Život pozpátku je stáří

18. října 2015 v 15:55 |  TÉMA TÝDNE
Vím, že život pozpátku prakticky nejde, ale ve stáří se hodně seniorů vrací hodně zpátky v životě ve svých vzpomínkách a kupodivu jsou to vzpomínky čerstvější, než ty včerejší.

Psala jsem, že jsem se opět vrátila od maminky a ve chvílích, kdy jsem musela odpočívat, jsme si jako vždy povídaly a maminka čím dál tím víc vzpomíná na stále starší příhody a osoby v nich. Tak ani nevím, jak přišla řeč zase na to, jak brzy jsem začala mluvit. Bylo mi prý tak rok a půl a ona přišla tenkrát domů, když mne hlídala babička - tedy její maminka a já jsem jí s pláčem říkala, že mám "bolavý lučičky" a ukazovala jsem ji ofačované ruce. Babička se se slzami v očích omlouvala, že to byl okamžik, že za to nemůže. Prý jsem zakopla a spadla na rozpálená dvířka u kamen. Byla jsem tenkrát opravdu hodně spálená na rukou. Maminka se mnou chodila k jednomu dětskému doktorovi (bydleli jsme v Brně) a prý dodnes vidí tu jeho cedulku na dveřích : Dr. MUZYCZUG. Říkala, že se to četlo Muzyčuk a byl to Ukrajinec, ale byl prý na mne hodný. To mne tedy dostalo a řádně rozesmálo. Jen pro neznalé podotýkám, že maminka má 95 let a toto se událo v lednu 1943. No, není to úžasné? Opravdu hodně pozpátku se vrátila maminka v čase. Ač téměř nevidí, jeho cedulku na dveřích má před očima stále.

Je to zajímavé, jak se nám některé okamžiky vryjí do paměti tak hluboko, že je nikdy nezapomeneme a některé vypustíme. Myslím tím tu dlouhodobou paměť. O krátkodobé ani nemluvím. Tam je to horší už i se mnou. Nevím kolikrát ani to, co jsem měla včera k obědu, bohužel.

Tak jen pro ilustraci uvádím naše přibližné podoby- je to opravdu hodně pozpátku.

Toto jsme my dvě, ale určiě to není foceno v zimě, ale buďto před nebo po inkriminovaném čase.

Krátká, ale krátká cesta pozpátku v životě mé maminky. Já si samozřejmně z toho nepamatuji vůbec nic.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 18. října 2015 v 16:36 | Reagovat

Libuško, až mě zamrazilo, když jsem četla o tvých popálených ručkách. To musela být bolest a pro babičku jistě nepříjemné sdělování, co se stalo. S dětmi je v mžiku nějaký malér. Hlavně, že se to zahojilo. :-)

2 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 18. října 2015 v 18:02 | Reagovat

Au,popálené ručky musely hodně bolet :-(
Když byla naše vnučka menší a bývala s námi na chatě, tak toho jsem se nejvíc bála a byla jsem stále ve střehu.Ona je a vždycky byla takový neposeda. Rozpálená kamna, nebo krb...moje noční můra O_O Naštěstí jsme to vždycky uhlídali :-)

3 Janka Janka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 18:04 | Reagovat

Miluji tyto staré fotky. Číší z nich jakási noblesa a tajemnost minulých časů. Třeba ten nádherný kostýmek tvé maminky, kabelka, tvůj klobouček, šatičky... :-)

4 Jarka Jarka | Web | 18. října 2015 v 18:23 | Reagovat

Říkala jsem si, jestli když jsi byla u maminky, nepřijdeš se vzpomínkami a dobovými fotkami a nezklamala jsi. Stejně, jako Janka, mám tvé vyprávění o dřívějších dobách, doplněné fotkami, moc ráda. :-)

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. října 2015 v 18:25 | Reagovat

Nádherná dobová fotografie. Vždycky mě fascinovaly staré záznamy, kolikrát si doma stále dokola procházím černobílé snímky i těch lidí, kteří patřili do našeho rodu, ale neznala jsem je. :-)

6 flovers-king flovers-king | Web | 18. října 2015 v 19:57 | Reagovat

Krásná fotografie! :-)

7 JM JM | 18. října 2015 v 22:43 | Reagovat

Pro mne jméno dr. Muzyčuk není neznámé.
Někdy v šedesátých letech k němu jezdila naše máma s problémy se žlučníkem. Trvale jí bylo zle.
Byla udivená, že v té době měl soukromou praxi.
Léčba začala tím, že dostala práškky,/nevím jméno, myslím nějaká sůl/, ale s projímavým účinkem. Po týdnu, když se trávení ustálilo, tak teprve byla prohlídka a pohovor. Vzpomínám si jen na to, že měla dlouhodobě zákaz jakéhokoliv cizího ovoce, /pomeranče, citrony, mandarinky/, ty prý dráždí nejvíc.
Jaké léky měla potom si už nepamatuji, ale ulevilo se jí. Vlastně byla bez potíží.

8 JM JM | 18. října 2015 v 22:49 | Reagovat

Ještě jsem si vzpomněla.
Dostala na každý týden přesně soupis jídel doporučených a přímo zakázaných. Další týden už to bylo volnější.
Brácha ji tam vozil a vyplatilo se.
Ty tištěné rady potom kolovaly rodinou.

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 23:40 | Reagovat

Silná vzpomínka. Nedivím se, že si ji maminka pamatuje. Ještě že to nakonec dobře dopadlo a jsi v pořádku. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2015 v 0:19 | Reagovat

Jsou události v životě lidském, které uvíznou a je zajímavé, že si je pamatuje skoro každý - ty dávné - ale ty včerejší až tak ne. Ty prostě vytěsní. Někdy je to dobře, ne?Ale co jsme měli k obědu včera, předevčírem i minulý týden vím. :-D Asi mám málo jinýc starostí než o to jídlo.Vaření. :-D

11 Zdena Zdena | Web | 19. října 2015 v 8:50 | Reagovat

Ta představa bolavých ruček-auau :-( Vzpomínky jsou jako perličky na šňůrce a pokud jsou pěkné je to nádhera. Fotečka je krásná. Krásný týden Libuško

12 Ježurka Ježurka | Web | 19. října 2015 v 14:16 | Reagovat

[1]: Taky si to nedovedu představit, ale naštěstí to dopadlo dobře.
[2]: Já jsem měla vůbec "štěstí" na samé zvláštní nemoci a úrazy. Nejen v dětství. ;-)
[3]: Ten kostýmek nevím, ale šatičky a klobouček - to šila maminka. Uměla.
[4]: Jaruško, děkuji, ještě tady něco mám, tak se těš.
[5]: Ano, také se ráda "kochám" těmi starými fotkami.
[6]: Děkuji.
[7]:[8]: No vida, to musím nahlásit mamince, ta bude koukat. Ale tento dr. byl v Brně, je to možné? Že by přízeň nebo nějaký syn? To už se asi nedozvíme.
[9]: Příhodu chápu, ale to jméno včetně vize té cedulky na dveřích, to mne vzalo. :-D
[10]: Ruži, taky si dokáži vzpomenout, ale ne hned, někdy si musím dost namáhat tu mou hlavu děravou. Spíš mi jdou čísla.
[11]: Zdeničko, děkuji za krásné přirovnání a přeji také krásný týden.

13 Péťa Péťa | Web | 19. října 2015 v 14:19 | Reagovat

Špatné vzpomínky vytěsňujeme, to je známá věc :) ale je pravda, že z tak mladého věku si taky nevzpomínám na nic :) jedny z mých prvních vzpomínek jsou na to, jak jsme s mamkou krmili slepice a pak jsme jim šli vzít vajíčka :D taková blbost, člověk by řekl, že si budu pomatovat hračky nebo tak, ale ne :D

14 Otavínka Otavínka | Web | 19. října 2015 v 20:00 | Reagovat

Rovněž na některé krásné události si pamatuji a ty špatné jsem jaksi vytěsnila ze své paměti.

15 JM JM | 20. října 2015 v 0:08 | Reagovat

[12]:
Podle toho, co si vzpomínám, tak to byl hodně starý pán.
Ale uměl a pomohl.
Máti se dožila 91 roků.

16 JM JM | 20. října 2015 v 0:12 | Reagovat

[12]:
Ještě doplním.
Jezdila do Brna, no brácha ji tam vozil. Těch asi 60 km by vlakem nebo autobusem nedala. Bývalo jí opravdu zle.
Teď jsem si vzpomněla, ta sůl se myslím jmenovala Karlovarská.

17 Beallara Beallara | Web | 21. října 2015 v 8:26 | Reagovat

Krásné a milé povídání , škoda že mi toto v současnosti raději u lékařů vytěsňujeme, jsou neosobní, rychlí a určitě na některé nebudeme vzpomínat v dobrém ???

18 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2015 v 12:18 | Reagovat

[16]: Páni, to se jedná určitě o toho lékaře či příbuzného, to musím vyřídit mamince, ta bude koukat! Nevím, v kterém roce k němu maminka jezdila, ale možné by to bylo. :-?
[17]: Je to bohužel pravda. Když se najde některý lékař empatický, tak jsme mu za to neskonale vděčni, že?

19 JM JM | 21. října 2015 v 23:01 | Reagovat

Už jsem psala, že to bylo někdy na začátku šedesátých let, jezdil s ní brácha, My jsme v tu dobu se teprve ženili a hned neměli auto.

20 Angel Angel | E-mail | Web | 22. října 2015 v 12:49 | Reagovat

Události, které provázejí emoce, se nám vryjí do paměti přece jen mnohem lépe, a tak se ani moc nedivím, že si na tuto příhodu maminka stále dobře pamatuje. Určitě se musela v první chvíli vyděsit, když tě babička přivedla.

Co jsem měla k jídlu si kolikrát nepamatuju ani já, to člověk většinou moc neprožívá a myšlenkama je trochu jinde =)

21 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 23. října 2015 v 15:34 | Reagovat

Hezky se to čte,  až n ty popálené ručičky.  Hlavně, že to dobře dopadlo.

22 Ježurka Ježurka | Web | 24. října 2015 v 13:40 | Reagovat

[19]: No, to je cca za dvacet let poté, to by mohl být on.
[20]: To určitě, nedovedu si představit. kdyby se to stalo mně, když jsem hlídala vnoučátka. Hrůza!
[21]: Ručičky fungovaly a fungují dobře. :-)

23 Rock-Lee13 Rock-Lee13 | Web | 12. prosince 2015 v 13:47 | Reagovat

Také mi přijde, že se článek, který jsi napsala, dobře čte. Je dlouhý tak akorát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama