Hlavu vzhůru

13. dubna 2016 v 14:36 |  TÉMA TÝDNE
Já vím, ono se to řekne - hlavu vzhůru - většinou v době, když se nám stane něco nepříjemného, něco, co nás bolí. Ale je to tak, život jde dál.

Toto se doslova netýká mne, ale rodiny mého bratra. Bydlí v domku, kde má svůj malý byteček i moje maminka, už jsem o jejich zvířátcích psala víckrát. Oni si tam vždy žili v takové symbióze s těmi zvířátky. Na koženém gauči už dlouho nesedávali, pouze na křeslech. Tam spávali jejich psi. A že to nejsou mrňata, ale švýcarský salašnický pes je opravdu velký a višchni kolem se jich báli. Ale jak bylo venku zima, nebo pršelo, byli vždycky uvnitř včetně koček.

Měli původně bernského salašnického, který je těm druhým hodně podobný, ale byl víc chlupatý. Toho jsem měla velmi ráda, říkali jsme mu Eliska, byla to fenka. Když se do domku bratr před patnácti lety nastěhoval, jednou jsme tam hlídali pejska i syna mé snachy. Tenkrát nám Eliska a utekla zahradou, která nebyla ještě celá oplocená, ven. Dohonil jí tenkrát synovec, ale pak jsem ji aspoň dvě hodiny hlídala, protože jsem měla strach, že ji klepne, jak dýchala.

Nakonec stejně umřela, ale později, až porodila mladé a až je dali prodali. Tak si jeli na Slovensko pro toho švýcarského salašnického. Taky to byla holka a taky měla malé, celkem šest jich bylo. Chtěli si nechat k ní ještě jednu fenku, ale pejska neudali, tak měli celkem tři. Orlanka - psí mamina a Bery a Bjutka (píši to foneticky, přesně to neumím). Psů se všichni báli, dokonce tam odmítla pošťačka nosit mamince i důchod. Tak si dodnes jezdí pro něj na poštu.

Orlanka - tedy máma těch dvou umřela u nich doma, je to asi tak dva roky. Bratr se švagrovou byli u ní až do konce. Beryl je výstavní pes, jezdili s tím dřív hodně na výstavy, kde sbíral psí medaile. A Bjutka? Ta měla brzy problémy s klouby. Denně jí vařili nožičky, aby jí dodávali kolagen, přidávali léky. Později trochu hůř chodila, vstávala, ale ještě to šlo do doby, než jí veterinář našel bouli. Prý je to ošklivé. V listopadu s ní byli zase u doktora a ten jim řekl, že už to nemá cenu, že to jde ke konci a chtěl dát Bjutce injekci. Nechtěli a vzali si ji domů. Starali se o ni, jak to jen šlo, ale v poslední době už ani nevstávala, aby se šla vyvenčit, nosili jí v dece na zahradu, když bylo hezky.

Tuto fotku nemocné fenky jsem pořídila minulý měsíc, když jsem byla u maminky.

Včera ráno kolem čtvrté hodiny prý začala naříkat. Bratr i švagrová spí v patře, šli tedy dolů a švagrová tam s ní už zůstala, ležela vedle ní. Bjutka prý už vůbec nežrala, nepila, nešla se ani vyvenčit, prostě trpěla. Švagrová včera zůstala doma, seděla u ní, povídala si s ní, hladila jí tlapičku, protože jinde to už nešlo. Byla samý bolák. A kdo tam s nimi ještě byl? Kočička Mourinka, která ji opečovávala i předtím. Prý ji olizovala a seděla vedle. Zato jiná kočička, ta strakatá Mia, ta jak Bjutku uviděla, tak utekla ven a nevrátila se. Beryl prý byl smutný, ani se nezajímal o piškotek, když mu ho maminka jako každý den přinesla. Švagrová pak musela zavolat veterináře, který musel tomu trápení už opravdu udělat konec.

Chudák švagrová - byl to víceméně její pes - plakala celý den, loučila se s ní ještě potom, tiskla se k ní a něco ji špitala na rozloučenou. Je to opravdu hodně smutné a i mne to dostalo. Zbyl jim tedy už jen jeden pes ze tří. Je mu devět let, tak mu budeme držet palečky, aby aspoň ten vydržel déle. Říká se, že ti šlechtění psi tolik nevydrží jako běžný voříšek, no něco na tom bude.

Ale hlavu vzhůru musí dát nejen bratr, švagrová i moje maminka, ale také kočičky a ten poslední pejsek. Odcházeji nejen zvířátka, ale i lidé.

Omlouvám se za tento smutný článek, ale je to teprve včerejší zážitek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 13. dubna 2016 v 15:01 | Reagovat

Nechci dnes hodnotit Tvůj velice smutný článek.Bobeš našich mladých(často jsem ho hlídali)je starý,už skoro nevidí,neslyší,chodí velice pomalu...
Je to zlatíčko celé široké rodiny.Taky se bojím,když ho hlídáme :-(

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 15:44 | Reagovat

Moc smutné. Odcházela milovaná a její lidi s ní zůstali až do konce. Takový život nemají ani někteří lidi. Cítím s vámi se všemi a jí už teď  nic nebolí. Nepomůže to, ale utěší ty, kterým bude chybět. Ještě že máte další živočíšky a ti vás budou potřebovat

3 Jitka Jitka | Web | 13. dubna 2016 v 17:00 | Reagovat

Vím, jak těžké se loučit s milovaným pejskem. prožili jsme si to s naší Yorgou a uspávali jsme ji ve dvě hodiny v noci, protoe už se na mě prosebně dívala. Ani nenaříkala, byla hodně trpělivá. Byla jsem s ní do poslední chvíle a odcházela klidná. Připomněla jsi mi ty smuné chvilky a tiše tady slzím. Sle život už je takový.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 17:02 | Reagovat

Dokonala doma, jako milý pes schiba-Matýsek zemřel už stářím. Už neslyšel, skoro neviděl, ale nakonec skonal sám, prostě se ráno neprobudil. Nechtěli hned nového psa, ale nakonec jim bylo tak smutno, že si pořídili nového schibu- takový pes velikosti lišky krásně chlupatý. Když ho srovnávají s Matýskem, už to není tak bolestivé, ty vzpomínky. Tedy jim svým živým chováním připomíná Matýska za mlada...
Je dobré, že mají ještě aspoň jednoho a kočičky, stejně mu asi bude smutno, byli na sebe zvyklí.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 17:03 | Reagovat

[4]: Ten Matýsek byl nejstaršího rodiny syna- to jsem nenapsala.

6 Zdena Zdena | Web | 13. dubna 2016 v 17:21 | Reagovat

Libuško je vždy těžké loučit se s milovanými. Ať jsou to človíčci, nebo zvířátka. Pa ❤❤❤

7 signoraa signoraa | Web | 13. dubna 2016 v 17:24 | Reagovat

Libuško, je to opravdu smutné. I když to byl pejsek, byl to člen rodiny.
Máme také v domě pejska, fenku Desinku, které bylo v lednu třináct. Už hůř chodí, začíná šedivět a syn musel udělat krmítko, aby se nemusela sklánět do misek, protože měla problémy s trávícím traktem. Desinku jsem poznala jako mladého zdravého psa, ale ted' už je to taková psí babička.

8 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 17:26 | Reagovat

Libuško, je to moc smutné, když odejde pejsek nebo kočička.
Pro majitele je to člen rodiny.
Také jsme to s našimi pejsky dříve zažili, ale, jak píšeš, musí se za čas dát hlavu vzhůru.
Přeji krásný podvečer. :-)

9 Jarka Jarka | Web | 13. dubna 2016 v 18:15 | Reagovat

Jéjej, to bylo opravdu moc smutné čtení. Nedovedu si představit až nás naše zděděná Peginka opustí. Teď, začátkem léta, jí bude 11 let, ale zatím se zdá plná elánu, tak jí to snad ještě nějaký rok vydrží. Jedno ovšem vím už teď, až Pegouš nebude, tak už žádného jiného pejska nechci. Je to hrozné, když si člověk toho čtyřnohého kamaráda zamiluje a pak se s ním musí rozloučit...

10 Daniela Daniela | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 21:31 | Reagovat

Dnes to je veľmi smutné :-(
Obdivujem ľudí, ktorí sa takto starajú o svoje zvieratká! Ja to teda neviem. Mám rada nášho Bora (jazvečík), ale len na prechádzke, postarať sa o neho neviem, to je manželova práca. A už vôbec by som nezniesla, aby bol stále v byte. Ak je v zime mráz, na pár hodín ho vezmem do kuchyne, ale musí byť na svojom mieste, žiadne chodenie po byte.
Švagrinej prajem, aby sa rýchlo zo straty štvornohého priateľa zmierila!

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 21:36 | Reagovat

Smutný článek. Přece jen zvířátka jsou členové rodiny. Naprosto chápu smutek doma. :-)

12 Janka Janka | Web | 13. dubna 2016 v 22:34 | Reagovat

Je to opravdu moc smutné loučit se s milovaným zvířátkem. Také to znám z vlastní zkušenosti. A už několikrát. :-(

13 Marcela Marcela | Web | 14. dubna 2016 v 8:29 | Reagovat

Měli jsme psů víc, ale uspat jsme dali naštěstí jen jednoho.
http://atakseptam.blogspot.cz/2015/10/kolik-vlastne-mate-psu-1-dil.html
Nikdy bych nenechala zvíře, aby se trápilo bolestma jen proto, že mi pak bude po něm smutno. Ve chvíli, kdy má bolesti, které nejdou vyléčit, je mou povinností zvířeti zkrátit utrpení. Nemocný člověk ví, proč ho něco bolí, ví, co ho čeká, ale zvíře trpí a nechápe proč. Tím spíš, když veterinář sám doporučí všechno ukončit.

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. dubna 2016 v 9:49 | Reagovat

Smutné.
leč ve vzpomínkách žijí dál.

15 Péťa Péťa | Web | 14. dubna 2016 v 15:41 | Reagovat

Člověka to občas dojímá mnohem víc, když zemře zvířátko, než když zemře nějaký cizí člověk - v psychologii jsme se učili, že to máme automaticky podmíněné, protože víme, že zvířata se nemohou tak dobře bránit.
Také už jsme oplakala dva pejsky. Naše Pegy umřela když jsem byla mladší, ještě jsem byla na základce. Byl to venkovním pejsem, i když nebyl moc velký. Nakonec ji někdo otrávil a veterinářka nám řekla, že už je pozdě. Vyhubla na kost během pár dní a nakonec jsme jednou přišli s bráchou domů a už tam nebyla. Taťka nám řekl, že usnula a už se nevzbudila, ale kdo ví, byli jsme malí a asi by nám neřekli, že se trápila a tak jí dali injekci.
Přítelova mamka měla trpasličího pudla, podobného, jako je naše Mercy, jen stříbrného. Jmenovala se Fíbinka a já si hrozně zamilovala - říkala jsem jí malá ojebávka, protože poslouchala jen když chtěla, a jak šlo o něco dobrého, bylo schopná vyskočit až na linku, aby si pochutnala. Mě tím byla hrozně sympatická. Pak se jí udělaly boule na břiše a doktorka řekla, že to je rakovina a nic se s tím dělat nedá. Tchyně rozhodla, že dokud pes běhá a jí, nebude jí rozhodně utrácet, což bylo správné. Nakonec už si ale ty bouličky sama kousala, protože jí to moc bolelo a tak ji stejně utratily.

16 Ježurka Ježurka | Web | 14. dubna 2016 v 16:44 | Reagovat

Děkuji všem za milé komentáře. Bjutka se měla ve svém životě moc dobře a teď už ji nic nebolí. Budeme na ni všichni vzpomínat.

17 dáša dáša | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 18:39 | Reagovat

Pejsek je jako dítě - miluje tě, soucítí s tebou, je bezbranný a neví, co se mu to děje.Je to rovnocenný člen rodiny.
Rozumí všemu, už jen promluvit. Bulím tady.
Je mi to moc líto.

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. dubna 2016 v 19:52 | Reagovat

Občas jsem ráda, že zvířecího miláčka nemáme. Takové utrpení by pro ně nemělo vůbec existovat...

19 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 16. dubna 2016 v 20:45 | Reagovat

smutný článok a to utrpenie som cítila až sem. Je mi to ľúto a súhlasím s chudobkou. Takéto utrpenie by zvieratká poznať nemali... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama