Červen 2016

Bodlinaté dárečky

30. června 2016 v 17:20 JEŽCI
Tak se mi tu nahromadilo zase pár obrázků od vás, mých milých a aby to nedopadlo jako s těmi jedněmi zimními, na které jsem zapomněla, tak je přidávám raději dřív.

Ježeček č. 203 přišel od Ivanky

Ježečci - kamarádi, jak jim říkám mají č. 204

Ježek s rybičkami - od Vendy mají č. 205

Ježčí pozdrav má č. 206 je od Ivanky M.

Ježek, který hledá potravu má č. 207 a poslala mi ho Jarmilka



To jsou ti zapomenutí, promiň, Evičko, byla by jich škoda. Mají č. 208 - 210

No a včera přišel tento ježčí obrázek - pohled z očí do očí od Milušky. Dostal č. 211.

Tak vidíte, stále je někde něco nového a já mám velikou radost, když na mne nezapomínáte, za což všem pochopitelně mockrát děkuji. Udělali jste mi radost jako vždy.

Krásný večer přeje Ježurka

Ta mladší generace nic nevydrží

29. června 2016 v 16:45 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Já vím, že se hned ta mladší generace ozve, ale je to tak, že je to všechno o stresu, kterého teď mají všichni určitě hodně. Ten pak způsobuje spoustu problémů.

V pondělí měl svátek Ladislav. Tedy můj syn. Byli jsme domluveni na dnešek, že tam na chvilku přijedeme, tak jsem mu popřála jen zatím na Skype a odpoledne mi volala snacha, že je syn u doktorky na interně. Už dva dny mu bylo prý děsné vedro a bolela ho hodně hlava, což u něj nebývá. Napadlo ji (chytrá), aby mu změřila tlak a když měl opakovaně opravdu dost vysoký, hned mu zajistily s druhou babičkou návštěvu na interně, kam babička Jiřinka chodí a je to kousek od jejich domova. A jak to dopadlo? Jasný - vysoký tlak a prášky už prý do konce života. Tak nevím. Začala to snacha s tím vysokým tlakem - bere prášky, po ní brzy zase dcera a teď syn, kterého děvčata přivítala do klubu. Musí být teď také opatrnější, hlavně se nestresovat a také se naučit odpočívat.

Dnes jsme tedy po obědě vyrazili s manželem, abychom mu dodatečně osobně popřáli a dali nějaké dárečky pro chuť a radost. Hned po příchodu jsme mu s manželem šli přát a a pak mi vnučka řekla, že mi poslala fotky na email. Víte, že ani nevím, kdy stačila udělat ty fotky? Nějak jsem to neregistrovala. Tak mám aspoň malou památku.

Říkala jsem, že jsme se nepřišli najíst, jen chvíli posedět, ale je to zbytečné. Vedle byl ještě velký talíř jednohubek.

Napřed popřál manžel

no a pak jsem nastoupila já s přáním

s pusou

a projevem, aby byl na sebe opatrný. Z dálky to sledovala snacha

Pak se s tatínkem chtěla vyfotit Laděnka, ale on evidentně nechtěl. A tady vidíte, jak to dopadlo. Tak dobře mu tak.

No, to je tedy jen takové malé vyprávění o dnešní krátké návštěvě u syna. Venku je zase vedro, že ráno pršelo už není dávno znát. Mějte krásný podvečer. Vaše Ježurka

Až třetí pokus byl super

28. června 2016 v 14:19 VAŘENÍ A PEČENÍ
Když se tak zamyslím nad tím, jak a co se vařilo za mého mládí, je to velký rozdíl. Ne, že bychom neuměli experimentovat nebo se přizpůsobit, ale přece jenom ne tolik, jako ti mladí. A tak se občas učím od nich. Dcera mi někdy řekne, že vařila něco dobrého, co neznám, tak mi to nedá a něco občas vyzkouším.

Jako třeba těstoviny penne se sýrovou omáčkou. Když jsem je dělala poprvé, tak jsem si to asi pořádně nezapamatovala a pak jsme taky nemuseli některé ingredience. Uvařit penne není problém, sýrovou omáčku jsem pořádně nedochutila, do ní jsem přidala brokolici, která nám "nejela" a kuřecí maso, které bylo součástí nakonec, tak jsem neochutila dost výrazně. Bylo to takové mdlé.

Když jsem se do toho dala podruhé, tak jsem vypustila brokolici a udělala kuřecí maso výraznější chuti. A dnes? Dnes to nemělo chybu. Maso bylo s ostřejším kořením a do omáčky jsem posledně zapomněla přidat česnek. Dnes už ne a přiznám se, že jsem to zhltla rychleji než manžel a příště už to určitě nespletu.

A to je tedy ta moje dnešní dobrůtka.

Ona i vnoučata se pokouší a opravdu taky dobře a já si občas taky některý recept opíši.

Včera na mne zaklepala sousedka a přinesla mi misku třešní. Byly krásné - chrupky a myslím, že ani červi tak nebyli, aspoň jsem žádného neviděla, i když jsem je ani nehledala.

Mistička pro mne na mls, manžel se bojí červů, tak má smůlu.

A dnes opět přišel na řadu odpeckovač a ještě jsem dopoledne stihla k naší odpolední kávičce udělat takovou rychlou žmolenkovou buchtu. Je taky dobrá a hlavně, byla hned.

Tady je fotka.

Dělala jsem jen do remosky a jestli jsem vám někomu ukazovala jídlo na prázdný žaludek, tak se omlouvám. Na zítra už mám naložené vepřové maso na čínu, taky takový jednoduchý recept a nám moc chutná. A jak jinak, s rýží.

No, najedli jsme se, venku byl asi tak před hodinou docela slušný liják, ale už zase svítí sluníčko a tak to má být. Ráj pro houbaře.

Mějte se všichni krásně. To vám přeje Ježurka

Jak se bavím a jeden velký úspěch

26. června 2016 v 17:50 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V létě při těch větších teplotách se určitě nepouštíme do velkého úklidu nebo mytí oken. Jasný, my starší, to máme i oficiálně zakázáno, že? Tak když zrovna nevařím, nesedím u PC nebo nedělám jinou potřebnou činnost, tak si i u televize hraji s háčkem a jehlicemi.

K narozeninám jsem dostala přízi na letní svetřík, tak jsem něco našla na internetu a uvidím, jestli tento můj výtvor budu nosit. Zatím mám tedy jen zadní díl a doufám, že to bude hezké. Vyfotila jsem jen tu jednu hotovou část.

Takhle to zatím vypadá. Až bude hotovo, tak ukáži.

U Zdeničky jsem viděla háčkovanou dečku, složenou ze čtyř menších. Tak jsem si okopírovala návod a šla do toho. Měla jsem tady větší zbytek žluté příze a vyšlo to.

Tady je už hotová dečka, ještě není vypnutá, musím si koupit pořádné skleněné špendlíky. Ale ještě nevím, kam s ní.

Nakonec ještě prozradím, že přítelkyně vnuka Lukyho - Ivanka, byla letos přijata na studium medicíny v Praze. Tolik chtěla studovat lékařskou fakultu a teď to vyšlo. Měli oba (také my všichni ostatní) takovou radost, že se nechali vyfotit, jak by to mělo vypadat za pár let. Protože byl večer, tak nazvali fotku, že návštěvy mediků na pokoji jsou večer zakázané. Je vidět, že si to užívali a my už jen budeme držet palečky, aby to dopadlo, ale to je ještě dlouhá doba.


Krásný nedělní večer v dýchatelnějším prostředí vám všem přeje vaše Ježurka

A je tma

25. června 2016 v 15:28 JEN TAK
Už se nám lépe dýchá. V momentě se udělal vítr, pak tma a teď leje jako z konve. Vzduch už je dýchatelný a také trochu bouří.

Takové mraky se honily před deseti minutami kolem baráku.




Tak to jsem vyfotila před chvílí, první fotka je z jedné strany a ty další jsou z druhé, odtud se hnala tma a déšť. Ten vír nad Mostem vypadá dost hrozivě.

Tak jestli u vás ještě neprší, posílám vám trochu vzduchu a deště. Krásný víkend všem přeje Ježurka

Je horko i kočičkám?

24. června 2016 v 14:32 Kočičky a jiná zvířátka
Venku je nedýchatelno, tedy aspoň pro nás, starší seniory,tak nakupujeme a vše potřebné vyřídíme brzy po ránu a pak už jsme zalezlí doma, za staženými žaluziemi. Tedy aspoň u nás to tak máme už druhý den.

Jen si tak říkám, jestli je také horko kočičkám i pejskům, kteří mají své kožíšky hezky hřejivé. Zeptat se jich nemohu, tak sem aspoň dám zase pár kočičích momentek a selfíček. Aneb: JAK SE MOJE VNUČKA FOTILA S JULIÁNKEM.

Kampak se to kocourek dívá?

Zase na druhou stranu

teď upřeně dopředu

zaostřeno směrem vpřed

a teď už je v klidu i s Laděnkou.

Juliánek zamotaný do klubíček, jestlipak se rozmotá?

Juliánek s Floriánkem

a ještě jednou. Co to dokazuje?

Asi odpověď na mou úvodní otázku. Kočičky se k sobě tulí, i když je venku horko. A je jim evidentně dobře. Tak ať je dobře i vám všem při jakékoliv činnosti i nečinnosti vám přeje Ježurka

Dnes mají svátek Zdeňky

23. června 2016 v 10:20 JEN TAK
23. června
ZDEŃKA

Jak už jsem napsala, dnes mají svátek Zdeňky. Znám jich opravdu dost, proto jsem se rozhodla jim všem popřát prostřednictvím i svého blogu.

Začnu pochopitelně tou pro mne nejdůležitější, mou dcerou.

A hned za ní je moje mladší sestra, po které vlastně dostala jméno.

Moje milé Zdeničky, přeji vám hlavně zdravíčko, štěstíčko a vše to nejlepší, obě si to zasloužíte.

Samozřejmě tady z blogů znám pochopitelně nositelek tohoto jména víc, všem bych chtěla popřát taky krásné jmeniny. Jmenovat je nebudu, co kdybych na některou zapomněla? Tak všem Zdeničkám, Zdeňulkám, Zdeninkám atd., které znám i těm, které přijdou náhodou přeji jen to nejlepší.

O jménu Zdeňka jsem se dočetla :

Charakteristika
Zdeňka je hravým jménem, které v sobě nese slávu, také radost a radostné dílo. Nositelka jména Zdeňka je rozenou optimistkou, usměvavou ženou se schopnostmi dosáhnout všeho, o co v životě usiluje.

Odvozeniny a varianty
Variacemi jména jsou Zdenka, Zdena, Zděna či Zděnka. Domácky jméno nabývá právě těchto podob, navíc se užívá také jako Zdenička, Zdenečka, Zdenuška, Zděnulka, Zdeninka apod. Jméno znají i na Slovensku − jako Zdenka. V této podobě najdeme jméno také v polštině, maďarštině, bulharštině nebo němčině.

Původ a význam jména
Ženské křestní jméno Zdeňka (také Zdenka, Zdena nebo Zděna) má slovanský původ. Bývá spojováno se staročeskými jmény Sděslav, Zděslav, resp. Zděslava. Z těchto jmen se tedy vykládá jako "zde slavná", také "vytvářející slávu", "oslavující své dílo". Základem jména totiž může být i sloveso "dělat". Druhá výkladová teorie jméno vysvětluje jako českou podobu latinského jména Sidonius. Jméno Zdeňka by se dle této teorie překládalo jako "původem ze Sidonu" (antické město Sidonie je v současnosti označováno jako Saida, leží na území dnešního Libanonu).


Všem posílám tyto nádherné tulipány.

Cesta do města

20. června 2016 v 16:55 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je o nás známo, že chodíme s manželem nakupovat celkem brzy ráno a domů se vracíme kolem deváté hodiny a to některé obchody teprve otvírají. Pokud tedy potřebuji něco navíc kromě jídla nebo drogerie a lékárny, musím se vydat do města po obědě. Právě dnes jsem si řekla, že bylo počasí tak akorát, že jedu. Manžel byl rád, že sedí, stačilo mu to ráno (a to jsme šli pěšky hezký kus), tak jsem šla na poslední chvíli na autobus. Právě přijížděl a já bych ho v pohodě stihla, ale vtom mi docvaklo, že jsem si doma zapomněla průkazku na MHD. Manžel koukal z okna, tak mi ji hodil dolů, abych nemusela ty schody ještě jednou a já se tedy vydala opět pěšky. Trošku jsem šla jako šmajda, ale řekla jsem si, že to rozejdu.

No a při tom cupitání jsem si řekla, že když už jdu jednou sama, tak zkusím zase po cestě něco vyfotit. Ale opět jen mobilem, na foťák jsem si fakt nevzpomněla a když jdu s manželem, nemá to rád, když fotím. Tak neprudím.

Sešla jsem dolů z toho našeho kopce a jdu takhle kolem parku a kostela, tak jsem vytáhla mobil a fotila.

Kostelík vykukuje za parkem

Tady je o kousek dál a je vidět, že jsou mraky, čili nebylo tak vedro

Blížím se k náměstí, už jsou vidět paneláky

Tady je náměstí zezadu, byla jsem v hodinářství, kde jsem nechala ty naše staré, ale funkční hodinky (celkem jich bylo osm), co kdyby někdo chtěl opravit nějaké staré, tak na součástky. Samozřejmě zadarmo, jak jinak.

Snažila jsem se tady vyfotit sluneční hodiny, ale asi jsem nebyla dost blízko.

A už jsem na náměstí a ještě jednou jsem vyfotila náš kostel.

Náměstí přede mnou, vzadu bývalý hotel, dnes ubytovna.

Už jsem přešla na další náměsti a hezky upravené domy. Je to jasné, kousek doleva je Radnice.

Tady je před cukrárnou venku zahrádka a bylo pěkně, tak tam seděli lidé, netroufla jsem si fotit zblízka.

Ještě jsem vyfotila kytičky na tomto náměsti, kterých je tam dost

a přešla jsem na druhou stranu do Klenotnictví, kam jsem šla dát všechno moje starší stříbro. Když jsem posledně zjistila, kolik stojí jeho vyčištění, tak jsem neváhala a za 25 g stříbra jsem dostala 158 Kč. Ale co s tím doma, no ne? Takhle to ještě po roztavení poslouží.

Ještě jsem nakoupila pár maličkostí (hlavně manželovi) a šla už na autobus. Myslím, že mi to stačilo až až, ale byla jsem ráda, že byla moje mise splněna.

Před chvílí svítilo sluníčko, ale už zase jsou mraky, ale je tam teplo. Přeji vám všem krásný celý týden. Vaše Ježurka.

Třešně v akci

18. června 2016 v 16:51 VAŘENÍ A PEČENÍ
Včera mi syn přivezl slíbené třešně, abych mohla aspoň jednou upéci bublaninu. Můj manžel ji totiž moc nemusí, ale když jsou třešně bez pecek, tak to jde.

Krása, co? Dala jsem si ke svačině

a dnes ráno jsem se dala do vypeckování třešní.

Takového pomocníka mám už dlouho a zatím funguje, i když občas zašvindluje a vletí tam třešně i s peckou, ale dírku má, takže klame.

Přísavka už moc nedrží, ale šlo to. Už padají třešničky bez pecek na talíř.

A už to brzy bude.

Tady jsou už jen pecky a třešně jsou už na talíři.

Vytáhnutý koláč z trouby

a pocukrovaný.

Nahoře byla drobenka, ale není to moc vidět, koláč je jedlý a nabídla jsem i synovi s rodinou, před cvhílí odešli.

U nás dnes střídavě prší, leje, bouří a svítí sluníčko. Přeji krásný víkend všem. Ježurka

A nedám si pokoj!

17. června 2016 v 15:01 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Možná si teď bude někdo ťukat na hlavu (někdo určitě), jestli ještě nemám těch doktorů dost, ale bohužel, i ta běžná údržba se musí provádět, lepší už to nebude.

Ve středu byl manžel objednaný na ortopedii, tentokrát výjimečně ne na koleno, ale rameno. Nemohl dát ani ruku dozadu, tak mu ortopéd dal obstřik. Ve středu už šel asi na poslední, tedy na třetí. Tak jsem si řekla, jak se mi zase chodí těžko a s bolestí ze schodů, že se půjdu zeptat, jestli by mi taky nedali včeličku, už jsem tam nebyla dost dlouho a artrózu mám fakt už všude. Navíc mne to druhé koleno, co jsem na něj upadla víc jak před měsícem, stále ještě pobolívá. No, měla jsem štěstí, vzali mne a takto jsem odcházela.

Dostala jsem včeličky nakonec do obou kolen, prý tu artrózu jsem si mohla nějak víc poničit.

Věřím, že se to zlepší, ale za měsíc při kontrole si dám určitě repete, vím to od posledně, že jeden obstřik nestačil.

Aby se to nepletlo, tak jsem byla včera objednána na neurologii, kam docházím už roky a taky celkem často, už mi ta údržba či pomoc od bolesti zabírá čím dál méně. Já vím, že už to moc lepší nebude, ale jen tak se přece nedám. Kdysi jsme jezdívali do lázní, ale naposledy jsme byli v roce 2007 a od té doby nic. Už se našemu zdravotnictví asi nevyplatí investovat do starších seniorů. Je jim to fuk a tělo má jít do hrobu zhuntovaný, ne?

