Malý, ale krásný výlet 2. část

14. července 2015 v 16:30 |  VÝLETY
Pokračuji tedy v naší cestě Prahou tam, kde jsem posledně přestala. Přiznávám, že článek píši v neděli, tudíž vyjde v době, když budu u maminky, tak jen aby vám nepřišlo divné, že nereaguji na případné komentáře.

Nastoupili jsme tedy po cestě z Vršovic zase do metra a vystoupili na stanici Vyšehrad. Zatím jsme v těchto končinách nebyli, tak jsme se vydali za spoustou lidí, kteří se všichni přesouvali jedním směrem. Venku bylo předtím příjmemně, tady byly i cesty sympatičtější, než v centru, kolem dokola samá zeleň, takže zdánlivě pohoda. Ale začalo zase pořádně hřát sluníčko, neměli jsme se kde schovat, ani si kde odpočinout, tak jsme šli za lidmi před námi.

Cestou jsem fotila, co se mi líbilo a také se divila, že ty zdi nevydrží nepočmárané ani tady.

Když jsme došli k této první bráně, už byl manžel téměř na konci sil. Byla tady lavička, tak jsme si chvilku odpočinuli. Ale svítilo sluníčko, manžela bolelo koleno a už už se chtěl vrátit. Říkala jsem, že to ještě kousek zkusíme, vždyť jsme ještě nic neviděli. Tak jsme šli dál....

Já se snažila fotit, manžel nejevil zájem o nic.

Tady je další brána a zase manželovi koukala z očí otázka: Jdeme zpět?

Ještě jsem to nevzdávala, i když už bych si také ráda sedla, ale ještě tuto rotundu vyfotím a koukám, kousek za zatáčkou jsou vidět lavičky...

Tady naproti jich pár bylo, ale místa už méně. Na jedné seděla paní, kam jsem přistrčila nejdřív manžela, protože jsem už měla opravdu strach, že někde upadne, byl i celý rudý. Tak se pak paní smilovala, dala si tašku na klín a já se mohla také posadit.

Byli jsme u dětského hřiště a dokola byly dřevěné sochy. Třeba tady Bivoj

a tady Přemysl.

Tak na tomto dětském hřišti si hrály děti. A že jich tam bylo! Vedro bylo už také dost, bylo asi tak půl čtvrté odpoledne, rodiče odpočívaly na lavičkách a děti měly elánu, že by mohly rozdávat. A že by ho manžel (dokonce i já, která to nepřiznala) opravdu potřeboval.

Nedalo se nic dělat, už to dál opravdu nešlo, na zádech bych manžela ani nepoponesla, tak jsme se museli vydat na cestu zpět k metru. Tam uvnitř už bylo příjemně, lavičky sice taky nebyly volné, ale když nás uviděla jedna německá rodinka, tak pustili napřed manžela a posléze i mne, když se zeptali, jestli chci. Jéjej, to byla pohoda, sednout si po téměř půlhodinové cestě a na sluníčku, že?

Tak jsme se vydali metrem, sice s přestupem, ale šlo to, zpátky na Zličín do bowlingové herny. A o tom, co se dělo tam a jak se mi to tentokrát moc líbilo, o tom zase zítra. Tak teď víte, co bude a já přeji krásné zážitky vám všem.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | Web | 14. července 2015 v 16:56 | Reagovat

Stejně má s tebou manžel trpělivost. Mě, kdyby cestou rozbolelo koleno, už bych nikam nešla. Sedla bych na lavičku a počkala na tebe. :-D Ale asi ti to stálo za to. Fotky jsi pořídila pěkné. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. července 2015 v 17:10 | Reagovat

[1]: Přesně tak bych asi reagovala já, ale stálo to Libušce za to. :-)

3 Miloslava Miloslava | Web | 14. července 2015 v 17:16 | Reagovat

Libuško fotky hezké,ale tady vidíš,proč se mnou manžel nikam nejezdí,ten by se mě na nějaké fotky nakrásno vykašlal a seděl by klidně v metru a hezky by čekal na mě.A ty mě pak napíšeš:ty,ty,ty.To ti teď píši já,šetři si manžílka... :-)  :-(

4 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 14. července 2015 v 17:41 | Reagovat

Děti jsou nezničitelné :-) Ještě mi není čtyřicet, ale stejně jim  tu energii závidím :-)
Co bych mohla vidět věcí, že?
Jsem ráda, že jste si ten výlet užili i přes tu únavu :-)

5 Lamilka Lamilka | Web | 14. července 2015 v 19:53 | Reagovat

Ježurko, ono chodit v horku rozpálenou Prahou je opravdu vyčerpávající. Na Vyšehradě jsme byli v zimě, před vánocemi, zas byla pořádná zima :-) Ale stejně jste si ten výlet pěkně užili, to dřevěné hřiště se mi moc líbí.

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 14. července 2015 v 20:24 | Reagovat

Krása, ale v tom vedru jste odvážní

7 Iva Iva | E-mail | Web | 14. července 2015 v 21:20 | Reagovat

Libuško, obdivuji vás, že v těch vedrech chodíte po Praze. :-D Vyfotila jsi krásné snímky a budete mít na co vzpomínat. :-D  ;-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 14. července 2015 v 21:22 | Reagovat

Takže jste se k Šemíkově skále ani nedostali?

9 intuice intuice | E-mail | Web | 14. července 2015 v 22:12 | Reagovat

Libuško, to jste dělali pěknou štreku v horku. Já když nemůžu a vím, že se budeme vracet, nejdu, usadím se čekám. Chápu Tvého muže. :-)

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 15. července 2015 v 14:09 | Reagovat

V tomhle horku chodit po Praze, to by mě nebavilo. Plně chápu tvého manžela.

11 Ježurka Ježurka | Web | 16. července 2015 v 13:13 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[9]:[10]: Já jen nevím, PROČ litujete mého manžela? On si ten výlet vymyslel, mně se nikam nechtělo ani náhodou. Zrovna tak chtěl jít na Vyšehrad a došli jsme sotva na krajíček. Sedět na sluníčku nechtěl. Předtím bylo pod mrakem, když jsme se vydali, tak to bylo dobré. Takže JÁ ZA NIC NEMŮŽU!
[4]: Ano, užili a dík. Druhý den už bylo zase OK.
[5]: Znovu podotýkám, že ten ten až takové horko nebylo, sluníčko vysvitlo až později odpoledne, byl to manželův nápad. :-(
[6]: Nebylo ten den nějaké vedro. Normál.
[7]: Jak říkám. Já si to nevymyslela.
[8]: Bohužel, nedostali a nevím, jestli kdy dostaneme. Pěšky to už na manžela asi nebude nikdy. Musím zjistit, jestli je to odněkud blíž než z metra.

12 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 19. července 2015 v 7:40 | Reagovat

Libuško, Libuško dávám prstík směr vzhůru, ale hrozím! Takto hazardovat se zdravím, ani nebudu psát, že nejen s manželovým. Raděj méně fotek a poznání, ale za to, více odpočinku. :-(  :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. července 2015 v 21:07 | Reagovat

Manžel je statečný, když vydržel chodit s bolavým kolenem. Ale byla to nádherná  vycházka :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama