„Deset důvodů, proč…..“

25. října 2015 v 14:45 |  TÉMA TÝDNE
Toto TT mne napadlo, když jsme si se slečnou kosmetičkou tento týden povídaly třeba i o tom, proč mají dnešní mladí lidé jiné náhledy na život v manželství a vůbec na rodinu.

Já jsem vyprávěla, jak to bylo za mého mládí. Když mělo děvče dvacet let a nebylo vdané, už to něco signalizovalo. Bydleli jsme v takové větší obci, ale většina lidí se znali. My, mladí, jsme chodívali jako parta a znali jsme jeden druhého dost dobře. Také bylo dost kluků, kteří zkoušeli chodit s tou a jindy zase s jinou.

Já si ale vybrala kluka z jiné obce, ale nebylo to daleko. Začali jsme spolu chodit v době, když mi bylo devatenáct let a on byl o čtyři roky starší. Oba jsme tenkrát studovali při zaměstnání. Já končila dvouletou dnes ekonomickou školu a on maturoval na jedenáctiletce. On se přihlásil na vysokou a mne přemluvil, abych šla také dál studovat a udělala si maturitu.

To nám ale nebránilo v tom, abychom se vzali. Bylo mi tedy dvacet let a vdávala jsem se. Neměli jsme nic, rodiče nám taky nemohli nic dát, ale byli jsme šťastní a já chtěla děťátko. Neměli jsme ani kde bydlet, proto jsme se odstěhovali oba dva víc jak tři sta kilometrů daleko od domova tam, kde jsme ihned dostali byt. Do bytu jsme si koupili pouze stůl a židle do kuchyně a půjčili jsme si od manželova zaměstnavatele z ubytovny dvě skříně a dvě železné postele, které kralovaly v obýváku. Z domova jsme si přivezli jen dětskou postýlku a kočárek a já starý šicí stroj. V době našeho přesunu bylo synovi dva měsíce.

Mateřská dovolená byla tehdy čtyři měsíce po porodu, pak už jsem nejen nic nebrala, ale byl se mnou hned ukončen pracovní poměr. Nebylo mi to divné, protože jsem byla někde jinde. Manžel tenkrát měl plat jeden tisíc tři sta korun hrubého a nájem jsme platili dvě stě padesát korun. Pamatuji si, jak jsem musela otáčet v dlani každou korunu, ale tenkrát jsme fakt neřešili to, jestli máme nebo nemáme všechno, ale já chtěla dítě. Dnes by tomu většina řekla, že je to nezodpovědné, ale na podzim jsme si vzali ještě novomanželskou půjčku, která byla tři tisíce šest set korun, zařídili jsme si jhakž takž byt a museli ji splácet. Myslím, že jsme tenkrát byli šťastni, neřešili jsme spoustu věcí, které se řeší dnes.

Pravda je, že se prodlužuje lidský život a děti mohou rodit dnes i babičky, ale přece jenom si říkám, že těch důvodů je určitě víc než deset, proč si myslím, že to nebylo zas tak zlé. Je pravda, že dnes je těžší sehnat práci, i když tenkrát jsem to neměla taky jednoduché. Dokončila jsem tedy pak dálkově ještě tu ekonomickou školu, a když bylo synovi rok, odmaturovala jsem a pak jsem nastoupila do práce, kterou jsem si sehnala a mohu říct, že jsem měla štěstí.

Od roku tedy chodil syn do jeslí, a když jsem pak měla po pěti letech dceru, ta do těch jeslí šla, už když mi skončila ta placená mateřská, tedy v jejich čtyřech měsících. Žádné babičky na hlídání nebyly, byly tři sta km daleko a my byli stále samá půjčka. Vím, že to je dnes jiné, ale ani já si nestěžuji. Rodila jsem ve svých dvaceti šesti letech naposledy a aspoň jsem si užila vnoučátek a mám ještě naději, že se třeba dožiji i pravnoučátek. Moje maminka jich má dvanáct.

Vím, že dnes někteří mladí lidé, jak mi to vysvětlovala i kosmetička, nechtějí děti hned, chtějí si vybudovat postavení v zaměstnání, chtějí cestovat. A konec konců nechtějí mít ani svatbu. Všechno je to tak nějak jinak. Ale stále mi nedá spát, že se nějak hodně rodí nemocných dětí a dětí s různými vadami. Jen si říkám, jestli na to také nemá vliv to pozdější těhotenství. Tělo prý od třiceti let začíná stárnout. Je to hrozné, ale prý to tak je, říkají odborníci.

Já nevím, jak jsme to tenkrát všechno zvládali, úplně sami, bez pomoci rodiny. Nemohlo se k mamince jít na oběd, ale ani na kafé. Ale zvládli jsme to a jsem za to ráda. Věřte, že bych na tom nic neměnila.

Je vidět, že my, starší měli určitě minimálně deset důvodů, proč jsme žili tak, jak jsme žili a mysleli a dnešní mladí mají zase svých minimálně deset jiných důvodů, proč to je tak, jak to je. Doba se mění, ale život jde dál.

Přeji vám všem, aby vám všechno vyšlo tak, jak si přejete a k tomu hodně štěstí!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 :-) :-) | 25. října 2015 v 15:31 | Reagovat

Když to není jen o tom jestli mladí chtějí nebo ne. Byt už dneska nikdo jen tak nedostane, ba co víc ani půjčku, pokud nemáte práci se smlouvou na dobu neurčito. Tu žádný zaměstnavatel čerstvě vylezlému studentu bez praxe pochopitelně nedá a nehledí na to, že s praxí se student nerodí. V souvislosti s tím je logické je potom i to, že si lidi pořizují první dítě ve třiceti. Vše souvisí se vším... Ale nemyslím si, že tahle doba je v něčem horší než ta vaše. Je jen jiná, s jinými nároky. ;-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 25. října 2015 v 15:38 | Reagovat

Moc pěkně napsané, opravdu každá doba má svá pro a proti. Také nevzpomínám ve zlém, jak se teď většinou nosí. Prostě to tak bylo a nám to nepřipadalo vůbec divné. S tím věkem dnešních maminek máš pravdu. Moje kamarádka rodila první dítě ve 26 letech a tenkrát si připadala stará. V dnešní době by patrně patřila mezi ty mladší maminky. :-P

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. října 2015 v 15:52 | Reagovat

Moje maminka také začínala se stolem a židlemi, vždyť kuchyně je srdce domova :-)
Já mám takřka všechen nábytek po mamince a nějak nechápu, co potřebují všichni ostatní :-)
Jsem deset let rozvedená a můj bývalý manžel má už třetí stěnu v obýváku a druhou sedací soupravu po mém odchodu. A na všechno si bral půjčky...
A tak nějak podobně to vede spousta mých známých...
A pak jen splácejí a splácejí :-)
Já myslím, že taková radost z postupného zařizování je mnohem lepší :-) K nezaplacení :-)

4 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 25. října 2015 v 16:05 | Reagovat

Libuško, moc krásně jsi to napsala :-)
U nás to bylo úplně stejné :-)

5 Bels Bels | E-mail | Web | 25. října 2015 v 16:15 | Reagovat

Doba se posunula. :-)

Nepochybně máte pravdu, všechny ty vady, postižení, nemoci, hyperaktivita... všechno to určitě ovlivňuje stáří matky. Sama osobě si myslím, že dnes se kolem dvacítky vdávat a mít děti je strašně brzy. Ale na druhou stranu mít dítě už třeba ve třiatřiceti letech je už moc pozdě.
Je mi 23 a na rodinu se ještě necítím, na druhou stranu můj postoj k ní se od nějakých osmnácti taky změnil, takže myslím, že v takových sedmadvaceti to bude ideální. :) Ale to je samozřejmě jen má představa, vše může být úplně jinak.
Další věc je ta dnešní vysoká rozvodovost. Přijde mi, že partneři hned před vším utíkají. Hledají jistý ideál a když se ve druhém spletou, berou nohy na ramena, rozvádějí se. Nesnaží se s tím člověkem nějakým způsobem sžít, mít ho rádi takový jaký je. :(

6 Jitka Jitka | Web | 25. října 2015 v 16:18 | Reagovat

Já jsem se vdávala v devatenácti, když mi bylo dvacet narodil se náš první syn. Rok jsme bydleli s mojí maminkou v jednopokojovém nekomfortním bytě.To by asi málokterá mladá maminka dnes akceptovala. proto se buď neberou vůbec, nebo děti odkládají na neurčito. Po roce jsme dostali byt 3+1 od firmy u které jsme oba s manželem pracovali. Zaplatili jsme deset procent z ceny bytu a manžel se uvázal ve firmě na dvacet let. Bylo to ro nás terno i když jsme měli ušetřené peníze(jen 4000Kč) na ložnici. Obývák na půjčku asi po roce.Manžel vydělával  800,- já 600,-Kč Měla jsem velké štěstí, že prvního syna nám hlídala maminka, tak jsem mohla chodit do práce hned po mateřské. Vůbec si nestěžuji. Od nikoho jsme nemohli nic čekat, protože rodiče na tom taky nebyli nejlíp, ale to budování společné domácnosti po malých krůčcích nás možná víc sbližovalo. :-)

7 Jitka Jitka | Web | 25. října 2015 v 16:28 | Reagovat

[5]: Poslouchala jsem jednou lékaře, porodníka ten řekl, že nejlepší věk pro porod je mezi 20 až 29 rokem ženy. Lidi se rozváděli i za nás, ale nebylo to tak časté jako dnes. Mnozí se dnes raději ani neberou, aby se nemuseli rozvádět. Je to divná doba. My jsme tak nepřemýšleli a snažili jsme se překonávat problémy, když nastaly. Myslím, že je to i výchovou v rodině.Taky bych někdy nejraději se vším praštila a utekla, ale maminka mně řekla, chtělas ho, máš dítě a to potřebuje oba rodiče. Tak teď se s tím poper. A já se prala. V lednu budeme slavit zlatou svatbu. ;-) Tedy pokud se ledna dožijeme. :-D

8 Bels Bels | E-mail | Web | 25. října 2015 v 16:47 | Reagovat

[7]: Právě dnes se nikdo problémy překonat nesnaží. Lidé si vzájemně idealizují představu o tom druhém, vzájemně si lžou a nakonec když opadnou růžové brýle vše řeší útěkem.
Nejhorší to je v případě, kdy se vezmou/žijou spolu, hrozná láska, přijde děcko, pak druhé... a jé, my si vlastně nevyhovujeme. Proto s tím člověkem chci jednou alespoň pět let žít, než nějaké to děťátko přijde, abychom prostě poznali, s kým to děcko chceme. No... to už mám teda načase... :-D

9 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. října 2015 v 17:35 | Reagovat

Moc pěkně napsané! :)

10 Jarka Jarka | Web | 25. října 2015 v 17:35 | Reagovat

Já jsem si s prvním dítětem hodně pospíšila. Syn se mi narodil když mi bylo za měsíc 19, to byl listopad a na jaře jsem normálně odmaturovala. A to jen díky tomu, že moje maminka byla tenkrát doma s mou o 14 let mladší sestřičkou a protože jsme bydleli u našich, tak se mi o syna mohla postarat. Mamka ji měla ve svých třiatřiceti letech a byla v porodnici úplně nejstarší. Manžel tenkrát stavěl "svépomocí", takže jsme se mohli brzo přestěhovat do svého a v tom samém bytě bydlíme dodnes. Taky nám v začátcích pomohla novomanželská půjčka. :-)

11 pavel pavel | Web | 25. října 2015 v 18:33 | Reagovat

Dnes není ostuda když má holka dítě za svobodna a dokonce je to in. :-D

12 Ježurka Ježurka | Web | 25. října 2015 v 18:34 | Reagovat

[1]: Nejhorší na tom všem dnes je asi problém si najít slušně placenou práci. To je jasné. Ale bytů u nás je volných!
Nájemních bytů.
[2]: Jasný, já vím, když se narodil bráška, maminka nám ani dlouho neřekla, že je těhotná, až jsme to na ní se sestrou poznaly. Styděla prý se. Bylo jí 35 let, ale to byl rok 1955.
[3]: Máš pravdu, radost z postupného zařizování se byla super.
[4]: Děkuji moc.
[5]: O tom partnerství jsi to napsala krásně. Věřím, že tobě to vydrží.
[6]: My s manželem taky rok bydleli s jeho matkou, nebylo to nic moc, snažila se nám pomáhat, ale byla generál. ;-)
[9]: Také děkuji.
[10]: Vidím, že jsi taky rodila a maturovala téměř současně jako já. Vidíš, a daly jsme to!

13 Janka Janka | E-mail | 25. října 2015 v 18:52 | Reagovat

Plně s tebou souhlasím Já měla také děti hned po 20 po dvou letech za sebou mateřská byla jen ty 4 měsíce ale my to nějak zvládly a dnes když mi jde už ten osmý křížek tak si užívám pravnoučat a ty mi dodávají sílu do života. Jak já říkám dovedou mě nakopnout tak, že člověk zapomene, že ho něco bolí. :-D

14 Jitka Jitka | Web | 25. října 2015 v 19:19 | Reagovat

[8]: Já jsem s manželem chodila rok, než jsme se vzali. Oba jsme ještě při zaměstnání studovali. Díky mé mamince jsme všechno zvládli.Myslím, že když je dobrá vůle z obou stran, překonají se různé problémy. Ani pět let soužití není zárukou, že toho druhého dokonale poznáš. Lidé se věkem mění a pořád je něco, co tě může u toho druhého překvapit. Pokud je ve vztahu hlavně tolerance a úcta k tomu druhému, vždycky stojí za to, něco překousnout, zvlášť, když už jsou u toho děti. Snad jen alkoholik a sukničkář by byl k nepřekousnutí. ;-)

15 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 25. října 2015 v 19:36 | Reagovat

Libuško výstižně napsané! Nechtěla bych být maminkou v pozdějším věku. Dnes se sice posunul odchod do důchodu, ale nic na tom nemění věk kdy mít dítě. Tedy aspoň já bych to tak chtěla, kdybych se měla rozhodnout mezi 20 - 25 rokem. Dcera se léčila jak jedna, tak druhá, aby dítě mohla mít. Její ošetřující lékařka mě řekla - před zhruba tak 20 léty - dnešní dívky by měly uvažovat o dítěti nejdéle do dvaceti let. Pozdější věk je riskantní, dnes skoro každá má problém otěhotnět. Na druhé straně se nedivím, že vše oddalují, chtějí si vybudovat zázemí. Byty jsou, ale s prací je to těžké a v tom je asi zakopaný pes. :-(  :-)

16 Bels Bels | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:39 | Reagovat

[14]: Máte pravdu. Člověk se mění neustále, takže i těch pět let nic nezaručí. Ale ta úcta a všechno, to musí být oboustranné, jinak to fungovat nikdy nejspíš nebude. :-)

17 Hošanda Hošanda | E-mail | Web | 25. října 2015 v 21:45 | Reagovat

Já jsem patřila k těm, vyjímkám které nebyly ve dvaceti vdané. Vdala jsem se v 27 letech a v tom roce se nám narodil syn. Ještě před svatbou dostal Laďa od podniku byt, ale byl ve starém domě neobyvatelný. Museli jsme ho z gruntu opravit a to v té době nebylo jednoduchý. Po dobu oprav jsme bydleli u rodičů, stěhovali jsme se od nich, když měl Přemek 1 rok. Ve 30 se mi narodil druhý syn. Jsem ráda, že už nerodí děti šestnáctiletým dětem. Měla jsem kolem sebe dvě takové a nezvládali děti ani domácnost.

18 Evina Evina | E-mail | Web | 25. října 2015 v 21:59 | Reagovat

Libuško,úplně jsi mě roztesknila.Taky jsme měli jen stůl,dvě židle,dva talíře... byli jsme šťastní/tehdy/Spali jsme na rozložených dekách...Taky jsme šli do pohraničí za bytem :-)Byli jsme mladí :-)Byly to nejkrásnější roky v mém životě.Nikdo nám nikdy nepomáhal,ale zase nám nikdo do ničeho nemluvil :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. října 2015 v 22:02 | Reagovat

Záleží hodně na výchově , na vzoru v rodině. Když se poohlédnu po minulosti naší rodiny, moc rozvodů tam nebylo, spíš vdovství. Vdávala jsem se v 21 letech  a už jsem to psala i u sebe, že to byxlo podmíněno  dost tím, že jsem byla u příbuzných- sirotek a chtěla se osamostatnit a navíc muž byl ubytován v podnikové ubytovně a chodíval za mnou domů, což asi bylo našim dost nemilé. Přestože v ledačem pomáhal. Syny jsem měla v 22, 25 a třetího nečekaně ve 40 letech. Vše mělo něco do sebe. Kluci byli parádní bratři, dnes jsou už dávno rozdíly v letech setřeny, stýkají se mají se rádi. Dokonce mi tehdy  řekli, že kdyby se něco s námi stalo, že by brášku do domova nedali, postarali se o něj. Nebylo to nutné, dnes už má sám dceru, je ženatý (jako oba bratři )a to ji měl už po třicítce a jeho ženě to  do tě třiceti jakž takž vyšlo. Studovali, práci měli, teď už i byt vlastní, takže dobré. Každá doba má svoje a my jsme to brali tak, jak to bylo a nestěžujeme si tehdy ani dnes. :-)

20 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 25. října 2015 v 22:05 | Reagovat

... tak vidíš a niekto by aj tú rodinu, dieťa a podobné príjemné starosti aj chcel, ale nemá to. Možno mi to bude dopriate po tridsiatke, možno nikdy. A pritom sen som mala ako ty, keď si sa vydávala... len ja som nikdy nemala šťastie na mužov, dlhodobé vzťahy a plánovanie budúcnosti. Ale som nesmierne rada za tých, čo to šťastie mali a majú.....

21 Zdena Zdena | Web | 26. října 2015 v 8:07 | Reagovat

Libuško, já jsem byla taková ta která do manželství spěchala moooc rychle a to také s prvním chlapcem. Vdávala jsem se v 17 letech,protože jsem musela. Narodil se nám syn a manžel odešel na vojnu.Já si poctivě dodělávala školu. Po vojně odešel pracovat do statku a dostali jsme domeček. Narodil se druhý synek a manželství skončilo. ;-) Několik let jsem byla s klukama sama, druhé manželství - třetí synek a ve 40 letech vdova. Teď si však nestěžuji, každá doba má své a já si užívám každičký den. Jen si myslím,že ti mladí si tak nějak neváží vztahů a možností žití.

22 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 26. října 2015 v 13:26 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala. Bohužel dnes je jiná doba, ale s tím už nic nenaděláme.

23 Martia Martia | Web | 26. října 2015 v 15:27 | Reagovat

Moc hezky napsané... já měla první dítko v 18 a ve čtyřiceti se stala babičkou a mám známé které teprve ve čtyřiceti mají první dítko ... no  jsem radši babičkou než abych vychovávala ty prcky každičký den ve dvaceti má člověk té energie přeci jen více :-D

24 Anička Anička | Web | 26. října 2015 v 18:01 | Reagovat

Ano, ano, mamka taky chce, abych měla už za tři roky dítě, ale mně se ještě nechce. Myslím, že je to veliká zátěž a člověk ho má na třeba i na 20 let(někdy i déle)na krku. Proto chápu, že se dnešní mladí lidé moc do dětí nehrnou a chtějí si užít svobody.

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. října 2015 v 20:13 | Reagovat

Hodně dlouho jsme měli v pokojíčku žárovku... Také jsem začala brzy, děti byly v první řadě, zbytek se řešil novomanželskou půjčkou. Byla prostě jiná doba...

26 ladymoriggen ladymoriggen | Web | 27. října 2015 v 0:04 | Reagovat

Každá doba má něco. Žádná není dobrá ani úplně špatná.

27 Jitka Jitka | Web | 27. října 2015 v 12:01 | Reagovat

[24]: Děti jsou starost, ale taky radost. Těžko se to někomu vysvětluje. Dnešní doba je honbou za zážitky a za hmotnými statky. Za našeho mládí to bylo jednoché, vyjet jsme nikam nesměli, maximálne do zemi socialistického tábora, nebylo tolik lákadel a tak jsme žili pro rodinu a žili jsme docela šťastně. :-)

28 Ježurka Ježurka | Web | 27. října 2015 v 16:18 | Reagovat

[11]: Neodsuzuji to, ale nechápu co je na tom in. Rodina ne nenahraditelná.
[13]: Krásně jsi to napsala. Musím jen souhlasit.
[15]: Je to tak, Martičko, kdyby byla práce, hned je to vše lepší. Jasný.
[17]: Vidíš, tys to měla krásně vše rozvržené, to je paráda. Tak by se mi to taky líbilo.
[18]: To je ono, nikdo nepomáhal, ale nikdo neradil. A to je dost podstatné, vím.
[19]: Ruženko, to máš taky hezký odstup mezi nejstarším a nejmladším, ale proč ne? Něco na pomazlení na později taky není k zahození. Mám vždy radost, když jsou k sobě sourozenci hodní.
[20]: Jess, moc ti držím palečky, aby už to konečně vyšlo a splnila se ti tvá přání. Musíš v to věřit.
[21]: Zdeničko, to tedy koukám, že jsi to neměla v životě taky vůbec jednoduché. O to víc si tě vážím i za to, jak si užíváš každičký den.
[22]: Ano, já vím.
[23]: Marti, pravda. Vypůjčit a vrátit, to je taky krásné a vidím, že si těch vnoučátek taky užíváš.
[24]: Aničko, tak se do ničeho nenuť. Však ono to přijde samo, uvidíš.
[25]: No jo, ale to jsi ještě mladá, my jsme o generaci před tebou, netušila jsem, že i ty jsi to měla podobné.
[26]: Moje řeč.

29 Otavínka Otavínka | Web | 27. října 2015 v 19:37 | Reagovat

Krásně napsaný článek. Taky jsem se vdácala ve dvaceti, ale začátky nebyly nikterak příjemné. Bydleli jsme spolu s tchyní deset let a bylo to hrozně stresující. Tedy pro mne.Nikomu bych to nepřála.

30 Otavínka Otavínka | E-mail | 27. října 2015 v 19:38 | Reagovat

[29]:Omlouvám se za překlep. Vdávala ...

31 Zabíječka tulipánů Zabíječka tulipánů | Web | 28. října 2015 v 8:46 | Reagovat

Já myslím, že každá doba má svý klady a zápory; nemyslím si, že to, že se žena vdá později než ve dvaceti je špatné, ale zároveň mi nepřijde špatné ani to, že má třeba v devatenácti letech dítě. Je na každém, jak se rozhodne, a každému z nás ty vyhovuje jinak... :)

32 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 30. října 2015 v 14:57 | Reagovat

Hezky sepsáno. :) Sama jsem už ve věku, kdy bylo normální mít dítě a kdy je to vlastně pořád (po tělesné stránce) naprosto ideální, ale opravdu opravdu opravdu se necítím jako někdo, kdo by měl být maminkou. Mimina už se mi teda líbit začaly, až nějak moc, ale sama jsem prostě ještě dítě, i když mi pomalu začne táhnout na 30.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama