Září 2015

Držte nám palce

30. září 2015 v 14:14 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem zde psala o tom, že mi moje neuroložka doporučila infuze, na které mohu chodit na jednu internu, kterou mám nedaleko a nemusím až do nemocnice ani ambulantně, natož ležet, jako před 2 roky.

Byla jsem se tam tedy před časem objednat a včera jsem začala. Dávají prý tam celkem šest infuzí, sice jenom "stovky", takže se brzy vykapáno, ale vše potřebné prý obsahují jako ty s větším obsahem.

Sestřička je opravdu trpělivá, má můj obdiv. Při objednávání mi hlásila,že to trvá vzhledem k malému obsahu jen asi tak dvacet minut, ale včera jsme si to užily obě dvě. Jak napíchla první žílu, praskla, taktéž to dopadlo i s tou druhou. Hlásila jsem, že do nártu ruky nechci, že jsem měla v obou už z nemocnice zánět a dost velký, ale nakonec to na potřetí skončilo stejně v nártu pravé ruky a kapalo a kapalo pomaloučku hodinu, ale stejně to pak prasklo a ani to všechno nevyteklo. Na ruce mi zůstala naštěstí jenom modřina, která ani nebolí.

Pak jsem se ptala sestřičky, jestli mám vůbec ještě dnes chodit. Říkala, že ano, že to zkusíme. Tak jsem dnes šla až po obědě. Prý se na mne vybavila a řekla, že mi dá hadičku, tedy nechá mi tam kanylu, což mi doktorka řekla, že nejde, že nejsem ve sterilním prostředí. Ale jinak bych neměla asi nic. Ale stejně chudinka napřed dvě kanyly zničila, protože zase ty moje první dvě "praskačky" nevydržely. Říkala, jestli to nevyjde ani potřetí, že to vzdává, protože jich víc nestihla ukrást.


A takhle jsem přišla dnes domů.

Na tom prvním snímku tedy není moc vidět ta modřina na pravé ruce, ale dole to zalepené je pokus z dneška a na té levé je ten druhý pokus plus ta kanyla, na kterou musím být opatrná.

Držte tedy, prosím, všichni palečky nejen mně, ale i sestřičce, protože se fakt snaží. Včera tam za mnou přišla taky paní na infuzi a měla to podobné jak já říkám v bleděmodrém.

Krásný slunný den přeji! Vaše olepená a propíchaná Ježurka

Podzim už je tu

28. září 2015 v 16:28 JEŽCI
Dnes jsem byla od rána zapřažená, ani jsem nedoufala, že se dostanu na chvíli na počítač, ale když mi vybyla chvila a já jsem procházela došlé emaily, tak si asi sousedé říkali, jestli nemáme předčasný silvestr, jak jsem se řehtala dlouho a nahlas. A tak jsem musela, i když jsem to dnes neměla v úmyslu, vám to tady také ukázat, čemu jsem se tak smála.

Napřed jsem otevřela email od vnučky Lady, která napsala a zdokumentovala, že je Hubert zpátky!


Kdo je to Hubert? To je ježek, který už k nim chodí tři roky a někdy přivedl i kamarády.

Jen dala vnučka pod schody talířek s granulemi, během čtvrt hodiny bylo slyšet chroupání.

To je krasavec, že? A je věrný, chodí pořád.

Další vzkaz byl od vnuka Toma. Byl to vlastně dotaz. "Babi, víš, kde byl včera večer děda? Já jsem ho potkal."

Další živý ježek na scéně a další pohotová fotka! To už jsem zavolala manžela, aby se na sebe přišel podívat, kde se to večer toulal.

A do třetice jsem dnes dostala obrázek dalšího krásného živého ježka od Hanako, čtenářky našich blogů.

Napsala mi k tomu, že se tento ježčí kluk připletl synovi do cesty před traktůrek. Když syn zastavil, tak se šel pod ten traktůrek ohřát. Svinul se teprve, když do něj jemně strčil větvičkou. Na snímku se právě svinuje a mává všem pacičkou.

Je to milé, že? Všechny fotky jsou živých ježků, prakticky viděných v jeden den a já všem moc děkuji za tuto krásnou podívanou. Proto jsem je dala zvlášť, bez těch obrázkových. Ti zase budou příště.

Já všem moc a moc děkuji, že si při pohledu na ježka vzpomněli na mne, ale také za tu akčnost, že hned fotili a poslali. Tedy díky, díky, díky.

Vaše Ježurka

Včerejší střípky

27. září 2015 v 18:12 RODINA
Nedá mi to, abych se ještě nevrátila ke včerejší návštěvě mých dětí a vnoučat. Fotky jsem nedělala, jen tu mám pár momentek Peginky, která byla jak u vytržení. Stále byla rozlítaná a nevěděla, ke komu dřív, loudila jak viděla, že někdo něco jí a to už u oběda a odpoledne seděla jednu chvíli stále u mne a provrtávala mne očima a já nevěděla, co chce. Jíst už nic nesměla, na klín ke mně nechtěla, to šla hned dolů, ale pak jsem na to přišla.

Vidíte? Vyhnala mne z křesla, aby se tam mohla uvelebit sama. A byla spokojená, opice.

Teď kouká na dceru, která jí domlouvala, že nechá babičku stát.

Pak ji děti daly na už prázdný konferenční stolek, pomazlila se s manželem

a byla tam taky spokojená.

Když jsme ještě předtím seděli všichni u kávy a povídali ti, tak jsem dostala záchvat. Ne, nebojte se, byl to jen záchvat smíchu, který jsem nemohla zastavit. Rozesmála mne vnučka Laděnka, když vyprávěla její ranní rituály s kocourky. Vždy prý nasype ptáčkům do krmítka a říká: "Pojďte kluci, jdeme se koukat na PTÁČKOVIZI". To mne dostalo a nejen ten název, ale i to, jak prý ti "její kluci" koukají za okny na ptáčky. Já jsem říkala, proč mi to nevyfotila a ona to hned dnes napravila. Tak se podívejte, jak koukají - a všichni.

Už tam letí ptáček!

Já už ho vidím jak zobe!

Ten si dává do nosu!

Tak nevím, ale já bych si dal asi raději toho ptáčka!

To je ale podívaná, už vím, proč se to Laděnce tak líbí a mně taky

Tak se koukáme každé ráno všichni tři. My dva kluci a Laděnka, která nejdřív nasype ptáčkům, pak nás zavolá a nakonec si nás vyfotila, aby jí babička věřila.

To je podívaná, co? Nejen pro kocoury, ale i pro mne. Tak jestli se vám to líbilo, tak jsme všichni rádi.

Dost odstínů zelené

26. září 2015 v 17:10 RODINA
Včera jsem tu nebyla celý den. Když jsem si po obědě zapnula počítač, opět mi zčernala obrazovka a mně už se nepovedlo ji zprovoznit. Na to byly moje vědomosti malé. A tak jsem si vymyslela jinou práci, celé odpoledne jsem se zaměstnala, např. jsem konečně udělala nudle do polévky, vyžehlila prádlo, které jsem den předtím vyprala a udělala další spoustu drobností a byla jsem taky spokojená. Nakonec na dnešek jsem pozvala dceru s dětmi na oběd, tedy jsem věděla, že přijede můj šikovný vnuk, který umí.

Tento týden skončily tedy práce a inovace v bytě, co jsem si dala za úkol na tento rok a už zase vymýšlím, kde co budu vylepšovat v roce příštím.

Tedy abych se vrátila k té naší poslední úpravě - vymalování ložnice, tak jsem pro vás udělala pár fotek. Dnes tu byli na návštěvě všichni Hujerovic a chválili. Tak tedy ty fotky.

Tady je vidět jak ladí malba s mými závěsy

a také pokrývkami na nábytku

dokonce jsou zelené i rámy u dveří, ale ty už byly

také skříně a postele jsou potaženy zelenkavou koženkou, která docela ladí

a samozřejmě i přehoz a povlečení.

Schválně jsem zkoušela spočítat ty odstíny zelené, zelenkavé a tyrkysové, což prý je malba a napočítala jsem, že je v ložnici minimálně deset odstínů zelené a podobné barvičky.

Teď jsem spokojená, ale bohužel, opět nebudu mít moc času na blog. Vnučka Lada nám natrhala jablíčka na zavařování na štrúdl a mám tady také nějaké šití, které spěchá.

Proto se omlouvám, pokud vás nestihnu všechny dnes obejít. Určitě se polepším. Přeji všem krásný prodloužený víkend, u nás je sice pod mrakem, ale zatím neprší.

Vaše Ježurka

Jak jsem málem utekla ze života

24. září 2015 v 15:16 TÉMA TÝDNE
Už dlouho jsem na téma týdne nepsala, tak dnes přikládám zpověď jedné ženy :

Byla jsem normální optimistická a veselá dívka, která měla spoustu kamarádek, kamarádů, ale také nápadníků, i když jsem tomu nechtěla věřit. Modelka jsem nikdy nebyla, ale snažila jsem se být nekonfliktní, vstřícná a zkrátka neškodit.

Vdávala jsem se na tehdejší poměry ve věku, kdy většina z nás, ale na dnešní dobu příliš brzy. Bylo mi krásných dvacet let a moc jsem si již přála mít děti. První dítě se mi narodilo rok po svatbě a další jsem chtěla tak za tři roky, aby měly děti k sobě blízko a rozuměly si. Vyšlo to téměř přesně, a když jsem pak měla páreček, bylo vše zalité sluncem. Moje štěstí netrvalo dlouho. Ve třech měsících nám moje holčička zemřela a mně se opravdu nechtělo žít. Nad vodou mě držel jedině syn.

Další dítě jsem si přála ihned, ale dala jsem na radu doktorů a chvíli počkala. Za další dva roky přišlo další děťátko, zase holčička a já byla moc šťastná, i když jsem měla o ni velký strach. Bohužel, naše manželství nevydrželo, a když mi pak manžel oznámil, že si našel jinou, mladší, seděla jsem u plynové trouby a chtěla tam strčit hlavu. Myslela jsem, že už to dál nejde. Tenkrát to dobře dopadlo, anděl strážný stál u mne a já si pak vynadala, co jsem to chtěla udělat kvůli jednomu chlapovi.

Nějaký čas jsem pak byla sama s dětmi, než jsem šla znovu do dalšího manželství. Bezhlavě, natruc po pětiměsíční známosti. Ale už za rok a půl jsem ho přistihla, jak se líbá s jinou. Je to možné, že jsem si našla stejný typ chlapa? Měl skvělé rodiče, kteří stáli při mně, protože jeho maminka ho viděla spolu se mnou a on tedy raději couvnul. Ale stejně to dopadlo tak, že to udělal znovu. Když jsem na to přišla, už jsem na nic nečekala, řekla mu, ať si jde a vyměnila vložku v zámku. Byt byl můj. No a já jsem byla opět zoufalá a vyřízená. Opět se mi nechtělo jít dál. Kudy jsem chodila, tudy jsem brečela a přemýšlela jsem, PROČ se mi zase stalo to stejné.

Ale nakonec vše dobře dopadlo a já muže svého srdce přece jenom potkala. A přitom jsme chodili kolem sebe už pár let. Možná kdybych nebyla slepá, tak jsem si to druhé manželství a trápení mohla odpustit.

Jsem tedy moc ráda, že jsem z toho mého života neutekla, že jsem si vždy včas srovnala priority a na prvním místě byly děti a pak teprve muži. Udělala jsem dobře a jsem ráda, že jsem zde, mám skvělého manžela, milionové děti a zlatá vnoučátka.

