Kdo vlastně jsem?

25. září 2016 v 13:34 |  TÉMA TÝDNE
Na tuto otázku určitě nejvíc budou reagovat mladí lidé, kteří ještě opravdu neví, jak to bude dál a jestli jsou na správné cestě.

Já, v mém seniorském věku už vím, co jsem, ale také co jsem chtěla být a nepovedlo se. Chtěla jsem být vždy s jedním manželem do konce života, jako byli mí rodiče. Partner to viděl jinak.

Nechtěla jsem studovat, vlastně ani dnes dost dobře nevím, proč jsem po základní škole nechtěla jít dál. Něco jsem si namlouvala jako že naši by to neutáhli. Maminka byla nemocná, měla jsem mladší sestru a právě se mi narodil malý bráška. Jezdila jsem tedy jen na nějaké kurzy jako je psaní na stroji a těsnopis třikrát týdně a mezitím jsem pomáhala se starat o brášku. V patnácti letech jsem šla pracovat.

Pak mezi "dospělými" mi spousta věcí došlo a viděla jsem vše jinak. Tenkrát stačilo mít dva roky praxe a mohla jsem se přihlásit na večerní školu. Tak jsem šla do toho a v sedmnácti jsem začala studovat střední školu. Ovšem s tím, že jen na dva roky.

Zase bylo všechno jinak. Tenkrát jsem poznala mou první lásku, mého prvního manžela, který také studoval při práci a ten mne přesvědčil. Přihlásila jsem se tedy k dalšímu studiu, které jsem zakončila maturitou. Je pravda, že jsem se mezitím stačila vdát, porodit syna a když mu byl rok, odmaturovala jsem.

Stačila jsem se také odstěhovat víc jak tři sta km daleko od domova s manželem a malým dítětem kvůli bytu na druhý konec světa, jak já říkám. Bez rodiny, bez peněz, ale tenkrát jsem si myslela, že mi patří svět, byla jsem zamilovaná, šťastná, měla jsem vytoužené dítě.

No, už dávno vím, že není všechno zlato, co se třpytí, že se v životě vždy nedaří a že manžel není vždy věrný a ten pravý.

Vím, že jsem si mockrát dávala otázku, ne kdo vlastně jsem, ale proč se mi v životě moc nedaří a hlavně za co mne život tak trestá. Pak se stačilo pořádně podívat okolo a bylo jasné, že zdaleka nejsem sama a ani jediná, kdo má v životě problémy. Že je nás mnoho a problémů mají lidé daleko víc a horších.

Nakonec se to všechno srovnalo tak, že až vlastně "na stará kolena" jsem konečně spokojená a šťastná, že mám tak skvělou rodinu. Určitě se to všechno muselo stát, aby mne to posílilo a abych si uvědomila spoustu věcí.

Dnes na tuto otázku KDO VLASTNĚ JSEM odpovím jasně. Starší, spokojená seniorka, která má problémy jako řada ostatních, ale mám milujícího manžela, skvělé děti a milionová vnoučata - to je můj svět a můj život. Ale i to tápání patří k životu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. září 2016 v 13:51 | Reagovat

Hezky sepsané.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. září 2016 v 13:53 | Reagovat

[1]:
Já na toto téma chtěl oživit svoji poklesslost:
"Jsem už jen poznámka od čarou", ale venku je dneska krásně, překrásně (=babí léto), tak jsem si to rozmyslel.

3 Joina Joina | Web | 25. září 2016 v 14:15 | Reagovat

Ta správná cesta se někdy těžko vybírá. Já přemýšlím, že se na podruhé příští rok pokusím o maturitu.
Ale ty problémy jsou nejhorší a plno lidí to moc nechápe, já mám taky problémy a často přemýšlím jenom nad sebou a nedochází mi, že i ostatní něco mají.
Jinak pěkně napsáno :)

4 Jitka Jitka | Web | 25. září 2016 v 14:25 | Reagovat

Libuško, shrnula jsi svůj život do jediného článku. Jistě to nebylo jednoduché, ale naše generace se dokázala poprat s lecjakou nepřízní osudu. Já se bojím o ty dnešní mladé.Většina rodičů se jim snaží umetat cestičky, většina, neříkám, že všichni, berou život dost povrchně a až přijdou vážné problémy, a ty přijdou, jejich zárodky už můžeme pozorovat teď, nebudou si s nimi vědět rady.

5 Cíťa Cíťa | Web | 25. září 2016 v 14:29 | Reagovat

To je zvláštní, jak v minulých letech střední škola nebyla tolik potřebná, zatímco dnes je skoro povinností :). Vážně zajímavé

6 Veronika Vé Veronika Vé | Web | 25. září 2016 v 15:40 | Reagovat

Moc krásný a dojemný článek. Přeji vám, ať se daří i nadále a ať jste šťastná a spokojená!