Já jsem na tom bohužel stále hůř, někdy myslím, že už už padnu, ale vím, že musím jít dál. Když mne začaly zlobit ty vyhřezlé ploténky, zúžené kanálky, výrůstky a artróza a vystřelovala mi bolest do levé nohy, vím, že se s tím musím naučit žít, tak jsem se snažila. Už delší dobu mi ale nefunguje ani pravá noha a ta zase hlavně v klidu. Paní doktorka prý se vůbec nediví, koukala na moji poslední magnetickou rezonanci před třemi roky a jen poznamenala, že mám tu artrózu mj. od desátého obratle až dolů. Tak co bych chtěla, že? Asi musím být ráda, že funguji tak, jak funguji. No, dnes jsem tedy dostala do páteře druhý obstřik a mám chodit ještě celý příští týden. Ale co potom, to fakt nevím, V těch lázních, kde jsme byli naposledy - tedy v Jáchymově, nám aspoň na čas pomohla ta radonová koupel. Opravdu vážně přemýšlím, že bych se zkusila ještě jednou zeptat na ty lázně, ne? Co kdyby. Pravda je, že tomu moc nevěřím a tak přemýšlím, kde by mi pomohli. A nejen mně, ale i manželovi, který zase dnes sotva došel domů. Dívala jsem se na ceny a za příspěvkové lázně bychom oba dva za tři týdny museli zaplatit 43 000 Kč. To je docela síla!

Ale uvidíme, třeba jsem si to špatné letos už vybrala. Doufá a zdraví vás všechny Ježurka

Velký den pro Lukyho

15. června 2016 v 15:21 RODINA
Dnes od rána jsem měla jednu myšlenku pro jednoho mého vnuka. Ostatní prominou, ale hned, jak jsem se probudila, patřily mé pozitivní myšlenky jen k tomu jednomu cíli. Aby už to měl za sebou, a aby to bylo vše OK.

Dnes dělal státnice s obhajobou můj vnuk - výborný bowlingový hráč - LUKY. A v poledne mi volala snacha už tu radostnou zprávu! Luky je BAKALÁŘ! Později volal i on sám a bylo vidět, že má obrovskou radost. Zase nám všem spadl velký kámen ze srdíčka a i my máme všichni velkou radost, proto se omlouvám, že jsem zase zde, ale toto muselo ze mne ven!

Tady je loni po svém vítězství v Olomouci

A tady je se svou přítelkyní Ivankou, která to s ním určitě krásně oslaví!

Ještě jednou, milý Lukáši, od nás velká gratulace a teď můžeš odpočívat, než se dáš do dalšího studia! Ať Ti v životě všechno tak krásně vychází! Hodně štěstí s Tvou Ivankou!

Bez mobilu ani ránu

14. června 2016 v 17:00 JEN TAK
Když se takzamyslím, tak si říkám, jak jsme to vůbec dřív dělali, když jsme neměli mobily. Já vím, šlo to také, měli jsme dřív pevnou linku, ale tu určitě neměl každý, jako dnes máme mobil a to mnohdy ne jeden.

Dřív jsme si s maminkou psaly dopisy, docela pravidelně, ale vyšlo to jen tak dvakrát za měsíc. Dnes jsme tak rozmazlení, že voláme každou prkotinu. Na druhou stranu si ale nedovedu představit, že bych nemohla denně volat mamince a naopak zase dcera mně.

Já si kolikrát připadám jak na telefonní ústředně. Mamince odsud vyřizuji třeba i to, když má nějaký problém s dovážkou oběda. Pan majitel už mne zná a vždy pomůže. Zapomenou poslat mamince jídelníček? Zavolám a je vše obratem vyřízeno ke spokojenosti všech, dokonce je tam s jídelníčkem i oběd, který jsem dodatečně objednala v ten samý den. Super.

Když jsem byla teď u maminky, denně dvakrát volám manželovi, přece jenom, roky jsou tady a může se stát cokoliv. Děti mi také tam volají, minimálně píší zprávy. Jak se mi to hodilo! Nějak jsme se teď naposledy s maminkou špatně domluvily a já jí nepřivezla s nákupem prací prášek. Vzala jsem poslední a co teď? Bratr ani švagrová jí nemají prý čas nakoupit mimořádné věci, nakupují jí jen jednou týdně v nějakém marketu potraviny, tak maminku napadlo, že zavoláme mé dceři, která pro mne měla přijet, aby ten prášek koupila. Nebyl to problém, tak jsem volala dceři v úterý, samozřejmě ho hned koupila a večer psala, že je úkol splněn.

V úterý jsem ale také musela mamince volat doktora. Jak ta má v poslední době oteklé její štíhlé nohy, to je opravdu síla a ještě k tomu jí strašně bolí a večer sotva jde a nohy tahá za sebou. Ve čtvrtek byla objednána na kontrolu kardiostimulátoru v nemocnici v Plzni, tak jsem se obávala, aby vůbec došla. Doktor nás ale vůbec nepotěšil, přiznal nám, že má už maminka slabé srdíčko, že to neutáhne, doporučil přidat léky na odvodnění a v ten čtvrtek by si měla zabandážovat nohy, aby to zvládla, ale zase co teď, když nebylo doma obinadlo. Zase jsem musela vzít mobil a volala jsem dceři, aby ho ve středu po cestě pro mne někde v lékárně koupila.

No, štěstí, že máme ty mobily, to jsem si tentokrát uvědomovala o to víc. Sice u bratra je problém se signálem, ne vždy se to daří, ale nakonec se to musí podařit.

Takže z toho plyne, jak je důležité rychlé spojení a dvakrát tolik pro lidi starší, nebo nemohoucí.

Já jsem včera volala mé ošetřující lékařce do nemocnice, že mám všechna vyšetření za sebou, tak chtěla, abych jí ty výsledky dovezla. Zavolala jsem tedy synovi, protože vím, že jezdí do Mostu často, až tam bude mít cestu, že se s ním svezu. No a dnes odpoledne mi už syn volal, že tam jede a tak jsem byla za chvíli připravená a jelo se.

Syn mne vyložil u nemocnice a jel si něco vyřídit. Já asi jen tak deset minut čekala, až se pro mne zastaví, abychom jeli domů a sedla jsem si venku v nemocničním parku na lavičku.






A za tu chvilku jsem si tam stačila pořídit pár momentek. Ani snad nemusím říkat, čím jsem to fotila. Ano, taky mobilem, protože foťák jsem měla doma.

Dovedete si představit všechny tyto akce bez mobilu? Já tedy už dost dobře ne. Takže, díky za mobily.

Moje sobotní řádění v kuchyni

13. června 2016 v 15:36 VAŘENÍ A PEČENÍ
Jak jsem psala, byli jsme v pátek v Praze, kde jsme byli na obědě rovnou v nemocnici. Asi jsem v sobotu měla absťák či co, že jsem si toho navymýšlela, no na mne opravdu dost a taky jsem byla z toho pěkně utahaná.

Hned po ránu jsem si vyndala z lednice listové těsto, že upeču něčeho málo, manžel řekl, že nic nechce. No, co si budeme povídat, to on vždycky a pak si dá. Tak jsem z jedné části udělala slané tyčinky, ale jen takové jednodušší.

No, taky jsem je udělala nějak bytelnější, koukám, ale na jídlo dobrý!

Z toho druhého těsta jsem udělala takové koláčky, jako jsme dělali podobné u nás na Moravě. Měla jsem na mrazáku zbytek tvarohové náplně, tak to bylo, jako bych ji našla. Super. Taky chutnaly a nejen mně, ale i manželovi.

K obědu jsem vařila hovězí vývar a játrové knedlíčky a samozřejmě i vlastní nudle. Kvůli nim jsem si také objednala nový vál, protože ten starý už hodně pamatoval. Tedy já ho objednala, dcera koupila a přivezla, parádní servis.

K obědu jsem dělala guláš. Klasický, jen s těstovinami. Už jsem po té dietě měla chuť na pořádný kus masa a jen mohu potvrdit, že to nemělo chybu. Ač nejsem chlap, mám guláše ráda. Když jsem začala jíst, tak jsem si vzpomněla, že bych to mohla taky zdokumentovat.

No a tady to je. Je vidět, že už jsem do toho ďobla.

Jen se zeptám, jestli také míváte problém s vymýšlením co k večeři? U nás se denně vaří, ale k večeři už to nemusíme. Ale abychom si denně dávali chleba se šnukou, to taky ne. Sýru jsem byla najezená do aleluja, tak jsem si řekla, že udělám na neděli těstovinový salát, aby se zaležel. Jistě všichni víte, co to dá krájení, než tam všechny ty ingredience nakrájím, tak jsem se do něj odpoledne pustila a manžel si včera dal kopici na talíř.

Tady je k nahlédnutí. Měla jsem doma jen vrtulky, ale byly dobré.

No a to je z toho mého sobotního řádnění v kuchyni všechno. Ještě jsem k tomu měla dvě pračky prádla, tak jsem toho měla, ostatně jak už jsem psala, plné zuby. Ale co, gauče máme dva, tak jsem si pak odpoledne dala ležink.

Tak si říkám, kdo má dovolenou, že má jiné příjemnější starosti. Třeba taková Otavínka. Dnes jsem o d ní dostala emailem krásný "její" Píseček a vy určitě taky.


Krásný celý nový týden vám všem přeje Ježurka

Vypadalo to jako výlet, ale.....

12. června 2016 v 14:54 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Tak jsem jela v pondělí se synem a snachou k mamince, ve středu s dcerou od maminky. Ve čtvrtek jsem si odskočila na kontrolu na urologii, kam jsem byla poslána z nemocnice (vše by mělo být v pořádku) a v pátek jsme zase s manželem, synem a snachou jeli do Prahy. Na výlet? Kdepak, opět na nějaké vyšetření do nemocnice Na Homolce. To moje tlusté střevo mi ale dává zabrat. Jak já už se těším (doufám, že se dočkám), až budu mít klid a nebudou mi dělat průvan jak v přední "dírce", tak i v zadní. Zase jsem měla omezení na konzumaci jídla a sama sobě jsem musela dávat ve čtvrtek večer a v pátek ráno klystýr. To bych nepřála nikomu, i když to byl jen ten "malý".

Tak jsme v pátek v 10 hodin vyjeli směr Praha. Jeli jsme raději dřív, protože jsou na všech silnicích uzavírky. A dobře jsme udělali.

Zkoušela jsem fotit z auta

Tady byla stopka, opravovala se silnice a stáli jsme tam dost dlouho. Zpátky to bylo lepší.

Tak jsme dojeli. Ani jsem nestihla fotit, tak jsem si fotku vypůjčila z netu. Prostředí je tam okolo hezké.

Tady je pracocviště, kde jsem byla na vyšetření. Šlo to, ale nic příjemného.

Co mne však překvapilo tak to, že nemocnice Na Homolce je udržovaná, ale je to bludiště, že nevím, jestli bychom se tam sami vyznali. Výtahy jsou tři různé, označené barevnými cestičkami. Měli jsme totiž průvodkyni. Známou mé snachy. Už to bylo divné, jak se tam přijíždělo, tedy kudy, vypadalo to jako zákaz vjezdu, ale dojeli jsme v pořádku a pak jsem koukala jak puk, když jsme přímo z parkoviště vešli dovnitř a byli jsme rovnou v 5. patře. Toto oddělení bylo ve čtvrtém, ale než jsem se tam dostala, musela jsem do kartotéky, pak na dvě recepce, ukázat ke kontrole OP a průkaz ZP. K poslednímuokénku v té řadě přišla jedna sestřička a ptala se, kam jdu. Dala mi vypsat souhlas s výkonem a ptala se dál mého doprovodu. Když zjistila, že jsme 1 + 3, tak říkala, "aha, Hujerovi". Ani netušila, jak se trefila. Tak jsme se na úvod zasmáli, mladší část mého doprovodu odešla na kávu a na oběd, zůstal se mnou můj věrný manžel. Volali mne na vyšetření dřív, než jsem byla objednána, ale tam jsem dost dlouho čekala na pana doktora. Všechen personál tam byl na mne hodný, milý, usměvavý, dokonce mi sestřička, která byla utoho mého vyšetření řekla, že mi drží palce, aby to všechno dopadlo dobře.

Tak jsem vyšetřená a teď se bude špekulovat, jak mi TO odoperují. Tak se mám zase na co těšit. Příští týden musím volat na internu do nemocnice. Tak uvidíme. Ještě mne aspoň částečně zklidňuje, že je TO nezhoubné.

Až jsem byla hotová, tak jsem zavolala mladým, syn nás doprovodil do nemocniční jídelny, oni už na obědě byli a snacha si šla pokecat se svou kamarádkou.


Tak jsem si vyfotila oba moje osudové muže. Manžela i syna. Syn už si dal jen polévku, protože už na obědě byl, ale my s manželem jsme si pochutnali. Dali jsme si hovězí mysliveckou pečeni s knedlíkem a bylo to opravdu výýýýborné!!! Mňam. Sice dost drahé, ale stálo to zato. Paní kuchařka mi vnutila 4 knedlíky, i když jsem chtěla jen tři, prý mám držet dietu doma, že je to za jedny peníze. Tak ten poslední knedlík dojedl syn, aby taky ochutnal tu dobrotu.

Já nevím, po kom to dítě je. Hned vytáhl mobil, ani jsem netušila, že vyfotil mne s manželem při obědě a hned to poslal oběma dětem, tedy našim vnoučatům. No jasný, s čím kdo zachází...

Pak jsme se už tedy vydali zase domů. Vyjeli jsme poměrně brzy, něco kolem 14,30 hod., ale taky jsme museli kvůli opravám silnice čekat na průjezd u semaforů.


Chtěla jsem vyfotit břevnovský klášter, ale tady bylo brzy

a tady už toho moc nebylo vidět, ale snaha byla.

Jeli jsme domů a já koukala okolo, co vyfotím. Moc to nešlo, tuším, že to je Červeý hrádek.

Tady je určitě Raná

Tento strom u silnice se mi líbil, jak je košatý

Tady u "naší" chemičky jsme si počkali dost dlouho

Jen tak pomaloučku jsme občas popojížděli, i tam se pracovalo na silnici.

Ještě jsem si z nostalgie vyfotila naši administrativní budovu, kde jsem léta pracovala.

A to byla poslední fotka z cesty, ještě jsme jeli s mladými nakoupit, pak nás hodili domů a měli jsme toho jako buchet. Manžel byl rozhicovaný až do večera.

Tak jen nakonec konstatuji, že si opravdu dokážu představit lepší výlet do Prahy, doufám, že se ještě dočkám. Vaše Ježurka.

Jó třešně zrály a jiné potěšení

11. června 2016 v 13:56 RODINA
Dnes začnu otázkou? Už máte na zahradě zralé třešně? Ještě ne? No vidíte a u nás na severu už minulý týden se takto červenaly. Tedy samozřejmě u nás ne, nemělo by kde a co, ale u syna na zahradě. Tak budu brzy péci třešňovou bublaninu nebo podobný druh koláče.


Tak už věříte? A je jich hafo! Přijďte si natrhat, syn toho moc nespotřebuje, každý rok nabízí....

Ještě tady mám pro potěšení takové hezké obrázky kočiček. Je to spíš jen takový kočičí čumáček ze všech možných stran a moc hezký, no jak jinak - je kočičí.

To je opravdu jen čumáček

tady je tuším po probuzení už vidět i očička

zde bych už řekla vykulená očka

a už jde zase do kočičího kómatu

a nebo si bude hrát s paničkou?

Dnes je venku pod mrakem, ale já mám na balkoně dvě pračky prádla a pořád se točím a koukám, bude pršet - nebude pršet, no raději to jdu probrat, bylo by to škoda, kdyby to zmoklo. Přeji všem krásný víkend a taky trošku odpočívejte! To vám všem přeje Ježurka

Pravidelná návštěva

10. června 2016 v 17:15 RODINA
Byla jsem zase na řadě, abych jela k mamince trošku poklidit a trochu ji "polidštit". Vzhledem k tomu, že mám stále ještě běhání po doktorech, musela jsem se píchnout tam, kde bylo kousek místa a také požádat děti, aby mne k mamince odvezly a zase přivezly, protože tam nic nejede.

Protože jsem měla mít dietní režim vzhledem k mému plánovanému vyšetření v nemocnici v Praze, tak jsem tentokrát mamince řekla, že si nemůže moc vybírat, co vařit, ale bude to podle mne. Nevadilo nic, maminka si moc pochutnala na bramborové kaši s dušeným kuřecím masem a zeleninovým salátem. Také další den si mlaskala, protože jsem vařila špenát s bramborem. Nechtěla k němu maso, jen vejce a chválila si oběd ještě když jsem odjížděla. Také jsem udělala kuřecí vývar a to maso z kuřátka jsem měla já k tomu špenátu a pak ještě dcera, když přijela pro mne.

Tedy syn se snachou mne tam v pondělí dovezli a dcera si pro mne ve středu po obědě dojela. Všechno jsem zvládla, dokonce jsem udělala i dvě fotky zahrady od maminky z okna


Všechno už je krásně zelené, to je klídek a vzdoušek!

Vše tedy bylo dobré (tedy v rámci možností), ale kam jsem šlápla nebo se vrtla, tam byl pes nebo kočka. Spávám teď u maminky na rozkládacím gauči a protože se nedá spát při zavřeném okně vím, že jsem dost riskovala. V noci jsem se lekla, co mi leží na nohou - a co myslíte? Byla to kočka Mourina, která přišla oknem a zalehla. To tak, už takhle mi bylo teplo, tak jsem ji poslala k bratrovi dolů po schodech.


Tak tady ji máte, Mourinu. Pořád by se jenom cpala, je z těch tří koček nejtěžší!

To je Majda a čeká, až jí maminka nasype do misky a stále se jí motá pod nohama. Taky to už párkrát odnesla, protože maminka nevidí, tak ji už párkrát šlápla. Ale přežily to obě dvě.

Majda mi právě něco povídá, asi chce přidat

Tady jsou všechny tři kočky nejraději. U misky se žrádlem. Už si zase dává do nosu.

Tak to už je ta třetí kočka - Mia. To je ale mazel, ta chodila vždy až večer, já myslela, že si tu hlavu ulomí, jak se mi třela kolem nohou a dokonce jsem si je nemusela večer umývat. Mia mi je vždy dokonale olízala.

Takhle nějak se mi otírala i o nohy, ale vždy trpělivě čeká, až něco dostane. Není vlezlá. Je milá a já měla radost, že už neutíkala, když mne viděla jako posledně. Je totiž hodně bázlivá, ale už si mne asi pamatuje a ví, že bych jí neublížila.

V noci chodím na záchod, který je naproti. Vyjdu ze dveří na chodbičku a co to vidím před sebou?

Mourina chrní u schodů a číhá, kdy bude moci vlítnout k mamince nebo vedle k bráškovi do ložnice.

Ale to to tam ještě leželo? No přece roztomilý pejsek. Jmenuje se Kvatro a je to rotvajler. Ještě malý, sladký, chlupatý, já si s ním hned rozuměla. Jeden velký pes jim umřel, tak si pořídili toto štěňátko.

Jak jsem ho začala hladit a mluvit na něj, tak už byl na zádech. To se mu líbilo, to věřím.

No, ještě mají dole jednoho psa, švýcarského salašnického, byli původně tři.... už je poslední, špatně chodí, klouby už odcházejí a taky téměř neslyší. Chudáček.


To je Berylek, ale moc se mu to focení nelíbilo. Jinak mne poslouchal na slovo. Škoda, že ti šlechtění psi dlouho nevydrží.

No a to by stačilo, je to dnes hlavně o zvířátkách, protože ta tam jsou pořád. Přeji krásný víkend všem. Ježurka

Krásné, ale smutné loučení

9. června 2016 v 13:51 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Přeji krásné dny a jsem opět zde. Chyběla jsem aspoň někomu? No dobrá, s tím nic nenadělám, byla jsem zase u maminky a stále běhám ještě po vyšetřeních, ale než zpracuji reportáž z pobytu u maminky, tak vám musím, ano já prostě MUSÍM, ukázat, jak krásný byl poslední koncert mého vnuka se sborem SMoGu, kde už skončil tím, že odmaturoval. Koncert byl už tradičně v kostele v Mostě (v tom přestěhovaném).

Měli to tentokrát delší, protože měli jako "předskokany" malé dětičky ze ZUŠ Most, což měli uvedené i na pozvánce :



Tady jsou mrňata z hudební školy, však ono jim to taky půjde, ale chuť by byla.

Hned nástup sboru byl famózní. Hudba prý byla z Hvězdných válek (já to neznám) a po nástupu sboru z obou stran před oltář šla středem sbormistryně, ruce nad hlavou a za ní dva bodyguardi, z nichž jeden byl můj vnuk Tom (ten uprostřed) a vpravo je jejich hráč na klávesy.

V kostele bylo opět nabito, spousta lidiček si nemělo kam sednout. Paráda!

Tady jsou ještě ve větším počtu, protože zpívají spolu SMoG junior a ti starší, kteří se překřtili na SMoG senior.

A už jen samotný sbor těch, co skutečně umí hodně a já bych se nebála je srovnat s profesionály. Tak to bylo krásné!

Sólo měli i jen mladí muži, i když byli jen tři, bylo je krásně slyšet

a pak také zvlášť děvčata. Husinu mám ještě teď.

Moderátoři byli jako dřív, tedy i náš Tom.

A toto bylo na závěr. Rozloučení s maturanty. Byli čtyři, dvě dívky (ta vpavo je milá našeho vnuka)

a tady dva mladí muži. Tom právě přebírá dárek na památku. Ano, všichni dostali od své sbormistryně krásného medvídka, děvčata kytičku a mládenci mají v tom červeném pytlíčku tááák velikou klobásu. Ukázali.

Vedoucí sboru dostala velkou spoustu kytek a jednu krásnou i od našeho Toma. Bude se jim oběma stýskat.

Poslední společná fotka.

Tak končí jedna etapa ze života studentů pro tyto čtyři a určitě bude následovat další a také krásná. Já chci ještě jednou všem moc poděkovat za ty krásné zážitky, které nám poskytovali, za ten čas, který trávili na zkouškách a vystoupeních a v neposlední řadě i jejich paní sbormistryni. Je skvělá!

Tak tímto jedním velkým DĚKUJI se s nimi loučím i já a přeji všem hodně úspěchů v těch dalších životních etapách. Dojatá Ježurka.

Spokojený život - co to je?

5. června 2016 v 15:40 TÉMA TÝDNE
Spokojený život má téměř každý nastavený jinak. Někdy stačí tak málo, aby byl člověk spokojený v životě a šťastný, ale na druhou stranu stačí někdy ještě méně, aby bylo všechno jinak. Stačí zlomek vteřiny a je všechno vzhůru nohama.

Pokud se ohlédnu zpět, tak si myslím, že jsem měla spokojený život jako dítě s rodiči a sourozenci. Pravda, nebylo to o penězích, ale o vztazích a já moc ráda vzpomínám.

Myslela jsem si, že to tak půjde dál. Vdala jsem se brzy za svou první lásku, do roka jsem měla syna, hned nato jsme měli i svůj byt, i když na druhém konci republiky a pak se narodila i dcera.

Pak se ale něco pokazilo a už to tak krásné nebylo. Ale řídím se heslem, že to, co tě nezabije, to tě posílí, tak jsem se vždy ze všeho dostala a mohla jsem si v tom svém spokojeném životě žít dál.

Jsem už dost stará na to, abych mohla aspoň trochu bilancovat. Když se tedy zamyslím, tak si nějak nestěžuji. Je pravda, že někteří si tím životem proplouvají tak nějak lépe, ale já jsem ještě v těch svých letech tady, spokojená. Mám milou celou rodinu, která byla u mne vždy na prvním místě, mám sice zdravotní problémy, ale málokdo je v tomto věku nemá, tak jsem se naučila (a stále se ještě učím) s nimi žít. Pravda, někdy je to i na zabití, ale po bouřce zase vyjde sluníčko a je dobře.

Já se dokáži radovat opravdu z každé maličkosti a tak si tím svým spokojeným životem kráčím dál. Jsem moc ráda, že můj manžel ještě ve svých letech zvládá vše, co je třeba, že mám ještě maminku, která také není fit, ale je a čeho bych se ještě chtěla dočkat?

Ano, byla byl na vrcholu blaha, kdybych se dočkala toho, až všechna vnoučata dostudují, až budou mít svou domácnost se svým partnerem a také bych se ještě ráda dočkala aspsoň nějakého pravnoučátka. Chci toho od života moc? Já nevím, ale jsou to taková moje skromná a myslím že realizovatelná přání. Žádné peníze ani movitý majetek není důležitější než rodina a zdraví.

Někdy si myslíte, že je všechno nalité sluncem a opravdu stačí moment a šup, už ležíte v nemocnici a v hlavě vám straší bubáci. Naštěstí i toto může dopadnout dobře. Tak si toho važme a nenadávejme na blbiny.

Vaše Ježurka

Další krásné přírůstky a místa pro ježky

2. června 2016 v 15:53 JEŽCI
Dnes jsem vyndala ze schránky další kráááásné obrázky s ježečky. Poslala mi je jedna moje čtenářka, tedy ne přímo blogerka, ale asi se jí u mne líbí, tak mne požádala o adresu a vlastnoručně vyrobila ubrouskovou technikou. Já něco takového nejen neviděla, ale smekám před těmi, kteří to umí. Je to opravdu nádhera! Obrázky se dají pověsit na zeď, nebo někde postavit, zkrátka nemá to chybu. Koukněte sami.


To jsou ty darované obrázky. Já moc děkuji Evičce z okolí Olomouce, udělala mi opravdu velikou radost.

Protože jste se včera někteří divili, kam takovou sbírku v bytě dám, chci to tady vysvětlit. Tedy za prvé, máme velký byt 1 : 3 a jsme v něm jen my dva s manželem. Za druhé, ty ježší emaily, na ty žádné místo nepotřebuji, mám je v galerii počítače, tedy to se jedná o 202 obrázky.

Ty ostatní ježky, jako jsou knížky, pohlednice atd, tedy ti papíroví, ty mám v zásuvce v jedné složce. A není ani silná. To je tedy těch 72 kousků.

Ten zbytek, tedy těch 243 + ty 2 dnešní, které jsem zatím neumístila, mám v bytě uložené takto :

Tito s námi spinkají v ložnici.

V obýváku na gauči

V obýváku ve stěně, hlídají hodiny, aby šlapaly

Další fůrka ježků za sklem ve stěně v obýváku

Tito chlupáči (mezi nimi je opička za dveře v zimě), jsou zase na gauči tady v pokoji

Dalších hoooodně ježků je také za sklem, ale taky u mne v pokoji

a další visí nad nimi na stěně

Tento krasavec i s píchacím kaktusem na na mém PC, mám ho přímo před očima

Ježci s magnetem v kuchyni na lednici

To jsou oděvní doplňky, které mám ve skříni s ostatními věcmi

A ježčí květináč je na okně s dalšími kytkami.

To je slušné, že? A myslím, že to ani není tak strašné na prostor, nebo jo? Já myslím, že ne.

Ostatní drobnostni, jako třeba náramek a přívěsek mám ve šperkovnici, na kabelce mám malého závěsného ježečka a taky na klíčích, dvoje ježčí bačkory jsou v botníku /na zimu/, prkénko s ježkem je ve spíži a taška s ježky na nákup visí mezi ostatními taškami. Tak co vy na to teď? Dobrý? Já myslím, že ano.

Přeji vám všem hezký den a ježkům zdar! Vaše Ježurka

Ježčí pohledy, knížky, říkanky, omalovánky atd.

1. června 2016 v 14:55 JEŽCI
Nedávno jsem slíbila, že spočítám zbytek ježků v mé sbírce. Mám tedy ježky na obrázcích, které dostávám emailem, pak mám tu opravdovou sbírku ježků všech možných velikostí a materiálů, které jsou roztroušeny po celém bytě. Snad jen na WC a v koupelně není ježek a pak mám ještě ten zbytek. Tedy ježčí knížky, omalovánky, pivní tácky a etikety, ručně lepené a malované ježky (hlavně od vnoučat), spec. ježčí přání, ježčí balící papír, puzzle a samozřejmě nejvíce mám ježčích přáníček - vánočních, velikonočních a k nějakému svátku nebo narozeninám.

Ježčí knížky, ze kterých jsem vnoučatům četla, když byly malé

tady jsou omalovánky malé, ještě mám jedny větší a říkanky

Pivní tácek a etikety



Dvoje ježčí puzzle

Různá ježčí přání

Ježčí miniaturky a záložka

Mám i tyto krásné ježčí vystřihovánky

a také super ježčí balící papír.

Samozřejmě úplně nejvíc mám těch ježčích pohledů - přání k čemukoliv a moc krásných. Když to tedy sečtu, tak je to ke dni 1. 6. 2016 takto :

Ježci v emailu od vás všech ............................................................. 202
Ježci jako knížky, pohledy atd. .......................................................... 72
Ježci ze všech materiálů a různých velikostí po bytě ............................ 243

C E L K E M sbírka k dnešnímu dni čítá ................................................ 517

To už je slušné, že? Teď už to budu moci jen přičítat a děkuji moc vám všem, kteří jste přispěli. Vaše Ježurka