Říjen 2016

Vánoční ozdůbky

30. října 2016 v 16:54 MOJE TVOŘENÍČKO
Tak jsem včera dokončila napínání nějakých háčkovaných ozdob a do dalších se pustím. Slíbila jsem loni jedné blogerce, že ji něco takového udělám, tak abych to stihla. Ještě mám v plánu něco pro rodinu, ale už je brzy tma a snad na to budu aspoň trochu vidět.

Tady je aspoň ta první část.

Všehochuť, která brzy odjede tam, kam má

A tady je koulička, která bohužel není na posílání, tu nevím, jak bych uchránila, tak ji asi dostane někdo další.

To je tedy první várka, ale už mám připravených dalších pár kousků, které musím taky naškrobit. Čas letí mílovými kroky, už se brzy dočkáme močná i prvních sněhových vloček.

Všem přeji krásný podzim, barevné listí na stromech se mi moc líbí, ale už opravdu hodně opadává. Vaše Ježurka

Zase jsme slavili a bylo co

29. října 2016 v 15:25 RODINA
Dnes jsme se sešli před polednem v restauraci, abychom se potěšili u oběda na počest hned tří oslavenců. Už nestíháme se tak často scházet, jak nám ty děti stárnou, mají stále spoustu aktivit a tak to dnes dopadlo tak, že nám jeden člen rodiny chyběl, protože byl až na Moravě.

Abych to vzala chronologicky za sebou. 15. října měla svátek Terezka. Popřáli jsme jí zatím telefonicky a až dnes dostala dárečky.

Škoda, Terezce to opravdu moc slušelo a zrovna mrkla, ale netroufla jsem si dělat opravu. Oslavenci se moc nechtěli fotit a vrchní fotograf tam nebyl. Ale sluší jí to i tak, ne?

Hned za další tři dny 18. října měl svátek Luky. Ani na toho nikdo samozřejmě nezapomněl, ale přáníčko a maličkosti dostal i on až dnes.

Seděl vedle mne, tak jsem mohla fotit bezpečněji než přes celý stůl.

A hlavní aktér, proč jsme se sešli, byla moje snacha. Měla narozeniny - takové půlkulaté - 27. října, ale věk se u dámy neprozrazuje. Důležité je, že je hodná, spokojená a že jí to moc sluší.

Fotila jsem hned po příchodu, než jsme dostali oběd, abych to pak vůbec stihla a nestačili se moc bránit. To byste měli vidět ten mumraj v restauraci, právě hned po příchodu.

Bylo nás tam celkem jenom deset, ale všichni pomalu přáli všem, kolem samé dárečky a nebyl přehled kdo už komu přál. Syn hlásil, že zbytek přáníček bude až na Vánoce. No, skoro to tam tak vypadalo, ale bylo tam málo místa, pomalu jsme ani nemohli dát ruce vedle talíře. V restauraci byla ještě jedna podobná parta a některé menší, obsluha se měla se otáčet.

Taková oslava je dobrá v tom, že se všichni dostatečně a dle chutí a také rychle nají, ale na pokecání si to moc není. Stůl je kulatý a tím pádem jsme dost daleko na povídání, ale je tam dost hlučno. My jsme ale byli v pohodě a pak jsme se třemi auty zase rozvezli domů.

Příští setkání bude už asi opravdu až na Vánoce. Myslím, pokud se nic zvláštního nestane, tak bychom se měli všichni setkat.

To bylo tedy aspoň krátce z naší krátké, ale krásné oslavy s rodinou. Hlášení podává Ježurka


Jak jsem napravovala to, že jsem popleta

28. října 2016 v 14:29 VAŘENÍ A PEČENÍ
Ještě stále musím šetřit moji výronem postiženou nožku, tak chodí manžel stále nakupovat sám. Včera prý to bylo ve větších obchodech na mrtvici, asi se všichní báli, aby neumřeli hladem. Napsala jsem manželovi nákup, kam jsem přidala i to, že mají levná jablíčka za dvacku, aby koupil. No jo, ale přehlédla jsem, že jich je za ty peníze tři kila a on se s tím chudák z posledních sil dřel s ostatním nákupem a pak necítil kolena. No, byla to jablka na štrúdl, trošku potlučená, ale dobrá. Ale co já hned s tolika jablky, no ne? Tak jsem zazvonila na sousedku, jestli nechce dělat štrúdl, že bych se s ní rozdělila.

Hurá, chtěla! Měly jsme každá sedm velkých jablek. No, už tam mám jen jedno. Musela jsem něco udělat, když jsem taková popleta. Ze dvou jsem si včera uvažila kompot, když jsem směla jíst jen kašovitou stravu. Nedávno jsem viděla na blogu u Alis, jak pekla šnečky z listového těsta, ale náplň byla s jablíčky. Vypadalo to hezky, tak jsem se do toho dala.

Už jsme si dali i ochutnávku ke kávičce a je to opravdu jedlé.

Takto jsem je dala na těsto, ochucené skořicí, cukrem i vanilkovým.

A už jsou šnečci upečení, jen ta jablíčka trošku vytekla, i když jsem se je snažila trochu vymačkat, měla hodně šťávy. Ještě jsem je nahoře pomazala vajíčkem.

No a tady už jsou pocukrovaná na talíři. Je to zase trošku změna.

Tak, aspoň něco málo jsem upekla a zužitkovala ta jablka. To jedno sníme odpoledne.

Krásný prodloužený víkend přeji vám všem. Ježurka

Chudáček synáček

27. října 2016 v 15:25 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Všechno je aspoň na chvíli jinak. Včera jsem tady naříkala nad rozlitým mlékem a dnes už jsem zpět. Ne, nemám nový monitor, ale tak jsem domlouvala tomuto starému a tolikrát mnou a vnukem "opravovanému", že si dal na chvíli říct. Ale určitě budu už usilovat o nový, nevěřím, že by to vydrželo dlouho. Notebook zatím nechci, nevím, kde bych ho měla umístit, abych se nemusela u něj hrbit a už vůbec ne ho mít jen tak někde na klíně. Uvidím.

Včera jsem měla opravdu "super" den v opačném smyslu slova. Ráno mne vezl syn do nemocnice na kontrolu, vyšetření po operaci toho tlustého střeva. Byla jsem objednána na devátou a v poučení psali, že se jedná o vyšetření tak na deset minut. Hlásila jsem tedy, že tak kolem půl desáté pojedeme domů. Jo, houby. Někdo je tam zdržel, na řadu jsem přišla až v deset hodin. Navíc jsem ležela téměř "na Evu" na stole cca dvacet minut, protože mi tam odstraňovali ještě dva mrňavé polypy. No a pak jsem tam musela do jedenácti hodin ležet, kdyby něco....

Na závěr mi sestřička sdělila, že ten den nesmím jíst, jen pít čaj A další den, tedy dnes zase jenom kašovitá strava. Jaký já měla hlad, ale nedalo se nic dělat.

Jen jsem přišla domů, uvařila manželovi brambory, kuře si koupil sám a šla jsem rovnou na internu, kde jsem měla přijít s výsledkem. No, super a noha při delším chození ještě bolí.

Když jsem si pak na chvíli oddychla, pustila jsem si PC. Výsledek znáte, nešlo to a nešlo. A já se tak snažila. Až večer se to povedlo, ale předtím jsem zase volala synovi, aby poradil, nejlépe aby mi koupil nový. Jasně, že se nemohl hned sebrat a jet někam koupit monitor a můj rádce - vnuk Tom - studuje mimo město, tak nemůže poradit. Z posledních sil s očima přilepenýma na obrazovku jsem včera napsala zprávu a ono se to tedy nakonec povedlo. Houževnatá jsem byla opravdu dost.

Tento týden mi začal také stávkovat můj mobil. Syn mi zprovoznil jeden, který měl doma na čas, když měl ten svůj v opravě. A ten mi už hlásil v nemocnici, že ho mám připojit na nabíječku. Bohužel, zapomněla jsem na to a když mi pak volala dcera, najednou se mobil vypnul a ne a ne ho znovu zprovoznit. Už se nabíjel hodinu a stále mi nešlo tam vložit PIN. No co myslíte, že jsem udělala jako první? Volala jsem z manželova mobilu opět syna, aby poradil. Radil, chudák, ale mobil stávkoval dost dlouho. Ale já byla zase tak houževnatá, domlouvala jsem mu, že se mi to konečně povedlo.

Tak jsem včera využila svého syna (ale i snachu) tak dokonale, že by se nám vyplatila nějaká "horká linka". Tak vím, že koupi těchto věcí už dlouho odkládat nemohu, tak snad to s pomocí rodiny nějak vyřešíme.

Dnes si zato syn se snachou udělali hezký den. Snacha má totiž trochu kulaté narozeniny, spojili tedy dobré s užitečným a jeli na malý výlet. Vlastně na dva.

Byli v Klášterci, kousek odtud byl syn odevzdávat nějaký projekt. Moc se mi líbí vzadu ty kachničky, jak plavou kolem dokola.

A ještě selfíčko zase na památku. Počasí docela šlo, chvílemi i vykouklo sluníčko.

Pak se zastavili na obědě, přivezli nám léčivou vodu z Klášterce a pokračovali na další výlet do Německa, kam nás také zvali, ale po tom včerejším super dnu jsme raději zůstali doma.

To jsou tedy moje včerejší zážitky. Ještě štěstí, že mám tak hodné a ochotné děti. I vám všem to přeje Ježurka.

Když se něco pokazí, nikdy není při jednom

26. října 2016 v 14:38 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Sedím s očima přilepenýma na obrazovku, protože je celá hoooodně červená a už to nejde "nahodit" jak mne to naučil můj nejmladší vnuk Tom, který jako nastávající ajťák umí už teď.

Tak chci jen informovat, pokud bych se neobjevila pár dní zde, že je porucha na mém monitoru a už bude třeba koupit opravdu nový. Ale jak? Já tomu moc nerozumím, ani tady nemohu nic vyhledávat, je opravdu hodně špatně vidět.

No a předevčerem mi odešel mobil. Syn mi zatím předělal simku do jeho rezervního, ale to je jen dotykáč a tam mohu jen volat, protože jak chci poslat SMS a ťuknu na tu mrňavou klávesnici, nikdy se správně netrefím.

Tak se omlouvám, když tu nějakou dobu nebudu. Sice jsem dnes taky měla běhání po doktorech, ale ještě žiju, i když tedy nic moc.

Všem přeji lepší zítřky a věřím, že se tady zase brzy objevím. Vaše Ježurka

Určitě to znáte

25. října 2016 v 15:32 RODINA
Před čtrnácti dny jela dcera s vnukem do Prahy. A chcete vědět proč? Správná otázka. Měl totiž tento den v Betlémské kapli imatrikulaci.

Začal studovat na ČVUT na Fakultě informačních technologií (FIT) a je tam zatím moc spokojený. Dcera říkala, že děkan měl krásný projev a tento slavnostní zápis se jí líbil víc, než měla na té samé VŠ, ale na jiné fakultě, její dcera Terezka. Tady prý to bylo víc slavnostní. Jen škoda, že jsem si také nemohla do Prahy zajet si trošku poplakat.

Dcera si to v Praze s Tomíkem užila a udělala hlavně pro mne pár fotek, protože tuhle slavnostní chvíli jsem u žádného mého vnoučete neviděla. Tak se můžete, chcete-li kouknout se mnou.

Tady na kraji vpředu je Tom

Už přichází vedení a všichni museli povstat

Už přichází na svá místa

Studenti vstávali po řadách a při vyvolání jména předstoupili

a už jde slibovat náš Tom

Slibuji řekli všichni a potvrdili to rukou podáním

Už je slíbeno na pedel a Tom odchází.

Určitě ten slavnostní ráz umocnila atmosféra v samotné Betlémské kapli. Já osobně jsem tam nikdy nebyla, tak jsem ráda, že mi dcera udělala aspoň nějaké snímečky. Samozřejmě promoce bude slavnostnější a radostnější, hlavní je, abych se jí ve zdraví dožila.

Všem vám přeji krásné odpoledne. Vaše Ježurka

Ježků není nikdy dost

24. října 2016 v 17:03 JEŽCI
Tak jsem zase nasbírala pár ježčích obrázků, které jsem od vás dostala pro radost, tak šup s nimi na blog, ať se potěšíte i vy všichni ostatní. Já nevím, kde se ti krásní ježourci stále berou, že? Moc opět děkuji.

Vtip s ježky od Jarmilky - č. 254

Další ježeček č. 255 také od Jarmilky

Ježkci z borových šišek - č. 256 - hádejte od koho?

Také ježci z filcu č. 257 jsou od Jarmilky

Č. 258 má další ježek z vlny od milé Jarmilky

A vánoční ježci mají č. 259

Ježek s růžičkou č. 260 ještě také od Jarmilky

A pozor¨změna - ježek s přáním je od Jitušky a má č. 261

č. 262
a č. 263 jsou fotky ježků v článku od Vanimaré "Ježek kam se podíváš"

Ježek v listí má č. 264 a našla jsem si ho já sama, heč!

A myslím, že pro dnešek stačilo. Zase je tu hezkých pár "kousků" a já jsem za ně moc vděčná. Všechny vás zdravím i se svými jmenovci.

Vaše Ježurka

Moje dnešní premiéra

23. října 2016 v 16:23 VAŘENÍ A PEČENÍ
Změna je někdy třeba i ve vaření, tak to občas zkouším. Ne, že bych sledovala pořady o vaření, ale občas, když sedím u televize a "tvořím", tak někdy kouknu na podobný pořad, no a občas si něco vyzkouším.

Vím. že v dobách, když jsem chodila do práce a tím pádem i na obědy, tak u náv v jídelně vařili i dobrůtky, na které jsem zapomněla. V jednom takovém pořadu o vaření jsem si připomněla jedno jídlo, které jsem si řekla, že vyzkouším. Víte, že jsem tuto dobrůtku ještě sama nevařila? Tak proč to nezkusit, ne? Vyzkoušela jsem tedy BRATISLAVSKÉ VEPŘOVÉ PLECKO s knedlíkem. Trochu mi vadilo, že tam byly psané jen ingredience bez uvedeného množství, tak jsem dávala všeho přiměřeně a světe div se, ono to vyšlo.

Tady se dusí plecko, prošpikované mrkví a okurkou

a tady je konečná fáze - moje porce.

Musím říct, že jsme si oba s manželem pochutnali, bylo to pracnější, ale mňam. Když jsem se dívala na recepty s tímto názvem na internetu, tak tam nebyla uvedená zelenina. Já to dělala podle tohoho receptu.

Přeji dobrou chuť všem, budete-li mít chuť, tak do toho. Já si nemyslím, že jsem objevila něco extra, ale třeba si to někdo osvěží tak jako já.

Zdraví vás všechny Ježurka

Moje dnešní kroky

21. října 2016 v 14:20 RODINA
Ráno se už probouzíme do tmy a dnes navíc i hezky pršelo. No co, nedá se nic dělat, musíme jít s deštníkem. Dnes jsem měla kontrolu na urologii. Před čtrnácti dny jsem zde byla také, zánět byl už v pořádku, ale ještě mi pan doktor cévkoval, aby poslal moč na kultivaci, jestli tam nepřežívají jakési bakterie. To se dnes ukázalo naštěstí v pořádku, na kontrolu mne pan doktor nepozval, až prý budu mít potíže, tak se mám telefonicky objednat. Hurá! Aspoň dobrá zpráva.

Musela jsem tedy s mým výronem ťapkat zase dolů z kopce na středisko, mezitím už přestalo pršet, tak jsem sešla pár kroků dolů k tramvaji (aspoň jsem nemusela jít zpět domů do kopce) a jeli jsme jednu stanici do města, kde jsem s manželem obešla jen čtyři obchody blízko sebe a šli jsme na autobus, který mi staví u domu.

Nechodila jsem moc, ale stačilo to. Do bot si nemohu nohu stahovat obinadlem, tak už jsem pak byla ráda, že jsme došli. Manželovi dnes zase děsně bolelo koleno, ale zvládli jsme to. No, vzhledem k tomu, že jsme přišli po desáté hodině, tak moc na odpočinek nebyl čas, musela jsem taky vařit. Jsme zvyklí jíst v pravidelnou dobu, tak jsem se do toho hned pustila. Po bědě jsem si dala siestu na gauči a zavázala nožku a hned bylo líp.

U nás před i za domem konečně skončily minulý týden práce a vše je uvedeno do původního stavu. Předkládám fotky, jak to vypadá. Až tam na jaře vyrazí zase travička, bude to opět hezké.

Foceno z okna, chodník je parádní, hlína navezená a urovnaná.

Pohled na druhou stranu, taky v pořádku

A toto jsem fotila náš park, který je za tím hřištěm a vypadá to tam hezky, že? Tam se ale nic nekopalo.

No a to je pro dnešek všechno. Děkuji všem, kteří mi drželi palečky a můžete pokračovat ještě ve středu příští týden. To je budu moc potřebovat.

Všechny vás zdraví vaše Ježurka

Opět spokojení kocourci

19. října 2016 v 16:58 Kočičky a jiná zvířátka
Venku počasí nic moc, tak o to je nám asi lépe doma v teplíčku. Nejsme sami, stejně tak je to i se zvířátky, aspoň vnučky kocourci Juliánek a Floriánek jsou stále doma moc spokojeni a je to na nich vidět.

Proto sem opět dávám pár jejich fotek, jak je pořídila laděnka.

Kočkou u vnučky bych byla ráda

Floriánkovi se spinká všude dobře

Chvílemi se koukne, co kdyby bylo na obzoru něco dobrého?

Když není, tak pokračuje zase v načaté činnosti jinde.

Floriánkovi se líbí i malování?

Bude z něj umělec? Krásně kouká Laděnce pod ruku.

To je krásný pohled, že?

A ty oči, super model!

Chvíli se koukne z okna

A hele, copak to vidím za oknem?
A ještě jeden detail Juliánka.

No, to je zase fotek, co? Ale když ti kocouři jsou tak fotogeničtí, tak mi to nedalo a Laděnce taky ne.

Krásný podvečer vám všem přeje Ježurka i kocouři vnučky

Dnešek ve znamení zpoždění apod.

18. října 2016 v 15:39 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes ráno jsem se vydala s manželem coby bodyguardem dolů na středisko k odběru krve. Příští týden mám kontrolu i na interně a tak potřebuji znát, jestli budu pokračovat v braní léků na cholesterol. Ten se mi objevil poté, co jsem onemocněla se srdíčkem. Teď mi ho v nemocnici po operaci vysadili, tak už tři měsíce neberu na cholesterol nic, snažím se sice jíst zdravě, ale myslím, že už v mých letech a s mými zdravotními problémy , je kontrola povinná.

Cestu dolů z kopce jsme zvládli, držela jsem se manžela jak klíště, šli jsme hodně opatrně, protože by mi stačil i malý kamínek ke kolizi. Pak jsme sešli jen kousek na tramvaj a jeli do obchodu, který je hned pár kroků od zastávky a hned vedle zase staví autobus, která nás odveze už jen k našemu domu. Snažila jsem se vymyslet trasu, abych co nejvíce šetřila mou výronovou nožku.

V laboratoři na středisku nikdo nebyl. Myslela jsem, že tam nejsou, ale asi se moc lidem nechtělo po ráno vstávat, protože za námi bylo za chvilku fůra lidí. Na stanici tramvaje jsme si naopak počkali déle, tramvaj měla zpoždění. V obchodě jsme nakoupili jen pár věcí a šli hned na autobus, který staví hned vedle.

Byli jsme rádi, že nebudeme čekat dlouho, tak jsme se bavili pozorováním okolí. Ke stanici MHD přišel jeden slušně oblečený pán s cigaretou a skláněl se nad odpadkový koš. Myslela jsem, že to cigáro tam jde típnout, ale ne. On tam uviděl takovou tu menší lahvičku asi od rumu, zkoumal obsah, asi tam zbylo pár kapek, tak ji otevřel a rovnou ji vysál. Fuj, jsme si řekli s manželem, pak se divíme, že má někdo žloutenku. Pak přešel na druhou stranu a šel vizitýrovat do dalších odpadkových košů. Kdybych to neviděla, nevěřila bych, že člověk, který byl čistě oblečený, bude na tom tak zle.

Autobus měl docela velké zpoždění, tak nebylo divu, že byl narvaný k prasknutí. Štěstí, že to máme jen dvě zastávky, jen jsem se musela pevně držet. Dojeli jsme dobře, ale nožka to cítila. Na druhou stranu jsem byla ráda, že mi to aspoň takhle jde.

A další zpoždění bude mít moje kontrola na GASTRO v nemocnici, kam jsem se měla objednat tři měsíce po operaci. Měla jsem tam přijít v úterý a hned ve středu zase na internu k nám. Před chvíli mi volala sestřička, že tam v úterý odpoledne pan doktor nebude a přeobjednala mne na středu ráno. Tak se budu muset přeobjednat i u nás na interně, ale měli ordinovat do dvou odpoledne a už po půl druhé nebrali telefon.

Tak nevím, je dnes celý den nějaký zpožděný? Už to tak vypadá. Ale je pravda, že mně se taky vůbec ráno nechtělo vstávat a tak mne napadlo, jak jsem to zvládala dřív, to vstávání do práce. Ale nedá se nic dělat, já vím.

Všem přeji hezký den a bez nějakého zpoždění. Vaše Ježurka

Mistrovství republiky v bowlingu

17. října 2016 v 15:09 RODINA
Minulý víkend, tedy 8. a 9. října byl plný bowlingu. V sobotu 8. 10. se rozdělovaly tituly Mistrů ČR v kategorii dvojic mužů. Do soutěže se z regionálních kvalifikací probojovalo dle propozic 24 dvojic mužů (a 12 dvojic žen).

Náš Luky spolu se svým jmenovcem vybojovali 2. místo v této katerogii.


Luky je stojící třetí zleva.

Další den, tedy v neděli 9. 10. nastoupily smíšené dvojice a Luky hrál s náhradní partnerkou, protože Ivanka měla místo nosu vodovod, tak ani nedoufali. Smíšených dvojic bylo celkem 24. Ale nebylo to vůbec špatné. Skončili na krásném medailovém 3. místě. Takže si Lukáš přivezl domů dvě medaile z tohoto mistrovství jako jediný ze všech párů.

Tady snad netřeba představovat, že?

V sobotu s našimi bowlingáři jela do Prahy na Zličín i druhá babička, která na bowlingu v Praze ještě s nimi nikdy nebyla. Užila si to tam náramně a je to na ní i vidět.


Tady je se svou dcerou, tedy mou snachou. Moc jim to tam sluší.

No, omlouvám se, ale musela jsem to dát sem, jednak už jsem dlouho o našem Lukym nepsala a také myslím, že to je krásný úspěch. Tak ať se daří dál.

Všechny zdraví vaše Ježurka

Korálová svatba

16. října 2016 v 15:38 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Byl to velký den, psalo se datum 17. října 1981. Měli jsme s manželem svatbu. Nebyli jsme už nejmladší a uteklo to jako voda. Už to bude zítra 35 let a dle Otavínky prý máme KORÁLOVOU SVATBU.

To jsme my v r. 1981. Jo, to byly časy.

Původně jsem myslela, že udělám spoustu dobrůtek a že si to doma krásně spolu oslavíme u prostřeného stolu. Ale musím šetřit nožku, tak jsem všechno tak, jak jsem měla v úmyslu, nestihla. I tak mi včera dělal pomocnou sílu v kuchyni můj manžel a to bylo fakt prvně za tu celou dobu.

Stihla jsem včera upéci jeho milovaný štrúdl a na večer nachystat něco málo občerstvení.

Udělala jsem pro nás "pár" chlebíčků

Nachystala jen koupené dobrůtky k vínu, ale mandličky jsem pražila doma.

Víno jsme si koupili nedávno v Německu, ale stačilo nám včera večer jenom půlka lahve.

Na dnešek měl manžel slíbený bramborový salát a řízek, což má moc rád. Měla jsem maso na vepřové a kuřecí řízky v mrazáku, tak to bylo v pohodě. Jen na polévku mi koupila snacha, to manžel opravdu nezvládne.

Toto je tedy můj dnešní sváteční oběd.

Pochutnali jsme si, vše bylo dobré, teď už jen zbývá taková maličkost. Abychom spolu ještě nějaký čas vydrželi a byli zdraví aspoň přiměřeně k věku. Vím, že úplně fit ve svém věku už ani být nemůžeme.

Mějte se tedy všichni taky moc hezky a asi na naši počest dnes svítí sluníčko. Krásný zbytek neděle přeje Ježurka

Ještě k návštěvě u maminky a vše o mé šikovnosti

14. října 2016 v 15:00 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem tady na sebe práskla, jaká jsem nešika. Ještě k tomu chci dodat, že už hoooodně dlouho mám takový špatný pocit, když jdu ze schodů, že jednou (možná víckrát) upadnu. Tak se stalo a teď budu dávat ještě bedlivěji pozor a koukat na cestu. No, na okně létal motýl, já se koukla a bylo to raz dva.

Abych pokračovala s tím, jak to tedy bylo dál. První noc a ráno bylo nejhorší. Pomalu jsem dělala, co jsem měla za úkol a mezitím vždy chvíli odpočívala. Také jsem měla lék na bolest, tak to šlo přežít. Když pro mne přijela dcera, tak jsme všechny tři zvažovaly, zda se máme rovnou zastavit v nemocnici na chirurgii, ale konstatovaly jsme s dcerou, že to bude opravu "jen výron" a že by mi s tím nic jiného neudělali ani v nemocnici. Dcera se zastavila se mnou cestou domů v lékárně, aby mi koupila octan. Ten ale nebyl a tam jí doporučili tuto mast.


Mažu si tedy třikrát denně, pak stáhnu obinadlem, leduji často a už se to lepší. Nohu šetřím, zbytečně nechodím, odpočívám a často mám nohu nahoře.

Takto jsem ten svůj úraz vyfotila včera večer.


Napřed zavázanou nohu, a pak odvázanou postupně ve třech polohách. Je to modré, ale už méně oteklé a lépe se mi chodí. A tak nakoupit chodí manžel a já se jen motám po bytě.

Ještě musím ale něco dodat k pobytu u maminky. Kočičky se mi motaly pod nohami stále, ty dvě jsou mazlivky, ta jedna je nenažraná.

Majda. Takto se mi pořád motala pod nohami a chtěla, abych jí hladila.

Tady na opěradle křesla se jí nejvíc líbilo a stále se mi vtírala pod ruku a chtěla hladit, hladit a ...

Mourina se motala kolem misky, kde dostávají žrádlo

nebo si přímo sedla a čekala a čekala a nechtěla odejít.

A to je ta třetí, Mia nebo Mijana. Ta prý je ze všech nejchytřejší, maminka si s ní povídá. S tou jsem měla tentokrát jeden úžasný zážitek.

Maminka šla ráno na záchod a ona jí proklouzla mezi nohami dovnitř. Maminka to ani nepostřehla a Mia šla hned k mému rozloženému gauči, jak mne tam uviděla, tak tak předla, jako když vrčí kolovrátek, packami se opřela o okraj, jakoby se ptala "mohu dál?" Tak jsem jí řekla, že ano, ale co se dělo potom, to jsem ještě skutečně nezařila. Takových deset minut se tam se mnou muchlovala, předla jako o závod, až jsem myslela, že ochraptí, motala se stále dokola a olizovala mi ruce. Když se konečně uklidnila, stočila se do klubíčka, že tam zůstane. No, ale já musela vstávat. Ale bylo to opravdu krásné probuzení a Mia byla milá.

Tak to byly kočičky. Dolů vyfotit pejska jsem se nepajdala a ten druhý, menší, rotvajler, co si ho pořídili místo toho, co jim umřel, tak toho jsem viděla jen okrajově v noci, když ležel za dveřmi ložnice, kde spí bráška se švagrovou. Je to pokoj hned vedle. Ale komunikovat se mnou pejsek nechtěl, no já se mu nedivím, vždyť se neznáme. Tak vždy raději utekl po schodech dolů, ale celou cestou "brblal" a někdy si i asi vzteky štěknul.

Ještě jsem nezapomněla vyfotit zahdradu brášky z okna maminčina obýváčku.



To je tedy zahrada na podzim.

Tak, a tím končím reportáž z mého třídenního "výletu", vlastně pobytu u maminky.

Už si jdu zase dát nohu nahoru, tak se vám všem omlouvám, že moc nekomentuji vaše blogy, ale já se opravdu polepším. Všechny vás zdraví "šmajdavá" Ježurka

Už by to stačilo

13. října 2016 v 14:42 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Avízovala jsem zde, že odjíždím v pondělí po obědě za maminkou. Nedělní generálka dopadla dobře, já si v pondělí dopoledne sbalila, vařit jsem nemusela, protože netekla zase voda (snad už naposledy) a po obědě jsme se vydali s manželem do supermarketu nakoupit pro maminku a tam pro mne přijel syn.

No, tak jednoduché jsem to opravdu neměla. Šla jsem o tři minutky napřed, protože mám naproti moji kadeřnici, že se objednám. Asi uprostřed cesty po schodech jsem najednou - buch - a seděla jsem na jednom schodě. Sklouzla mi levá noha na tom předposledním, pravá se mi nějak stočila, no já se lekla! Ale zkusila jsem vstát, nohy se mi klepaly, ale řekla jsem si, že to rozchodím. Přešla jsem silnici a dokulhala jsem do kadeřnictví.

Pak jsme jeli busem a zbytek došli s manželem pěšky do obchodu. Tam už jsem začínala cítit větší bolest, ale po obchodě jsem pro všechny věci dopajdala, jen musel syn asi deset minut počkat, trvalo mi to déle než obvykle.

V autě se mi sedělo dobře, tak jsem doufala v dobré konce. Mamince vždycky volám kousek od cíle, protože nám jde jen dolů ke dveřím otevřít. Na dvorek už si netroufne, víme, kde je klíč, tak to vždycky děti nějak zvládnou. OUHA! Klíč nebyl na svém místě, maminka ťape dolů ze schodů a mobil nechává u sebe nahoře, tak jsem ani nemohla volat, zvonek u dveří nezvonil. Maminka ven nevidí, my stáli za brankou a tři tašky s námi - a co teď? Syn je mužem činu, tak řekl, že to zkusí přelézt plot. Za plotem ale na něj štěkal velký pes a opravdu jsem se i já začínala bát, jeden nikdy neví. Nakonec se ani nedivím, že se bál i syn. Já tedy pořád volala na psa Beryla, aby neškodil. Syn to naštěstí zvládl, doškočil dolů z plotu naštěstí dobře a jeho nohy zůstaly v pořádku.

Já už ale potom začínala opravdu kulhat a noha bolet. Věděla jsem, že má maminka doma elastické obinadlo, tak jsem si ho hned podala, že mi to syn ováže. Už mi začínala pěkně otékat noha. Dole nárt a kotník. .... a já měla před sebou tolik práce. Musela jsem věřit, že to zvládnu.

Večer si tam vždy rozestýlám gauč a maminka mně chtěla mermomocí pomáhat, ale víc se mi tam pletla a dopadlo to tak, že slyším jau, jau, jau, měla gauč na jedné noze. Tak to už bylo i na mne moc. Nakonec jsem to tedy zvládla, ale v noci, když jsem vstávala - a ještě k tomu z toho nízkého roztaženého gauče - tak to byla síla! Myslela jsem, že ani nedoběhnu, jaká to byla bolest. A to jsem byla třikrát za noc! Maminka naštěstí byla v pořádku.

Ráno jsem si vzala lék na bolest, který jsem měla sebou kvůli páteři, na nohu přiložila i namočený kapesník v roztoku vody s octem jako provizorium a pokračovala v práci, kterou jsem začala v pondělí.

Pokračování....

Dnešní generálka

9. října 2016 v 17:10 RODINA
Tak si říkám, jestli jsem ještě v rekonvalescenci, nebo kolik si toho už mohu po těch mých zdravotních problémech dovolit. Všichni mne nabádají k opatrnosti, ale nemohu stále jen čekat. Na co?

Na dnešek v noci jsem špatně spala a vidím, že jsem nebyla sama. Manžel se taky převaloval a dokonce i dcera mi dnes přiznala, že to nebylo ono. No tak jsem přemýšlela. Už bych potřebovala vymýt stěnu v obýváku, ale samozřejmě také okna, které mi slíbila umýt dcera, až bude mít chvilku. Když umyji stěnu a pak sundáme záclony, bude zase vše zaprášené.

Vstala jsem tedy ráno odhodlána a s plánem na dopoledne. Vždy v neděli si umývám hlavu a pak natáčím nebo foukám. Mám ale v poslední době velké problémy s rozčesáváním i s kondicionérem a dnes to vyvrcholilo. Musela jsem si nahoře ustřihnout kus vlasů, takových pět cm jeden delší pramen, vůbec to nešlo. Nevím, proč se mi to v poslední době tak děje, příští týden musím stejně ostříhat, tak se poradím s odbornicí.

No, nezačala jsem zrovna ten den dobře, ale stávají se horší věci, ne? Sundala jsem tedy závěs a záclony, také některé povlaky z křesel a zapnula pračku. Pak už jsem šla vytírat, to obvykle také mám na programu v neděli dopoledne, protože nemám tolik vaření. V sobotu vařím polévku na dva dny a peču, tak v neděli je to rychlejší.

Když jsem vše vytřela, vrhla jsem se na okno. Mezi tím mi vyprala pračka, tak jsem hned pověsila závěs, záclony mám dvoje všude na výměnu, tak to nebyl problém a taky jsem hned utřela prach nahoře na stěně, protože jsem tam potřebovala nějak uspořádat mé kytičky. Stěnu stihnu ještě zítra ráno, než nám vypnou zase vodu.

Mezitím jsem pochopitelně vařila a vše jsem slušně stihla. Ale ten pocit, že jsem to dala a zbavila jsem obývák hlavního prachu, ten je k nezaplacení.

A proč píši, že to byla generálka? Protože zítra zase po delší době odjíždím k mamince, abych jí tam trošku poklidila, taky uvařila a postarala se o ni místo kadeřnice, pedikérky a tak. Prostě co bude potřebovat.

Tak jsem si musela dnes vyzkoušet, zda to zvládnu. Po obědě jedu. Ale nebojte se, ve středu večer už budu zase zpět.

Nakonec jsem ještě vyfotila, jak jsem srovnala mé kytičky na stěně. Jsou to větší kytky, které se jinam nevejdou.

Zdraví všechny Jažurka

Všem Věruškám k jejich svátku

8. října 2016 v 16:32 JEN TAK
VŠEM MILÝM VĚRUŠKÁM

Dnes Věrušky svátek slaví
tak jim přeji hodně zdraví.

Všechno dobré, krásný den
ať se splní každý sen.

Mám nejen mezi čtenářkami mého blogu, ale vůbec v okolí hodně nositelek tohoto krásného jména. Protože jsem starý sklerotik, abych na nikoho nezapomněla, tak raději popřeji všem najednou.

Venku sice nic moc, ale doma u nějakých dobrůtek se svou rodinou je všem určitě moc hezky a já to taky všem přeji. Posílám také kytičku jen z mých orchidejek. Teď už sice nekvetou všechny, ale zase budou.

Na všechny Věrušky myslí a všem přeje to nejlepší vaše Ježurka

Další bodlináčci

7. října 2016 v 16:41 JEŽCI
Musím konstatovat, že mám skvělé čtenářky mého blogu. Během tří týdnů mi na můj email přišlo zase fůra krásných ježčích obrázků. Abych na někoho nezapomněla, tak už je raději zveřejním, snad se vám také budou ježečci líbit.

Abych nezapomněla, mám teď moc ráda jednu reklamu. Je to na vytírací mop, kde je krásný ježeček, který se nakonec veze na tom mopu. Vždy se raduji jak malé dítě, když tuto reklamu vidím. Musím pochválit autora této reklamy. Oproti některým dost trapným se tato fakt povedla. Tedy, já to tak vidím. A teď už ty vaše dárečky.

Ježek na večeři od Jarmilky má č. 240

Č. 242 má další ježek na zahradě - od Jarmilky

Z FB od Jarmilky ze života na zahradě jsou ještě další ježci. Tento má č. 242

č. 243

č. 244

A ještě č. 245 ze života ježků na zahradě - to vše od milé Jarmilky.

Ježek č. 246 - je od Milušky, tentokrát je nejen zabalený v dece, ale i v krásném rámečku.

Č. 247 je opravdu rarita, že? Poslala mi ho Evička

Také Otavínka poslala některé ježečky z Flory. Tito mají č. 248 a jsou z Flory 2010

Ještě jeden ježek od Jarmilky. Dostal č. 249 a má krásná kukadla, že?

Ježek č. 250 a i ti zbývající ostatní jsou také od Otavínky. Čistila si PC a našla tam spoustu krasavců z Flory staršího data.

č. 251 - tito ježečci jsou ve skladu

č. 252 - popsáno jako ježčí hrouda

č. 253 - tohoto prý měl na této Floře 2011 na stole sám pan prodejce.

Tak, to je pro dnešek všechno, v mé ježčí sbírce je tedy zase dalších 14 ježčích obrázků od vás. Všem ještě jednou moc děkuji, že si na mne vůbec vzpomenou a pošlou.

Zdravím všechny s tím, že u nás svítí sluníčko, což nebylo asi původně v plánu. Krásný den přeje Ježurka

Co vy a volby?

5. října 2016 v 15:41 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Vím, že jsem si tímto tématem možná naběhla, ale když z televize slyším, kolik nás ty volby vždycky stojí, tak si říkám, za co ty strany utrácí tolik peněz? Dobře, dělají besedy, mýtinky, to bych ještě pochopila. Ale proč nechávají tisknout třeba tolik materiálů o tom, koho máme volit, jaký mají svůj volební program?

Já vidím ve schránkách, jak to málokdo čte (včetně mne), materiály končí většinou v bedně s odhozenými letáky. Jestli chce být volič odpovědný a prostudovat si všechno o straně, kterou chce volit, prosím. Já si ale stejně myslím, že jestliže sleduje politickou scénu a vidí situaci, jaká je, tak buďto:

- nejde volit vůbec s tím, že to nemá cenu nebo
- má už dávno "svoji" stranu vybranou.

Nepotřebuji číst kupu planých slibů na to, abych věděla, kterou stranu budu volit. Mám známou (a věřím, že je jich dost), která snad ještě nebyla u voleb po revoluci, protože nemusí a je jí to prý jedno. My, co nám to jedno není, tak volíme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jak to dopadá? Stejně většinou jinak, než jsme si představovali, protože se strany moc neshodnou.

Taky je mi pak líto, kolik peněz dostane strana za každý platný hlas od státu. To se mi zdá taky nefér, ale myslím, že už se o tom ve sněmovně mluvilo, ale tím to asi skončilo.

Takže o víkendu se zase ukáže, kdo nás nejvíce "okouzlil" a jak to všechno skončí. Hlavně, aby to dopadlo tak, aby se mohlo konečně investovat do budoucnosti našich dětí a vnoučat. My, senioři, už toho tolik nepotřebujeme, ne?

Tak všem, kteří půjdou k volbám přeji, aby vybrali dobře. Já se také budu snažit.

Abych vám nakonec aspoň trošku ukázala dnešní počasí u nás, vypůjčila jsem si krásné fotky od jedné obyvatelky našeho městečka.




Krásné, že? Moc děkuji autorce.

To ale bylo v pravé poledne. Momentálně prší, jen se leje a fouká studený vítr. Mějte se krásně i tak. Jažurka

To už tu dlouho nebylo

3. října 2016 v 16:18 Kočičky a jiná zvířátka
Už se mi zdálo, že se něco děje s kočičáky, tak jsem se ptala vnučky, protože dlouho od ní nepřišla žádná fotka, jak si tam s těmi kocourky žije. Bylo to jednodušší, než jsem myslela. Lada měla rozbitý mobil, kterým fotí a musela čekat, až jí ho opraví. Tak jsme se dočkaly obě, ona opraveného mobilu (tedy doufám) a já fotek.

Tak se zase kochejte, kočičky jsou super jako vždy a v pohodě.

Aspoň pacičku mi dej..

můžeš mne i podrbat pod bradičkou.

Jeden kouká nahoru, druhý dolů, ale oba jsou rádi na okně

teď schovaní za závěsem, krásné siluety.

Krásný ksichtík, že ano?

Prve soustředění, teď už jen tak, lážo plážo

Koukám, co to máš v ruce a bliká to. Není to asi nic dobrého, že???

Už mne to tu nějak nudí, asi si zdřímnu.

Jen to tak vypadá, nebo se fakt kocourek šplhá nahoru?

Na co se asi tak soustředí?

A zase ta unavená očička. Tak pro dnešek necháme kocourky spát.

Vida, tak Juliánek i Floriánek jsou stále v pohodě jako jejich panička a já jsem spokojená taky. Krásný podvečer přeji i kocourkům a vám všem. Ježurka