Jak jsem málem utekla ze života

24. září 2015 v 15:16 |  TÉMA TÝDNE
Už dlouho jsem na téma týdne nepsala, tak dnes přikládám zpověď jedné ženy :

Byla jsem normální optimistická a veselá dívka, která měla spoustu kamarádek, kamarádů, ale také nápadníků, i když jsem tomu nechtěla věřit. Modelka jsem nikdy nebyla, ale snažila jsem se být nekonfliktní, vstřícná a zkrátka neškodit.

Vdávala jsem se na tehdejší poměry ve věku, kdy většina z nás, ale na dnešní dobu příliš brzy. Bylo mi krásných dvacet let a moc jsem si již přála mít děti. První dítě se mi narodilo rok po svatbě a další jsem chtěla tak za tři roky, aby měly děti k sobě blízko a rozuměly si. Vyšlo to téměř přesně, a když jsem pak měla páreček, bylo vše zalité sluncem. Moje štěstí netrvalo dlouho. Ve třech měsících nám moje holčička zemřela a mně se opravdu nechtělo žít. Nad vodou mě držel jedině syn.

Další dítě jsem si přála ihned, ale dala jsem na radu doktorů a chvíli počkala. Za další dva roky přišlo další děťátko, zase holčička a já byla moc šťastná, i když jsem měla o ni velký strach. Bohužel, naše manželství nevydrželo, a když mi pak manžel oznámil, že si našel jinou, mladší, seděla jsem u plynové trouby a chtěla tam strčit hlavu. Myslela jsem, že už to dál nejde. Tenkrát to dobře dopadlo, anděl strážný stál u mne a já si pak vynadala, co jsem to chtěla udělat kvůli jednomu chlapovi.

Nějaký čas jsem pak byla sama s dětmi, než jsem šla znovu do dalšího manželství. Bezhlavě, natruc po pětiměsíční známosti. Ale už za rok a půl jsem ho přistihla, jak se líbá s jinou. Je to možné, že jsem si našla stejný typ chlapa? Měl skvělé rodiče, kteří stáli při mně, protože jeho maminka ho viděla spolu se mnou a on tedy raději couvnul. Ale stejně to dopadlo tak, že to udělal znovu. Když jsem na to přišla, už jsem na nic nečekala, řekla mu, ať si jde a vyměnila vložku v zámku. Byt byl můj. No a já jsem byla opět zoufalá a vyřízená. Opět se mi nechtělo jít dál. Kudy jsem chodila, tudy jsem brečela a přemýšlela jsem, PROČ se mi zase stalo to stejné.

Ale nakonec vše dobře dopadlo a já muže svého srdce přece jenom potkala. A přitom jsme chodili kolem sebe už pár let. Možná kdybych nebyla slepá, tak jsem si to druhé manželství a trápení mohla odpustit.

Jsem tedy moc ráda, že jsem z toho mého života neutekla, že jsem si vždy včas srovnala priority a na prvním místě byly děti a pak teprve muži. Udělala jsem dobře a jsem ráda, že jsem zde, mám skvělého manžela, milionové děti a zlatá vnoučátka.

Proto si dovolím všem poradit: Nevzdávejte to, i když si už myslíte, že je konec a už to dál nejde. Však ono to nějak jde vždycky! A jsem za to ráda.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | E-mail | Web | 24. září 2015 v 15:48 | Reagovat

Žádný mrak není na obloze věčně. Odfoukne ho vítr a zase svítí sluníčko.

