Listopad 2015

Jen něco málo pro radost

30. listopadu 2015 v 14:50 RODINA
Vím, že i když se snažíme vše připravovat v klidu, tak máme všichni víc práce a starostí s přípravami na nejkrásnější svátek v roce. Pro mne a jak vidím, nejen pro mne, je to opravdu ten nej svátek.

Včera byla první adventní neděle, já začínám zdobit trošku po chvilkách byt až dnes, ale jsem ráda, že to jde. Přeji proto vám všem, kteří sem nakouknete, krásný a pohodový advent tak, jak vám to vyhovuje.

Jen pro radost sem dnes dávám tři fotečky pohody, jak by to asi mělo vypadat i v lidském životě.




Mějte se rádi. Vaše Ježurka

Včerejší dárečky i pro mne

29. listopadu 2015 v 16:34 RODINA
Je to tak. Včera jsem slíbila, že dnes prozradím, jaké dárečky a proč jsem dostala i já. Věřím, že jakmile řeknu, že mi je přivezla vnučka Lada z Olomouce, tak bude většině z vás jasno.

Už tušíte? Určitě je to jasné. Tenhle ježek - zápich do mé sbírky č. 219 je od Otavínky.

Tito další čtyři mrňousové č. 220 - 223 také. Byli tak pečlivě zabaleni, aby se nerozbili. Milé.

Byl tam přiložen i tento krásný květ jako svíčka a

diář na příští rok, na jehož vydání se podílí i Otavínka, včetně jejího věnování.

Je pravda, že já jí posílala po vnučce taky nějaké "soví" dárečky, ale to bylo dodatečně k jejímu jubileu, protože jsem věděla, že tam vnučka pojede a taky byl jeden dost křehký.

Tak to vidíte, už jsem dostala první dárečky na Vánoce a prý i k Mikuláši. Ještě jednou moc děkuji.

A jenom pro důkaz, že jsme byli v restauraci mám aspoň tři fotky, které pořídil vnuk Luky, když tam nebyl Tom, který je náš dvorní fotograf. Ale zjistili jsme to pozdě a on neřekl, že chtěl fotit. No, děkuji i za to.




Na fotkách je vnučka Terezka se svou maminkou, tedy mou dcerou a samozřejmě manžel.

Dovolte, abych závěrem vám všem popřála krásný adventní čas, který mám také moc ráda. Jen venku to vypadá spíš jak na podzim. Prší a prší a prší. Snad bude líp. Mějte se hezky! Vaše Ježurka

Špatný začátek, dobrý konec

28. listopadu 2015 v 17:32 RODINA
Je to tak. Ve čtvrtek jsem psala, jak jsem na tom zdravotně, ještě jednou všem moc děkuji za přání brzkého uzdravení. Vím, že je to nepříjemné, když jeden není fit, ale bylo mi z toho smutno, že jsme měli naplánované posunuté opožděné posezení k manželovým narozeninám.

Jak jsem uvedla, už jsme věděli, že se nebude moci zúčastnit vnuk Tom, který má jiné povinnosti ze školy, tak jsme ho vzali na oběd o něco dříve, abychom ho neošidili. Dnes ráno jsme se dozvěděli, že nepřijde ani vnučka Lada, která má zdravotní problémy. Tedy z devítičlenného rodinného klanu se stál rázem sedmičlenný. Nejstarší vnučka a nejmladší vnuk nemohli. Já moc ven ještě nechodím a do restaurace, kam jsme všechny pozvali na oběd, nás odvezla dcera s vnučkou.

Vím, že se vždy v té naší restauraci najíme, že dlouho nemá nikdo hlad, ale něco jsem přece musela připravit, když jsme šli po obědě k nám pokecat a na kávu. Vím, že všichni milují moje nanukové řezy, tak jsem si včera upekla korpus, že ho dnes natřu krémem a polevou. Když jsem kontrolovala všechny ingredience, tak jsem zjistila, že mám málo kukuřičného škrobu, z kterého vařím kaši, aby nebyl krém tak hutný a mohlo ho tam být víc. Manžel šel ráno nakoupit sám, tak jsem ho zaúkolovala, ale bohužel. Obešel asi tři obchody a nikde nic. Požádala jsem tedy snachu, jestli nepojedou odpoledne nakupovat do supermarkteru, kde vím, že ho mají a krátce po poledni vyběhl schody nahoru syn, krém byl zachráněn, to bylo radosti.

Ale známe to, když se nedaří, tak jeden problém mnohdy nestačí. Ráno jsem udělala krém a po rozpuštění tuku na polevu jsem zjistila, že mi nevoní. Nechtěla jsem nic riskovat, polevu jsem vylila a manžel šel vedle do večerky shánět tuk. I toto naštěstí dopadlo dobře, tak jsem po obědě u nás mohla servírovat zmíněné řezy.

Hotovo. Moc se mi to nepovedlo vytofit, ale hlavní je, že jsem to zvládla.

Stůl v restauraci jsme měli rezervovaný na 11,30 hod., sešli jsme se tam tedy včas a dali si s manželem naše oblíbené křehké kuře s rýží. Bylo to opět moc dobré, někdo si dal pivo, někdo vodu a jeli jsme všichni k nám na to posezení.

Jak jsem byla zprvu smutná, že to nebude jako vždycky, přece jenom jsme si ke kávě a zákusku dali pořádný kopec zábavy a smíchu. Dnes perlili úplně všichni, jestli byli sousedé doma, tak si asi říkali, že už slavíme silvestra, jak jsme se řehtali na celý barák.

Jak já miluji tato posezení, hned člověk má splín z duše pryč a je mi dobře po těle i po duši. Já věřím, že se na Vánoce sejdeme u nás na první svátek vánoční u toho našeho stromečku už všichni. Tedy pokud někdo nebude nemocný!

Ze všech dárků měl manžel velkou radost.


Samé dobrůtky a manželovi něco ke čtení. Ještě v té předpremiéře dostal od vnuka nějaké dia mlsky.


Ještě jsem dostala dárečky já, ale od koho a proč, o tom zase příště. Přeji krásný víkend. U nás dnes sněžilo, bylo to hezké, ale za chvíli začalo pršet. Já ještě ven nepůjdu, ale už je mi líp a určitě bude zase brzy dobře. Vaše Ježurka

Dnes nic moc

26. listopadu 2015 v 14:36 RODINA
Včera jsem tu psala o tom, jak krásný den jsme měli v úterý, ale dnes nepotěším ty, kteří mají rádi jen pozitivní články. Už na středu v noci jsem si připadala jak v Jiříkovo vidění. Vzbudilo mne nutkání na malou, ale jak jsem se vrátila do postele, začala to okamžitě znovu. Takto se to opakovalo pětkrát za sebou a to už jsem tušila, že je zle. Pak se přidala ještě bolest v podbříšku a většina z vás určitě už ví, co následovalo.

Manžel vstával ráno brzy, šel na kontrolu k jednomu lékaři a pak na ty jeho injekce na ušní, tak jsem si hned jak jsem vstala, dala vzorek moči do skleničky. I jako laik jsem poznala, oč tu běží. Slíbila jsem manželovi, než přijde, že skočím pro chleba, ale nikam jsem nešla. Volala jsem své praktické lékařce, jestli mne hned vezmou, co mám za problémy, protože tam je teď taková móda, jak člověk není objednaný, tak musí čekat. Ale byli vstřícní, že mohu hned přijít. Netroufla jsem si sama jet na středisko, které je v chemičce, manžel byl u lékaře, tak jsem volala synovi. Za chvíli byl tu a odvezl mne tam, abych se cestou nepočůrala. To byl ještě k tomu čerstvě napadaný sníh a cestou tam i zpět jsme viděli tři bouračky a to je to tam jen asi 5 km.

Paní doktorka mi jen potvrdila, že se jedná opravdu o zánět močových cest a napsala antibiotika. Protože jim tam z úsporných důvodů zrušili laboratoř (to je taky pěkná blbost, co tam chodí lidí), tak jsem si dnes měla zavolat, jak moc silný ten zánět je, jestli budu brát jednu nebo dvě dávky. I to jsem tušila a tak mi dnes paní doktorka řekla, že mám vybrat obě balení a pak zase odnést moc na kontrolu.

V lékárně jsem za "pouhých" tři sta korun dostala antibiotika, lék na bolest a dokoupila jsem si ještě probiotika a urologický čaj, který teď momentálně také popíjím.

Dnes dopoledne také z ničeho nic mne zase tak rozbolela záda, páteř vzdorovala tak, že mi bylo z toho špatně. TO BY UŽ STAČILO, říkala jsem si a zalehla, ale ani to mi to neulehčovalo. Když jsem si šla po obědě vyčistit chrup, tak jsem koukala, že se mi k tomu všemu ulomilo ještě kus zubu! Já jen doufám, že to bylo do třetice - takže snad bude chvíli klid a že taky ta antibiotika brzy zaberou.

Já si nestěžuji, vím, že i to patří k životu a v mém věku tuplovaně, ale máme domluvený oběd v restauraci na sobotu, ještě jsme se s rodinou nesešli na ty manželovy narozeniny. Ale už jsem zase domluvená s dcerou, že nás tam zavezou a odvezou zpět, tak to snad klapne.

V neděli jsme měli jet zase na chvíli do Prahy, ale to se bohužel konat nebude. Zrovna tak jsem se chtěla vrhnout na okna, ale to mi letos taky bude muset být prominuto. Důležité je zdraví, my už nic jiného nepotřebujeme.

Lituji, že dnes nemohu podat pozitivnější zprávy a jen doufám, že euž brzy bude zase líp. Vaše Ježurka

Naše okresní město a malá předpremiéra

25. listopadu 2015 v 16:00 RODINA
Jak jsem zjistila, už dost bylo mého vytahování se s vnoučaty, já vím, že máte i vy ostatní ty svoje potomky skvělé, ale občas mne to prostě dostane a musím se vytahovat. Tak promiňte, snad dám chvíli pokoj.

Včera jsme měli docela hektický den. Ráno jsem si musela něco nutně vyřídit ve městě, tak jsme se vydali dřív a už v devět hodin jsem byla objednaná na pedikúru. Tam jsem šla o něco dřív, abych byla dřív hotová a pak jsem hned volala manželovi, ani jsem nešla nahoru a šli jsme na autobus a pak na tramvaj a jeli jsme do Mostu. Dcera si nedávno vylepšovala kuchyni, tak jsme jí to tam jeli zkolaudovat. Měla včera krátkou, tak jsme si řekli, že spojíme dobré s užitečným.

Zašli jsme se napřed podívat v Mostě do Centrálu to je takové obchodní centrum, tam si manžel občas koupí na mlsání DIA směs, oříšky a rozinky, vše obalené v čokoládě. Říkala jsem si, jak to tam bude vyzdobené a vybavila se foťákem.




Tak jak je vidět, nic moc, jen tento obrovský stromek byl hezký, ani se mi nevešel do objektivu.

Pak jsme se vydali na trhy, které tam bývají každé úterý, ale tam jsem ty stánky nefotila, ani by to dost dobře nešlo. Tak jak v obchodním centru, tak i tady bylo tolik lidí, že jsem si říkala, jestli vůbec někdo chodí do práce. Bylo dopoledne, krátce po desáté hodině. A nebyli to jen důchodci, opravdu.

Když jsme to všechno prošli, byli jsme se ještě kouknout do Prioru, kde byla také hlava na hlavě a pak už jsme se vydali na místo, kde jsme měli čekat, až přijede dcera a pojedeme spolu na oběd.

Chvilku čekání jsem si zpestřila tím, že jsem toto místo vyfotila ze tří stran, aby také bylo vidět, jaké bylo krásné sluníčko.



Nejvíc se mi tady líbí ta obloha.

Dcera tam přijela přesně a my nasedli a jeli s ní ještě před návštěvou u ní, na oběd. I v Mostě mají čínskou restauraci, kde to zná zase dcera, tak nás tam dovezla. Před restaurací na nás už čekal vnuk Tom, který s námi v sobotu na našem opožděném posezení nebude. Aby o ten oběd v restauraci nepřišel, tak jsme ho pozvali teď.



Také to tam mají hezké, jako u nás a mohu jen dodat, že tam chodí opravdu dost lidí i s dětmi na oběd. Dcera tam měla vytipované jídlo, které tam už jedla, tak jsme si řekli, když je to vyzkoušené, dáme si to taky a šli jsme do toho všichni čtyři.
Ještě předtím jsem si vyfotila naše mužský, Toma a manžela

a pak Tom vyblejskl dceru se mnou.

Tom už se dal do jídla

a toto byla jedna porce. Ne, já to tam nenacpala a stejně ještě dlouho jsem neměla pak hlad. Bylo to ale výborné.

No a konečně byl čas na tu kolaudaci u dcery. Má takovou malinkou kuchyňku, ale má to tam krásné, útulné a vše, co potřebuje k vaření a pečení.

