Duben 2015

Nejsem závislák

30. dubna 2015 v 17:24 JEN TAK
Ano, jsem ráda, že jsem si to potvrdila. Opravdu mi internet ani nechyběl od pondělka do dneška. Naposledy jsem tady byla v neděli odpoledne, v pondělí už jsem měla dopoledne jiné starosti. Uvařit, nakoupit i něco pro maminku a po obědě hned jsem jela.

Vrátili jsme se včera v podvečer, já si vlezla po chvíli do sprchy a ani mne nenapadlo si pouštět počítač. Ráno jsme se vydali s manželem na nákup, pak jsem jako vždy připravovala oběd a ještě jsem stihla jít na neurologii, protože už mne zase dost dlouho a vytrvale trápila ta moje páteř. Obstřiky mi zase na chvíli pomohou a budu chodit ještě příští týden.

Jistě nemusím připomínat, že jsem u maminky opravdu moc neodpočívala, jela jsem jí tam pomoci. Dnes po obědě se na chvíli zastavil syn se snachou a vnukem, chvíli jsme pokecali a teprve pak jsem se šla kouknout, co je nového. Zatím ale jen na emaily, na vaše blogy vyrazím později.

Tak ještě aspoň něco málo od maminky. Jako vždy jsem vyfotila už krásně zelenou a rozkvetlou zahradu.



Také k mamince chodily kočičky. Ale když svítilo sluníčko, vyřívaly se na zahradě a když pršelo, to se zase někde schovaly, jen se přišly najíst. Jenom tahle, Mourina, ta tam byla často. Je stále hladová a taky si ráda hraje. Asi z vděčnosti, že dostala opět něco dobrého, tak se tam koulela a předváděla. Škoda, že mne napadlo to natočit, až pozdě. Ale stejně jsem měla sebou jenom mobil, ale aspoň něco.

Pro dnešek to stačí, spěchám na blogy a komentáře. přeji všem čarodějnicím krásný let a pak nám všem krásný 1. máj - svátek zamilovaných, pro někoho možná ještě Svátek práce. Zdraví Vaše Ježurka

Záběry z oslavy

27. dubna 2015 v 17:22 RODINA
Je to vlastně pokračování předchozího článku, když jsem psala o mém vnukovi Tomovi, který včera oslavil své krásné osmnácté narozeniny.

Musím ještě doplnit, že spolu s ním jsme gratulovali i vnukovi Lukymu, našemu bowlingovému šikulovi, který týden před ním oslavil své 21. narozeniny. Oslavu jsme spojili a bylo nám tam fajn.

Ještě předtím, než jsme se tam všichni sjeli, tak se vyfotili všichni doma.

Se sestrou jsou v pohodě a dobré náladě

Terezka má tričko se svým věkem, ale už jen tři a půl měsíce

Dobrou náladu měl i s maminkou

Jeho sestřička a maminka


Sourozenci laškují. Tyto fotky se mi moc líbí.

Poznáte, co to je? No to by nebyl Tom, kdyby nevymyslel nějakou ptákovinu. To jsme přišli my s manželem a cestou jsme potkali jeho slečnu Natálku a on nás takhle šmíroval kukátkem.

A pak jsme si stoupli obrazně do řady a všichni jsme mu přáli. Dávám opravdu minimum fotek.

Chtěla jsem vyfotit s vnukem, ale dcera to zmáčkla brzy. Tak se tam pitvořím, ale co, jsme spolu, to jsem chtěla, ne?

To je se svou milou Natálkou

a s maminkou nakonec.

Pak jsme popřáli i druhému vnukovi (od syna) a dobrý napad byl je vyfotit spolu. Ty tři roky, co je dělí, ty už nejsou znát.

To jsou bratránci. Tom a Luky.

Abych byla spravedlivá, ráda jsem se vyfotila i s druhým vnukem.

Pak už se konečně načal dort

a my všichni dostali ke kafíčku. Byl skvělý.

No a nakonec jak už se stalo pravidlem, se vyfotila přítomná mládež. Pro ty, kteří ještě neznají, tak zleva: Tom, jeho milá Natálka, vnučka Lada, vnučka Terka a vnuk Luky.

No, snažila jsem se hodně krotit, ale stejně jsem sem dala fůru fotek. Pro ty, kteří se vydrželi koukat až do konce, pro ty mám velkou pochvalu za výdrž.

Mějte se krásně a zase někdy na nějaké další oslavě se těším nashledanou. Jo, ještě dodatek. Víte, kolik nás tam bylo celkem? Hádejte - no nemusíte, já to prásknu. Celkem 11, ještě chyběla přítělkyně Lukyho.

Můj nejmladší

26. dubna 2015 v 16:34 RODINA
Právě dnes je můj nejmladší vnuk Tom plnoletý. Je o mně známo, že miluji všechna svoje čtyři vnoučata, ale Tomíka jsem si nejvíc užila, protože se narodil a já šla krátce nato do důchodu. Často jsem ho hlídala a tak mám spoustu krásných vzpomínek na jeho vyrůstání.

Říkám si, jak to uteklo, ale vzpomínky mi nikdo nevezme. Dnes je tedy ofiko plnoletý, za rok maturuje, půjde na vysokou a už teď z něj vyrostl šikovný mladý muž.

Už jsem o něm práskla, že je to moc šikovný "ajťák", prakticky samouk, dokonce už částečně pracuje v tomto oboru. Má toho skutečně kromě studia dost na triku, protože ještě zpívá ve sboru gymnázia a to je dost časově náročné. Pravidelné zkoušky a pak akce, na kterých zpívají, je jich dost.

Dělá taky ještě do toho všeho autoškolu, má už víc jak tři roky slečnu, kolikrát si říkám, jak to všechno stihne.

Zúčastňuje se také všech možných akcí školy, ve kterých většinou postupuje dál do krajského kola a následně i do celorepublikového.

Vezmu-li jen tento školní rok, tak se v listopadu 2014 zúčastnil akce Bobřík informatiky, kde skončil na 1.- 2. místě spolu se spolužákem.

Letos v březnu byl na okresním kole soutěže v programování, kterou vyhrál a postoupil do krajského kola v Ústí, které se konalo 17. 4., byl také na 1. místě a postoupil do celostátního kola, které se bude konat v Jánských Lázních, kde bude už po třetí.

V březnu a pak i v dubnu se postupně probojoval v Mistrovství ČR v grafických disciplínách přes okresní kolo až do krajského a následně byl minulý týden v Ostravě na republikové soutěži, kde skončil na krásném 11. místě - soutěž v opisu - psaní na klávesnici. Je to velký úspěch, protože tam byli všichni z obchodních škol, kde se toto psaní učí a on jako student gymnázia a samouk se dostal takto vysoko. Profesorka, která ho delegovala, byla moc šťastná.

Tento dort dostal proto ke svým narozeninám. Krásný, že?

Jejich gymplácký sbor SMOG na soutěži středoškolských sborů tentokrát vyhráli, jsou ve zlatém pásmu a postupují na celostátní soutěž do Opavy. Všichni měli velkou radost, že se jejich poctivé zkoušení vyplatilo.

Myslím, že si zaslouží pochvalu nejen u příležitosti své plnoletosti. Hlavně, aby mu to všechno šlo tak dál, aby mu to vydrželo a byl stále tak pilný.

Ještě jen na závěr dodávám, že se na škole zúčastnil i testování inteligenčního kvocientu a následně dostal spolu s výsledkem i přihlášku do Mensy.



Tady je oslavenec. Ano, sešli jsme se včera všichni u dcery, abychom tu jeho plnoletost náležitě oslavili. Tak to je pro dnešního oslavence zatím vše, zítra dám pokračování - nějaké foto z oslavy.

Můj dnešní den

25. dubna 2015 v 18:18 VAŘENÍ A PEČENÍ
Ráno nás opět probudilo sluníčko, tak jsem se na dnešní den docela těšila. Ještě před snídaní jsem si dala nakynout droždí a po ní jsem se pustila do práce. Vytáhla jsem robot, rozpůlila veliký květák, protože nám půlka bohatě stačí (ještě zbylo) a tu jednu půlku jsem nakrouhala na tom robotu. To mám už na mrazáku na příště na placičky. Pak ho vypláchla, abych na něm rozsekala škvarky, a následně jsem v něm hned zadělala těsto na škvarkové placky.

Šetřím si tak nádobí i práci. Placky jsme už dlouho neměli a musím zase pochválit ten recept, jsou fakt výborné.


Pak jsem se pustila do vaření. Byla polévka bramboračka s houbami a květákový nákyp s bramborem a červenou řepou. Ten nákyp jsem ještě nevařila, byla to premiéra. Nedávno jsem potkala jednu známou a než přijel autobus, tak jsme stačily uvařit. Květák na x způsobů. Říkala, že tento nákyp dělá často a moc jí chutná. Recept si zpaměti nepamatovala, ale prý si no hned napíše a dá do peněženky, až se příště potkáme. Opravdu nezapomněla a tak jsem si dnes řekla, že je na čase ho vyzkoušet. Je do podobné jako květákový mozeček, ale takový jemnější a mně moc chutnal.

Moje porce

Kdyby někdo měl zájem o recept, přidávám :
Květákový nákyp
Do osolené vařící vody vložíme květák a uvaříme do měkka. Květák pak rozšťoucháme a dáme na cibulku. Přidáme pepř, drcený kmín, muškátový květ, petržel nebo pažitku, lze i obojí. Pak přidáme 3 - 4 žloutky, trochu strouhanky, vše zamícháme a nakonec přidáme ušlehaný sníh z bílků a dáme zapéct. To je vše.

Odpoledne jsme jeli do Mostu, důvod sdělím zítra a při zpáteční cestě se náš autobus potkal s autobusem, který vezl naše hokejové MISTRY na náměstí na tu jejich oslavu. Lidí už tam bylo hafo, my museli chvíli stát, než projeli. Všichni hokejisté byli na střeše autobusu, mávali i nám do autobusu a usmívali se jako sluníčka. Bylo vidět, že to dělají rádi a jsou šťastni. Tak jsem si je chtěla taky aspoň přes sklo vyfotit, ale co teď? Foťák jsem neměla, vedle se tlačila mladá děvčata, já honem vzala mobil, ale ne a ne mi ten můj dotykáč naskočit na fotografování. Tak se to moc nepovedlo, ale pocit to byl fajn. Nevím, jestli z toho něco uvidíte, ale zkusím.





Takhle to dopadlo.

Ale jinak jsme si užili celé krásné odpoledne, o kterém napíši příště. Krásný víkend přeji.



VELKÁ SLÁVA V LITVÍNOVĚ

24. dubna 2015 v 15:05 JEN TAK
Včera bylo určitě u nás ve městě málo těch, kteří by nesledovali hokej, nebo aspoň nedrželi palečky. I děti školou povinné i menší chodily s pomalovanými tvářemi, auta jezdila s vlaječkami HC Verva Litvínov a my všichni ostatní jsme si moc přáli, aby to konečně vyšlo. Ano, po 56 letech se stali naši hokejisté MISTRY REPUBLIKY v hokeji. Dokonce i já jsem byla naměkko, když jsem viděla, jak padl poslední gól této sezóny do prázdné branky, a zakřičela jsem na plné kolo. Byli jsme dojati a moc rádi.

Po skončení přenosu jezdila auta kolem a všichni houkali a dost dlouho. Bydlíme totiž kousek od stadionu a tam prý se včera na velkoplošnou obrazovku dívalo 1 500 fanoušků, jak HC Verva Litvínov vyhrála poslední, sedmý zápas v Třinci. Hodně lidí u nás v Litvínově bylo vybaveno žlutými tričky v barvě klubu a s nápisem FINÁLE PLAY OFF.

Dnes jsem si na poště také vyslechla rozhovor dvou fandů, že se bude slavit zítra na náměstí, určitě to bude velké. No, nemohu tam jít, budeme slavit jinde a něco jiného.

Taky jsem se dočetla, že naše známá pekárna Japek v případě vítězství bude dnes prodávat chleba o padesát procent levnější, tedy za polovinu. Nemohla jsem si to ověřit, protože kupujeme jinde, ale věřím jim.

Do Třince letěli naši hoši prvně za éry klubu na zápas letadlem. To jim zaplatil jeden dlouholetý fanoušek z jižních Čech, za což mu byli všichni hráči moc vděčni.

Na výhru Litvínova si vsadil i jeden mostecký kriminalista, který slíbil skočit do chladné vody mostecké Matyldy v pravé poledne v litvínovském hokejovém dresu. Určitě se dozvíme, jak to dopadlo.

A nakonec ještě pár fotek, které jsem si vypůjčila z internetu, protože ty stojí zato. Tedy pro vás, kteří jste je neviděli, nebo vás to zajímá.

Naši MISTŘI se zastavili při zpáteční cestě na Václavském náměstí v Praze.

Takto je vítali naši občané a fanoušci při příjezdu na stadionu Ivana Hlinky v Litvínově.

Hokejisté s trenérem a občany.

Můj syn, velký fanda našich, byl tento den služebně hodně daleko od domova, až v Ostravě, tak to oslavil po svém.


Dnes by měl býv u nás vyhlášen svátek, protože určitě hodně lidí má svůj sváteční den.

Dnes dobrý den

23. dubna 2015 v 15:34 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes je pro mne zatím fakt dobrý den. Nejen, že je venku kráááásně, ale i jinak se mi dařilo.

Na dnešní den jsme měli avízovanou revizi plynu. Hlavně co se týče těsnosti u hodin a kamen. Tak jsem to zkusila. Už si delší dobu naříkám, jak mi špatně peče trouba. Nahoře mám vše moc světlé, vypadá to jako nedopečené a dole vždy jen tak tak, že to není připálené. Proto jsem se pana revizního plynaře zeptala, jestli by se mi kouknul na troubu, zda je v pořádku. Také dvířka mají volněné těsnění a knoflíky jdou hodně těžce otáčet.

Byl to takový příjemný pán mladších let a ochotně mi vyhověl. A nejen to. Nejen viděl, ale i věřil a napsal mi konečně výměnu kamen. Tak jsem se svou troufalostí pokračovala a zeptala se, jestli bych si mohla doplatit rozdíl v ceně, kdybych chtěla plynový sporák s elektrickou troubou. Prý to jde a cena doplatku prý je tak kolem dvou tisíc Kč. Hurá! To bylo radosti! Pořádně to všechno sepsal, napsal si i moje telefonní číslo a prý se ozvou, až dostanou pokyn od majitele bytů.

Já si tak říkám, proč to už dávno někoho nenapadlo a sami nám to nenabídli, ale hlavní je, že to snad vyjde aspoň teď. Vždy jsem byla vytočená z toho, jak je všude psáno - pečte na 190 stupňů asi půl hodiny, například, a já u plynového sporáku žádné stupně neměla. Tak uvidíme, snad se s tím taky naučím.

Pak jsem mluvila s maminkou, brousíme si věci, které jí budu muset koupit, protože tam mám v pondělí jet a ona chtěla ještě něco z drogerie, kam zítra nejdu, tak jsem se tam vypravila odpoledne. Krásné počasí přímo vybízelo k tomu, abych se šla projít, tak jsem šla. Maminka chtěla tekuté mýdlo, ale jen náplň, nějaké lepší. Tady se mi dnes vyplatila jejich členská kartička, protože jsem měla kvalitní tekuté mýdlo za poloviční cenu, tedy za padesát korun a je ho třičtvrtě litru. Byla jsem ráda, že šetřím i mamince. A to už jsem jí ušetřila už i ráno za nákup v akci v supermarketu.

Ještě jsem si zašla koupit něco do potřeb pro domácnost a vrátila se domů. Byla jsem sama, na rozdíl ode mne se dnes manžel necítí vůbec dobře, tak jsem zase moc dlouho nemohla courat, co kdyby mne potřeboval, no ne?

Věřím, že i vy všichni jste si dnešního krásného dne užili dle libosti. Sluničkový den přeji všem. Ježurka

Zvířátka a dobrůtky

21. dubna 2015 v 17:06 RODINA
Vybrala jsem nějaké fotky z mé galerie, které jsem dosud nezveřejnila, pár je jich od naší kočičí mámy, tedy je to o kočičkách a pár zase o jídle.

Jaro už je tady v celé parádě, Lada chodí stále na procházky po jejich městečku a zdraví se jak se starými známými, tak i s novými kočičkami. Je vidět, že ji ale všechny "berou".

Mám dojem, že toto je už její věrná kamarádka.

I zrzavá kočička Ladu ráda vidí, už k ní utíká.

A takhle zatím jen kouká, příště už taky určiě si poběží pro pohlazení.

Je vidět, že jsou i její kocouři doma spokojení Usnou v každé poloze.

Taky zajímavé spaní.

Takhle se Juliánek mazlí s naší Laděnkou. Jasný, mají se rádi.

Teď se zeptám, jestli si dáváte kávu? Tedy vlastně jsem se měla zeptat spíš jakou? Já jsem už psala, že mám nejraději klasického "turka", ale některé kávičky mohou být nejen zajímavé, ale určitě i výborné.

Co říkáte třeba na takové dobrůtky? Musím to někdy zkusit tak jako můj syn se snachou.

Moje vnučka má ráda kočičky, to už ¨jsem všem práskla, ale ona v poslední době i ráda a často doma vaří a prý každou chvíli i něco peče. Její první buchty z kynutého těsta se moc povedly.

Už jsou na plechu

Krásně upečené

a na talíři. Ty první byly s tvarohem a brzy po nich další s povidly. A všechny prý chutnaly mňamózně.

Všem děkuji na návštěvu a doufám, že se vám budou i dnešní fotky líbit. Vaše Ježurka

Veledílo je hotovo

20. dubna 2015 v 16:32 JEN TAK
Nedávno jsem psala, jak neumělecky vyšívám, což jsem nikdy moc neuměla. Dala jsem se do díla, tak jsem ho musela dokončit. Ale asi už zase dlouho nebudu, ale nikdy neříkej nikdy, no ne? Co já vím, jestli mne to nakonec nechytne?

Tak dost už mudrování, dečku jsem vyprala, trošku přiškrobila a vyžehlila. Ještě předtím jsem ji ovšem obháčkovala, zdála se mi taková nějaká "chudá". Doufám, že mi "vyšívačky" prominou, že jsem to tím ještě víc nepokazila.

Všechny fialové kytičky nejsou jak podle šablony, ale to jsem tak nechávala schválně, jako ležérní motiv.

Teď jen doufám, že se zavděčím tomu, pro koho jsem to tak pracně vytvořila. Později to povím. Jinak zatím přeji krásný podvečer, u nás stále fouká poměrně studený vítr. Vaše Ježurka

Trochu zmrzlý výlet

19. dubna 2015 v 14:05 VÝLETY
Páni, to je ale ode mne výkon! Dva dny jsem se neralizovala na blogu, to je co říct, tedy na mne! V pátek jsem byla nějak líná, dělala jsem něco užitečnějšího, ale včera, to jsme byli opět v naší milované matičce Praze.

Naši mladí jeli opět na bowlingový turnaj, tak jsme se jim pozvali do auta. Napřed jsme si mysleli, že bude krásné počasí, pak nás trošku zklamalo, že se ochladí, ale riskli jsme to. Zima byla opravdu krutá, i v Praze, lidé tam chodili ještě v bundách a čepicích, občas byly vidět i rukavice, ale my nakonec byli rádi, že aspoň nepršelo. I když jsme si to neužili tak, jak bychom chtěli, aspoň něco. Vždyť zdaleka není všem dnům konec, bowling se hraje celý rok a tak si zas po nějakém čase tento výlet určitě zopakujeme.

Dojeli jsme k bowlingové herně do Zličína po 11,00 hodině dopoledne, tam jsme se rozkoukali a dali jsme si oběd přímo v jejich bowlingové restauraci. No, nic moc, řekli jsme si, ale zkusili jsme to. Bylo pečené kuře s nádivkou s medvědím česnekem, já ho nikdy nejedla, tak jsme si to dali. Prý je zdravý, ale pro mne a za mne ať si je, já už ho fakt nemusím.

Nějak tedy kolem poledne jsme šli na metro a jeli do centra. Manžel se chtěl zblízka podívat na Tančící dům, protože ho pořád vidáme jen zdálky nebo v televizi, tak jsme se tam vypravili. Metrem jsme vystoupili na Karlově náměstí a mne hned zaujalo graffiti na zdi při východu z metra. No, než zaujalo, tak mi to bylo spíš líto, ničit takto krásné zdi.


Manžel napřed chvíli zmatkoval, pořád chtěl jít na opačnou stranu, ale nakonec jsme došli na místo. Od vody to foukalo ostošest, tak jsem se snažila fotit rychle, manžel se klepal jak ratlík.

Napřed hned od naproti, lidé byli ohleduplní a počkali, až si objekt vyfotím.

Pak ještě o kousek dál za křižovatkou.

Kousek odtud je krásná socha p. Aloise Jiráska, kterého uznávám nejen proto, že se tak jmenoval můj tatínek.

A kam teď pojedeme? Samo se to nabízelo. Byli jsme zmrzlí a tak jsme se těšili na horkou kávu, ke které patří i dobrý zákusek. Jeli jsme tedy kousek tramvají a spěchali do cukrárny do Václavské pasáže, kde nám vždy chutná.

Cestou jsem se ještě snažila vyfotit sochu na Palackého náměsti

ale vidíte, moc mi to nešlo ani z druhé strany. Právě na chvíli vysvitlo sluníčko a já toho moc v tom mém foťáku neviděla. Vidíte ty mraky? Honily se po obloze a vydržely skoro celé odpoledne.

Z cukrárny jsme se zase přesunuli na tramvaj a jako vždy fungovala u manžela nostalgie, tak jsme se ve Vršovicích koukli, zda ještě stojí dům, ve kterém kdysi bydlel s rodiči a pak zase tramvají a metrem, abychom se dostali na nově otevřené stanice metra na trase A. Kdyby bylo bývalo teplo, vystoupili bychom na každé stanici a podívali se kolem, ale foukalo a foukalo, tak jsme jeli jen na konečnou do Motola.

Manžel kráčel přede mnou, tak jsem na něj zavolala.....

pak jsme se přesvědčili, že opravdu se vyjde z metra rovnou do areálu nemocnice.

Ještě jsme vyšli kousek na kopeček, blik a honem zpátky do metra, tam to tak nefičelo.

Ještě jsme pak vystoupili na stanici Můstek, abychom se koukli na Václavák, ale ani jsme tam dlouho nepobyli. Když jsme šli zpět, tak se tam právě postavili šikovní mladíci jako živé sochy. Já bych tak nehybně opravdu nevydržela ani náhodou.

Zajímavá pozice, že?

A pak jsme se vypravili zpět to Zličína. Tam jsme si zašli do hypermarketu si koupit něco k večeři, kterou jsme si dali hned tam uprostřed všech možných občerstvení, všude bylo nabito jako vždy a ještě vám dlužím sdělení, že odpoledne se tam konala zábavná módní přehlídla s programem, prezentovaly tam své výrobky obchody, které jsou všude kolem. Manekýnky i manekýni byli krásní mladí lidé, ale ta muzika, to už není pro naše uši. Zpívala tam i nějaká dívčí skupina, jejich hlasy v tom rámusu muziky skoro zanikly. Ale měly úspěch.

A už jsme zase v herně, kde jsme shlédli celé finále. Hrál tam i náš Luky, ale tentokrát se mu moc nedařilo. Ještě jsem stačila se snachou obejít pár ochodů, ona je takový náš poradce přes módu i ceny, já si koupila dle její rady něco na sebe k mým blížícím se narozkám a už se jelo domů.

V herně jsem si vyfotila ceny, ale žádnou jsme domů tentokrát nevezli. Snad příště.

Š'tastně a v pořádku jsme se vrátili kolem osmé večer domů. Byl to krásný den a určitě si ho ještě někdy zopakujeme, pokud nám budou síly stačit a mladí budou zase tak vstřícní.

Náročná druhá půlka dubna

16. dubna 2015 v 16:45 JEN TAK
Dnes ráno jsem si promítla, že musím ve druhé půlce dubna pořádně zbystřit svoji mysl, protože nesmím na nikoho a na nic zapomenout. Posuďte sami :

17. dubna má svátek Rudolf. Já vím, je to nezvyklé jméno pro ženu, ale tak pokřtili kdysi dávno moji maminku. Na tu samozřejmě nezapomenu a přeji jí hlavně zdraví, zdraví a ještě jednou zdraví. Nic jiného už v těch jejích letech netřeba.

- Tento den má svátek ale i můj bratránek Ruda, který na mne také nikdy nezapomene, proto i já se mu musím revanšovat a poslat mu přání. Tohle je jen připomínka.
19. dubna má narozeniny můj vnuk Lukáš - bowlingový mistr. Rodinná oslava se bude konat za týden, spolu s jeho mladším bratránkem.


- Zase mám na tento den ještě jeden úkol. Poslat přáníčko mé bývalé kolegyni a kamarádce Silvě, která má tak trošku kulaté narozeniny - 65 let.

25. dubna slaví narozeniny naše společná blogová kamarádka Kitty, na kterou pochopitelně nezapomenu a tuto informaci vkládám i pro ty, kteří by to náhodou nevěděli.

26. dubna má narozeniny můj druhý vnuk Tomáš - to je zase expert přes počítače a opravdu umí. Těmto dvěma oslavencům tedy popřejeme již 25. dubna a na oslavě si ještě nebude moci Tom legálně dát frťana. Bude totiž plnoletý až další den.


27. dubna slaví další naše společná blogerka a kamarádka Fukčárinka také narozeniny. Věřím, že vám taky neříkám nic nového, ale Martičce budeme především držet palce, ať vše zvládne dobře a je brzy zase fit.

A nakonec ještě hodně důležitá informace hlavně pro mne a mou maminku. Tento den , 27. 4., odjedu zase za ní, tedy doufám, abych to nezakřikla, abych ji potěšila a pomohla.

Náročná druhá půle dobna, že? Hlavně na nic nezapomenout. Vám všem krásný jarní den.

Nic se neděje

16. dubna 2015 v 12:03 JEN TAK
Volala mi Otavínka! Nelekejte se, stačí, že vyplašila mne. Když ona mi naposledy volala v době, když byla v nemocnici, proto jsem se lekla, že se něco děje. Ale je vše v pořádku. Hanička si užívá v Olomouci krásného slunečného dne na procházkách, jen jí prý asi na věčnost odešel počítač. Její mág přijde dnes večer nebo zítra, tak to chtěla někomu oznámit, abychom o ni neměli starost. Má v poslední době už dost zdravotních problémů, ale zatím to všechno zvládá.

To je z našeho loňského setkání.

Budeme jí tedy držet palečky i teď, aby ten její mág zvládl opravit její počítač. Krásný den všem i za Otavínku přeje Ježurka.

Valdštejnský zámek 2

15. dubna 2015 v 16:30 VÝLETY
Včera jsem vložila první část fotek o našem nově otevřeném litvínovském zámku a dnes pokračuji. Končila jsem fotkami filmovací techniky a pak jsme nakoukli do nové oddací síně. Právě v sobotu prý tam byla zrovna svatba, říkal nám náš průvodce, vypadá to tam krásně, tak jsem vyfotila hlavně to, co jinde není.

Nádherné, že?

Snažila jsem se o to, aby byly vidět i obnovené fresky na zdech.

V jedné z místností, kde byla ta další expozice jsem si ještě všimla zajímavých kamen.


Dále jsme pokračovali do dalších místností, kde je expozice SRDCERÁJ a je opravdu velmi zajímavá. Autoři výstavy Michal Cihlář a Ceronika Richterová v této pozvánce


píši: "Symbolický tvar srdce je obecně srozumitelný lidem všech kontinentů bez ohledu na víru, vzdělání nebo politickou příslušnost. Můžeme dokonce tvrdit, že jde o jedno z prvních univerzálních log světa, o znamení lásky a vášně ale i vstřícnosti a milosrdenství. Denně ho v nejrůznějších podobách míjíme, většinou bez povšimnutí... Proto vznikla tato monotematická výstava, představující na fotografiích i v konkrétních exponátech pouhopouhý zlomek toho, co vše je kolem nás k nalezení... Podlehnete-li spolu s námi kouzlu hledání tohoto symbolu, zjistíte časem, že vás tato činnost čímsi milým naplňuje. A to nás zahřeje u srdce."

Základem expozice je rozsáhlá fotografická sbírka, doplněná řadou rozličných předmětů. Dvaadvacet výstavních panelů je ve čtyřech místnostech té části zámku, která přímo sousedí s obřadní síní. V rámci výstavy se uskuteční řada workshopů a několik doprovodných akcí, expozice bude veřejnosti přístupná do 30. září 2017.

A už se jdeme podívat na některé exponáty. Zdaleka jsem nemohla nafotit všechno, to bylo opravdu hodně rozsáhlé, ale krásné.

Srdce ve víře

Dokonce i toto ručně háčkované srdíčko jako polštářek a nebyl tam sám

Toto velké a krásné srdíčko viselo v další místnosti

Havlovo srdce a jeho památka, poslední obrázek je graffiti asi v Litvínově, psané Tlustjochovým stylemUsmívající se

Dokonce tam byl i kmen břízy, kde byla vyrytá srdíčka

Hrníčky, andílci a jiná srdíčka. Na těch dvou hrníčkách je Charles a Diana.

Toto byla romantika! Krásný srdíčkový portál, kolem dokola plyšoví medvídci, vzadu posázené na bílém pozadí rudé kytičky. Prý se tam fotí spolu zamilovaní. No, nikdo tam nebyl, kdo by nás s manželem vyfotil. Úžasný

Tady jsou hřbitovní srdíčka a nahoře i srdíčka na miminkovských oblečcích

Tady ještě jednou jsem se zaměřila na srdíčko s Michaelem Jacksonem. Nevím, jestli jsem to jméno napsala dobře.

A toto je poslední fotka z této expozice, na prvním snímku je fotka ze zahájení této výstavy u nás v Litvínově a vpravo jsou autoři výstavy.

Tyto fotosběry srdcí prý vznikaly více než deset let. Za tu dobu se vytvořily celé série fotografií, které ukazují srdce v leckdy velmi nečekaných podobách. Jsou v cyklech orientačně pojmenovaných: Srdce v umění, víře a veřejném životě, Srdce na cestách, ve městě i v přírodě, Srdce v graffiti a v lidové tvorbě, Srdce zamilovaná i k jídlu, Srdce v komerci i ve zdravotnictví,m Srdce funerální... Přes čtyři sta fotografií z 28 států poskytne návštěvníkovi intenzivní pocit, že lásku musí být všudypřítomná.


Valdštejnský zámek

14. dubna 2015 v 17:00 VÝLETY
Tuto neděli jsme se konečně s manželem vydali na návštěvu do našeho litvínovského nově zrekonstruovaného zámku Valdštejnů, který byl znovu otevřen v polovině února 2015.


V zámku jsou přístupné dlouhodobé expozice: Srdceráj - monotematická výstava o mnoha podobách srdcí výtvarníků Veroniky Richterové a Michala Cihláře, (do roku 2017), výstava děl sochaře Stanislava Hanzíka a expozice historické filmové techniky sběratele Miloše Štěpána.

Než si nás dva (ano, pouze pro nás tam byl) převzal průvodce zámkem, stačila jsem si vyfotit nádvoří, které je také do čtverce, obklopené zámkem, tak jak to je i u jiných. Zpřístupněno je pouze pár místností v jednom křídle, zrestaurovány jsou prý všechny místnosti, ale nezachoval se žádný nábytek, tak jsou prázdné. V budoucnu se to jistě ještě vylepší.

Nádvoří je krásně upravené.

Začali jsme u výstavy děl sochaře Stanislava Hanzíka, který se narodil již v roce 1931 v Mostě a je významným, stále ještě činným českým sochařem. Věnuje se především volné plastice, portrétu a realizacím v architektuře. Žije prý střídavě jak v Mostě, tak i v Praze. Některé jeho sochy jsem se snažila vyfotit. Zajímavé ale byly všechny, některé i víc jak padesát let staré.

Torzo chlapce

To jsem nedokázala pojmenovat

Kůň, ležící na zádech, zajímavé, tedy aspoň pro mne.

Portréty, u kterých jsem si bohužel zapomněla zapamatovat o koho jde. Ale to jsou ty starší exponáty.

Pak jsme pokračovali do expozice historické filmové techniky. Bylo tam opravdu spousta hodně zajímavých věcí, prý víc jak šedesát, které muzeu věnoval sběratel pan Miloš Štěpán. To mu muselo opravdu zabírat spoustu prostoru v jeho domě a garáži.
Krásně upravená byla i chodba, ten kousek človíčka vpravo je manžel. Ale evidentně tam chybí obrazy nebo jiná výzdoba.

A tady už pozor - filmujeme, promítáme

Netušila jsem, kolik přístrojů existovalo.

A další

a další. Tyhle přístroje byly fakt dost velké a masívní.

Tady se nechal u stativů s filmy vytotit i manžel.

Dlouhodobě až do r. 2017 je tam umístěna expozice SRDCERÁJ, která je tak zajímavá a rozsáhlá, že si zaslouží samostatný článek.

Pokračování …… zítra

Znáte Hasištejn?

13. dubna 2015 v 16:16 RODINA
Byla sobota 11. dubna, venku krásně svítilo sluníčko, jaro se ukázalo v té lepší stránce, tak syn se snachou po náročném pracovním týdnu vyjeli na výlet.

Hrad Hasištejn, o kterém jsem ani neslyšela, natož abych tam byla, jsem si na jejich fotkách prohlédla moc ráda. Určitě je to tam zajímavé a tak takovou malou fotoreportáž nabízím i vám.

Začínáme vstupenkou s obrázkem

a jdeme dál

docela výška, že? To byl asi výhled na nepřítele

z jiné strany

bylo krásně, tak prý tam bylo i dost lidí, což je z výšky krásně vidět

já bych se tam určitě ztratila

opevnění opravdu pořádné

strom prorůstá až nahoru?

po tomto schodišti bych si už nebyla jistá, občas se motám

tady se schovala snacha, ale syn si ji našel

a tady je vidět, že je to nedaleko, protože vzadu vykukují "naše" komíny, tedy chemičky.

A samozřejmě si udělali selfíčko nakonec.

Určitě se jim na výletě líbilo, a já jim to schvaluji, že poznávají krásy naší vlasti.

Mučení nebo trápení se s něčím

12. dubna 2015 v 15:30 TÉMA TÝDNE
Tématem tohoto týdne je "Mučení povoleno", ale já myslím, že si nikdo nepředstavuje mučení jako takové. To platilo hlavně ve středověku, i když by si to dnes někteří taky zasloužili. Proto si myslím, že toto klasické mučení předěláme na trápení, spíš asi trápení se s něčím nebo s někým?

Mne v životě trápilo taky asi spousta věcí nepodstatných, ale i životně důležitých, mezi kterými byli někteří muži. Ovšem to bylo ještě v dobách mého mládí, dnes už je vše odpuštěno a zapomenuto.

Já se spíš teď už trápím s věcmi, které vůbec nemusím, proto nejsou vůbec důležité, ale nedá mi to. Občas si chci dokázat, že ještě zvládnu věci, které jsem dříve vůbec nedělala a nebo začala a utekla od toho. Myslím tím ruční práce. Fyzicky už moc zdatná nejsem, ale zručná snad ještě trošku ano. Pletení i háčkování - s těmito ručními pracemi jsem byla kamarádka od mého mládí, ale vyšívat, do toho jsem si nikdy netroufla. Až teď v poslední době. Vzniklo to tak, že mi jednou nabídla sousedka začaté vyšívané prostírání, jestli si to chci dokončit, jinak že to hodí do popelnice. Protože jsem byla vždy šetřilka, tak mi to bylo líto a dala jsem se do toho.

Docela jsem se zapotila, než jsem do toho přišla, jak se klasicky vyšívá, dřív jsem zkoušela jen křížkové vyšívání. To její původní jsem už dokončila, ale zase zkouším nové. Ale pořád to není ono a myslím si, že toto moje dílko až dokončím, tak s vyšíváním končím. Už tak dobře za to nevidím a když kouknu, jak vyšívají ty, co to opravdu umí, tak se stydím. Tak se trápím a trápím...

Posuďte sami, jak mi to (ne)jde.

To není moc povedené, že?

To už vypadá líp

Listečky taky nejsou jeden jako druhý

A tohle je mého vyšívání půlka, ale z větší dálky to vypadá líp.

Abyste mohli porovnat, tohle je od "profíka", od mé blogové kamarádky Evičky.

No, vidíte ten rozdíl? Proto si myslím, že už je čas s tím mým trápením se, ne přímo mučením, skončit. Umí to jiní líp a ani se nemusí mučit.

Krásný zbytek neděle přeje Ježurka

Upravený recept

11. dubna 2015 v 16:17 VAŘENÍ A PEČENÍ
Upravený nebo popletený recept, tak bych to také mohla pojmenovat. Na Velikonoce už jsem koukala po receptu na cupcakes, ale protože beránek a mazanec byly dostačující, vzdala jsem to.

Nedalo mi to však ani teď, tak jsem vzala nový recept a dala jsem se po ránu do díla. Klasické muffiny jsem pekla už víckrát, ale tyhle ve "svátečním kabátku", jak by se jim také dalo říkat, dosud ne.

Postupovala jsem přesně podle receptu. No, vlastně jsem chtěla, ale hned první změna byla v tom, že jsem místo vanilkové tresti měla jen mandlovou. Tak jsem ji tam šoupla. Pak jsem zjistila, že je tam i čokoláda, ale nebylo psané, v jakém stavu. Protože byla možnost i čokoládových lupínků a já strašně nerada čokoládu strouhám, tak jsem ji jen nasekala, ale opravdu dost. Pak jsem tam začala přidávat mléko, které jsem si předtím odměřila. Jo, to jsem si jen myslela. Naštěstí mi to seplo hned na začátku, že by toho mléka bylo nějak moc a zjistila jsem, že jsem místo 45 ml nachystala 450. To by to dopadlo! Tak jsem si řekla, že mléko nechám na krém.

Košíčky jsem naplnila, vyšlo to akorát na tu psanou dávku a dala péct. Mezitím jsem si šla uvařit puding, ale zase problém. Už už jsem chtěla vařit z 500 ml, jak jsem zvyklá, když jsem se podívala ještě jednou ve smyslu přísloví "dvakrát měř...." a opravila to na poloviční dávku. Když jsem si zbytek mléka odlévala do sklenice, tak koukám, že je nějaké divné. Jasné, už začínalo být zkysané a to jsem ho opravdu měla otevřené nedávno a trvanlivost byla vyznačena do 26. 7. 2015. Tomu nerozumím, už se mi to stalo za sebou asi po třetí. Co to teď dělají za mléko?

Dál už se tedy žádný karambol nekonal a já jsem muffiny upekla, abych z nich po chvilce udělala sváteční cupcakes. Ale řeknu vám, že než jsem do toho pudingu zašlehala ten tuk, tak jsem ho měla fakt všude. Budu si muset pořídit tu speciální mísu na šlehání k ručnímu šlehači, jinak budu muset stále utírat nejen celou kuchyň, ale i sebe.

Upečené

a nazdobené.

Jen ještě dodám, že jsem do krému přidala trošku kakaa a cukru. Zdálo se mi to dost málo sladké, ale to je na každém z vás. Teď mám ale problém. Mám nazdobit všechny košíčky nebo jen ty, co hned sníme? Jinak by musely být přece v lednici a normálně je mívám jen tak něčím přikryté. Tak jsem připravila jen ty tři ke kafíčku, jeden pro mne a dva pro manžela a ještě dodám, že manžel mi je přišel pochválit.

Jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo, všechny změny jsem ustála a pokud byste tyto "dortíky" chtěli zkoušet, vám recept pošlu nebo dám zvlášť. Je totiž i s popisem dost dlouhý.

Přeji krásný jarní den.



Střídmé jídlo...

9. dubna 2015 v 16:25 VAŘENÍ A PEČENÍ
Tak, máme po svátcích, dnes už je zase čtvrtek a brzy bude opět víkend a já přemýšlím jako vždy, co uvařit. Na svátky jsme si určitě všichni dopřáli stravu takovou tu "lepší", víc nezdravou. Určitě nejsem sama. V sobotu sice byla jen nádivka s bramborem, ale v neděli byla kachna s červeným zelím a knedlíkem a v pondělí bramborový salát a řízek. I když jsem si to trošku omlouvala tím, že byl krůtí. Ale zbylo ještě i na úterý a tak jsem ve středu už neměla na maso ani smažené žádnou chuť.

Včera a dnes jsme měli opravdu dietní jídlo. Včera byl špenát, brambory a vejce a dnes široké nudle s vajíčkem. Nezapečené, jen tak, udělané na pánvičce. Pravda, přidala jsem tam trochu šunkového salámu pro lepší chuť, ale jinak lehké a dietní. A věříte, že jsem si pochutnala? K tomu zelný salát na vitamíny a je to.

Večeře míváme studené, tedy chleba a něco, jednak manžel už teplou večeři odmítá a pak také mi fakt stačí vařit jednou denně, i když mi to jinak nedělá problémy. Ještě jsme tento týden ani nekupovali žádnou uzeninu, byly pomazánky, játrová paštika, ryby a sýry. Pro mne opět mňamka.

No a to je u mne právě asi problém, PROČ nehubnu, i když jím málo, pravidelně a snažím se jíst i poměrně zdravě. Ta kachna byla opravdu výjimka. Ale všechno mi chutná a sním to s takovou chutí, i když je to třeba jen chleba s máslem. Už jsem se smířila s tím, že ze mne nikdy žádný hubeňour nebude, ale ostatně ani jsem nikdy nějak hubená nebyla.

A co bude o tom víkendu? V sobotu asi dáme smažené žampiony, ty máme rádi. Sice je to smažené, ale dobré. V neděli bych udělala hovězí na houbách s rýží. Ale manžel si poručil polévku zelňačku, která není moc dietní a také nevím, jestli mámm něco péct a když, tak co. Beránka a mazanec jsme dojídali ještě v úterý, tak uvidíme.

Taky to máte podobné? Po posvícení trošku šetrně. A co se týče pití, to je u nás střídmé stále. Měli jsme na Velikonoce sedmičku červeného vína a dali jsme si tři dny po sobě vždy každý jen jednu skleničku večer. A stačilo. Spalo se dobře a nic nám nebylo.

Ráno to sice moc nevypadalo, ale teď odpoledne už krásně svítí sluníčko a tak se konečně dočkáme jarního počasí. Všechny zdraví vaše Ježurka

Stěhování

8. dubna 2015 v 15:59 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Koncem minulého roku jsem psala, jak se do našeho vchodu stěhovali sousedé, kteří bydlí pod námi. Byt byl rok prázdný a měli jsme obavy, kdo se tam nastěhuje, když je stěhovali osobními auty naši nepřizpůsobiví občané.

Za těch pět měsíců jsme se nimi potkali asi třikrát na schodech, pejsek už tolik neštěká, asi si zvyká a sousedi jsou naštěstí často v práci, takže nám byt zas tolik nesmrdí kouřem. Ono vůbec to druhé patro je nějaké jiné. V prostředním bytě bydlí paní s pánem, kteří se tak často a tak nahlas hádají, že je slyšíme po celém baráku, až z nich jde někdy strach. Tedy hlavně z paní. Ale jinak se zase srovnají - zkrátka italské manželství. A třetí do počtu je mladá paní se dvěma dětmi. Je s nimi sama a také mají psa. Nic mi nevadí, ani nechci nikomu sahat do svědomí, ale určitě nikdo z těchto tří nemyje schody. Ty taky podle toho vypadají.

No a teď se zase stěhuje sousedka hned vedle nás, naše úplně cizí jmenovkyně. Její dcera, která žije v Německu, zdědila v Mostě po otci byt a tak než by ho pronajímali nebo prodali, tak se tam sousedka odstěhuje. Je to sice byt 1 : 3, tedy o místnost větší, než má tady, ale je to v prvním patře a bude prý platit o dva tisíce nižší nájem. Stěhují se už asi tak 14 dní, vozí to osobními auty kamarádů a tak jsem zvědavá, jak jim to bude ještě dlouho trvat. Schody taky nikdy moc nemyli, to už muselo být, a jak teď vypadají, to jistě netřeba dodávat.

Dnes kolem poledne jsem slyšela nějaké bouchání na dveře na chodbě a pak slyším, jak sousedce dva muži říkají, že jí nesou doklad o dluhu na nájemném a jak to ihned nezaplatí, tak prý ji do čtrnácti dnů vystěhují. To mne tedy opravdu překvapilo. Sousedka tu bydlí s dospělým synem, který je ale čím dál častěji u své nové přítelkyně jinde ve městě a tak jsem něco takového netušila.

No, já věřím, že bude zase líp, nejen sousedce, ale i později nám, až nám sem po čase přijde další nájemník. Naše byty jsou poměrně drahé, proto jich má náš majitel čím dál víc prázdných, dokonce nabízí odměnu tomu, koho my, nájemníci, doporučíme a on se nastěhuje a hlavně, bude řádně platit. Myslím, že nahoru do třetího patra se jich moc nepohrne, zvlášť když je všude v okolí spousta bytů volných a už dost dlouho.

Tak vzpomínám na dobu víc jak před půl stoletím, když byly na byty pořadníky, žádné volné, my se kvůli bytu stěhovali přes půl republiky, a teď si vybere každý, jen na to mít. Kam se ty lidi všichni odstěhovali, to netuším. Třeba někdo namítne, že jsme si měli byt koupit, ale bohužel. My bychom všichni rádi, ale neprodali a neprodají ani dnes. Budeme to tady muset s manželem nějak dožít i s tím šlapáním denně těch 63 schodů. Zato je to ale cihlák a v tom je určitě lépe, než v paneláku. Aspoň si to myslím, i když jsem tam nikdy nebydlela. Já se zkrátka za celý život nestěhovala a na stará kolena už to měnit nebudu, no ne?

Občasník

6. dubna 2015 v 14:17 OBČASNÍK
Začnu 13. týdnem, kdy bylo pro mne podstatné to, že sestra tento týden jela za maminkou, aby jí pomohla nejen s úklidem. Střídáme se vždy po měsíci, tak teď jsem příště na řadě já.

Rovněž v tomto týdnu byla maminka mé snachy v nemocnici se srdíčkem. I když tam původně za žádnou cenu nechtěla zůstat, pak jí i vnučce děkovala za záchranu života. Hrozil prý ji infarkt.

A minulý týden?

Pondělí - to už víte, že měl narozeniny můj syn. O společném posezení jsem už psala i s fotkami.

Úterý - to nebyl moc dobrý den pro mne a hlavně pro můj počítač. Při zapnutí mi zčernala obrazovka a já měla rázem tolik volného času, že jsem nevěděla, co s ním. Zapojila jsem do akce celou rodinu, která se to snažila ihned řešit.

Středa - dcera mi přivezla od vnuka zapůjčený monitor, který jsme nikdo nemohli zapojit, ale o tom jsem psala ve zvláštním článku. Jen chci ještě doplnit, že mne všichni moji drazí dojali až k slzám, jak byli aktivní a ochotní mi pomoci ihned problém řešit. Je to velká výhra mít tak skvělé děti a vnoučata.

Čtvrtek - zapojení vypůjčeného monitoru mi nedalo spát, nakonec jsem to zvládla. Moje radost byla opravdu veliká.

Pátek - tento den mne právě u PC přepadly bolesti břicha. Ale tak urputné a ukrutné, že jsem nevěděla, jestli nemám jít na pohotovost. Bolelo mne v podbřišku, páteř, bylo mi špatně i od žaludku, zkrátka jsem nevěděla, co si mám o tom myslet. Trpěla jsem takto ještě celou noc, ale před manželem jsem si hrála na statečnou a nic neřekla, protože ho znám, byl by z toho špatný. Vzala jsem si prášky na bolest páteře a věřte nebo ne, bolest se v sobotu ráno zmírnila. Nikdy bych nevěřila, co ta páteř dokáže za paseku.

Dostala jsem tento den od Laděnky informaci i s fotkou, že se pokusila o svůj první kynutý koláč. Jestli tak chutnal, jak vypadal, tak smekám. Ale popravdě o tom nepochybuji.


Sobota - odpoledne přijela dcera s vnoučaty a co to vidím? Ona chudinka funí do schodů, protože mi nese nové žehlicí prkno. Jsem ráda, požádala jsem ji před nedávnem a ona byla opravdu rychlá. Teď zase vyvstal problém co s tím starým prknem. Je to práce, když člověk není pojízdný, že? Ale určitě to zase nějak vyřešíme.

Potěšila mne i vnoučata od dcery. Vnučka Terezka je už asi dva až tři roky dobrovolnou dárkyní krve, chodí pravidelně na odběry a právě mi nahlásila, že se chystá k zápisu do registru dárců kostní dřeně. Moc chválím.

Dcera mi zase oznámila, že vnuk Tom se má zúčastnit dvou celostátních soutěží, jedna je z počítačů a druhá z psaní na PC, na soutěži obchodní školy a i když se klasicky psát na klávesnici naslepo nikde neučil, byl na 2. místě ze 39.

V sobotu se také zúčastnili naši "kluci" - syn a vnuk bowlingového turnaje v Praze, kde byl Luky na krásném 2. místě a syn skončil jako devátý.

Neděle - celkem klidný den, pekla jsem kachnu. Ale už si ji zase dlouho nekoupím. Bylo z ní více kostí než masa a tak jsme si moc nepochutnali, protože to šlo špatně obírat. Druhou půlku jsem si už obrala a uložila na příště bez kostí a kůže, takže to bude určitě i víc chutnat.

Také se téměř všude barvila vajíčka, ale u nás není pro koho. Tak jsem se aspoň potěšila s obarvenými vajíčky od mé vnučky Lady. Jsou hezké a zajímavé, co říkáte? Super nápad.


I tento den kluci "bowleli". Hrála se liga a jejich čtyřčlenné družstvo vede tabulku, z čehož máme všichni velkou radost. V družstvu jsou zastoupeni oba dva, tedy jak syn, tak i vnuk.

Vlevo syn, vpravo vnuk.

Pondělí - dopoledne jako vždy jsem volala mamince a slyšela až sem, jak už dole u brášky, vlastně u švagrové koledují koledníci. Kdepak u nás, tady byl jak v baráku, tak i venku klid. Mluvím jen o kolednících, protože jinak si to počasí dělalo celý den co chtělo.

Kouknu v 11 hod. z okna a co vidím?

A z druhé strany - paráda, co?

Ale za hodinu, tedy ve 12 hod. to už vypadalo úplně jinak. Zkrátka apríl, jak má být.

Hezký zbytek velikonočního pondělí vám všem přeje Ježurka

Kočičí Velikonoce

4. dubna 2015 v 18:21 JEN TAK
Máme tu tedy velikonoční svátky, sedím tady u PC, který mám u okna a krásně na mne svítí sluníčko. Ano, doma za oknem to na jaro vypadá, i když venku je to trochu jinak. ve 13,00 hod. LČ bylo u nás na teploměru pouze 5 stupňů.

Ale co, máme navařeno, napečeno, máme všelijaké dobrůtky, tak to určitě přežijeme, hlavně aby to bylo ve zdraví. Dnes tady u nás byla dcera s dětmi a Peginkou a i ta si to užívala. Tak by to mělo být a věřím, že je všude. I zvířátka si užívají jarní svátky v teple našich domovů.

Takové krásné přáníčko mi přišlo! Asi ani nemusím psát, od koho.


Floriánek a Juliánek soupeřili o to, kdo bude na křesle blíž postele své "kočičí" mámy. Ale evidentně se nakonec dohodli.


A takovou pohodičku si spolu užívají ve chvílích, kdy jsou vpuštěni za svou opatrovatelkou.

Přeji všem, kterým jsem ještě netačila popřát osobně, krásné Velikonoce. Užívejte si je aspoň tak, jako ty naše zvířecí dětičky.


Krásné dny plné sluníčka vám přeje vaše Ježurka