Duben 2017

Nekonečný seriál – část 5.

30. dubna 2017 v 13:19 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je čtvrtek, 13. 4., zítra začínají Velikonoce a já tady budu čtyři svátky stále ležet. Co nadělám. Hned po ránu jsem dostala další dvě infuze, poslední CRP prý se konečně snížilo na 174, takže se začíná blýskat na lepší časy. Moje problémy s vyprazdňováním a bolestmi žaludku jsou bohužel k problémům s antibiotiky, které mívám vždy. A tato jsou dost silná. Volají mi i blogerky a dělají mi radost, že mají zájem, jak na tom jsem.

Ještě jedno milé překvapení mne tento den čekalo. Přišla mi vzácná návštěva. Jedna moje známá - Evička Š., se kterou jsme se seznámily loni v květnu právě tady na interně. Ležely jsme vedle sebe a dost jsme si rozuměly. Byly jsme ve stálém zatím telefonním styku se slibem, že se brzy sejdeme. Bydlíme od sebe kousek. Zatím do toho bohužel vždy vstoupil nějaký zdravotní či jiný problém, ale nevzdáváme to.

Evička nepřišla s prázdnou. Přinesla mi krásnou kytičku, ovoce na zdravíčko a takový malý krásný dáreček. Kámen TYGŘÍ OKO, který prý pomáhá, abych byla zdravá. Celou dobu jsem ho držela v ruce a s Evičkou jsme si krásně popovídaly. Je milá a moc hodná a určitě už to své příští setkání nebudeme dlouho odkládat, ale ne tady, ale venku.

Krásná kytička

Krásné TYGŘÍ OKO


Jen odešla Evička, přišel manžel a syn se snachou další milý vnouček Luky.
Manžel mi přinesl poštu z domova. Milé překvapení. Janka z Kostelce mi poslala krásné přání k Velikonocům a hlavně zase dva krásné ježky do sbírky.

Originální přáníčko, které jsem bohužel nemohla oplatit
a
další ježek, který má číslo 265

a tento č. 266. Už jsou krasavci mezi svými a já Janičce moc děkuji.

Na Velký pátek mi jako bonus zase brali krev, přišly další infuze. Na vizitu přišla mladá moc sympatická doktorka, která mi vše řádně vysvětlila s tím, že jsme na dobré cestě a už bude jenom líp. Stále jsem si stěžovala na úporné bolesti kolene, které mne trápily hlavně v noci. Předepsala mi injekci na bolest a mně se ulevilo.

Co mi v nemocnici dost vadilo, byla nedochvilnost sestřiček v podávání antibiotik. Doma si pečlivě hlídáme čas, ale tam hodina žádná míra. Měla jsem ATB brát v noci ve 12, 00hod., pak ráno v 8,00 a odpoledne v 16,00 hod. Málokdy jsem léky dostala tak, jak jsem měla. Většinou odpoledne mi je daly sestry až po večeři, tedy cca v 17,30 hod!!! a místo o půlnoci už se mi tam s nimi další sestra cpala ve 23,30 hod! To si myslím, že je dost velký časový posun. Ale co jsem mohla dělat.
Noc na sobotu 15. 4. Nebyla taky žádná sláva! Špatně se mi dýchalo, celou noc jsem běhala na WC a nemohla jsem spát. No, přežila jsem a ráno dostala znovu dvě infuze. Potom přišla zase na vizitu ta milá doktorka, dala mi injekci na bolest v koleni a na večer napsala prášek na spaní. Aspoň jsem se dobře vyspala.

Po obědě jsem však zjistila, že mi otékají nohy. Co se zase děje? A nejen nohy, ani mi nešel sundat můj jinak volný prstýnek. Když jsem na to upozornila lékařku, že jsem asi moc zavodněná, aby mi snížila infuzi, poslechla mne a říkala, že bude zase vše OK.

Na návštěvu přišli tentokrát všichni, co mohli. Sešlo se tedy u nás sedm zlatíček, kromě manžela, dcery s vnoučaty Terezkou a Tomáškem ještě syn se snachou a vnukem Lukáškem. To mi bylo moc dobře.

Nekonečný seriál – část 4.

29. dubna 2017 v 12:41 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
A byla sobota 8. 4. V nemocnici celkem klid, já na pokoji také, tak jsem měla čas i na vzpomínky. Právě v sobotu před padesáti šesti lety jsem se prvně vdávala. Je to možné, že už je to tak dlouho a že mi to vše tane ve vzpomínkách? A co nového jsem zjistila? Konvici na vodu mám na pokoji, uvařila jsem si kávu, ale … no ano, bohužel, vůbec mi nechutná.

Tak občas koukám na televizi, v neděli 9. 4. je to skoro jako přes kopírák, službu měla "moje" doktorka a opět se zmínila o tom, že bych měla jít ve středu na to vyšetření střev znovu. Na návštěvu přišla dnes s dcerou i vnučka Terezka a manžel - ten můj "věrný Pátek" chodil pravidelně denně.

Je pondělí 10. 4. a začínám další týden pobytu. V pondělí bývá velká vizita a doktorka hlásí výsledky ranního odběru krve - ledviny jsou v pořádku, ale CRP se zvýšilo z prvotních 180 na 280! Orosila jsem se.

Dle paní primářky absolutně domů jen tak nepůjdu, mohla bych také doma zkolabovat po případné střevní kolice. Ve středu bych měla opravdu jít na vyšetření střev, kterého jsem se tak obávala, výjimečně by mi vyšetření dělali šetrně s náladovkou a injekcí na bolest.

Celé úterý 11. 4. jsem sondovala i u sestřiček a ptala se na jejich názor. Většina mi řekla, že je to na mně, některé radily nechodit až po částečném zhojení konečníku, ale některé zase radily, že by bylo dobré vidět, co se tam děje.

Ráno přišla doktorka opět s tím, aby mne přesvědčila a pro jistotu sebou vzala i papír, abych podepsala souhlas se zákrokem. Rezignovala jsem a také konečně mi nasadili antibiotika a zredukovali počet léků. Doma beru běžně jeden ráno na srdíčko a jeden večer na cholesterol, ale teď jich bylo za celý den víc jak dvacet. Proto mi něco ubrali s ohledem na moje ne moc fit ledviny.

Byla středa 12. 4., můj velký den D. Sestřička přišla hned ráno v 5,15 hod., aby mi opatrně dala malé klyzma, přiznávám, že byla opravdu velmi opatrná, byla jsem jí za to moc vděčná. V 9,50 hod. jsem už jela na křesle na vyšetření SIGMO s injekcí tzv. náladovkou. Sestra tam se divila, že dostávám i injekci do žíly, ale bylo to opravdu třeba. Vyšetřující lékař si zavolal na konzultaci i primáře. Opravdu to bylo vyšetření šetrné, které netrvalo dlouho a já se vrátila brzy na pokoj mírně omámená. Současně jsem si všimla že nějak málo čůrám a dostala jsem strach. Cévku jsem odmítla, tak jsem chodila močit do džbánu.

Po obědě mi přidali k mým dosavadním lékům ještě kortikoidy a dostala jsem také jako prémii dvě infuze. Na můj dotaz, co nového ve střevě zjistili, mi řekla dr., že je to zánět chronický, dá se jen udržovat a já pro to nemohu nic dělat.
CRP se zatím nesnížilo, ale ledviny jsou zatím stále OK.

Nekonečný seriál – část 3.

28. dubna 2017 v 15:07 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už při příchodu na oddělení interny jsem zjistila, že jsem loni ležela jinde, opravovali stávající oddělení. Co bylo lepšího? No, hlavně to, že tam konečně přibyly i nadstandardní pokoje, které jsou dva a stále obsazené. Cena za jeden je 300 Kč na den a mají společné sociální zařízení.

Sestřička mne původně chtěla umístit na jiný pokoj, ale po mé připomínce, že běhám často na WC mne dala na pokoj jiný, který měl jen dvě lůžka a byl hlavně blíž záchodům.

Bylo tedy pondělí 3. 4. ráno a hned jak jsem se uložila, přišla velká vizita. A hned po ní nezbytný odběr krve. Následovala vyšetření a pochopila jsem, že mi začnou hned léčit ten můj zánět, který byl v tlustém střevě. Oběd jsem bohužel nedostala, přišla prý jsem pozdě, ale nakonec tam sestra pro mne jeden oběd našla, asi někdo odešel dřív domů. A co jsem se z výsledků krve dozvěděla, mne dost šokovalo. Moje CRP mělo hodnotu 180! Normální je 5 - 10.

