Leden 2017

Sněží....

31. ledna 2017 v 14:41 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera padal sníh a dost hustě, jak jsem psala, nemohl se syn dostat ani z garáže. A dnes už zase padá. Ale když se podívám na sníh třeba na Šumavě a u nás na severozápadě Čech, je to pořád rozdíl.

Jedna kamarádka mi poslala ktásné fotky zasněženého okolí, které pořídila někdy před víkendem.


To jsou fotky ze Šumavy. Krása, že?



A tyto tři jsou fotky ze včerejška z našeho bytu. Z okna tady z pokoje první dvě a ta poslední z obýváku.

Sněhu taky poměrně dost, ale vidíte ten rozdíl? Ne, že bych měla černobílý fotoaparát, ale ta mlha, všude šedo a naproti tomu na Šumavě je i sluníčko a obloha šmolkově modrá.

Ano, hodně se u nás zlepšilo ovzduší, ale pořád to ještě za moc nestojí jak je vidět z fotek. To jen pro porovnání, ale já vím, všude žijí lidé a rádi.

Tak se mějte krásně ať už jste tam nebo tam a užívejte si teplíčka domova. Ale ti, co jsou na horách, ať si zase užívají té bílé nadílky. Všem přeji jen vše krásné. Vaše Ježurka

Leháro končí!

30. ledna 2017 v 15:43 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je to tak. Moje nečinnost, aspoň co se týče každodenního vaření zítřkem končí. Hned po svátcích nám snacha objednala obědy v jejich školní jídelně. Už jsem o tom psala. Nejen, že nám koupila se synem i jídlonosič, ale denně nám obědy se synem přiváželi. Ochotně a rádi až tak, že jsem dostala od nich emailem i jídelníček na únor. Ale stačilo. Už zvládám, i když s menší prodlevou vařit, tak se přece nebudu jen tak válet. Na knedlíky si ještě netroufnu, protože ta levá ruka je ještě hodně levá a nic neunese, nelze moc přitlačit, ale to už je maličkost.

To je ten červený. Dolní miska je na dvě porce polévky. Pro manžela.

Měli jsme objednáno za leden celkem čtrnáctkrát obědy. Nebrali jsme jen ty, které hlavně manžel nejí. Byla to hlavně sladká jídla, nejen proto, že je diabetik, ale on to nejedl ani předtím.

Chci jen napsat, že jídla byla chutná a bylo toho vždy dost, že jsme si někdy schovali "na horší časy", tak jsem vařila až v poslední době, ale opravdu minimálně. Denně byla i polévka a manžel si ji dával i třikrát. K obědu, ráno k snídani a pak ještě jednou, protože obědy jsme mívali o něco později než v poledne. Nebyl to ale vůbec problém.

Všechna jídla, která jsme měli, byla dobrá a jako nejlepší za ten měsíc musím vypíchnout jedno, za které by se nemuseli stydět ani mistři ve vaření. Bylo to kuře na paprice s kynutým knedlíkem a všem nám moc chutnalo.

Ve škole vaří většinou omáčky, což mi přijde správné, jídlo je dietní a není moc slané, určitě by byli vedením pochválení. Taková jídla pro děti by měla být ve všech školách samozřejmostí. Jen nevím, zda tomu tak je.

Dnes máme vepřové v mrkvi a bramborem a zítra na rozloučenou drůbeží játra na cibulce s pórkem a dušenou rýží. Dokonce někdy bylo i ovoce, jako třeba zítra na závěr.

Chci a taky musím poděkovat vedoucí školní jídelny a kuchařkám ze ZŠ a MŠ Janov a v neposlední řadě mé milé snaše a synovi. Vím, když bude třeba, děti pomohou. A to je přece krásné zjištění.

Díky, díky, díky vám všem! Teď už musíme sami, ale jeden nikdy neví, že? Ne, nechci nic přivolávat, ale jen tak pro jistotu.

PS: Zatím co jsem psala tento článek a syn se snachou měli přivézt obědy, volala mi teď snacha, že stojí s obědy před školou a volal jí syn, že nevyjede z garáže. Autobus jí ujel, jí je zima a má to těžké, protože veze oběd i domů pro syna. Tak to bylo na ukončenou, doteď to vše šlo. Chudák snacha, štěstí, že už dáme pokoj.

Zdraví všechny Ježurka

Pár různých sdělení

28. ledna 2017 v 14:31 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem opět zde. Chci jen ukázat, že se snažím rozcvičovat mé obě ruce v domácnosti. Obědy ze školní jídelny máme do konce ledna, občas jsme si něco neobjednali, zásoby z mrazáku došly, tak jsem byla nucena vařit už ve čtvrtek. Nevybrala jsem si náročné jídlo a pak jsem byla ráda, že jsem to zvládla a jako bonus, že to bylo moc dobré.

Máme rádi kuřecí směs a tentokrát jsem si vybrala jinou chuť než obvykle, aby to chuťově ladilo s malými bramboráčky, které mám v mrazáku jako polotovar.

Jsou tam i žampiony a dávám to sem jen tak, abyste viděli, že nekecám.

Dnes jsem si troufla už na karbanátky. Sice jsem je míchala jen jednou rukou a hezky mi to trvalo, ale byly dobré. Také jsem dělala polévku zelňačku a pekla žmolenkový koláč se švestkami. Tak. A co bude zítra? Hovězí na houbách s rýží. Už se těšíme.

Taky jsem zkoušela, jak dalece mohu aspoň s tou pravou rukou a koupila jsem si přízi, že zkusím aspoň háčkovat, k tomu moc tu levou nenamáhám. A ono to jde.

Včera jsem začala u televize, vím, že nesmím dlouho, ale aspoň po chvilkách. Mám od Vánoc zakázku na vánoční ozdoby, tak proč ne teď, že?

Na vysokých školách je zkoušlové období a můj vnuk Luky se celou dobu na zkoušky připravoval v Praze, kde studuje a bydlí se svou Ivankou. Celý měsíc nebyl doma a tudíž se ani se svou sestrou Ladou neviděli.

Dnes se konečně sešli a mohli si u kávičky s rodiči popovídat. Sluší jim to, že?

Nedá mi to, abych vám nepřepsala jednu kuriozitu z domova, kterou jsem objevila v jednom časopise. Přišla mi to natolik zajímavé a krásné, že vám to přidávám jako bonus.

Vytížená babička
Paní Marie Hejnová z Červeného Kostelce je držitelkou unikátního rekordu - má totiž celkem 46 vnoučat! Tento rekord byl právem zapsán do České knihy rekordů. S jediným manželem se babičce - rekordmance narodilo deset dětí a také všechna její vnoučata pocházejí vždy z jednoho manželství. V rodině Hejnových se zkrátka nerozvádějí! Mezi nejstarším a nejmladším vnoučetem je věkový rozdíl téměř třicet let.

Tolik tedy citovaný článek. Je tam i fotka a nejsou to nepřizpůsbiví.

Ještě na závěr přidám jedno "kukátko" z mládí. No, pardon, vlastně další mé tvoření fraktálů, ale je to jen tak.



Pro dnešek tedy stačilo, přeji krásný víkend, u nás počasí nic moc, tak aspoň doma ať máte pohodičku vám přeje Ježurka.

PADÁM, PADÁŠ, PADÁME

27. ledna 2017 v 13:56 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Bohužel, je to tak. O mém pádu těsně před Štědrým dnem jsem už psala, ale nebylo to všechno. Ten samý den, kdy u nás bylo opravdu náledí všude, sebou prásknul na ledě také můj vnuk Tom, odnesl to "jen" naražený kotník, který vyléčil doma a také se natáhla na tom samém místě jen o chvíli později jak Tom, jeho maminka, tedy moje dcera. Ta si narazila kostrč, měla v ruce tašky a jednu přes rameno, kde měla pro nás nákup i s mlékem. Tašky na zemi, mléko všude. Musela se vrátit domů převléci, později vyprat bundu i kalhoty, o tašce nemluvě. Vezla nám ten den nejen nákup, ale i cukroví, které naštěstí dopadlo dobře. Takže jsme se všichni tři natáhli v rozmezí jedné hodiny. Dcera také nikam nemusela, přebolelo to.

Pak za krátkou dobu mi dcera hlásila, že upadla znovu. Na štěstí dopadla dobře, bez větší újmy na zdraví. Minulý týden mi hlásila zase pád (chodila do školy pěšky, aby nemusela škrábat auto a má to dost daleko), ale to prý bylo v pohodě. Šla prý jen do "telemarku", čemuž jsem se chechtala dva dny, protože jsem si ji představovala.

Včera - voláme si denně - na mou otázku co je nového řekla, že upadla znovu. Šla domů už za tmy, malinký kopeček před domem, o kterém nevěděla, že si tam děti udělaly klouzačku, bác a dopadla na levou stranu, prý na zápěstí modřina a boule, naražený bok a holeň na noze. Ráno jsem jí hned volala, jak to vypadá, když se to rozleželo a prý snad to bude jen naražené. No, snad má pravdu.

Já jsem dnes měla kontrolu na chirurgii, abych ukázala panu doktorovi, jak cvičím ruku po sundání sádry. Prsty, docela jdou, jasně, že to ještě nemůže být ono, ale to zápěstí je horší. Nic moc to nejde, jen když si to držím. Navíc je to stále ještě oteklé. Napsal mi tedy asistovanou rehabilitaci, kam jsem se šla hned objednat. Vím, že na rehabilitaci chodí lidí hodně, ale že mne objednají až na 15. Února, to jsem tedy překvapená a doufám, že to pomůže i tak pozdě. Kdyby mi aspoň někdo poradil, jak mám rehabilitovat sama, na co se zaměřit, ale doktor mi řekl, že to taky neví a sestra prý mi udělá instruktáž toho 15. 2. Tak a je to.

Když už jsme byli na tom středisku, tak jsme šli rovnou nakoupit. Já se teď raději držím manžela, ale to nestačilo. Po takovém malém kousku ledu mi ujela noha (asi mám blbý boty) a já se poroučela zase k zemi a navíc jsem sebou táhla i manžela. Měl štěstí, že letěl směrem na drátěný plot a upadl mu jen klobouk a on se o ten plot zachytil. Já dopadla "na pejska", tedy na kolena a ruce. Měla jsem ortézku, to bylo mé štěstí, že to nedopadlo hůř. Manžel a jedna paní, co šla okolo mne zvedli a kolena dobrý. Jen doufám, že ruka nebude horší, nic tam nevidím, ale otočit s ní jde hůř. Věřím, že bude zase dobře. MUSÍ!

Jinak mi manžel zakázal chodit ven, dokud prý bude mrznout, ale stejně musím příští týden zase na středisko, tak aspoň aby byl ten můj osudný kopec dolů v pořádku. Manžel už prý by se zbláznil. Já se zase celou dobu teď chechtám, představuji si, jak manžel letí, chudák, ale neupadl. To už bych si fakt vyčítala.

Vidíte, jaké jsem nemehlo? Ale já si myslím, že za to opravdu mohou ty moje boty, ale snad už brzy ty mrazy přejdou, doufám a vy mi držte palce, abych už měla konečně vybráno.

Padavka Ježurka všem děkuje za přečtení a přeje hezký víkend.

Ještě jednou šneci

25. ledna 2017 v 16:17 Kočičky a jiná zvířátka
Nedávno jsem psala o tom, že vnučka Lada si ke svým dvěma kocourkům pořídila také dva šneky.

Nabízí se otázka, proč zrovna šneky, že? Protože jí je nabídla známá, které doma její šneci zrovna nakladli vajíčka, jako nenáročné zvíře do jazykové školy, kterou vnučka vede. Aby tam přes Vánoce nebyli sami, tak si je vnučka nechala doma, no a tam taky zůstali.

Při vzpomínkách na dětství, kdy měli šneků plnou zahradu a s ostatními dětmi jim stavěli domečky, měla vnučka pro ně slabost a když jí je známá nabídla, řekla si s trochou nostalgie - proč ne šneky?


Tady si šneci pochutnávají na salátu, ale ne nazahradě, ale doma.

Nejsou to však žádní příbuzní těch parchantů, co na zahradě okusují zelenininu. Jedná se o achatiny, šneky původem z Afriky, byť tito jsou už několikátou generací, kteří se již narodili zde v ČR. Achatin je mnoho druhů, mohou se mezi sebou různě křížit a průkaz původu prý nemá. Usmívající se

A jak přišla vnučka na jejich jména - tedy Artemis a Ezra? Protože jsou šneci hemafroditi, chtěla unisexová jména. Artemis - jako dívčí jméno (známe jako řeckou bohyni lovu), ale používá se pro obě pohlaví a Ezra je zase převážně mužské jméno. Je to tedy ideální kombinace, ne?

Takový šnek žije prý v průměru sedm let, rozpětí je 5 - 10 let. Živí se veškerou zeleninou kromě rajčat, některým ovocem (ne citrusy) a na ulitu potřebují sépiovou kost nebo skořápky z vařených vajec.

Bez každodenní péče ale vydrží poměrně dlouho, několik dní určitě, na internetu prý psali i týden až dva.

Že utečou, se vnučka nebojí, protože nic nenechává náhodě, má je ve šnečím Alkatrazu - tedy v plastové přepravce s víkem.

A námitka, že to zvířátko není přítulné, protože nemá chlupy, (ale to prý lidé taky nemají), šneky je prý ale překvapivě zábavné pozorovat, protože jsou žraví, zvědaví a mají sklony k horolezectví.

A jak je to s výcvikem? Měli by se naučit rozpoznat "páníčka" podle chuti ruky a jsou prý navíc dobří na léčbu ekzému, protože tím, jak tlamkou zkoumají okolí, okoušou co na kůži nepatří a ta se rychleji hojí.



Tyto fotky pojmenovala vnučka _Od obezřetnosti po běh po ruce". Je vidět, jak opatrně vystrkují růžky a dávají se do pohybu.

Je pravda, že má Lada ráda všechna zvířátka, ale určitě by si nepořídila hmyz, i když se ho snaží nehubit.

Dnes je to tedy nejen o fotkách šneků, ale také něco o nich, kdyby to někoho zajímalo.

Za vnučku Ladu i její šneky přejí hezký den a ještě hezčí pro ty, kteří dočetli až sem vaše Ježurka

Bez receptu ne!

24. ledna 2017 v 15:18 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem se zase potýkala s bolestí páteře, vystřelující do levé nohy. Bylo to ale docela dost, protože jsem nemohla ani sedět, o ostatním nemluvě. Vím, že se bolest po čase zase zmírní, tak se snažím neškodit ledvinám a zkouším to bez léků.

Manžel naopak, snaží se užít lék a taky ho nabízí mně. Někdy mu z legrace říkám, že je "feťák" a snažím se bránit. Včera mne ale výjimečně ukecal až po obědě, když to od rána nepřecházelo. Na neurologii mu naposledy lékařka předepsala nějaký lék na velké bolesti, prý si ho mám vzít.

To jsem ale neměla dělat. Za chvíli jsem byla jak opilá a ještě v noci se mi točila hlava! Spát jsem nemohla, jen tak jsem ležela bez vrtění a moc jsem ani nečůrala. Lekla jsem se, aby to neodnesly zase ledviny, bála jsem se dialýzy a tak jsem si v noci nadávala, proč jsem udělala takovou hloupost.

Pak jsem konečně usnula, ale asi za hodinu jsem se opět probudila, protože se mi zdál tak praštěný sen, že jsem si ho dokonce do rána zapamatovala:

Jsme s manželem doma, myslím, že tam byla i dcera nebo maminka, to přesně nevím a vtom zvoní zvonek. Manžel šel otevřít, já byla v zadním pokoji. Po chvíli kouknu do chodby a vidím, jak tam stojí jeden úplně nahý muž a rukama si chrání svoje mužství. Lekla jsem se a řekla, ať jde okamžitě ven. Prý ho tam vzal manžel a chtěl jít za ním do ložnice, kde manžel něco hledal ve skříni. To bylo něco pro mne. "Jedeš ven, ty čuně", říkám, on měl totiž na nohou boty a v nich šel dál.

Vtom manžel říká, že mu půjčí nějaké šaty, že s ním hrával kdysi fotbal. Vtom se přiřítila k nám domů ještě nějaká ženská a ukázalo se, že to byla jeho manželka, která mu začala nadávat. Byl totiž někde u milenky a utekl před jejím manželem. No, nesmála jsem se, bylo to horší! Přála jsem mu to a řekla, že dobře mu tak, aspoň si to bude pamatovat. Mezitím se ale manželé usmířili a odcházeli ruku v ruce v manželových šatech.

Zasmála jsem se teprve po probuzení, taková blbina se mi ještě nezdála, nevím, kde se to v tom mém mozku vzalo a tak jsem si řekla, že to bylo možná taky způsobeno tím silným práškem na bolest, který nebyl vůbec určený pro mne.

Jsem poučena, slibuji, že už si nikdy nevezmu lék, který mi lékař nepředepsal. Byla to ošklivá noc, to mi věřte. Naštěstí dnes již funguji normálně, bolest se zmírnila díky Fixa plastu.

Krásné spaní a hezké sny přeje Ježurka

Je syn celá máma?

22. ledna 2017 v 14:58 RODINA
Už jistě většina z vás ví, že se moje vnučka Lada odstěhovala do Teplic. Protože zatím nemá auto a má doma dva kocourky, jezdí rodiče každý týden k ní na návštěvu. Někdy jdou spolu na oběd, už jsem byla i svědkem toho, že pro rodiče uvařila Laděnka. Tak se navštěvují každý týden. Většinou s nimi jezdí babička Jiřinka, aby jí nebylo doma samotné smutno, občas jedeme i my. Včera byli všichni spolu na kávě a nákupu ve větším nákupním centru a bylo vidět, jaká tam byla krásná pohoda.

Zapomněla jsem se zeptat, co si to Laděnka vlastně dala

Snacha měla určitě kávu

Syn jak je vidět také

a dobře bavili

a něčemu vtipnému se smáli.

Líbilo se to i babičce Jiřince


Tak se vnučka se synem vyfotili spolu u nějakého dětského kolotoče.

Proč o tom všem píši? Protože se mi líbí, jak upřímně se umí usmívat můj syn. Je to celá maminka? Tedy celý já?

Krásný zbytek víkendu přeje Ježurka.


Jak se daří kocourkům v novém roce?

21. ledna 2017 v 16:31 Kočičky a jiná zvířátka
Ano, je to zbytečná otázks. Jak by se jim mohlo dařit jinak než dobře, když mají tak skvělou paničku, tedy jejich "kočičí mámu"?

Užívají si pohodičku a klídek s Ladou a je to na nic vidět. Posuďte sami :

Potřebují tito kocouři svoje pelíšky? Asi ne, jak je vidět, ty nechávají opuštěné.

Jsou jako sourozenci, kteří se mají rádi, že? A přitom je to otec se synem.

Floriánek (otec) se už probudil, ale ještě má ospalý kukuč.

Očista navzájem? Teď nevím, jestli myje otec syna nebo naopak. Ale to je fuk, ne?

Bože, ten vyděšený pohled, jenom nevím, co ho tak vyděsilo.

To je aspoň krátce o kočičkách a už také připravuji článek o šnecích včetě povídání o nich.

Krásný víkend všem přeje Ježurka.

Dočkala jsem se

20. ledna 2017 v 15:54 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jsme se ráno v 7,30 hod vypravili s manželem na pochůzky, ovšem hlavně lékařské. Manžel zatím dochází na obstřiky páteře, kde musí být do 8,00 hod. ráno a mne vzal rovnou sebou. Dva dny chodil ráno sám a prý cesta z kopce dolů dobrá, proto odvolal odvoz synem, který jsem si objednala. Když prý to šel dva dny sám, tak to spolu zvládneme taky. Pravda je, že to není daleko, jen ten kopec…. Ale nakonec jsme to opatrně sešli dolů. Napřed byl manžel na tom obstřiku, tam jsem na něj chviličku počkala a pak jsme šli na chirurgii. Sestřička mi napřed sundala sádru, dostala jsem do ruky doporučení a mazala na RTG.

To sundání bylo docela šok. Jednak jsem nečekala, že ta ruka uzavřená čtyři týdny celá v sádře nebude tak páchnout, až jsem si říkala, že by ji mohli v té sádrovně aspoň trochu umýt a pak jsem taky netušila, že to bude až tak bolet. Ulevilo se mi, když mi ji pak zase navlékli do ortézy.

Pan doktor mi řekl, abych ukázala, jestli mohu hýbat prsty a jestli ta ruka bolí. Bolí jak čert, ale řekla jsem jen, že bolí a prsty mohu hýbat směrem k dlani, ne na doraz a dozadu je to horší. Tam to bude asi ještě chvíli trvat. Horší je ale bolest v zápěstí.

Mám s rukou několikrát denně cvičit, při bolesti ledovat a za týden mám přijít ukázat, jak to jde. Je prý to moje ruka a jak si ji rozcvičím, tak to budu mít. Já vím, budu se snažit. Do papírů mi ale napsal, že za týden eventuálně asistovanou rehabilitaci. Tak aspoň něco, ale spoléhat na to opravdu nechci.

Manžel si myslel, že už bude mít klidnější dny, ale bohužel, opravdu to ještě nejde, řekla bych, na bolest byla zlatá sádra. A taky mne osvítil duch svatý, když jsem objednala pro nás obědy do konce měsíce. Snad už to pak půjde líp.

Pak jsme se vydali k mému internistovi, lépe řečeno stačila sestřička (je do nedaleko), protože jsem potřebovala napsat lék na srdíčko. Tam jsme byli za pět minut venku a vydali se do obchodu něco nakoupit, hlavně ovoce, pečivo, jogurty a tak.

Pak jsme se ještě zastavili na poště, tím pádem nám ujel autobus a domů jsme přišli až po půl jedenácté rádi, že jsme to zvládli a jsme doma v teplíčku.

Jen na závěr dodám, že mi teď to psaní jde ještě trochu hůř, ale určitě bude brzy líp.

Zdraví všechny o sádru lehčí Ježurka

Žrout času?

18. ledna 2017 v 16:25 JEN TAK
Kam se teď kouknu, vidím jak se hodně tvoří fraktály a jaký je to žrout času. Pravda, napřed jsem si musela přečíst, co to vlastně pořádně znamená a pak jsem se zeptala mé blogové kamarádky Milušky, jak se to dělá. Vím, že jsou na to různé programy, ale zatím se učím na tom hodně jednoduchém. Tedy je jasné, že nic moc zajímavého nesvedu. Ale nějak se začít musí.

A žrout času? Zatím mne to naštěstí nijak nevtáhlo, asi proto, že nic neumím, ale už teď se přiznávám, že mne určitě víc baví psát o životě kolem. Změní se to, ano či ne? To ukáže čas.

Jinak vám jen tak na okraj ukáži moje prvotiny. Já vím, že nic moc,třeba budou lepší nebo nebude nic, uvidíme.
Nebudete se m tedy smát? Tak dobrá, věřím vám a představuji moje klikyháky.








Tak, to je všecho, od začátku. Vidíte, že to za nic nestojí, ale zkusit se má všechno.

Všechny zdravím. Ježurka

Sněhuláci pro Afriku

17. ledna 2017 v 16:18 JEN TAK
Projekt Sněhuláci pro Afriku - nikdy jsem o něm neslyšela, ale seznámila jsem se s ním díky mé snaše.

Snacha učí na ZŠ děti, které mají nějaké poruchy, vystudovala mimo oborů ruský jazyk a výtvarná výchova ještě dodatečně speciální pedagogiku a jejich škola se letos k tomuto projektu přidala. Zajímala jsem se o to, protože jsem si říkala, jak to pomáhá.

Na internetu jsem se dočetla, že:

Projekt běží již pátým rokem, organizátoři oslovují školy z celé republiky, aby ideálně v jeden den stavěly sněhuláky za symbolické startovné. A školy si to doplňují po svém - patroni na školách jsou skvělí, vymýšlejí spoustu doprovodných aktivit - besedy a výstavky o dětech v Africe, sněhulákovské karnevaly a soutěže, jarmarky.... Zapojují se děti od mateřských škol až po vysokoškoláky, děti s hendikepem, z dětských domovů - schopnosti a možnosti každého z nich jsou jiné, sněhuláci je však všechny spojují. A nejen děti, ale i dospěláky.

Cílem tohoto projektu bylo spojit děti u nás na mnoha místech, učit je vnímat lidi kolem i daleko od nás, naučit je nebýt lhostejnými a nabídnout pomoc. Spojit děti ze dvou kontinentů, dětem v Africe pak pomoci prostřednictvím kol, přepraveným za takto získané peníze, ke vzdělání.

Ten den D byl právě v pátek 13. ledna, děti z celé školy buďto stavěly sněhuláky na dvoře a ti ostatní tvořily ve třídách. Každá učitelka si musela připravit nápady, aby nebyli sněhuláci stejní, event.. přinést z domova i nějaké pomůcky.

Tak vznikly tyto výkresy, sněhuláci každý jiný a přece krásní. Hlavní je, aby pomohli. Proto vám ukazuji i sněhuláky těchto dětí. Každý žák měl na tuto práci vyhrazeno pouze 20 minut.





Tak to jsou všichni sněhuláci vytvořené v rámci tohoto projektu v pátek třináctéhov ZŠ v Litvínově - Janově ve třídě, kde učí moje snacha. Teď jen, aby to splnilo účel. Já věřím, že ano.

Zdraví všechny Ježurka

JEDNA RUKA NESTAČÍ

16. ledna 2017 v 14:26 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Vím, že je film, který se jmenuje Jedna ruka netleská, ale s jednou rukou opravdu moc parády nenaděláte. A to tu parádu nemyslím doslova, ale obrazně.

Foceno jednou rukou. Bála jsem se, že mi foťák vypadne, ale dobrý, ne?

Teprve až nastane ta situace, když máte jednu ruku nic moc a tu druhou znehybnělou, tak vám dojde, co všechno nemůžete dělat, s čím vším musí pomáhat manžel.

Nejvíce mu dalo hlavně ze začátku zabrat, když mi měl zapnout podprsenku, to nadával, kdo to vymyslel! No, přece muž, to je jasný!

Když jsem se na Štědrý den vrátila z pohotovosti s jednou rukou v sádře a druhou v ortéze, přemýšleli jsme, co budeme mít k obědu. Měla jsem v plánu udělat kubu, což měla být moje premiéra, ale bohužel. Původně jsem chtěla dělat na další den bramborové knedlíky a taky bylo jasno, že nebudou, tak manžel oloupal již z předešlého dne uvařené brambory, nakrájel je na měsíčky a dali jsme je opéct do trouby. Nic smysluplnějšího mne nenapadlo. Jo, než jsem přijela domů, tak si uvařil polévku ze sáčku. To jediné umí uvařit mimo kávy a čaje. Další den, když mi pomáhal s vařením vývaru tak prohlásil, že už se teď u nás vařit nebude. Ale to jsem se vrátila na začátek a teď už ortézu nenosím, tak je to o kousíček lepší, ale ne o moc v té pravé ruce mi to ještě moc nejde.

Jednoduché to nemám ani s čištěním zubů. Jednou rukou držet kartáček a současně si otevřít pastu, to chtělo taky cvik. Ze začátku pomáhal taky manžel. Pořádně se umýt? Problém. Sprchovat mě musel taky manžel a bylo to těžké se vyškrábat z vany bez toho, že bych se někde chytla. Jedině se opřít o lokty.

Oblékání - něco jsem zvládla, ale zapnout si zip u svetříku nebo zapnout knoflíky u kabátu? Pak si uvázat šálu a nasadit rukavici na ruku v sádře? Taky problém. Jak jsem si nasadila jednou rukou klobouk nebo čepici, o tom raději nemluvím, moc jsem se do zrcadla nekoukala. A to nemluvím o tom, že jsem zvyklá celé roky se aspoň trochu namalovat, to vypadalo, tedy já jsem si připadala jako klaun, protože jednou rukou vytočit rtěnku a namalovat si aspoň rty, i to mi nešlo jako dřív.

Když se vrátím do kuchyně, tak cibuli nakrájet bez přidržení si jí jednou rukou prostě nešlo. Jen jednou jsem ji potřebovala do pomazánky, manžel měl premiéru. V sobotu minule i teď jsem si řekla, že přece upéci jednoduchou bábovku nemůže být problém, to zvládnu i levou zadní, natož jednou pravou rukou. Šlo to až do doby, než jsem potřebovala těsto nalít do formy. To byl problém i pro manžela, ale i to jsme museli zvládnout spolu. Mytí nádobí je doménou manžela celé roky, ale tentokrát to měl i s bonusem - musí ho i utřít.

A úklid doma? Vytírat jednou rukou jsem ani nezkoušela, ono stačilo konzumovat oběd. Vše dosud jím lžící, něco mi musí manžel pokrájet.

Naštěstí nám snacha se synem vozí obědy ze školy, taky máme něco zmrazené, ale v sobotu jsem dostala chuť na kuřecí řízek. Rozkrojit prsíčka na dvě části? Manžel radil, abych šla za sousedkou, ale zvládla jsem to pomalu ale jistě sama. Naštěstí mám volný aspoň palec na té druhé ruce, který mi hodně pomohl. No a obalit řízek jednou rukou už pro mne není dávno problém.

Neříkám, že jsem se něco naučila, ale zkoušela jsem to, nač jsem si myslela, že stačím. Uvidím, jak to bude dál, až mi v pátek sundají tu moji sádru. Po rentgenu budeme chytřejší.

Ufff, obdivuji ty, kteří mají funkční jen jednu ruku. Taky jsem zkoušela žehlit, to ještě šlo, ale srovnat si to prádlo, to moc ne. Vždy si vzpomenu na mou kamarádku, která je po mozkové mrtvici na vozíku, ale funkční má jen levou ruku. Žehlit prý zvládne, ale jinak jí musí pomáhat manžel. Mám taky obrovské štěstí, že toho manžela mám. Ze začátku byl z toho trochu - no dost - nervní, ale teď už si zvykl. Když něco dělám sama, nelíbí se mu to. Říká dokonce, že to dělá rád. Tak vidíte, jsem mu za to vděčná.

No, to jsem se ale pořádně rozjela v tom povídání, a taky mi tou jednou rukou moc to psaní nejde, ale vždy jsem ráda, když zdolám nějakou překážku!

Všem, kteří vydrželi číst až do konce děkuje ukecaná Ježurka

To byl tedy rok!

13. ledna 2017 v 15:36 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Na začátku roku se většinou bilancuje, jaký byl ten starý. Ten můj loňský byl opravdu "za všechny prachy". Nejen moje, ale asi se dost prohnula i moje pojišťovna.

Pečlivě si do svého diáře zapisuji každou návštěvu zdravotnického zařízení, tak jsem si dala tu práci a vše si poctivě vypsala. A že toho bylo!

Tedy za rok 2016 jsem navštívila:
- UROLOGII ...................................... 7 x
- NEUROLOGII .................................. 5 x
- ZUBNÍ ........................................... 5 x
- INTERNU........................................ 3 x
- PRAKTICKOU LÉKAŘKU ..................... 3 x
- LABORATOŘ (MOČ + KREV)................. 3 x
- GASTRO PORADNA NEM. MOST............2 x
- NEFROLOG. PORADNA NEM. MOST .......2 x
- LÉKAŘSKÁ POHOTOVOST LITV. ………….. 2 x
- CHIRURGIE ..................................... 2 x
- ORTOPEDIE .................................... 1 x
- MAMOGRAFIE ................................. 1 x
- GYNEKOLOGIE ................................ 1 x
- CT MOST ....................................... 1 x
- NEMOCNICE NA HOMOLCE vyšetření ... 1 x

Slušná bilance 39 návštěv? A to není všechno.

V rámci léčení na neurologii jsem byla ještě 10 x na rehabilitaci s páteří a 17 x na obstřiku páteře.

Naprosto vyčerpávající byly mé pobyty v nemocnicích.

V květnu nemocnice Most - interna pobyt …………………... 8 dní
a různá vyšetření v rámci pobytu

V červenci nemocnice Jablonec n. Nisou - operace …….. 8 dní

Ihned po návratu domů znovu pobyt na interně …………. 23 dní
a v rámci tohoto pobytu řada vyšetření, RTG a 9 x pobyt na dialýze.

Pobyt v nemocnici celkem 39 dní? Je to možné, že ta shoda něco znamená?

Ještě jen dodám, že jsem taky dostala na převoz celkem 4 x sanitku. No jo, už jsem stará.

Snad mám vše zapsané správně. Jen na konec dodám, že v říjnu jsem si pádem na schodech přivodila super výron v kotníku, ale nikam jsem s tím nešla, proto trvalo samo léčení 2 měsíce.

No a den před Štědrým dnem - bác - další pád na ledovce, levá ruka v sádře (2 zlomeniny) dosud a pravá naražená v ortéze. Krásný dáreček jsem si nadělila od Ježíška.

Já jen doufám, že jsem si vše vybrala dopředu a snad bude tento rok lepší. Držte mi, prosím, všichni palce, ano?

Moc děkuje Ježurka

Noví spolubydlící

11. ledna 2017 v 17:26 Kočičky a jiná zvířátka
Všichni víme, že vnučka Lada miluje zvířátka. Všechna. Jen se divím, že studovala humanitní směr a nešla rovnou na "zvířátkovou" doktorku. Ke svým dvěma kocourkům si nedávno pořídila ŠNEKY.

Původně je chtěla mít v práci, ale pak se jí zalíbíli tak, že si je nechala doma. Vše potřebné si zjistila na internetu a tak já doufám, že s kocourky budou kamarádi.

To jsou oni. Dokonce dostali i jména. Artemix a Ezra. Ale fakt nevím, jak k těm jménům přišli.

Tady si pochtnávají na okurce.

Docela dost velká porce, se mi zdá.

Okurky došly, tak je dobrá i paprika

Už se taky jeden šnek pokusil o útěk

Byl ale polapen.

Protože vnučce nešel doma net, začala večer s výcvikem šneků. Mají být časem schopni rozpoznat majitele podle "chutě" kůže, tak se dala do výcviku. Artemis se trochu snažil, Ezra vystrčil akorát tykadlo a jinak byl zalezlý.

Tak vida, co všecho jsem nevěděla. Jen jsem zvědavá, co - vlastně kdo to bude příště.Usmívající se

Dvakrát bez efektu

9. ledna 2017 v 16:10 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdraví přiměřeně k věku, říkají doktoři, tak už mne taky dohnaly problémy, které jsem dlouho neměla. Už musím docházet na ortopedii na obstřiky kolen, ale pár píchanců a zatím mi to vždy dalo chvíli pokoj.


Dnes jsme byli s manželem (on tam chodí už opravdu dlouho) oba na ortopedii objednaní, ale až na 11,00 hod. vždy chodíme dřív a tentokrát už to bylo manželovi doma dlouhé, tak mi navrhnul, že půjdeme dřív, abych se mohla zastavit u optika kvůli brýlím. Už delší dobu mám problémy se čtením, mám to v mlze a rozmazané a naše oční lékařka říká, že máme chodit rovnou tam. Tak jsme šli.

Ovšem neřekla, že když to nejde přes ni, máme to dražší, protože nedostaneme příspěvek od pojišťovny na vyšetření a na skla. Riskli jsme to, i když jsme museli čekat, než vyřídí jednu paní, která to měla složitější. V konečné fázi jí brýle spočítali na 13 tisíc Kč. Pak mě změřili oči a když už paní začala vypisovat papíry, tak jsem se zeptala, o kolik se mi zhoršil zrak za ty dva roky. Pak teprve koukla na to moje poslední měření - to bylo překvapení! O 0,25 to nestálo ani zato!

Dostala jsem ale dobrou radu, kterou jsem i vyzkoušela. Místo nových brýlí si mám koupit pořádnou lampičku, s pořádným světlem jsem přečetla vše. Paráda. A nic jsem ani nemusela platit. Ufff, to se mi ulevilo, že to s tím zrakem není tak zlé!

Pak jsme tedy šli na ortopedii. Je to jenom přes silnici, šli jsme opravdu opatrně, ale v té vrstvě sněhu nás zase bolely "brzdy". V čekárně byl pouze jeden pacient, tak jsme přišli brzy na řadu. Já chodím první, manžel venku hlídá kabáty a pak si to vyměníme. Už jsem si vyhrnula nohavice, ale když pan doktor viděl mou ruku, tak se ptal, co se stalo. Chvíli jsme si jen tak povídali a pak mi sdělil, že mne dnes píchat nebude.

Na mou otázku proč, mi řekl, že by to zpomalilo hojení, že mám přijít, až mi sundají sádru a RTG ukáže, že je to v pořádku srostlé. Vida, to jsem netušila. Dostala jsem zatím léky, když mne kolena nebudou poslouchat a pak mohu přijít kdykoliv, nebo s manželem, který je objednán na konec ledna.

Tak. Sice obě vyšetření bez efektu, ale dobré rady se taky počítají, takže je to OK!


Potom jsme si nakoupili a v pořádku se dostali domů. Spokojená Ježurka

Moje zranění a vaření

8. ledna 2017 v 17:09 RODINA
Nabízí se tato otázka, já jsem si taky hned nevěděla rady. Manžel zastane hodně domácích prací, ale jen ne vaření. To nikdy nemusel, mně vaření nedělalo potíže. Ale teď?

S nápadem přišla snacha. U nich ve škole teď dobře vaří, stravuje se tam nejen ona, ale občas přinese oběd i manželovi a taky druhé babičce, tedy své mamince. Taky se nabídla, že by nám obědy po vyučování v jídlonosiči se synem vozili. Teď už jen koupit jídlonosič, toho se ujala sama a dobře, pak mi poslala jídelní lístek, který dostává ze školy emailem, abychom si vybrali dny, kdy si objednáme obědy. Něco přece jen nemusíme, ale to máme asi všichni stejné.

My si vybrali a ve středu už jsme měli první oběd. Musím jejich kuchařky pochválit, opravdu zatím bylo jídlo chutmé a bylo toho dost. Při těch mých mini porcích až až. Polévku nemusím, tak si ji manžel dopřává ráno, v poledne i odpoledne. Polévky má rád, tak si dává do nosu a jsou prý taky moc dobré. A cena? Super!

V pátek jsme chválili opravdu moc a zaslouženě, protože kuře na paprice s knedlíkem bylo MŇAM. Tak se mne snacha ptala, co budeme mít k obědu v sobotu, tedy včera. No, něco mám ještě na mrazáku a manžel už měl delší dobu chuť na buřtguláš. Kráječ na cibuli zapůjčila dcera a buřt a brambory manžel zvládne nakrájet.

"Co kdybyste jeli v sobotu s námi na oběd do Teplic? Ochutnali byste rozdíl ve kvalitě i množství ve vietnamské restrauraci tam a tady a jako bonus byste se viděli s vnučkou Ladou, která tam bydlí. No a jede i druhá babička?" Po kratičké poradě s manželem jsme rádi souhlasili.

Dostala jsem v autě místo vedle řidiče, abych se vešla s rukama, z auta mne vedl a pořádně držel syn, protože to před restaurací bylo jako led a šli jsme tedy dovnitř.

Po výběu jídel, když číšník přinesl pití, koukal na mne se soucitem a ač to nedělá, vodu mi i nalil, když koukal na moje ruce. Všichni jsme měli jídlo s rýží a vše dokumentovala Laděnka.

Senioři, neboli starší generace hezky vedle sebe a já na kraji, abych měla dost místa

snacha a syn naproti nám

a Laděnka si udělala s tatínkem selfíčko

Syn napřed dělal pózy, ale nakonec se povedlo.

A co jsme si tedy dali?

Já jsem měla kung-pao s rýží, abych mohla jíst lžící. Sice bez oříšků, ale porce byla fakt velká a určitě to bylo jedlé.

Křehké kuře měl manžel, syn a babička Jiřinka

a tofu měla tedy snacha a vnučka.

I ceny byly lidové, za oběd 89 Kč, to už byla určitě lepší cena než za vodu, která je k tomu v poměru dost drahá.

Když jsme se zvedali k odchodu a číšník viděl, jak mi manžel zapínal kabát, usmál se zase soucitně na mne a upravil mi kapuci, Bylo tam hezké prostředí, byli jsme mezi svými miláčky a bylo nám moc dobře. Jo a ten buřtguláš jsme dnes s manželem zvládli na výbornou.

Byl to hezký výlet, díky snacho a synku. Spokojená Ježurka


Ještě se vracím do loňských Vánoc

6. ledna 2017 v 17:04 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Venku je sněhu fůra a mrzne jen to praští, tak není divu, že si občas řekneme, že tak mělo být na svátky. To mne evokovalo k tomu, abych ještě pár vánočních fotek přidala. Tak koukejte.

Čekání na Ježíška u večeře u dcery

Už se čeká jen na maminku

A maminka, tedy moje dcera už je se svou Wallinkou u dárečků

A spokojené jsou obě, Wallinka i dcera už má zase úsměv na tváři

Wallinka má svůj domeček, kde se může schovat

A vnoučátkům je taky dobře

Další den jeli k nám na oběd, který si napůl přivezli. Ale i tak jsme si to užili.

Vnuk fotí každý rok hlavní chod a je už dlouho stejný, ale nevadí

My s manželem u polévky, tu jsem snědla raz dva

Knedlíky i maso mi manžel pokrájel, jinak by to nešlo

Já se řehtám jako vždy a vůbec mi nevadí, že ani nemám upravené vlasy, no nejde to, mám opravdu "ježčí účes"

Tak, teď jsem fotila tu hezčí část stolovníků

Ještě něco ze silvestra, to je z okna vnuka a jeho přítelkyně v Praze

a toto skromnější fotil druhý vnuk v Mostě. Rozdíl, co?


Laděnka zase fotila po silvestrovské noci kocourky, prý po pařbě. Hezky spinkají, že?

A já jsem dnes aranžovala všechny moje ježčí polštářky na dva způsoby a ještě nevím, co se mi víc líbí. Asi obojí, tak to budu střídat. Je to krásná ježčí pohovka, ne?



To je pro dnešek vše, dalo mi to ale fušku. Přeji hezký víkend, ale pozor na mráz, raději o víkendu moc nechoďte venku, ať neomrznete nebo neupadnete. Vaše Ježurka

Konečně došlo na nové ježečky

4. ledna 2017 v 15:40 JEŽCI
Už jsem tady s fotkami ježků, které jsem dostala na Vánoce. Někteří přiletěli poštou od milých blogerek a ostatní jsem našla pod stromečkem. A jdeme na to :

Krásný náramek s ježky od Lady má č. trochu jubilejní 250

Aby jim nebylo smutno, objednala vnučka na zakázku i ježčí přívěsek, má č. 251 a je to taky něco extra

Č., 252 má ježek také od Lady, kterého objevila náhodou

Tento další ježčí poštářek jsme dostali od syna se snachou a má č.253


Celá ježčí rodinka, parádní, nechala jsem si i krabičku, ve které bydleli má č. 254, 255, 256 a dostali jsme ji od vnoučat Toma a Terezky

Č. 257 a 258 mají ježci na špejli, kteří byli přibalení k polštářku, aby jich bylo víc a tudíž jsou také od syna se snachou.

Ježčí svíčka má č. 259, má krásný kukuč a dala nám ji dcera


Oba tito malí ježečci jsou od Otavínky a jsou pod čísly 260 261

Tato nádherná ruční práce, která obsahovala i osobně nasbíraný a usušený bylinný čaj mi přišla ze Slovenska od Danielky. Velký dík, je pod číslem 262

Danielka je pilná a opravdu nádherně vyšívá, tak mám od ní ještě ježčí polštářek. Moc a moc děkuji. Polštářek dostal č, 263

A poslední ježek č, 364 přišel od Melissy a já jen zírám, že ani tohoto ježka nemám dosud ve své sbírce.

Všem moc děkuji za radost, kterou mi nadělili a já se mohla takto pochlubit, jak se mi zase skutečná ježčí sbírka rozrostla. Děkuji moc. Ježurka

Nový rok zatím nic moc

3. ledna 2017 v 16:15 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem zde psala, jak nám začal ten nový rok - pomalu potopou. V pondělí nám sice chvíli, ale přece jen nesplachoval záchod, a tak jak z ničeho nic přestal, tak zase sám od sebe začal fungovat. Už se začínám bát, že tady někdo straší.

Byli jsme s dětmi na včerejšek domluveni, že zajedeme aspoň na otočku pozdravit maminku a předat jí dárečky. Vyjet jsme měli ještě před polednem, protože jsme se museli včas vrátit. Děti měly ještě nějaké úkoly.

Manžel měl už víc jak týden velké bolest páteře, nic nezabíralo, tak jsem hned ráno volala PL, jestli se taky musí objednávat, když má bolest. Ne, ale musí prý přijít do 10,00 hod.

Hned jsme se tedy s manželem vypravili na pochůzky. Měla jsem na poště ještě balíček, který měl přijít do Vánoc, ale bohužel bylo ve schránce ve čtvrtek oznámení, že mi nemohla pošta v úterý balíček doručit. Blbost, nikde jsem nebyla, tak si zase dělali šprťouchlata. V pátek jsem byla na té chirurgii, tak to zůstalo na včerejšek. Pak jsem ještě plánovala se konečně objednat na osteopatii, jak jsem tam původně šla a kde mne kvůli mým bolestem páteře poslala moje neuroložka, protože si už se mnou nevěděla rady. Pak jsme ještě potřebovali koupit něco málo, no a já sama? No, nezvládnu.

Nakonec jsme zase na to objednání nešli, protože by to manžel k té PL nestihl a tam nutně potřeboval. Já jsem pak z obchodu šla s taškou - ne těžkou, ale přece jen sama, hodně opatrně 15 minut chůze, ale zvládla jsem to i s tou jen jednou rukou a bolavou v pořádku. Dole jsem zazvonila na sousedku, která mi nabídla pomoc v nejhorším, aby mi sundala moje palčáky a rozepla kabát. Manžel si zapomněl doma mobil a já celá nervózní čekala, kdy přijde, jestli někde neupadne a zda to stihne do doby, než odjedu. K naší praktické lékařce jezdíme stále do chemičky. Ufff, stihnul to jen tak tak a ode dneška mu jezdí sestry píchat injekce.

U maminky jsme byli v pohodě a já vezla domů propouštěcí zprávu maminky z nemocnice, protože jsem jí slíbila, že ji doma okopíruji a pak jí to pošlu. No jo, zase byl problém. Opravdu, došla mi barva, stačila jen na jednu stránku.

Dnes ráno jsme tedy šli, abych se konečně objednala a pak do obchodu, kde ji vždy kupuji. A co myslíte? Měli inventuru. To už přece není normální. Samé schválnosti. Ještě je u nás druhý takový obchod, ale tam barvu neměli na skladě, museli ji objednat a bude zítra. Tak si bude muset maminka počkat.

Já jen doufám, že ta smůla, která nám nastartovala nový rok, nebude pokračovat. Všechny zdraví Ježurka

A jedeme dál

1. ledna 2017 v 17:04 VÝLETY
A jedeme zase od začátku, uteklo to jako voda, žę?

Krásný nový rok přejeme i s kocourkem Juliánem, kterému nasadila brýle i s PF Laděnka a nazvala fotku : Julán člověkem

Syn se snachou si zavedli tradici, že vždy na Silvestra jedou někam na výlet, protože ho moc nemusí. Teď tedy měli už jubilejní 5. ročník, tak se vydali do Prahy. Jeli už v pátek, zastavili se i u mladých, tedy Lukyho a Ivanky a pak si dopřáli dobrůtky, silvestrovskou atmosféru v Praze (mimochodem nebylo tam místy k hnutí) a noc strávili na jejich oblíbeném botelu Racek, který kotví na Vltavě.

Dopřáli si dobrůtky, které během roku nemají a šli s nimi někam i mladí.

Po obědě si zašli do italské cukrárny

Snacha si pochutnala na pravé italské zmrzlině

Syn měl se zmrzlinou i horké maliny a šlehačku

Fotili si krásné stromečky



na obou hlavních náměstích

zajímavosti

i sáně byly krásné

Být na Václaváku a nedat si klobásu?

a svařák na zahřátí, byla pořádná zima

a také si dali selfíčko se svařákem

Pak se odebrali pěšky k botelu Rcek

stojí si tam jakoby nic a měli plně obsazeno. Má 80 pokojů, to je dost, co?

Měli super ubytování, krmili ráno vodní ptáky přímo z kajuty, krása!

Moc se mi tyto záběry líbí.

Přijeli včera domů spokojeni, i když trochu vymrzlí a na silvestra se krásně vyspali. Dnes jsme si u nás o tom hezky popovídali.

My jsme tedy ten nový rok nezačali moc dobře. Ráno, když spustil manžel nohy z postele, koukal jako blázen Na koberci to hezky čvachtalo, kapala z něj voda, které bylo i spousta pod ním. Tak manžel začal ráno vytíráním ložnice. To jr pro nás stále záhada. Včera tam byl jeden opravář, který opravoval topení v 1. patře pod námi a přišel nám ho odvzdušnit s tím, že to máme večer zopakovat. Ještě v noci, když šel manžel na císařskou procházku, byl koberec suchý, Po vytření voda nikde není, ale ani neteče. Fata morgána to nebyla, bylo to skutečné a my nepřišli na to, co se vlastě stalo.

Přeji tedy všem krásnější start do nového roku. Ježurka