Prosinec 2015

Ještě kočičí vánoce

30. prosince 2015 v 16:40 RODINA
Když jsem včera ukázala Peginku, tedy pejska dcery a jejich dětí, musím také dnes ukázat kocourky naší Lady. Viděli jsme se s nimi na Štědrý den, dostali také dárečky. Vnučka vyprávěla, jak se snažila sbírat body u jedné banky, kde pak za jejich určitý počet byla zdarma taková měkoučká deka, kterou chtěla pro Floriána a Juliána, tedy její kocourky.

Taky je přinesla do pokoje, ukázala jim deku, což je tak moc nezajímalo, ale dobrůtky, které jim nabídla, to už bylo lepší. Ne, že by prorazili zeď, jako v jedné reklamě, ale určitě by si dali víc než dostali.

Večer jim pak Lada dala deku, aby si na ni lehli. A jak to dopadlo? Koukněte se.


To je Florián. A je vidět, že si zalezl pod dečku.


A Juliánkovi se taky evidentně líbí pod přikrývkou. Inu, uvidíme, třeba si zvyknou spát na ní.

Tady je Floriánek vyfocený včera a proč? No, protože vnučka zkoušela svůj nový mobil.

A když vyfotila jednoho miláčka, tak také toho druhého. Oni na sebe totiž dost žárlí. Tak toto je Julíánek.

Ještě jedna zkouška mobilu. Naše "mořská víla" s kočičím miláčkem jako selfíčko.

A tuhle fotku dávám nakonec jako bonus. To se všechny tři holky fotily u nás s Peginkou. Ona byla spokojená a děvčata taky.

Tak vidíte, zase jsme si udělali radost se zvířátky, které máme rádi. Ten život s nimi je takový hezčí, že? Souhlasíte? Krásný dnešní den i ten poslední den tohoto roku vám všem moc přeji. Nevím, jak to bude zítra, kdybych nepřišla, tak přeji všem krásný nový rok, hodně zdraví a moc všem děkuji za návštěvu. Vaše Ježurka


Vánoční posezení a Peginka

29. prosince 2015 v 18:58 RODINA
Jako každý rok na první svátek vánoční přijde dcera s dětmi na krůtu a po obědě přijdou všichni ostatní. Tak tomu bylo i letos. Bylo nás tedy v tomto pokojíku u stromečku celkem devět a naše Peginka. Tedy je dcery a vnoučat, ale naše taky.






Fotky z celého dění většinou pořizuje vnuk Tom a kdo myslíte, že je tam nejčastěji? Ano, správně, je to Peginka. To, co jsem dnes vložila, nejsou zdaleka všechny fotky, určitě jich tam ještě minimálně dvakrát tolik zbylo. První série fotek je, když obědváme a ona čeká pod stolem, co kde padne. Nejčastěji opravdu sedí mezi mnou a manželem. Prý vycítí ty nejslabší články, říka Terezka.




A potom, když si po obědě odpočinula na gauči, přišlo drbání. Nejvíc si hověla u mého manžela nebo u syna. Asi je víc na mužský.




To je krásná fotka, co?





Pak jsou tady záběry (a těch bylo!), když objevovala a objevila dárečky. Dokonce máme i krátké video, jak si hraje s míčkem a vrčí, když jí ho dcera jako chtěla vzít. Úsměvné!



Tady se za ni schovala vnučka. To jedno oko v souvislosti s Peginky očkem, to se mi moc líbilo.





Tady už jí nic nechybělo, byla u své paničky na klíně, my všichni okolo, tak byl klídek. Jen ale do té doby, než někdo začal něco jíst. Jakou dobu seděla u mne a koukala, jestli jí ještě něco dám, to jsem sem ani nemohla vložit. To by bylo zase fotek!

Tak přeji krásný večer i s naší Peginkou. Vaše Ježurka

Pro potěšení duše i oka

28. prosince 2015 v 15:14 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes chci ukázat, jak jsou některé dívky, případně i ženy, zručné, šikovné a hlavně trpělivé. Nečekaně jsme měly všechny ženy naší rodiny pod stromečkem dárečky, na které jsme doslova koukaly hodně překvapeně. Přítelkyně vnuka Lukyho, jeho Ivanka má opravdu moc šikovné ručičky. Nejen, že umí krásně malovat a má doma už spoustu obrázků, ale v poslední době se dala do korálkování. A protože opravdu umí a navíc myslí i na druhé, byly pod stromečkem dárečky i od ní. Já tam třeba objevila hvězdičku, která už visí na stromečku.

Tady jsem se ji pokusila vyfotit. Krása, co? Zlaté ručičky, opravdu. A těchto hvězdiček tam bylo několik pro ostatní.

Vnučka Lada, tedy jako skoro švagrová dostala nádhernou soupravu šperků. Aby to víc vyniklo, tak se nám s ní vyfotila a na naši rodinnou sešlost už ji měla na sobě. Nevěřila bych, že tohle je možné udělat doma.


No, posuďte sami, poznali byste, že to není z renomovaného obchodu?

A ještě nakonec tady mám včerejší Jiřetínské červánky. U nás byly taky, ale nemohla jsem fotit, protože mám na okně natažená vánoční blikací světélka. Tak jsem ráda, že mi tuto krásu vnučka poslala.


Moc se mi takové zbarvení oblohy líbí.

Určitě jste to viděli i u vás, ale co kdyby ne, že? Už brzy má začít konečně zima, tak jsem zvědavá. Dnes krátce po obědě u nás krásně svítilo sluníčko a tak mně to vylákalo ven. Bylo opravdu jak na jaře a divila jsem se, že bylo všude plno lidiček. I v hodinářství, všem asi dosloužila baterie, jako mně, tak jsem si chvíli počkala, zrovna jako na poště. Jeden by řekl, co tam ti lidi budou dělat a prosím, bylo před námi 12 lidí, my šli platit složenku za mobil.

Tak a to je všechno, mějte se všichni krásně. Teď už sice sluníčko dávno nesvítí, je zataženo, ale co bychom chtěli, že?
Krásné poslední dny tohoto roku všem přeje Ježurka

Tomu se říká telepatie

27. prosince 2015 v 17:48 RODINA
Já a moje sestra. Obě jsme byly na Štědrý večer u svých synů a obě jsme měli na první svátek vánoční návštěvu dětí a všech vnoučat. Ale také jsem byla mile potěšena, že jsme měly obě jednu další aktivitu společnou. Sestra se fotila s vnoučaty a já chtěla taky, ale nedomluvily jsme se. Sestra má také dvě děti, ale o jedno vnouče má víc. A taky....

Tak moje sestřička s vnoučaty. Nejstaršímu je 20 let a nejmladšímu 3 roky, krásné foto, že?
Ale vidíte, že se sestra upravila...


tedy na rozdíl ode mne. Já uvařila, zlikvidovala vše po obědě, ale abych se podívala do zrcadla, případně se učesala, na to jsem nemyslela. No, také podle toho vypadám. Bohužel, ale úsměv, ten ano, ten mám stále.

To je tedy pro dnešek všechno. Jen jsem chtěla dokázat, že telepatie opravdu funguje, hlavně v rodině.

Krásný podvečer přeje neupravená Ježurka

Krásné vánoční ježčí dárečky

26. prosince 2015 v 16:46 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Vánoční svátky spějí zdárně ke svému konci, počasí jak na jaře, zítra už je normální neděle a ještě je před námi důstojné přivítání nového roku. Tohle tedy moc nemusím, hlavně také proto, že mi to avizuje, že budu zase o rok starší. No a v našem věku už to není žádná sláva. Už dávno jedeme z kopce, ale snažíme se opatrně.

U nás byly dárečky už tradičně také zaměřené také na ježky a ježčí věci. Já se nestačila radovat, proto jsem je soustředila do jednoho článku, abyste viděli, jaké máme nápadité a hodné lidičky kolem nás.

Ježeček č. 224, kterého mi i s dalšími poslala moje milá Otavínka. Tento je vyřezávaný ze dřeva, jen škoda, že není pořádně vidět.

Guma s ježkem má č. 235

Další krasavec od Otavínky, já nevím, kde se s nimi pořád potkává, ale ten je něco jako cibulákový a má č. 226

Č. 227 - ještě jeden vyřezávany od Haničky - Otavínky. Mooooc děkuji za tu krásu, co mi ještě došla poštou.

A teď nadílka ježků, které byly pod stromečkem. Něco u syna a něco u nás od dcery.

Nejen krásné a milé, ale i krásně teplé jsou tyhle bačkory, vlastně pantofle s kožíškem, které mi koupil vnuk Luky, když byl s přítelkyní v Drážďanech. tak i tam si vzpomněl na babičku. Má ode mne velkou pochvalu a pantofle dostaly č. 228.

Dalčí spcialita. To jsou ježčí rukavice, mimochodem úžasně příjemné a hřejivé, ty mi zase nadělila Lukyho sestra, moje vnučka Laděnka. Kde k nim přišla nevím, ale objednává si všechno přes internet. To byl taky super nápad a ježčí dáreček dostal č. 229.

Č. 230 jsem dala této super tašce, která je opravdu pro nás, protože nakupovat chodíme s manželem spolu. Má omyvatelný futrál a je nahoře na zip. Škoda nosit na nákup, že?

Tento ježek č. 231, kterého nemám, jsem dostala také od rodiny syna. Netušila jsem, co je různých variant.

Tento ježek s muchomůrkou č. 232 je od dcery a prý ho chtěla hodit do popelnice, když zjistila, že už ho asi mám. Ještě, že to neudělala, protože mám sice podobného, ale jak jsem už říkala, co kus, to originál. Takže má bratříčka, ne dvojníka.

Další ježek s houbičkou č. 233 je také od dcery. I ten má něco do sebe a já už přemýšlím, kam je všechny zařadím. Něco sem do pokojíčku a něco do vitrínky do obýváku.

Také manžel dostal něco ježčího. Tady těch 6 tácků, kde jsou taky dva ježečci, sada dostala č. 234 a dostal ji také v rodině syna.

A poznáte, co je tohle? Správně, to je okopírované z omalovánek pro dospělé a poslala mi to vnučka Lada. Já už jsem si ho vytiskla, chybí jenom koupit pastelky a s chutí do toho! Uklidňovat se nějak nepotřebuji, ale určitě mne to pobaví a zabaví. Ježčí omalovánka má č. 235.

A to je pro dnešek do mé sbírky všechno. Slušné přírůstky, že? Všem moc díky, díky, díky a přeji hezké dny příští, abychom do toho nového roku vykročili v pohodě. Vaše Ježurka

Štědrý večer nastal…

24. prosince 2015 v 14:14 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Tak jsme se dočkali. Večer sice ještě není, ale už je odpoledne a většina z nás se těší na ten večer.