Doba do úterý mi utekla rychle, měla jsem fůru telefonátů a SMS zpráv. V úterý už jsem měla návštěvy, začala jsem číst vypůjčenou knihu a poslouchala rady lékařů.

V noci na středu 5. 4. mne začala pronásledovat opět moje stará známá. BOLEST CELÉ PÁTEŘE. Dostala jsem na úlevu injekci na bolest, léky na zánět nějaké beru, ale antibiotika mi zatím nedali. Stále čekají nějaké výsledky. Tento den mi Laděnka nabídla, že něco o mých problémech přidá na blog, protože to vypadalo na delší čas.

Ve čtvrtek 5. 4. byla zase velká vizita. K tomu mému zánětu střeva se přidaly problémy se zánětem kloubů, prý to může souviset. Opět, jako loni, mne poslali na nezbytný RTG plic. V neděli jsme měli domluvené setkání u příležitosti půlkulatých narozenin mého syna, ale ten je bez maminky zrušil. Tak mne rozplakal.

Jinak mi přidali další léky a už jich bylo za týden plná hrst.

Přehoupla jsem se do konce týdne, byl pátek 7. 4. Hned dopoledne mne volal sanitář, že jedeme opět na RTG, tentokrát na ty všechny moje bolavé klouby: ruce, nohy, kolena. Co mne docela nepotěšilo, bylo to, že mi moje lékařka objednala znovu na vyšetření SIGMO, tzv. malou kolono, které bylo před třemi týdny dost bolestivé, a já měla opravdu strach. Řekla jsem, že by mne museli praštit kladivem do hlavy, abych nic necítila.

Po obědě jsem dostala teprve po té delší době spolubydlící, ale hned vzápětí mi přišla sestra sdělit, mám-li dosud zájem o nadstandardní pokoj, že se uvolnil. To bylo rychlé stěhování! Ihned jsem obvolala rodinu, aby věděli, kde mne najdou a hurá do dalšího dobrodružství. Manžel utíkal hned po příchodu okamžitě zaplatit zálohu na tři dny - tedy devět set korun, dokud nezavřou pokladnu. Návštěvu všech mých zlatíček jsem měla už tedy v úplném soukromí

Nekonečný seriál – část 2 pokračování

27. dubna 2017 v 14:47 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Měla bych ještě vlastně na úvod přidat něco, co bych nazvala
NENÍ NAD POMOC VČAS
Aneb moje nemocniční anabáze.

Dne 21. 3. Jsem se sama objednala na kontrolní vyšetření SIGMOIDOSKOPII, protože jsem měla zdravoní problémy. Chodila jsem často na velkou a s bolestmi. Pan doktor to ani moc nekomentoval, ani se nedivil a vyšetření bylo dost bolestivé oproti jindy.

Na kontrolu, neboli pro výsledky histologie jsem byla objednána až na 17. 4. Brali mi zase jeden mrňavý polyp a vzorek ze zánětu, který prý v tom střevě mám.

Doma jsem pak měla ještě větší bolesti při častém vyprazdňování a velké křeče v břiše. Trpěla jsem dlouho a když už jsem si řekla, že to dál nejde, sbalila jsem si tašku v volala záchranku. Tramvají bych nedojela. Byli na mne milí a ochotní a odvezli mne i s manželem (jako doprovod) do mostecké nemocnice na internu.

Tam byl ukrajinský lékař, který pečlivě studoval mé papíry a pak se zeptal, proč mi pan doktor z GASTRA neléčí ten zánět. To se zeptal té pravé. Měla jsem v té době také bolesti dlouhodobé - krční páteře a užívala jsem léky na bolest.Tyto mi částečně upravil a předepsal jiný lék na bolest a poslal domů s tím, kdyby se to nezlepšilo, abych se vrátila. Sanitka nás tedy odvezla zpět domů.

Ne, že bych byla na tom pak lép, naopak přidaly se vyhřezlé hemoroidy (taky jeden praskl) a tím byla bolest horší.

Když už jsem zase "viděla všechny svaté", zavolala jsem v pátek odpoledne syna a ten mne odvezl s manželem a taškou opět do nemocnice.

Tam byla pro změnu ukrajinská doktorka, která mi opravdu chtěla pomoci, ale nevěděla jak. Byl pátek podvečer a nakonec mi dala recept ještě ¨na léky na bolest a po třech hodinách čekání na vyšetření jsme jeli zase domů. Přes neděli prý by tam se mnou nic nedělali, abych se vrátila na příjem v pondělí v 9 hodin, do zprávy se sestřičkou dopsaly, že jí mají v pondělí při mém příjmu zavolat, že se domluví co dál přímo s lékařem z GASTRA.

Tak jsem byla zase doma. Už po druhé vrácena zpět jako nějaký simulant.

V pondělí jsme tedy jeli zase se synem a manželem a také se sbalenou taškou na příjem na internu do nemocnice v Mostě.

Konečně jsem byla přijata. Nadstandardní pokoj zatím volný nebyl, ale dali mne na dvoulůžkový blízko WC.

Přišla jsem právě včas, za moment přišla velká vizita.

Tak to vlastně všechno začalo a o dalším zase příště.

Nekonečný seriál – část 1.

26. dubna 2017 v 15:45 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už je opravdu nejvyšší čas, abych se ohlásila z domova. Ano, jsem z nemocnice doma, přijela jsem v pondělí odpoledne, i když ještě ne zdaleka tak, jak bych si přála, ale aspoň jsem doma, i když hodně omezená a dále dopovaná léky.

Na úvod ale musím všem vám, kteří jste mi napsali tak krásné komentáře, mysleli na mne a drželi palečky, opravdu moc a moc poděkovat. Občas mi snacha nebo vnučka přečetly vaše vzkazy, které mne opravdu držely nad vodou.

Ke konci se však musím zase omluvit, že jsem už nezvládala stále opravovat termíny mého odchodu domů. Promiňte mi všichni, kteří jste mne zásobovali telefonáty i zprávičkami do mobilu.

Poctivě jsem si dělala poznámky, abych mohla referovat těm, kteří o to stojí. Vy ostatní to číst nemusíte, ale pro mne je to dost podstatná část mého momentálně nic moc pěkného života, navzdory tomu zůstávám dál optimistkou, i když někdy se slzičkou v oku.

Na úvod přidávám aspoň jednu optimistickou fotku hradu Hněvín, na který jsem koukala z okna.

Trošku jsem přiblížila hrad Hněvín


Okolí nemocnice

A ještě jednou hrad Hněvín z dálky.

To aspoň na úvod, současně se omlouvám, že bude chvíli trvat, než vás všechny oběhnu, ale určitě si postupně přečtu, o co jsem za ty víc jak tři týdny přišla. Pokračování .....

Zdravím všechny - vaše zatím smutná a nemocná Ježurka


Hlášení z nemocnice 5/5

21. dubna 2017 v 16:49 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny,

CT vyšetření nakonec nepotvrdilo předešlou diagnózu zúženého střeva, takže jsou doktoři zase... ne úplně na začátku, ale rozhodně ne na konci pátrání, jak se předtím zdálo. Babičku tedy čeká další vyšetření a propuštění z nemocnice se opět odkládá. Proto prosím, pokud s ní budete mluvit, nebo jí psát, neptejte se jí, kdy půjde domů. Všechny nás to samozřejmě zajímá, ale nikdo to zatím neví a už je z toho, chudák, sama celá frustrovaná. Zatím to předběžně vypadá na pondělí, případně úterý, ale takových předpovědí už to bylo, než si to lékaři vždycky pro jistotu radši rozmysleli, takže... Věřme tomu, že napořád tam nezůstane a až bude doma, tak bude doma. :)

♥,
L.

Hlášení z nemocnice 4/5

20. dubna 2017 v 16:15 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím čtenáře,

... a přináším další novinky ohledně vývoje babiččina stavu. Kolonoskopické vyšetření, které jsem zmiňovala minule, ukázalo, že ty její chronické záněty tlustého střeva jsou dle všeho způsobené tím, že ho má na jednom místě zúžené. To je ale problém, který se se dá řešit - buď opět kolonoskopicky (v podstatě "manuálním" roztahováním), nebo chirurgicky. Zatím to vypadá tu první, méně invazivní možnost, ale před chvílí byla babička ještě pro jistotu na CT vyšetření a zítra se na základě výsledků dozví, co, jak a kdy. Hlavní je, že zánět zatím ustupuje a dalšímu teď lékaři ví, jak předejít.

♥,
L.

Hlášení z nemocnice 3/5

13. dubna 2017 v 19:33 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny čtenáře,

situace se zatím moc nezměnila - babička nadále zůstává v nemocnici, a protože se zánět nelepšil, dostala antibiotika a byla odeslána na další kolonoskopické vyšetření. Teď se tedy čeká na to, až nové léky zaberou, a byť je už jasné, že velikonoční svátky babička stráví v nemocnici, pokud všechno zafunguje, jak má, mohla by se domů dostat někdy v průběhu příštího týdne.

Všechny vás každopádně moc pozdravuje a obě přejeme:


Hlášení z nemocnice 2/5

7. dubna 2017 v 16:12 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Opět zdravím všechny čtenáře,

a přináším novinky ohledně babiččina stavu. Vzhledem k tomu, že lékaři čekají na výsledky všech možných odběrů a kultivací, vypadá to, že se její pobyt v nemocnici opět protáhne - je potřeba zjistit nejen to, co ji vlastně trápí, ale hlavně jak a čím tu infekci zahubit... a to vyžaduje čas. Každopádně, dnes se babička přestěhovala do nadstardardního pokoje, kde bude mít jak klid, tak soukromí, a léčba pokračuje. Říkala mi, že začíná pochybovat o tom, že ji pustí do Velikonoc, ale kdo ví - jako optimistka doufám, že bude doma dřív.

Všem přeji hezký víkend a především pevné zdraví. Usmívající se

♥,
Lada

Hlášení z nemocnice 1/5

5. dubna 2017 v 16:54 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím čtenáře a čtenářky babiččina blogu,

pokud si vzpomínáte, v tomto článku se babička nedávno zmiňovala o tom, že jí zjistili zánět v tlustém střevě. Když byla v pondělí v nemocnici na kontrole, lékaři se rozhodli, že si ji tam pro jistotu ponechají a odléčí ho u nich. Včera, po výsledcích krve, jí nasadili prášky, ještě k tomu prý zvažují přidat antibiotika, a dřív než o víkendu ji domů nepustí - vše bude záležet na tom, jak rychle bude léčba zabírat.

Držte tedy babičce palce, ať jde všechno jako na drátkách a brzo ji máme zpátky.

♥,
Lada

Jarní kvetení

4. dubna 2017 v 16:59 JEN TAK
Koukám z okna, zatím venku nic moc nekvete, ale už se rozbaluje zlatý déšť a břízy se zelenají. Tak jsem prošmejdila tu moji květenu doma a myslím, že to zatím vypadá dobře.





Orchideje mi kvetou všechny. Tedy pardon, jedné jsem ulomila větvičku, tak tam není nic, ale jinak se rozkvetla i ta mini - to je ta poslední.

Lopaťák taky má dva květy



a fialky začínají. Teprve kvetou tři, čtyři ještě spinkají.

To jsou moje kvetoucí zatím všechny, ale dělají mi radost. Vám všem hodně radosti přeje vaše Ježurka.

Co kocouři a jaro?

2. dubna 2017 v 15:43 Kočičky a jiná zvířátka
No, jistě tušíte, že odpovím, že se s jarem u kocourů nic nezměnilo. Stále si chrupkají ostošest a jsou rádi, když přijde panička z práce domů.

Kocouři zkoumají nové kamarády - sežrat nebo nesežrat?

Jejich nejmillejší činnost, ale roztomilá, že?

Floriánek po probuzení je moc milý.

Jako miminko

Spíme na jedno oko, druhé je ve střehu

Hezky přikrýt a pokračujeme

Obrátím se na druhou stranu, ne?

Sladký spánek chutná pořád

A trošku do patra, taky dobrý

Juliánek měl zase nemocné očičko a Ladě dalo práci sehnat tu správnou mastičku. Tu co měla od kočičí doktorky napsanou prý už nevyrábí, tak znovu pro nový předpis

ale vyplatilo se, už se očičko zlepšilo.

Tady je vidět, že i kocouři přemýšlí. Lada byla dva dny po sobě celý den na služební cestě a tak jí po příchodu zalehli nohy, aby už zůstala doma.

Potěšili jsme se tedy s kocourky a už je necháme v klidu odpočívat a půjdeme raději na nádherné jarní sluníčko. Krásný zbytek víkendu přeje Ježurka