Červen 2015

Tahle nejsou mazlící

29. června 2015 v 16:00 JEN TAK
Často sem dávám fotky kočiček, které má moje vnučka. Ona má tedy ráda všechna zvířátka, taky mne o tom přesvědčuje stále. Nedávno, když jsme byli u syna na grilování, šla se s druhou vnučkou kouknout na nové slepičky, které má druhá babička, která bydlí hned vedle. Takže vlastně oni vůbec nekupují vejce a vím, když občas to domácí dostanu, že ta domácí jsou opravdu úplně jiná a krásně zabarví jídlo, které z nich děláme.

Potíže měli občas s kohouty. Buďto honil slepice a byl na ně zlý, nebo za nic nestál. Toho posledního prý kleplo. Byl na dvorku se slepicemi a najednu padl jako podťatý. A bylo po něm. No jasný, slepičí holky mají výdrž! Tak mi vnučka poslala také pár fotek, jak se taky dají krmit slepičky.






Jsou krásně různobarevné slepičky, že? Dávají si zelené, to budou žluťoučká vajíčka!

Slováci na Blog.cz

28. června 2015 v 16:00 TÉMA TÝDNE
Chtěla bych v první řadě napsat, že mám zde mezi blogerkami hodně přátel ze Slovenska. Jednak jsem pamětnice, která nás dva národy brala jako jeden celek a pak je to tak zvaně cizina, kam ale mohu jet bez slovníku. Pravda, že čtu-li slovenské blogy, musím je číst pomaleji než ty naše české, ale rozumím a to je podstatné.

Zamyslíme-li se nad tím, že jsme se vlastně povinně učili ve škole tolik let ruštinu a pak jsme z ní mnozí ještě maturovali, tak domluvíte se rusky? Ano, všechno jsme nezapomněli, občas mi něco naskočí a mluví-li Rus pomalu, ještě to občas jakž takž jde. Ale učili jsme se slovensky? Neučili. A rozumíme? Tedy my starší, ano. Protože jsme ten jazyk slýchávali denně v televizi nebo v rádiu a tak nám to do té hlavy lezlo nějak tak samo. Vždyť mají některé výrazy téměř totožné, je pravda, že mají trochu jinou gramatiku, ale domluvíme se.

Ještě jako mladá svobodná dívka jsem se na rekreaci ve Špindlu seznámila se dvěmi slovenskými děvčaty a pak jsme si dlouho psaly a vyměňovaly fotky. Pravda, nevydrželo to napořád, ale nezapomněla jsem.

Na blogu si mohu zase tu slovenštinu osvěžit a připomnět a také získávat nové přátele a vlastně i čtenáře svého blogu. Dnešní mladí disponují angličtinou nebo němčinou a my zase rozumíme slovensky. A ani jsme se to nemuseli učit, že? No, dobře, gramatiku tedy neovládáme, ale v dnešní době by to zas nebyl takový problém, že?

Tak za mne - jsem ráda, že máme u nás na Blogu.cz i slovenské přátele. Mám je ráda a jsou mezi nimi i zlatíčka. Ta, které to patří, se tu určitě pozná.

Co se dělo v pondělí a v úterý?

27. června 2015 v 16:00 RODINA
V pondělí jsem musela uvařit brzy oběd a ještě před polednem vyrážela směr Most. Měla jsem tam rande s dcerou, která další den slavila svůj svátek. Tak jsem řekla, ať si vybere své dárky.

Byli jsme tentokrát v nákupním středisku Centrál, kde jsou samé značkové obchody a tak jsem si řekla, že se tam podívám po oblečení, které sháním už delší dobu. Ani ¾ kalhoty, ani sako, natož nejlíp bílou vestu na zip jsem nesehnala. Ta móda je tam bohužel převážně pro hodně mladší generaci a tím pádem také štíhlejší. Neutratila jsem tedy za sebe ani korunu, dceři jsem něco málo koupila, i když jsem si myslela, že to bude lepší. Ale já se polepším později.

V úterý jsem měla zase našlápnuto na perný den a tím i se šlapáním schodů. Zase jsem je musela zdolat třikrát.

Ráno jako vždy chodíme nakupovat jídlo, které je ten den třeba a také se tím trošku rozhýbat. Po příchodu domů vždy vařím a pak jsem opět před polednem vyrazila i s manželem na objednanou masáž. Tu jsem si fakt užila, nebyla jsem dlouho a už jsem to moc potřebovala, i když jsem se ještě další den nemohla šíje moc dotýkat, Ale bude líp.

Manžel přišel na řadu po mně a pak si jel pro léky k naší praktické lékařce a já jsem řekla, že pojedu domů. Jak jsem vyšla od masérky tak koukám, že mi ujel autobus. Kousek odtud je šikovný krámek, který už má roky jeden vietnamský manželský pár a jejich dcera chodila s naším Lukášem na gymnázium a dost si rozuměli. Proto se i známe. A pak jsem nevycházela z údivu. Ta šikovná paní měla VŠECHNO TO, co jsem marně sháněla a nesehnala, dokonce mi na první dobrou trefila i barvu, kterou jsem si představovala, o velikosti nemluvě.

No a do třetice jsem šla odpoledne na objednanou prohlídku na kožní. Stále se v médiích probírají melanomy a na nás, starších, tedy aspoň na mně, rostou stále takové nedobroty, prý obrůstám mechem a kapradím, mi řekla lékařka. Zkonstatovala, že je vše v pořádku, tedy se nemusím bát, ale když jsem se ptala, jestli bych si ty dvě největší hnědé skvrny, jak je nazvala, měla nechat odstranit, moc se jí to nezdálo, když prý jsem to vydržela celou dobu, co jsem tam byla naposledy, to je už devět let. Tak uvidím, stejně bych musela počkat do zimy, v létě se to prý špatně hojí. Má s tím někdo z vás zkušenosti?

