Srpen 2015

Samé jedničky

31. srpna 2015 v 14:07 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je to tak. Školní rok sice začíná až zítra, ale já už dnes rozdávala samé jedničky a pochvaly. Dnešní řemeslníci včetně naší domovní správy dostali jedničku s pochvalou.

Ti, kteří ke mně chodí pravidelně nebo častěji ví, protože jsem o tom psala, že jsem měla dnes dostat nový spsorák. Na ráno na osmou byli objednaní elektrikáři na připojení zásuvky na elektrickou troubu. Musí to teď u nás být tam, kde se ještě v celém bytě neudělala výměna elektřiny. Přece jen, už tady vedle od ní hořelo, tak se jistí nejen majitel, ale i my. Proto jsem souhlasila s tím, že si tu přípojku sami zaplatíme.

Elektrikáři tedy přišli, vyvrtali opravdu opatrně propojení jističe a připojení zásuvky z předsíně do kuchyně, super odvedená práce, malba absolutně v pořádku. Zaplatili jsme 1200 Kč a ani si nechtěli vzít žádné dýško. Bylo to objednáváno na poslední chvíli a vyhověli, za což jsem jim byla vděčná. Odešli a za půl hodiny, tedy v deset hodin měli přijet se sporákem.

Bylo akorát deset hodin a přijeli. Přesnost je ctnost králů a vidím, že nejen jejich. Chudáci, dotáhli k nám nahoru ten sporák a pak hned odnesli zpět ten starý. Připojili, vyzkoušeli, ukázali a říkali, že jsem první, kdo takový sporák dostal. Vysvětlovala jsem, že mám ten rozdíl za elektrickou troubu doplatit, tak plynař volal na domovní správu našeho správce, který řekl, že je objednávka v pořádku, že nic platit nebudu. Jako jejich dlouhodobý nájemník (bydlím v tom bytě 53 let), si to zasloužím, vždy platím vše v pořádku a včas. Je pravda, že žádnou větší režii s naším bytem za ty roky neměli, dost jsme si pořídili na vlastní náklady, tak jsem byla opět mile překvapena.

Plynaři pak odnesli i ty věci, které zůstaly po vybalení sporáku (a že jich byla pěkná hromada) dolů do popelnice, sporák mi dali přesně tak, jak jsem chtěla, opět spokojenost.

Když jsem všechno uklidila a vytřela, tak jsem zavolala tomu našemu správci a poděkovala mu za to, že jsme nemuseli platit doplatek na sporák. Všude předělávají elektřinu v bytech, když se lidé odstěhují, my jsme si teď zaplatili za přípojku na ta kamna, tak už jim nás bylo asi líto.

Na stará kolena jsem si splnila konečně sen. Mít plynový sporák s elektrickou troubou. Už zítra ji chci vyzkoušet, nevypadá to složitě.

A musela jsem si toho mého nového pomocníka vyfotit.

Dnes to zase venku pěkně "peče", tak buďte opatrní a snad už bude líp! To vám všem přeje vaše Ježurka

Moje zavařování na zimu

29. srpna 2015 v 14:59 VAŘENÍ A PEČENÍ
Když tady tak koukám kolem, tak ti, co mají zahrádky, pilně zpracovávají plody své práce a zavařují, sterilizují, vaří, aby všechno zkonzumovali i později a nic nezbylo, nedej bože, aby se zkazilo. To se mi líbí. Vždy vzpomínám na doby, když měli rodiče pole a my si vozili výpěstky a já zavařovala, sterilizovala, ano přesně tak. Nejvíce jsem zavařovala meruňky, nakládala okurky a dělala čalamádu na zimu.

Okurky už nenakládám, nějak si říkám, že se to nevyplatí, když se všechno kupuje, ale čalamádu, tu jsem dělávala ještě nedávno. A tím, jak manžel už toho moc nemůže, tak i mne vždy dotlačil k tomu, abych nic nedělala, že si to raději koupíme a vyjde to nastejno. No, to možná i ano, i když...., ale určitě to není totéž. Není nad to, když si udělám dobrůtky dle svého.

Proto jsem se i já pustila do "syslování" na zimu, ale proti vám všem opravdu jen opatrně. Dostala jsem něco přebytků z jedné zahrádky, tak jsem se včera už dala do díla. Včera jsem okamžitě upekla cuketový koláč a to tak, že jsem si vybrala ze dvou receptů to, co se mi tam líbilo a výsledek byl famózní. Mňamka.

I před chvílí jsem si dala ke kávičce.

Pak jsem se pustila do nakládání a zavařování malých cuket dle receptu, který mi byl doporučen a až ochutnám, tak povím, jak to dopadlo.


Tohle je finále. Musela jsem použít i dvě velké sklenice, až nerada, ale mám těch malých málo. Manžel mi je zlikvidoval Zamračený

Ještě včera jsem si koupila další zeleninu na tu "moji" čalamádu a dnes hned po ránu před vařením jsem se do ní dala.
Vše připravené na krájení, tedy nekrájela jsem já, ale robot. Za chvilku bylo hotovo.

Zelí bych snad ani tak krásně ručně nenakrájela.

Tohle je výsledek. Ještě jsem musela použít jednu velkou sklenici, z těch malých vyndala ještě v lednici, co se dalo a už nemám ani ťuk.

Včera jsme měli k obědu cuketové zelí, které manžel tak miluje, moc si pochutnal a dnes jsem dělala "cukeťáčky", tedy bramboráčky z cuket. Také to bylo moc dobré.


Ale ještě jsem tady neprezentovala náš oběd z minulé neděle. To jsem dělala tu panenku dle receptu od Natty, který jste mi doporučili a opravdu, nemám co dodat. Panenka byla opravdu výborná!

Toto je moje porce.

Když jsem dřív dělávala bifteky, tak vždy s oblohou, proto jsem něco málo přidala i sem. Jo a díky za tip vám všem.

Tak jsem vás dnes zase trošku nakrmila a přeji všem krásný víkend. Vaše Ježurka

Samé dobré zprávy

27. srpna 2015 v 15:20 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
A hned začnu tou krásnou. Naše Otavínka - Hanička je už doma a sedí u počítače! Ostatní nám všem určitě brzy napíše sama. Já to píši jen pro ty, kteří to ještě nevědí, aby se k ní na blog brzy šli podívat.

Pak mám ještě další dobrou zprávu. Zítra mi přijdou přidělat zásuvku k elektrické troubě a v pondělí přivezou ten nový sporák. Tak snad se s tou troubou naučím péct. Budu mít zase jednu starost z krku. A ještě dnes se chystám napsat malířům, abychom se domluvili na nějakém brzkém termínu na další malování. Tak.

A ještě musím prásknout, že jsme se dnes vypravili s manželem na oběd. Posledně jsem psala, že u nás byla zavřená čínská restaurace za účelem stěhování se do lepšího, tak jsme se tam šli dnes podívat. Móooooc se nám to tam líbilo a jídlo bylo tak skvělé, že mi chutnalo víc, než kdy jindy. Trošku jsem si to tam ofotila, ale dovolila jsem se. Tak vám tady nějaké fotky ukáži.

Tady vzadu ten kulatý stůl, to bude jednou posezení pro naši rodinu, až tam půjdeme na nějakou oslavu.

Jinak jsou tam takové krásně oddělení boxíky

To je vedle vchodu, všude krásné ozdoby a v každém okně orchidej v květináči.

Zajímavě řešený strop, nahoře je taková jemná bílá látka, něco jako tyl, krásně to vypadá.

Tady je obsluha, příjemná děvčata a hodně si tam chodili pro jídlo a brali ho sebou v krabičkách.

Nádherná výzdoba, asi čínsští bohové, ne?


Tento sedí před barem

To je můj oběd, ale měli jsme s manželem stejný. Křehké kuře a hranolky. K tomu byla moc dobrá omáčka. Manžel měl polévku - vývar a já zeleninový salát. Byl výborně ochucený.

Manžel se už nemohl dočkat. A taky mu moc chutnalo. Já měla na zapití tonik, manžel pivo, které ani nedopil, protože se mu tam nevešlo.

Domů jsme přijeli opravdu plní, ale spokojení. Sluníčko už hřálo, tuším, že se zase budeme schvovávat doma nebo někde ve stínu. Krásné dny všem přeje Ježurka

Zatěžkávací zkouška

26. srpna 2015 v 15:18 RODINA
Včera jsem vám ukázala naši novou sedačku a dnes odpoledne měla zatěžkávací zkoušku. Podařilo se nám už po třetí během prázdnin se sejít. Včera to bylo kvůli manželovi, protože zítra slaví svátek všichni Otakarové. Neměla jsem po té manipulaci se sedačkami moc energie, tak jsem výjimečně koupila aspoň pár zákusků ke kávě. Nepekla jsem, to bych nestihla.

No, jednou jsme to vydrželi i s tímto.

Měli jsme domluvené setkání v 15 hodin, tak jsem se hodinu a půl před daným časem vrhla na dělání chlebíčků a jednohubek. Chlebíčky jsem dělala ze dvou vek, bylo jich cca padesát, tak mi to dalo chvíli práci. Přiznávám, že jsem toho pak měla dost a jednohubky jsem už dělala vsedě.

Chlebíčků bylo tak akorát

jednohubky taky zmizely rychle.

Vždyť nás taky bylo požehnaně! Deset dospělých a jedna Peginka. Ta byla zase jako u vytržení a když přišli, co ta se nalítala po bytě, jakou měla radost, že nás vidí. Při konzumaci nejčastěji seděla vedle mne, i když jsem nejedla. Pozná, kdo je tady přes to jídlo, tedy hlavně chystání, že?

Tady jsem jen tak vyfotila přehlídku bot v předsíni. Slušná úroda, co?

Toto je manžel, tedy hlavní osoba, kvůli které tam všichni přišli. Je vidět, že byl v pohodě, ne?

Pak jsem vzala foťák a aspoň trošku jsem to musela zdokumentovat. Bylo opravdu veselo a dobře, ale čemu se všichni právě smáli, to opravdu už nevím. Jen pro ty, kteří naši rodinu ještě neznají" Zleva" snacha, Terezka - vnučka od dcery, vedle Lada, vnučka od syna a syn.

Postoupila jsem kousek dál a vyfotila vnuka Lukyho s jeho Ivankou. Syn vedle se stále krásně usmívá.

Pak jsem to musela vzít ještě z opačné strany.

No a to už naše Lada říkala, že taky tam musím být já. Vzala mi foťák z ruky a než jsem se nadála, tak vyblejskla i mne.

Já jsem samozřejmě měla zase nějaký projev, ale veselý, jak je vidět. Usmívající se

Ale až při kompletování fotek mi došlo, že se "ulil" vnuk Tom, ale i moje dcera. Tak to jim jen tak neprojde. Proto jen aby bylo jasno, tak sem dávám jejich společnou fotku z letošního května. Tak a je to.





A tady je pár dárečků pro radost a potěšení.

Je zajímavé, že jsem se u přípravy cítila vyčerpaná, ale jak všichni přišli, povstala jsem jako bájný Fénix z popela a měla opět dobité baterky. Bylo nám spolu zase krásně a tak kde a kdy se sejdeme příště? Určitě v říjnu u syna, to budou mít jmeniny Lukáš a Terezka. Už se zase těším.

Mějte se všichni krásně a buďte veselí jako včera my všichni. Vaše Ježurka.

Opět o kousek dál

25. srpna 2015 v 15:34 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera i dnes měl dost "fofr" můj mobil. Zkrátka pořád se něco děje a je třeba to ihned řešit. K tomu taky přispělo to naše "vylepšování" bytu. Bylo pondělí a měli jsme domluvený odvoz naší staré sedačky. Pohovka nebyla vůbec zničená, křesla trochu vybledlá a trochu prosezená, ale ještě určitě poslouží někomu pro začátek. Nebyla tak stará, kupovali jsme ji před sedmi roky. Odvezli si ji jedni známí, ale chlapiska se s tou sedačkou z toho našeho 3. patra hezky podřeli, ale zvládli to a nám tam pro včerejšek zbylo prázdné místo a u televize jen na židli. Já šla raději vedle, do "mého" pokoje, kde se přece jen lépe sedělo.

Toto je už hodně stará sedačka, kterou mám tady v pokoji i s televizí a každý den po obědě "je moje", ležink na ní je fajn. Tato letitá sedačka tedy dál zůstává v tomto pokoji, já jsem spokojená a jinak není moc využívána.

Ale na tuhle určitě nejste zvědavi. Dnes ráno jsme vyrazili na nákupy brzy po ránu, protože už včera nám chtěli z obchodu dovézt složenou tu novou, ale požádala jsem je, aby ji dovezli a donesli až dnes ráno. Hned po ránu tedy volali a za chvíli byli tady. Tak hned po postavení jsem ji pro vás všechny, kterým jsem to slíbila, vyfotila.

Napřed jen holá pohovka.

Pak už s křesly i taburetkem z jedné strany

a také z té druhé strany.

A pak ještě v celé parádě i s našimi polštářky a nesmí chybět ježečci. Ti kralovali i na té předchozí.

Tak co? Líbí? My jsme spokojeni, krásně se sedí jak v křesle, tak na sedačce, a víte z čeho se ještě raduji aspoň chvíli? Z té vůně dřeva. Područky máme zase dřevěné, protože křesla běžně otáčíme k televizi nebo ke stolečku, křesla na kolečkách se už nedělají a na zvedání jsou ta velká dost těžká. Zkoušeli jsme to. Tak proto opět podobná jak předtím, ale jsme spokojeni.

Všem přeji krásný den a už jdu připravovat pohoštění, dnes máme velký den. Přijdou všichni.

Další mini relax v lázních

24. srpna 2015 v 14:33 RODINA
Minulý týden od čtvrtka do soboty si vyjel zase syn se snachou ještě na jeden takový mini odpočinek s procedurami do Lázní Mšené. Taky to není odtud tak daleko a ještě jedna malá údržba pohybového aparátu neuškodí, že? Měli také asi pět procedur za dobu pobytu a navíc - bylo tam moc krásně nejen fyzicky, ale po všech stránkách. Pořídili také pár fotek pro nás, kteří jsme tam nebyli, abychom viděli, jak to tam skutečně vypadá.

V pokoji to vypadalo skvěle

Výhled z okna pokoje

Toto je balkon, krásné odpočívání

Ještě záběr na zeleň kolem ubytovny

Vypadá to kolem jako v pohádce

Dokonce je tam i romantika a taneček

A tím pádem bude veselo, ne?

Moje snacha byla nedávno s kolegyněmi ze školy v Litoměřicích za jejich bývalým ředitelem, který je teď v důchodu a moc se jí tam líbilo. Tak ji tam syn zavezl ještě jednou, když si to tak přála.

Byli v přístavu v Píšťanech, opravdu tak mi to napsala

Také romantika, že?

Lodí se ale určitě nesvezli

Tady je Labe opravdu dost široké, vypadá to spíš jako jezero


Zamyšlená snacha si prohlíží určitě jídelní nebo nápojový lístek.

No, to je tedy všechno, byli prý v těch lázních moc spokojeni, takže doporučují všem. Krásné dny vám všem také přeje vaše Ježurka

Kočičí láska

23. srpna 2015 v 15:24 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem zase u kočiček. Teď jsem nevkládala chvíli kočičí fotky, tak to musím napravit. Nedávno asi před deseti dny jsem se dozvěděla, že je Juliánek opět nemocný. Má už delší dobu problémy s očičkem, vždy to na chvíli dá pokoj a pak to má zpět. Tak jsem zvědavá, jestli už bude klid. Pan doktor se musí víc snažit.

Tady je Juliánek s bolavým očičkem.

Takhle se drží své paničky a soupeří o lásku s Floriánkem. Zajímavé, že kočičky se netulí, jen kocouři.

A další den z druhé strany

pak se uvelebí v jejím pelišku

a pořád je ve střehu, aby mu náhodou panička neodešla

když je to v pohodě, tak spinká

důkaz, že je to kluk? Usmívající se

Tady se mu evidentně líbí polštářek, nejen proto, že je na něm asi on, ale je naplněný bylinkami, tak mu asi i voní.

Přeji Juliánkovi, ať se mu očičko uzdraví a ať se mají s Laděnkou stále rádi. Vaše Ježurka

Učíme se od vnoučat

22. srpna 2015 v 13:51 VAŘENÍ A PEČENÍ
Pravda to je. Učíme se stále i ve stáří a tady se chci zmínit o vaření. Moje vnučka Terezka toho ještě moc vařit neumí, ale něco přece jen okoukala od spolužaček na koleji nebo u kamarádek na privátě. To, co neznala a zachutnalo jí, převedla domů a dnes si to dávají všichni.

Třeba takové těstoviny penne se sýrovou omáčkou a kuřecím masem. Když to dcera taky tak vychvalovala, tak jsem se zeptala, jak se to vaří a co k tomu potřebuji, že to taky vyzkouším.

Ve čtvrtek jsem tedy měla vše potřebné na tento oběd doma, tak jsem šla do toho. V první řadě jsem potřebovala sýrovou omáčku, kterou jsem koupila v supermarketu.


Pak jsem udělala bešamelovou omáčku, kam jsem přidala česnek a kousek plísňového sýra, povařila, ke konci dala i tu sýrovou omáčku a pak ještě pár růžiček trošku v páře povařené brokolice.


Vedle jsem si dala dělat kousky kuřecího masa, ochuceného dle chuti.


Na další hořák jsem dala vařit vodu na těstoviny. Vypadalo to zpočátku složitě, ale šlo to docela rychle. Dcera mi pak řekla, že si to dávají na hluboký talíř, dolů penne, na ně sýrovou omáčku a nahoru maso a jí to lžící. Co by se taky na tom krájelo, že?


To je výsledek. Mně to chutnalo, ale příště bych určitě něco udělala trošku jinak. Manželovi nejede brokolice, to už jsem zjistila dřív, ale teď mi to jen potvrdil, protože ta mu tam zbyla. Já bych zase příště udělala to kuřecí maso s výraznější chutí, to moje jen osolené, opepřené a podušené mi připadalo mdlé. Tak příště uvidím, dcera prý ho dělá na kari, já bych si představovala spíš nějaké grilovací koření a trošku pálivé papriky, třeba. Ale jinak doporučuji.

Ve čtvrtek jsem taky měla hlášenou návštěvu vnuka Lukyho se svou přítelkyní, tak jsem přemýšlela, co jim nabídnu. No a dopadlo to takto:

Upekla jsem jim pizza šnečky a udělala jsem moc dobře. Oběma moc chutnaly.

Včera jsem hlásila, že mám opravenou remosku, tak se hned dnes nabízelo, abych ji vyzkoušela naplno. Co upéci rychlého? Našla jsem recept od sousedky na rychlý třený koláč, do kterého se přímo do těsta nakrájí na kostičky jablíčka. Pokud by měl někdo zájem o recept, je to jednoduché.

Koláč jablkový rychlý

14,5 dkg tuku, 24 dkg moučkového cukru, 24 dkg polohrubé mouky, 6 vajec (sníh), prášek do pečiva, vanilkový cukr, 2 větší jablka nakrájet na menší kousky, případně jiné ovoce, které dáme do těsta.

Já jsem to dělala z poloviční dávky a toto je výsledek. Vláčný a opravdu moc dobrý. A remoska peče skvěle. Jen ať vydrží!

Moje porce ke kávičce.

Tak jsem toho dnes navařila a napekla až až, pokud si něco z toho vyberete, přeji dobrou chuť! Vaše Ježurka

Hlášení o změnách

21. srpna 2015 v 15:12 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Začnu tou špatnou zprávou. Dnes ráno mi volala Otavínka - Hanička, zrovna šla z převazu a byl tam nějaký jiný pan doktor, který jí říkal, že to vypadá, že bude muset v září na reoperaci. Prý není možné, aby jí z té rány vytékal hnis nebo krev už dva měsíce. Je prý tam dost velký zánět. Přiznávám, že se mi chtělo plakat a ona měla taky na krajíčku. Celou dobu neříkáme nic jiného, než že to není možné a teď na to přišli i doktoři. Tolikrát už jí slibovali návrat a zase se to protahuje. Ona už je taky nešťastná, protože bydlí u kamarádky, které prý zrušila celé prázdniny a teď se jí ještě bojí řict, jak dopadla. Do rány prý jí dali nějakou rtuť či co, aby to neteklo, za týden jde zase na převaz, tak čeká na ortel a pochopitelně má strach. No, řeknu vám upřímně, že jsem si myslela, že to bude lepší. Specializovaná klinika na tyto operace a takové problémy. Copak každý doktor vidí něco jiného? Moc vás všechny pozdravuje a musíme jí dál držet palečky. Už je to přece jen dlouhé, už je pryč dva měsíce. Haničko, vydrž, jednou se to přece musí zlomit!

Dál jsem jen chtěla informovat, že mi včera došla opravená remoska. Hned jsem ji vyzkoušela a super! Dokonce se mi zdá, že to topí víc než dřív, možná už to v poslední době "nejelo naplno", mne napadlo. Tak jsem paní, co mi to zařídila moc poděkovala, ale zase jsem si zanadávala na tu naši poštu. Je vidět, že je to monopol a že si dělají co chtějí. Včera ráno jsem objevila ve schránce upozornění, že mi nemohl být předevčírem doručený balík. Dle odesilatele bylo jasno. Ale proč mi pošta neposlala SMS, když to slíbila? Tak bychom čekali a my jsme se minuli o 10 minut. Na lístku bylo napsáno "balík do ruky", tak jsem se na poště slečny u přepážky zeptala, jaký je rozdíl mezi normálním balíkem a tím "do ruky"? Jestli v tom, že jdu na poštu druhý den a vezmu si ho do ruky a jdu domů nebo jenom v ceně? Vlastně jsme ho tím pádem ani neměli dřív a jako bonus jsme si pro něj museli dojít. Slečna se pousmála a vzdychla si se mnou: "No to je ta naše pošta". A bylo vymalováno.

Také mi včera volali z obchodu s nábytkem, že tam máme objednanou sedačku s taburetkem. Protože jsme čekali včera návštěvu, domluvila jsem se, že se tam na to přijedeme podívat dnes. Tak jsme dopoledne jeli. Pak vedoucí s námi zašel do skladu, aby nám soupravu ukázal, ale teď jsme zase koukali! Ještě nikdy se mi nestalo, že bych koupila sedací soupravu v rozloženém stavu. Vysvětlili jsme, že na to nemáme lidi (syn je na dovolené), ani sílu, tak pan vedoucí slíbil, že nám to tam zdarma smontují a po neděli přivezou. Opravdu, tam je radost vznést jakoukoliv připomínku. Vše je prý předem splněno. No, zaplatili jsme nábytek, dopravu i odnos k nám nahoru do 3. patra (mimochodem za vynesení si prý dva mládenci účtují 600 Kč, co naděláme, že?) a budeme čekat na telefon.

Jsem ráda, že se aspoň něco hnulo a až bude sedačka doma, vyfotím a pochlubím se. Zatím mi nejvíce vadí, že se zatím neozvala domovka s tím sporákem. Asi se zase budu muset připomenout. Tak jako s tou televizí, ale to je na samostatný článek a já jen čekám, jak to v tom finále dopadne.

Krásný den vám přeje Ježurka

Jak nemyslet?

20. srpna 2015 v 15:00 TÉMA TÝDNE
Psát na téma jak nemyslet, to bude zlé. Kdybychom nemysleli, tak ani ten článek nenapíšeme. Já si spíš myslím, že je těžké zastavit tok myšlenek, které nás přepadají hlavně v noci. Aspoň já to tak mám.

Probudím se, jdu na císařskou procházku a pak ne a ne usnout. Tedy je vždycky, ale dost často. Tisíc věcí mne napadá, na které musím myslet a ne a ne se přinutit, abych na ně nemyslela, prostě to nejde, ať dělám, co dělám. Počítám ovečky, provádím autosugesci, říkám si, jsem klidná, na nic nemyslím, chci spát. Ale kdepak, jak se do toho dám, tak je to opravdu těžké tohle myšlení vypnout.

Ale někdy se ani nedivím. Já vím, někteří si řeknete, co může mít seniorka tak složitého, že o tom musí přemýšlet i v noci? Ale někdy to tak je a my už to holt máme jinak. Já vím, že si někdy zbytečně vytváříme problémy, i když já se snažím opak, někdy je to těžké.

No, uznejte sami, na co všechno jsem třeba já myslela tuto noc.

Čekám: - až mi zavolají z jednoho nábytku, že už jim přišly mnou objednané úchytky ke kuchyňské lince
- až mi zavolají z dalšího obchodu s nábytkem, kde máme objednanou sedací soupravu
- kdy se ozvou z domovní správy, že nám přijdou vyměnit kamna a přidělat novou zásuvku
- kdy přijde opravená remoska
- kdy se ozvou malíři nebo my jim na pokračování
- a návazně na tom musíme jít vybrat a koupit nový koberec
- ještě navíc od včerejška čekám, že se mají opět ozvat z UPC, protože aktualizovali tak šikovně zase set-top.box, že se na to nedá koukat.

Tak co? Ještě si myslíte, že nemám nad čím přemýšlet? A poradí mi někdo, jak to udělat, jak na to všechno nemyslet? Děkuji za případné rady.

Já si stokrát mohu říkat, když nejde o život, tak … ale ono mi to stejně nedá.

Dnešní radosti

19. srpna 2015 v 14:04 RODINA
Já budu zase za chlubilku, ale uznejte, že ty moje orchidejky musím pořádně pochválit. Dělají, co mohou, aby mi udělaly radost. Kvetou všechny, tedy až na tu mrňavou, ale tam už také vyráží šlahounek, tak snad ještě pokvete. Ty ostatní mám všechny tady vedle sebe na okně, tak jsem odhrnula záclonu a zkusila je vyfotit všechny najednou. Snad to bude dobře vidět.