Proto si dovolím všem poradit: Nevzdávejte to, i když si už myslíte, že je konec a už to dál nejde. Však ono to nějak jde vždycky! A jsem za to ráda.

Další krásné exempláře od blogerů a přátel

23. září 2015 v 15:47 JEŽCI
Už zase musím pomalu ale jistě začít ukládat nové obrázky ježků, ježečků a podobných ježčích podob na blog, než na někoho zapomenu:

Tento ježší obrázek s č. 110 přišel od Milušky. Jen nevím, kdo má víc údivu v očích. Pes nebo ježek?

Tohoto ježčího mrňouse č. 111 jsem dostala k svátku od Simony Ježkové, té, co má tu velkou ježčí sbírku

Tuto zajímavou pamětihodnost mi poslal Tlusťjoch, je v Praze v Konviktské ulici a má č. 112
Perfektně to doplnil temito fakty: Dům U Dvou ježků, číslo popisné 290, stojí v Konviktské ulici. Dochované gotické sklepy, renesančně přestavěn. Současná podoba dána dvěmi klasicistními přestavbami. Průčelí roku 1919 pozdně secesně upraveno Vilémem Ptačinským.
Tato ulice je na Praze 1 - Staré Město (ústí na Betlémské náměstí). To pro případ, kdybych se chtěla jít na to osobně podívat.

Nádherný ježek je malovaný na kameni č. 113 je od Jarmilky. Přišel mi v době, když jsem ho nejvíc potřebovala.




Tyto všechny ježečky našla moje vnučka na internetu a majitelka prý tam píše, že pracuje ve filmovém průmyslu a tak ji napadlo svého mazlíčka nafotit jako by byl ve filmu. Celému souboru jsem dala č. 114

Protože jich bylo hodně, dala jsem je do koláže a vánočního nakonec. Snad bude majitelka ráda, že se líbí i mně.

Tento krásný exemplář mi přišel od Jitky, určitě se brzy do něj pustím. Tady má č. 115

Krásná ježčí rodinka přišla od Milušky, ta mne zásobuje stále. Díky moc. Jsou zde pod č. 116

A tento krásně ozdobený ježek č. 117 mi přišel od Janičky, moc se mi také líbil.

Všem moc děkuji, že mi dělají radost. Vaše Ježurka

Důležitá zpráva

22. září 2015 v 12:54 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Přd chvílí, krátce po poledni mi zvonil mobil. V dost neobvyklou dobu. "Co se asi děje?" říkala jsem si a ono se opravdu děje. Volala mi totiž Otavínka - Hanička, že je opět v nemocnici. Já se ji zkoušela nahánět přes Skype naposledy včera a marně, tak už jsem se lekla. Dozvěděla jsem se v podstatě toto :

Hanička v poslední době nemohla chodit, tedy když šla, měla strašné bolesti. Tak prý poslední dobou už jen ležela v posteli a ani ji nezajímal nějaký počítač, proto tam chodila tak málo nebo vůbec. Včera šla na převaz po operaci té kýly, kterou měla už před třemi měsíci a říkala panu doktorovi, jak ji strašně bolí ta noha. "A co by vás tam bolelo?" prý se zeptal lékař. Přitom přý měla nejen červenou celou nohu dole, ale měla na ní i puchýře. Tedy více méně si Hanička sama řekla o další vyšetření. Poslali ji na sono a paní doktorka tam prý konstatovala, že má trombózu "jako prase." Otavínka odpověděla, že to taky bolí "jako sviňa." Tak a bylo vymalováno.

Okamžitě si musela lehnout do nemocnice, má tedy diagnózu TROMBÓZNÍ NOHA, píchají jí warfarin do břicha a má absolutní klid na lůžku. Nesmí ani na záchod. Teď tedy čeká, co se bude dít dál, ale hlavní je, aby už byla zase konečně v pořádku, už by stačilo.

Všechny blogerky moc pozdravuje a požádala mne, abych vám tady o té její smůle opět napsala. Přejeme tedy Haničce brzké uzdravení a žádné bolesti! Jakmile se bude dít něco podstatného, dám vám tady zase vědět.

Hlášení podává vaše Ježurka

Nechám si poradit

21. září 2015 v 16:18 JEN TAK
Už jsem tady mnohokrát ukazovala, jak krásně mi kvetou orchidejky, snažím se, aby jim bylo u mne dobře a ony se mi za to odměňují. A krásně.

Ale já mám jeden dotaz a věřím, že mi vy, kteří už je pěstujete delší dobu, poradíte. Zatím jsem je nepřesazovala a ani si netroufám, také vím, že se nemají záměrně likvidovat jejich vzdušné kořeny, ale tady u té jedné si říkám, že čeho je moc, toho je příliš. No, posuďte sami.

Tohle všechno mi leze ven u této orchideje

a tady nejsou kořeny skoro vidět.

Přitom si myslím, že květy jsou hodně podobné, tedy žádný velký rozdíl mezi odrůdami bych tedy já neviděla. To je opravdu velký rozdíl. Bojím se sama provádět nějaké úpravy, proto se ptám vás, zkušených, jestli mi dokáže někdo poradit co smím a co ne?

Moc děkuji. Zdraví vás všechny vaše Ježurka

Dnes jen krátce

19. září 2015 v 16:02 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Další úkol splněn, poslušně hlásím. Včera malíři odjeli cca ve 13,30 hod. a to byl již i položený koberec a nábytek malíři také nanosili zpět. Asi půl hodiny po jejich odjezdu se přihlásil syn, jestli mi už může přijít zapojit PC a ostatní elektroniku, kterou jsem měla tady v pokoji odpojenou. Přijel i se snachou, protože byli na cestě na nákup, vše se povedlo. Snacha mi chtěla umýt okno, ale sama měla bolesti v krku a já to zvládla. Ještě se zeptali, jestli nepotřebujeme něco nakoupit.