A tak to bylo za ten den vše. Dvakrát jsme zmokli, ale ještě to nebylo nejhorší. I ty schody jsem zvládla i do třetice.

Občasník

26. června 2015 v 16:00 OBČASNÍK
Ještě se musím vrátit o týden zpět, i když už jsem o soutěži v psaní na klávesnici našeho Toma psala, tak jsem získala pár krásných fotek a tak mi to nedá. Proto aspoň dodatek v obrázcích.








Všichni soutěžící, co kraj to jeden soutěžící. Náš Tom vyfasoval soupravu, kterou měli i sportovci, ale koukám, že je tam sám.
Předání diplomu

S medailí na krku.
A tady s maminkou, mou dcerou, která tam byla s ním místo trenéra.

O koncertě v kostele ve středu 17. 6. jsem už psala samostatný článek, nebojte se, nevracím se, jen komentuji.

V sobotu 20. 6. byl opět na bowlingovém turnaji můj další vnuk Luky. Hrál se v Praze MAGIC a Luky skončil na krásném 3. místě. Krásné bylo, i když trošku pokažené tím, že ho předběhly dvě ženy. Měly prý dost velký handicap. Tedy dost bodů navíc.

V neděli jel Lukáš zase pro změnu hrát do Ústí. Tam byl 10. Turnaj OPEL BOWLING CUP a nakonec se losovalo auto. Z těch, kteří se zúčastnili tuším minimálně 8 turnajů. Naši to zjistili pozdě, tak v losování nebyl. Byl tam po čtvrté a pokaždé byl první. Tak to také komentoval moderátor.


V pondělí 22. 6. pro změnu zase soutěžil Tom. Konala se soutěž o Pohár ředitele školy v psaní na klávesnici. Pro Toma nic těžkého, to už všichni víme, tak určitě tušíte, jak to dopadlo. Uhodli jste. Zase vyhrál. Soutěžilo 18 studentů a organizátoři to pojali současně jako besedu, Tom měl vyprávět o průběhu Olympijských her mládeže v Plzni.

Tak samé dobré zprávy mám od těch mých vnuků. Ještě dodávám, že oba naši vysokoškoláci, tedy Terezka i Lukáš zdárně ukončili semestr.
Tady se to všechno konalo.
Ten pohár je putovní, za rok ho bude muset Tom zase odevzdat.
Můj spokojený a mile se usmívající vnuk Tom.


Co vařit bez masa?

25. června 2015 v 15:06 VAŘENÍ A PEČENÍ
Toť otázka. Já to opravdu moc neumím. Obdivuji ty, co maso nejí, i tady mezi blogery jsou takoví, třeba Pavel. Já mám asi malou fantazii, nebo spíš žádnou. Když udělám např. květák, tak většinou smažený, protože ten mi nejvíc chutná. Když udělám sýr, zase je to smažené a tudíž nezdravé. Minulý týden jsem dělala dušenou mrkev s bramborem, ale musela jsem k tomu udělat aspoň dušené kuřecí, aspoň kousek. Zelenou fazolku taky máme rádi, ale aspoň kousek opečeného salámu nebo párku, jen brambory samotné k tomu, to mi přijde takové jalové. Sladké manžel nikdy nejedl a teď nesmí jako diabetik a já už toho mnoho nevymyslím.

V pondělí jsme měli zbytek takového obyčejného bramborového salátu bez majonézy i uzeniny, dělávali jsme ho doma, tak mu říkám hrušovanský. Jsou to jen nakrájené brambory uvařené ve slupce, sůl, pepř, okurka a cibule, to vše trošku ochucené vodou z okurek, ale jen maličko a omaštěné. Jen tak by to taky nebylo ono. K tomu byla sekaná z mrazáku.

V úterý jsme dali vepřové maso na čínu s ořechy a hráškem s rýží, včera byly rýžové těstoviny s kuřecím masem a zeleninou (mrkev a zelí) no a dnes jsem dělala falešné ražniči. Místo masa párek a k tomu z toho zbytku mladého zelí, cibule a ředkviček jsem udělala super salát.

Takto jsem napíchala párky, cibuli a slaninu, potřela olejem, kam jsem přidala česnek a různé koření a dala do trouby.

K tomu byl tento výborný salát, kam jsem taky přidala trošičku oleje

A jako vždy, moje porce. K tomu jsem měla šťouchané brambory se slaninou a cibulkou a trošku hořčice. Nám to chutnalo.

A co zase zítra? Manžel dostal opět chuť na grilované kuřátko, které si kupujeme u toho jednoho prodejce, který k nám jezdí a jsou výborná! Tak zítra vařím jen brambory. A co Vy? Také stále nevíte co vařit?

Přeji i vám všem dobrou chuť! Vaše Ježurka

Den jako malovaný

24. června 2015 v 14:33 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Začalo to hned ráno. Vlastně v noci. Dávám si večer pod polštář vlevo kapesník, protože se mi v poslední době nějak ucpává noc, tipuji, že na stará kolena jsem na něco alergická. Když jsem se v noci chtěla vysmrkat, kapesník nikde. Hledala jsem všude pod polštářem, ale nic. Tak jsem si šla vzít jiný. Ráno jsem ještě koukala pod přikrývku a vtom ho vidím! Manžel měl můj kapesník u sebe v posteli a právě na něm seděl. To jsem nepochopila, jak se tam dostal, ale budiž.

Ráno jsme se vydali ven. Manžel musel jít na odběr krve a rovnou odtud jsme šli pro pár maličkostí do města. U dveří mne vracel pro deštník, protože mne zná, že se ráda jistím. Ale jen jsme vyšli ze dveří, tak jsme zjistili, že venku už začíná hezky pršet. Zpátky se nám nikomu po těch 63 schodech vracet nechtělo, tak manžel šel jen tak a já jako madam pod deštníkem.