Už nad ránem krásně svítil měsíček, to asi nakukoval Ježíšek, jestli je všechno v pořádku. Naše domovy voní čistotou, já ještě ráno honem vyměnila ručníky a balila poslední dárky. Určitě někdo namítá, že není třeba na ty Vánoce tak gruntovat. No, není, ale někdy se přece důkladně uklidit musí a proč ne teď, že?

Vše je tedy připraveno k tomu nejkrásnějšímu dni v roce.

Vánoční štrůdlíky jsou upečené

Vánočky taky

V ložnici je vzorně ustláno, i ježci jsou na místě

Dodaná i poslední vánoční přáníčka, a že jich je, že?

Krůtu dávám předpéci na zítra, aby byla dřív

Poslední balení dárků




Všechna vánoční světýlka jsou připravená na večer, všude se bude svítit.

Cukrovíčko ke kávě máme připravené. Vlevo je dia pro manžela

Stromeček je na místě a dárečky také. Jedna vánočka čeká na zítra pro dceru

A tady je ještě taky dáreček pro Peginku tak, aby si ho hned vyčmuchala.

Nastane tedy za chvíli večer plný radosti a doufám, že i spokojenosti pro většinu z nás. Budeme také vzpomínat na ty, kteří už tu s námi být nemohou. Ano, i já byla včera na hřbitově.

Vím, že moc vás asi nebude zrovna dnes procházet blogy, ale těm, kteří zavítají přeji krásný ŚTĚDRÝ VEČER.

A pořád dokola

22. prosince 2015 v 17:11 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Byla jsem ráda, že jsem doma všechno zvládla ke své spokojenosti a bez stresu, ale včera mne manžel nemile překvapil zjištěním, že se nám opět ve spíži udělala plíseň. Ach jo, copak ten kolotoč nikdy neskončí? V srpnu a v září jsme malovali, spíž mi malíři vystříkali protiplísňovým postřikem a je vidět, že to dlouho nevydrželo. Dokud nám ten barák nezateplí, nebude to lepší. My doma už žádný postřik neměli, tak mi ho syn se snachou hned včera koupili, když byli zrovna nakupovat a dnes hned po obědě jsme šli zase na akci. Všechno vyndat ven, vystříkat celou spíž, nechat uschnout, vyvětrat a vytřít regály. Pak vrátit zpátky. Teď budu zvědavá, jak to dlouho vydrží. Už nás tyto akce zmáhají, zdraví a věk je znát čím dál víc, ale co naděláme. Budu se muset zase ozvat naší domovce, jestli by to zateplení nešlo nějak urychlit. Všechny domy, které byly postaveny až po tom našem, tak jsou už zateplené, nechápu nic, ale určitě se slušně, ale důrazně zeptám.

Zítra už bych na to čas neměla, čekají mne vánočky, štrúdl, nasolení krůty a udělání bramborového salátu. Ráno ještě dokoupit pár maličkostí a pak už jen čekat. A taky by mohl napadnout sníh, že?

Mějte se krásně!

Vaše Ježurka

Pohodu a zdraví přeji

21. prosince 2015 v 14:34 JEN TAK
Už jsou ty Vánoce opravdu za dveřmi, tak posílám všem přání krásných a pohodových vánočních svátků v kruhu rodinném. Mějte se rádi, ale nejen na svátky, ale i po celý rok.


Ale ještě mi to nedá. Připojuji přáníčka s mými milovanými jmenovci, které jsem do dnešního dne dostala. Posuďte sami, že to stojí zato.

Poslala moje jmenovkyně a sběratelka Simona

Svítícího ježečka mám od Milušky

a tuhle ježčí rodinku od Jarmilky.

Tak si to všichni užijte! Krásné Vánoce vám všem, kteří zavítají, přeje vaše Ježurka

Co na to říct?

20. prosince 2015 v 13:51 VAŘENÍ A PEČENÍ
Přípravy na nejkrásnější svátek určitě všude vrcholí, tak jsem si řekla, že si tyto chvilky zpříjemním tím, že se nebudu přepínat, no a co?

Včera jsem převlékala postele a prala tím pádem tři pračky. Vaření bylo proto rychlé a jednoduché. Manžel miluje buřtguláš, je to hned, tak nebylo co řešit. Polévku jsem nedělala, já se bez ní obejdu a tak jsem manželovi navrhla, že mu uvařím jednu ze sáčku. Já nechápu, co mu na těchto polévkách tak chutná. Ne, že by měl rád všechny, ale tyto mu hodně chutnají a včera jsem mu dělala ale trošku jinou, bylo tam "přidej vejce".

Tato taky patří mezi jeho oblíbené jakož i kuřecí a slepičí.

Ale u té včerejší, i s tím vejcem, to si tedy mlaskal. Je z jednoho šáčku litr polévky, v poledne si dal talíř, další si ohříval odpoledne ke svačině. A víte čím mne doslova uzemnil? Večer ve 21,00 hod. dostal chuť na ten zbytek polévky, jaká prý byla dobrá. Já se tady dělám s domácími nudlemi a on stejně ten rozdíl nevnímá, to je co? Já tedy ano a tuhle polévku bych fakt nepolkla. Nesnáším totiž magi a manžel si ho ještě tam přidává.

Dnes jsem chtěla všechno vyžehlit, včetně povlečení, tak jsem navrhla, že půjdeme na oběd do naší oblíbené čínské restaurace. Tam totiž manželovi strááášně chutná i ta jejich kuřecí polévka! No já si tak říkám, naco se já snažím, když si pomlaskává u každé jiné stejně jako u té mé. Na oběd jsme si dali opět naše "křehké kuře" s rýží a cena ještě šla.

Důležité je, že jsme si pochutnali a ještě za námi paní vedoucí běžela ven a dala nám takový malý a milý dáreček.

To je ten dáreček,
takový krásný nástěnný kalendář. Už jsem ho pověsila v kuchyni a je to jako taková jako tenká rohož, bylo to stočené v malé krabičce. Potěšilo nás to.

Důležité je, že jsem stihla všechno, co jsem chtěla a je u nás už opravdu klídek a pohoda. Hlavní je, abychom si to všechno užili ve zdraví.

Totéž přeje vám všem vaše Ježurka

Málem jsem to nevydýchala

17. prosince 2015 v 15:03 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Ano, bylo to tak krásné, že jsem se nemohla radostí a štěstím ani pořádně nadechnout, chtělo se mi plakat, musela jsem to držet v sobě, tak moc se mi to líbilo. A o čem to tady mluvím?

Byla jsem včera v podvečer v našem přesunutém děkanském kostele v Mostě, kde se konal vánoční koncert pěveckého sboru Podkrušnohorského gymnázia SMoGu.

Tady je jejich pozvánka, kterou jsme dostali u vchodu za dobrovolný příspěvek do kasičky.

Uprostřed byl seznam sboristů a program koncertu a na zadní straně slova k vánoční skladbě VESELÉ VÁNOCE.

To jsou varhany, které vždy zahajují skladbou AVE MARIA

Tuto skladbu zpívají jen děvčata. Ten zvuk varhan ve spojení s nimi - hned na úvod pecka.

Pak zahájili program moderátoří průvodním slovem. S milou členkou sboru Terkou to uváděl i náš šikovný vnuk Tom

A už se zpívaly koledy a jiné známé krásné písně.

S velkým sborem začal zpívat i jejich junior - sbor, který je bude brzy doplňovat.

Potom zase dál uváděli další písně již zmínění moderátoři

Vidíte těch lidí? Všechna místa obsazená a vzadu ještě spoustu lidí stálo. Krásná návštěva.

A toto je jejich šikovný klavírista, který nejen, že hraje vždy bez not, ale některé písně i sám upravuje. To je opravdu talent od Boha. Věřím, že o něm bude ještě slyšet a pořádně!

A co se to tady děje? Taky jsme s dcerou koukaly, to bylo překvapení. Na jednu skladbu paní sbormistryně přepustila svůj dirigentský pultík vnukovi, který se toho zhostil opravdu na výbornou. Taky měl hooodně dlouhý a aplaus!

Na závěr všichni všem poděkovali, protože to opravdu není jen tak nacvičit tolik krásných a nových skladeb. Tady si děkuji navzájem - paní Mgr. sbormistryně a náš Tomík

Ještě srdečné objetí, protože se mají opravdu rádi.

Vedoucí sboru nakonec ještě poděkovala celému sboru a ještě mne jednou málem skolilo to, jak řekla: "Když řeknu, že mou pravou rukou je Tomáš V., tak musím také říct, že mou levou rukou je Tomáš V. a kdybych měla ještě jednu - třetí ruku, zase by jí byl Tomáš V." To bylo tedy velké uznání pro mého vnuka, který opravdu toto zpívání má velmi rád a když jsem mu po koncertě posílala prostřednictvím SMS poděkování za úžasný zážitek, tak mi mj. napsal, že by se rád věnoval hudbě i při studiu na VŠ. No, divíte se, že jsem měla málem infarkt?


Na úplný závěr se vrátili i junioři do sboru a všichni, tedy i my, jsme si rádi zazpívali koledu Veselé vánoce, neboli Vánoce, vánoce, přicházeji... To jistě všichni znáte.

Bylo to moc krásné pozdní odpoledne, nebo chcete-li podvečer. Tam i zpět mne odvezla dcera autem, v kostele nám zima nebyla, protože jsme se na to pořádně oblékli a co víc si přát? Jen více takových nádherných zážitků!

Děkuji sboru a mému vnukovi za vše. A také se přiznávám, že jsem si z jejich webu vypůjčila těchto pár fotek. I za to díky.

Vaše dojatá Ježurka

Také píšete a dostáváte vánoční přáníčka poštou?

16. prosince 2015 v 14:24 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dost se píše a mluví o tom, že se už neposílají klasické vánoční pohlednice. Já myslím, že to bylo hezčí a že se k tomu opět vracíme. Já letos poslala deset vánočních přání a také jsem jich dost dostala. Ty, co ještě nedorazily, určitě přijdou. Ještě je čas. Jen jsem chtěla ukázat, jak to zatím vypadá u mne na lednici.



A teď k těm ostatním, trochu jiným, zvláštním vánočním přáníčkům:

Tohle přání zhotovené "na míru" od mé milé blogové kamarádky Zdeninky, kde byl vložený tento mini andílek, také určitě vlastnoručně dělaný a už je i vidět, že jsem ho umístila na stromeček.

K tomu byla i zvlášť vyšperkovaná obálka!

To je taky paráda, co? Dále přišlo tohle taky krásně udělané vlastní přání od mé milé Evičky

i takové netradiční, ale krááásné od Martičky, která mne tím moc překvapila a já přemýšlím, kde vzala moji adresu. Ale ne, že by mi to vadilo, naopak! Díky moc.


a tato krásná vánoční fotečka je z rodiny mého synovce. To je jeho ženuška s moc roztomilými andílky a udělali mi tím také velikánsou radost.

Tak vidíte, co radosti a úsměvu umí vykouzlit taková písemná vánoční přání. Moc za ně všem děkuji. Vaše Ježurka

Dnes nic moc

14. prosince 2015 v 14:50 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jsem hned po ranním nákupu byla objednána ke kadeřnici. Nutně jsem už potřebovala zkulturnit a tak jsem řekla manželovi, že jak budu hotová, prozvoním, aby oloupal brambory. Máme sice kadeřnictví naproti, ale jsme zvyklí brzy jíst. Tak jsem prozváněla a počkala jsem, zda to manžel zvedne, abych měla jistotu, že to slyšel. Když to hned nevzal, kadeřnice namítala, že jsem řekla, že jen prozvoním. Pak jsem ale byla ráda, že jsem počkala. Oznámil mi totiž, že nám neteče voda. Ani teplá, ani studená, prostě NIC. "Jé, a jak uvařím ty brambory?" řekla jsem. Paní kadeřnice byla tak hodná, že mi dala jednu stolní vodu ze svých zásob, abych mohla dodělat oběd. Je opravdu skvělá! Příležitostně jí tu vodu vrátím.

Nevěděli jsme, co se děje, jen jsme viděli, že na začátku našeho bloku je nějaký menší bagr. Ale nikdo nevěděl, jak to bude dlouho trvat. Jak je dobré, mít FB a na něm přidanou skupinu našeho města! Jen jsem tam vznesla dodtaz, zda někdo neví co a jak dlouho, během minuty jsem měla odpověď, že to bude trvat do 13,00 hod. No, známe to, vodu pustili až teď, ale teče rezavá jak liška, takže to bude ještě chvíli trvat. Hlavně, že jsme to nějak zvládli, ale už přestávalo i hřát topení, tak snad už bude vše OK.

Ještě tady mám jednu fotku z října, když jsem byla za maminkou, kam mne vezla dcera. Chtěla jsem, aby dcera udělala selfíčko, kde bychom byly všechny tři generace.

No a tady jsme. Maminka se moc fotit nechtěla, neměla umytou hlavu víc jak měsíc, protože to sama nezvládá, ale na tu dobu je to ještě docela dobrý, ne?

A to jsem ještě já. Poznáváte nějaký rozdíl v účesu? Mám melír a jinak ostříhané vlasy, ale asi nic moc, že?

Krásný podvečer přeji všem, kdož zavítali. Ježurka

Poslední vánoční háčkování

13. prosince 2015 v 16:19 JEN TAK
Konečně jsem dokončila vánoční háčkované ozdoby na stromeček. Sice jsem už tady ukazovala můj nazdobený stromek, ale ještě jsem tam přidala kouličky, které mi ale daly zabrat. Napřed jsem vůbec nevěděla, jak na to. Můj osobní poradce byla Jituška, která mi poslala odkaz a následně i vzorek, který mi šel a byl skvělý. Dokonce jsem pak vyzkoušela ještě i jiné vzorky, ale ty se mi tak nelíbily. Také jsem si sehnala nafukovací balónky, abych mohla koule naškrobit, ale nevím, nevím, sama bych to nedala. Já nevím, balónek jsem nenafukovala ani nepamatuji, ale tyto balónky nešly a nešly. Musel je nafukovat manžel, já je pak jen zavázala. To bylo dílo, ale nakonec to dobře dopadlo. Díky, Jituško.

Tady jsou. Je pravda, že nejsou všechny stejně velké, ale to byl úmysl.

Tady jsou už naškrobené

Ještě jsem udělala pro dceru nějaké vločky

a tady tyto koule jsou také pro ni.

Já si přidala na stroječek ty další tři a na jedné z nich jsem přidala uprostřed mašličku, ale nevím, nevím....



Tak to jsou moje první kouličky, vlastnoručně vyrobené. Určitě budou ty další příští rok lepší.

No a pod stromečkem to jistí náš anděl strážný.

A to je pro dnešek všechno. Loučí se s vámi a děkuje za návštěvu vaše Ježurka

Štola zase po letech vyzkoušená

12. prosince 2015 v 14:53 VAŘENÍ A PEČENÍ
Občas, když nemohu usnout, honí se mi v hlavě všelijaké myšlenky a vzpomínky. V dobách, když byla vnoučata ještě podstatně menší a my jezdívali jako všichni "Hujerovic" k moři, pekla jsem nejen na cestu, ale i sebou moučník, který vydrží a ještě býval čím starší, tím lepší. Ano, byla to štola a děti i vnoučata si daly rády. Dlouho opravdu nevydržela.

Recept jsem získala na jedné dovolené, tuším, že to bylo ve Znojmě. Jezdívali jsme často na poznávací zájezdy a tady jsme se tenkrát sešli u stolu s manžely, se kterými jsme pak byli po celý pobyt. Jak se tak povídá o všem možném, došlo i na tento šikovný moučník. Bylo to někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a ta hodná paní mi ten recept celý opsala ručně, jak jinak a já ho mám od té doby schovaný. Jen jsem tu štolu nepekla dobrých deset let. A jak tak koukám na vánoční pečení, tak je štola taky jako jeden z moučníků, které někdo peče na Vánoce. Proč si tedy nezavzpomínat na léta dávno minulá? Protože na Vánoce peču vánočky a štrúdl, rozhodla jsem se, že ji upeču už teď. Ráno jsem se tedy dala do pečení s určitými obavami, jestli já, stará popleta, něco nezvojtím.

Tak to je ten můj výtvor. Trošku na straně praskla, ale to na chuti nic nemění.

Tady je moje porce k odpolední kávičce. Manžel moc tu "prdelku" nemusí, tak se vždy obětuji.

To barevné jsou rozinky a kandované ovoce. Ořechy ani mandle nedávám, to tam nemusím. Manžel ochutnal a pochválil. Tak jsem ráda, že jsem to nezapomněla a zvládla na první dobrou.

V noci pršelo, ještě i ráno, ale pak vysvitlo sluníčko a vypadá to stále jako na jaře. Tak přeji všem krásný adventní víkend. Vaše Ježurka

Zajímavá setkání

11. prosince 2015 v 17:12 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes odpoledne jsme byly s dcerou domluvené, že se sejdeme v Mostě v Centrálu. To je nákupní centrum, ne sice tak velké jako v Praze, ale je prý tam 80 obchodů. Časově jsme se sešly na puntík přesně u vchodu a jen udělám pár kroků, tak za sebou slyším: "To si nemůžeš nakoupit v Litvínově?" Tak se otočím, jestli to platí na mne a to si pište, že ano.

Byla tam celá rozesmátá moje blogová už také skutečná kamarádka Miluška. Včera mi posílala opatrně email, že nechce být hlásnou troubou, ale že potkala v Centrálu mého syna se snachou. Poznala je podle fotek, to je tedy dobrá.To já bych si netroufla, protože si myslím, že bych nikoho hned tak nepoznala. Asi před týdnem mi zase poslala odkaz za noviny, kde vyšel článek i s fotkou o pěveckém sboru, ve kterém zpívá můj vnuk a byl tam i na fotce. Tak jsme se tomu včera zasmály a ona říkala, že vlastně ještě nezná a ani nepotkala moji dceru. Je to normální? Dnes nás obě potkala! To jsou náhody, že? Tak jsme si trošku všechny pokecaly a šly po svém. Samozřejmě všechny tři s úsměvem na rtech.

My jsme tam s dcerou chodily opravdu dvě hodiny, ale žádné valné úspěchy jsme neměly. Já si tedy koupila nízké zimní boty, protože mi jedny odešly a být odkázaná na těchto jedněch jsem opravdu nehodlala. Utratila jsem tedy jen těch devět stovek za boty a ještě jsem koupila pár blbostí, dcera také moc úspěšná nebyla, tak si říkám, co tam všichni ti lidi kupují? Nebo berou vše?

Ale je pravda, že po těch dvou hodinách chození, kdy jsem si sedla jen při zkoušení bot, jsem myslela, že už domů nedojdu. Vlastně nedojedu. Naštěstí jsem si v tramvaji sedla a pak mne autobus dovezl až před dům. Kdepak, na nějaké delší chození už nemám a zjišťuji, jak se to všechno rapidně zhoršuje.

Včera jsem zdobila ty moje perníčky a už jsem večer hlásila dceři, že je už asi nebudu moci příští rok dělat, protože při tom zdobení se mi klepe ruka jako blázen a tak to podle doho vypadá. Když jsem prohlásila, že jí ty perníčky ani nebudou chutnat, jak jsou "nazdobené", tak se mohla uchechtat.

No, posuďte sami, ale moc se nesmějte. Jo, ochutnala jsem a jde to, ale na parádu se koukat opravdu nedá.


Vidíte to? A fantazice taky žádná.

Tak pro dnešek končím a zítra slibuji, že si pořádne projdu vaše blogy. Dnes už nestíhám. Pěkný večer přeje Ježurka

Moje akční úterý

9. prosince 2015 v 14:50 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera bylo venku opravdu hnusně. Myslím, že nejen u nás, tak si myslím, že se nikomu moc ven nechtělo, tedy tomu, kdo nemusel. Manžel když ráno vykoukl ven tak měl nápad. Říkal, abych byla doma, měla jsem v lednici těsto na perníčky, tak ať peču, že to toho nečasu nemusíme jít oba a že to nakoupit zvládne sám. Docela jsem byla ráda a než přišel, měla jsem druhý plech perníčků v troubě.

Pak jsem se hned dala do vaření, ani si dopoledne nedávám kávu od doby, kdy mne zlobil žaludek, tak jsem ani neodpočívala, jen u volání mamince. Včera jsem dělala špagety a do té omáčky na ně dávám mleté maso. Toho jsem koupila víc, tak jsem si rovnou připravila ze zbytku karbanátky jako polotovar na dnešní den, protože jsem byla na dopoledne objednána k zubařce.

Docela mne to stání u pracovní desky zmohlo. Po krátkém odpočinku jsem šmejdila v bytě při drobném úklidu a zjistila jsem, že nám tady zbytečně ležely troje nové hodinky. Opravdu úplně nové, a už dost dlouho - co s nimi? Kdysi jsme je vyhráli a máme svoje, tak mne napadlo, že zavolám druhé babičce, ona tam u nich má spojení na charitu, kam občas něco šoupnu, jestli by je nechtěli pro někoho potřebného. Ta mi za chvíli volala zpět, že budou moc rádi. Přidala jsem tedy ještě pár věcí a nachystala je do tašky i s hodinkami. Teď jsem musela zase požádat syna, aby si pro to přijel, protože druhá babička bydlí hned vedle nich.

On s tím neměl problém, ostatně jako vždy, ale tak nenápadně navrhl, že by se mu pro to lépe jelo, kdyby u mne současně dostal polévku. Už jsem o tom kdysi psala, že má rád "moji budulínkovou" polévku a já si jen říkám, že se mu ještě nepřejedla. Vždy jí uvařím plný hrnec, přeliji do větších sklenic, které pak vyhodí. Přece neodmítnu prosbu syna, no ne? Tak jsem vstala od PC a šla po obědě uvařit polévku na přání, kterou si měl za cca tři hodiny vyzvednout.

