Lék na všechnu bolest?

15. února 2015 v 15:30 |  TÉMA TÝDNE
Lék na všechnu bolest asi neexistuje. Na zdravotní problémy jsou bylinky, v dalším případě léky atd., ale na bolest duše - to už je něco jiného.

Jako malé děti jsme se utíkaly ukrýt do maminčiny náruče, která nám pofoukala i to opravdové bebíčko, třeba rozbité koleno.

Později zase naopak. Když jsme měli problémy s láskou, tak s tím jsme za rodiči asi moc neběželi, ale svěřovali jsme se svými problémy spíš nějaké kamarádce. No a láska jako taková nám určitě spoustu bolesti dala, ale také nám mnohé pomohla vyřešit.

Byla-li to pak už láska, o které jsme si mysleli, že je na celý život, tak jsme měli z této lásky děti. Já si dovolím říct, že děti, pokud tu bolest nezpůsobili sami, tak byly lékem na bolest celého světa. Nejdříve jako malí svou roztomilostí, upřímností i láskou a později tím, že nám dělali radost.

Horší to bylo v době, když jsme měli velikou bolest v srdci třeba tím, že si manžel našel ještě jinou ženu. To lékem byla občas i sklenička nějakého alkoholu, i když v přiměřené míře, protože se tím otupí mysl a my si čekáme, že nám bude líp. K tomu třeba někdy pomohla i hudba a tanec, to je taky úžasný relax. Tedy, býval ještě v dobách mého mládí.

V dnešní době dokonce někteří mladí lidé, aby ukryli své problémy, začnou brát drogy a pak se z toho těžko dostávají ven. Já vím, je to opravdu těžké.

No a my, kteří už máme vnoučátka, nás vlastně už ani nic nemůže bolet. Tato naše zlatíčka jsou opravdu už lékem na všechnu naši bolest. Protože bolest těla, ta je už v těchto letech povinná, tak němu patří, s tím asi moc nenaděláme a bolest duše nám léči naše vnoučátka. Z toho, jak jsem je občas hlídala, když byla malá, z toho já dodnes žiji. Vzpomínám a je mi krásně. V současné době jsou už dospělí, i když ještě studují, ale také mají své kouzlo. Trošku jiné, ale krásné. A já jsem šťastná, že se máme. Tedy my, rodiče, děti a vnoučata.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 15. února 2015 v 15:50 | Reagovat

Bolest těla i duše jsem léčíval čtyřiceti bazény v Podolí.

2 Jitka Jitka | E-mail | Web | 15. února 2015 v 15:51 | Reagovat

Krásné vyznání. Mluvíš mi z duše. Dnes už nás většinou trápí fyzické bolesti a s těmi se nějak počítá. Vnoučata nám povětšině dělají radost i když se třeba zase trápíme nad jejich neúspěchy nebo jejich starostmi. Ale to patří k životu a lék na to bohužel není. :-(

3 gabate gabate | 15. února 2015 v 16:17 | Reagovat

Taky jsem moc ráda v roli "babička" zapomínám na bolístky :-)  :-)

4 ablondegirl ablondegirl | 15. února 2015 v 16:30 | Reagovat

Dokonalej článek ^^ hezky vystižené :-)

5 Evina Evina | E-mail | Web | 15. února 2015 v 17:03 | Reagovat

Libuško,vnoučata jsou největší radost a láska mého života taky.Myslela jsem,že vrchol lásky jsou děti.Nevěřila jsem,že může být ještě něco krásnějšího.Říkám,že vnoučata jsou odměna za starosti,které jsme měli s dětmi. :-)  :-D  :-)  :-D  :-)

6 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 15. února 2015 v 19:07 | Reagovat

Veľmi krásne napísané a vystihla si v ňom ozaj všetko... liek na všetku bolesť je porozumenie a láska druhého. Bez lásky je život ťažký, nudný a utrápený. S ňou i všetky choroby sveta sa nesú ľahšie... :)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 15. února 2015 v 19:26 | Reagovat

Souhlasím s předchozími komentáři - naprosto výstižné. Na bolesti duše zapomínám díky dceři a když je mi stále smutno, zavzpomínám si na dětství, kdy nám svou lásku dávala maminka. A zase je dobře :-)

8 Jarka Jarka | Web | 15. února 2015 v 20:09 | Reagovat

Fungující rodina, kde podrží ve starostech a bolestech jeden druhého, je ohromná výhra. Jsem ráda, že takovou rodina mám taky a dokonce ještě i tu maminku, které se můžu svěřit i teď, když už dávno nejsem malá holka. :-)

9 Lydie Lydie | 15. února 2015 v 20:13 | Reagovat

Mooooc hezky napsané.Také mě vnoučata zahánějí chmury. :-)

10 Jája Jája | E-mail | Web | 15. února 2015 v 20:30 | Reagovat

krásně napsané... :-)

11 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 16. února 2015 v 9:32 | Reagovat

Hezky jsi to vyjádřila. Tak trochu podobně, jako já. Přeji hezký celý týden.

12 Niki Niki | E-mail | Web | 16. února 2015 v 9:32 | Reagovat

nádherné :)

13 Ježurka Ježurka | Web | 16. února 2015 v 13:23 | Reagovat

[1]: Tak to si nedovedu ani představit. Já plavu jen když mi jde o život :-D
[2]: Ano, Jituško, pravda je, že to všechno s vnoučaty prožíváme až moc.
[3]: To je krásná role, že?
[4]:[6]:[9]:[10]:[11]:[12]: Děkuji.
[7]:[8]: Já jsem ráda, že taky ještě tu maminku mám. Ta dovede potěšit a poradit vždycky.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. února 2015 v 18:35 | Reagovat

Tvoje vyznání se z lásky k dětem a vnoučatům je nádherné:-) Přímo od srdíčka:-) :-)  :-)

15 Otavínka Otavínka | Web | 17. února 2015 v 7:12 | Reagovat

Milá Ježurko!
Nádherně jsi to vyjádřila. Moc pěkný článek TT.

16 Ježurka Ježurka | Web | 17. února 2015 v 13:33 | Reagovat

[14]:[15]: Děkuji oběma moc.

17 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 22. února 2015 v 11:32 | Reagovat

Bolesti se nesmí člověk poddat, jinak je konec. Vnoučátka jsou skutečně nejlepší lék.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama