Prosinec 2016

Povánoční

30. prosince 2016 v 13:15 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes mám výročí. Je to týden, co jsem uklouzla na ledovce a odrovnala si obě ruce, tak jsem šla na chirurgii na kontrolu. RTG mi už dělali jen na té zasádrované ruce, protézku prý už mohu na chvíli sundavat, cvičit ruku, ale opatrně a nezatěžovat.

Ale opravdu jsem si nepomohla. Na té druhé ruce mi dotočili sádru a tak nemám ani ten jeden prstík, co jsem s ním dělala velká písmena a zapínala halenku, volný. Sádra je nějaká vytrvalejší a ještě stále po pěti hodinách špiní. Všechno kolem je jako od čuníka, bílé, upatlané, prý to bude schnout 24 hodin. No, co nadělám, musím vydržet. Jen nevím, kdo to uvede do původního stavu. Zamračený

A ještě přidám pár vánočních koláží, aby bylo vidět, že pod stromečkem byly opravdu dárečky.





Dárečky máme vždy rozdělené - pro mne, pro manžela a společné. Ta naše fotka je obrázek na památku mého třičtvrtě století a je tam taky dost nových a krásných ježečků. Ty budou ještě extra příště. Dnes se omlouvám, opravdu mi to nechce psát, tak promiňte, ale na blogy se fakt kouknu.

Všechny zdraví Ježurka

Dnešní mini výlet

29. prosince 2016 v 14:43 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsme dojedli poslední oběd ze zásob a nevěděli jsme, co dnes. A hlásili náledí. Strach byl. Vyřešili to mladí, navrhli oběd v restauraci a pak s námi zajeli na nákup.

U nás otevřeli nedávno novou vietnamskou restauraci, tak jsme si řekli, že to tam vyzkoušíme. Syn se snachou chodí do takové restaurace v Teplicích, když jezdí za Ladou a moc jim tam chutná. Tak jsme šli, vlastně jeli, měli jsme to s odvozem.

Včera byl syn s rodinou také v Teplicích a při čekání na jídlo si krátili dlouhou chvíli fotografováním.

Lukymu i Ladě to spolu moc sluší.

Pak asi Luky našel lepší zábavu. V daném programu si vlastně nafotili vtipná PF 2017.

Jistě jste poznali Lukyho

Laděnku.

mého syna

a snachu.

Pak přinesli dnes námi objednané jídlo, tak to syn zdokumentoval :

To si objednala snacha, je to tofu

Toto měl být vietnamský guláš, který jsem si dala já s rýží, abych mohla jíst lžící. Manžel měl totéž, ale s kroketami.

Kachna na nějaký způsob, to už nevím, mohl si to do syn dochutit dle svého, ale jednou kousnul asi do feferonky a asi to dost pálilo dle toho, jak nadával. Štěstí, že to měl čím zapít.

Abychom se všichni také ještě jednou zasmáli, udělal syn fotky i mně a manželovi.

Stačí kouknout na ruce a netřeba představovat, že?

Manželovi nic jiného nesedělo. Rozpačitý

A závěrečné hodnocení? Stručně a jasně. Stačilo, už tam určitě nepůjdeme. Snacha i syn říkali, že v Teplicích mají nejen daleko větší výběr (tady bylo 9 jídel) a určitě chutnější. No, zkusili jsme a dost.

Pak jsme si v pohodě nakoupili a jeli domů spravit si chuť kafíčkem. Zdraví Ježurka

1. svátek vánoční

28. prosince 2016 v 14:57 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zapomněla jsem včera, že nám přál krásné Vánoce s Laděnkou i její kocourek Flori.


Dnes míváme velký den. Na oběd vždy přijede dcera s vnoučaty a hned brzy po obědě přijede i syn s rodinou. Krůta bývá už hodně let. Ta byla rozpečená, tak ji manžel přendal do trouby dopéci, dali jsme vařit krůtí vývar, játrovou zavářku jsem měla hotovou na mrazáku a domácí nudle jsem zvládla před zraněním. Nic, co bychom my dva nezvládli. Já momentálně lazar a manžel absolitní ne - kuchař. Maso jsem do polévky obírala jednou rukou a nějak i nakrájela, bylo opravdu měkké. Zavářku protlačil manžel přes hrubší síto a v podstatě jsem měla vystaráno. Dcera přivezla doma uvařené výborné zelí a bramborové knedlíky, pak to všecho přihřála a naservírovala. Manžel mi pokrájel knedlíky i maso a šli jsme ke stolu, který prostřely děti.

Pochutnali jsme si všichni a na nádobí nastoupil manžel, dcera a vnučka. Já nic, já muzikant. Pak se dostavili ostatní Hujerovic a zasedli jsme všichni ke stromečku, aby se i u nás rozdávaly dárky. Nechyběla ani malá Wallimka, které se u nás hned zalíbilo.

Dárečky jsou všude.

V pokojíčku u stromečku.


Už je rozdáno a pomalu i rozbaleno, je klídek, přesuneme se do obýváku.


A už je tu Wallinka. Se všemi se pomazlí,

A
taky seznámí,

vyfotí s děvčaty, ale Terezka se za ni vtipně schovává,

manžela vyzuje z pantoflí, aby byla legrace

pak se nechává podrbat od vnuka

oběhne všechy kolem

aby unavená zalehla do svého vánočního dárku, který našla u nás pod stromečkem


a za chvilku spinká, zatím co my si vedle dáváme přípitek na zdraví, hlavně prý to moje a také kafíčko.

I PŘES MOJE ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY TO BYL KRÁSNÝ SVÁTEČNÍ DEN, ZA KTERÝ VŠEM DĚKUJI. Ježurka


Můj Štědrý den

27. prosince 2016 v 13:31 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Vrátím se ještě kousek zpět na den, kdy jsem byla na pohotovosti v nemocnici v Mostě. Musím přiznat, že tam byli všichni z personálu moc milí a soucitní. A těch lidí, to bych nikdy neřekla, že i na Štědrý den bude na pohotovosti i za cenu 90 Kč tolik lidí. U okénka byla později, když jsem se vrátila z RTG, dost slušná fronta. Poměrně déle jsem čekala na chirurgii, než přijde lékař a potom tam přiběhla taková mladá krásná doktorka s červenou čepičkou na hlavě. Přišlo mi to sympatické. Snacha mi na ni práskla, že pochází z jejich městečka a chodila s jejich dcerou, tedy mou vnučkou na gymnastiku.

Když jsem byla pak v ordinaci a slyšela od ní, že dostanu na jednu ruku sádru a na druhou ortézu, tak jsem si povzdychla, že si tu hlavu již neumyji. Trošku jsme začaly povídat na společné téma - moje vnučka a ony dvě. Stále říkám, jak je ten svět malý a setkávání se s lidmi z okolí je čím dál častější.

Syn se snachou mne tedy nevezli rovnou domů, ale k nim, kde mi snacha umyla hlavu a vyfoukala. Mám opravdu hodnou snachu. Pak mne teprve odvezli domů. No a tam nastoupil do služby manžel. V tomto stavu teprve zjišťji, co všecho nemohu. Není to jen hygiena, to vám tedy řeknu na rovinu, že dostat se do vany jen se osprchovat, nemoci se něčeho chytit a mít ještě jednu ruku nahoře, to byla šichta nejen pro mne, ale také pro manžela. Ven jsem lezla tak, že jsem se lokty opřela o pračku, jinak to nešlo. Štěstí, že mám na vaně sedátko. Zmakaní jsme byli oba dva.

Ale večer jsme jeli k synovi, i když manželovi taky bolel celý člověk, nakonec nám u nich i s druhou babičkou bylo krásně.

Tady jsme my, babička Jiřinka, snacha a syn a vnoučata roznáší dárečky.

Snacha letos koupila menší stromeček, aby prý byla změna. Dárečky už čekají na své nové majitele.

Domů nás odvezl vnuk Luky a syn si konečně mohl udělat pohodlíčko na gauči.

Toto byl tedy stručně můj celý Štědrý den. Jak to bylo dál, to zase příště. Všem krásné i po svátcích přeje Ježurka

POZOR, KLOUŽE TO!

24. prosince 2016 v 13:48 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes je tedy ten nekrásnější den v roce, jak to většina z nás vidí, ale.... no právě to ale. Včera jsme šli brzy ráno s manželem ještě koupit chleba a něco vyřídit, vydali jsme se pěšky dolů z kopce, a to je právě to ale. Šli jsme jak pokakaní, protože to bylo pořádně namrznuté, což jsme netušili. Stejně to ale nedopadlo. Já sebou švihla a ležela jsem tam na zádech jako mrtvola, až se manžel vyděsil.

Sice jsem se po chvíli zvedla, ale brzy mne začala bolet levá ruka a odpoledne i pravá. Večer jsem měla obě ruce oteklé a pořádně červené, jak opařené. Snažila jsem se je mazat všelijakými gely a stahovat obinadlem, ale bolelo to jako čert. S prášky na bolest jsem to zvládla, ještě jsem upekla vánočky i štrúdl, s pomocí manžela naporcovala a nasolila krůtu. Ale ráno, to bylo hůř. Snacha to vyřešila. Řekla, že jedou pro mne a syn mne s ní odvezl na pohotovost do nemocnice.

Jak to dopadlo? Takhle:

Tak vidíte můj dnešní nejkrásnějš den.

Sice se směji, ale bolí to stále a navíc jsem invalida. Na levé ruce mám sádru, jednu kost zlomenou a druhou nalomenou. Na pravé ruce mám ortézu, tam to mám naražené. Chudák manžel má na čtyři týdny o práci postaráno, já toho moc nemůžu. Už teno č lánek ťukám hezkou chvíli jednou rukouu a už bolí, tak se omlouvám, že nějakou dobu budu více méně schopná jen číst vaše články a skoro nekomentovat, tak mi to promiňte. Já jen doufám, že jsem si toho letos vybrala už vrchovatě.

Držím všem pěsti, abyste si ten nejkrásnější den v roce užili v pohodě a ve zdraví. Sice usměvavá, ale bolavá Ježurka

Samá překvapení

22. prosince 2016 v 14:34 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už dvakrát jsem se tady chlubila s tím, jaké jsem už dostala dárečky od mých milých blogových přítelkyň. Tak to musím dotáhnout do konce a pochlubit se s těmi, které jsem dostala tento týden a opravdu hodně překvapily.

Jeden den večer mi přinesl jeden soused balíček. Koukám, co to asi bude a hlavně od koho a moje překvapení bylo opravdu veliké. Evička mi nečekaně poslala tak pečlivě zabalené a ošetřené kytičky k zakořenění. Ještě byly krásně v mokrých ubrouscích, ihned jsem s nimi spěchala do skleničky s vodou a věřím, že se aspoň některé udrží a pustí kořínky, abych je mohla zasadit.


Tady už jsou ve vodě, tyto jsem poznala, že jsou to ibišky, ale hezčí než ty moje, tak jim držím palečky.

Současně s tímto balíčkem mi přišla ještě bublinková obálka. Co bylo v ní? Věruška, která je už dlouholetou pravidelnou čtenářkou mého blogu mi poslala injekční jehly. Když jsem psala o tom, jak napínám dečky a špendlíky mi rezaví, navrhla mi tyto jehly, ale u nás v lékárně tak ochodní nejsou je prodávat na napínání, tak nelenila a poslala mi je sama a opravdu nešetřila.

Určitě je brzy využiji.

A k tomu jako bonus jsem dostala tyto super vypracované dárečky, v sáčku s vůní levandule (doufám, že jsem to nepopletla), který už visí na klíči u mé skříně a krááásně mi tam voní!

Moc děkuji oběma milým dárkyním, překvapení bylo milé.

A na závěr dárečkování se musím pochlubit ještě jedním super dárkem z ciziny. Ano, přišel mi nádherný dáreček ze Slovenska od milé blogerky Daniely, která umí perfektně vyšívat. Přinesl mi ho včera zase jiný soused, naštěstí už to pošťačky udaly takto. Vvím, že mi slíbila malý dáreček, ale když mi přišla velká krabice, tak jsem si říkala, co tam asi je?

Ano, byl tam tento precizní ježčí polštářek, ale celý, nejen povlak. Je to originál, strašně se mi líbí a já se přiznám, že tohle bych nikdy nedokázala. Je to jako fotka, jak je to super.

Dále tam byl ještě tento krásný sáček, do kterého Danielka vložila jí nasbíraný a nasušený čaj od nich z Jasenovej. Ten bude chutnat dvojnásob.

A jako bonus tam byl ještě přidavek - sobí srdíčko.

No, uznejte, že toto jsou moc krásné a milé dárečky, za které nevím jak poděkovat, ale udělaly mi velikou radost.
Danelko, moc, moc děkuji a věřím, že mne napadne, jak Ti to aspoň částečně oplatit.

Tak, konec chlubení, určitě už máte doma vše pečlivě připravené, vše nakoupeno, ne? My jsme dnes byli něco málo nakoupit, ale nestačila jsem se divit, jaké množství potravin někteří nakupují a jen si říkám, že to snad nemohou ani sníst, nebo mají jiné žaludky než my? Pokud to všechno zkonzumují, je to v pořádku, ale na vyhození je to fakt škoda.

Krásný předvánoční čas v klidu a pohodě přeje vděčná Ježurka

Zkouška trpělivosti

21. prosince 2016 v 15:05 MOJE TVOŘENÍČKO
Jak jsem tady minulý týden psala, dostala jsem od své jedné milé kamarádky z jižních Čech nějakou vlnu na pletení k Ježíšku. Inu, řekla jsem si, že si aspoň jedno přadénko rozmotám a dám se do ponožek pro sebe, protože ty, co mám už nějak povolily.

Tady je ta vlna.

Tak jsem jeden kus z balíku vzala a chtěla jsem si to dát na opěradlo židle, abych to mohla rozmotávat do klubíčka. Ale ouvej, nějak jsem to špatně chytla a tak polovina mi ujela, tím pádem toho bylo dost zamotané do sebe. Kousek šel odmotávat, ale vypadalo to dost špatně.

Takto to vypadalo po první části, než jsem to odložila na druhý den, že budu pokračovat.

Bohužel, jak jsem si to pak pověsila na jinou židli, tak mi to celé spadlo na zem a už jsem toho moc nezachránila. Protože já se jen tak nevzdávám a řekla jsem si, že to dám, tak jsem pokračovala. Pomalu, ale jistě. Manžel jen kroutil hlavou a tvrdil, že to nikdy nerozmotám. Mne to naopak motivovalo.

Toto bylo po třech dnech, ještě pořád velký chumel.

Tak jsem to odkládala vlastně celých pět dní a snažila jsem se u televize rozmotávat, rozmotávat a rozmotávat. Až ten další, tedy šestý den jsem své dílo trpělivosti. dokončila. To bylo včera.

A je hotovo. Musela jsem to občas utrhnout, protože mi to velké klubíčko šlo špatně protahovat. Ale výsledek mne uspokojil a potvrdila jsem si, že mám ještě dost velkou dávku trpělivosti, že:?

Tady je taky vidět, že nejsem žádný plašan, nestresuji se zbytečnostmi a i před svátky se nevzdávám ani náhodou.

Mějte krásné dny plné trpělivosti a očekáváni. Vaše Ježurka

Přáníčko

20. prosince 2016 v 16:15 JEN TAK
Moji milí blogoví přátelé!

Krásné Vánoce plné zázraků a splněných přání,
v novém roce mnoho štěstí, zdraví a spokojenosti
vám všem přeje vaše Ježurka

Předvánoční čas může být i pohoda

19. prosince 2016 v 16:55 Kočičky a jiná zvířátka
Jste vystresovaní v době předvánočního shonu? Vím, že někteří ano, někteří to zas tak neřeší, což je myslím dobrý přístup, no a někteří si toto období užívají v pohodě.

Právě tak to mají kocourci u mé vnučky, a dovoluji si tvrdit, že je to opravdu nakažlivé a v té pohodičce je tím pádem i vnučka. Posuďte sami.

Potřebují kocouři svoje pelíšky?

Já nevím, ale tady to vidím jinak

A ještě si spinkají hezky jako ve vláčku - za sebou.

A co dělají kočičky po obědě?

Že se ptám zase drží siestu

A tady je vidět, že ne sami

Ale i se svou paničkou, ta nepotřebuje ani deku.

Že kočičky spí rády, je všeobecně známo

Spí ale taky často spolu

v různých polohách

někdy přímo v objetí

a určitě se jim to líbí.

A nakonec jedna fotka, kdy kocourek výjimečně nespí.

Všem tak krásný pohodový předvánoční čas přeje Ježurka s vnučkou a jejími kocourky.

Bodlináči opět zde

18. prosince 2016 v 16:07 JEŽCI
Je to víc jak měsíc, co jsem zde ukazovala, jaké krásné obrázky mi přišly emailem od vás, blogerek a už jsem musela vše zadokumentovat, protože bych mohla na některého krásného ježečka zapomenout. Tak tady máte další přehlídku a obrázková galerie opět stojí zato.

Ježek od Jarmilky (Pin) č. 275

Ježek háčkovaný od Jarmilky č. 276

Ježek šachista od Jarmilky č. 277

Ježek s modrou od Otavínky č.278

Ježek stopuje č. 279 také od Otavínky

Ježek s talířkem - toho mi oslala jak Otavínka tak i Evička a dostal č. 280

Sedm ježourků od Otavínky mají č. 281

Ježourkové opět odd Otavínky mají č. 282

Prý ježourkovské namlouvání poslala také Otavínka, dostali č. 283 (Otavínka si čistila PC)

K adventu mi poslala krásné ježečky Květuška. Mají č. 284. Super.

Další ježek od Jarmilky má č. 285

Ještě ježek od Jarmilky má č. 286

Ježek na útesu má č. 287, ke opět od Jarmilky

Ježek z filcu, kterého poslala zase pilná Jarmilka má č. 288

Ježek, který pije, je opět od Jarmilky č. 289

Ježek v košíku, ani nemusím psát, od koho, má č. 290

Krásný ježeček ze šišky, že? Poslala ještě Jarmilka a má č. 291

Tuto fotografii, která byla pořízena na vrcholu Pavlových vrchů v Orlických horách, mi poslala účastnice přímo odtud a les vzadu opravdu připomíná ježka, čumáček je vpředu. Taky hezké, ne? Fotka dostala č. 292

Pozdrav od Milušky přišel v této krásné podobě, už počítá i s koncem roku. Ježek na obrázku dostal č. 293

Uff, to mi ale dalo práce to dát všechno dohromady. Doufám, že jsem nepopletla dárce, kterým opravdu moc děkuji. Zase je tu tedy jedna část mé ježčí galerie. Já se jen divím, kde se ti ježci všichni berou. Dřív jsem to tak nějak nevnímala.

Všechny vás zdraví i za všechny ježky a ježečky vaše Ježurka

Není to všude stejné

16. prosince 2016 v 15:35 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem psala o tom, že letos toho nebudu na Vánoce moc péct, ale když jsme si povídaly se sestrou a ona vyprávěla, že dělala VÍNOVÉ HVĚZDIČKY, vzpomněla jsem si, že jsem je taky dělala a byly moc dobré. Ale tam se dává lžíce bílého vína a s tím je problém. Jednak máme raději červené a druhak už máme svoje vypito, takže u nás není doma běžně k mání ani jedno. Sestra je abstinent, ale poradila si s tím dobře a předala radu i mně.

U nich v Brně prý je vinotéka na každém kroku, tak tam zašla a požádála, jestli by jí prodali 0,5 dcl vína, že ho potřebuje na cukroví. Dostala, zaplatila 5 Kč a spokojenost byla na obou stranách.

Tak jsem včera vyrazila vybavena malou skleničkou od jogurtu do jediné vinotéky, kterou u nás znám, kterou mají v Kauflandu. Opakovala jsem svoji žádost paní prodavačce, ale bohužel. Tady není Brno. Ani ťuk, sice slušně a s úsměvem, ale nekompromisně. Oni prý nejsou vinotéka jako taková, ale stáčírna a tam mi mohou prodat pouze litr.

A jak myslíte, že to dopadlo? V tom momentě za mnou dorazil manžel, který si mezitím kupoval něco v lékárně a tak samozřejmě souhlasil. No vidíte, kvůli jedné lžíci vína do cukroví jsem tedy koupila celou lahev bílého suchého vína. Tak.

Ale cukroví se povedlo. Vím, že jsem to jednou chtěla nahradit citronovou šťávou s troškou cukru, ale opravdu to nebylo ono. Tak snad to víno taky po troškách po večerech zdoláme.

Tady je máte. Hodně jednoduchý recept, sestávající pouze ze 4 ingrediencí a bez cukru. Jen je v něm pak obalujeme.

Už jsem ochutnala a jsem spokojená. A víno? Inu, uvidíme, ještě je v lednici. Všechny zdraví Ježurka

Vánoční koncert

15. prosince 2016 v 15:09 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je to tak. Opět jsem byla na koncertě, v krátké době již po třetí a opět to byla paráda. Jak jinak než v kostele. Ve sboru zpíval naposledy můj vnuk Tom i se svou přítelkyní Natálkou, už jsou na vysoké škole, tak museli končit. Ale Tom už zpívá jinde, protože ho to hodně baví, ale musela jsem se s tímto sborem rozloučit. Dcera je moc hodná, přijela pro mne a také mne odvezla domů. Ještě jsem si stihla i pomuchlovat jejich nového člena rodiny - Walli. Je to opravdu kouzelný pejsek, takový čertí rarášek. Bylo to vše zalité sluncem.

Tak jsem si z jejich FB vypůjčila pár fotek, které vám teď ukáži.

Pozvánka

Koncert otevírá vždy skladba AVE MARIA s hrou na varhany. Zpívají jen dívky.

Pak sejdou všichni dolů před oltář a připojí se k nim i mužská část.

Kostel je krásně vánočně vyzdobený

Tady je širší záběr, moc hezké.

Už se pokračuje koledami u oltáře

Kluci měli jednu skladbu celou jako sólo, bylo to parádní - Nad stádem koní

Záběr na vnuka - ten vlevo

Tak tady nevíme, čemu se Tom tak smál, ale líbí se nám i tak.

Pozor, jsme s dcerou v záběru. Já mám klobouk a přes nohy máme deku. Byla užitečná.

Taky jsem udělala výřez, že nekecám. Jsme to my. A bylo opět plno.

Tak jsme se rozloučili se sborem gymnázia, který se jmenuje SMoG, ne jako že je tady nedýchatelno, ale jako Sbor Mosterského Gymnázia.

V víte, že mi bylo zima teprve tehdy, až jsme vyšli z kostela? Ale dcera v autě zatopila a brzy bylo teplo a doma to jistila vana a horký čaj.

Někdy zase nashledanou na koncertě se těší Ježurka

Dárečkování

14. prosince 2016 v 16:24 JEN TAK
Už zase v předstihu byl u mne Ježíšek. Ve středu jsem měla ve schránce bublinkovou obálku. Po rozlepení na mne vykouklo krásné ručně vytvořené vánoční přání od Zdeňulky a u toho? Parádní návlek na polštářek, jak jinak, než s ježečkem. Teď mám velké dilema. Kam s ním?

Ten je krásný, že?

Mám ho přidat v obýváku k ježčímu polštářku, který jsem dostala loni na Vánoce od Laděnky? Nebo sem do pokoje, abych na něj viděla, když jsem u PC? Dám o tom asi hlasovat rodině.

V každém případě chci ještě jednou moc poděkovat Zdeňulce, je opravdu moc hodná. Velké díky, Zdeňulko!

Ve středu jsem měla také ve schránce sdělení, že si mám na poště vyzvednout balíček. Ach jo, zase to pošta nedoručila, jak měla. Viděla jsem jak tady zastavilo poštovní auto v době, když jsme šli z nákupu po schodech nahoru. Viděla jsem, jak doručovatelka vybělhla z auta a protože nám měnili okna na chodbě, byly otevřené dveře, vběhla dovnitř a v momentě byla venku. Jasný, nemají prý čas, nestíhají. Tak to jim mockrát děkuji. Fakt služby za všechny prachy.

Ale abych neodbočila. V balíčku jsem měla dárečky od mé kamarádky ze Šumavy - mé jmenovkyně, se kterou jsme se poznaly přes můj blog a máme se rády. Nečekala jsem nic, poslala jsem jí jen takovou maličkost a ona se mě hned takto revanšovala.

Balík vlny (potřebuji si nutně uplést nové ponožky, přišla jako na zavolanou) a krásně voňavy čajík,

krásný stromeček jako svíčka

sáček sušených hub, nad nimiž jsem taky jásala

a na stromeček hvězdičku od ní, já jí poslala háčkované srdíčko. Tak budeme na sebe o svátcích intenzivně myslet.

Nemusím snad ani dodávat, že jsem měla z dárečků od Zdeňulky a Libušky velkánskou radost, i slzičky ukáply. Nevím, jestli sem si to vůbec zasloužila, ale potěšily jste mne, děvčata. Moc děkuji.

Jinak dárečky pro část rodiny mám zabalené, ale cukroví jsem se rozhodla, že upeču ještě jedno. Nějak mne to teď vzalo, ale víc už opravdu nedám.

Všem přeji v klidu prožité předvánoční dny a pozor - má to venku klouzat. Manžel upadl na zmrazcích hned v pondělí, naštěstí to odneslo jen otlučené koleno. Ale zvedat ho museli chlapi. To já nedala.

Mějte se krásně. Vaše Ježurka

Zase na vánoční téma

13. prosince 2016 v 14:32 JEN TAK
Na přání některých z vás dávám rovnou sem recept na opilá srdíčka. Snad vám bude chutnat jako nám :

Opilá srdíčka
10 dkg másla
1 žloutek
14 dkg hladké mouky
3 dkg cukru
Udělat těsto, vypichovat srdíčka, upečené mazat rybízovou marmeládou.
2. těsto je nepečené :
20 dkg cukru
4 dkg másla
4 dkg ořechů
1 žloutek
2 lžíce kakaa, trochu rumu.
Vyválet na vále, posypaném cukrem na 3 - 4 mm, vykrajovat a spojovat s upečenými.

A to je všechno. Jen abych potvrdila, že nekecám, udělala jsem si včera těsto na Klášterní rohlíčky a dnes upekla a nazdobila.

Tady je důkaz. Vidíte tam mezeru? Ano, musela jsem přece ochutnat - a dobrý.

Včera jsem dokončila ještě poslední vánoční háčkování na přání. Objednala si to dcera, ale má to na rozdání pro kolegyně, přiváže to k malým dárečkům, které si předávají.

Já jen doufám, že budou všichni spokojeni.


A takto to u nás vypadalo přes víkend. Ještě včera byly zbytky

a takto už je to připravené v krabici k dnešnímu předání.

Buďte všichni vánočně naladěni a nestresujte se! Opatrně! Zdravím vás. Ježurka

Pečení a já letos

12. prosince 2016 v 14:51 VAŘENÍ A PEČENÍ
Abych se přiznala bez mučení, není to žádná sláva. Páteř mi nedovoluje opravdu dlouho stát (ani sedět), ale něco dělat musím, protože když ležím, je to ještě horší. Dcera mne zaúkolovala požadavkem jen na dva druhy cukroví, ona prý udělá těch 10 - 12 zbývajících. Ale jak jsem zjistila, i to už je někdy pro mne problém.

Opilá srdíčka - ty mají rádi a dá mi vždy práci to jejich dokončení. Na upečená se dávají po namazání džemem ještě srdíčka nepečená, ale protože vnuk má alergii na ořechy, tak jsem si vymyslela zvláštní alternativu místo nich a je to hatla - patla. No a ještě perníčky. Těsto je také dost pracné a o zdobení ani nemluvím. Letos jsem to zdobení vyřešila po svém. Není to sice paráda pro oči, ale jedlé to je stejně. Prosím, nesmějte se, já pro vás jeden plech vyfotila.

To je tzv. moderní umění. Zkrátka jsem rozpustila v sáčku bílou polevu a cákala a cákala, dokud bylo co. Snad to dcera vezme i tak.

A protože je dcera chudinka dost nastydlá, musí i tak chodit do práce, tak jsem si dneska řekla, že ještě udělám jedno cukroví - klášterní rohlíčky. Tam sice budou ořechy, ale snad si dá vnuk pozor!

To naše Lada začala s pečením už asi před deseti dny a ta se ale má, měla pomocníky. Poslala mi fotky, jak jí její kocourek, kterému říká Flordula, pomáhal uklízet. Nazvala to - dělba práce - ona pekla a on uklízel.



Chutná, co?

Tak to potom měla Laděnka uklizeno dvakrát, no a co?

Všem přeji krásné dny a pozor - cukroví pokud možno nespálit! Vaše Ježurka

Okamžité řešení

11. prosince 2016 v 14:24 RODINA
Bylo to včera odpoledne, zrovna jsem byla na PC a vtom vyskočila na FB zpráva :

"SEZNAMTE SE, WALLI, NEJNOVĚJŠÍ ČLEN NAŠÍ RODINY".

Zprávu poslala moje vnučka Terezka, schválně na FB vytvořila skupinku, do které přizvala i mne a pod tímto sdělením byly tyto krásné fotky :

Už jsem měla zamlžené oči

Jak kouká, jako když se ptá - kde to jsem?

Asi na ni někdo zavolal

A chce se jí určitě spinkat.

To byl šok nejen pro mne, ale pro celý zbytek naší rodiny mimo dcery s dětmi. Vnučka Terezka, když viděla maminku, jak jí stále nic moc nebaví, stále má mokré oči a za dveřmi jsou Vánoce, kdy byli vždy s Peginkou, tak přinesla noťas a začala s dcerou prohlížet chovné stanice jorkšírů. Pak to dotáhla do zdárného konce, zavolala paní, která byla moc ochotná a vše jí vysvětlila a pak už to jelo ráz na ráz. Bylo to dost daleko, ale pro lásku, i zvířecí, není nic daleko. Dcera si vzala na pomoc a radu přítele, který má pejsky celý život a jelo se. Je to fenka s PP, jméno bylo tudíž dané a navíc toto jméno - tedy Walinka - to je přece nádherné.

Okamžitě jsme všichni chtěli všechno vědět a já samozřejmě volala několikrát, abych se ptala, jak je na tom aktuálně jejich nový člen rodiny. Adaptovala se, jak je vidět rychle, je prý to takový rarášek, je jí sedm týdnů a je krásná!!!

Okamžitě reagovala vnučka Lada a poslala jí tento vzkaz :

Pod fotkou stálo : Kluci zdraví štěně!

No, není to krásné? Určitě se dcera s dětmi brzy vzpamatují z toho, že Peginka odešla a pomůže jim v tom určitě nejvíc toto malé zlatíčko.

Terezko, za to, že jsi byla tak akční a moc šikovná, Ti my osttní moc děkujeme a těšíme se, až vás zase uvidíme kompletní. Přejeme Wallince hodně zdraví. Lásky, té bude mít u vás určitě hodně.

Všechny zdraví babička i děda a vás, moje věrné í náhodné čtenáře Ježurka

Už chodí Ježíšek

10. prosince 2016 v 16:00 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Tento týden jsem tady zveřejnila můj nazdobený stromeček. Vím, že je Ježíška až 24. prosince, ale u nás, starších, se to už bere jinak. Ještě si chceme všeho užít. A to platí i v tom, co se nám líbí. Já jsem měla roky mimo tohoto stromečku ještě takový mini na stole v obýváku. Tento je v pokojíčku, dříve dětském, ale když jsem letos vyndavala vánoční věci, tak jsem zjistila, že mi u stromečku chybí jedna nožka od stojánku. Co s tím? No, vyhodila jsem ho. Pokoušela jsem se sehnat jiný, adekvátní k tomuto maličkému, ale to byla fuška. Nakonec se mi povedlo sehnat za pár korun něco - no manžel to pojal jasně - prý koště a hned naznačoval, jak s tím zametá. Já jsem se ale nedala, narovnala jsem větvičky, stromeček nazdobila a - posuďte sami - mně se líbí!

Jde to, ne?

Ale jen jsem instalovala ten větší stromeček, vida, už mi Ježíšek naděluje. Už v pondělí mi poslala Otavínka dárečky, ale já se k nim dostala až v pátek. Inu naše pošta umí jen zdražovat, ale zlepšovat služby - kdepak!

Samozřejmě jsem měla velkou radost, protože mi kromě diáře od spoluautorky přišla i pěkná řádka roztomilých ježečků a předtavte si, žádný není duplicitní. Jak to jen ta Otavínka dělá, to nevím.

Ježeček jako zápich - opravdu parádní. Je evidován pod č. 245

Další ježčí zápich i se srdíčkem má č. 246

Toto je už ježeček keramický a ve vitrínce bude pod č. 247

A tady jak to vidím je ježeček originální, určitě ho někdo vytvořil sám, dostal č. 248

A co je tohle? Jsem si říkala, než mi Otavínka podala vysvětlení. Toto je na zakázku vyrobená lékovka. Prý měli v tom obchodě na víčku lékovek různá zvířátka a Otavínka tam naříkala, že nemají ježka, až se paní slitovala, vzala si její telefonní číslo a lékovka má tohoto krásného ježečka, dostali spolu č. 248. Bohužel, pořád to házelo odrazy, líp jsem to vyfotit nedokázala.

Tak jsem ještě lékovku otevřela a je to super rozdělené na tři denní dávky, tedy ráno, poledne a večer. Tak s tím se budu chlubit, pokud to budu potřebovat na cestu na jeden den.


A to mám k tomu všemu ještě diář na příští rok i s věnováním spoluautorky.

Tak to vidíte! Už mám dárečky a je ještě brzy. Moc za ně milé Haničce - Otavínce děkuji.

Dnes u nás svítí zase sluníčko, no uvidíme, jak to bude dál. Ale ať je slunce nebo mráz, přejí vám všem, abyste se měli moc krásně. Vaše Ježurka

Senioři na odpis?

8. prosince 2016 v 15:17 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jsem potkala jednu známou z práce, tak jsme chvíli pokecaly. Jak jinak v našich letech, než o tom, jak jsme na tom se zdravím. Zůstala jsem ovšem doslova stát s otevřenou pusou, když mi vyprávěla o svém manželovi. Má problémy s prostatou, ví se, že to není zhoubné a nějaký známý mu doporučil, aby si ji nechal operativně odstranit laserem v Plzni na urologii. Šok přišel poté, co mu lékař, ke kterému přišel řekl, že už mu to nestojí zato. A bylo vymalováno. Má 80 roků a k posteli si asi dá kbelík, aby neproběhal celou noc na záchod.

Tak teď nevím, jestli se mám taky bát. Včera odvezli moji maminku, které je 96 let, do nemocnice do Plně. Ne, že by ji tam doktor poslal, on chtěl spíš opak. Když mu říkala, jaké má potíže, na které by jí určitě pomohly aspoň infuze, tak se snažil jí to stále rozmlouvat, a když jsem mu volala já, abych mu vysvětlitla problémy, které má maminka už dlouho a konečně se odhodlala do té nemocnice jít dobrovolně, řekl mi také něco v tom smyslu, že je už stará a stejně jí nepomohou. Prý v některých případech tak staré pacienty vrací domů bez hospitalizace. To je strašné. Přesvědčila jsem doktora, že maminka si opravdu nevymýšlí a on mi slíbil, že si ji přijede prohlédnout a když maminka sama chce, že jí bránit nebude. Ale tase to u ní okecával, chtěl jí napřed kontrolovat krev, já už ničemu nerozumím. Když jsem ležela v létě v nemocnici, bavila jsem se tam o mamince se sestřičkou a ta mi říkala, že léčí všechny pacienty, ať je jim kolik chce roků. A teď tohle?

Maminka má prob,émy s vyprazdňováním, často zvrací, má buďto průjem nebo zácpu. Má také nohy jako konve, večer už nemůže vůbec chodit a ledviny má v pořádku. Já vím, má už nárok na různé zdravotní problémy vzhledem k věku, ale myslím, že trpět by nemusela. Ví, že ji tam nevyléčí, ale aspoň od bolesti by jí mohli pomoci, ne?

Včera jsem s ní po přijetí a různých vyšetřeních krátce mluvila a říkala, že jí bylo sděleno, že je pořádně ucpaná. Teď jí dávají klystýry, infuze a pořád to není ono. Tak jí držíme všichni palečky, aby aspoň netrpěla bolestmi, myslím, že toto ještě opravit jde.

Věřím, že se maminka příští týden zase vrátí domů a bude jí líp. Držte jí palečky s námi. Zdraví Ježurka

Stromeček je nazdobený

6. prosince 2016 v 15:37 JEN TAK
Další úkol jsem si dnes mohla odškrtnout v mém pomyslném zápisníku. Dopoledne jsme nemuseli nakupovat, byla jsem jen na pedikúře, tak jsem se pustila do zdobení stromečku. Sice mi to všechno už trvá déle, ale byla jsem ráda, že jsem to zvládla a už si mohu stromeček rozsvěcovat večer jako světýlka v obýváku a v ložinici.

Tady je v celé kráse. Nám stačí a dárečky se tam vejdou.

Než jsem stromeček zahalila do světýlek a řetězů, zkusila jsem vyfotit ty ozdůbky, které jsem dostala ve větší části od vás všech blogerů a těch, kteří ke mně chodí na návštěvu.

Toto je nejvzácnější ozdůbka, kterou mám od milé blogerky.




Určitě se všichni poznáte, co jste mi věnovali, já už si nejsem vůbec jistá, ale všem moc děkuji a vážím si toho.

Tuto krásnou ozdůbku mám od Ivanky, přítelkyně vnuka Lukyho. Paráda co?

Toto byl taky můj loňský pokus, obháčkovala jsem kouličky, které jsem koupila

a aby tam bylo aspoň pár čokoládových ozdůbek, koupila jsem čokoládové šišky. Moc jich není, ale aspoň pár.

Ať vám to doma také odsejpá a mějte se krásně. Vaše Ježurka

Ruční práce dokončeny

5. prosince 2016 v 15:15 MOJE TVOŘENÍČKO
Dokonáno jest, myslela jsem, že to všechno nestihnu a ještě mám času na rozdávání. Tedy jen pokud se týče mého tvoření u televize. Co jsem si dala za úkol, to mám hotovo, tak teď jsem z dlouhé chvíle začala plést ponožky pro mne.

Toto jsou ponožky ovšem jako dáreček pro druhou babičku, aby jí nebyla zima na nožky. Vždy je ráda uvítá.

Taky jsem zkoušela zase jednu hvězdičku nebo vločku, jak chcete, ale opět jen podle obrázku. Zatím jsem ji neškrobila, uvidím, jestli mi bude někde na stromečku scházet.

Vidíte, že ještě není ani začištěná, no snad je podobná tištěnému vzoru bez návodu.

A tady je další pokus. Růženka (Itálie) ukazovala krásné andělíčky, jiné, než jsem znala, tak jsem to zkusila. Prý začni od toho nejjednoduššího. No, zkusila jsem to, ale ani nevím, jestli ho mám škrobit. Vypadá opravdu jinak, tak se asi pustím ještě do dalšího, abych si ověřila, zda "jedu" správně, no snad jsem to pochopila.

No, nevím, jak jinde, ale myslím, že to o moc lepší nebude. Dnes opravdu venku pořádně přituhlo, ale mrzne bez sněhu, jen jak padá ta mlha, tak jsou stromy bílé.


Tak jsem to pro vás vyfotila, že opravdu po sněhu ani památky, zato mlhy je dost. I to je vidět. Ale fotit jsem mohla jen jednu stranu do ulice, na druhé straně v obýváku mám blikací světýlka.

To je tedy pro dnešek vše, ráno jsem začala obstřikem na neurologii, pak větším nákupem, který nám odvezl syn a pak už jsme před polednem zase oba šlapali dolů z kopce na ortopedii, kolena se mi podlamovala už hodně nebezpečně a obstřik to zase na čas zastaví.

Krásný adventní čas přeji všem. Ježurka