Dobře to dopadlo. Jak jsem se později dozvěděla, byli spokojeni všichni. Syn i charita.

Také mi volala dcera, že se zastaví také odpoledne na chvíli mezi dveřmi, něco přivezla při cestě kolem pro neteř a synovce. Tak jsem měla nachystané vedle na židli další tašky. V jedné byly opravené rifle a v té druhé moje dílka na vánoční stromeček, jako andílci a zvonečky. To jsem dělala dceři také na přání.


Takové ozdůbky zatím dostala i dcera.

Pak jsem se ještě pustila do zdobení našeho nového vánočního stromečku. Měla jsem ho tady připravený už týden, co mi ho syn se snachou přivezli, vánoční ubrusy koupené, tak na co čekat, ne?

Tak to je on. Už tam pod ním mám jeden dáreček, vidíte?

Tady jsem dala bližší záběr na moje ozdůbky, které jsou bílé, některé olemované červeně, nebo červené. A ještě tam jsou pak jen červené kouličky, které jsem si letos koupila a červené mašličky. No a barevná světýlka. Myslím, že to stačí.



Zaostřila jsem na některé moje ozdoby

a také abyste viděli, že tam mám ještě pár ozdob, které jsem dostala od vás, blogerek. Tento nádherný ježeček vede.

Večer jsem u televizce doháčkovala poslední kouličku, ještě je zkusím naškrobit a nějakou tam dodám, nějaké rozdám. Tak a to bylo vše. Myslím, že na to moje tempo jsem toho včera stihla dost a snad udělala radost i několika dalším lidičkám.

Dnes je počasí podobné tomu včerejšímu, ale zoubek mám opravený, tak jsem spokojená. Přeji vám všem také klidné a spokojené vánoční přípravy. Zdraví všechny, kdož zavítají, vaše Ježurka


Ježečci opět na scéně

7. prosince 2015 v 14:47 JEŽCI
Už se mi zase nahromadilo dost emailů, ve kterých jste mi, moji milí, poslali obrázky ježků a ježečků, tak dokud si to pamatuji, tak je zase ukáži.

Ihned posledně po zveřejnění ježčích obrázků se mi ozvala Věruška z Kladna a aby mi taky udělala radost, poslala mi najednou hned čtyři obrázky.




To jsou všechny ježčí obrázky od Věrky z Kladna. Mají č. 127 - 130. Krásné, že? Věruško, díky.

Tento obrázek má č. 131 a poslala mi ho Miluška. To jednou takhle myla okna a měla nápad. A tady je.

Takový malý a kouříí, má č. 132 a je opět od Milušky.

Ježek s růžemi má č. 133 a můžete hádat, od koho zase je. Ano, uhádli jste. Od Milušky

To je nádhera, co? To jsou ježci malovaní na kameni. Obrázek dostal č. 134 a poslala mi ho Jarmilka. Díky moc.

Další ježčí krasavec má č. 135 a je pro změnu od Milušky. Ta má zásobu, co? Děkuji moc.

Č. 136 má tento nádherný ježčí čokoládový dort od Otavínky. Škoda jíst, že?

Tady na č. 137 je těch mých jmenovců víc. Takhle byli vystaveni na vánočních trzích a poslala mi je Renátka. Hodná. Díky.

Poslední ježčí produkce má č. 138 a je taky od Renátky z vánočních trhů.

Já chci tímto ještě jednou a moc poděkovat všem, kteří si na mne a na mou sbírku vzpomenou, když něco ježčího vidí a následně mi to pošlou. Mám vždy velkou radost.

Krásný ježčí den přeji. Vaše Ježurka

Co dům dal

6. prosince 2015 v 16:58 VAŘENÍ A PEČENÍ
Dnes máme Mikuláše, doufám, že jste byli všichni hodní a že vám včera něco nadělil. Já jsem ráno koukala, že manžel má hned po probuzení smysl pro humor. Když jsem vyšla z koupelny, vzal mne za ruku a vedl k oknu. Myslela jsem, že mi chce něco nebo někoho ukázat na ulici, ale víte co mi ukázal? Na okně ležele jedna jeho ponožka. "Mikuláš tady včera nebyl", řekl docela smutně, "vidíš, ponožka je prázdná". Přiznávám, že mne tedy hned po ránu rozesmál. A to je dobře, ne? Smysl pro humor je dost důležitý.

To bylo jen něco pro obveselení na úvod. Původně jsem chtěla napsat, jak jsem udělala z nouze ctnost. Byla jsem vždy zvyklá z domova všechno včas zužitkovat, než se to zkazí, tak občas dělám inventuru v lednici. Dnes jsem usoudila, že je tam něco jako slabý suchý lepší salám, takové ty úzké nožky, ale byl už dost vyschlý, tak se manžel moc neměl k snězení. Já to teď nejím, ještě pořád se omezuji s tím žaludkem. Pak jsem tam objevila trochu majonézy a kysané smetany, od včerejška mi zbylo skoro celé malé hlávkové zelí a nápad byl na světě.

Ano, CO DŮM DAL, tak přesně bych to nazvala. Ten salám jsem oloupala a pokrájela na drobné kostičky, do toho přidala kousek cibule, okurku a nakrájela přiměřeně toho zelí. Majonézu jsem smíchala s kysanou smetanou, hořčicí a troškou kečupu, ochutila solí, cukrem, octem, pepřem a trochou worcestrové omáčky a vše spojila. Nechala jsem to zaležet a věřte nebo nebo ne, je to mňamka. S tím zelím to chutnalo skvěle. Je to takový zdravý salát i třeba na chleba k večeři.

Doporučuji pro všechny z vás, kteří máte rádi saláty a pomazánky.

Přeji tedy doboru chuť a krásný adventní večer. Ježurka

Jaro nebo Vánoce?

5. prosince 2015 v 14:33 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V prosinci kvetou stromy, příroda je zmatená. My koneckonců také. Příští týden to dle meteorologů má vypadat jak na začátku jara, proto si asi i kytičky myslí, když na ně svítí sluníčko, že je už jaro.

Ale navzdory všemu kvete i vánoční kaktus.

Tento hodně vousatý dědeček kaktus už má zase květy a to jsem napočítala určitě 20 poupátek. Mám ho na chodbě a asi mu tam svědčí to prostředí. Abych ho mohla vyfotit, dala jsem ho na schody.

Tuto orchidej jsem měla jako první a musím ji pochválit, je nejvděčnější a kvete snad bez přestávky. Má ještě hodně dalších poupátek, no dělá mi radost.

Ostatní čtyři orchideje mají stonky, na kterých jsou poupátka a určitě na Vánoce pokvetou. To bude nádhera! Ještě mám jednu tu mini, nedávno jsem ji přesadila do většího květináče a čekám....

Nezmar brambořík. Nevím, kde se pořád berou ty nádherné květy, kterých neubývá už dva měsíce. Denně ho chválím.

Myslela jsem, že ibišek už bude odpočívat, ale ne, už má krásné poupátko, které taky brzy rozkvete a ten v druhém květináci také. Jen to není na fotce moc vidět, svítilo mi do toho sluníčko.






Moje vděčné zlaté fialky. Mám jich sedm a opravdu zase kvetou všechny. Uvidím, jestli jim to do Vánoc vydrží.

No vidíte, venku svítí sluníčko, i když ráno hezky mrzlo, ale teď to vypadá opravdu jak na jaře a já mám radost, že mi doma všechno kvete nebo má na květ.

Divná zima, ne? Ani si nic neslibuji od počasí na svátky. Určitě budou zase na blátě, ale co naděláme. Jak se k přírodě chováme, tak nám to vrací.

Krásnou 2. aventní neděli přeje všem Ježurka

Vánočně naladěni

3. prosince 2015 v 15:29 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Z rádia už zní vánoční koledy, stromečků je ve všech obchodech jak naseto, obchodníci se předhánějí s reklamou, ano, je to jako každý rok. Já si jedu ale po "své" koleji a na nic, co netřeba, se ukecat nenechám.

Připouštím, že ta vánoční atmosféra mne už ale vcucla. Včera i dnes odpoledne jsem byla ve městě mimo ranní nákupy, abych si dokoupila chybějící věci v obchodech, které otevírají až potom, co my máme nakoupené potraviny.

Včera jsem se tedy po týdnu vydala ven. Měla jsem štěstí, že nemrzlo ani nepršelo, jen trochu foukalo, ale šlo to. Nedobrovolně jsem skončila dřív s antibiotiky, protože žaludek stávkoval takovou měrou, že už to opravdu dál nešlo. Vybrala jsem tedy jednu krabičku a z té druhé jen tři tablety a konec. Už jsem nemohla nic jíst, po všem to bylo špatné. Ne, že bych nepotřebovala zhubnout, ale za takovou cenu nechci. Volala jsem vše mé praktické lékařce a tak jsem šla už včera odevzdat moč, zda jsem v pořádku a dnes jsem jí volala a naštěstí jsem vyléčena. Ještě pořád ale jím dietně a opatrně, aby se žaludek zase zklidnil. A jen upouorňuji, že všechny léky beru výhradně po jídle! Nestačilo to.

Už o víkendu jsem se radila s mladými, že bych chtěla nový vánoční stromeček, protože ten starý byl už opravdu hodně starý a chtělo to změnu. Bylo pondělí a šup! Snacha se synem mi tento nový stromeček přivezli.

Tady je, zatím neozdobený, ale připravený.

Včera jsme tedy koupili maličkosti, které byly třeba a dnes jsem si vzpomněla, že i vánoční ubrusy někdy doslouží a tak jsme šli koupit dva nové.

Tento pod stromeček tady v pokoji na stůl, protože tady mám jeden na stolečku do zelena

a tento menší na konferenční stolek v obýváku. Tam mám na jídelním stole také ubrus s červeným okrajem.

Ještě jsem zapomněla, že jsme si ráno v supermarketu koupili aspoň jednu mini vánoční hvězku, zamilovala jsem se do ní na první pohled. Je malá, ale krásná.

Ještě má takovou asi mikulášskou botu, tak jsem to zatím nechala, ale jde to vyndat.

Na náměstí máme také jako všude vánoční strom, ale je to bída a utrpení. Tak jsem ho vyfotila, abyste se taky podívali. Ale je to fotka jenom mobilem, fotoaparát jsem sebou neměla.

Rozsvícený asi bude vypadat líp, ale už jsem opravdu viděla lepší. Usmívající se

No a tady pro dnešek končím. Pomalu ale jistě pokračuji v přípravách a úklidu a přiznávám, že už mám nějaké dárky i zabalené.

Krásný předvánoční čas, dnes vám se sluníčkem přeje Ježurka