Červenec 2016

Info z nemocnice II/II.

25. července 2016 v 13:03 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny,

a přináším info ohledně babiččina zdravotního stavu. Ukázalo se, že za jejím aktuálním problémem stojí ledviny, které si usmyslely, že si krátkodobě vezmou dovolenou a nebudou tedy nic moc dělat. Než se zase vrátí do plného pracovního nasazení, dostává babička pravidelně léky, infuze a dnes byla podruhé na dialýze. Ta ji naposledy čeká ve středu, ale dřív než za týden babičku domů pravděpodobně nepustí, protože se přeci jen jedná o poněkud závažnější problém a je potřeba ho nadobro vyřešit.

S pozdravem a výhledem ze sedmého patra mostecké nemocnice,
♥,
Lada


Info z nemocnice II/I.

22. července 2016 v 12:52 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Vážení čtenáři,

dnes ráno babičku opět přijali do nemocnice, tentokrát u nás v Mostě. Už včera u nich byla na pohotovosti, ale to ji ještě poslali domů, podruhé už si ji tam nechali, protože očividně nedošlo ke zlepšení stavu. Momentálně tedy leží na interně a čekáme na výsledky krve a dalších testů. Snad nejde o nic vážného, každopádně, opět to vypadá, že bude nějakou dobu bez internetu. Až se dozvím víc, budu vás informovat.

♥,
Lada

Opět seriál z pobytu v nemocnici – 1. část

21. července 2016 v 17:47 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Hned na úvod musím přiznat, že zatím tedy nic moc. Antibiotika moje tělo nesnáší, tak trpím.

Ještě pár zajímavostí z mých letošních pobytů v nemocnicích. V květnu jsem šla do nemocnice v Mostě dva dny po svých narozeninách. Byl to pátek a opět za týden v pátek třináctého jsem byla propuštěna domů.

Do nemocnice v Jablonci jsem byla na operaci objednána tři dny po svých jmeninách, byla to středa a bylo třináctého. Za týden opět ve středu jsem odcházela domů. To je zajímavé, nemyslíte. Jsem ráda, že už letos nic neslavím.

Moje problémy začaly už den před přijetím, tedy 12. 7. Hned ráno jsem dostala z ničeho nic takový průjem, že jsem se orosila. To bych nikde tedy nedoběhla a nebylo to jen jednou. A už nebylo ani co….

Tak jsem si říkala, že aspoň tam při tom vyprazdňování nebudu mít tolik práce. Ale ta obava, abych tam vůbec dojela. Když jsem si volala pro sanitku na druhý den, byla mi přislíbena na 8,15 hod. u našeho domu…

A je to tady! Je středa 13. 7. Píše se den D, my s manželem čekáme na sanitku ve stanovený čas. Vstávala jsem brzy, stejně mi to v noci nešlo moc spát. Ještě jsem stále běhala na WC, i když jsem už od oběda nic nejedla, ale ani jsem neměla chuť.

Sanitka přijela se čtvrthodinovým zpožděním, ale řidič za to nemohl. Jedna pacientka, která měla s námi jet do Ústí nebyla stále připravená a tak jsme nakonec jeli bez ní. Do Ústí jel ještě jeden pán.

Pan řidič mne pak pozval, abych si sedla k němu dopředu, tam to sezení bylo podstatně lepší než vzadu. Povídali jsme si celou cestu až do Jablonce. V nemocnici mne pak ještě zavedl na oddělení, kam jsem měla nastoupit.

Přijeli jsme tam ale za pět minut dvanáct a ta nejdůležitější osoba z nemocnice, co seděla v recepci, tak nám hned vytkla, že jedeme pozdě, že se nastupuje v 9,00 hod. Naštěstí byla jediná, komu to vadilo.

Sestřičky na oddělení nic nenamítaly a měla jsem štěstí, že se zrovna uvolnil nadstandardní pokoj. Sice s vedlejším pokojem, kde byly dvě ženy, jsem měla společné WC i se sprchou, ale jinak jsem tam byla sama.

Pokoj to byl hezký, tak jsem ho pro vás trošku nafotila.

To je moje polohovací postel, ale moooc měkká, auvej

Zde jsem ještě před operací mohla sedět na tvrdé židli a psát poznámky z pobytu

Měla jsem tam i takové docela šmrncovní zrcadlo, ve kterém jsem vidět i já, ale jinak to vyfotit nešlo

Byla tady i lednice, ale pro mne zbytečná a vedle je šatní skříň

Na stěně velká televize, kterou jsem sledovala dost často. Co taky jiného tam a sama, že?

Pokračování…..

Konečně zase doma!

20. července 2016 v 18:53 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Moji milí blogoví čtenáři a přátelé!

Dnes opravdu jen krátce. V první řadě chci moc poděkovat za přání zdravíčka, držení palečků nebo otvírání šuplíků, věřím, že bude zase brzy dobře.

Dnes jsem se odpoledne tedy vrátila z Jablonce, zatím tedy nic moc, jsem zatím zesláblá, beru atb, ale vím, že musím vydržet a bude zase dobře.

Moje tisková mluvčí - Laděnka - se ochotně ujala této role a opravdu mne poctivě informovala. Je to zlatíčko, měla opravdu zájem o mé zdraví a byly jsme denně (i několikrát) ve spojení. Tedy moc děkuji i Laděnce.

Ale ještě tady mám pár poděkování, která ještě honem musím přidat. Manžel mi včera hlásil, že mi přišly domů dva pohledy, jejich obsah mi taky četl do telefonu.


Pohled od mé blogové čtenářky Petinky, se kterou si občas píšeme

Druhý pohled je od Věrunky, kterou jsem si "adoptovala" jako dcerku přes můj blog a jsme pravidelně ve spojení.

Obě mi popřály brzké uzdravení a udělaly mi tím velkou radost.

Dále musím přiznat, že jsem byla přímo šokována z krásného dárečku, který zaslala pro mně i Laděnku moje pravidelná a milá čtenářka a držitelka blogu o afrických fialkách Alenka


Krása, že? Sedm krásných kytiček, které mi Laděnka okamžitě zasadila do květináčků a zalila, aby vydržely a zpět z Jablonce jsme to tedy vzali přes Jiřetín. To bylo ale překvapení! Moc Ti děkuji, milá Alenko, že jsi na mne myslela a ještě přiložila tento pohled také s krásným přáníčkem. Nějaké kytičky byly i pro Laděnku, tyto jsou jen moje.

Byl to šok, ale moc milé překvapení. Děvčata se domluvila přes email a to byl výsledek.


A poslední milé překvapení mne čekalo doma. Toto je jedna kytička - moc krásná - z obou stran, kterou mi na uvítanou doma připravil manžel.

Tak vidíte, krásná vaše slova i vše ostatní mne tam drželo nad vodou a já už toho dnes fakt víc nedám. Nebojte se, pro ty, kteří chtějí něco vědět z mého pobytu v nemocnici, připravuji opět rozsáhlou reportáž.

Tak vydržte, mějte se krásně. S velkými díky vaše ne ještě plně funkční Ježurka

Info z nemocnice IV.

18. července 2016 v 17:55 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny čtenáře,

dnes ráno babičku navnadili, že jí ještě udělají krevní testy, a pokud budou v pořádku, bude moct jít odpoledne domů, jenže se záhy ukázalo, že někde v těle je zánět (přesně čeho se z tak obecného vyšetření nepozná), a protože na výsledky výtěru se ještě čeká, poslali ji na gastroenterologii, doktor jí nasadil antibiotika a minimálně do středy si babička ještě poleží - pak proběhne další kontrola, po které se uvidí, co dál.

Díky za všechna přání brzkého uzdravení, až se bábi vrátí, bude mít týden co číst. Usmívající se

♥,
Lada

Info z nemocnice III.

17. července 2016 v 13:39 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Přeji hezké nedělní odpoledne,

dnes bohužel nepřináším takové zprávy, jaké bych chtěla - u babičky zřejmě znovu propukla nějaká viróza/střevní chřipka, kterou měla ještě před nástupem do nemocnice, a proto ji dnes, a pravděpodobně ani zítra, ještě nebudou moct propustit. Endiaron jí ráno nahradili jinými léky, udělali výtěr a podle výsledků budou postupovat dál. Babička nemá teplotu a zjevně nejde o nic vážného, ale přeci jen, jinak než stoprocentně zdravou nám ji domů nepošlou, zvlášť, když je po operačním zákroku.

Díky všem, kteří nepřestávají držet palce! Usmívající se

♥,
Lada

Info z nemocnice II.

15. července 2016 v 12:17 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny,

babička má po vizitě, zatím všechno probíhá tak, jak má, dostává čaj a brzo dojde i na velmi lehkou, tekutou stravu. Už zní daleko lépe než včera, tak doufejme, že všechno půjde jak na drátkách a za pár dní se vrátí domů - zatím je termín propuštění pořád nejistý, ale pokud nedojde ke komplikacím, snad to nebude později než v to pondělí.

Všechny komentáře k přecházejícímu článku jsem babičce do telefonu přečetla - byla dojatá a moc vám děkuje za podporu.

♥,
Lada

Info z nemocnice I.

14. července 2016 v 16:51 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím čtenáře babiččina blogu,

Vaše Ježurka už má operaci za sebou - dostala celkovou narkózu, na stole si poležela necelé dvě hodiny a je dost pravděpodobné, že si ji v Jablonci nechají až do pondělí, nebo úterý, aby měli jistotu, že se všechno zhojilo tak, jak má. Zatím jí ještě není moc do skoku, ale pokud by to náhodou vzhledem k její obvyklé energii někoho překvapovalo, vyhledejte si na internetu obrázek operačního rektoskopu. Smějící se (varování: jen pro silné povahy)

I tak vás ale babička všechny moc pozdravuje a děkuje za to, že jste jí drželi palce. Usmívající se

♥,
Lada

Opět ježčí kamarádi

14. července 2016 v 15:30 JEŽCI
K tomu mému svátku jsem dostala zase nějaké ježečky, tak abych na někoho nezapomněla, tak jsem si řekla, že už jich je dost na jeden článeček. Za každý takový super obrázek jsem moc vděčná a udělá mi radost. Vlastně tu radost mi děláte vy všichni a já moc děkuji.


To je neskutečné, kolik ježků ve všech podobách a ze všech materiálů se najednou všude vyrojilo. Tyto krásné fotečky mi poslala Fukčárinka z výstavy šikovných seniorek. To máme ale šikovné babičky, co? Obrázky mají čísla 212 a 213

č. 214
č. 215

č. 216

a č. 217 mají ježci bělobřiší, které mi k svátku našla a poslala Ruženka z Moravy. I Tobě, milá Ruži, patří velký dík.

Sice jen na obrázku, ale krásný ježčí dort mi poslala Otavínka k narozeninám mého blogu a dostal č. 218

Ježek ve vodě, copak o to, koupat ježka jsem již viděla, ale aby se procházel v moři, to ještě opravdu ne. Tento super obrázek jsem dostala od Jarmilky a má číslo 219.

A ještě jeden krásný obrázek - ježek na podzim, schovává se ve vědru? Poslala mi ho vnučka Lada a má č. 220.

Tak co říkáte na teď už mé ježečky? To je tvarů, fotek a materiálů, že? Všem dárcům moc děkuji. Zdraví všechny vaše Ježurka

Moje nedělní vaření

12. července 2016 v 15:19 VAŘENÍ A PEČENÍ
Už jsem tady psala, že jsme byli v pátek i v sobotu na obědě a já už měla absťák na kuchtění. Začala jsem tím, že jsem si vymyslela, když jsem v sobotu nepekla, že udělám aspoň něco slaného na zub. Máme oba rádi slané pečivo a to domácí je vždy nejlepší. Mám jeden takový osvědčený recept na sýrové tyčinky. Nedělala jsem jich moc, jen tak na jeden plech a jsou výborné a rychlé.

Vyválena jsem těsto, potřela vejcem (tedy já měla v lednici bílky, stačilo to), posypala červenou paprikou i trošku pálivé jsem přidala a nahoře osolila hrubou solí.

Pak už jsem jen nakrájela tyčinky

poskládala na plech a šoupla do vyhřáté trouby.

Toto je výsledek a musela jsem je dát vedle do pokoje, protože by je manžel spořádal ještě do oběda a pak by nejedl a také já je mám ráda.

Možná znáte, nevím, ale je to velice jednoduché. Tavený sýr, tuk a hladká mouka. Nic jiného, všeho stejné množství. Já dělala jen z 10 dkg.

Protože i v létě má manžel rád polévku, přemýšlela jsem, jakou uvařit, aby nebyla "těžká". Karta padla na "mou" čočkovou, ale s malou obměnou. Já totiž dělám čočkovou polévku jako bramborovou, jen do toho přidám čočku, ale tentokrát jsem dala opravdu málo, aby nebyla hustá. Pak obvykle jsme doma přidávali tenké nudle. Já měla v lednici ještě bílky, tak jsem je tam šoupla místo těch nudlí a dala jen malinko jíšky. A výsledek?

Polévka nám chutnala a zbylo ještě na druhý den.

Protože už musím držet dietu bez vlákniny a tučného, tak jsme si dali rybu. Tedy, pangas prý není ryba, ale to je jediná, kterou jím a tak jsem ji udělala jen tak podušenou a nahoru dala nastrouhaný sýr. Ani salát nesmím, tak to bylo jen tak, ale taky dobrý.

K tomu byla bramborová kaše a stačilo.

A když jsem skončila s tím vším, tak jsem ti tak říkala, co dělají celé dopoledne ženy, které nemají zahradu, ani nehlídají vnoučata a chodí si do kastrůlku pro obědy. To tedy nevím a přitom jich dost osobně znám. Asi se budu muset zeptat.
Tak a to je zase vše. Dobrou chuť všem přeje Ježurka

Sobota, neděle i pondělí

11. července 2016 v 14:53 RODINA
Včera jsem tu práskla, jak jsme byli na malém posezení v restauraci a slíbila jsem, že dnes ukáži, jaké dárečky jsem dostala. Hned na úvod říkám, že Laděnka mi chtěla koupit kytičku a manžel taky, ale bylo by to zbytečné, moc bych si jí neužila, tak až pak na uvítanou, to bude lepší.

Od dcery jsem dostala balíček od Avonu, kde bylo toto cestovní ošetření na nohy

super sprcháč a parfém do kabelky.


Terezka prý objevila tento krásný hrneček a neváhala Usmívající se

Tomík prý je suchar, řekl on, že mi dal bonboniéru, ale já si to nemyslím.

Včera večer se vrátili z Olomouce naši bowlingáři a hned po ránu se zastavili, aby mi také předali kromě pusy ještě tento krásný balíček.
Jsou tam čaje, je to bio balíček a kromě obrázku mého rodného Brna na čaji je i památka na Olomouc, kterou mám taky moc ráda na balíčku kávy. To měli ale super nápad.

Dnes dopoledne přišel ještě jeden dáreček, který byl avizovaný, ale obsah jsem neznala. Po rozbalení se objevily slzičky radosti.

Už je většině z vás určitě jasné, od koho mi ten dáreček přišel. Ano, správně. Od milé kamarádky blogerky Otavínky i s věnováním autorky. Jsou tam, jak jsem zatím jen nahlédla, nádherné verše a krásné fotky a já si díky tomu, že jsem tam už párkrát byla, hned vybavuji, jak to opravdu vypadá. Haničko, veliké díky!

Ještě jsou také lidičky, které mi posílají pohledy. Mám hned čtyři a ty si zatím schovám.

Po víkendu a po dnešku jsem opravdu nabitá energií, teď jen, jak mi to dlouho vydrží. MUSÍ! U nás už se dělá vítr, asi bude brzy pršet, ale vody je taky třeba. Krásný celý týden všem přeje Ježurka

Naše včerejší posezení

10. července 2016 v 14:57 RODINA
Na včerejší den jsem objednala zase posezení v restauraci, abychom se najedli, pokecali a při té příležitosti mi i popřáli moji milí k tomu dnešnímu svátku. Nebyli jsme v plné sestavě, protože se hraje bowlingový CZECH OPEN v Olomouci, jako každý rok a tak syn se snachou a vnukem jsou tam už celý týden. No, tak to snad doženeme později. Jak jsem psala, příští týden tu nebudu, tak jsme se sešli už včera, byla jsem ráda, že nás bylo aspoň šest.

Byli jsme zase jednou v čínské restauraci, všichni jsme si pochutnali, ale řeknu vám, že denně bych po restauracích chodit nechtěla, i kdyby mi to někdo platil. Zase mám na delší dobu vybráno, prostě mi vyhovuje lépe to, co si doma uvařím.

Zase fotil vnuk Tom, tak jsem tu fotodokumentaci měla jednodušší.

Manžel byl celou dobu, co jsme přišli nějaký smutný. Asi vím proč.

Jen jsme se posadili, tentokrát do boxu a ne u kulatého stolu, protože nás bylo méně, tak mi přišla zpráva od zbytku rodiny, že nás zdraví a přejí dobrou chuť. Za mnou už stála servírka, která ráda počkala, až všem tuto zprávu přečtu.

Terezka s Laděnkou si říkají sestry, mají se rády a občas si spolu poklábosí i přes noc. Terezka byla tedy z pátka na sobotu na návštěvě u své sestřenice Laděnky. Laděnka není opět blond, to na ni jen svítí víc sluníčko.

Na naše přání se sám vyfotil i Tomík.

A na přání dcery všichni tři mlaďoši.

Když byl Tom v tom focení už se hrnul i na mne, tak jsem říkala, že mne nee, raději ty mladší. A vidíte, jak to dopadlo.

Tak vyfotil svou maminku, tedy moji dceru.

Ale pak přece jen ještě vzal mne s manželem, jak jsme trpělivě čekali na oběd.

Ještě zkoušel vyfotit i všechny ostatní, ale bylo tam dost přítmí.

Pak už jsme se dočkali. Manžel a dcera si dali kuřecí polévku, ale vnuk rád pálivé, tak si dal tu pálivou. A my ostatní salát.

Toto bylo tedy moje jídlo. Je to osm pokladů v pikantní omáčce, to si dala i dcera. Bylo to dobré, taky trochu pálivé, ale já to nesnědla ani náhodou. Dcera ano.

Manžel si dal své oblíbené křehké kuře s omáčkou a byl nacpaný ještě celé odpoledne.

Laděnka je vegetariánka, tak si dala tofu s bambusem a houbami a prý to bylo taky moc dobré, Terezka měla pražené rýžové nudle s kuřecím masem (které dělávám i já doma), talíře měly obě také vymetené.

Tato fotka vypadá taky dost tajemně, že? No, líp to nešlo. To mi přeje Terezka a za ní je Laděnka. Tom fotil, tak přál jako první

a nakonec přála dcera

Ještě jsem musela samozřejmě prozkoumat dárečky, ale ty vám ukáži až zítra.

Pak už jsme se pomalu chystali k odchodu.

Byl to zase jeden krásný den, milé posezení a já budu mít z čeho čerpat energii, až budu příští týden sama, opuštěná.

Jéje, koukám, to jsem to zase natáhla. Kdož jste vydrželi až do konce, máte ode mne velké poděkování. Přeji hezký zbytek neděle. Vaše Ježurka, dnes hlavně Libuše.

Můj blog slaví už 8. narozeniny

9. července 2016 v 10:42 JEN TAK
Psal se den 9. července 2008, mně bylo tenkrát "krásných" 67 let. Dostala jsem nápad, který jsem se jala hned realizovat. Tady jsem okopírovala svůj první článek na mém právě založeném blogu :

Tak jsem měla tento týden jeden den strašně velkou potřebu něco napsat, prostě pocit, náladu a tak a nechtělo se mi o tom jen mluvit. Nevím, jestli ještě si i babičky zakládají blogy, moc jich asi nebude, ale na druhou stranu zase, když si mohou babičky "brouzdat po internetu", tak proč ne psát, když je tady ta potřeba. No a moje vnoučátka mě vlastně pořád něčemu novému učí hlavně na internetu, protože základy na PC jsem stačila zvládnout ještě v zaměstnání a když jsem si asi tak po 5 letech, strávených v důchodu, rozhodla koupit si PC domů, tak jsem zjistila, že jsem to kupodivu nezapomněla (ani psaní všemi deseti) a měla jsem z toho fakt radost. No a postupně, když jsem chtěla znát něco nového na internetu, který jsem si nechala zapojit asi po dalších 5 letech, ptala jsem se vnoučátek. Mají na mne víc času a určitě víc trpělivosti, když to hned nevím. No ale tak zlé to snad zase se mnou nebylo, dokonce jsem se naučila pochopit něco i dál, než bylo vyřčeno a moje krédo je, že když něco nevím tak se zeptám, no a dostal mě můj vnouček Lukášek, když jsem něco pochopila dřív, než on očekával a napsal mi na ICG, že jsem SUPER BABČA! To mně fakt dostalo a tak proč ne blog, že? Tak až budu mít zase nějaké nutkání, že se musím někde "vykecat", tak jdu sem. Aspoň doufám, že to tak bude fungovat. Tak zdravím všechna 4 moje zlatá vnoučátka, no samozřejmě i děti a ne, abyste se mi smáli!

Ne, nesmál se mi nikdo, ba naopak, dodali mi všichni energii na psaní. Vnoučata byla ve věku - Lada 20, Terka 15, Luky 14 a Tom 11 let. Měla jsem tenkrát pod článkem 5 komentářů a pak další až v prosinci 2010. Ale moc zajímavé bylo, že sedm minut po sobě se tam podívaly i moje milé kamarádky - blogerky. Vlastně v té době začalo naše přátelství, které trvá dodnes a obě jsou mými pravidelnými čtenářkami, tak jako já jejich a to už téměř šest let. Jestli hádáte, tak jste určitě uhodli, že se jedná o Otavínku a Kitty. Jsem moc ráda, že jsem je mohla poznat.

V začátcích jsem psala průměrně tak tři až pět článků za měsíc, přesto jsem se stala od r. 2009 členkou autorského klubu. V roce 2009 už to bylo 110 článků za rok a začala jsem psát "MOJE VZPOMÍNKY". Je jich celkem 44 dílů včetně autentických fotografií a skončila jsem s nimi v roce 2010.

Ještě mi to nedá, a moc ráda se vrátím k jednomu mému článku z 1. srpna 2008, kdy jsem napsala :

Venku pršelo, tak jsem začala uklízet šuplíky. A teď Vám tady ukážu, co jsem našla. To bylo autorce tak 9, max. 10 let. Na klíčová slova : VÁNOCE, BABINA, BABIČKA, LIBINKA, která jsme jí zadali, měla napsat básničku. A cca za 10 - 15 minut z toho vyšlo toto :
NÁVŠTĚVA BABIČKY
Už jsou tu Vánoce.
Babina peče cukroví,
zatím co babička stromeček ozdobí.
Za chvíli zazvoní zvoneček,
rozsvítí se stromeček,
spoustu dárků s názvem "Libinka"
objeví tam babinka.
Ani babička s dědou pozadu nezůstanou,
kupu balíčků také dostanou.

No není to nádhera? Jen na vysvětlenou uvedu, že babinka jsem já a babička je druhá babička Jiřinka.

Tuto krásnou osmičku jsem si vypůjčila z internetu.

Když vezmu v úvahu trochu statistiky, tak porovnám třeba návštěvnost. V těch mých začátcích to bylo opravdu hodně málo lidiček, v roce 2009 jsem měla za celý rok jen 1883 návštěv, v roce 2010 už 5128, v roce 2012 to bylo celkem 52 767 návštěv, tj. cca 1000 za týden.
Když tak koukám na ten můj TOPLIST letos, je to víc jak 1600 návštěv za týden, nejvyšší návštěvnost za týden jsem letos měla 2196, ale bylo to jen jednou, jinak tak 1600 až 1800 návštěv týdně.

Už jsem si kolkrát říkala, jestli mám ještě psát, že mi určitě někteří čtenáři pomalu odpadnou, ale je tu ještě dost těch věrných, tak zatím nekončím, naopak všem moc děkuji za návštěvy a případné komentáře. Sice je pravda, že už nepíši opravdu denně, ale stále ještě mám co psát, především díky pečení, vaření a mé milé rodince.

No, vidím, že jsem se zase pořádně vypovídala, tak už toho nechám. Děkuji vám všem, vaše Ježurka

Ještě něco o konci školy a bonus navíc

8. července 2016 v 15:44 RODINA
Psal se 27. červen, pondělí, kdy se v obřadní síni Magistrátu města Mostu sešlo na 27 studentů, téměř 27 pedagogů a více než 27 rodičů či fotografů, aby se účastnili slavnostního předání 27 Dobrých listů komory, pro jejichž přijetí byl vybrán vždy jeden student z každého oboru na středních školách v místním okrese.

Proč to sem píši? Protože mezi těmito 27 studenty byl i můj nejmladší vnuk Tom, který ukončil studium úspěšně maturitou. Vypůjčila jsem si pár fotek z jejich školního webu, kde ještě naposledy figuroval jako jejich student.

To je ten uprostřed, byli tam od nich tři.

Je to krásné vidět pohromadě tolik úspěšných mladých lidí.

Detail mého vnuka

Předávání Dobrého listu, ale celkem by mne zajímalo, co jim Tom tak vtipného řekl, že se všichni krásně usmívali.

Už obtěžkán dárky jde zpět na své místo. Dárků prý bylo docela hodně a kvalitní.

Ještě jedno závěrečné foto i s květinou.
Všem blahopřejeme.

Ještě v červnu dělal Tom i se svou sestrou Terezkou zkoušky z angličtiny v Praze - CAMBRIDGE ENGLISH, dostanou certifikát s mezinárodní platností a těchto zkoušek se zhostili výborně. Sice to stálo dost Kč, ale určitě se jim to oběma bude hodit. Z maximálního dosažitelného počtu 210 bodů získala Terezka 205 a Tomík 202 bodů. Jedná se o stupeň C 2.
Další gratulace pro oba dva.

A ještě jeden bonus. Náš čerstvý Bc. Luky momentálně hraje turnaj na Czech Open 2016 v Olomouci a předevčírem se mu podařilo perfektně hodit na dost těžkém mazání strike.

Také blahopřejeme.

A to je dost chlubení, slibuji, že dám chvíli pokoj. Ale takové radosti jsou kompenzací za ty moje zdravotní problémy, tak mi to odpusťe.

Zdraví opět vaše Ježurka-

Zkušební oběd

7. července 2016 v 14:55 VAŘENÍ A PEČENÍ
Dnes jsem byla ráda, že nebylo vedro. Venku tak akorát, ve stínu docela chladno, protože foukal vítr, ale pro mne dobrý. Ráno jsme se vypravili nakoupit, protože jsme o svátcích nenakupovali, ani chleba už nebyl, o koláčky jsem se rozdělila s dcerou, tak to bylo nutné.

Jen jsme se vrátili z nákupu, já jsem se doma otočila a mazala rovnou na autobus a následně na tramvaj, protože jsem si dnes měla přijet k naší PL pro výsledky odběru krve. Vše jsem zvládla, i když mne ty schody dnes nějak zmohly. Ještě totiž od tramvaje do zdravotního střediska v závodě je jich taky dost a to moje koleno stále ještě nefunguje tak, jak by mělo, ale jsem ráda, že chodím.

No a tak jsem si řekla, co pak honem uvařím, když jsme zvyklí celkem pravidelně a taky dřív obědvat. Včera jsem si klikla na jeden recept, který se mi zalíbil a tak jsem usoudila, že to vyzkouším.

Jednalo se o KUŘECÍ JÁTRA SE ŽAMPIONY. Játra si občas rádi dáme, jsou hned a tak jsem nakoupila nejen játra, ale i žampiony a šla po příchodu do toho.

Ještě jsme měli v mrazáku zbytek hranolek do trouby, na ty brambory mne nějak dnes přešla chuť a pak jsem si řekla, kdoví, čím mne budou krmit příští týden v nemocnici, jestli vůbec a co pak budu moci jíst doma a bylo rozhodnuto.

Nejdéle mi trvalo očištění jater, pak už to bylo brzy. Takto na pánvičce

a už je vše na talíři.

Pokud tedy máte rádi a můžete si občas dát játra, tak vřele doporučuji. Je to jednoduché a rychlé.
Na oleji jsem opekla játra nakrájená na kousky, posypala jsem je paprikou, trochou grilovacího koření a ještě jsem tam přidala malinko koření na kuře. Po chvíli žampiony, nakrájené na plátky (asi polovina hmotnosti jater) a asi deset minut jsem to dusila pod pokličkou. Pak jsem do směsi vmíchala trochu hotové jíšky, aby to bylo trošku jako omáčka, ne jen šťáva. Nahoře jsem to posypala strouhaným sýrem a trochu přisolila. K tomu okurkový salát a manžel si docela pomlaskával. Hranolky nebyly vůbec mastné, tak to nemělo chybu.

Kdo má játra rád, doporučuji. Zítra jedu do nemocnice na internu na tu předoperační prohlídku, tak nevím, kdy se vrátím, jsem objednaná na desátou dopolední do Mostu, manžel pojede se mnou a pak to nebudeme hrotit a stavíme se rovnou někde na obědě. Asi tady u nás v naší jídelně, kde dobře vaří, taková domácí strava.

Sluníčko teď momentálně svítí, tak přeji vám všem krásné odpoledne. Vaše Ježurka

V mé kuchyni dnes

5. července 2016 v 15:51 VAŘENÍ A PEČENÍ
Dnes je státní svátek, tak to nechodíme nakupovat. Na vaření jsem toho mnoho neměla, maso na "katův šleh" bylo naložené, tak jsem měla roupy. Řekla jsem si, že dnes upeču kulaté koláče. Tak jsem na ně hned ráno zadělala, připravila si hlavně tvarohovou náplň a po chvíli mi těsto začalo málem prchat z mísy.

Koláčky šly dobře, máme nejraději tvarohové, proto jsem jich dělala víc a do některých jsem přidala jen trochu povidlí.

Toto je ten první plech, ale nějak jsem to vyfotila nakřivo.

A tady je ten druhý, tvarohový.

Troubu jsem si vyhřála než mi ještě trošku nakynuly na plechu a šup s nimi tam.

Už je upečený i ten druhý plech, ani to tak dlouho netrvalo.

No a už čekají nachystané k odpolední kávě.

Pak jsem se hned vrhla na maso na katův šleh a manžel mi chtěl po cvhíli pomoci oloupat brambory. A to je ten dnešní hlavní kámen úrazu.

Loni jsem nadávala na kvalitu brambor, ale letos je to ještě horší. To už by opravdu nedali snad ani těm prasatům. Nedávno jsme koupili aspoň kilo brambor ve skladu, odkud si je rozváží prodejci do menších obchůdků a na trh. Druhý den jsme je vyhodili, až na dva, protože byly shnilé. Fuj, ten smrad!

Tak tentokrát nám přivezl syn krásné brambory v pátek, to je nemáme moc dlouho ve spíži, ne? Manžel vzal krabici brambor a hned mi dva ukázal.

Vidíte tu krásu?

To není ocukrované, to je také plíseň, za takovou chvilku, to snad není ani možné! A to chtějí zemědělci pořád nějaké dotace a oni nás krmí tímto hnojem? No fuj! Manžel, který už něco pamatuje tak prohlásil, že tak hnusné brambory nikdy nebyly, že za války byly výborné. Asi má pravdu a já už nevím, jestli si máme na každý oběd jít kupovat extra brambory, aby byly ještě jedlé? A to nejsou vůbec levné. Syn nám jich taky nekoupil moc, jen dvě kila a mám je uložené ve spíži, jinam jsem je nikdy nedávala.

Tak mi tu radost z těch koláčů pěkně pokazily tyto brambory. Aspoň, že ten katův šleh byl dobrý.

Odpoledne jsem se vydali na kratičkou procházku, ale jen jsme vyšli, začalo krápat a hřmít, ale to bylo jen takové strašení, ani nestálo zato vyndavat deštník. Ale už zase hodinu krásně svítí sluníčko. Tak si ho užívejte i vy. To vám všem přeje Ježurka

Začala jsem další kolečko

4. července 2016 v 15:11 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Psala jsem celý seriál o tom, jak jsem byla v květnu v nemocnici. Pak jsem měla ještě spousty běhání po doktorech na další vyšetření, která jsem zakončila v nemocnici v Praze. Tam jsem vlastně byla hlavně proto, aby se vědělo, jak mi mají ten můj "sloní" polyp odstranit. Bylo mi doporučeno operačním rektoskopem.

Tak jsem odvezla všechna vyšetření do nemocnice mé ošetřující paní doktorce, ta řekla, že to prostuduje a pak mi zavolá, co dál.

Zavolala asi za týden s tím, že si musím udělat předoperační vyšetření a začnu zase odběrem krve u mé praktické lékařky. Nadiktovala mi, co mi mají vyšetřit a já volala zase pro změnu tam. Musela jsem se řádně objednat, to dnes není žádná legrace jen tak si jít k doktorce, že? Objednala mne za týden, tak jsem dnes byla na odběru, pro výsledky si mám zajet zase tam ve čtvrtek. Hned jsem zase musela volat do nemocnice, abych řekla, kdy tu krev budu mít a kdy se mám tedy dostavit k doktorce na interní předoperační vyšetření. Byla jsem mile překvapena, že poté, co jsem se představila vždy hned věděla, o koho se jedná a dokonce si dnes i pamatovala, kdy na tu operaci pojedu. Je fakt dobrá!

A proč to všechno? Pojedu zase na výlet, ale podstatně dál než když jsem jela do Prahy. Pojedu až do Jablonce, kde tento přístroj mají, prý jen tak někde není a budu tam cca pět dní. Ach jo, tak daleko a na tak dlouho. Budu prý mít celkovou narkózu nebo jen umrtvení dolní poloviny těla, to se ještě uvidí. Odveze mne tam sanitka, ale už teď se děsím toho, co na to řekne moje bolavá páteř. No nic, musím vydržet. Tak už si říkám, aby to bylo za mnou a hlavně, aby bylo všechno v pořádku. Tak ještě chvilku pobudu, ale za týden a něco zase jedu na výlet.

Věřte, že bych si strašně moc přála, aby takové výlety už nebyly. To raději žádné, ale věřit se musí, jinak bychom se zbláznili, ne?

Budete mít pak za úkol mi posílat pozitivní energii, případně držet palečky. Zatím ještě nekončím, ještě psát určitě před odjezdem budu.

Krásné sváteční dny všem přeje smutná Ježurka

Co je tam tak zajímavého?

2. července 2016 v 15:13 JEN TAK
Také se divím, co přitahuje téměř denně čtenáře na můj článek , který jsem nazvala MŮJ PAMÁTNÍK. Vložila jsem ho už 24. 11. 2011. Pod ním mám 23 komentářů, poslední ze dne 4. 8. 2015, ale opravdu téměř denně vidím, že tento článek opět někdo četl. Nekomentoval, ale četl. Právě včera zase devět čtenářů.


Nevím, jestli se vede někde statistika, kolik čtenářů navštívilo tento článek, já to neumím, ale určitě by to bylo zajímavé číslo. Nebo se jen sledují komentáře?

Pokud to někdo umí najít, můžete mi, prosím, poradit? Já bych také ráda věděla, PROČ tento název všechny tak láká? Moc by mne to zajímalo, tak se omlouvám, že se k tomuto dost starému článku také vracím.

Všem krásný víkend přeji. U nás už od oběda prší a je dost tma. Ježurka