Je to proti světlu, ale jinak to nešlo, tak co - líbí?

Ještě musím napsat, že se dnes vrátil z Malorky vnuk s přítelkyní. Hned se také zastavil a přinesl nám také dárečky, které přivezl na památku. Je to milé a koukala jsem, jak si všimne i takový mladý muž, co používáme.

Chňapka a podložka, opravdu používám denně

k tomu utěrka na ruce

Podle mne je to ale škoda hned zničit, budu si to chvíli hýčkat.


Ještě jsme dostali pohled, který je přímo z místa, kde pobývali. Byli prý spokojeni, i když zrovna nepálilo sluníčko. A to je dobře a jsme rádi.

Vnuk ještě říkal, že sebou táhnou déšť, v Praze prý pršelo dost, ale snad až sem ho nedotáhli, tady momentálně neprší, i když je zataženo. Tak si ten déšť užívejte i u vás. Mějte se moc hezky.

Bylo líp než u moře

18. srpna 2015 v 17:15 RODINA
Počasí, které u nás panovalo v posledních dnech, to bylo lepší než u moře. Vnoučata se téměř všechna rozjela pryč z domovů, ale ne pro všechny to bylo to pravé ořechové.

Vnuk Tom byl minulý týden se svou milou na chatě, ale moc prý se sluníčku nevystavovali, už ani ti ho moc nemusí. A to býval vždy opálený jako černoch. Měli tam bazén, tak to bylo v pohodě.

Jeho sestra Terezka místo dovolené je na prázdninové brigádě. A jak slyším, otáčí se pořádně. Pracuje v bagetérii, taky deset hodin tahem, tak přijde na kolej vyřízená, vyspí se a jde na to znovu. Každá korunka se hodí nehledě na to, že i tato práce jí prospěje a co nás nezabije, to nás posílí, že?

Vnuk Luky odjel se svou přítelkyní na Malorku. Ti se tam mají dobře hlavně co se týče jídla. S počasím už to bylo horší, protože jim snad tři dny pršelo a zítra už se vrací domů. Snad budou aspoň trochu spokojeni.

Byli jste na Malorce? Já osobně ne, jen poblíž ve Španělsku, ale dle fotek to tam je úžasné. Kdo se chce podívat, tady je aspoň pár záběrů.

Takhle to vypadá krásné

to už je zřejmě v podvečer

úžasné moře

spokojený vnuk i s přítelkyní

večerní život

měli tam i tématické večery, tady to bylo černá a bílá - včetně oblečení

jsou tam kolem i cyklostezky a hodně zeleně

a tady už ty hrozivé mraky

ale zatím to šlo

a už prší.

Tak uvidíme, co budou říkat při příjezdu.

Ale jak vnuk Tom tak i vnuk Luky pracují. Studium i práce je dnes už dost časté spojení, tak si taky určitě rádi odpočinuli. Tom už je zase v práci a Luky určitě jde příští týden.

Počasí se má zase vylepšit, tak přeji všem, aby vám bylo krásně, jak doma tak i na dovolené. Vaše Ježurka

Energie se vrací

17. srpna 2015 v 14:42 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Prší krásně…. Ano, to se mi chce od včerejška zpívat. Tedy zatím. Jen doufám, že toho zase nebude příliš, aby byli někde nešťastní. To opravdu nechci.

Ale jsem ráda, myslím, že velká většina z nás, že už ta vedra nejsou. To bylo někdy fakt o život. Hned dnes už jsem konečně vyžehlila tu kupu prádla. Naštěstí máme dost ručníků, utěrek i manžel košil, tak jsem to v těch vedrech neřešila. Jen co to trošku šlo, dala jsem se do práce.

A už bych se opět klidně pustila i do dalšího malování. Ale malíři teď nemají čas, tak počkám, jak jsme se domluvili.

Zatím ale prohlížím, co bych tady v pokoji, kde se bude malovat příště, zase zlikvidovala. V kuchyni jsem to zvládala dobře. Měli jsme na zdi takovou ručně dělanou poličku, kde visely hrnečky a podšálky byly postavené. Nahoře starý mlýnek a manžel si tam odkládal léky, které denně bere. Ale kdo to má pořád utírat od prachu, no ne? Hrnečky a podšálky jsem rozdala, něco vyhodila a poličku opřel manžel u popelnice. Jak si myslíte, že tam byla dlouho? Přesně půl hodiny a byla pryč.

Také jsme měli dřív v kuchyni koberce. No, ty byly původně i v předsíni, ale tam už jsem koberec, který už zase nebyl zrovna nejčistší, vyhodila už dřív. Teď letěly ty z kuchyně. A zase skončily opřené o popelnici a opět si je někdo odnesl, než přijeli popeláři. Myslím, že nějací bezdomovci si to vzali jako takovou součást postele na spaní pod širákem. Jinak nevím.

Tady v pokoji jsem už zlikvidovala pár mini obrázků z cest a takové ty vitrínky, které se dřív plnily miniaturkami, ty jsem vyházela až na pár, ke kterým mám srdeční vztah. Ale to pořád ještě není konečná. Zbude mi tady jen jako součást mého muzea pár pověšených ježků a moje galerie dětí a rodiny.

Zavařovat a konzervovat nemám co, jako vy, co máte zahrádky, ale chtěla jsem si letos zavařit pár sklenic čalamády, tak uvidím, jestli se do toho tento týden pustím. Musím zjistit, jak to vypadá na trhu s potřebnou zeleninou a jen tak sedět určitě nemíním. Už jsem odpočívala dost.

PS: Nepotřebujete někdo pomoci se zpracováním výpěstků ze zahrádky?

Všem hodně elánu a krásný den přeje Ježurka

Dobrůtky

15. srpna 2015 v 14:25 VAŘENÍ A PEČENÍ
Zapomeňme na moje poslední téma, vše se zklidnilo, i když se klasickou cestou z Litvínova do Mostu ještě nejezdí, ale raději si počkáme, než abychom riskovali, že?

V noci nám dokonce trošku zapršelo, minimálně se snížily teploty, ale stále je dusno a tak věřím, že se brzy dočkáme toho našeho "normálu". I když meteorologové straší, že se máme na takové tropy připravovat každoročně. No, možné je všechno, ale že bych z toho byla odvázaná, to ne.

V těch tropických vedrech se i špatně vařilo. Doufám, že to taky tak vnímáte. Já se snažila vymýšlet jídla, která jsou rychlejší, ale co jsem zavrhla vůbec v těch vedrech, bylo pečení. Já vám nepekla, ani nepamatuji. Už jsem ale měla absťák. Vypravili jsme se s manželem dnes ráno na trh s tím, že manžel chtěl rychlokvašky a já nějaké ovoce na koláč. Ještě ve čtvrtek vím jistě, že tam byli s borůvkami a dnes? Ani náhodou. Koupila jsem si tedy švestky a upekla jsem aspoň kynutý švestkový koláč z litého těsta.



Má slabé těsto, což má manžel rád, je chutný, už jsme si dali ke kávičce.

V týdnu jsem taky koukala, že už nemám v mrazáku žádné železné zásoby masa, to kupuji vždy, když je něco v akci, tak jsem si řekla, že to musím napravit. Koupila jsem falešnou svíčkovou s tím, že nebudu dělat onu omáčku, protože nemám na knedlík ani jednu chuť, ale udělám zítra hovězí na houbách a doufám, že bude to maso chutné a ne jak dřevo.

Také jsem se rozšoupla a koupila vepřovou panenku. Tady mám ale jeden problém. Stále nám všude v televizním vaření ukazují, jak a co vaří z této panenky, ale také jak je to vysušené nebo dokonce tvrdé, tak teď nevím, jak ji zpracovat. Já z tohoto masa vařím opravdu vzácně a když, tak něco jako biftek, ale třeba mi někdo z vás poradí, jak chutně a dobře uvařit něco jiného?

Dnes jsme měli zelenou fazolku, předtím lečo nebo smažený květák, tak zase ráda dám nějaké maso. Přeji vám všem pohodu a věřím, že už se nám bude lépe dýchat. Doteď to bylo hrozné.

Krásný víkend všem přeje vaše Ježurka

Strach obchází kolem nás

13. srpna 2015 v 13:13 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Řekla bych obyčejný horký den. Ale až do doby, než jsem zaslechla kolem desáté hodiny v rádiu zprávu, že v chemičce hoří. Pravda je, že jsme slyšeli něco jako sirény po půl deváté ráno, když jsme se vrátili z nákupu, ale v těchto dnech slyšet sirénu, že hoří, není nic výjimečkého.

Při poslechu zprávy mně opravdu doslova naskočila husí kůže. Ihned jsem byla ve spojení s dětmi a od té doby vlastně sledujeme stále, jak to všechno dopadne.

Určitě jste už všichni viděli v televizi nebo i tady na internetu fotky, které nejsou vůbec ke koukání a o takovou popularitu věřte opravdu nestojíme.

Tento snímek jste už určitě viděli jako jeden z prvních. To než uzavřeli silnici.


Asi kolem jedenácté hodiny to vypadalo takto u nás z okna

takto z okna od vnučky z H. Jiřetína

A po dalším výbuchu prý asi takto.

My jsme zatím všichni v pořádku, ale stále ještě není vyhráno. Chemička je plná hasičů a čekají, zda ještě bude něco bouchat. My máme tedy otevřený balkon, jinak bychom se tady zadusili v tom vedru, slabě cítíme kouř, ale jde to.

Pořád máme strach. Zažila jsem na vlastní kůži výbuch v chemičce v roce 1974 a věřte, že to je zážitek opravdu na celý život. Taky nás všichni při různých školeních vždy upozorňovali na to, jak je to vlastně všechno nebezpečné a silnice, kde jezdí auta z Litvínova do Mostu a jede tudy i tramvaj, vede vlastně skrz fabriku. Ještě za mne se hovořilo o tom, že by se měla silnice přeložit, jak je to nebzpečné, ale skutek utek. Myslím, že tenkrát to bylo nesrovnatelně hoší a byly spousty mrtvých, ale od té doby stačí málo a máme strach.

Článek píši proto, že mám tak skvělé blogerky a kamarádky, že už mne tři volaly nebo psaly, zda jsme v pořádku. Moc jim děkuji za zájem, no a kdyby se stalo něco víc, určitě byste se to prostřednictvím médií dověděli včas. Já ale věřím, že když už jsou tam hasiči z celého kraje, papaláši ze všech oborů i z Prahy, že to dopadne dobře.

Držte nám a všem ostatním i vy všichni palečky, za což předem děkujeme! Vaše Ježurka a celé okolí Litvínova a Mostu

Výlety po okolí lázní

12. srpna 2015 v 15:00 RODINA
Jak jsem včera slíbila, prásknu na syna se snachou, kam se ještě všude stihli podívat během toho třídenního lázeňského pobytu. Podle mne toho projeli a prošli celkem dost.

Vím, že se chtěla snacha podívat na Křivoklát a do Krušovického pivovaru. Prohlídka v pivovaru nebyla, jen prý o víkendu, tak to prošli aspoň okolo.

Do pivovaru se musí jet pomalu.


Snacha i syn tvrdí, že pivo chutná jako tenkrát, snad to ví dobře, já nemohu soudit.

Tohle určitě není zastávka u pivovaru

Ale tady to už k pivovaru určitě patří

Tohle asi taky

Jsou tam jak vidím i krásné vily

Ale toto mi moc krásné nepřijde. Hlavní, že tam vaří dobré pivo, no ne?

Krušovice navštívili, i když okolo pivovaru jen šli, tak hurá na další výletní cíl. To je Křivoklát. Tam byla možnost si vybrat jeden ze tří okruhů, ale protože bylo děsné vedro a už tam byli, tak se prošli jen tak na vlastní pěst, kolem dokola.

Příjezd k hradu

Už je hrad lépe vidět

a tady zase z jiné strany.

Křivoklát určitě všichni známe, tak se tady nebudeme dlouho zdržovat a při cestě zpátky se ještě syn se snachou zastavili v Žatci, tak ještě odtud pár fotek. Nechci nic říkat, ale v Žatci je také pivovar, tak nevím, ale asi to zapříčinilo to horko a tedy ta žízeň Usmívající se

Pohled na město

Pohled na kostel

a tady pohled do kostela

Brána do města

Ale co tam měli originálního, to mi zapoměli říct

A nakonec selfíčko a kde? No jasně, přece u pivovaru.

A zazvonil zvonec a mini rehabilitačního pobytu je konec. Spokojeni, odpočinuti, takže pobyt splnil svůj účel. Krásné další horké dny přeji všem.

Kdo hledá, najde

11. srpna 2015 v 16:49 RODINA
Určitě je nás většina ráda, že máme ten internet. Dá se tam dohledat všechno možné, dokonce i takovou mini dovolenou s procedurami na pohybové ústrojí.

Syn se snachou potřebovali na chvíli vypnout a také udělat pro své zdraví nějakou údržbu. Psala jsem o tom, že si syn hnul se zády a stále to není nic moc. Snacha tedy hledala něco, co by jim trošku ulevilo, nebylo moc drahé a taky nebylo daleko. Povedlo se. Víte třeba někdo z vás, kde je Nesuchyně?

Já osobně jsem ten název nikdy neslyšela a přece o tomto místě dost lidí ví. Je to nedaleko Rakovníka, talže to od nás není tak daleko, mladí tam byli za necelou hodinku.

Vzali si pobyt jen na 3 dny a měli v ceně čtyři procedury. Měli polopenzi, ale opravdu se najedli dosyta. Byli překvapeni, kolik tam bylo lidí a moc volných pokojů nebylo. Napočítali prý, že tam mají víc jak 600 lůžek, to je docela slušné. A ještě se stihli podívat po okoli.

Pěšinka k jejich ubytování


Bylo to minulý týden, byla tam i voda

I sportovní vyžití bylo

Posezení venku

Krásně upravené cesty

A vypadalo to jako malá vesnice, kolem dokola domečky - ubytování

I pózovat na focení se tam dalo.

Spokojenost byla, jen kdyby nebyla ta vedra, ale s tím niko nic nenaděláme.

Cestovali také po okolí, protože tam zase nějaké vyžití nebylo. Na celý lázeňský pobyt by to asi moc zábava nebyla, ale takhle to bylo fajn.





Toto je zámekNový Hrad v Jimlíně u Loun. Dá se jít i po dalších stopách pánů z Kolowrat. Určitě se také ráda podívám tam, kde jsem ještě nebyla a tady to vypadá zajímavě. Nedávno se to opravovalo.

Na další místa, kam se syn se snachou podívali, si ukážeme zase příště.


Taky už blbnete z toho vedra?

10. srpna 2015 v 15:40 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Já tedy určitě ano. Už nevím, co píši do komentářů, nebo vlastně mi to jinak myslí a jinak píši, nesrozumitelně či co, dnes jsem se musela za jeden takový nepochopený komentář omlouvat. A to není vše.

Už několikrát mne vyhlížela zase sousedka, která je vdova a já k ní občas zajdu na pokec a tak jsem jí dnes slíbila, že se po poledni zastavím. Bydlí v 1. patře a tak jsem si řekla, když už budu skoro dole, zaskočím vedle do obchodu pro šťávu bez cukru, abych ji nemusela nosit daleko. Vzala jsem si k ní tedy sebou tašku, klíče, peníze a mobil.

Dlouho jsem se nezdržela, protože nechápu, jak může někdo v té "peci" být celý den. Žaluzie neměla stažené, jen slabý závěs přes část okna, všechna okna zavřená, i z té strany, kde nesvítí slunce, já byla za chvíli mokrá i za ušima. Tak jsem se omluvila a šla do obchodu. Vzala jsem šťávy a ještě nanukový dort a šla jsem hned zpět. Přijdu domů a koukám jako puk. Jasný, blbnu. Kde mám mobil? Ach jo, určitě jsem ho nechala v obchodě, protože jsem si z tašky věci vyndala a položila na pult, abych na něj nedala ty šťávy.

Otočila jsem se tedy na podpatku a utíkala zpět. Naštěstí ho měla slečna u pokladny u sebe a jak mne viděla, tak mi ho hned podávala. To byla úleva!

Když jsem přišla zpět domů, lilo ze mne ještě víc a asi půl hodiny mi kapaly normálně z hlavy a čela kapky potu. Nejen to vedro, ale i ty schody dvakrát za sebou a pak ty nervy - bude tam, nebude tam? Naštěstí to dobře dopadlo.

Teď tady sedím u ventilátoru a jsem ráda, že mi ho minulý týden mladí koupili, tedy na moji žádost. Oni se vždy ptají, jestli něco nepotřebujeme, dnes nám také nabídli nákup v supermarketu. Jsou hodní. Ale nejen tím, že na mne žene trošku vítr jsem ráda za ten ventilátor. Také se mi dnes náramně hodila ta krabice, ve které byl.

A tím se dostávám k tomu, co vám chci ještě sdělit. Včera jsem psala o remosce a tak jsem z toho byla špatná, že jsem mimo dotazu na opraváře napsala i na firmu REMOSKA. Hned dnes mi přišla odpověď a mohu říct, že jsem byla mile překvapena. Jedna paní z firmy mi ihned odpověděla a to v tom smyslu, že i když už nemáme remosku v záruce, tak ji máme poslat k nim na servisní oddělení, že nám ji zdarma opraví a ještě jsem dostala poděkování za připomínku ohledně té šňůry. Asi si zatím nikdo nestěžoval.

Na nic jsem tedy nečekala, vzala onu krabici od ventilátoru, víko od remosky, pár starých časopisů, napsala průvodní dopis, vše jsme zabalili a zítra neseme na poštu. To byla rychlost, co? To určitě nikdo nečekal, ani ten největší optimista, že budu mít tak rychlé řešení. Já tedy určitě ne. Věřím, že vše dopadne dobře a určitě vám to pak zase napíši.

Všem přeji, abyste neblbli z těch veder jako já a hlavně, nechoďte moc na sluníčko! Přeji krásný den!

Další vydání na obzoru?

9. srpna 2015 v 14:37 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zmiňovala jsem se o tom, jak upravuji k naší větší spokojenosti náš byt a to chce samozřejmě také nějaké finance. Ale i ta naše kasa není bezedná, ale čemu se stále divím?

Vše je dnes drahé, my, co už nezvládáme, si musíme zaplatit i služby a ještě budou odcházet i elektrické spotřebiče? Dnes jsem dala do remosky péci maso. Moje "pravá ruka", jak tuto remosku mohu s klidem nazvat, však začala stávkovat. Vždy chvíli po zapnutí jdu kouknout, zda je vše v pořádku a dnes koukám a co vidím? Remoska nehřeje, ale ani nesvítí. Už jsem chtěla zkoušet, jestli neodešla zásuvka, když mne zavolá manžel. Přišel na příčinu. Stačilo pohnout šňůrou od tohoto spotřebiče a světlo se rozsvítilo. To už jsem byla "doma" i já. Ta poslední remoska nám odešla přesně stejně, ve šňůře se nějak pomotaly kontakty a bylo po parádě. Já užívám remosku léta a už mám několikátou. Ty staré, ty něco vydržely. Také díky tomu, že měly vyndavací šňůru. U těchto nových je šňůra napojená přímo v rukojeti a ať dávám sebevětší pozor, přece se občas kabel ve spoji ohýbá a tak dlouho, dokud se nezničí kontakty. Maso jsem upekla, ale musela jsem dát přívodní šňůru tak, aby byla podepřená a bylo vidět, že tam jde proud. To samé se mi stalo s tou poslední. Šli jsme tenkrát hned koupit novou a jak jsem dnes koukala, máme ji 3,5 roku a stála 3 000 Kč. Je to ta teflonová, která by měla něco vydržet, tedy až na ten kabel.

Je už dávno po záruce, ale nikde se nepíše, jestli na tyto poruchy existují nějaké opravny. Tak levné to zase není, abychom to za tak poměrně krátkou dobu vyhazovali, ne? Na stránkách remosky jsem se dočetla, je-li výrobek koupený u nich, myslí tím patrně na jejich e-shopu, ani to nemáme, můžeme zaslat řádně zabalené víko k nim na opravu. A vyplatilo by se to při dnešních cenách nejen oprav, ale i poštovného? To nevím a ani neznám nikoho, kdo by mi to tady opravil. Chystám se na jejich webu učinit dotaz, ale pomůže mi to? Stejně nás asi nemine vytáhnout zase min. tři tisíce korun a koupit novou remosku. Ach jo!

Oni se chlubí, že stále něco vylepšují, ale aby vymysleli něco na tuto poruchu, to jsem nenašla. Napřed bývalo víko bez okénka, pak se vytahovali, že je to s tím okénkem lepší a teď ji znovu "vylepšili" tak, že se vrábí zase remoska bez okénka. To je mi tedy novinka!

Zkusím se tedy zeptat, zda mám nějakou naději najít tady opravnu, ale moc dobře to nevidím. A žádného šikovného kutila, který by tohle uměl, neznám.

No jo, tak další nejen starosti, ale i výdaje. Bez remosky si neumím představit život.

Přežili jsme!

8. srpna 2015 v 20:07 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je to tak. Jsme tady, uvařeni nebo upečeni, jak kdo, ale jsme. Tím vlastně sděluji, že jsme první etapu mých plánů změn v bytě úspěšně zvládli.

Včera měli přijít malíři mezi půl osmou a osmou, my tady seděli už od čtvrt na osm, vše připavené a nic se nedělo. Manžel, který vždy vidí hned katastrofický scénář, na rozdíl ode mne hned hlásil, jestli si neudělali legraci. Ach jo, to jsem ale okamžitě zamítla s tím, že za prvé žádnou zálohu nedostali a za druhé, byl tady pan malíř osobně, máme na něj kontakt, tak to je v pořádku. Tady bylo. Přijeli asi v osm deset s tím, že ten hlavní malíř zaspal.

Vynosili nábytek z kuchyně, co jsme tam nechali, vyndali prkna ze šteláře ve spíži a dali se do díla. Jo, ještě mi sundali také garnyži, protože já ani nevěděla, jak se to sundavá, nemám ji tam dlouho a byl k tomu třeba šroubovák. Hned se sháněli po balkonu, aby měli kde kouřit. Jinak makali jak šroubci, před polednem za nimi přijel toho jednoho táta, který jim pomohl, přestože přijel hlavně položit to lino. Musím říct, že dost dobře. Šikovní byli všichni, to staré lino šlo strašně těžko ven, bylo to přilepené tak, že to snad k té zemi přirostlo a trhali a škrabkou to rvali po kouskách. Fuška to byla a v tom vedru byli jak po koupeli. Opravdu mi tady nenechali nějaký binec, pár kapek malby na okně a pár v předsíni na zemi, ani nebyla moc umazaná futra, Všechno to staré roztrhané lino vynesli do popelnice, umyli po sobě koupelnu, fakt dobrý. Pak nám ještě zpátky dali ten nábytek a jako bonus mi ten mladý složil ventilátor. Objednala jsem si ho konečně, protože to vedro je fakt k nevydržení a já ani manžel jsme si se složením nějak nevědli rady. Odjeli od nás v 15,00 hodin a já se hned pustila do mytí okna, abych mohla pověsit záclonu.

Pak jsem ještě všude vytřela a trochu jsme se najedli. Byla jsem za tu chvíli rudá jako rak, manžel toho měl také dost, mořil se chudák se zavěšením lustru, proto jsme si dali pohov.

Ráno jsme ale byli vzhůru již v 5,30 hod. a manžel už chtěl vstávat. To jsem mu zamítla, tak jsme dali aspoň do pračky první várku prádla, ještě tam byly další dvě.

Postupně jsem vše ještě vymyla, vytřela a nanosili jsme vše zpět jak v předsíni do regálu, tak do spíže. Něco málo jsem uvařila k obědu a odpadla jsem. Po obědě jsem krásně usnula na gauči za zvuku ventilátoru.

Máme tedy první etapu za sebou, vše jsme dělali s rozumem a odpočinkem, tak jsme to zvládli. Na malování další místnosti jsme se předběžně domluvili na září, až pominou ta vedra. Ale aspoň část je hotová a vybírat termín jsem si moc nemohla. On jeden stejně nikdy neví, jaké bude počastí, tak co.

Jen tak pro představu jsem to vyfotila :

To je náš regál v předsíni, kam si odkládáme věci hlavně na cestu z domu a na věšáčky si věší oděvy návštěvy.

Pak tam přes to dám závěs a je to zakryté. Ten už je také čistě vypraný. Taky by se mi víc líbila velká skříň, ale teď už to opravdu nestojí zato.

Toto je část naší spíže, která je vystříkaná proti plísni a krásně vymalovaná a čistá.

No a tady jsem pro vás vyfotila aspoň kousek toho našeho nového lina. Je příjemné na chůzi, pěkné na vzhled a pochválil nám ho i ten pán, co nám ho pokládal.

Ještě jsem nepráskla, že vymalováno máme světle žlutě a vypadá to moc hezky. Dost věcí jsme zlikvidovali, takže ani zatloukání hřebíčků se moc nekonalo. Jen na kalendář a hodiny. Dobrý, ne?

To je tedy všechno, zítra jen uvařím a vyloženě relaxuji, ale ještě dnes večer se musím konečně kouknout i k vám na blogy. Manžel bude koukat na fotbal, tak o nic nepřijdu.

Všem krásné dny, i když to vedro už by mohlo jít do pryč. Zdraví vás vaše Ježurka