Září 2016

Moje doktorské kolečko

30. září 2016 v 15:03 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem doma z nemocnice víc jak šest týdnů, ale stále ještě musím chodit po doktorech, na kontrolní vyšetření, do poradny a tak.

Když jsem se vrátila domů, musela jsem si chronologicky napsat seznam doktorů, kam mám jít, kdy se mám objednat a už se modlím, aby tomu byl konec a hlavně, aby to skončilo vše v pořádku, aspoň přiměřeně k mému věku. Ještě včera jsem se byla objednat na poslední vyšetření, ovšem hodně důležité.

Z nemocnice jsem se tedy vrátila 12. srpna v pátek a hned další pondělí jsem se už měla objednat na prvním vyšetření.

Vše si pečlivě zapisuji do diáře, tak mám přehled kdy a kde jsem byla.

Hned v pondělí jsem se musela objednat u mé praktické lékařky, kterou máme mimo město. Měla jsem přijít v úterý
16. 8. Paní doktorka vše pečlivě prostudovala, celou obsáhlou propouštěcí zprávu a zpátky mne poslala domů sanitkou, když viděla, jak mi je. Nejen že to bylo krátce po operaci, ale ty bolesti páteře byly opravdu dost nepříjemné.

A když jsem se ještě tento den objednávala telefonicky do nefrologické poradny, chtěla po mně sestřička, abych přijela hned příští týden. Bylo to pro mne hodně těžké, protože jsem po tom dlouhém ležení na té strašné posteli v nemocnici, byla opravdu hodně špatně s páteří. Řekla jsem tedy, že to s přestupováním MHD nezvládnu a sestřička byla tak hodná, že pro mne poslala sanitku. To jsem jela tedy

24. 8. jen na odběry a hned za dva dny, tedy
26. 8. do poradny za panem primářem, aby zjistil, jak jsou na tom moje ledviny po těch dialýzách. Sestřička mi hned zase poslala sanitku a prozradila mi, že mám výsledky odběrů krve a moči jako úplně zdravý člověk. To byla první dobrá zpráva za poslední dny. Pan primář mne pozval na další kontrolu až na únor příštího roku. To je myslím dobré.

Tím, že to v té nefrologické poradně opravdu šlo rychle včetně odvozu domů, tak jsem ještě tento den stihla neurologii, kde mne sestřička vzala jaksi navíc, protože já jsem to fakt hodně potřebovala. Čekalo mne tedy chození na obstřiky páteře obden, celkem šestkrát.

1. 9. jsem byla na urologii. Pan doktor si také pečlivě přečetl zprávu a bohužel, pro mne žádná dobrá zpráva. Zjistil mi opět zánět močových cest a nasadil na tři týdny antibiotika, která prý jsou šetrnější, protože já je nesnáším. Ach jo.

7. 9. jsem byla objednána na CT hrudníku, protože jak jsem byla v nemocnici na RTG plic, tak se jim tam něco nezdálo. No, nevím, jestli může být ještě i tak starší člověk zcela v pořádku.

26. 9. jsem se na třetí pokus dostala na internu k mému lékaři, abych se poradila, jaké léky musím brát, protože mi žádné nedělají dobře a léky jako kardiakovi mi změnili a také jsem potřebovala napsat nové.

Měla jsem se také prý objednat na kontrolní ultrazvuk břicha a pánve. Ovšem můj internista má tento přístroj v ordinaci, tak se na mne prý podívá. Už při čtení (no, čtení bych tomu neřekla, spíš jen takové prolétnutí) zprávy z nemocnice měl různé nepříjemné připomínky, které jsem já nemohla ovlivnit. Třeba jako proč mne operovali takto a ne klasicky, že to je lepší říznout a udělat vývod Plačící, jestli mne poslali na onkologii a proč ne, jestli jsem chodila na ozářky ap. (histologie přitom byla v pořádku - tam už se asi nepročetl). Dost mne to vzalo.

Pak mi dělal to ultrazvukové vyšetření a najednou říká, že tam mám kouli, abych se podívala. Prý mne píchne do břicha a zjistí, jestli je to cysta, tak jí propíchne a nebo vezme vzorek, bude-li to něco jiného. No, já jsem asi byla dost vyjevená, tak řekl, že počkáme. Přitom v propouštěcí zprávě mám také psáno, že mám na játrech cystu. Asi fakt neumí číst.
Doufám, že mi věříte, že jsem odešla docela rozhozená a měla jsem z něj špatné spaní. Přitom je to jinak příjemný lékař, asi neměl svů den, či co. Pak mi řekl, až budu mít po vyšetření v gastro poradně po té mé operaci, tak abych se přišla ukázat.

29. 9. jsem měla zapsáno, že mám jít na kontrolu na urologii po dobrání antibiotik. Přišla jsem tam, odevzdávám sestře poslední záznam a ona ani na to nekoukne a hned na mne spustí, jestli je 22.9.? Já říkám proč, že jsem měla mít kontrolu až toho 29. 9., ale ona říkala, že ne, že už před týdnem. No, asi jsem to tedy popletla, ale měla jsem to tak zapsané u sebe, ale ona mi hned naordinovala další termín příští týden. No, za blbost se platí, tak tam musím v úterý znovu. Přitom tam je stále stejně hodně lidí, tak nechápu.

Ještě tento den odpoledne jsem jela do Mostu do nemocnice, abych se objednala na to důležité vyšetření, jak dopadla operace, kam jsem se měla hlásit tři měsíce po ní. Jsem objednaná na 25. 10., tak uvidíme.
Současně jsem musela zajít znovu na CT. Tam mi při mé poslední návštěvě sestřička slíbila, že nález pošle mému internistovi, žádanku jsem měla ještě z nemocnice. Prý to není problém - a byl. Nález tam neposlali a když jsem tam volala, tak prý jej zásadně posílají tam, kdo mne tam poslal. Ale vydali mi naštěstí kopii.

Takže je to slušná rekapitulace, že? A to ještě není konečná. Příští týden tedy urologie, pak vyšetření tlustého střeva, ale jen opatrné a pak se vším na internu. Hlavně mi držte palce, ať už to všechno jednou skončí.

PS: Ještě jsem zapomněla, že jsem byla s dcerou v úterý, tedy 27. 9. na mamografu. Zatím vždy OK, ale vždy mám "bobky".

Slavnosti v Litvínově

28. září 2016 v 15:53 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Uteklo to jako voda. Už je zase konec září a u nás se konají Svatomichaelské slavnosti. Svátek patrona města Michaaela archanděla se slaví už dlouho, ale letos jsem musela konstatovat, že už upadá. Slaví se i v kosteke, který je zasvěcen svatému Michaelovi, koná se tam mše svatá a koncert vážné hudbny. Náměstí, kam jsme se dnes po obědě na chvilku s manželem vydali, patří staročeskému jarmarku a celodennímu programu, kde jsme zachytili část hudební produkce. Akce se konají i v místním zámku a galerii.

To je náš kostel, ale fotku jsem si raději vypůjčila z netu.

Jak jsem psala, šli jsme jen projít náměstí, ale ani lidí tam nebylo jako dřív, stánků jen poskrovnu a nic moc extra. Myslím, že si tam hlavně užily děti a pak ti, co mají rádi klobásy, pivo a jiné dobrůtky. Také pečiva tam bylo dost, moc jsem toho nefotila. Byly tam na tom kousku tři stánky s kořením.

Taky fůra srdíček, jen by mne zajímalo, kolik toho prodají a co s tím zbytkem, že?

Dobrůtek dost, ale u stánku nikdo.

Nějaké blbinky pro děti, ale taky to nikdo nekupoval.

A další perníčky

A zase pečivo.

Tady bylo hemžení kolem pódia, něktěří seděli na lavicích a čekali na další program.

Tady byl stoleček a židličky pro děti, aby mohly tvořit, ale nikde ani noha.

Na skákací konvici bylo pár dětí, ale bývávalo to mnohem lepší.

Tak jsme se trošku prošli a pak jsme se museli posadit a čekat na autobus. Asi bude brzy změna počasí, protože manžel nemohl na koleno a co mně dělala páteř, to raději ani neříkám.

No, tak jsme viděli, nekupovali jsme nic, ale aspoň jsme trochu vyvětrali. Dnes to sluníčko moc není, jen občas na chvíli vykukuje, ale když svítilo, bylo krásně. Měli jsme jen krátký rukáv.

Krásný bytek svátečního dne všem přeje Ježurka

Můj první koncert vážné hudby

26. září 2016 v 14:47 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Asi tak před čtrnácti dny mi přišla od vnuka Toma na FB pozvánka na koncert. A to ne ledajaký.

Tou všechno začalo.

V mužském sboru, který byl složený z absolventů a studentů gymnázií Litvínov a Teplice totiž byl i vnuk Tom. Domluvily jsme se s dcerou, že se zúčastníme a dokonce nám Tom sehnal Čestnou vstupenku.

Měli jsme dvě místa vpředu v šesté řadě, byla na jméno.

Dostali jsme u vchodu i tuto brožurku, kde je všechno uvedeno a řádně popsáno včetně jednotlivých části Oratoria. Akce se konala k poctě 700. výročí narození Karla IV. a hudbu složil sbormistr plk. Jan Zástěra.

Tuto fotku jsem si vypůjčila i internetu, protože tam to moc fotit nešlo, bylo tam dost šero. Tak mladý a tak šikovný!

Oficiálně se vše týkalo Korunovačního řádu českých králů a královen. Protože jsem nikdy na koncertu vážné hudby vlastně nebyla, tak jsem i poučena, že celé Oratorium, které má devět částí, se hraje bez potlesku. Ten ale potom stál zato. Dlouhotrvající potlesk i ve stoje a doslova narvaný klášter řekl vše. Nikdy bych před tím nevěřila, že v nevelkém Oseku se může najít tolik milovníků vážné hudby. Byla jsem mile překvapena a říkala jsem si, proč jsem šla na takovou akci až nyní. Určitě bych si to užila už dávno. Občas jsme se s dcerou jen tak na sebe podívaly, bylo jasno, měly jsme často obě "husí kůži", protože to bylo opravdu nádherné a já osobně i slyšela jak troubí trubači na hradbách hradu.

Zkoušely jsme fotit, ale tedy přiznávám, že nic moc. Ale aspoň pár fotek z vnitřku kláštera, který je mimochodem krásný, jen škoda, že po opravě ještě nebylo odstraněno lešení.

Tady je vidět, že seděli lidé až za mříží, v lavicích a my vpředu jsme měli přistavené židle.






To je jen pár fotek interiéru.

Tady je aspoň trochu vidět členy hudby

a tady je sbor z mladých zpěváčků. Opravdu to líp nešlo, omlouvám se. Tam vlevo stojí i náš Tom. Ale kouká mu jen kousek obličeje.

Taky jsme se snažily s dcerou fotit klášter aspoň trošku zvenku, ale je opravdu hodně rozsáhlý, tak aspoň něco.


Uvnitř bylo spousta vozidel, dokonce i autobusy.

Tak, rozloučily jsme se s klášterem a vstřebávaly jsme zážiitky. Cestu zpět s námi už absolvoval i Tom.

Na parkovišti byla kočička. Já na ni zavolala a ona šla. Tak jí Tomík šel hladit, než jsem vylovila foťák.

Tak to byl můj krásný kulturní zážitek ze včerejšího podvečera. Díky všem, kteří se o to zasloužili. Nejen aktéři koncertu, ale i dcera, která mne tam odvezla a také hlavně Tom, který mne na tuto akci pozval.

Vám všem bych taky přála něco tak krásného, co nás nabilo energií. Vaše Ježurka

Kdo vlastně jsem?

25. září 2016 v 13:34 TÉMA TÝDNE
Na tuto otázku určitě nejvíc budou reagovat mladí lidé, kteří ještě opravdu neví, jak to bude dál a jestli jsou na správné cestě.

Já, v mém seniorském věku už vím, co jsem, ale také co jsem chtěla být a nepovedlo se. Chtěla jsem být vždy s jedním manželem do konce života, jako byli mí rodiče. Partner to viděl jinak.

Nechtěla jsem studovat, vlastně ani dnes dost dobře nevím, proč jsem po základní škole nechtěla jít dál. Něco jsem si namlouvala jako že naši by to neutáhli. Maminka byla nemocná, měla jsem mladší sestru a právě se mi narodil malý bráška. Jezdila jsem tedy jen na nějaké kurzy jako je psaní na stroji a těsnopis třikrát týdně a mezitím jsem pomáhala se starat o brášku. V patnácti letech jsem šla pracovat.

Pak mezi "dospělými" mi spousta věcí došlo a viděla jsem vše jinak. Tenkrát stačilo mít dva roky praxe a mohla jsem se přihlásit na večerní školu. Tak jsem šla do toho a v sedmnácti jsem začala studovat střední školu. Ovšem s tím, že jen na dva roky.

Zase bylo všechno jinak. Tenkrát jsem poznala mou první lásku, mého prvního manžela, který také studoval při práci a ten mne přesvědčil. Přihlásila jsem se tedy k dalšímu studiu, které jsem zakončila maturitou. Je pravda, že jsem se mezitím stačila vdát, porodit syna a když mu byl rok, odmaturovala jsem.

Stačila jsem se také odstěhovat víc jak tři sta km daleko od domova s manželem a malým dítětem kvůli bytu na druhý konec světa, jak já říkám. Bez rodiny, bez peněz, ale tenkrát jsem si myslela, že mi patří svět, byla jsem zamilovaná, šťastná, měla jsem vytoužené dítě.

No, už dávno vím, že není všechno zlato, co se třpytí, že se v životě vždy nedaří a že manžel není vždy věrný a ten pravý.

Vím, že jsem si mockrát dávala otázku, ne kdo vlastně jsem, ale proč se mi v životě moc nedaří a hlavně za co mne život tak trestá. Pak se stačilo pořádně podívat okolo a bylo jasné, že zdaleka nejsem sama a ani jediná, kdo má v životě problémy. Že je nás mnoho a problémů mají lidé daleko víc a horších.

Nakonec se to všechno srovnalo tak, že až vlastně "na stará kolena" jsem konečně spokojená a šťastná, že mám tak skvělou rodinu. Určitě se to všechno muselo stát, aby mne to posílilo a abych si uvědomila spoustu věcí.

Dnes na tuto otázku KDO VLASTNĚ JSEM odpovím jasně. Starší, spokojená seniorka, která má problémy jako řada ostatních, ale mám milujícího manžela, skvělé děti a milionová vnoučata - to je můj svět a můj život. Ale i to tápání patří k životu.

Bude to někdy vypadat jak dřív?

23. září 2016 v 15:11 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Před týdnem jsem napsala článek o tom, jak se u nás kope před i za barákem, že jsme pomalu jak na ostrově. Vím, že jsou opravy potřebné a tudíž nutné, ale spíš mi vadí to tempo. Včera bylo ještě taky poměrně hezky, tak jsem vyprala letní věci a přitom, jak jsem je věšela na balkoně, tak jsem koukala, jak "pracují" dělníci vedle u vchodu. Celou dobu stáli u auta a diskutovali. Tak nevím....

Ještě jsem slíbila, že popíši, jak to bylo s tou vodou. Původní sdělení, že nepoteče voda v tomto týdnu od 8,00 do 14,00 hod. se ukázalo jako blbost. Když v pondělí voda normálně tekla celý den, nevěděla jsem, co si o tom myslet. Když jsme se vydali v úterý ráno na nákup, vyrážíme před osmoou, tak jsme si říkali, co bude. Ale když jsme stáli na autobus, který staví naproti vchodu vedle, tak jsme viděli, že všude na dveřích mají ještě jedno oznámení, jen u nás nic. Jen to původní. Když jsme přijeli z města, šla jsem se podívat vedle na vchodové dveře a tam bylo sdělení, že voda nepoteče ten den, tedy 20.9. do 15,00 hod. No, nějakou vodu jsme měli natočenou, ale proč to nevíme my v našem vchodě a ostatní ano a je to konečná? Pak jsem si řekla, že jsem konečně pochopila, jak to bylo myšleno, Ne, že nepoteče voda celý týden, ale v tom týdnu někdy...?! No, to je tedy dobrý a to jsme měli štěstí, že jsme si toho všimli vedle a že jsme počítali s celým týdnem. Jinak bychom se nedozvěděli nic a to by bylo horší. Protože jsem viděla, že práce zdaleka rychle nepokračují, raději jsem tu vodu nechala až do dnešního dne. Taky jsem mohla normálně denně vařit, na úterý jsme měli svíčkovou od neděle, takže to vlastně vyšlo. Na oběd jsme nikam nemuseli.

Tak a teď vám ukáži, co se za ten týden před i za barákem změnilo.

Foto je ze včerejška, když jsem věšěla to prádlo. Vidíte taky ten fofr?

Tady jsem fotku trošku přiblížila, aby bylo dobře vidět.

To je fotka z dnešního dopoledne.

Taky přiblíženo. Vidíte rozdíl? Ani moc ne, že? Kabel už není namotaný, ale leží na zemi. Díry stejné.

No a takhle to vypadá za barákem. Ani se nemusíte koukat na ty fotky před týdnem. Jen tam přibylo pár hromad navíc.

A ještě z druhé strany. Kdyby začalo náhle mrznout nebo nedej Bože napadl sníh, budeme tu krásu tady mít ještě hodně dlouho.

Tak teď jen doufám, že aspoň už žádná omezení nebudou a že se něco brzy změní. Ale naděje umírá poslední.

Krásný víkend vám všem přeje vaše Ježurka

"Hujerovic" v zahraničí

21. září 2016 v 16:11 VÝLETY
Dost odvážný nadpis, já vim, ale v poněkud mini složení jsme si vyjeli včera odpoledne kousek za hranice. Dcera mi v pondělí volala, že mají v autě dvě místa volná, tak jestli s nimi nechceme jet jen kousek za Cínovec do Německa si zase jednou nakoupit to, co nám chutná a také to, co se vyplatí.

Když jsem si povídala se synem na Skype, tak jsem se pochlubila, že jedeme a prý se chtěli včera odpoledne se snachou na chvíli zastavit. Škoda, myslela jsem si, také je rádi vidíme. Syn měl ale super nápad. "Co kdybychom jeli s vámi?" "No jasný, žádný problém, pokud pojedete svým autem, napsala jsem mu", tak jsme před třetí hodinou odpolední vyjeli.

Opravdu to není daleko a vždy tam vidíme další Čechy, je vidět, že tam nás jezdí víc a asi tak jako dcera, má většina z nich otestováno, co koupit.

Venku krásně svítilo sluníčko, počasí nám tedy přálo a v autě to krásně hřálo. V Německu bylo ale přece jen trochu chladněji, ale my zase venku nechodili, jen z auta do obchodu. Tedy vlastně do dvou a jelo se domů. Üplně doma jsme byli v pět odpoledne. Neutráceli jsme zase tolik, nakoupili jsme cca za sedmnáct euro. Ale třeba takovou aviváž ani ne za euro - 1,5 l, která navíc voní kokosem, no nekupte to.




Tak, to je všechno. Nejvíc Je vidět, že jsme koupili sýrů. Jednu lahev vína, budeme-li schopni ji konzumovat na naše 35. výročí svatby, které máme v říjnu. Hezky jsme si to s mladými užili a byli jsme všichni spokojeni.

A syn se snachou si přišli "pokecat" dnes odpoledne. Před chvílí odešli, tak byla zase dvě příjemná a hezká odpledne. Další akce jsme si domluvili dopředu, tak bude zase dobře.

Příští týden ještě ne, to mám naplánované tři návštěvy lékařů, pořád ještě pokračují kontroly a různá vyšetření po návratu z nemocnice. Ale teď jsem se trochu nabila energií, tak to bude určitě OK.

Všem přeji také tak krásné dny. Vaše Ježurka

Poznámka ke dni a další ježečci

19. září 2016 v 17:07 JEŽCI
Než vám ukáži další ježečky, které jsem dostala emailem, tak musím něco říct. Psala jsem, že tento týden nám přes den nepoteče voda, oznámení visí na domovních dveřích.

No, akorát jsme si zbytečně odčerpali vodu. Začalo to tím, že jsem ráno zjistila, že špunt ve vaně asi nedoléhá, protože za chvíli tam bylo vody podstatně méně. Zkusila jsem ho víc zatlačit, ale než jsme se vrátili z města domů, voda zase utekla. Bylo devět hodin, voda stále tekla, i když měla být od osmi zastavená, tak manžel tam pod ten špunt dal hadr. A jak to dopadlo? Odstávka se dnes nekonala. Tak nevím, měli dělníci modré pondělí a proč nás aspoň stejnou cestou neinformovali? Uvidíme zítra, doufám, že si nedělali legraci a nebo to o to neposunou.

A teď už další várka krásných ježečků, které mi přišli emailem. V podstatě se jedná jen o dvě blogerky, které byly tentokrát tak pilné a vzpomněly si na mne. Díky moc oběma.

Ježek od Jarmilky z Pinterestu má č. 229

Další krasavec je taky vypůjčený z Pinterestu a poslala ho opět Jarmilka, dostal č. 230

A č. 231 má v jedné várce zaslaný ježeček též od Jarmilky

č. 232

č. 233

Č. 234


Č. 235

Č. 236

i č. 237, všechny tyto ježčí obrázky mi nasbírala a poslala ze své dovolené Renátka. Máme to i s popisky.

Jarmilka poslala také tohoto krasavce z filcu, má č. 238

a tento je krasavec, co? Dostal č. 239, je jak ten filcový z Pinterestu a je háčkovaný a téř od Jarmilky.

Jarmilce i Renátce moc děkuji za ty nádherné ježečky, které ukládám do sbírky - sekce emailoví ježci v PC.
Ještě vám zde dám moji rekapitulaci. Teď si všechny ježky ihned zapisuji a čísluji, tak je to jednodušší.
Tedy mám :
239 obrázků s ježky, které mi došly emailem a jsou uloženi v PC
244 skutečných ježečků mám uložené ve vitríně a různě po bytě
73 ježků z papíru, nebo v podobě knížky mám v zásuvce pod vitrínou.
556 ježků všech dohromady - to je už slušné, že?

Pro dnešek se loučí vaše Ježurka

Nový recept

17. září 2016 v 18:30 VAŘENÍ A PEČENÍ
Každý týden si kupuji časopis Překvapení, abych trénovala mozek tak luštím a taky si přečtu příběhy ze života. Bývají tam někdy zajímavé recepty a tento týden mne zaujal recept na muffiny se švestkami. Šla jsem tedy do toho.


Zas tak nic složitého to nebylo, ale asi jsem měla menší košíčky, protože se mi to do toho jednoho plechu nevešlo, musela jsem ještě tři přidat.

To už jsou muffiny upečené.

V receptu je psáno, že se má dát nahoru šlehačka a švestky, ale to je jen pro okamžitou spotřebu, tak jsem si to vyřešila po svém.

Měla jsem doma hotovou polevu a cukrátka na zdobení, tak jsem to zkusila, protože se mi to zdálo takové holé.

Toto je jeden kousek pro mne ke kávě. Manžel chtěl také jeden, ale pak si ještě přidal a prý to bylo výborné. To jsem ráda.

Recept na švestkové muffiny
150 g vypeckovaných švestek
280 g hladké mouky
špetka soli
1 lžíce prášku do pečiva
150 g moučkového cukru
2 vejce
85 g rozpuštěného másla
250 g podmáslí
1 lžička vanilkového cukru.

Švestky nakrájejte na malé kousky. Do mísy prosejte mouku, přidejte prášek do pečiva, vanilkový cukr a sůl. Cukr s kousky švestek lehce promíchejte a spojte se směsí. V kastrůlku rozpusťte máslo, vmíchejte podmáslí a rozšlehaná vejce. V misce a s moukou vytvořte důlek, vlijte do něj tekutou hmotu a opatrně spojte.

Tak, to je celé. Nahoru jsem tedy místo šlehačky dala polevu a taky dobrý.

Večer jsme si udělali sýrové toasty, které jsme neměli už dost dlouho a máme je rádi. Určitě to všichni znáte, je to také jednoduché. Na plátky veky se naplácá nastrouhaný sýr spojený s vejcem a tou stranou se to dá na pánev. To určitě neříkám nic nového.

Na prkénko jsem si nachystala zeleninu na ozdobu

a tady jsou ty dobrůtky.

Je to dost syté, tak já sním tak čtyři kousky a manžel tak sedm až osm. Ale vždy si nechá něco na později, najednou prý to je moc.

Tak jsme dnes nahlédli částečně do mé kuchyně, není to samozřejmě vše, co jsem tvořila, ale aspoň něco, že?

Od včerejšího večera u nás prší, tedy až na vzácné chvíle bez deště, ale už to bylo potřeba. Celý víkend prožijte dle svých představ a mějte se hezky za každého počasí, jak říká jeden moderátor počasí. To vám přeje Ježurka

Jsme jak na ostrově

16. září 2016 v 14:28 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Co se v posledních dnech děje kolem našeho domu, to tedy stojí zato. Nejen, že je pořád nějaký kravál, jak jezdí auta a bagrují bagry, práší se a tak, ale ještě jako bonus se těšíme na příští týden.

Abych to trošku uvedla na pravou míru. Už asi tak měsíc za naším domem řádí hlavně bagr, protože dělají prý novou kanalizaci a jak to tam dnes vypadá, jsem vám vyfotila z okna.
To je foceno včera

a to dnes. Hlína už pomalu mizí.
Tady byl krásný trávník, původně tedy hřiště, ale to už je dávno. Zkrátka krásná zeleň. Snad zase bude.

Už došli až ke konci našeho domu, ale zatím je to všude jako na staveništi.

Právě odváží auto přebytečnou hlínu a bagr se chystá pokračovat v úklidu.

Tak, to se děje za barákem a tento týden v pondělí jsme slyšeli nějaký hluk i z druhé strany domu, tedy od silnice. Vykoukla jsem z okna a uviděla jsem nejprve, jak tahají nějaký kabel či co, který nechali ležet po celé délce našeho domu.

Vidíte, je označený před vchodem, asi abychom o něj nezakopli.

A tady takové díry jak po bombě máme ob jeden vchod vykopané. Dokonce odstraňují i některé porosty, jako třeba stromeček.

Ale jestli si myslíte, že to je to hlavní, proč to sem dávám, tak to není všechno. Už v pondělí jsme také objevili na vchodových dveřích oznámení, že nám celý příští pracovní týden nepoteče doma voda, tedy od 8,00 do 14.00 hod a náhrada nebude zajištěna.

Že bychom z toho byli nadšení, to nejsme, to je jasný, i když chápu, že se opravy dělat musí. Teď hlavně přemýšlím, jak všude natočit vodu, na co všechno jí bude třeba kromě pití, vaření a záchodu. Aby jí bylo dost, nemám zkušenosti. Jen doufáám, že už nebudou ta vedra, protože pořádné mytí a sprchování je možné až po druhé hodině odpolední. A to ještě musíme věřit, že ty časy budou přibližně dodrženy.

Většinou nám od neděle nebo soboty něco zbude, jeden oběd bude tedy určitě zajištěn, ale co dál? Máme si s manželem udělat poznávací exkurzi po našich restauračních zařízeních? To ještě nevím, jak to nakonec dopadne, ale určitě jednou až dvakrát na ten oběd půjdeme, abych nemusela v těch provizorních podmínkách denně vařit.

Držte nám tedy palečky, ať to jde aspoň tak, jak je v plánu a nejsou už ta vedra. Vodu budeme příští týden asi vyvažovat zlatem.

Krásný víkend vám přeje Ježurka

Psaní o životě

14. září 2016 v 14:27 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Jen na úvod mého dnešního psaní o krásných knihách vám všem dlužím rozluštění mé poslední otázky. Většina z vás to poznala, že procházka byla v lázeňském městě Teplice. Ano, je to tak. Hodně se tam změnilo k lepšímu a budeme se tam muset s manželem zase brzy zajet podívat. Jen ještě nevím, kdy si na to troufneme, v těch vedrech určitě ne.

Dnes jsem si připravila krátké povídání o dvou knihách, které na sebe navazuji a o kterých mi řekla moje kamarádka Miluška i s odkazem na autorku. Jsou to knihy ze života, nejen vzpomínky dávné, ale i ty nedávné a hodně kruté. Píše o všem otevřeně, ale tak krásně, že se kniha čte jedním dechem a donutí člověka se opravdu zamyslet, trošku si jinak srovnat priority a my si uvědomíme, že jsme vděčni a děkujeme na každý den.



Kniha Máma je knihou vzpomínek na dětství, které měla autorka krásné a moc hezky píše o svých prarodičích, je vidět, že je milovala velkou láskou. Já jsem si přitom zavzpomínala také na své babičky, které jsem si ovšem tak moc neužila, ale také mi s nimi bylo dobře.


Kniha Velká máma vlastně navazuje na tu první, ale zde autorka píše o tom, jakou zákeřnou nemocí se spoustou bolestí si musela projít, vybavuje si u těchto situací vzpomínky z mládí i o tom, jak chtěla být "velkou mámou" s velkou rodinou a nádherně tam popisuje to, jak vysvětlovala své nejmladší dcerce to, jak na ni čekala, jak si ji vybrala, zkrátka je to opravdu "kniha s duší", jak se o ní píše.

Já si tyto knihy objednala přímo u Věrušky, je to zlatíčko, poslala je obratem a já jsem moc ráda, že jsem tuto autorku poznala aspoň přes ty knížky, to její nádherné psaní. Obrázky jsem si vypůjčila z jejího webu, kam se můžete také podívat.

Jen ještě dodám, že obě knihy si také "jedním dechem" přečetl i můj manžel, který zatím takto hltal jen knihy o fotbalu, fotbalistech a nebo o Spartě.

Všem krásný den přeje vaše Ježurka

Všude je krásně

12. září 2016 v 16:45 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Líbí se mi, když někdo fotí něco, co bych třeba jinak neviděla, nebo k čemu se ráda vracím. Konstatuji, že je krásně téměř všude, i když ne všechno. Moje vnučka bydlí v lázeňském městě, o kterém se taky píše všelicos, ale já jsem nedávno psala o tom, jaké má krásné okolí svého nového bydliště. Včera se byla projít a poslala mi pár fotek. Ač jsem v tomto městě byla mockrát, tak jsem fakt nepoznala, odkud to je, co přesně na těch fotkách je. Pravda, už jsme tam nebyli minimálně dva až tři roky, ale vidět všechno člověk nestihne, že?

Tak tady je pár fotek, z nichž jsem mohla identifikovat pouze jednu.



Toto jsem poznala, je to jedno náměstí.



Nejraději bych v tom vedru skočila pod ten vodotrysk. Usmívající se


Tak co? Poznali jste někdo toto město? Uvidím, prozradím to až zítra, nebo pozítří? Hezké horké dny přeje Ježurka

Mana nebeská

11. září 2016 v 14:21 VAŘENÍ A PEČENÍ
A už jsem zase u jídla. Měla jsem totiž minulý týden takový jeden nápad. V jednom supermarketu nabízeli chlazeného králíka, tak jsem si řekla, že ho okouknu. Když jsem občas někde tohoto ušáčka viděla, byl promodralý a mražené vůbec nemusím. Šla jsem se tedy kouknout a vida, vypadal k světu. Tak nějak jsem si ho pamatovala ještě z dob, když jsem občas nějakého dostala z domácího chovu. Ihned se mi vybavila ta chuť a už jsem měla jasno. Byl to králík český, mladý, něco přes kilo. Teď jsem si ještě rozpomínala, jak jsem ho dělávala, protože to už je opravdu hezkých pár let, když jsem ho jedla naposledy. Já vím, že se mi budete smát ti, kteří máte králíky domácí často k obědu, ale pro mne to bylo tak velké pokušení!

Včera večer jsem králíčka naporcovala, nasolila, pořádně počesnekovala a dala do lednice. Dnes jsem tam přidala máslo a slaninu, pokmínovala a dala pomalu péct.

K tomu jsem si řekla, že bude pasovat hlávkové zelí. Je to lehké jako to králičí maso, no a bramborový knedlík. Už jsem se nemohla dočkat.

To, že jsem byla na oběd natěšená je vidět i na tom, že jsem se hned pustila do jídla a až pak jsem si vzpomněla, že jsem ten náš výborný oběd chtěla vyfotit. Proto už je tam jednoho knedlíku půlka.

Zbytek jsem obrala z kostí, které manžel ještě pořádně ožužlal

a schovala na další den. Mňam, to byla dobrůtka! Já se omlouvám, že tady tak opěvuji normálního králíka, ale pro mne je to o moc lepší než ty všelijaké cizí pokrmy, co dnes všichni vaří, tedy hlavně v televizi.

Ještě i teď vaše mlaskající Ježurka. Zdravím všechny i v tom vedru.

V kuchyni jsem už v normě

10. září 2016 v 14:41 VAŘENÍ A PEČENÍ
Začnu včerejškem, se kterým jsem byla moc spokojena. Dcera s vnoučaty se ohlásila, že se konečně sejdeme. Já vím, je to čím dál těžší se domluvit na nějaký společný termín, když jsou všichni využiti víc jak na sto procent. Ale včera se to konečně podařilo.

Manželovi k svátku, který měl před čtrnácti dny stihli popřát jen telefonicky, tak to museli ještě napravit a přijeli osobně a k tomu dostal spoustu těch svých "dobrůtek", jak říkáme jeho dia mlskům. Nejen to, dostal také v krabičce od čaje překvapení. No, myslím, že tušil, ale takového miláčka opět ještě nemáme. Je krásný a zvláštní. Je to ježeček, který má vidět nožičky.

Tak to je on, dostal č. 244 a udělal radost nejen manželovi.

Já jsem chtěla pro návštěvu připravit aspoň malé pohoštění, tak jsem zákusky koupila ( byly opravdu výborné a čerstvé) a udělala k tomu jednohubky ze čtyř rohlíků. Na některé jsem dala sýrovou pomazánku a na část mnou vlastnoručně vyrobený salát rumcajs. Určitě chutnaly, protože se po nich jen zaprášilo. To mám vždycky radost.

Byla jsem ráda, že jsem všechno v pohodě zvládla po ranním větším nákupu a dopoledním vaření.

Dnes jsem se hned ráno pustila do loupání a strouhání jablíček, které mi včera přivezl syn, abych upekla aspoň něco malého do remosky. Jsou to Hraběnčiny řezy, které určitě všichni znáte. Já je nedělala dlouho, tak jsem to zkusila.

Už jsme ochutnali ke kávičce, myslím, že jsou jedlé.

Zrovna jsme obědvali, když někdo zvonil. Kouknu a co vidím? Vnuk Luky se zastavil jen při cestě kolem, aby nám předal malý, ale milý dáreček, který přivezl z Mallorky.

Máme tedy další krásnou margnetku na ledničce, ale šlo to špatně fotit, protože to je zabalené ve fólii, tak to má odraz. Ještě říkal, že vybíral schválně tuto, aby byl vzadu vidět hotel, ve kterém bydleli.

No, psala jsem, že jsme právě obědvali, ale ještě včera jsem nevěděla, co budu vařit. Bramborová polévka byla jasná, ale to, co jsem plánovala mi nevyšlo, protože jsem zapomněla něco na to koupit.

Tak jsem sundala z mrazáku jedna kuřecí prsíčka, která jsem ráno naložila a udělala ďábelské řízečky. Byla to dobrá trefa.

Už se to smaží

a tady tradičně můj oběd.

Tak jsem ráda, že aspoň v kuchyni už zvládám to, co potřebuji. I když přiznávám, že jsem si po obědě ráda udělala siestu na gauči s knížkou.

Venku je nádherně tak si ještě užijte poslední zbytky léta a měje se krásně. To vám přeje vaše Ježirka

Střípky - nebo-li různé fotečky

8. září 2016 v 16:31 RODINA
Mám tu ještě pár různých fotek, ale nejsou na jedno téma, snad to nevadí. Dnes v noci přiletěl můj vnuk se svou milou z dovolené na Mallorce, už jsem o tom psala. Mám tu ale ještě od nich pár zajímavých fotek, které vám nabídnu.

Krásný přístav, vím, že na nějaké lodi jeli.

Určitě nějaký klášter nebo bazilika. Vím, že víc cestovali než se koupali v moři.



Tady vidím, že byli v nějaké jeskyni, ta ale byla obrovská.

Tady je království pro Ivanku, která vyrábí šperky. Určitě nasbírala inspiraci.

Toto se mi moc líbilo. Jestlipak se na tom daly ty šachy zahrát?


A nakonec ochutnávka tamnější kuchyně. Vypadá to jedle, že?

No nakonec to nebylo, protože ač tyhle tvory nemusím, připadlo mi zajímavé sem tu fotku dát. Je to pěkný kousek, co?

Včera taky byla dcera s vnučkou u psí kadeřnice. Vždycky, když je Peginka ostříhaná, říkáme jí SAMEŤÁČEK. Je tak hlaďoučká, už se těším, až s ní zítra přijedou.

To je "naše" modelka.

A ještě nakonec pár fotek ze života kocourků vnučky Lady. Tentokrát výjimečně to nejsou všechny fotky pořízené ve spánku. A když už, tak netradiční.

Hezky spinká na parapetu

Tady má kocourek závoj? Ne, ne, je za záclonou a je mu to fuk.

No a jak se spinká pod knížkami? Asi taky dobře.

Nebo přímo vedle knížek? Taky to jde.


Soustředěný pohled? Na co asi myslí, nebo kouká?

Tak dnešní všehochuť končím a přeji všem krásné sluneční dny. Ať si ještě užijeme krásný podzim - přeje všem Ježurka

Krásný dárek

6. září 2016 v 15:23 JEN TAK
Dostala jsem tento dáreček už v červenci k svátku od mé milé Otavínky. Knihu krásných veršů vlastnoručně podepsané spisovatelkou Jaroslavou Pechovou.


Knížku mám na stolečku u pohovky, kde relaxuji po obědě a každý den si z ní přečtu nějakou báseň. No, přečtu bych zrovna neřekla, protože já si ty básničky recituji, když ne nahlas, tak aspoň potichu. Možná se mi budete smát, ale já to tak cítím. Je to kniha o městě, kde jsem sice byla jen třikrát, ale studovala tam moje vnučka, měla tam promoce a syn s vnukem tam jezdí několikrát za rok na bowlingové turnaje.

Mimo toto všechno přiznávám, že se mi tam mooooc líbilo a ještě aspoň jednou bych se tam ráda podívala. Jsou to opravdu krásné verše a musím přiznat, že mne dostala hned ta první báseň.

Vzpomínky

Láska k domovu, tu neuhasíš.
Je silnější než kokain nebo hašiš,
než na dně sklenky zbylá krůpěj vína.
Na rodný práh každý rád zavzpomíná.

Vzpomínky víc než šála z vlny hřejí,
když život klopýtá jen beznadějí,
či když se vznáší, jako by měl křídla.
Jsou barevnější než bublina z mýdla.

Vzpomínky stále nosím v hlavě.
Procházím se v nich po Moravě
s mašlí a dětskými střevíčky,
s obrazy skrytými pod víčky.

No není to nádhera? Vzalo mne to o to víc, že i já se procházím ráda a často vzpomínkami po mé krásné rodné Moravě, i když o kousek níže.

Ještě jednou tedy moc děkuji Haničce za tento krásný dárek a chci věřit, že se do krásné Olomouce ještě někdy podívám, abych mohla Haničce poděkovat i osobně.

Vaše Ježurka

Na návštěvě u vnučky

5. září 2016 v 15:02 RODINA
Už jsem se tu jen tak letmo zmínila o tom, že nás zavezl syn - vlastně řídil vnuk - se snachou minulou neděli na návštěvu k vnučce Laděnce, která se přestěhovala do jiného města, ale není to daleko. Má to od bytu kousek do práce, občanská vybavenost je v blízkém okolí výborná a prostředí? Super. Žádná hlavní silnice, všude okolo park, dům je to jen dvoupatrový a krásně opravený, tam by se mi také líbilo bydlet.

Lada má malý byteček, jen kuchyň a malý pokoj, což jí jen pro ni a zatím její dva kocourky stačí. Všichni jsou tam spokojeni a to je hlavní. Tak jsme tam chvíli pobyli, kocouři se divili, co se to děje, ale byli v pohodě a docela se za chvíli nechali i pohladit. Tedy hlavně ten jeden - Juliánek. Flori je dost bázliivý.

Ale jestli čekáte, že vám budu ukazovat byt, tak vás zklamu. Ale mohu vám zase ukázat, jak jsou tam spokojeni kocourci.


To je Floriánek, nově mu vnučka říká Flordulka


To je Juliánek





To jsou pózy, co? A všimli jste si, že se jim nejlépe spinká v posteli a navíc s Ladou? Určitě ano jako já.



Tato fotka se povedla. Vypadá to, jako by měl kocourek něco na hlavě, ale ne, to je na zdi kočičí hlava.


Možná si řeknete, že jsem sem zase nacpala moc těch kočíčích fotek, ale to jsem ještě hodně vybírala, když ony jsou všechny tak roztomilé.

Zdraví vás všechny Ježurka a kocourci

Aktivity vnuků

4. září 2016 v 14:37 RODINA
Sice už začala škola, ale pro vysokoškoláky zatím ne, proto moji vnukové ještě mají volno. No, volno se doslova říct nedá, jen zatím nechodí do školy. Oba pracují, tak povinnosti mají.

Starší vnuk Lukáš odletěl s přítelkyní na Mallorcu. Mají tam krásně, dobrý pocit mají také, protože si na tu dovču vydělali, tak poslali aspoň pár obrázků. Nezávidím jim, ale moře - to mi chybí.




Nádherné moře, že? To je paráda!






I okolí se mi moc líbí

Byli se podívat i v mořském světě


Západ slunce nad mořem opravdu nemá chybu


A ještě malá ukázka toho, co si dali k obědu (nebo k večeři)?

A je vidět, že Lukymu a Ivance je krásně.

A ten druhý vnuk Tom? Ten si užil dovolenou se svou milou jen tady u nás s pejsky, ale stále se zatím cítí členem pěveckého sboru SMoG při mosteckém gymnáziu, prý může až do konce roku. Je vždy tradicí, že tento sbor na zahájení školního roku přivítá studenty svými pár písněmi. Bohužel, letos jim onemocněla paní sbormistryně, ale nevzdali to. Dirigování se ujal Tom, s organizací mu pomáhal jejich klávestista Martin. Ale Tom prý měl trému větší, než před maturitou. No, magistrát byl nabitý k prasknutí, tak se mu ani nedivím.

Přidávám tedy také aspoň pár fotek z této akce.




To je ten šikovný klávesista.


Povedlo se, byli pochváleni a spokojeni.

Tak a já taky pro dnešek končím, doufám, že jsem vás dnes (a nejen sebe) přivedla na jiné a lepší myšlenky. Ale u nás právě začíná pršet, ale déšť je taky třeba, že? Moc zdraví všechny Ježurka

Jak jsem potkala sousedku

3. září 2016 v 13:56 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Opravdu už si někdy připadám jak simulant nebo hypochondr, ale věřte, že se fakt snažím. Včera totiž hlavně nevydržel manžel, tak jsem skončila na pohotovosti.

Bohužel mne zase od středy trápil průjem. Blbý, ale pravda. Manžel už byl včera ze mne tak špatný, že už by mne zase lifroval do nemocnice, protože prý mne vrátili domů nedoléčenou. Ach jo, ale co mohu dělat? Vím, že ještě zdaleka není vše, jak má být, ale zase se hned vracet tam, kde jsem si letos už tolik užila? Svěřila jsem se snaše a nakonec se mnou tedy jeli na pohotovost, abych se aspoň poradila, co dál.

Vzala jsem sebou všechny papíry z posledních vyšetření a jeli jsme. Já jsem si myslela, že tento problém je způsoben tím, jak jsem začala brát lék na železo, ale na průjem nezabíraly žádné prášky, lék jsem vysadila a nic se nelepšilo. Aspoň poradit, říkala jsem si.

Přišla jsem dovnitř, nikdo tam nebyl, sestřička s doktorem seděli v odpočinkové místnosti, ale hned se mne ujali. Byl tam doktor cizinec - přímo černoch, tak jsem si říkala, co bude.

Musím přiznat, že jsem byla opravdu mile překvapena. Všechny papíry si poctivě přečetl, rozuměl, uměl česky, prohlédl mne a pak i poradil. Byla jsem uvnitř prý půl hodiny, jak všechno bral důkladně a ještě mi dal na cestu injekci na bolest, protože mne trápily křeče v břiše.

Když jsem si ještě tam odskočila na WC, než pan doktor napsal zprávu, tak mi snacha špitla, že tu sestřičku, která tam byla s ním, že zná, že ji učila. Tak jsem to sestřičce řekla, ona byla také v obraze a po konstatování, jak je ten svět malý mi zase práskla sestřička, že bydlíme vedle sebe. Ne, že bychom se znaly, ale ona zjistila podle mého OP, že bydlí vedle ve vchodě, prý už tři roky a my se opravdu nepotkaly. No nevím, jak je to možné, ale je to tak. No, seznámily jsme se, také má zvířecí jméno, tak to si budu určitě pamatovat.

Dostala jsem ještě recept na lék, který jsem už užívala hned po operaci v Jablonci a pak i na interně v Mostě s tím, že k vyzvednutí bude až druhý den, protože už měla lékárna zavřeno.

Poučena, vyšetřena a ponaučena jsem tedy s mladými odjížděla zase domů s tím, jestli dostanu teplotu nebo se můj stav zhorší, budu se, bohužel, muset zase hned hlásit na centrálním příjmu interny v Mostě.

Je právě sobota odpoledně a já jsem, díky Bohu, stále ještě doma, průjem se prozatím zklidnil, já vyprala, vyžehlila a uvařila a cítím se líp. Já nevím, proč musím mít stále něco, ale asi budu muset ještě vydržet, hlavně, aby to vydržel můj manžel. Ten měl včera ze mne nervy pěkně na pochodu.

Mrzí mne, že už zase píši o tom, jak mi nebylo dobře, ale snad se z toho vypíši a hlavně se konečně dočkám, že to jednou skončí. Už aby to bylo.

Všechny vás zdraví Ježurka - stále ve střehu.

Nevím, co mi dřív odejde

1. září 2016 v 15:47 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
A hned naváži na nadpis, myslím, že to bude první robot, ale mýlit se může každý. Už i mobil občas stávkuje....

Nedávno jsem něco krouhala na robotu a ty zvuky, co vyluzoval, ty mne fakt vyděsily. Ale ani trochu se nedivím, spíš ho musím pochválit, že mi tolik let sloužil.

Tak to je on. Budu se s ním těžko loučit, ale moc chválím výrobce zn. ETA. Určitě mi nějaký nyní koupený robot nebude sloužit 23 roků jako tento.

Koupili jsme si ho 28. 9. 1993 za 2 399 Kč a jaká to byla paráda. Dnes k tomu přidávají všechno možné a je to taky pětkrát dražší. Já potřebuji jen to, aby šlehal, hnětal a krouhal zeleninu a ovoce. To mi stačí.

Než se kouknu po obchodech po nějakém novém, mám dotaz. Nekupovali jste si někdo podobný robot v poslední době, který byste mi mohli doporučit?

Jinak jsem dnes víc jak dvě hodiny seděla na urologii, kam jsem měla také zajít na kontrolu, abych se pak dozvěděla, že mám opět nějaký zánět. Jak prý se v člověku začnou vrtat, není to nikdy jen tak. To s panem doktorem souhlasím, ale je mi to houby platné. Musím zase brát něco jako antibiotika. Ach jo. Ale jsou prý šetrnější.

Všechny vás zdraví vaše Ježurka