Dokončili jsme to nejnutnější a vědomi si toho, že práce nemá nožičky, tak nám neuteče, jsme si nechali něco také na dnešní den. Uvařené jsem měla, bábovku jsem upekla včera dopoledne, když se malovalo, abych neseděla jen tak, tak jsem se hned ráno pustila do další práce. Zapnout pračku a pokračovat v úpravě pokoje.

Tady na ukázku kousek nového koberce. Vybral jej manžel a docela to tady oživil.

Stěny máme béžové, možná je to i trochu vidět a také už mám na stěnách to, co jsem chtěla. Všechno jsem tam nedala, opět byla nějaká likvidace. Ale i ježci už jsou na svém místě a je tam s nimi na sedačce i "Bimbo" jak říkáme opičce, kerá sedí v zimě za dveřmi, aby nám tudy netáhlo.

Už jsem si zase naskládala ježečky zpět do vitrínky a tu jsem přemístila tady vedle mne. Uvidíme, jak to budou hodnotit děti.

Zítra musím ještě hlavně žehlit, protože jsem sundala všechny ubrusy, polštářky a dečky, visí na balkoně. Tak to bude tak akorát, abychom si v pondělí odpočinuli a v úterý se budeme morálně připravovat na středu, kdy to naše letošní vylepšování bytu, jakož i malování, zakončíme ložnicí. Tam myslím, že to bude "brnkačka", tam se nic měnit nebude, takže se nemusí ani vynášet všechen nábytek. Malíři opravdu po sobě docela dobře i uklidí, moc toho na mne nezbylo a docela to bylo dobré. Nyní je to takový fajn pocit čistoty.

Teď se musím konečně podívat na vaše blogy, abych byla v obraze a popřát vám všem krásný víkend. Ještě musím dodat, že jsem ráda, že nám včera ani dnes nepršelo a na můj balkon plný prádla mi teď také krásně svítí sluníčko.

Vaše Ježurka

Nemohu se dočkat

17. září 2015 v 16:40 RODINA
To je samozřejmě ironicky myšleno. Zítra přijdou opět malíři, tedy doufám, protože to slíbili, proto jsem dnes vyklízela tady tento pokoj a za chvíli mi přijde syn odpojit počítač. Už se těším na sobotu, to už budeme mít snad to nejhorší za sebou. Dnes jsem byla poněkud zmožená, protože jsem všechno, co jsem sundavala ze zdi, tedy obrázky a moje miniaturky umyla, abych je pak mohla rovnou vrátit zpět. Ze zasklené skříňky jsem taky vyndala všechny ježky, aby se mi nerozbili, když budou skříňku přenášet.

Tady ve dvou vrstvách odpočívají moji miláčci, ale brzy jim bude zase líp, slibuji.

Tady jsou další obrázky a ježci, kteří byli na zdi a ostatní drobnosti.

Včera jsme si byli koupit koberec a dnes nám ho přivezli. Zatím leží v obýváku, jinam se nevejde, bohužel.

Dnes je venku krásně teplo a sluníčko, mohlo by tak být i zítra, ale nevím, nevím, hlásili ochlazení a déšť, ale snad to zvládneme i tak.

A nakonec vám se dám aspoň něco pozitivního. Moji vnučku a její koucourky.


Taková opravdu teplá a přizpůsobivá prý ohřívací lahev na chladné dny.


A tady je vidět, že i kočky se "hádají" a vlezou úplně všude.

Přeji všem krásné dny a zase brzy přijdu, tuším, že už pozítří, tedy doufám. On mne zase začíná zlobit monitor, tak to řeknu tak, jestli ještě vydrží, jsem tu brzy jak na koni. Vaše Ježurka

U nás se staví pyramidy

15. září 2015 v 16:51 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes ráno jsem se vydala pěšky kus cesty, abych zjistila, jak to vypadá u doporučeného doktora s tím, jestli bych mohla u nich dostat infuze. Manžel i po obstřiku nemohl moc jít, jedno koleno povolilo, druhé nic moc, tak se posadil na lavičku, aby nemusel jít se mnou o kus dál a já šla.

Po zaklepání mi otevřela mladá sestřička, které jsem přednesla můj požadavek. Na moji připomínku, že nemám žíly, tak je ani vidět nechtěla a řekla, že to musíme zkusit. Zkrátka jsem objednaná za 14 dní na první infuzi, ale přiznávám, že moc nevěřím tomu, že se to povede a ještě k tomu šestkrát. Já vám to pak všechno řeknu. Zítra jdu tedy ještě na obstřik a nechám si od paní doktorky vystavit doporučení a "hin sa ukáže".

Pak jsme šli s manželem nakoupit a pak jsem měla ještě v 9,00 hod. pedikúru. No a po příchodu domů jsem už jen uvařila. Už jsem o tom psala, že místo myčky mám manžela, který okamžitě po obědě nastupuje. Je-li víc nádobí počkám, abych ho utřela, ale většinou manžel říká, jdi si číst noviny (to dělám pouze vleže), já to naskládám.

Taková pyramida tam stála dnes.

Až jsem si dostatečně odpočínula, protože jsem samozřejmě po přečtení denního tisku usnula, tak jsem tuto pyramidu našla v kuchyni. Bylo to zatím krásně okapané a nebyla hned mokrá utěrka.

Tak takhle to chodí u nás. Dnes tam mám i papiňák, protože jsem vařila uzená žebra na šunkofleky. Byla tedy i polévka a byla mňam.