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. září 2016 v 15:49 | Reagovat

Zvláštní téma. Ano, je to tak. Málokdo má svoji životní cestu přímou. I se stromem je to tak - jeden výhon může strom zesílit, ale pokud jej postihne úraz, strom musí sklonit hlavu a vytvořit si ze záloh další rozvoj. Je to tak i s lidmi. Ty jsi z nesnází vytěžila dobrý život a to ti přeju. Jsi bohatší o poznání, ale i o další zázemí rodu. Ať se tobě i dalším daří dál :-)

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 25. září 2016 v 15:56 | Reagovat

Na startu se to moc nepovedlo, ale další průběh života už byl úspěšný. Máš skvělou rodinu, co víc si přát! Samozřejmě zdraví a po všech peripetiích poslední doby ti ho přeju moc a moc :-)  :-)  :-)

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 25. září 2016 v 16:12 | Reagovat

Milá Ježurko, moc hezky jsi shrnula, co život obnáší... :-)

10 věrka věrka | 25. září 2016 v 16:25 | Reagovat

Řekla bych, že jsi to vše shrnula moc dobře. Začátky ač zamilovaná se nepovedli tak jak sis nakonec přála, ale vše dobře dopadlo a to je fajn. Rodinu včetně manžela máš výbornou a to je ten nejlepší základ pro spokojenost. moc ti to přeju. :-)

11 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 25. září 2016 v 18:03 | Reagovat

Noooooo a třeba i takhle
http://alka-fejetony.blog.cz/1609/a-hlavne-kdo-budu

A ano, v životě se kdekomu nedaří, já k tomu říkám: všude chleba o dvou kůrkách.
A život, co nás trestá ?
Prostě život není spravedlivej (ba přímo: život dokáže být pěkná sviňa), ale řekl někdy někdo, že život je spravedlivý?
Žijme to, co máme - a jak nejlíp umíme. ;-)

12 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. září 2016 v 18:13 | Reagovat

Tak tak, každý z nás má nějaký ten problém, se kterým se pere, někdy dokonce i roky, ale po nějakém čase vždy přijde ta šťastnější část života...pršet nemůže věčně. :)

13 daniela daniela | E-mail | Web | 25. září 2016 v 19:40 | Reagovat

Libuška, krásne si to napísala! Ľudia majú rôzne problémy a keď sa okolo seba rozhliadneme a vidíme aj tie problémy, uvedomíme si, že tie naše nie sú najhoršie. Ide vždy len o to, ako sa na ne pozeráme a najlepšie je tým, ktorí sú optimisti a veria v lepšiu chvíľu. Prešla si si svojim a výsledok je dôležitý - si spokojná v kruhu milovanej rodiny! To je ŠŤASTIE!

14 Zdena Zdena | Web | 25. září 2016 v 19:53 | Reagovat

Milá Libuško moc si vážím tvých moudrých slov. Život není jednoduchý, ale přece jen je moc krásný. Někdy se nám dovede pěkně zamotat, ale i tak si vážím každičkého dne. Přeji ti krásné dny. Z❤❤

15 Jája Jája | E-mail | Web | 25. září 2016 v 21:17 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala,také bych chtěla abych to mohla také tak napsat.... :-)

16 Hanka Hanka | 25. září 2016 v 23:54 | Reagovat

Já se budu asi odlišovat, ale není to myšleno zle. Mi se nelíbí, že jsi nechtěla studovat, to je nezodpovědné, to mi neříkej, ani se nevyučit? A v 15 jít pracovat? Promiň, nechci tě vůbec urazit, ale jak asi taková práve vypadá? Říkám to při plném vědomí a svědomí. Jen si to uvědomte. Opravdu mnohé nechápu. [:tired:]  :D  :D

17 Hanako Hanako | 26. září 2016 v 12:24 | Reagovat

[16]: Nevím, jaký jsi ročník narození. Jsem s Libuškou stejná válečná generace. Školní docházka končila ve čtrnácti a učebních oborů pro dívky moc nebylo, i moje některé spolužačky šly pracovat do průmyslu bez vyučení. Naučily se jednoduché práce a pracovaly jako dospělí 8hodin. Žádná zkrácená pracovní doba - křečové žíly, bolavá páteř, ženské problémy ve starším věku, to byl důsledek. Dost rodičů nepovažovalo vzdělání dívek za potřebné, přeci se vdají. :-(

18 Ježurka Ježurka | Web | 26. září 2016 v 13:24 | Reagovat

[1]:[2]: To mám ale štěstí, že?
[3]: Určitě ti budu držet palce, ať tu maturitu dáš. Dnes je to bez ní na nic.
[4]: Pravda, dnes se to všechno tak nebere, ale taky si nemyslím, že je to vždy správné.
[5]: Pravda, potřebná tak moc nebyla, ale lepší, kdo ji vystudoval. Tak jako já jsem si to včas rozmyslela.
[6]: Děkuji, je to od tebe milé.
[7]: Díky moc, Kitty. Konec dobrý....
[8]: Právě, Evičko, ještě to zdravíčko aby chvíli sloužilo, já vím. Jinak díky.
[9]: Děkuji moc.
[10]: Jsem ráda, že to vše dopadlo takhle. Ale dlouho jsem byla špatná. Byl to můj první kluk a zklamal moc.
[11]: Přesně tak, život není vždy spravedlivý, ba co ještě - někdy je hodně krutý, ale co s tím? Nic, snažíme se stále.
[12]: Právě, taky věřím, že to sluníčko jednou vyjde.
[13]: Danielko, krásně jsi to vystihla.
[14]: Zdeňulko, taky moje krédo. Život je krásný a děkuji za každý den.
[15]: Určitě se to povede. Musíš věřit.
[16]: Částečně ti odpověděla Hanako. Jen dodám, že jsem udělala státnice z psaní na stroji a těsnopisu a pak jsem nastoupila jako sekretářka v jedné malé firmě tam u nás. Nakonec jsem ale vystudovala, tak není proč mentorovat. Ve 14 letech jsem vyšla, narodil se malý bráška, peněz nebylo moc, tak se to všechno zamotalo. Důležitý je konec, ne? Snad jsi to četla celé.
[17]: Já moc děkuji.

19 signoraa signoraa | Web | 26. září 2016 v 15:19 | Reagovat

Libuško, napsala jsi moc krásné vyznání.
Souhlasím s tebou, že život není jen procházka růžovou alejí, nebo vznášení se na obláčku a proplouvání životem. I to trápení, které občas přijde, k životu patří. A jak sama píšeš, ty kotrmelce, které v životě přijdou, nás posílí. :-)

20 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 27. září 2016 v 15:47 | Reagovat

Krásně jsi to vystihla. Život prostě nikdy není peříčko.

21 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. září 2016 v 17:57 | Reagovat

jak zpívá Pavel Dobeš ...že by to bylo podezřelé, kdyby člo všechno jen vesele...dobrý článek ;-)

22 Otavínka Otavínka | Web | 27. září 2016 v 20:07 | Reagovat

Moc pěkný článek. Ano, tak to bývávalo, že holky studovat nemusejí, protože až se vdají povedou domácnost. Tento názor přetrvával i později, záleželo na rodičích jak to berou.Já osobně měla kliku, že se mi splnil sen a práci jsem měla jako koníčka.

23 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 27. září 2016 v 22:46 | Reagovat

Moc mile sepsané. :) A hlavně je krásný, že si uvědomujete to, co si uvědomujete. A že jste nakonec velmi šťastná! :)

24 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 28. září 2016 v 14:52 | Reagovat

Jsi prostě skvělá! :-)

25 Ježurka Ježurka | Web | 28. září 2016 v 15:35 | Reagovat

[19]: Je to tak, ale zas těch kotrmelců nesmí být příliš, na?
[20]: [21]:[23]:[24]: Díky moc.
[22]: Já jsem to nakonec taky zvládla a dělala jsem to, co mne bavilo.

26 Péťa Péťa | Web | 12. října 2016 v 13:25 | Reagovat

Nikdo si asi úplně nemůžet na takovou otázku odpovědět, dokud není všechno za ním. Každý náš čin a rozhodnutí nás formují a mění, takže nakonec jsme někým docela jiným, než na začátky. I chyby nás posouvají vpřed a přestože to často bolí, vždy z toho nakonec něco vzejde. Někdy je to dobré, někdy ne. Ale stojí za to bojovat.

27 yourcupoftea yourcupoftea | 9. února 2017 v 20:16 | Reagovat

Strašně moc se mi lbí Připomíná mi to babičku, od které jsem daleko a aspoň takhle mám pocit, že sem jí blíž :) Jste skvělá :-)

28 yourcupoftea yourcupoftea | 9. února 2017 v 20:17 | Reagovat

Omlouvám se, nevšimla jsem si, že se mi část textu odmazala :O Chtěla jsem říct, že se mi moc líbí, jak píšete a povídáte :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama