. Důležité je, že jsme se vůbec sešli, i když ne všichni.

Bylo to takové milé, komorní posezení i s občerstvením, jak jsme zvyklí. Mám aspoň pár fotek, i když je tam na mně vidět, že jsem se právě nevrátila z dovolené.Usmívající se

No, chtěla jsem se vyfotit se synem a takhle do dopadlo.

Tady jsem s manželem.

Na zdraví!

Pohodička.

I Terezka byla spokojená.

Synovi dali ochutnat něco tvrdšího. Evidentně mu to moc nejelo.

Ještě nám ukázal tričko, které se mu moc líbilo a díky finančnímu dárku si je mohl koupit. Jsou to bowlingové koule v srdíčku. Opravdu to má za srdeční záležitost.

Ale jinak jsme byli v pohodě. Protože babička Jiřinka je teď v nemocnici a domeček má vedle našich, tak chodily kočičky místo k ní sem. Laděnka vyfotila jednu kočičku na dvorku.

Takhle se Florinka vyvalovala

Asi jí babička taky chybí.

Tak, aspoň něco málo z malého posezení. Krásné dny vám přeje Ježurka

Jubilantka

9. května 2017 v 13:33 RODINA
Dcera Zdenka
Nar. 9. 5. 1967


Dnes má svůj velký den moje dcera Zdeňka, které všichni říkají Zdenička. Psala jsem něco o synovi, který měl nedávno své půlkulatiny, tak mi to nedá, abych nepřidala i něco o dcerce.

Narodila se za pět roků po synovi, ráno v 8,15 hod. v Mostě. Byla doslova "vymodlenaá", i když jsem pak už pohlaví neřešila, ale po tom neštěstí, když mi jako malá zemřela první dcerka, jsem si ji strašně moc přála a a pak se o ní stále hodně bála. To je ale určitě pochopitelné.

Ve škole jí to šlo hned dobře, chodila také od začátku do hudební školy, hrála na klavír, který jsme jí pořídili a já moc ráda seděla poslouchala i to, jak cvičila etudy. Moc ráda vzpomínám.

Po základní škole šla na gymnázium a pak se přihlásila na Pedagogickou fakultu do Ústí nad Labem, ke studiu oborů ruský jazyk a občanská nauka. V nabídce jiné cizí jazkyky nebyly. Bohužel, nebyla pro velký zájem přijata. Její chuť ale do toho, že bude učit tím neutrpěla. Šla na rok učit na základní školu zde ve městě a pak to zkusila znovu. Na přijímací zkoušky nemusela, protože prý je úspěšně složila rok předtím.

Začala tedy studovat a své studium úspěšně završila ve 24 letech promocí.


V posledním roce studia se na brigádě v chemičce seznámila s mužem, kterého si krátce po promoci hned vzala, aby prý nastoupila do školního procesu už pod svým novým jménem.

Jen asi rok učila na základní škole v Mostě, kde pak přešla na gymnázium, kde učí dodnes. Za dva roky se narodila vnučka Terezka a Zdenka se dala znovu na školu. V té době nějak moc ruština nešla, tak se dala na další tři roky ještě na studium dalšího jazyka a to němčiny. Tedy vlastně na mateřské dovolené vystudovala další školu, my občas hlídali vnučku a to velmi rádi, protože nás to naplňovalo.

Za čtyři roky po Terezce se narodil Tomášek. To už jsem pak šla do důchodu a tak jsem byla "hlídací babička", samozřejmě i s dědečkem.

Dnes obě její děti studují na vysoké škola, ostatně to vy asi už všichni znáte a víte.

Přeji tedy ještě jednou mé milé dcerušce Zdeničce do života jen to krásné, hlavně hodně zdravíčka (ať není po mně), štěstíčka a spokojenosti.


Velikonoční výlety

7. května 2017 v 14:31 VÝLETY
Ještě se jednou vrátím do období kolem velikonočních svátků. Já je sice strávila v nemocnici a rodina za mnou poctivě chodila na návštěvy, ale stihli si i vyjet na výlet.

Dcera si těsně před svátky vyjela do Prahy za dcerou Terezkou, která tam studuje, aby si užily "holčičí" radosti, něco si koupily pro radost a taky se podívaly po místech, kam dcera tak často nepřijde.

Je vidět, že jim bylo moc dobře.

Na velikonoční pondělí se vydali na výlet i syn se snachou a vnučkou Ladou. Nebylo to daleko a přesto se přiznám bez mučení, že jsem ani netušila, že v okolí Teplic je nějaký hrad Doubravka. A vida! Je! Dost vysoko na výšlap, je prý to asi tak dvakřát vysoké jak se vyškrábat na Hněvín.

Tady je pár fotek i s aktéry výletu.

Bylo pod mrakem, ale nepršelo. Pohled na Teplice






Syn má evidentně dobrou náladu.

Syn s Ladou

Snacha s Ladou

A všichni spolu. Unaveni, ale spokojeni.

Každý rok se syn vydává také na výlet se svými kolegy někam, kde nebyli. Asi pro velký úspěch se syn vypravil včera ještě jednou na hrad Doubravka. Ještě mám tedy dva krásné snímky.


Počasí opět nic moc, ale bylo již tepleji.

Naši výletníci si vše krásně užili a já aspoň vím že hrad je pěkný, ani jsem to nečekala.Všechny zdraví Ježurka

Veverka v parku

6. května 2017 v 15:00 JEN TAK
Moje vnučka Lada je známá tím, že miluje zvířátka. Chodí hodně všude pěšky, nejen do práce a z práce, ale i jen tak se projít do parku. Párkrát se tam potkala s veverkou, tak chodila tak dlouho, dokud ji opět nepotkala.

Tak vznikly tyto krásné obrázky. Veverky do parku patří, ne? Zvlášť do lázeňského.

To ještě není v parku, ale fotka je krásná.


Tady bych řekla - hledej veverku



Někde je veveruška vidět víc, někde méně, ale je tam.

Tuto poslední fotečku mi poslala Laděnka pro radost, vyfotila ji pro mne po návratu z nemocnice. Tak ať přinese štěstí!

Snad vás taky potěšily fotky z přírody, z městského parku a s krásnou veveruškou. Hezký den.

Poděkování

5. května 2017 v 14:33 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jen tak "odlehčeně". Chci vám všem moc poděkovat za přání k mým narozeninám, oslava proběhne někdy v budoucnu, díky mé hospitalizaci se všechno protáhlo a sejít se teď ve zkouškovém období i s vnoučátky je opravdu někdy nemožné. Nevadí.

Dostala jsem spoustu přáníček do emailů, na FB, ale i jinak. Některé s obrázky jsou tak kouzelné, že mi to nedalo, abych si je neuložila. Jsou opravdu různorodé a všechny bez výjimky jsou krásné. Posuďte sami.

Od Aničky Pos.

Od Alenky Hoš.

Tady netřeba nic dodávat

A tady taky ne.

Krásný motýl od Vendy

Nádherná rudá růže od Janičky B., slavíme totiž narozeniny ve stejný den, ale ne rok.

Krásný ježeček s trakařem květů od Janičky M.

Tento nádherný košík květim dorazil až ze Slovenska. Díky, Janičko.

Jarmilka si taky dala záležet.

Krásné, že? To je od bratránka, který miluje kynologii. Super.

Toto je určitě růžička vlastní, od Jitušky.

Zde je to taky s podpisem a krásným jmenovcem.

Hanička - Otavínka si dala taky záležet.

OD DOB, CO TĚ ZNÁM,
I SLUNCE VÍCE ZÁŘÍ.
SNAD NA DLANI HO MÁM
S DUHOVOU SVATOZÁŘÍ.
OD DOB, CO TĚ ZNÁM,
DNY S ÚSMĚVEM SE HLÁSÍ.
OD DOB, CO TĚ ZNÁM,
VĚŘÍM NA ŠŤASTNÉ ČASY.
(Pechová,J.: Na konci nekonečna.
Praha, Laguna 2003. S.13.)

Tuto krásnou básničku mi prostřednictvím paní spisovatelky předala Otavínka na svém blogu. Tu jsem prostě musela vložit, jak je krásná.

Všem tedy moc děkuji, samozřejmě i těm, kteří poslali přáníčko bez přílohy, já to taky neumím, oceňuji ale vše.
Vaše Ježurka

Něco nového u zvířátek, co jsem je neviděla?

3. května 2017 v 15:53 Kočičky a jiná zvířátka
Malá jorkšírka Wallinka nám roste do krásy. Už jí bylo půl roku a vydržela i chviličku posedět modelem.

To je výkon

Ještě jednou Walli, tentokrát se jí podařilo uvázat i mašličku.


A Lady kocouři? Tak střídavě oblačno. Sice většinu dne prospí, ale umí i pěkně řádit.


To je pohodička a klídek.




Krásný odpočinek

Flori s kamarády

A toto? To je jen klid před bouří



Toto je taky realita. Nazvala bych to - Když se u nás kocouři poperou....

Opravdu to tam tak vypadalo. Ta poslední fotka je boží. Napřed jsem si myslela, že se jeden kocouř dívá do zrcadla, ale ne. Vzteky koukali na sebe, ale už jsou zase v pohodě. No, i mezi kocoury to občas zajiskří.


Kočičkám i Wallince přeji pohodu a sť přináší nejen sobě, ale i páníčkům jen radost.

A jak to bude dál?

2. května 2017 v 14:43 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Byla jsem tedy víc jak po třech týdnech zase doma. Bolavá stále dost, navíc mi moje páteř vypověděla úplně poslušnost, žádná chuť k jídlu, ale doma.

Sice jsem se domů až nahoru doslova plazila po zábradlí, ale došla jsem. Další den jsem si dala oddych, ale ve středu jsem šla opatrně zase dolů z kopce na středisko na ortopedii, kde jsem měla také předepsanou kontrolu kvůli bolesti kolene.

Ortopéd mi bohužel řekl, že mi nepomůže, že teď už nemohu říkat, že mi bolí koleno, ale celá páteř, obstřik dostat nemohu a tak mne doslova "štandopede" poslal vedle na neurologii, abych se nechala vyšetřit. No, měla jsem štěstí, na neurologii byla jen jedna paní a jeden pán nepřišel, tak když mne sestřička viděla, jak se doslova plazím, vzala mne hned. Paní neuroložka mi dala injekci a napsala dalších deset, že léky teď jiné nemohu a řekla, ať si nechám napsat píchání těchto injekcí od zdravotní služby, ale musí mi je napsat praktická lékařka. No, stejně jsem tam k ní byla na další den objednána se zprávou a na napsání léků, kterých mi v nemocnici napsali málo. Jsou to taky zajímavé novinky. Po návratu z nemocnice jsme se měli vždy hned hlásit u svého PL, ale teď je to zjevně jinak. Musím se napřed objednat. Doktorce se do toho moc nechtělo, že toho mají moc, ale potřebovala jsem napsat i léky, kterých v nemocnici nepředepisují moc.

Další den jsme tedy jeli se synem k mé praktické, kterou mám v chemičce. Napsala mi i službu na píchání injekcí, jednu dala na cestu, napsala léky a žádanku na kontrolní odběr krve. Syn mne zase odvezl domů, ale mezitím vezl babičku Jiřinku také na vyšetření a ihned pak do nemocnice na neurologii. Nějak jsme se sesypaly obě dvě a syn se snachou mají o starosti víc. No, co naděláme, někdy se to semele.

Doma mi pomáhal manžel, prát jsem ho za ty roky nenaučila, tak jsme se do toho dali spolu. Musím ještě stále hodně odpočívat, ale copak někam pospícháme? Ne, tak to musí pomalu ale jistě jít.

Prádlo jsem pak vyžehlila vsedě, vařit mi po chvilkách jde, tak čekám a věřím, že zase bude brzy líp.

Ještě jsem minulý týden stihla pedikúru, kde jsem byla objednána a dnes jsem byla na kosmetice. Jsem ráda, že jsem to zvládla a hned se cítím líp. Na zítra jsem ještě objednána ke kadeřnici, abych vypadala zase jako člověk a ne troska.

Injekce trochu pomáhají, ale vím, že to je běh na dlouhou trať, tak se snažím. Všem děkuji za krásná slova útěchy a držení palečků. Moc si toho vážím. Vaše bojující Ježurka

Nekonečný seriál – část 6.

1. května 2017 v 15:39 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je neděle velikonoční, všude kolem celkem klid, já dostala ráno už jen jednu infuzi, v noci jsem spala jak miminko, tak snad bude líp. Odpoledne přišel jen manžel, většina rodiny byla někde na velikonočním výletě.

Je pondělí velikonoční. A nejen to. Dnes má svátek maminka, tak na ni stále myslím a vzpomínám na doby, kdy jsme byli ještě všichni malí a mladí a hlavně doma. Maminka má na dnešní dobu fakt neobvyklé jméno - jmenuje se Rudolfa a těch fakt moc není. Doma jí říkali Rudi nebo Dolfi. Samozřejmě jsme si zavolaly jako každý den a vzpomínaly spolu.

Dopoledne jsem najednou slyšela na chodbě nějaký hlahol a brzy jsem i viděla, co se děje. Dobrovolníci z mostecké nemocnice - tři muži a dvě ženy se zaječími oušky nám přišli všem popřát krásné Velikonoce, pošlehali trošku pro zdraví a předali všem mini dárečky. Bylo to milé.

Ručně dělané přáníčko

s pěkným veršováním

a k tomu malý voňavý miniperníček.

Jestli jsem si dnes myslela, že bude nějaký výjimečný oběd, tak se povedlo, ale v opačném slova smyslu. Ta nejprotivnější sestra z nemocnice mi přinesla oběd, který měl dostat někdo jiný, já si toho nevšimla a jíst se to nedalo. Po mém upozornění řekla, že je to všechno stejné a že to nikomu nechutná. A bylo vymalováno.

Odpoledne mne překvapil manžel. Místo, aby dostal pomlázku ode mne, "vyhrál" si doma s tou svou a dal mi vařené vajíčko, které bylo opravdu ne jen tak nějaké. Zkoušela jsem ho vyfotit, ale radost jsem měla velikou a v očích slzy.

Zkoušela jsem to aspoň nějak vyfotit, ale to podstatné tam je vidět. Díky moc.

Také mi přinesl malého mini beránka, který mi po tom obědě fakt přišel k chuti.

Překulily se svátky, už je zase úterý 18. 4. a mně ráno zase berou krev. Bude-li to lepší, tak prý bych mohla jít ve čtvrtek domů. V 15,00 hod přišla lékařka, aby mi řekla, že CRP kleslo už jen na 60, kreatinin (ledviny) jen 74, tedy v pořádku, ale z histologie odběru ze zánětu prý je patrné, že je někde nějaké střevo zúžené, proto je třeba mi ještě udělat vyšetření CT. Před a po dostanu zase infuzi a jakmile mne doktorka objedná, jdu tam, tedy ne domů.

Další den se dozvídám, že na CT jdu zítra, tedy 20. 4. A zase je tady už kolikátá vidina odchodu domů v pátek.

Tak je už 20. 4., dnes jsem bez oběda, protože jdu na vyšetření CT. Toto po obědě proběhlo bez problémů. Další kontrolní odběr krve bude v pátek 21. 4. A pak prý se uvidí. Primářce prý se ještě nechce mne pustit na víkend domů a zase mne posílají na další vyšetření. Tentokrát ECHO. Na můj dotaz, zda mám něco se srdíčkem mi doktorka řekla, že se podívají, nejsou-li tam nějaké sraženiny, které by mohly působit problémy ve střevě. Doktorce se daří mne ještě v pátek odpoledne vyslat na toto vyšetření a nic světového neobjevili. Jen nějaká maličkost s chlopní, kterou už zase budou sledovat, takže další kontroly. No já přece vím, že nemohu být v mých letech úplně v pořádku, no ne? Ale co nadělám.

Také mne konečně doktorka vyslechla a poslala mne na ortopedii, aby mi dali obstřik na to mé už tak dlouho bolavé koleno. Tam mi doktor řekl, že i tato bolest může souviset se zánětem tlustého střeva. Už nevím, co ne.

No a nač ještě přišla ke konci mého pobytu moje ošetřující lékařka? Nasadila mi na víkend antibiotika v infuzích, abych neměla takové žaludeční problémy. Jen škoda, že jí to nenapadlo dříve.

Neděli 23. 4. jsem prožila celkem v klidu, v pondělí ráno mne zase bude čekat kontrolní odběr krve a pak snad už nějaký ortel.

Je tedy konečně pondělí, doktorka mi na vizitě řekla, že asi půjdu domů, že to musí schválit primářka, ledviny jsou v pořádku, CRP kleslo na 30, sice mne bolí koleno stále a celá páteř k domu, ale JDU DOMŮ. Dostala jsem mimo lékařské zprávy i fakturu za pobyt za nadstandardními pokoji, koupila jsem doktorce aspoň malou kytičku, protože na mne byla hodná a opravdu se starala, aby bylo líp, ale doma je doma. Jen jsem se divila, jak mne neposlouchají nohy. Dolů po schodech z nemocnice jsem ani nemohla dojít, podlamovala se mi kolena, no asi jsem zapomněla chodit.


Ještě poslední pohled z okna a už opravdu doufám, že tam dlouho nebudu muset.

Dál už bude pokračování mé domácí anabáze.