Krásný podvečer vám všem přeje Ježurka

Den D

14. září 2015 v 16:36 RODINA
Dnes měl den D hlavně manžel, já jen částečně. Dnes je tento den myšlen jako DEN DOKTORŮ. Ráno se vypravil konečně na tu ortopedii, jak jsem se ho snažila minulý týden marně objednat. Je zvyklý všude chodit s předstihem, tak ráno šel už brzy, v čekárně byl první. To ale neznamenalo, že bude první na řadě. V domnění, že dopoledne se chodí pouze bez objednání, protože odpoledne je pouze pro objednané, tak se po chvíli zeptal sestry. Kdyby prý se chtěl objednat, tak nejdřív za tři týdny. A to nedávno ještě ve středu (jsou u nás v po a st) objednávali na pondělí. Opravdu se mi zdá, že teď doktorům stačí méně pacientů než dříve. Ale nakonec vše dobře dopadlo, sestra ho pak hned zavolala, dostal obstřiky do obou kolen a za měsíc na kontrolu, tedy spíš na další.

Odpoledne jsme byli objednaní oba na neurologii. Manžel už si poslední dobou taky dost stěžovatl na bolesti páteře, už tam nebyl víc jak rok, tak jsme šli spolu. Manžel dostal obstřik, ale jen jeden, já mám přijít ještě ve středu a hlavně jsem se ptala pí doktorky, co se mnou, že se mi to dost zhoršuje v poslední době, i když to někdy jde. Jestli mi poradí jestli by mi pomohly zase infuze. Mám prý ty bolesti hlavně nejen od těch vyhřezlých plotének, ale od toho zúženého kanálku. Obstřik pod CT dělají i u nás v Mostě, ale už jen ambulantně. Vím, že se po tom hooodně špatně jde, než to povolí a tak si myslím, že bych se do toho našeho 3. patra nevyšlplhala. Musela bych aspoň do večera někde přečkat. Tak mi navrhla, že jim tady jeden nový doktor - internista nabídl, že píchá pacientům šest infuzí. Mám také problém, protože nemám žíly. Kanylu prý mi napíchnout nemůže, když jsem doma, protože prý nejsem ve sterilním prostředí. Tak se tam k němu půjdu zítra zeptat, zda by to čistě náhodou nezvládli, a ve středu doktorce řeknu. Tak jsem zvědavá, jak to bude dál. Ale kdyby to tak nějak šlo, abych měla aspoň delší dobu trošku klid od bolesti. To by bylo fajn.

Takže teď bych měla v noci snad lépe spát a pak se uvidí. Vím, že se s tím musím smířit a věřte, že už jsem se s tím naučila žít, ale někdy je to opravdu dost těžké, ale snažím se a nedám se. Krásný den přeje vaše Ježurka

Už peču jako borec

13. září 2015 v 13:54 VAŘENÍ A PEČENÍ
Je to asi tři týdny, co jsem si konečně pořídila nový sporák. Psala jsem o tom dostatečně, proto se k tomu nebudu vracet, jen chci informovat, že peču, dovoluji si říct, že mi to jde a je to super.

Už jsem ukazovala, jak jsem pekla cuketový slaný koláč a také ražniči, ale z mouky teprve minulou sobotu, to jsem se dala do našich oblíbených škvarkových placek.

Takhle krásně se upekly a já měla radost, že i babka se může ještě něco naučit.

Tvarohové šátečky

Ano, toto jsem pekla včera a dopadlo to také dobře. Nejvíc mne těší, že se do trouby mohou koukat, aniž bych ji musela otevřít a hlavně, že mi peče dole i nahoře krásně dozlatova. V té plynové jsem měla dole pečivo dost tmavé a nahoře bílé, šlak mne mohl trefit.

Jo a že taky peče moc dobře maso, o tom jsem se přesvědčila dnes. Včera jsem si naložila svíčkovou a to z hovězího masa. Kolikrát já dřív nadávala, protože se maso zkraje jevilo jako měkké a uprostřed to nebyla pravda. Teď - paráda. Manžel prohlásil, že takové měkké hovězí maso ve svíčkové jsme snad ještě neměli. A pekla jsem ho stejnou dobu, jako dřív. Je pravda, že jsem se napřed musela podívat, na kolik stupňů mám troubu nastavit a pak to šlo jak po másle. V duchu děkuji našemu správci na domovní správě, že souhlasil s tím, že dostanu sporák s elektrickou troubou. Je to opravdu o něčem jiném.

Přeji všem krásný zbytek víkendu, u nás dnes jakž takž svítí sluníčko, mám plný balkon prádla, tak jsem ráda. Raději jsem včera to praní odložila na dnešek, protože včera sluníčko vylezlo až k večeru a nic moc. Vaše Ježurka

Všehochuť, aneb když není čas

10. září 2015 v 16:31 RODINA
Už jsem tu chvíli nebyla, to je u mne co říct a to jsem byla doma, ne někde na lepším nebo u maminky, ale opravdu tady doma. Ale stále mám nějaké pochůzky a běhání, i když mi to běhání zas moc nejde, ale zkrátka na PC jsem byla opravdu jen minimálně, nebo jen něco zjišťovat.

Včera jsem se třeba odpoledne vydala do města a sama, abych cestou objednala manžela na ortopedii, už zase sotva chodí a pak jsem ještě měla nějaké obchůzky. Ale moc jsem úspěšná nebyla, hlavně co se týče vyřizování. Na ortopedii bylo pusto a prázdno, což nebývá obvyklé, proto jsem se šla zeptat do recepce. Bohužel, pan doktor má na odpoledne jen objednané pacienty a nemá-li nikoho objednaného, tak jde domů. No, super, to už se nám stalo i u jiného lékaře. Tak to musíme zkusit příští týden, co naplat, manželovi musí pomoct zase léky.

Dnes se šel manžel zeptat na oční, kam ho vyslala internistka na vyšetření očního pozadí kvůli diabetu, kdy má přijít. Zbytečně. Chodí pravidelně na kontroly a je objednaný na květen příštího roku a na toto vyšetření prý má přijít až v červnu. Je to logické? Jsou prý plně obsazení, ale v čekárně byl pouze jeden pacient. Když by chtěl, tak ho vezmou dříve, ale musel by si zaplatit 200 Kč! To je vydírání, nebo to vidíte jinak? Hurá, hurá, ať žije naše zdravotnictví!

Právě tady jsem přerušila psaní článku, protože jsem musela já jít k odbornému lékaři na pravidelnou kontrolu. V čekárně jsem byla cca o 20 minut dříve, tam úplně prázdno, i když dřív se tam taky čekalo hodinu až dvě. Přitom na dveřích měli napsáno, že mají naplněnou kapacitu. Ne, že by mi vadilo, že nemusím čekat, protože za chvilku mne sestra pozvala dál. Ani v ordinaci nikdo nebyl. Kam se všichni pacienti poděli? A to vyhrožovali, když se přestanou platit poplatky u lékařů, že bude nabito. Asi jak kde. U nás tedy naštěstí ne.

A teď už příjemnější události. Minulý víkend byly v Olomouci České akademické hry 2015 pro studenty VŠ a poprvé se soutěžilo i v bowlingu. Je tedy jasné, že se zúčastnil i můj vnuk Luky.

Tady je výsledek, skončil na krásném 2. místě a jejich VŠE byla ve všem moc úspěšná. Pro ty, kteří neví, je to ten vpravo.

Taky vám chci ukázat, jak si "hraji" u televize. Doslova si vymýšlím blbosti, určitě si to také budete myslet. Tedy koukněte :

V kuchyni také stále šoupám se židlí u stolu. Když nesedím u stolu, ale "jen tak", je židle v této poloze. Jakmile jím nebo luštím, tak ji otáčím ke stolu. No a abych nedřela zbytečně lino, které by nám mělo vydržet až do...., tak jsem na židli uháčkovala ponožky. Krásně kloužou a když se ušpiní, udělám nové, v krajním případě přemáchnu.

Další vychytávka. A na čem?

Když už máme také tu novou sedačku, tak šetříme i ji. Na taburetek si manžel dává u televize nožky a protože ten dřívější byl přece jen trošku "ošoupaný", uháčkovala jsem na tento nový přikrývku, aby to ladilo. Usmívající se

No a nakonec něco pro potěšení oka. Naše Lada jako podložka kocourkovi. I když prý by ho měly tlačit její kosti, spinká se mu na jejím těle dobře, tak tady je ukázka.


Tady se přímo mazlí se svou "maminou". Krásné že?

Pro dnešek tedy stačí a teď hurá na vaše blogy. Jo a ještě k počasí. Teď svítí sluníčko, ale když jsem šla ze zdravotního střediska, tak byl takový lijavec, že jsem tam musela chvíli čekat, až to přejde. To se nedalo. Po silnici tekly v momentě potoky vody.

Mějte krásné dny! Vaše Ježurka

S vnučkou mezi zvířátky

7. září 2015 v 16:33 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes ráno jsme si přivstali. Ještě byla tma. Manžel měl kontrolu na interně a protože se naše paní doktorka přemístila se svou ordinací do svého domu vedle v Horním Jiřetíně, máme to dál (dříve byla naproti) a tak jsem jela s manželem. Tam jezdí autobus většinu dne jednou za hodinu, ale máme štěstí, že pár kroků od autobusu i ordinace bydlí syn s rodinou. Ti sice dnes ráno nebyli doma, ale já si domluvila pokec s vnučkou Laděnkou, naší milovnicí zvířátek.

Nejenom, že jsme si za tu hodinu a půl, co jsem tam byla, krásně popovídaly, ale ani jsme si nestačily všechno říct a ukázat.

Vedle na zahradě mají sousedé tři ovečky a já měla to štěstí, že jsem je viděla. Když přišel pro mne manžel, už se přemístily jinam.

Ovečky u sousedů

Postavily se hezky do řady

Jedna byla dost zvědavá

Ovečky na vycházce

Vlevo hleď!

Laděnka mi také vyprávěla, že i ovečky jsou zvídavé a zvědavé. Hned první dny se vydaly skrz plot na průzkum a zjistila to vnučka. Protože kousek za domy jim teče potok, kam kdyby spadly, tak nevím, kdo by je vyndal, tak se vnučka pokoušela o to, aby je přivolala zpět. A představte si, že přišly. Když jsem se zeptala, jak na ně volala, tak prý : "Ovečky". To je opravdu zajímavé, šly určitě za hlasem.

Taky jsem si u vnučky odskočila a tam v jejich koupelně bydlí i "kluci", jak říká kocourkům vnučka. Probudila jsem je, ještě sladce spinkali.


A takhle třeba také dokáže spát Juliánek. Jako mimino, že?

A takhle Juliánek odstrkoval Floriánka, aby se mohl dotýkat Lady.

Pak, to už tam byl manžel, jsme slyšeli z koupelny nějaké divné zvuky. No, jeden z miláčků naší Lady ji slyšel, že tam stále s někým povídá a nejde si pro ně, tak se ozval. Šla tedy pro něj, ale ten jí z náruče hned vyskočil a přikrčil se do postoje, tak dělej! Když mu hodila provázek s nějakou kuličkou, to se děly věci. Lítal jako divý a já jsem málem musela ještě někam běžet, jak jsem se tomu smála. A smála jsem se ještě za hodnou chvíli potom, i potom doma.

Takhle je jim dobře, klukům jedněm.

Bylo to tedy krásné čekání s vnučkou a zvířátky, příště už vím, kde mi zase bude moc dobře, když pojedu s manželem na kontrolu na internu. Sice jsme cestou domů trošku zmokli, ale ne moc, byla také už pěkná zima. Tak jsme přešli fofrem z parna do zimy, ale snad nějaké to "babí léto" ještě bude.

Krásný podvečer vám přeje vaše Ježurka

Co je lepší nevědět

6. září 2015 v 13:47 TÉMA TÝDNE
Když jsem se tak zamyslela nad tématem týdne, napadlo mne toho dost, co je lepší nevědět.

Třeba první, co mne napadlo, nebo co odjakživa nechci vědět je to, že bych si zašla ke kartářce, aby mi věštila z karet. Ne, že bych tomu zcela věřila, ale červíček by hlodal a přitom bych si vzpomněla třeba na to, jak maminka byla jednou jako mladá u kartářky a ta jí předpověděla pár věcí, které se splnily, ale ona pak v očekávání těch dalších, žila roky ve strachu. Naštěstí zbytečně.

Manžel prý byl také u kartářky a tvrdí, že tomu věří a čeká, až se splní také ta předpověď, že bude na vozíčku. Brání se tomu statečně, ale stále o tom přemýšlí a to není dobře.

Další, co jsem třeba byla ráda, že jsem nevěděla bylo to, že mi byl exmanžel nevěrný. A byla jsem takové trdlo, že jsem si to ani nepřipustila, že by mi to udělal. Bohužel mne to nenapadlo ani tehdy, když přišel domů a měl naruby trenýrky. Když to po čase všechno prasklo, byla jsem na zhroucení a řekla mu, aby šel za NÍ. Odešel a já se pak dozvídala věci.... No, pak jsem si teprve uvědomila, jak bylo dobře, že jsem nic nevěděla, protože bych se trápila a on by třeba zatloukal a zatloukal, no já vím, že ne pořád, ale určitě by mne to stálo spoustu nervů.

V mých letech už také nerada chodím k doktorům. Ba už i na pravidelné kontroly. Proč? Protože si jednoduše říkám, že nemusím všechno vědět. Je naprosto logické, když mi na stará kolena zjistí další nemoc. A co se má stát, to se určitě stane i tak. Tak proto už odkládám i tyto kontroly na delší a delší intervaly.

Jako rodiče také nemusíme vědět o každém problému svých dětí. Třeba moje maminka bydlí u bratra v domě. Má tam sice svůj mini byteček, ale jak nepřijdou "mladí" z práce domů v obvyklou dobu a maminka neví proč, je na nervy. Tak už proto si říkám, že na jednu stranu bylo dobře, když jsem byla tak daleko od domova, nebyly mobily a psaly se jen dopisy, kam se určitě nepsalo všechno a hlavně ne to špatné. Proč taky?

Také je moc dobře, že nikdo nevíme dne ani hodiny, kdy budeme muset odejít z tohoto světa. Většině z nás by se určitě nechtělo a tak je to nejlepší. Nevědět.

Dokonce, i když nevěřím na všelijaká proroctví, nechci ani vědět, jestli a kdy bude konec světa. Jestli vůbec bude, nedovedu si to představit a do je určitě dobře. Ony stačí ty války a zla kolem nás.

Určitě je toho dost, co je pro nás lecky lepší nevědět, ale mne napadly tyto důvody a myslím, že to stačí. Mějte hezký den a všechny další. To vám všem přeje vaše Ježurka

Služby a řemesla

5. září 2015 v 16:27 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Za poslední měsíc, jak jsem informovala, tak mi prošlo bytem hezká řádka řemeslníků a ověřila jsem si i jiné služby. Proto mne to donutilo k hodnocení a zamyšlení se, jak to fungovalo.

Měla jsem tady tedy instalatéry, elektrikáře, plynaře, malíře, kteří zastali i takové práce jako je vyklízení nábytku, hrubý úklid a pokládání lina.

Ověřila jsem si ochotu a vstřícnost při výběru nábytku, lina i pomoc tam, kde jsem ji vůbec nečekala.

Vezmu-li to hezky popořádku, tak jsem byla spokojena s instalatéry, na výsost spokojena s elektrikáři, kteří přišli opravdu obratem, abych mohla mít ten den instalovaný sporák i zapojený tak, abych mohla v el. troubě péci. Plynaři byli také fajn, dokonce odnesli do popelnice i odpad z vybaleného sporáku.

Malíři tady byli jako kluci pro všechno. Vymalovali čistě, splnili všechna naše přání a opravdu po sobě nenechali téměř žádný nepořádek. Dokonce mi pan malíř pomohl i s montáží větráku, když jsem si nevěděla rady. Další malování se má uskutečnit teď v září, ve druhé polovině, tak chci věřit, že budeme opět spokojeni. Jako bonus nám také ještě položí ihned nový koberec.

Nová sedačka, to nebyl vůbec žádný problém. Syn se snachou mi vybrali šikovný obchod s nábytkem, kde byl vedoucí - soukromník, ochoten splnit všechna naše přání. Vybrala jsem si tedy vzorek, jak by měla sedačka vypadat, pak jsme se mohli přijít podívat, sedačku mi zdarma smontovali, dovezli v době, když už jsem měla pryč tu starou a vynesli a postavili na místo.

Odešla mi remoska a já dokonce našla na webu jejího výrobce, jehož paní byla tak ochotná, že mi ji nechala zdarma opravit, i když už bylo víc jak rok po záruční době. Velká pochvala.

Nedá mi to, ale musím ještě pochválit zástupce naší domovky - vedoucího správy nemovitostí, který okamžitě reagoval na moje požadavky tím, že výměnu WC zařídil obratem a nový sporák objednal i s mou vytouženou elektrickou troubou, aniž bych musela doplácet. Stačilo, že jsem si zaplatila připojení k jističi a novou zásuvku. Jako dlouholetý zákazník, který nikdy nic nezůstal dlužen, si to prý zasloužím.

Naopak musím vyslovit svou nespokojenost se službami jako je třeba naše česká pošta a nebo kabelovka. Doručování balíků je podle mne doslova katastrofa. Buďto nedají vědět, kdy balík dovezou, nebo ho nedoručí tak, jak slíbili. A to balík tzv. do ruky je dražší a má být doručen dříve, než obyčejný. Bohuižel to doručení vyšlo nastejno. Kabelovka zase reaguje na připomínky a poruchy nepružně, naposledy to byla maličkost, kterou jsme přes telefon zvládli ani ne za 5 minut a realizace trvala 10 dní. Síla.

Tak jsem to všechno zhodnotila a vcelku musím přiznat, že jsem byla spokojená. Myslím, že to všechno není až tak zlé, jak se to mnohdy jeví. Určitě ten zbytek, který jsem si předsevzala doma vylepšit, do těch Vánoc stihnu, jak jsem si dala za úkol. Bude-li to dřív, tím líp.

Už peču

3. září 2015 v 14:54 VAŘENÍ A PEČENÍ
No dobrá, slíbila jsem, že ukáži, jak jsem se poprala s pečením v novém sporáku, tedy především při pečení v elektrické troubě. Ano, byla to pro mne premiéra a myslím, že zatím vše dopadlo dobře.

Jako první jsem v úterý dělala zapečenou cuketu, tedy jak mám napsáno v receptu, cukeťák od Květy. Recept byl od Květy, už jsem ho měla vyzkoušený, cukety byly od Kitty. Děvčata, oběma díky, byla to super mňamka.

Dnes jsem nakoukla do trouby i s foťákem, to je paráda, kterou jsem neznala. Nemusím vypouštět nakumulované teplo a vidím, jak se papáníčko peče.

Toto je výsledek. Dělala jsem dnes ražniči z párků, které má manžel hodně rád a já je raději peču v troubě, je to zdravější, než smažení, není to nacucané tukem, docela dietní.

Určitě sem ještě prásknu, až budu péci něco z mouky, pro porovnání, ale zatím je velká spokojenost. Už jsi Miluško také spokojená?

Všem přeji krásné dny a dobrou chuť i k vašemu pečení! Vaše Ježurka

Kočičí hrátky

2. září 2015 v 17:10 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
S kočičkami se určitě nikdo nenudí, ani moje vnučka ne. Kocouři Floriánek a Juliánek stále soupeří o její přízeň, ale zatím to jde dobře bez boje.

Posledně jsem ukazovala, jak se na výsluní tetelil Juliánek, ale ani Floriánek nezůstal v ničem pozadu.



Tady nám to ukázal

A tady jsou na výsluní oba dva.

A ještě jednou Juliánek

Ten se má!

Když cítí Ladu vedle sebe, musí si ji přidržet

Pak se otočí a zase ji dá pacinku

Pak jsou chvíli zase spolu, ale nějak ne moc blízko, že?

Teď se dotýkají Laděnky oba dva. Boj o přízeň má pouze tuto formu, naštěstí.

Když prý "máma přinesla ze školy myš", okamžitě se jí pomstili oba dva. Mám celé video, krásně si pohráli.

Venku bylo takhle krásně a přesto kocourci trávili s vnučkou raději chvíle doma

Ukazovali jí, co se má naučit

Ještě tady to jsi nečetla!

A je to v pohodě. Už můžu klidně odpočívat. Už to všechno umíš, Lado!

No, nevím přesně, jestli je ten závěr kočičího myšlení ten pravý, ale v pondělí složila vnučka úspěšně zkoušku z filosofie, kterou potřebuje k doktorandskému studiu. Kočičky určitě pomáhaly.

Dnešní den už byl snesitelný a tak vám všem přeji i další všechny krásné dny. Vaše Ježurka


Vzpomínky na školu

1. září 2015 v 14:55 RODINA
Včera jsem rozdávala jedničky a pochvaly a dnes šly děti do školy. To mne přimělo k tomu, abych si taky trošku zavzpomínala. Že mi to dalo ale práce, než jsem vyhledala aspoň nějaké fotky.

Toto sice není první školní den, ale poslední v mé 1. třídě. Tenkrát se ještě tak nefotilo a tato protekční fotka vznikla jen proto, že tatínek byl profesí fotograf a fotil naši třídu. To jsem jen tu první absolvovala v Brně.

A to už je můj syn. Tady sedí v lavici, tak aspoň něco máme na památku.

Dcera už je focená naším fotoaparátem, to se pyšnila s kornoutem a syn ji hrdě asistoval. No jo, tenkrát to bylo povinné, všichni byli pionýři.


A to už je první vnučka. Pane jo, to uteklo, ale slušelo to Laděnce, že?


Fotku Terezky s kornoutem jsem nenašla a tak aspoň fotku z jejích 6. narozenin. Měla je krátce před začátkem školy, je srpnová a byla vždy nejmladší ve třídě, ale moc šikovná.

A to už je náš bowlingář Luky. Jsou od sebe jen 8 měsíců, takže další rok přibyl další školák.

Tady už se fotili i ve třídě. Tenkrát nosil brýle, ale když pak už později nemusel, odkládal je nerad.

Tak, a dostala jsem se k tomu nejmladšímu. To je Tom, který už je letos také plnoletý. Konečně jsem byla v důchodu a mohla jsem aspoň toho nejmladšího vyprovodit do 1. třídy. Tenkrát foukal velký vítr, proto jsem tak rozcuchaná.

No a tady už je i ten nejmladší ve třídě. Ach jo a už bude tento školní rok maturovat.

Co mne přimělo si tak zavzpomínat? Ráno jsme se vypravili brzy na nákup a všude už chodily natěšené a nastrojené děti i s rodiči, autobus, ještě včera téměř prázdný, byl už rádně zaplněný i v 7,15 hod.

Všem dětem přeji šťastný a úspěšný školní rok a vy si zavzpomínejte se mnou. Hezký den. Vaše Ježurka