Přišli jsme na středisko a tam bylo docela dost lidí, už vzhledem k tomu, že bylo ošklivé počasí a poměrně brzy, ale co naplat. Manžel se zeptal, kdo je poslední a čekali jsme. Když už byli asi tři lidi před ním, tak dvě důchodkyně volaly, další na řadu a přitom měly jít ony. Mezitím toho využila ta, co byla před manželem a šla dovnitř. To však nevím, proč rozčílilo manžela a začal jim vytýkat, proč nešly, že zdržují a on prý měl jít za tou paní, co je předběhla a co kdyby tam teď vletěl atd., až mi to bylo trapné, ale jemu to fakt dost vadilo. Ale nakonec se nikdo nepopral a i my jsme mohli odejít.

Mezitím venku už tolik nepršelo, tak jsme šli jen pro chleba, noviny a na poštu. Tam bylo taky fůra lidí, otevřená jen čtyři okénka ze šesti a u třech si něco vyřizovali lidé, kteří to měli na delší dobu. To už jsem byla zase ve střehu, protože jsem čekala, jestli to zase nezačne komentovat, ale uklidnila jsem ho a taky jsme se dočkali, jak jinak. Asi dnes vstával špatnou nohou.

Šli jsme na autobus a já začala hledat moji čipovou kartu. Marně. Bývala bych se vsadila, že jsem si ji brala z té druhé kabelky, ale manžel mne zaskočil tím deštníkem, tak určitě zůstala doma. Naštěstí má manžel jak kupon, tak i nabitou peněženku na té kartě, tak jsem musela jet za lístek, i když mám předplaceno, ale co se dá dělat, za blbost se platí, ale nebylo to zas tak moc.

Po příchodu domů už jsem se začala smát, protože jsem zjistila, že jsem si večer zapomněla vyndat maso na oběd z mrazáku. Myslíte, že se ještě něco dnes pokazí, nebo už stačilo? Ale co, když nejde o život, no ne? Vaše Ježurka

Dnešní jubilant

22. června 2015 v 17:03 RODINA
Dnes je velký den pro mého bratra. Je podstatně mladší než já, slaví jubileum, které dříve pro muže představovalo odchod do důchodu.

Správně, dnes má můj bráška 60 let a včera oslavil svůj svátek. Tím je jasné, že se o den zpozdil, ale na druhou stranu je stejně ošizený, protože to slaví všechno najednou.


Kde jsou ty časy, když byl ještě miminko a já ho musela hlídat a jezdit s kočárkem ven v době, když se mi zapalovaly lýtka, jak se říkalo. Sestra je o čtyři roky mladší než já, takže bráška vlastně vyrůstal jako jedináček. Já se vdávala ve svých dvaceti letech, sestra se odstěhovala od rodičů ve svých sedmnácti do podnájmu v Brně a tak rodičům zbyl doma jen on. Já jsem ho udělala v jeho sedmi letech strýčkem a on k nám jezdíval jako kluk často a sám vlakem z Brna až sem do Litvínova. V Praze musel ještě tenkrát přecházet z hlavního nádraží na Wilsonovo a z Mostu jet tramvají a vše sám zvládl dobře již v době, když mu bylo třináct a půl roku. To tenkrát přijel na Vánoce a mezi svátky, když jsem chodila do práce (byla jsem v té době již s dětmi sama), tak mi děti hlídal. A musím říct, že dobře.

Později pak pracoval jako zlatník a po revoluci se osamostatnil. Tenkrát byl po zlatě hlad a bylo ho málo a on si ty prstýnky, náušnice, přívěsky a všechno ostatní uměl udělat sám a byl moc šikovný. Měl tenkrát ve svém domku dílnu, kde zaměstnával tři pracovníky a k tomu měl tři obchody. Ano, to se mu dařilo skvěle. Bydlel v takovém menším městě kousek od Brna a jednoho dne se se švagrovou rozhodli, že si koupí větší dům, aby prý tam mohly pobýt na delší čas obě maminky.

Tak se z jižní Moravy odstěhovali na Plzeňsko, kde si koupili větší dům. Ale té práce, co už ho to stálo, o penězích nemluvě. I tam si zařídil dílnu, pracoval doma, vyráběl šperky a měli jeden obchod. Uživilo je to se švagrovou a jejím synem dobře. Jak se ale trh nasytil, už to bylo horší. Přibral tedy ještě jeden obchod ale až v Klatovech, pak se snažil ještě k tomu provozovat jednu menší hospodu, ale tam dojel na nepoctivého zaměstnance, který ho okrádal a tuším, že mu ještě dodnes dluží.

V Klatovech to nemělo dlouhého trvání, tam mu prodávala dvě děvčata, která ani zas tak moc nemohl kontrolovat, proto to zavřel. V obchodě, který měli dlouho v městečku blízko jejich bydliště, brzy nato odešla pracovnice do důchodu a nastoupila tam švagrová. Bratr ještě chvíli pracoval doma a pak si znovu otevřel další obchod v jiném městě poblíž, kde mimo věcí, které měl v nabídce, prodává ještě dražší věci zahraniční výroby jako je oblečení.

Asi před čtrnácti dny opět musel změnit svoje aktivity a své klenotnictví, které provozoval téměř 14 let, musel zavřít a otevřel si butik v Plzni.

Tím jsem také chtěla poukázat na to, že to ti naši drobní podnikatelé nemají opravdu jednoduché a já bych mu moc přála, aby se mu dařilo, protože do důchodu jít ještě zdaleka nemůže a ani by ho asi ten důchod neuživil.

Tak bráško - hodně úspěchů v podnikání a pevné zdravíčko!

I zvířátkům se stýská

21. června 2015 v 16:00 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je všeobecně známo, že jsou zvířátka fixována na lidi. Hovoří se hlavně o pejscích, ti trpělivě vždy čekají na svého páníčka a jejich láska a věrnost je příkladná.

Ale jak moc tohle dokáží i kočičky? Vím, že jsou i kočky chytrá zvířátka, že poznají svého milovaného páníčka nebo paničku, ale že až tak, to jsem si nemyslela.

Už jsem psala o tom, jak se vnučce ztratil na tři dny kocourek, když odjela za povinnostmi na tři dny pryč. Když už se to stalo znovu, stal se z kocourka, vlastně z obou, jenom domácí kocourek. Už se nechodí toulat po dvorku a ani mu evidentně nechybí kočičky. Je spokojený, když má svou "kočičí mámu". Ono to není ale vůbec jednoduché. Kocour Floriánek byl vždycky miláček, ale až dorostl jeho syn Juliánek, tak se o přízeň mé vnučky "tahají". Oba na sebe i žárlí a tak není divu, že jsou co nejvíce u ní. Zbývající dvě kočičí holky to tak nebere.

Tento týden byla Lada od středy do pátku na konferenci a tak se určitě kocourkům stýskalo. Po příjezdu se od ní ani moc nehnuli. Užívali si určitě všichni tři! Tak se můžete také podívat, jak jsou kocouři spokojení.

Vnučka jako super polštářek

Štěstí, že se neperou.

Je vidět, že jim nic nechybí.

Kdo to déle vydrží, že?

Nevím, ale myslím, že vím.

Už budeme vstávat?

Ne ne, ještě se nám nechce. Naštěstí venku není takové vedro, takže to zahřívání ještě lze vydržet.

To jsem zvědavá, až pojede vnučka o prázdninách na dovolenou, bude to určitě déle jak tři dny, co budou kočičáci dělat po jejích příjezdu. Počítám, že dostane pořádně vynadáno. Usmívající se

Krásný koncert

20. června 2015 v 15:19 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Ve středu 17. června jsem se vydala na koncert. Nebyl to ovšem jen běžný koncert, ale dostala jsem pozvánku, tak jsem šla. Pozval mne můj vnuk Tom, to je ten nejmladší, který v tomto sboru zpívá a moc ho to baví. I od některých ostatních blogerek vím, že mají také taková šikovná vnoučata, tak určitě ví, jak jsem se cítila. Přímo BOŽSKY.

Možná se mi budete smát, ale já opravdu jeden moment cítila takovou hrdost, že ten skvělý šikovný student je můj vnuk. Tento koncert se konal v přesunutém kostele v Mostě a to celou atmosféru ještě umocnilo. Nechtěla jsem plakat, i když se mi moc chtělo, snažila jsem se to vydýchat a povolilo mi to až doma, když jsem o tom vyprávěla manželovi.

Dovolila jsem si vypůjčit několik fotek z tohoto koncertu z jejich profilu na FB.

Záběr nejen na sbor SMoG mosteckého gymnázia, ale i na kostel. Tady s nimi zpívá i jejich nástupce SMoG junior, který se učí, ale už také umí.

Tady už jsou "jen" velcí.

Zde je Tom "v akci". Ten úplně vpravo.

A tady vlastně taky. Byla jsem překvapená i já, nikdo mi neřekl, že to bude vnuk také moderovat s jednou spolužačkou, která to vlastně dělala už dříve. Ale odešel jí kolega, tak to zkusil Tom. A šlo mu to opravdu skvěle. Sám si napsal i texty, byl vtipný a milý. Samozřejmě i s kolegyní.
Vedle sbormistryně vpravo zpívá i Tomášova slečna.

To je jejich božská sbormistryně. Věnují tomu všichni opravdu maximum času a vyplatilo se to. A vidíte ten soustředěný pohled té paní v bílém saku za ni? Správně, vím, že jste mne poznali. Je vidět, že jsem byla v pohodě.

Tady jen aby bylo vidět, že účast byla dobrá.

A ještě z druhé strany, všude vyčnívám s tím bílým sakem.Usmívající se

Jestli přečtete ten program, uvidíte, že byly vybrány skladby všelijakých žánrů a všechny se jim moc povědly. A příště? No to jdu přece zase.

Konec dobrý....? To se uvidí

19. června 2015 v 16:06 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dne 9. června nám začal kolotoč zážitků s aktualizací naší kabelové televize Psala jsem o tom 10. a 12. 6. Bylo to opravdu dlouhé a kruté. Něco se majitelům kabelovky tedy dost nepovedlo.

Když to všechno shrnu, tak jsem jim tam dvakrát telefonovala a proběhlo mezi námi 8 emailů. Oni nezavolali ani jednou. Jen jsem vždy dostala odpověď na email, že se na tom pracuje. Tečka.

Řekli jsme si, že čeho je moc, toho je příšliš a tak rychle vyměnit provozovatele opravdu nešlo, musela jsem to vyřešit po svém. Naši televizi musel dát do pořádku někdo, kdo tomu rozumí. Ale ani ten kabel, který mi hodili do schránky, nebyl na nic. Zkrátka co si člověk nezařídí sám, asi nefunguje. Tady to tak stoprocentně platilo. Za opravu jsme zaplatili a televize zatím funguje.

Čekala jsem ještě, zda se někdo z UPC ozve, jestli vůbec fungujeme. Měla jsem docela výdrž. Dnes kolem poledne se mi ozval pracovník již zmíněné kabelovky, aby se zeptal, jestli je televize v pořádku, jestli něco nepotřebujeme. Opravdu fofr, po deseti dnech, to je skvělá pomoc. Ale taky nevolal jen tak. Prý si našli naše problémy s televizí na mém blogu. To tedy nechápu, PROČ to nenašli u nich na emailech, odkud mi odepisovali, že se na tom pracuje.

Pán, který volal, byl ochotný, slušný a vstřícný, musím být objektivní a mluvit pravdu, ale bohužel, volal pozdě a já se jen divím proč. Zatím nezávazně monitoruji případně jiné zapojení televize a internetu, jen jsem zvědavá, jak to bude dlouho trvat. Slíbila jsem vám, že vám ohlásím, jak to dopadlo, tak to dnes činím.

Krásný den všem přeje vaše Ježurka

Je to málo nebo moc?

17. června 2015 v 17:29 JEN TAK
Ráno vstanu, jdu do koupelny, pak udělám pro nás snídani a jdu se do obýváku oblékat, protože hned po snídani chodíme nakupovat a hlavně se projít. Ovšem než se začnu oblékat, tak obejdu všechny moje kytičky. Je-li potřeba zaliji a pak třeba po obědě nebo když je čas, tak se ještě jednou koukám co potřebují. Tu ostříhat, tu obrat uvadlé květy, tu zastřihnout, zkrátka mám z nich radost. Dnes jsem si je po dlouhé době zase spočítala. Mám v bytě 27 kytiček. Je to málo, nebo hodně? Asi jak pro koho, ale já už opravdu nevím, kam bych je dala. Všechna okna, až na to kuchyňské, tam mám jen pažitku, jsou obsazena a můj mini květinový stojan též. Ještě mám dvě kytky, ty suchomilné, nahoře na stěně obýváku. Tak se schválně na tu moji mini botanickou koukněte :

Tady, v ložnici jsou samé fialky.

Tohle jsou kytky u mne v pokoji, jsou hned vedle, teď na ně koukám. To jsou zase samé orchideje. Některé kvetou, jiné vyrazily šlahouny, tak pokvetou brzy.

A toto je nadílka v obýváku. Fotila jsem je včera, zrovna mi kvetl ibišek a druhý má taky na květ. Snad dají chvíli pokoj, abych je mohla ostříhat. Až na tu kytku vlevo, všechny kvetou.

Tohle je ten mini stoleček, ještě je jedna přihrádka dole a tam se žádné kytce nedařilo, tak tam mám dvě umělé.

A to jsou ještě ty dvě na stěně. Já myslím, že jich je na starání se dost. Snažím se, když jsem neměla nikdy zahrádku, tak si udělat radost kytičkou aspoň takto.

Vy, co máte zahrádku, jste na tom líp, jste jako v botanické, ale i já jsem spokojena. Přeji krásný den.

Nápor na palečky i na hlavu

16. června 2015 v 16:35 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V posledních dnech a týdnech to mají moje palečky opravdu dost náročné. A nejen palce, ale i moje hlava. Jak si mám přesně pamatovat, kdy je mám komu držet? O hlavě mých vnoučat, kterých se toto všechno týká, nemluvě.

Všichni víme, že je doba zkoušek na vysokých školách, tak s vnoučaty prožívám každou zkoušku. Také mně jejich rodiče poctivě a včas hlásí výsledky. Třeba dnes bylo vše super. Naštěstí se to v současné době týká pouze dvou našich vysokoškoláků. Nejmladší vnuk je ještě na gymnáziu. Ano, maturuje až příští rok, ale stejně moje palce zaměstnává dost už i teď.

Včera odjel do Plzně na Letní olympiádu dětí a mládeže, která se tam koná od 14. do 18. června.

Olympiáda dětí a mládeže České republiky je republiková soutěž krajských reprezentací v kategoriích mladších a starších žáků a žákyň. Sportovcům navozuje atmosféru opravdových olympijských her. Mladí účastníci nejsou ochuzeni o zapálení olympijského ohně, slavnostní ceremoniály, soužití v olympijské vesnici nebo složení olympijské přísahy.

Jedná se hlavně o sportovní zápolení, soutěží se v 18 sportech, je přihlášených 2300 sportovců, 450 trenérů a vedoucích výprav a cca 250 VIP hostů. K tomu, to jsem se ale nedozvěděla proč, jsou ještě přidány soutěže v psaní na klávesnici a fotografická soutěž. Pro všechny je připraveno celkem 150 sad medailí. Docela dost, že?

A to jsem doteď netušila, že se něco takového koná, určitě to je moc zajímavé. A náš Tom tam jel za Ústecký kraj soutěžit v psaní na klávesnici. Z každého kraje byl vybrán jeden soutěžící, tedy celkem 14, kteří postupovali z přechozích kol.

Tak jsem musela držet palce, to je jasné. Kolem poledne mi volala dcera, která tam jela s ním, že mu vynadala. Musí prý čekat až do večera do 20,30 hod. na ceremoniál. Tom je totiž bronzový! To je přece super! Student gymnázia, který se ve škole toto ani neučil, to dost dobře nechápu, jak to zvládá sám. Já se to musela ve škole učit. Blahopřeji tedy našemu šikulovi a zhruba za týden zase nebudu moc nic dělat, ale budu držet palečky, protože bude dělat závěrečné zkoušky v autoškole.

Aby toho nebylo málo, tak ještě přítelkyně staršího vnuka Lukyho dělá přijímací zkoušky na studium na lékařské fakultě. Snad to všichni zvládnou s dobrým koncem!

Pohoda, polohy a také strach

15. června 2015 v 15:52 JEN TAK
Tak nevím, jestli jsem neměla nazvat můj dnešní příspěvek trochu jinak, ale postupně to určitě dám do pořádku. Nejedná se totiž o lidi, ale zase o kočičky. Říkám si, kdyby uměly mluvit, co by tím vším asi chtěly říct. Něco naznačuji, něco nevím, ale v každém případě jsou to roztomilá zvířátka. Podívejte se sami.



To je pohoda. Ano, Julinka je mamina dvou kočiček, Juliánka a Florinky a moc se doma nezdržuje. Je nejraději venku a když jsme byli v sobotu u mladých na grilování, pozorovala nás z povzdálí, ale blíž se bála. K neznámým nejde.

Florián a Juliánek spolu v objetí. Otec a syn a jejich krásné polohy při spaní.

Ještě se víc přitulíme, nevadí nám ani větší teplo.

Dobře se nám spinká na té super podložce.

To jsem se nějak zasukoval, co? A směji se ze spaní? Krásné sny!

Trošku se utiskujeme? To je spíš naopak, je to fajn.

Zase otočit a pokračujeme v té bohulibé činnosti.

Venku je bouřka, to se mi nelíbí, kam se mám schovat? To si asi myslel Floriánek.
Vlezu si tady dozadu za polštář, tady to bude bezpečné. To asi probíhalo Florimu hlavou, když začala v neděli bouřka. Vnučka říkala, že měl tak velký strach, že měl v očích smrt. Plačící

Co to má znamenat? Ptá se asi Juliánek Floriho. Kouká, jak si lehl paničce na tačku.

No co? Už ji nikam nepustím a je to. Hodně se mi pak stýská a nemá se se mnou kdo mazlit.

Nevím přesně, jestli jsem se kočičkám trefila do pusy nebo vlastně do myšlení, ale asi to tak nějak bude. Kočičí fotky mám moc ráda, tak jestli vás to aspoň trošku pobaví nebo potěší, budu ráda nejen já a Lada, ale určitě i kočičky. Dnes tu chybí Florinka. Tak snad příště.

Co se dělo dnes?

14. června 2015 v 16:09 VAŘENÍ A PEČENÍ
Dnes zatím od rána svítí sluníčko, i když se občas schová za mráček. Ale na déšť to zatím nevypadá. Včera toho za tak krátkou dobu napršelo docela dost. Doma se nám do rána zamlžila okna, i když byla otevřená. Na balkoně na šňůrách byly ještě ráno kapky deště. Snacha mi říkala, že jim a její mamince zateklo dost vody do baráčku. Její maminka prý měla u kotle 130 l vody. Vynášeli to ven v kýblech a vnuk to počítal.

A jak to tam v tom jejich městečku vypadalo po ránu? To vím od vnučky Lady, která chodí pravidelně denně po ránu na procházku. Tak můžete nakouknout i vy, kterým zatím nepršelo.

Kapiček všude dost a byla prý dost bahnitá cesta, ještě ráno.

A už měla vyspáno i jedna kočička a asi čekala, až jí panička otevře okno.

Ještě se taky musím přiznat, že jsme dnes hřešili. K obědu byla kalorická bomba. Dělávám to tak dvakrát za rok, ale je to opravdu moc dobré. K tomu byly hranolky z trouby, opravdu nebyly mastné a tak jsem nepotřebovala dnes vůbec sporák, myslím nahoře. Stačila trouba.

Kotlety jsem maloučko naklepala, tak na 1 cm, osolila, opaprikovala z obou stran a vložila do pekáčku. Nahoru jsem dala nastrouhaný sýr a ještě popaprikovala i pálivou paprikou.

Pak jsem vše podlila šlehačkou. Ne nahoru, ale pod to a mělo by tam být kousek místa na šlehačku vedle kotlet. Pak jsem to šoupla na 40 - 45 min. do trouby, kam jsem pak jen přidala na další plech hraholky

a oběd byl hotový. Byla to sice bomba, ale mňamka. No co, jednou za čas, no ne?

Přeji všem krásný zbytek neděle a vám, u kterých ještě nepršelo, tak aby se i u vás trošku vyčistil vzduch.

Dnešek neměl chybu

13. června 2015 v 16:57 RODINA
Dost bylo rozčilování s televizí, dnešek jsme si opravdu užili. Ve čtvrtek jsme se s dcerou domluvily, že přijede dnes s dětmi na oběd. Taky proto, že jsem potřebovala mého šikovného vnoučka jako ajťáka, protože mi zase něco zlobilo na PC. To nebylo zas až tak hrozné, ale třeba by se z toho něco horšího mohlo vyvinout.

Tak jsem si ráno přivstala a první, co jsem šla udělat, bylo upéci štrúdl. Ale to nebylo zas tak pracné, těsto jsem si udělala včera, bylo v lednici, jablka mám nastrouhaná a zavařená ještě z loňské synovo úrody, tak nejhorší na tom všem bylo to pečení. Byla jsem z toho vedra venku i doma červená jako rak, ale vše dobře dopadlo. Manžel z kuchyně raději odešel a přišel až bylo upečeno a také aby mi umyl nádobí.

Vaření nebylo tak složité a před polednem přijela dcera s dětmi a hned jsme se dali do jídla. Pak jsem Tomovi pustila hned PC a dal se do toho. Ještě jsme se ho snažili využít na tu televizi, trochu to šlo, ale zbytek je na provozovateli.

Po obědě jsem zase já něco opravila dceři, co potřebovala (šití) a pak jsme si dali kávu s tím štrúdlem. Odpoledne jsme byli totiž pozvání na grilování zase k synovi. Dcera nás tam odvezla, ale nemohli u nich být dlouho, děti měly povinnosti. Tak jsme pak jen čekali, jestli to posezení na zahradě bude, gril se nějak nemohl rozhořet, ale pak jsme si všichni moc pochutnali. Byly grilované párky, bavorské klobásky a naložené vepřové maso. Byla to dobrůtka. Zpátky nám jede autobus jednou za hodinu, ale vnuk Luky se nabídl, že nás domů odveze autem. Stihli jsme vše v pohodě, domů jsme dojeli jako lordi autem až před barák a ještě jsme si přivezli tašku třešní!


No, nemám já to super děti a vnoučátka, všichni jsou ochotní a zkrátka - skvělí! Ale to už neříkám nic nového, že? Jen dodám, že jsme byli doma asi 5 minut a venku byl pomalu konec světa. Vítr, bouřka, slejvák a kroupy, tma. Kdybychom jeli autobusem, musíme ještě kousek pěšky a to bychom přišli promoklí na kost. To byla odměna za ty krušné chvíle tohoto týdne! Děkuji vám, moje zlatíčka! Dnešek opravdu neměl chybu!

Den plný zážitků má pokračování

12. června 2015 v 17:08 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Ta včerejší radost mi dlouho nevydržela. Stále nás doma - manžela především - vytáčí přístup UPC k nepovedené aktualizaci jejich programů. Stále se nic nevyřešilo, jen probíhá čilá korespondence, stále jsme evidování pod dalším a dalším číslem, ale aby někdo aspoň zavolal nebo dokonce přijel - s tím se opravdu nemíní od nich nikdo obtěžovat.

Napsali, že se na tom pracuje a dnes jsem měla další šok. Ve schránce byla obálka a ať se propadnu, jestli mne nenapadlo, že nám posílají nějakou součástku, kterou potřebujeme k té aktualizaci. Ani nevím, jestli to přišlo poštou, ale pochybuji. Razítko tam není, jen jejich firemní štítek, který dávají na dopisy. Říkám si, tak byl tady někdo, nebo ne? Kdyby už byl, tak by snad přišel nahoru, nebo se opět mýlím?

Je to tak. Byl tam kabel, tedy kabel, spíš kablík, jak jsem to studovala na jejich stránkách s návody, tak se má propojit s tímto kabelem modem a set-top-box. Ale taky tam říkají, že je-li modem dál od set-top-boxu, je třeba mít nějakou zásuvku. Ale zeptal se někdo, jestli máme modem blízko nebo daleko? Nezeptal, ani nikdo nenapsal, že nám to posílá a nač to je. Všichni asi musíme rozumět všemu, nebo co. Už toho začínáme mít dost. Toto bude ještě asi jeden nekonečný seriál, ale já jsem si nic neobjednala, tak nebudu nic financovat navíc a basta. To, že jsme starší senioři ještě neznamená, že jsme úplní blbci. Kdyby přijeli, koukli a opravili, bylo by po problému a určitě by neztráceli dalšího klienta. Škoda.




Konečně zase radost!

11. června 2015 v 14:56 JEŽCI
Ráno jsme se vydali jako obvykle na menší nákup. Šli jsme původně pro dvě až tři věci a vraceli jsme se s plnou taškou. Však to znáte. A to jsme nebyli v nějakém velkém supermarketu, ale zase jsme si nakoupili něco dopředu.

Po příchodu domů, když už jsem se samozřejmě svlékla, tak jsme zjistili, že jsme zapomněli si koupit vedle v obchodě dia šťávu, kterou si přidáváme na pití do vody a už došla a také se při cestě kouknout do sklepa, jestli tam máme ještě zavařená jablka, že bych udělala na víkend štrúdl, abych je taky spotřebovala.

No, co naplat, za blbost se platí. A to ještě manžel říká, že bude muset na pedikúru!!! On, který se mi vždy divil, co tam stále dělám. Má na plosce nohy otlak, že se toho prý nemůže ani dotknout, inu asi se klube kuří oko. Jinak to nevidím.

Znovu jsem se tedy oblékla, nastartovala nožky a šla všechno vyřídit při jedné cestě naráz. Manžel jde na pedikúru v úterý, šťávu jsem koupila a jablka přinesla také. Jen jsem vyfuněla znovu nahoru, zvonila dole pošťačka. Tak jsem klusala znovu dolů, co dolů, ale opět nahoru. V krátké době za sebou jsem tedy zdolala 63 x 3 = 189 schodů. To mi bylo vedro!

Ale co, vyplatilo se! Otavínka - Hanička mi poslala z Písku dalšího ježka do sbírky, kterého tam uviděla a byl avízovaný, prý dopředu, kdoví jak to prý bude až budu mít svátek.



A to je on. Opět další, kterého ve sbírce nemám a moc se mi líbí ta jeho očička. Otavínce moc děkuji a věřím, že bude zase brzy fit, a já už mám vybráno dopředu.

Přeji vám všem také radostný den. Vaše Ježurka

Den plný zážitků

10. června 2015 v 15:28 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera byl zase den s velkým D. Začalo to tak nevinně. Já sedím u PC a manžel vedle u televize koukal na nějaký sportovní přenos. Najednou mu tam vyskočil nějaký rámeček, kde bylo napsáno, že máme aktualizovat na UPC nový program Hoizon. Přišel mi na toto téma i email a také SMS na telefon, ale protože jsme neměli zájem, neozývali jsme se. BOHUŽEL.

Manžel mne zavolal, co s tím, než jsem pochopila, kam musím kliknout a chvíli to už asi na obrazovce bylo, klikla jsem na EXIT asi pozdě, protože to samo začalo načítat novou aktualizaci. Už s tím nic dělat nešlo.

Tak jsme se stali nedobrovolně diváky jejich nového programu, ke kterému prý máme ještě dárek. Měsíc koukání na pořady zdarma a pak si můžeme vybrat a dle toho také zaplatit. Už ze zásady na něj ani nekouknu.

Největší neštěstí je v tom, že zapínání televize je teď třikrát delší než předtím, taky někdy až na třetí pokus s delším čekáním, barvy jsou rozmazané, nejasné, vše světlé do běla, zvuk musí být místo na 25 na 50 a teletext nefunguje. No, paráda.

Ihned jsem volala na tu jejich linku, sice tam byla děvčata milá, ale technik, kterého slíbili, že se ozve, se neozval. Poslali mi ale email, jak máme instalovat tento program, ale email se mi vůbec nerozbalil. Manžel byl na mrtvici, já znovu psala email na UPC. Opět jen písemná odpověď, že teletext dolaďují (asi nejen ten) a pokud si nebudeme vědět rady s obsluhou, máme zavolat. A provoláme majlant, že?

No, není to brnkačka na nervy? Televizi máme Full HD, obraz byl předtím nádherný a teď koukáme na takovou hrůzu. Jestli se to nezlepší, asi po všech těch letech milému UPC budeme muset zamávat.

Další události dne už byly naštěstí příznivé. Šla jsem si vyzvednout nové brýle, které jsem si v pondělí vyřizovala, doplatila zbytek, koupila i nové pouzdro a přes brýle tedy "zatím" vidím. Dokonce jsem zkoušela i ty brýle na dálku u televize a rozdíl vidět byl. Ale stále je asi nosit nebudu.

A to nejlepší jsem si nechala nakonec. Už minulý týden jsem urgovala u České televize to, že jsem se zatím nemohla spojit s mou jmenovkyní Ježkovou, která má sbírku ježků, jak jsem o tom taky psala. Omluvili se v pondělí, že prý se k nim ten můj dotaz dostal až teď a poslali mi číslo telefonu na paní Simonu. Tak jsem jí napsala zatím SMS zprávu s odkazem na můj email. Ozvala se! A byla prý ráda, tak jsem zvědavá, jak bude naše konverzace pokračovat dál. Pokud se bude něco dít, určitě dám vědět.

Tak, a to je za večerejšek všechno. Televize zatím stále nejede, jak má, manžel se u ní rozčiluje a já ještě vyčkávám. Ale čilá korespondence mezi mnou a UPC trvá.

Přeji vám krásný den a pozor na UPC a jejich nový Horizon! Žádná sláva to není! Hezký den se sluníčkem přeje vaše Ježurka

Kolečko

8. června 2015 v 15:06 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jsem si dala za úkol, že si konečně dojdu vyřídit brýle. Naposledy mi naše oční lékařka řekla, jestli chci nové brýle (silnější), zejména po té operací oka, že mám zajít rovnou k našemu optikovi. "A od pojišťovny nedostanu nic?" zeptala jsem se. "Ale ano, pak teprve přijdete ke mně", zněla odpověď. Nechápu, ale respektuji.

No dobrá, řekla jsem si, jdu tedy do toho, protože opravdu už hodně špatně vidím hlavně na čtení. Musím dlouho "rozmrkávat" a zaostřovat, než něco přečtu. Šla jsem tedy před polednem k optikovi. Je to výborný optik, už k němu chodíme dlouho, jinde jsem ani nebyla, je vždy ochotný a drobné opravy dělá na počkání a zdarma.

Vzal mne tedy k přístroji, kterým mi měřil oči a já jen koukala, že nevidím a stále nepřečtu. A to bylo nejdříve vyšetření prý na dálku. Dodnes jsem brýle na dálku neměla, protože jsem je nepotřebovala. Co nadělám, vždy je to jednou poprvé. Konečně jsme se dostali k nějakému rozumnému výsledku a pak brýle na čtení. To už bylo jednodušší a rychlejší. Měla jsem totiž minimálně 25 let +2 dioptrie a už to bylo hodně zlé. Ale před těmi pěti lety, co jsem ty poslední brýle dostala, to ještě bylo v pohodě.

Optik mi tedy napsal papír na dvoje brýle a řekl, abych si došla k oční lékařce, že mi to potvrdí razítkem a podpisem a pak se mám vrátit, že vybereme obroučky.

Není to daleko, téměř vedle, tak jsem se tam hned vydala, sestře odevzala papíry a měla počkat venku. Nicméně mne asi za 5 minut zavolala paní doktorka k sobě do ordinace, vše mi potvrdila a já se jí zeptala, o kolik mám vlastně ty brýle na čtení silnější? Pak jsem málem ztuhla. Na levé oko prý mám 2,5 a na pravé, to operované 3,25 dioptrií. A proč? Prý mi tam zůstaly zbytky zraku, tedy jestli jsem dobře rozuměla, tak teď nevím, jestli za to může ta moje VPMD, jedna ošklivá oční nemoc, nebo proč jsem si to oko tak zkazila. Je ptavda, že jsem na něj viděla hůř už dlouho i před tou operací.

Nechala jsem si ty jedny obroučky z těch starých brýlí s tím, že nové jen jedny a ty, které mi vyzoušel pak optik, byly hned na první dobrou. Ještě jsem zdůraznila, že brýle s plastovými skly mi naprosto vyhovovaly, tak jsem si je objednala i na ty další. Pak mi to spočítal. Něco platí pojišťovna, zbytek - taková maličkost - 1199 Kč platím já.

Zítra odpoledne budou oboje brýle hotové a ty na dálku mám prý nosit hlavně na televizi. A je to. Tak jsem si s brýlemi oběhla kolečko, ale měla jsem štěstí, že to šlo všechno hezky rychle. Když jsem vyšla od optika, začalo bouřit. Naštěstí to mám jen tak 8 minut domů a šla jsem jen nalehko a bála jsem se, že zmoknu. Měla jsem štěstí! Jen jsem zavřela dveře od bytu, začalo pršet, ale pořádně!

Teď jen budu doufat, že jsem si s panem optikem vybrala správně a budu vidět líp a dobře. Hezké podmračené odpoledne přeji všem.


Dnes by se dobře spinkalo, že?

7. června 2015 v 14:50 JEN TAK
Nevím, jak je u každého z vás, ale u nás ráno dost pršelo, pak jen slabě, sluníčko je schované, což tedy osobně já vítám, ale dusno je stále. A tak nějak spavo, po obědě jsem u čtení usnula a manžel též. Ale jen na chvíli, než jsem si dala kávičku. Abych potvrdila to, že je to dnes tak akorát dobré na spaní, přiložím aspoň pár fotek kocourků naší Lady.

Juliánek už spinká

A je krásně srovnaný, že? Tak nebudit, prosím!

Floriánek se uložil rovnou do postele

Už se mu zavírají očička

Konečně taky spí krásně s hlavou na polštářku.

Tak si nedělejte násilí a pokud se vám chce spát, neváhejte. V neděli se nedělá a na procházku to taky moc není. Každou chvíli bude asi zase pršet. Přesto - nebo právě proto - přeji krásný den. Ježurka