Dali jsme si ještě u ní kávu a pomazlili jsme se i s Peginkou. Ta byla zase rozdováděná! No byla tam celé dopoledne sama a najednou se přihrneme čtyři a tak to dalo práci, ji aspoň na chvilku zklidnit, abych si ji mohla vyfotit.

Jinak to nešlo, když byla mezi mnou a manželem na gauči, tak nebyla vteřinku v klidu.

Tak to je všechno, pak jsme se vydali autobusem a tramvají domů a konstatovala jsem, že to byl krásně strávený den.
Omlouvám se, nějak jsem to natáhla a tak těm, kteří vydrželi rolovat až sem, přeji krásný den. Ježurka

Víkend a aktivity vnoučat - 2. část

24. listopadu 2015 v 15:46 RODINA
Včera jsem nabídla aktivity vnuků o víkendu, jen připomenu, že vnuk Tom je od dcery a vnuk Luky od syna. To jen pro ty neznalé.

Dnes se chci trošku zmínit o vnučkách. Terezka je dcery a Lada syna. Terezka také nebyla tento víkend doma, zůstala v Praze na koleji, aby šla aspoň na jeden den zase na brigádu. Už o prázdninách si přivydělávala v jedné bageterii jako obsluha a občas tam vypomůže i během semestru, ale jinak to nejde, než o víkendech. Už tři roky je dárkyní krve a už je i zapsaná v registru dárců kostní dřeně. Její otec byl také dárcem, a zasloužilým, to má tedy po něm. Pokud vím, tak si dřív takto přišli dárci i na nějaký přivýdělek, ale protože to Terezka bere jako pomoc druhým, musí si vydělat korunky jinak. Šetří na nový noťas, tak se snaží. Takže odškrtávám Terezku, ta byla na brigádě.

Vnučka Lada jela v neděli ráno do Olomouce. Jela tam pracovně a při té příležitosti si domluvila schůzku s Otavínkou, se kterou se zná skoro tak dlouho jako já, padly si obě do oka a také jsem poslala Otavínce po ní ještě maličkosti k jejímu nedávnému jubileu. Hanička zamluvila místo v Kočičí kavárně, protože Lada kočky miluje, tak jsme byli všichni zvědaví, jak se jim tam bude libit a jak to tam vypadá.

Vím, že někteří z vás už viděli fotky u Otavínky na blogu, ale musím je ukázat i já, to bych nemohla jen tak přejít.

Nejdříve upoutávka na kavárnu

další plakátek

a to už je předpokládám uvnitř

a kočička v pelíšku

Kočičky prý tam chodí mezi stoly, to by se mi taky líbilo a je jich tam asi šest, jak jsem slyšela.

Tady je Laděnka u jednoho pelíšku

A Otavínka, která taky vypadá spokojeně a moc dobře po tom všem, co musela prožít s nemocemi

Lada s Hankou si daly kávu se zákuskem, poseděly, pokecaly a hodiny běžely velice rychle.

Nakonec se ještě Lada nechala vyfotit se svou novou kočičí taškou.

Pak se Lada odebrala ještě pracovat a noc měla zajištěnou na koleji. Je to prý taková novější kolej, a jak jsem slyšela, je to tam nové, hezké a ne moc drahé.

Pochopila-li jsem to správně, tady bude ta kolej.

Pohled na Olomouc, který také vyfotila Lada

a nakonec zajímavý pohled na Olomouc z kolejí v noci.

To je tedy vše, co se týče vnoučat o víkendu. Pro dnešek stačilo. Zdraví Ježurka

Víkend a aktivity vnoučat - 1. část

23. listopadu 2015 v 16:54 RODINA
Tento víkend byla všechna moje vnoučata mimo domovy. Ten nejmladší - Tom - odjel už ve čtvrtek dopoledne docela daleko. Až do Opavy. Byla tam soutěž pěveckých sborů středních škol - OPAVA CANTAT a přehlídka těch nejlepších sborů, které vyhrály krajské soutěže.

Byli všichni ubytovaní ve třídách, spali ve spacích pytlích, ale byla prý tam super organizace a co se týče jídla, bylo o všechny dobře postaráno. Bylo tam víc jak pět set studentů - zpěváků, tak to tedy klobouk dolů. Měli tam různé akce i pro studenty školy, kde se to konalo, ale navzdory náročnému programu byli všichni nejen unaveni, ale spokojeni.

Vypůjčila jsem si pár fotek z FB jejich sboru a předkládám je, abyste taky viděli, jaká tam byla nádherná atmosféra.

Jako první fotka se na FB objevila tato, kterou poslali rodičům se zprávou, že dojeli v pořádku.

To je záběr jednoho z koncertů, které měli pro studenty školy. Náš Tom v popředí s blonďatou spolužačkou to celé i moderovali.

Zájem byl, je to vidět na účasti.

Je vidět, že se to dětem i líbilo.

Tady už jsou všichni v akci na přehlídce. Sluší jim to, že? Na levé straně v první řadě je dívka Toma a na pravé sám vnuk.

Tady je vidět starší publikum.

Tohle musela být paráda. Jen to vidím a derou se mi slzy do očí. Všech přes pět set účastníků nacvičilo závěrečnou píseň. To byl sbor, větší než Alexandrovci: Jakmile bude k dispozizi píseň, ráda si ji poslechnu.

Tak to byl prodloužený víkend vnuka Tomáše s jejich sborem SMoG Mosteckého gymnázia.

Můj další vnuk Lukáš, ten byl kde jinde, než zase na bowlingovém turnaji v Praze na Zličíně. Večer jsem dostala zprávu na mobil, že byli všichni úspěšní. Jak vnuk, tak syn a také vnukova dívka.

Všechny fotky jsem si vypůjčila z bowlingového webu.

Zde jsou tři nejlepší celkově na tomto listopadovém turnaji. Luky je uprostřed - VYHRÁL.

A toto jsou tři nejlepší senioři (kategorie nad 51 let) - můj syn je první zleva.

Do třetice tři nejlepší hráči kategorie Standard. První zprava je Ivanka - Lukyho přítelkyně.

Určitě i tady byli všichni spokojeni a nehráli tak úplně zadarmo, ale samozřejmě i pro radost.

Pokračováním bude víkend vnuček. To až příště, zatím krásný podvečer od Ježurky.

To jsem si včera vyhrála

22. listopadu 2015 v 14:26 VAŘENÍ A PEČENÍ
Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří včera přáli mému manželovi. Možná si řeknete, no ta se s dárky moc nevyznamenala, ale co my už potřebujeme. Hlavně to zdravíčko, pohodu a trochu toho dobrého žvance. Proto jsem se včera i dnes snažila.

Nedávno dcera kdesi okoukala novou dobrůtku z listového těsta naslano. Jsou to kroucené tyčinky, tak jsem si řekla o postup. Když jsem měla vše potřebné, tak jsem se včera pustila do toho. Napřed jsem si ale zadělala na škvarkové placky, protože ty manžel taky rád, často je nedělám a měla jsem je v plánu už minulý týden, ale to jsem na tom nebyla zdravotně nic moc, tak jsem to posunula.

Jak tedy na ty slané tyčinky? Měla jsem listové těsto, v balíčku byly dva kusy, tak jsem jeden po druhém rozválela na obdélník. který jsem rozpůlila. Pravou půlku jsem trošku pokapala olivovým olejem, posypala tymiánem a nahoru dala nastrouhaný tvrdý sýr.

Takto asi to vypadá,

pak jsem tam pro lepší chuť měla ještě přidat na kousíčky nakrájenou šunku, ale převládat měl sýr

Ještě jsem to pak hezky srovnala i ke krajům a tu druhou půlku dala nahoru

ano, takto. Ale ještě jsem to celé potřela vajíčkem, na které jsem si naštěstí vzpomněla včas.

Pak už jsem přitiskla těsta dobře k sobě a okraje trochu víc přimáčkla. Rozkrájela jsem to měla na 1,5 cm proužky a ty zatočit proti sobě z každé strany a přenést na plech. Ještě domazat vejce tam, kde se to otočilo zdola a nahoře posypat hrubou solí.


Dala jsem to do trouby na 180 stupňů a upekla.

Už máme upečeno

a tady už i druhý plech a tyčinky jsou už na jídlo. Byly opravdu výborné a na dnešek jich zbylo jen asi tak 5 kousků.

Pak jsem dala do trouby upéct ty škvarkové placky, ty ale ode mne znáte, tak jen pro ty, kteří neví, jak vypadají Usmívající se

tak to byly ony.

Byla to vlastně pro tu moji troubu pořádná zatěžkávací zkouška, všechny čtyři plechy dobrůtek za sebou, upeklo se všechno skvěle a já jsem ráda, že jsem to všechno zvládla.

Dnes jsem ještě dělala k obědu vepřo-knedlo-zelo a přitom jsem chtěla vyzkoušet, jestli ty červené výborné brambory z farmy od Kitty jsou také vhodné na bramborové knedlíky, když to z těch kupovaných posledně moc nešlo. A jsou! Těsto bylo jedna báseň, tím pádem i knedlíky!

Tady je zase moje porcička.

Knedlíky dělám malé a vypadá to, že mám více masa než knedlíků, ale ono to nejen vypadá, pomalu to tak je. Masíčko, to já můžu, ale ano, i ty knedlíky byly mňam díky Kitty, ta musela dnes škytat!

Právě tady teď vysvitlo sluníčko, i když už je venku slušná zima. Mějte se tedy taky sluníčkově. Zdraví vás Ježurka

To jsem opravdu nečekal

21. listopadu 2015 v 13:20 RODINA
KRÁSNÉ NAROZENINY!


21. 11. 1932

Dnes má narozeniny můj manžel.
Vím, už není zrovna nemladší, ale myslím, že na svůj věk vypadá skvěle.


Fotku v mladším věku bohužel nemám.

Narodil se jako první ze tří dětí, jeho sestra byla o osm let a dva dny mladší. Bohužel, měla ošklivou nemoc, roztroušenou sklerozu, na kterou ještě ani krátce po revoluci nebyly kloudné léky, tak zemřela krátce po svých padesátých narozeninách. Ještě za šest let po jeho sestře se narodil bratr.

Jeho tatínek byl policajt a za války se museli často stěhovat, až zakotvili na pár let v Praze ve Vršovicích. Od té doby má Prahu strašně rád a kdykoliv může, tak se tam rád podívá. Tam prakticky začal hrát na Bohémce fotbal, bydleli blízko stadionu a pak pokračoval jako mladý tady v Litvínově, když se po válce vrátili zpět na sever Čech.


Mám tu další vzpomínkovou fotku, když byl s rodiči a se sestrou na nedělní vycházce ve Stromovce.

Vyučil se ve zdejší chemičce jako vulkanizér a celých 45 let tam i pracoval na jednom pracovišti. Bylo to nebezpečné prostředí, nadýchal se všelijakých jedů a proto často slýchávám větu, že to opravdu nečekal, že tady ještě v těch letech bude.


Tady je jako voják, sloužil samozřejmě v nějaké Dukle, takže se vojnou vlastně "prokopal". Ale to už na vojně byl jako ženatý. Musel se ženit velice brzy, ve svých devatenácti letech a ještě mu nebylo dvacet a měl syna.

Bohužel, manželství nebylo nic moc, tak se po letech rozvedl a hned potom jsme se vzali. Jeho syn už je také víc jak dva roky po smrti, tak má vlastně už jenom nás.

Miluje moje děti a vnoučata celým srdcem a my ho máme všichni také rádi. Přejeme proto ještě hodně let pokud možno ve zdraví a spokojenosti. Všechno nejlepší, Otakárku!

PS: Ráno ještě přede mnou manželovi popřáli všichni plyšoví ježci, které máme kolem a pak jsem mu s přáním a pusou předala aspoň pár maličkostí, které by si jinak nekoupil, protože už nic nepotřebuje. Ale pardon, to vínko, to ano, to by byla výjimka.


Všem krásný, i když studený, víkend přeje Ježurka

Včerejší zmýlená

20. listopadu 2015 v 14:29 RODINA
Začnu v minulém týdnu, kdy byl manžel na ORL, kam dochází pravidelně i na audio. Má roky naslouchátko, tak musí na kontroly. Tentokrát mu doktor napsal injekce na tu nedoslýchavost, už prý vzhledem taky ke svému věku. Dostal recept na deset injekcí, má chodit třikrát týdně a prý bude jen minimální doplatek, že to hradí pojišťova.

Včera si šel manžel vyzvednout ty injekce. Když vyšel z lékárny, byl na mrtvici. Vzteky. V lékárně mu řekli, že to pojišťovna nehradí a zaplatil asi 120 Kč. Já vím, doplatky na léky míváme daleko vyšší, ale rozhodilo ho to, že to pojišťovna nehradí a doktor ho tedy mylně informoval. On totiž původně vůbec nechtěl pro ty injekce jít, že nikam chodit nebude, že už mu to nestojí zato. Musela jsem mu slíbit, že tam budu chodit s ním, aby tam vůbec šel. Středisko máme asi pět minut od baráku, v tom problém nebyl. Ale je dobře, že jsem ho nakonec ukecala, dnes jsme byli na první.

Ještě jedna zmýlená byla u nás včera v podvečer. Máme už všichni zvonky dole na bzučák, za což jsem moc ráda. Bylo asi před půl šestou, když dole někdo zvonil. Manžel vzal telefon a ptal se, kdo to je a co si přeje. Bylo to opravdu zajimavé zjištění, protože někdo tam hledal naše sousedy - jmenovce, kteří se odstěhovali již v dubnu. Pán chtěl vědět, kam se odstěhovali a nemohl pochopit, že i když jsme měli stejné příjmení, že nejsme příbuzní a tudíž nic nevíme. Tak dlouho se vnucoval a vyptával, že už jsem šla manželovi říct, ať to položí. Pak řekl, že souseda jmenovce shání exekuror.

Při té pověsti, co někteří exekutoři mají, tak jsem byla ráda, že nemohl do domu. Kdyby vletěl do bytu a nenechal si nic vymluvit, kdoví, jak by to dopadlo. Já jen doufám, že už tímto ty zmýlené budou končit.

Dávám ode dneška dveře na řetízek i ve dne, co kdyby ještě přišel jiný exekutor a dostal se do domu, no ne?

Přeji všem hezké odpoledne, udělala se tady taková tma, že budou asi padat trakaře. Vaše Ježurka

Nic mne moc nebaví

18. listopadu 2015 v 15:00 JEN TAK
Určitě je většina z vás na tom podobně jako já. Z toho, co se děje kolem, z té hrůzy, jsem celá špatná a mám stále "na krajíčku". Nějak mi nic nejde jak by mělo, Vánoce jsou za dveřmi, ale stále se bojím, že to všechno nedopadne dobře. Snažím se zahánět ty smutné myšlenky nějakou prací, ale jde to pomalu a bez nálady.

Tak jsem vám vyfotila aspoň zatím to, co jsem "ušmodrchala" doteď.

Tady jako obvykle pletu jako dárek teplé ponožky. Vždycky je obdarovaná ráda.

Zkoušela jsem obháčkovat koupené polystyrenové kouličky.

Zatím hotové letošní nové zvonečky jsem už i naškrobila.

Ještě tady mám jedno krásné tvoření, ale není moje. Nevím, jestli to taky zvládnu, chci se o to pokusit, ale tenhle věnec vytvořila moje vnučka Lada.

Tak co, líbí? Mně ano.

Je to originál a určitě splní svůj účel. navíc je moc hezký.

Venku je fičák jako na horách, ale svítí sluníčko. Když si uvědomím, že má už o víkendu mrznout, nějak se také moc netěším. Třeba se zase vše v lepší obrátí. Moc to přeji nejen sobě, ale i vám všem.

Vaše Ježurka

Naše milá zvířátka

16. listopadu 2015 v 16:14 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Jsem tu zase se zvířátky. V první řadě chci zase ukázat nový přírůstek do mé sbírky. Jsou to takoví mini ježečci, ale zato je jich hodně. Jsou to nalepovací ježci, kterých je osm v jedné řadě, ale od každého je jich tam asi tak deset. To je ježčích miminek, co? Dnes je přinesl z poštovní schránky manžel i s dopisem od jedné milé blogerky Péti, se kterou si klasicky píšeme. Je to milá a moc šikovná mladá slečna, ale zadaná.

Dostali č. 218 a já Petince za ně moc děkuji. Udělala mi radost.

A když jsem psala milá zvířátka, tak to budou samozřejmě i kočičky naší Lady. Je to vděčný objekt pro fotografování, moc je nemusíte rovnat, ale zase musíte vystihnout ten pravý okamžik.


Kocouři naší Lady odpočívají. Na čem myslíte, že leží? No na Ladě, přece.


A je vidět, že jsou moc spokojeni. Doufám, že i jejich "lehátko".


Občas také Juliánek s paničkou pracuje. Asi něco spolu malovali, jak je vidět, zatím co Floriánek spal.

Nevím, jak u vás, ale myslím,že to bylo stejné. U nás bylo včera opravdu nevdlídno, pršelo jen se lilo, ještě k tomu velký vítr, tak co o takové neděli dělat?

Správně, válet se zase na milované Ladě. Té určitě není zima.

To je pohodička, co? Živá kamínka Ladu zahřívají a kocouři jsou také spokojení.

A co k tomu dodávat? Jistě už není třeba dalších slov. Když je tak všem dobře, nebudeme to měnit.

Dnes svítí sluníčko, tak asi takový kožíšek tolik netřeba. Všem přeji ještě aspoň pár slunečných dní. Vaše Ježurka

Snažila jsem se

15. listopadu 2015 v 14:30 JEN TAK
Včera jsem se tu moc nevyskytovala, musela jsem si už konečně udělat pořádek tady v pokoji. Celý týden to taky vypadalo jako v nějaké šicí dílně. Sousedka chtěla zkrátit kahloty, které si koupila a potřebovala je nutně na pátek, já jsem si řekla, že konečně ušiji ty sedáky na židle do kuchyně, ale nějak jsem to nezvládala. Jak není člověku akorát, tak se mu do ničeho nechce. To určitě všichni znáte. No, sousedce jsem to slíbila, tak jsem jí kalhoty zkrátila ve čtvrtek a všechno ostatní nechala tak, jak to bylo roztahané.

Kalhoty tady taky čekaly dost dlouho.

Včera jsem si už řekla DOST a šla jsem na to.

Sedáky z molitanu jsem už měla nastříhané, obkreslila jsem je podle židle a docela jsem to trefila.

Nastříhat látku to také nebyl problém, pak jsem to našpendlené vyzkoušela a začala to kompletovat. Ještě jsem si šla na židli vyměřit, kam přišít šňůrky na přivázání k židli a jeden sedák jsem ušila komplet.


Ještě než jsem ho šla opět vyzkoušet, tak tady mám jednu perličku pro zasmání. Věřím, že se budou chechtat hlavně ti, kteří také šijí. Našila jsem ty šňůrky ještě před sešitím (a důkladně, to mi věřte), ale po otočení jsem zjistila, že jsem je dala obráceně. Tedy šňůrky byly uvnitř. Tak jsem si vynadala, jaké jsem trdlo, vypárala a zašila tak, jak měly být. Ale ouha! Zase se vloudila chybička! Měřila jsem to prve obráceně, tedy šňůrky měly být z druhé strany sedáku. No co jsem mohla dělat? Vypárat, znovu pořádně vyměřit a přišít tam, kam patříly. Ještě štěstí, že mne tato moje blblost nevytáčí, ale musela jsem to na sebe prásknout, abyste se taky měli čemu zasmát.

Tady už je to dobře

a tady je to vidět. Šňůrky jsou na svém místě.

No vidíte, zabralo mi to moje "šmodrchání" celé odpoledne, tak jsem se pak šla uklidnit k televizi, kde jsem uháčkovala zase dva zvonečky na stromeček. Mám zatím letos jen čtyři nové a dvě nebo tři vločky, ale ještě nekončím.

A teď dodatek hlavně pro Kitty. V tom balíku, co mi poslala byl kromě brambor (mimochodem chválíme si je denně), ještě pečený čaj, který jsme už také vyzkoušeli a moc chválíme i se synem. Je mňam. A Kitty, mám tady ještě jednu fotku pro tebe. Koukni, kam si manžel dal ten pohled od tebe, co byl také v tom balíku pro potěchu jeho oka.

Čestné místo tam má kočička (protože máme rádi kočičky, tedy i pejsky) a velký magnet od vnuka z Hong Kongu a hned s nimi tam trůní pohled od tebe.

Dnes tam od noci prší a je vítr, že by psa nevyhnal, tak sedíme doma. Doufám, že se máte všichni krásně, i když to venku vypadá úplně jinak. Krásný zbytek neděle vám všem přeje vaše Ježurka

Dnes jsem si udělala malou radost

13. listopadu 2015 v 15:39 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes bylo celý den krásné počasí. Sluníčko svítilo i dopoledne. Když jsem telefonovala s maminkou, říkala, že u nich na Plzeňsku je ošklivá mlha. U nás zatím ne.



Tak takhle krásně to vypadalo z jedné a druhé strany, foceno z okna za poledne. To jsem se vydala ven.

Manžel byl dnes objednaný na audio, kam musí pravidelně chodit také kvůli naslouchátku, pak chtěl jít ještě k holiči, no a když bylo tak krásně, tak jsem si řekla, že taky vyrazím. Chtěla jsem si udělat aspoň malou radost

Napřed jsem si také koupila vánoční časopis pro ženy. Ukazovala ho včera Jaruška a tak se mi zalíbil, že jsem si pro něj došla. Už jsem se jednou kochala a brzy budu zase.

Také jsem si letos říkala, že budu inovovat ozdoby na stromečku. A protože nemám velký, tak si pořizuji ozdoby malé. Tyto červené kouličky se mi moc líbily. Už jsem psala, že to letos chci ladit do červené a bílé. Tak uvidíme.

On totiž hlavní důvod mého odchodu do města byl i ten, abych mohla jít sama a koupit tak něco manželovi, který má za týden narozeniny. Nikdy nic nechce, že nic nepotřebuje, tak jsem mu zatím koupila jen to, jak to vidím já, že potřebuje. Něco pro radost zase příště.

A ještě nakonec jsem chtěla ukázat, jak už mi měsíc stále krásně kvete brambořík, který jsem dostala.

Přišlo mi to jako zajímavá fotka. Jsou to vlastně tři v jednom. Brambořík na okně, kde je vidět i vzorek záclony a za oknem podzim jak malovaný.

Mohlo by toto počasí ještě vydržet, co říkáte? Přeji všem krásný víkend. Vaše Ježurka

Jíst se musí, tak i vařit

12. listopadu 2015 v 14:37 VAŘENÍ A PEČENÍ
Včera jsem tu popisovala, jak jsem už na dvě věci, ale nic nevzdávám, ničemu se nepoddávám a snažím se. Po dvoudenních návštěvách u lékaře na injekcích jsem se už dnes vydala s manželem na nákup. Přece jenom všechno ti mužští sami nenakoupí, tedy aspoň ten můj.

Po ránu mi bylo podstatně líp, po příchodu domů jsem chvíli odpočívala a pak jsem se pustila do vaření. Chtěla jsem udělat nějaký lehký oběd, protože mne také ke všemu bolel žaludek, tak co jiného než rýži a co k tomu? Nedávno jsem viděla v televizi recept na játra se zeleninou. Trošku jsem si recept upravila dle svého a vzniko z toho tohle :


Na pánev jsem si napřed dala orestovat na oleji krůtí játra. Pak jsem je vyndala a přidala jsem tam kousek másla a postupně zeleninu. Tedy nejdřív mrkev, pak papriku a lahůdkovou cibulku. Po chvíli jsem tam přidala játra, vše osolila a maličko zahustila tímto skvělým zahušťovadlem :

Jednou jsem to koupila omylem a teď si to nemohu vynachválit. Stačí trošku do vody nebo vývaru a má to i báječnou chuť. Je to bramborový škrob s kukuřičným.


Pak už jenom zbývalo uvařit rýži, kam přidávám trošku kurkumy, nejen pro barvu, ale prý je i zdravá, a oběd byl hotov. Opravdu to bylo chutné, ta krůtí játra mají také lepší chuť než kuřecí a zeleninu jsem si přizpůsobila dle nás. Původně tam kuchař dával hrášek, ale ten manžel nemusí a mrkvička tam byla výborná. Jo a ještě jsem tam přidala kousek cibule, co mi zbyla z předchozí přípravy na zítřejší den.

Přeji tedy dobrou chuť všem, kteří by to chtěli vyzkoušet a těm ostatním také! Věřte, že jsem hned po obědě zalehla a nemohla jsem se probrat, jak se mi dobře spinkalo. Hned se mi udělalo líp. Jen ty změny polohy mi ještě moc nejdou, ale ono se to všechno zase srovná!

Krásný sluníčkový den jako je u nás všem přeje Ježurka

Bez úsměvu

11. listopadu 2015 v 14:00 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem byla jsem chvilku u PC, protože, jak už jsem v mém čánku naznačila, jsem nebyla a ještě nejsem ve své kůži. Myslela jsem si, že už mne co se týče bolesti od páteře nic nepřekvapí, ale opak je pravdou. Kolikrát já už si tohle myslela, ale vždy se projeví něco úplně jinak, ale vždy to stojí zato.

Už v noci jsem byla vzhůru každou chvíli, bolestí. Kromě bederní páteře, která mne poslední roky bolí stále, ale někdy to jde, ale někdy jsem na zabití, tak tentokrát se přidala ještě bolest kolem levé lopatky. A dost intenzivní a celou noc a po probuzení nic nového. Šla jsem normálně ráno s manželem do města s tím, že to rozejdu. Kdepak! Nohy se mi klepaly, nechtěly vůbec poslouchat, potila jsem se jak myš, bylo mi na zvracení, honilo mne to stále na záchod, celá jsem se motala. Nevím, jestli by vás napadlo to, co mne, ale už už jsem si říkala, že to tentokrát opravdu bude to srdíčko. Koneckonců už na něj léta beru léky. Manžel mi říkal, že jsem ten den nějaká popletená, tak jsem už musela s pravdou ven, že mi není vůbec dobře. Gradovalo to ještě po příchodu domů a tak mi manžel "naordinoval" návštěvu naší praktické lékařky. Ta má sídlo v chemičce a já si nebyla jistá, že tam autobusem a tramvají dojedu. Zkoušela jsem volat syna, byl nedostupný, volala jsem dceru, ale ta učila. Nezbývalo nic jiného, než se vydat na MHD a dojet tam o své ose. Manžel mi dělal doprovod a nebyl na tom taky moc dobře, no měl o mne strach.

Měla jsem štěstí, že u lékařky nikdo nebyl, já zaklepala a hned jsem mohla dál. Paní doktorka mne opravdu dlouho a poctivě poslouchala, změřila tlak a řekla, že je to naštěstí opět "jen od páteře". I já jsem si oddychla, protože si myslím, že srdíčko by bylo horší. Dostala jsem injekci na bolest s tím, že mohu přijít ještě další den, tedy dnes.

Byla jsem pak ráda, že jsem byla doma. Oběd jsem měla uvařený, tak jsem ho jen ohřála a pokračovala směr postel. Ještě jsem si zapnula elektrický polštářek a to teplo mi dělalo na záda dobře. Ještě večer jsem si dala jeden prášek na bolest a v noci jsem docela spala, i když jsem se taky často budila. Se synem jsem se večer domluvila, že mne ráno odveze ještě na jednu injekci.

Já ale nevím, co bude dál, jestli mne to nepustí. Kdyby to byla jen bolest kolem bederní a krční páteře, nebo tedy i lopatky, ale všechny ty další problémy, to mne ničí. Záda bolí stále, někdy dost nesnesitelně, já už nevím co dělat, ještě si večer zkusím dát hřejivou náplast, ale co pak? Ono se to řekne, paní naučte se s tím žít, já se tak snažím, ale někdy to tedy k žití moc není.

Sedla jsem si teď zase na chvilku k PC, ale dlouho sedět taky nemůžu, pořád ležet taky nic moc, na neurologii mne bez objednání nevezmou ani náhodou, mají plno, tak teď "babo raď", že?

Já se omlouvám, že jsem si tady vylila srdíčko se svými problémy, ale kdoví, třeba se mi aspoň trošku uleví. Jdu se aspoň trošku kouknout na vaše blogy a pak.... ano, ležink. Mějte se krásně to vám moc přeje vaše Ježurka

Ne každá rada je dobrá

10. listopadu 2015 v 14:58 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Já osobně si nechám poradit ráda, ale ne vždy se to vyplácí. Včera dopoledne si tak vařím oběd, když zazvonil mobil. Neznámé číslo, chvíli váhám zda vzít nebo nevzít, ale pak jsem podlehla. Jen na druhé straně volající promluvil, už jsem věděla, že jsem neudělala dobře. Bohemia energy se mne snažil přesvědčit, jakou mají pro mne výhodnou nabídku. Přes všechny moje odmítavé protesty, pokračoval. Ještě jsem se nenaučila být tak drzá, abych hovor ukončila bez varování, ale tentokrát jsem řekla, že se mi na plotně připaluje jídlo a položila. Neuvěřitelné, námitky nepřipouštěl a za chvíli mi došla SMS zpráva. Hádejte, od koho. Tak tohle se mi ještě nestalo. Ještě se vnucovali s nabídkou pomocí této zprávy zase s dodatkem, o jakou výhodnou nabídku jsem přišla. Jak já tohle nesnáším! Ale aspoň jsem se už naučila říkat ne a takové telefonáty slušně domítat.

Odpoledne jsem si šla umýt hlavu a nastal další horor. Už při posledním mytí jsem pozorovala, že mi vlasy nejdou rozčesat, ale co jsem to měla na hlavě tentokrát, to bylo neskutečné. Takový chumáč vlasů zamotaných do sebe a ne a ne je nějak rozdělit, natož rozčesat. Kdybyste viděli to množství vlasů, co jsem si vytrhala, než se mi to podařilo trochu rozčísnout a to jsem postupovala opravdu co nejšetrněji. Bože, to snad není možné, co mi to ta holička posledne dala za barvu, říkám sí, vždyť za chvíli přijdu o všechny vlasy. Už jsem si naplánovala, že za ní skočím a zeptám se, jaký kondicionér si mám na to rozčesávání koupit, když vtom mne něco napadlo. Vzala jsem ten "kondicionér" do ruky, k tomu nasadila brýle, ale musela jsem přizvat i lupu, abych se dočetla, že se jedná o balzám a jak ho nanášet na vlasy.

Ach jo, a to jsem požádala v drogerii při koupi prodavačku, aby mi vybrala kondicionér sama, protože jsem doma zapomněla brýle. Já vím, důvěřuj, ale prověřuj! To jsem tentokrát přeskočila a odměnou mi byly chomáče vytrhaných vlasů při rozčesávání. V duchu jsem se mé kadeřnici omluvila a dnes se vydala do jiné drogerie, abych si koupila opravdu kondicionér. Nezapomněla jsem si tentokrát vzít brýle, ale ať jsem hledala, jak jsem hledala, všude byly vedle šamponů jen balzámy. Opět jsem přivolala prodavačku a hledaly jsme spolu. Ani ona nemohla kondicionér najít, až jsem já uviděla jednu značku, kde bylo napsáno to, co jsem hledala, ale jinak samé balzámy.

Ale je vidět, že není balzám jako balzám a jak mám poznat, který je místo koncicionéru? Těžko, že? Na ta malá písmenka vzadu nevidím ani s brýlemi a prodavačky tak fundované, jak vidím, nejsou, aby odborně poradily. Teď mi držte palce, abych při příštím mytí hlavy nepřišla o všechny vlasy.

S pozdravem NENÍ NAD DOBROU RADU se dnes loučím a jdu si opět lehnout. Dnes jsem hodně bolavá, tak se omlouovám. Vaše Ježurka

Naše nedělní mňamka

8. listopadu 2015 v 16:50 VAŘENÍ A PEČENÍ
Dnes toho moc povídat nebudu. Ale slíbila jsem, že povím a ukáži, jak jsem naložila s bramborami od Kitty. Jak jsem slíbila, dala jsem ty malé "vymazlené", jak je nazvala Kitty, na plech do trouby, pokapala jen trochu olejem a posypala grilovacím kořením s bylinkami. Ani jsem je nesolila, nebylo třeba. Už když jsem dávala manželovi ochutnat, jestli jsou už hotové, tak si mlaskal a kladl mi na srdce, abych chválila a chválila a .... jasný.

Manželova porce

a moje porce.

Měla jsem na mrazáku ještě panenku, tak jsem ji vvčera naložila do ochuceného jogurtu a pak jen trochu obalila ve strouhance. Bylo to taky moc dobré a ty brambůrky k tomu, prostě mňamka na druhou.

K tomu jsem udělala jen malou zeleninovou oblohu, abychom si moc nekazili tu výbornou chuť brambor.

Díky, díky, díky, Kitty, to je opravdu s těmi koupenými nesrovnatelné! Čajík jsem ještě neměla, ale taky ti napíši, jak jsme si dali do nosu.

Krásný podvečer přeje Ježurka

Avizovaný dárek

6. listopadu 2015 v 15:26 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už si nemohu na blogu stěžovat na kvalitu nebo na to, že něco neznám. Hned to všechno napravila Kitty, když jsem si stěžovala na kvalitu kupovaných brambor. Slíbila, že pošle jejich v bio kvalitě. Taky jsem komentovala po pravdě, že jsem nikdy nepila ani neviděla pečený čaj - a vida! Už také reagovala Kitty a ve středu hlásila, že mi poslala balík.

Počítala jsem, že dnes ráno přijde, proto jsme vyrazili do města pro chleba a kousek uzeniny to leča brzy ráno, protože posledně přišel balík v půl deváté. Dnes jsme byli doma ještě o čtvrt hodiny dřív a čekali jsme. Když jsem měla dlouhou chvíli, tak jsem zatím převlékla postele a vida! Krátce poté asi v půl desáté zvonila balíková pošta. Přišel balík od Kitty!

Takhle to vypadalo, ale Kitty mne předem upozornila, že se nemá manžel radovat, že tam pivo není!
Ale těžké to bylo dost, chudinka Kitty to vlekla na poštu v batohu a s bolavou patou. To je oběť.

Když jsem to vybalila, napřed jsem vylovila dopis, ve kterém byl přiložen i pohled prý pro manžela pro potěchu oka. Koukněte!

Takové kočky mu poslala Kitty, koukal sice, ale raději nekomentoval.Usmívající se

Pak už na mne vykoukly brambory. Ty už od pohledu vypadají skvěle a už se těším na neděli, až si je upeču, taky mám ráda pečené brambory v troubě, trochu potřené olejem a ochucené kořením. To bude dobrůtka!

To jsou ty menší, i když omylem se mi tam přimotala nějaká větší,

ale ty větší vypadají takto.

Když Kitty psala o tom, že si připravovala pečený čaj i na zimu, jen jsem konstatovala pravdu, že jsem ho nikdy nepila. Ale přiznávám, že jsem se pak ptala na návštěvě u těch sousedek, kde jsem byla ve středu a odpověď byla stejná jako moje. Žádná ho nejen nepila, ale ani neznala. Nedivte se, ženský z města! No a tak byl v balíku přiložený i pečený čaj s tím, že se mám rozdělit s Miluškou. Neboj, Kitty, provedu a Miluška už o tom ví.

Pečený čaj v celé kráse.

A ještě zjišťuji, co to na mne vykukuje a z dopisu se dozvídám, že je to řepa.

Já tímto chci Kitty ještě jednou poděkovat, je to opravdu empatická dušička a moc ochotná a taky se trochu pochlubit, jaké jsou zlaté mé blogové kamarádky.

Přeji všem krásný víkend a Kitty jsem velkým dlužníkem. I když mi zdůrazňovala, že je to dárek a ten se neoplácí, mám za to, že tady by to něco chtělo. Třeba mne něco kloudného napadne.

Vaše Ježurka

Další krásné ježčí obrázky od vás

5. listopadu 2015 v 15:55 JEŽCI
Naposledy jsem tady představovala nové obrázky ježků v září. A vida, teprve je začátek listopadu a já už tady mám další přehlídku super ježčích obrázků. Jen je mi líto, že ne všechny se mi podaří stáhnout. Co já se občas natrápím se stažením, ale jak je to gif, tak mi to prostě nejde. Tak se některým moc omlouvám, naposledy jsem se mordovala s krásným ježčím pozdravem od mé milé jmenovkyně Libušky ze Šumavy. Ale neboj, Libuško, potěšil mne moc.

Zde jsou tedy ty mé nové přírůstky :

Tato ježčí máma s dětmi je tuším od Ruženky. Pokud se pletu, tak mne opravte, ale zapomněla jsem si poznačit dárce. Obrázek má č. 118


Tohoto ježka jsem si vyfotila dvakrát. Když jsem byla posledně na masáži, tak ho tam měla paní masérka před vchodem do místnosti a říkala, že prý si ho stejně pořídila kvůli mně a až skončí podzim, že mi ho věnuje. To opravdu nevím, kam bych ho dala. Jedině snad před dveře do bytu. Usmívající se Má číslo 119.

Krásné spojení ježků jsem si vypůjčila s jejím svolením od Hošandy pod číslem 120. Díky, Alenko.


Pod č. 121 je krásný ježek od Kitty. Navíc ho vyfotila u nich na farmě a je živý. Ten se asi divil, kdo to na něj mrká a on to blesk fotoaparátu. Je krásný, že?

Blíží se zima, tak i ježečkové dostali čepičky. Tyto očepičkované mi poslala Miluška a mají č. 122.

Aby se to nepletlo, také podzimní ježek dorazil od Milušky a dostal číslo 123.

Č. 124 má ježura od Otavínky

a č. 125 mají tito ježurkové taky od Haničky Otavínky. Moc děkuji, Hani. Jsou roztomilí.

Jak si je tak řadím na blog, hups! Vyskočil na mne od Jarmilky obrázek č. 126 nazvaný ježci v pápěří. To je taky skvělý nápad, ne?

Všem dárcům, kteří na mne mysleli moc ještě jednou děkuji a každý ježčí obrázek mi vždy udělá radost. Přeji krásné podzimní dny a pozor na ježky! To vzkazuje všem vaše Ježurka