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 24. září 2015 v 16:47 | Reagovat

Dost zamotaný život a tvrdé rány osudu. Do třetice to vyšlo, a to je moc fajn. Tvoje rodina určitě stála za to, aby to člověk nevzdával.Zdravím :-)  :-)

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 24. září 2015 v 17:07 | Reagovat

Hezy jsi to vystihla. Prostě řečeno, život se s námi nemazlí a občas se musí docela tvrdě bojovat. Dík za návštěvu u mne i krásný komentář.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2015 v 18:31 | Reagovat

Libuško, možná budu vypadat jako bezcitná, možná jsem nepoznala tak bezvýhradnou lásku k muži, ale pokud bych měla děti a muž mne opustil, nikdy bych nepomyslela na to, že kvůli němu nechám na světě své děti a odejdu z něj. Možná to bylo tím, že jsem sama od malička byla bez rodičů a jsem na tento námět příliš  háklivá. Pokud dospělý člověk zklame, nestojí za zármutek. Navíc jsi měla štěstí na potřetí a život se ti odměnil za strasti, nepěkné chvilky dalším  dobrým životem.

5 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 24. září 2015 v 18:42 | Reagovat

Vše živé se musí přizpůsobit. A kdo ne, toh příroda zahubí.

6 Evina Evina | E-mail | 24. září 2015 v 19:43 | Reagovat

Jak já rozumím,Libuško!!!!

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. září 2015 v 20:29 | Reagovat

Do třetice všechno nejlepší! :-)

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. září 2015 v 20:56 | Reagovat

Při prvním partnerském omylu je lepší v něm nepokračovat, rozejít se a hledat dál. Rozhodně ale si nebrat život. Vždyť přijdou další dny, poznáš další lidi a i kdyby ne, je lepší žít. To jsou jen takové krizové okamžiky - ale okamžik odezní a rozum nabídne rozuzlení. Vždycky je východisko a mnohdy potom lepší než minulost.
Příběh dobře dopadl - je vidět, že i v tvém příběhu byly další šance :-)

9 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 25. září 2015 v 8:08 | Reagovat

Předposlední odstavec je tak zlatý!

10 Jarka Jarka | Web | 25. září 2015 v 8:51 | Reagovat

O tom, že bych dobrovolně odešla z tohoto života jsem nikdy nepřemýšlela, musí to být obrovská beznaděj bez východiska. Jsem ráda, že příběh skončil dobře. Je to ponaučení pro ty, kteří třeba to východisko zrovna teď nevidí, ono se totiž vždycky nějaké najde...

11 Jana Jana | Web | 25. září 2015 v 17:43 | Reagovat

Někdy si člověk myslí, že je to jediné východisko. Rozumím ti. Je ale dobře, že to všechno dopadlo úplně jinak. Všichni jsme jednou dole a jednou nahoře, i tak stojí za to žít. ;-)  :-)Měj se moc hezky a užívej si rodinky.

12 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 25. září 2015 v 19:49 | Reagovat

Krásně sepsaný příběh :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. září 2015 v 23:08 | Reagovat

Život je jakou na houpačce...

14 ruzena ruzena | E-mail | Web | 26. září 2015 v 14:31 | Reagovat

Život není peříčko, ale představ si, o co o všechno (a hlavně o koho!) bys přišla..:-)

15 Ježurka Ježurka | Web | 26. září 2015 v 16:46 | Reagovat

[1]: Ano, máš pravdu.
[2]: Děkuji moc, je to tak. Taky zdravím.
[3]: Já vím, rány osudu člověka víc zocelí.
[4]: Ruži, já na rozdíl od tebe vyrůstala v harmonické a láskyplné rodině, tudíž jsem myslela, že to budu mít také tak. V tom případě jsem myslela, že jsem selhala, že jsem něco udělala špatně. Ale brzy mi vše došlo.
[5]: No, nevím, jestli to vždy tak funguje.
[6]: Děkuji, Evičko, já vím.
[7]: To jsem si právě tenkrát taky říkala.
[8]: Právě, jsem ráda, že u mne brzy zvítězil rozum.
[9]: Díky, Elle. Jsem ráda.
[10]: Správně jsi to, Jaruško, vystihla. U mne to byla beznaděj, že jsem někde neobstála, ale naštěstí...
[11]: Děkuji, Jani, moje řeč.
[12]: Díky moc.
[13]: Ano, to je pravda, ale někdy to houpe až moc, viď?
[14]: No právě, při této představě mi mrazí ještě dnes. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama