Prosinec 2014

Hodně štěstí, zdraví.....

31. prosince 2014 v 15:26 JEN TAK
Než skutečně nastane ten další nový rok, tak se ještě důstojně rozloučíme s tím starým rokem. No, důstojně, jak kdo, že? My momentálně doma oba kašleme a smrkáme, mne navíc už tři dny trápí páteř a nic nezabírá, tak uvidíme. Ale jen tak se nedáme. Dnes jsem upekla slané hvězdičky dle Alis, konečně jsem se k tomu dokopala. Není to nic složitého a jsou dobré, večer se budou hodit.

Už je jeden plech připravený do trouby

upečené

a už se dají jíst.

Dobré jsou, děkuji Alis.


Ještě sem přidávám dnešní fotky. Konečně vidíme sníh, ale tyto fotky mi poslala vnučka Lada, která bydlí kousek od nás, ale jsou výš, tak tam mají opravdu Ladovskou zimu.

Užijte si tedy všichni dnešní večer a krásně naladěni a s úsměvem vykročte do toho dalšího roku. Hodně zdraví, štěstí, lásky, pohody a spokojenosti vám všem přeje vaše Ježurka.


Bohužel, nic lepšího zatím udělat neumím!

Vánoční dny - vyvrcholení

30. prosince 2014 v 15:30 RODINA
Je nejvyšší čas, abych ty naše Vánoce uzavřela, že? Moc toho už povídat nebudu, fotky vypoví vše. Dostala jsem se tedy na předávání dárků u nás, na 1. svátek vánoční - po obědě.

Tady je vidět, že manžel opravdu nebyl ve své kůži.

Dárky roznášel tentokrát Luky a já mám jak je vidět stále důvod k tomu, abych měla pusu od ucha k uchu.

A všichni čekají... čeká dcera

snacha i syn a zvesela

Terezka už rozbaluje dáreček od Lady

dočkala se i Peggy

Tady si už rozbaluje dáreček i Tom

i Luky se dočkal

Laděnce se kočička, kterou jsem jí vlastnoručně vyrobila, líbila, to jsem byla ráda.

Moje krásné vnučky se mají rády a vždy se spolu fotí, měly nové oblečení, moc jim to slušelo.

A teď už jsme jen my dva. Přibyly další dárečky od dcery a jejích dětí.

a co dřív?

Všechny dárky byly společné, tak jsme spolu také rozbalovali.
V té velké krabici jsme dostali od dcery kbelík na vytírání zn. Vileda, už jsem to vyzkoušela, je to opravdu super dárek a taky vím, že nebyl zrovna levný. Měli jsme také velkou radost.

Tohle snad nemusím moc komentovat. Další super ježeček do sbírky a vidíte, že mám jako vždy velkou radost.

Vidíte, že úsměv mě zdobil stále. No aspoň něco mne zdobilo, ne?

Dárky od rodiny syna jsem už vložila, teď ještě souhrn těch od dcery. Začínám tedy tím největším a nejdražším

to je ten šikovný pomocník na vytírání

Dcera ví, že manžel rád svíčky, tak jednu extra voňavou i s ozdobným obalem a skleněné misky, protože se mi nějak ztrácí a já nevím kam Usmívající se

to je ten ježeček, který mne tady tak rozesmál

a nakonec svíčka jako ježek, kterou jsem už ukazovala hned na začátku souhrnně s ostatními ježky.

Tak jsem se konečně vykecala o našich Vánocích, zítra už máme konec roku a tak přeji vám všem hodně zdraví do toho roku příštího, ať je nám všem stále veselo a máme se rádi. Vaše Ježurka

Vánoční dny - pokračování

29. prosince 2014 v 15:30 RODINA
Včera jsem začala rekapitulovat naše Vánoce a nedá mi to, abych neukázala taky jenom malý zlomek toho, co se dělo na Štědrý večer u dcery. Z fotek je vidět, že jim bylo také dobře.

Vnoučátka Tom a Terezka, ale bez Peggy ani ránu

Dcera s Tomem a samozřejmě s Peggy

A ještě také s Terezkou a ?

Vnoučata u svátečně prostřeného stolu

a nakonec jejich stromeček a dárky

Další den, tedy na 1. svátek vánoční přijela dcera s dětmi už dopoledne, abychom si jako každý rok dali všichni k obědu krůtu, bramborové knedlíky a zelí. Letos jsem udělala červené i bílé a polévka - vývar s játrovou zavářkou a vlastními nudlemi neměla chybu.

Po příjezdu šla děvčata hned prostřít. Už se vařily jen knedlíky, vše bylo jinak připraveno.

Už je nalitá polévka. U tohoto stolu se fotí každý rok ještě z dob, kdy byly děti opravdu hodně malé.

Já ještě v zástěře kontroluji, zda je vše OK.

Tady se mi líbil manželův úsměv. Nevím už čemu se smál, ale když nebyl fit, tak mne to obzvláště potěšilo.

A už jsme se dali do jídla, fotil nás vnuk

a tak jsem je vyfotila spolu i u našeho stolu Usmívající se

A kdopak to čeká pod stolem? Jasný, že?

Kdo si počká, ten se dočká.

Taky všechno má svůj konec a tak dcera, která miluje obírání kostí, tak si to na závěr krásně užívá.

A nezbylo nic jiného, než zapojit naši domácí myčku. Manžel jako vždy se chopil mytí

a vnučka

i dcera šly utírat. Je vidět, že měly výbornou náladu, protože pózovaly s nádobím na hlavách.

A tak nakonec Tom vyfotil to, co zbylo a já to dala vychladit na okno.

Po obědě jsme si chvíli všichni oddechli a pak přijel zbytek "Hujerovic", syn s rodinou. Nastalo další rozdávání dárečků, ale aby to zase nebylo moc dlouhé, tak bude pokračování příště.

Jinak dnes ráno jsme koukali, kolik sněhu nám napadlo. Já mluvila "cizí řečí", jak vtipně řekl nedávno manžel, když se mu následkem nachlazení změnil hlas. Já zatím jen smrkám, zakašlu jen občas, ale jsem připravená. Léky jsme raději dnes dokoupili. No, ale při cestě z nákupu se stal manželovi další malér, chudinka flákl sebou na zem, pod sněhem to klouzalo a nebylo to vidět. Štěstí, že jsou ještě ochotní lidé, hned se jeden pán a za ním jedna paní ptali, jestli nepotřebujeme pomoc. Já po pravdě řekla, že ho sama nezvednu, tak ochotně pomohli a pán ještě odvedl manžela na bezpečné místo a zeptal se, jestli ještě něco nepotřebujeme. Manžel naříkal na ruku, upadl na pravou stranu, o ruku se opřel, tak měl strach. Za chvíli konstatoval, že ho bolí i pravý bok a doma zjistil, že i rameno. No, naštěstí měl u sebe také andělíčka strážníčka, takže to vypadá, že si nic nezlomil, to by bylo horší.

Tak dávejte všichni pozor, abyste neupadli, přece jen to klouže a cestičky opravdu odhrabané nebyly. Inu, zase asi silničáře překvapil sníh, už ho určitě nečekali. Snad bude zítra líp. Jak snad? MUSÍ!

Vánoční dny - DEN 1.

28. prosince 2014 v 15:30 RODINA
Vánoce jsou tedy definitivně za námi a jsme rádi, že jsme to přežili. Nemohu sice říci ve zdraví, protože manžel byl pěkně nachlazený, ale přežili. Já musela ještě na štědrý den jet do lékárny, kde měli otevřeno, abych mu koupila léky. Začalo ho bolet v krku, které pak přešlo v ošklivý kašel a rýmu. No, jeden takový mužský - nebudu to rozebírat, my, ženy, to všechny dobře známe. Ale přes den si poležel, teplotu neměl, tak jsme mohli i absolvovat cestu k synově rodině. Měli jsem to s odvozem, tak jsme nikde nemrzli.

U syna byla také druhá babička, dárečků jako vždy bylo po celém obýváku, no konec konců nás na to bylo sedm, chvilku jsme poseděli a vnuk se snachou nás zase odvezli v pořádku domů.

Tady má manžel své dárečky od rodiny syna. Jako kovaný SPARŤAN má nejen tričko, ale i svíčku a propisku s jejich logem.

A tady je zase moje hromádka. Kromě ježčích ponožek a šály tam byly i kuchařky, tričko a nějaká drogerie.

Tohoto pohodáře jsem už ukazovala, ten byl společný.

A také jsme všichni tři, tedy i druhá babička, dostali BYLINNÉ NÁPLASTI, které jsme dostali příkazem ihned večer vyzkoušet. Abychom si prý večer nezapomněli umýt nohy, vytřít dosucha a náplast nalepit na patu. Měla by prý do rána zčernat a vytáhnout z těla škodliviny. Nevím, jestli to mají tak šikovně nastavené, ale my oba jsme měli náplasti ráno černé jako pytlík od čaje. Ještě máme každý dvě, tak po čase to zopakujeme.

Vlastně tam s námi v obýváku byla po celou dobu kočička jménem Julinka, která je mámou Floriánka a Juliánka. Klidně si tam chrupala na cvičícím křesle a žádný pohyb ani hluk s ní absolutně nehnul.

Je vidět, že jí tam bylo dobře, že?

Tak jsme se pak vrátili v pořádku domů, ale manžel dlouho neotálel a hned zase hupky dupky do postýlky, aby byl fit na další den, kdy měla přijet dcera s vnoučaty už na oběd a hned po obědě i syn s rodinou, protože i u nás bylo pod stromečkem docela dost dárečků. Ale o tom až příště, ať není článek moc dlouhý.

Krásnou neděli přeji, u nás sice svítí sluníčko, ale mrzne. Určitě je to lepší, než kdyby pršelo nebo byla mlha, že?

Krásný sváteční večer

26. prosince 2014 v 17:18 RODINA
Úvodem bych chtěla popřát ještě krásný i když už poslední vánoční večer. Přišla jsem na chvilku, abych se jen trošku koukla okolo a hlavně bych se chtěla pochlubit svými novými přírůstky do mé ježčí sbírky. Ježci ve všech podobách a tvarech, tak by se to dalo ve zkratce nazvat.

Než budu povídat něco o Vánocích, tak sem aspoň přidám moji fotodokumentaci s ježčími dárky. Ježky mi, nebo vlastně nám, dali všichni.

Tento sedící je od snachy a syna

Tyto super "ježčí" ponožky mi nadělil vnuk Luky

Tato krásná ježčí šála je od vnučky Lady až z daleké ciziny.

Na štědrý večer jsme byli u syna, tak jak vidíte, byla ježčí nadílka bohatá. Ještě u nich jsem měla pod stromečkem dáreček od Otavínky, který mi poslala po Ladě při jejich posledním setkání v Olomouci. Rozbalila jsem si ho až doma a taky jsem nestačila koukat.

Byla tam tato celá ježčí rodinka a


k tomu ještě papíroví ježci malí i velcí.

Včera přijela dcera i syn s rodinami a bylo pokračování.

Od vnoučat Terezky a Toma přibyla do sbírky tato krásná ježčí svíčka. Tu musíme nechat tak, přece neupálím ježka, no ne?

A ještě jeden krásný frajer ježek od dcery. Slušné přírůstky, ne?

Takhle jsem ty jednotlivé seřadila za sebe.

Tak co říkáte? Já se stále překvapuji, protože jsem vůbec netušila, že ještě někde jsou další ježčí exponáty, které nemám. Navíc i ty, které se dají nosit, to je tedy paráda.

Přeji tedy ještě jednou hezký večer, pořád jsme chtěli zimu a sníh, už to u nás začíná fungovat, jen abychom toto brzy nelitovali. Moc vás všechny zdraví Ježurka

Tak jsme se dočkali

24. prosince 2014 v 10:00 RODINA
Dočkali, dočkali, ale ne pravých bílých Vánoc, ale i tak jsme rádi, že můžeme být zase všichni spolu a potěšit se navzájem. Všechno už bylo doděláno, teď už budeme jen odpočívat a těšit se z rodiny a dárečků.

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY, BOHATÉHO JEŽÍŠKA A V NASTÁVAJÍCÍM ROCE 2015 HODNĚ ZDRAVÍ, POHODY A RADOSTI VÁM VŠEM, JAK STÁLÝM, TAK I NÁHODNÝM, PŘEJE VAŠE JEŽURKA.


A teď bych ještě ráda zdokumentovala, že i u nás už je všechno v naprostém pořádku. Na Zlatou neděli jsme se vydali s manželem do města, abychom si vyzvedli reklamovaný topinkovač, který nám odešel v záruční době. Starý prý byl neopravitelný, tak jsme si mohli vybrat jiný. Doufáme, že už bude fungovat dobře.

A když už jsme se vydali do města, měli jsme ještě za úkol si koupit dárečky za korunky, které jsme dostali od mé maminky. Uznali jsme, že nutně potřebujeme nové župany.

to je manželův

a toto můj.

Také batoh, se kterým chodíme nakupovat, už byl několikrát mnou opravován, stále se něco trhalo, no nic nevydrží věčně, tak jsme si také koupili nový.

Pěkný, ne? Maminka by z něj měla určitě radost, kdyby na něj viděla.

Konečně jsem také vymyslela, kam zavěsím jmelí, i když nevím, jestli vůbec nějaká pusa bude. Manželovi začalo škrábat v krku a jestli se ještě dostaví ta zákeřná "rýmička", tak to růžově nevidím.

Visí mezi mými výtvory.

Na stole jsem si vylepšila svoji kytičku také mými háčkovanými vločkami, jak jsem dostala radu.

Zatím mi kvete jednom jedna orchidejka

Toto je vánoční cukroví, které jsem pekla já

a tady těch cca 12 druhů pekla dcera. Podělily jsme se. Usmívající se

Všechny dárečky jsem už uložila k vánočnímu stromečku.

A nakonec jednu fotečku pro potěšení těch, kteří mají rádi zvířátka, hlavně kočičky. Naše Lada mi poslala fotku, jak připravila svého Juliánka na zimu. Ale zatím ještě zbytečně.


Tváří se ale spokojeně, tak není co řešit.

KRÁSNÝ ŠTĚDRÝ DEN VÁM PŘEJE JEŽURKA

Povídání na pokračování o životě v daleké zemi 4. část

23. prosince 2014 v 14:36 RODINA
A je tady závěr vyprávění i s krásným videem nakonec. Doufám jen, že se mi to tam podaří vložit. Všude asi už vrcholí přípravy na vánoční svátky a my si tady cestujeme. Ale proč ne, že?

"Druhou a poslední výjimkou, která byla nejzásadnější v turistické části naší výpravy, byl výlet za poznáním historie a kultury SAE. Pořadatelé nás pozvali na Festival s názvem "Sheikh Zayed Hegitage Festival", kde jsme měli poznat co nejvíc o jejich zemi. Byla to jakási výstava jejich národního a kulturního dědictví. Neváhali jsme ani minutu a využili nabídnuté příležitosti. Upoutávka na akci byla celkem stručná a nejasná, tak jsme netušili, co nás vlastně čeká. Když už náš autobus uháněl po dálnici asi půl hodiny, začali jsme se na sebe trochu nervózně ohlížet a přemýšlet, kam nás to vlastně vezou. Po chvíli jsme sjeli z dálnice a před námi se vynořila jakási vesnička ve tvaru kruhu. Vchod přísně střežili vojáci se zbraněmi, tak jsme netušili, kam jsme se to vlastně dostali. Postávali jsme v uctivé vzdálenosti před vchodem a čekali, jak dopadne rozhovor vojáků v našimi průvodci. Netrvalo to dlouho a přísný výraz vojáků se proměnil v uctivý úsměv. My jsme s úlevou vstoupili do areálu a nechali se provázet jednotlivými expozicemi. Hned u prvního stánku jsme dostali několik prospektů s mapou areálu a několik usměvavých pořadatelů v bílých hábitech nás ověnčilo šálami v národních barvách. Prošli jsme expozici ušlechtilých závodních koní, psů, velbloudů, cvičených dravých ptáků. Dále jsme mohli vidět, jak se vaří káva v přírodě, jak se staví lodě, jednoduché dřevěné příbytky. V jiných expozicích nám byla předveden velký sortiment datlů a na mapě jsme viděli, kam všude se dostanou jejich produkty (i do České republiky). Asi v nejkrásnější části areálu nás průvodkyně seznámila se 43-letou historií jejich země a rychlým vývojem průmyslu, zemědělství i školství.

Mohli jsme ochutnat několik druhů opravdu poctivé kávy, ovocných šťáv i některé národní pokrmy. Vychutnali jsme si pochod vojenských dudáků a následně zvědavě
přihlíželi národním tancům mužů v bílých hábitech. Na jejich tvářích byla vidět radost ze života i z pohybu. Těžko odhadovat věk některých tanečníků, ale některým bych hádal víc než 70. Záviděl jsem jim jejich životní energii a elán. Náhle k nám přišel jeden z průvodců, podal nám hůlku a než jsme se nadáli, byli jsme vtaženi do rytmu jejich hudby... Není až tak důležité, jestli děláš ty správné kroky nebo pohyby, ale hlavní je umět si to užít...

Po dvou hodinách jsme vyšli ven, omámeni atmosférou, v rukou tašky plné suvenýrů, omotáni šálami a nadšeni.
Ověřili jsme si, že je jedno, jakou má člověk barvu pleti nebo jakého je vyznání. Rozhodující je, jakou má duši.
My jsme potkali hodně dobrých duší a jsme za to rádi. Láďa

P.S.: Areál si můžete virtuálně prohlédnout zde:


a zde"


Věřím, že se vám vyprávění mého syna líbilo jako mně a přejeme všem krásné svátky vánoční.

Povídání na pokračování o životě v daleké zemi 3. část

22. prosince 2014 v 15:56
A už je tady předposlední část, tedy třetí, vyprávění mého syna z pobytu v zemi, kde je to trošku jiné. Tak se posaďte a pokud máte ještě trošku volného času, čtěte :

"Náš život v Abu Dhabi probíhal celkem monotónně, naše poznání bylo omezeno pouze cestami mezi hotelem a bowlingovou hernou. Zaběhnutý rytmus měl snad pouze dvě výjimky. První byla naše cesta do velkého nákupního centra, které se nacházelo 4 kilometry od našeho hotelu. Káždý průměrně zdatný sportovec by tuto vzdálenost měl zvládnout v pohodě, ale tato metropole není příliš zařízena na procházky. V tomto směru nám stačilo několik návštěv KFC, které bylo asi 10 minut od herny. Po cestě jsme byli nuceni několikrát přebíhat rušnou silnici a v tomto případě se nám sportovní příprava opravdu hodila. ;-) Pro cizince je tu nejvhodnější dopravní prostředek autobus nebo taxi. Nechtěli jsme zjišťovat zdejší dopravní systém, tak jsme se rozhodli pro taxi. Na internetu jsme si zjistili, že cena za 1 km je 1,6 dirhamu, což je v přepočtu necelých 10 korun. Za nástup si většinou účtují 3 dirhamy. Před hotelem parkovalo několik vozidel taxi, tak jsme nastoupili do prvního a oznámili řidiči název nákupního centra (Mushreef Mall). Řidič v uniformě ani nehnul brvou, zařadil rychlost a vyrazil. Interier vozu byl příjemný, čistý, voněl novotou a důvěru budila poměrně velká obrazovka na palubní desce, kde byla fotka taxikáře, mapa a cena za probíhající jízdu. Kdo by čekal, že se řidič pustí do hovoru se zákazníky a bude předstírat zájem o náš původ, cíl cesty nebo naše zážitky, ten bude zklamán. Při zpáteční cestě jsme zažili úplně stejný scénář a při výstupu z auta jsme si ani nebyli jisti, jestli řidič vůbec reagoval na naše GOODBYE. Inu, jiný kraj, jiný mrav. ;-)

Nákupní centrum nás ohromilo velkým prostorem, čistotou a mně jako stavaři imponovalo i svou konstrukcí a architekturou - jednoduchou, účelnou a vkusnou. Nejen obrovská vlajka pod střechou dávala najevo, jak hrdě prezentují svou zem. Ceny i zboží v obchodech jsou podobné jako u nás. Každý, na koho jsme narazili, uměl více či méně anglicky a všichni byli velice ochotní a milí.

Po návratu do herny jsme se pochlubili našemu průvodci, že jsme navštívili Mushreef Mall a on hned reagoval otázkou : "To je malé nákupní centrum, že ?" To nás trochu rozesmálo a trochu udivilo, ale pak jsme se dozvěděli, že dále v centru Abu Dhabi je jaké obrovské mnohapatrové nákupní centrum, jehož součástí jsou i rodinné domy.

To mě však rozhodně nelákalo, rád jsem si na pár dní odpočinul od předvánočních nákupních dostihů. ;-) Jedinou výzdobou, která připomínala Vánoce, byl umělý stromek v hotelu a pár vánočních ozdob v marketu.

Spíše nás to táhlo k moři, když už jsme byli tak blízko. Zjistili jsme, že nejbližší pláž je 10 kilometrů daleko a chtěli se tam aspoň jednou vypravit. Bohužel se nám to vzhledem k časovému vytížení nepovedlo, ale zkusili jsme aspoň 15 metrový bazén na střeše hotelu. Slunit se v prosinci ve dvacátém patře hotelu taky není k zahození...;-)

Slibuju, že příště už vyprávění dokončím. ;-) Láďa

Zase jsme tedy o něco chytřejší a do Vánoc se dozvíme i zbytek. Já se před chvílí vrátila z kontroly na interně, vše je zatím v pořádku a u nás začal dnes foukat ale opravdu studený vítr.

Užijte si zbytek příprav na svátky, ale v klídku, ať je nám všem dobře.

Povídání na pokračování o životě v daleké zemi 2. část

21. prosince 2014 v 13:42 RODINA
Včera jsem sem vložila 1. část vyprávění mého syna a vidím, že už mi poslal pokračování. Tak vy, kterým se to líbilo, můžete číst povídání o životě v Abu Dhabi dále. A jak vidím, ještě to není konec.

"Vybavení pokojů odpovídá slušným evropským standardům. Hned druhý den jsme si ověřili, že pokud jsme v pokoji, musíme dát cedulku NERUŠIT na dveře, jinak by snad byli schopní uklízet i koupelnu, když se sprchujete...;-)Úklid byl velmi důsledný a pečlivý - každý den nové ručníky, osušky, utěrky, 2 nové půllitrové lahve s neperlivou vodou, nové povlečení, ustlaná postel. Na tohle si člověk zvyká snadno.

Další dny už byly poněkud monotématické - snídaně, herna, oběd, herna, večeře a relax na pokoji. Do žádných velkých nočních akcí jsme se nepouštěli, kvůli tomu jsme tam nebyli.
;-)

Snídaně byly organizovány formou švédských stolů, podobně jako v Evropě. Tyto stoly se opravdu pod jídlem prohýbaly a člověk zpočátku nevěděl, co si vybrat - sladké pečivo, moučníky, máslo, džemy, jogurty, cereálie, čerstvé ovoce, sýry, uzeniny, klobásy, míchaná vajíčka, fazole s rajčatovou omáčkou... K pití si bylo možné si vybrat džus, čaj nebo různé druhy kávy z několika automatů. Komu by to nestačilo, za pultem čekali dva kuchaři, kteří byli připraveni udělat cokoliv na přání, třeba lívance nebo omeletu. Měli jsme trochu obavy, že nám budou servírovány různé mořské potvory nebo chaluhy, ale v tomto směru jsme se tam cítili jako doma.

V bowlingové herně jsme měli možnost vybrat si z několika jídel v asijském fastfoodu, případně v cukrárně něco sladkého. Ceny byly podobné jako u nás. Další možností bylo navštívit KFC, které bylo asi 10 minut pěšky od centra.

Tam se nám moc nechtělo, protože jít pěšky pod rozpáleným sluncem, byť bylo "jen" kolem 28 stupňů, to bylo náročné. Člověk musel s sebou pořád nosit bundu, neboť klimatizace byla úplně všude. V herně, v autobuse, v hotelu, v nákupním centru - byly to stálé skoky z 28 do 18 stupňů. Nedovedu si představit, jaké to tam asi je v létě, když je až 50 stupňů Celsia... To se prý jen přebíhá nejkratší trasou z klimatizace do klimatizace.

Navštívili jsme i místní supermarket Carefour, který vypadal hodně podobně jako u nás. Našli jsme tam podobné druhy jogurtů, pití, sýrů, ovoce i pečiva. Po cestě do marketu jsme museli přes dva přechody a díky tomu jsme poprvé poznali místní specialitu - otáčení vozidel na křižovatce. Mají pro to i svou vlastní značku, někdy i vyhrazený pruh. Zpočátku jsme si zmáčkli tlačítko a poctivě čekali na zeleného chodícího panáčka na semaforu, ale později jsme pochopili, že jsme asi jediní, kdo v Abu Dhabi chodí přes přechod na zelenou.
;-)

Tak pokračování příště, to už se konečně dostanu k místním zvykům a kultuře.
;-)
Zdraví Láďa"

No, tak to je pro dnešek vše. U nás je opět jako na jaře, i když v noci dost pršelo a foukal velký vítr. I když to na zimu zatím nevypadá, přeji všem krásnou poslední adventní neděli.

Povídání na pokračování o životě v daleké zemi 1. část

20. prosince 2014 v 17:23 RODINA
Stálým návštěvníkům je všeobecně známo, že můj syn a vnuk jeli začátkem prosince na MS v bowlingu do SAR do města Abu Dhabi. Hned bylo jasné, že se tam úplně jinak žije než u nás a taky někteří z vás projevili zájem o nějaké povídání o této zemi z pohledu nás, Čechů. Požádala jsem tedy svého syna, aby mi něco o této zemi a tomto městě napsal. Nakonec tam byli dost dlouho, tak máte-li chuť, čas a zájem, tady je 1. část jeho vyprávění :

Cesta do vzdálené části naší zeměkoule asi vždy v člověku vyvolá smíšené pocity. Na jedné straně je zvědavost, touha po poznání a na druhé trochu obavy ze zklamání, nebezpečí.

Cesta do země s velmi odlišnou historií a kulturou byla pro mě cesta do neznáma. O arabském náboženství toho nevím moc. Něco se člověk dozví od známých, něco ze sdělovacích
prostředků a něco si musí jen představovat.

Vzal jsem si k srdci rady o tom, že délka kalhot by měla být aspoň pod kolena, nemám fotit riziková místa jako letiště, armádní budovy nebo místa, kde se vyskytují zahalené ženy. Člověk by se měl na ulici zdržet důvěrných projevů jako je držení za ruku nebo líbání a stejně tak by neměl na veřejnosti jíst nebo pít.

Přílet do Abu Dhabi byl provázen smíšenými pocity, které se však poměrně rychle rozplynuly. Sotva se člověk konečně narovnal a rozlámaný prošel uličkou v letadle kolem usměvavých letušek, brzo ucítil velmi příjemný závan teplého letního vzduchu. Po chladném prosincovém počasí v České republice je to velmi příjemné probuzení. Před letadlem čekal autobus a odvezl nás k hlavní letištní budově.
S očima navrch hlavy jsme vstoupili do toho velkého bludiště a snažili se rychle orientovat ve změti anglických a arabských nápisů a zároveň se držet hlavního proudu tak, aby nás navedl k odbavení. Po zdolání několika jezdících schodišť a dlouhých chodeb jsme se ocitli v jakési velké hale, kde uprostřed jezdila zavazadla a na konci byly turnikety s pulty pro odbavení. U zavazadel už postával jakýsi muž v bílém hábitu a brzo nás oslovil velice srozumitelnou angličtinou. Pochopili jsme, že tam na nás čeká, aby nám dal základní pokyny a nasměroval nás k bowlingové herně i hotelu. Na běžícím pasu jsme si odchytili zavazadla a vydali se k turniketům. Odbavovací úředníci v hnědých hábitech vypadali dost nepřístupně až přísně, tak jsme se rozpačitě dívali jeden na druhého a trpělivě čekali, až prolistují naše pasy a zapíšou všechny údaje do počítače. Pak se nás jen zeptali, odkud jsme přiletěli a se zamračeným pohledem otevřeli branky do nového neznámého světa.

Vzápětí nás průvodce poučil o možnosti koupit si místní sim kartu či vyměnit peníze hned na letišti. Oboje jsme odmítli a směřovali k přistavenému autobusu. Velice ochotný a usměvavý řidič v klasické uniformě autobusáků nám pomohl naložit zavazadla a pak už s námi pádil k hotelu. Sledovali jsme cestu s vykulenýma očima. Řidič se mistrně proplétal změtí dálnic, z nichž každá měla minimálně 4 pruhy a byla lemovaná obdivuhodnými a krásně osvětlenými stavbami. Hned na první pohled je vidět, že tady se opravdu snad na ničem nešetří. Jak jsme poznali později, dálnice i silnice jsou lemovány jednotlivými palmami a ke každému stromu je zavedeno zavlažovací potrubí. Po 20 minutách cesty sjel autobus z dálnice a zaparkoval u komplexu vysokých budov. Jedna z těch honosných staveb byl náš hotel. Ubytování proběhlo bez komplikací, jeden ze 4 recepčních v hotelové uniformě se nás hned ujal a dal nám všechny potřebné informace. Každý vyfasoval vstupní kartu do pokoje, která se musela zasunout nejdřív do dveří pokoje a následně do schránky za dveřmi, aby fungovala elektřina. To už jsme naštěstí znali z jiných hotelů u nás. Snídaně od 6 do 10.30 a bazén je na střeše ve 20. patře. Pokoj není velký, ale útulný a čistý. Klimatizace je nastavena na 21 stupňů - to se nám zdá moc a tak se shodneme na 24 stupních.

To jsem se nějak rozepsal, pokračování příště. Usmívající se
Láďa

Jak jsem tedy řekla, vlastně napsala hned na začátku. Přečtěte si to vy, které vás to zajímá a zase někdy příště.

Krása k Vánocům patří

19. prosince 2014 v 16:30 JEN TAK
Dnes jsem po obědě zašla na návštěvu k jedné mé staré dobré známé, mohu klidně říci kamarádce, protože v tomto vchodě spolu bydlíme od začátku, tedy 52 let. Ona před pár lety ovdověla, je o pár let starší než já, naši manželé jsou stejný ročník. Tedy on už není a ona, Maruška, je v tom bytě sama. Proto je vždy ráda, když se občas na chvíli zastavím, jen tak pokecáme, zasmějeme se spolu těm veselým příhodám z našeho života a já slíbím, že zas někdy přijdu. Je to moc hodná paní, svého muže si brala v době, když ještě nebyla plnoletá a hned nato měli krátce za sebou dvě děti. Byli spolu bezmála šedesát let a Maruška je ráda, že má ještě skvělé děti. Hlavně syn, který ji navštěvuje denně, vše jí vyřídí, nakoupí, splní jí každé přání, i to nevyslovené. Přesto se jí stále stýská po manželovi a tak se ji pokusím občas trošku rozptýlit.

Dnes jsem hned po příchodu zůstala "štajf", jak by se řeklo hezky česky. Syn jí každý rok přiveze Vánoční hvězdu, tedy tu kytičku, která k Vánocům patří. Ale to, co jsem po příchodu do jejího bytu uviděla, tak něco tak krásného jsem opravdu viděla poprvé. Takové nádherné velké květy - no, nádhera. Tak jsem se dovolila a kytičku si vyfotila.

To je ta krása.

Nevím, jestli je to dobře vidět, ale ten květ měl průměr asi 25 cm, foťák jsem sebou neměla, tak musel stačit mobil, ale je to krása.


Když už jsem měla ten mobil v ruce, tak jsem si vyfotila ještě její vánoční stromeček, který je maličký, ale moc se mi také líbil. Ten náš už pomalu dosluhuje a takový by mi určitě stačil. Roztomilý i bez světýlek, že?

A protože Maruška bydlí v 1. patře a já až nahoře ve 3., tak jsem musela jít okolo mého vánočního kaktusu, který mám na chodbě na okně a denně, když jdu okolo, tak ho chválim, vyfotila jsem si i toto.


Právě je v květu, má stále ještě poupátka, celkem i s nimi jsem napočítala 13 květů nebo poupat. Když vezmu v úvahu, že je to už opravdu stařeček mezi květinami, tak je to šikulka. Po cca min. 35 letech se hezky činí. Asi se mu na té chodbě daří dost dobře.

Jinak venku to stále vypadá spíš jak na jaře, teplo, občas déšť, tak nevím, jestli tu zimu letos rovnou nepřeskočíme. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale chudáci lyžaři a milovníci zimních sportů.

Krásné výsledky

18. prosince 2014 v 17:40 RODINA
Dobře to kluci zúročili. V době, když byl Luky na Mistrovství světa v bowlingu se konal v Praze závěrečný turnaj ROTO GRIP MAGIC BOWLING CUP, který je pravidelně každý měsíc a Luky se pravidelně účastní. Tentokrát nemohl. Vždy v prosinci je vyhlašován vítěz za celý rok a Luky zatím vedl. Teď se jen čekalo, jak to dopadne a kam se posune. Za umístění na prvních místech je i finanční odměna. Jela tam tedy snacha, protože některý ze stupňů vítězů byl jasný.

A tady vidíte, jak to dopadlo. Snacha si za svého syna převzala šek na finanční odměnu za 1. místo a k tomu ještě dárkový koš. Radost měla celá rodina. Usmívající se

Už jsem také psala, že vnuk Tom (od dcery) zpívá na gymnáziu v pěveckém sboru a moc ho to baví. Dne 12. prosince byli zpívat v Praze na Staroměstském náměsti. Dostalo prý se jim kladné odezvy od posluchačů, kterých tam bylo dost a jejich vynaloženou energii jim vrátili mnohonásobně svým potleskem. Vysoupení se povedlo.

Krásně vyzdobené pódium

Pěvecký sbor SMOG. Tom je druhý zprava

A tady jsou diváci. Řekla bych, že opravdu úspěch.

Z Prahy se vrátili večer po deváté hodině a hned další den, tedy 13. 12. v sobotu odjížděli ještě koncertovat do Německa do Dippoldiswalde. " Takový potlesk a davové šílenství jsem ještě nikdy nezažila! Jakmile jsme dozpívali německý refrén Jingle Bells, sál se začal otřásat pod davem pískajících a tleskajících lidí. A jako by toho nebylo málo, lidé v sále začali vstávat! Netrvalo to dlouho a všichni se na nás za stále znějícího potlesku usmívali a bylo vidět, že jsme jim značně vylepšili den. Nedělali jsme drahoty a dali jsme jim přídavek (opět Carol of the Bells). Naše česky mluvící průvodkyně nám dokonce řekla, že jsme byli podle jejích kolegů to nejlepší číslo, které tam měli." Toto je citace jedné z členek sboru, která o této akci psala na webu školy. Určitě si to všichni zasloužili. Přijeli chvíli před půlnocí, protože tam měli vystoupení dvě, byli unavení, ale spokojení.

tady jsou v celé kráse

a tady trošku jinak v černobílém.

Včera ještě měl SMOG poslední letošní vánoční koncert v děkanském kostele v Mostě. Já tam včera nebyla, ale už jsem to tam také absolvovala a vždy mne to dostalo.

No, že je ten předvánoční čas krásný, že? To vám všem přeji.

Měníme pomalu kalendáře

17. prosince 2014 v 15:36 JEN TAK
Nejen Vánoce jsou za dveřmi, ale už klepe i další nový rok. Uteče to vždy jak voda, kolikrát se mi stane, že ten kalendář zapomenu otočit a pak se divím.

Protože mi krásný nástěnný kalendář na rok 2015 přiezl syn z daleké ciziny, už jsem si ho pověsila. Má totiž i prosinec letošního roku, tak mám přehled, ale také navíc leden roku 2016. To jsem zatím nikde neviděla.

Protože jsem měla ten letošní nástěnný krásný, dala mi ho vnučka Lada, tak se s ním chci ještě aspoň důstojně rozloučit. Zkoušela jsem vyfotit obrázky na jednotlivé měsíce, ale ta krásná slova, co jsou napsané u toho, to nebylo vidět, tak jsem je zkrátka opsala. Třeba se vám budou líbíit obrázky, třeba ta moudrá slova, nebo obojí jako mně.

Krásný začátek, tedy pro mne určitě.

LEDEN
VEČERY PLNÉ POHÁDEK A KOUZEL, TAKOVÉ UMÍ JEN BABIČKA.

ÚNOR
VŽDY SE SE MNOU RADUJEŠ Z MÝCH ÚSPĚCHŮ... A MOJE RADOST JE O TO VĚTŠÍ

BŘEZEN
TVOJE ZKUŠENÉ RADY MI DÁVAJÍ PEVNOU PŮDU POD NOHAMA.

DUBEN
NAUČILA JSI MĚ RADOVAT SE ZE VŠECH KRÁSNÝCH VĚCI.

KVĚTEN
U BABIČKY TO VŽDYCKY VONÍ LÁSKOU.

ČERVEN
TVOJE LÁSKA JE JAKO SVĚTLO, KTERÉ MI POMÁHÁ NA KAŽDÉ CESTĚ.

ČERVENEC
TVÁ NĚŽNÁ PÉČE JE LÉČIVĚJŠÍ NEŽ VŠECHNY MOUDRÉ KNIHY DOHROMADY.

SRPEN
CESTU K TOBĚ NAJDU VŽDY SNADNO - JE LEMOVANÁ LÁSKOU.

ZÁŘÍ
V MÝCH VZPOMÍNKÁCH ZANECHÁVÁŠ HŘEJIIVÉ STOPY LASKAVOSTI.

ŘÍJEN
DĚKUJI, ŽE MĚ VŽDY PŘIJMEŠ S OTEVŘENOU NÁRUČÍ.

LISTOPAD
VNÁŠÍŠ DO MÉHO ŽIVOTA MOUDROST, KTERÁ MĚ UČÍ VIDĚT SVĚT S NADHLEDEM.

PROSINEC
ŽÁDNÉ MÍSTO NENÍ JAKO DOMOV. KROMĚ TOHO U BABIČKY.

KRÁSNÝ ZÁVĚR
KOUZELNÉ BABIČKY SE OBJEVUJÍ JEN V POHÁDKÁCH, TY JSI ALE VÝJIMKA.

Také se vám to líbilo? A vy, moje vrstevnice, poznáváte se? A vy, mladí a mladší, poznáváte tam ty své babičky? Je krásné, že někdo dokázal vymyslet také něco tak krásného pro nás, starší.

Hezký předvánoční čas všem přeje vaše Ježurka

Dárečků si moc vážím

15. prosince 2014 v 17:25 JEN TAK
Dnes bylo u nás venku opravdu jako na jaře a ne jako týden před vánočními svátky. Dokonce to sluníčko hřálo, tak se ani nedivím, že někdy sotva držíme pohromadě.

Navzdory tomu počasí už jsem v sobotu nazdobila vánoční stromeček. Ale bohužel, odešla mi světýlka a tak jsem se dnes po obědě vydala koupit nová. Vím, že nic nevydrží věčně. A protože jsou trochu jiná, než byla ta předchozí, tak jsem stromeček znovu vyfotila. Manželovi se to líbí, tak jsem ráda, že jsem vybrala dobře.

Světýlka se nedala jinak vyfotit.

Ještě chci ukázat některé ozdoby z toho mého stromečku, které jsem dostala darem od milých blogerek. Všech si velice vážím.
Tato krásná vánoční ozdoba jmenovce je zase jako loni v popředí a já za ni děkuji Dášence.

Toto srdíčko mi loni poslala Alis a

také tako malá milá ozdůbka je od ní.


Další krásné ozdůbky mi přišly m.j. letos od Věrky K.

Tento malý svícen jsem dostala loni od Věrušky

a tyto krásné svícinky i s voňavými čajovými svíčkami mi dnes přišly od Dášenky spolu s domácím džemem. Moc mne to potěšilo.

Na mém PC stolku přímo před očima mám opět můj malý Betlém, kde jsem vložila i jednu mini čajovou svíčku.

Všechny drobné dárky, které mi přišly od blogerek nebo příznivkyň blogu, všechny mám tady kolem sebe, nebo na zdi v tomto pokoji.

Před chvíli se tady zastavil syn, aby aspoň krátce poreferoval o cestě a pobytu na MS v bowlingu v Abu Dhabi a přivezl mi krásný kalendář

a manžel dostal krásnou kvalitní lehčí šálu v jejich národních barvách.


Tak byl dnes zase krásný den, jsem plná zážitků a radosti a to samé přeji vám všem.



Rodina na cestách

13. prosince 2014 v 16:00 RODINA
Zítra se vrací z daleké ciziny z MS v bowlingu mužů můj vnuk a syn. Už jsem tady prezentovala jejich fotky, myslím, že byli vcelku spokojeni, ale už se určitě těší domů. Ani se jim nedivím, jak se říká: "Všude dobře, doma nejlíp."

"Včera po skončení večerní rundy bylo připraveno pohoštění pro všechny účastníky mistrovství. Byla to večeře - zřejmě místní specialita. Každý si mohl vybrat z několika druhů jídel, místních specialit - masa na různý způsob, rýže, nějaká kaše, sladké brambory a několik druhů pití. Nebylo to špatné, ale nebylo to knedlo vepřo zelo...;-) V mých útrobách se to jídlo proměnilo ve stádo bizonů a hned po příjezdu do hotelu pádili bizoni do zdejší kanalizační soustavy. ;-)"

Toto mi napsal můj syn a přidal nějaké fotky. Určitě mu doma to vepřo-knedlo-zelo uvaří a já věřím, že už je zase v pořádku.

Co si dám? Nevím, kam syn kouká, ale tak mne to napadlo.

To je ta inkriminovaná večeře.

Tak nevím, jestli je to před a nebo po večeři, ale tady má ještě úsměvUsmívající se

Fotka pro vnuka na rozloučenou s hernou.

No, aby toho nebylo málo, tak včera odletěla moje vnučka Terezka (od dcery) na víkend do Milána. Jsou už od gymplu čtyři věrné kamarádky a jedna z nich tam už delší dobu je a tak ty zbylé tři se rozhodly, že ji navštíví. Doletěly dobře a tak buou mít určitě krásný víkend.

Ta nejmenší vlevo je naše Terezka. Je vidět, že jsou děvčata v pohodě. Asi měly na letišti ještě dost času tak proč si neudělat památeční foto, že?

Fotky zatím nemám, ale cestuje i vnuk Tom, to je bratr Terezky. Zpívá ve sboru gymnázia a mají vždy před Vánocemi pilno, jsou samá zkouška a pak vystoupení. Je to opravdu dost nejen časově náročné. Včera byli zpívat v Praze na Staroměstském náměstí, měli prý i dost posluchačů, přijeli večer po 21 hod. a dnes ráno zase odjeli do Německa, vrací se pozdě v noci.

A doma s Peggy zůstala jen dcera. Peggy je v pohodě, je to vidět, jak se krásně kouká doma z gauče na okolní svět.


To bude o svátcích dojmů! Uvidíme, co všechno se dozvíme, už se těším, až se zase na 1. svátek vánoční všichni sejdeme. Krásný adventní čas přeje všem Vaše Ježurka.

Pomalu se budou loučit

11. prosince 2014 v 14:03 RODINA
Další zpravodajství z MS v bowlingu z Abz Dhabi. Utíká to, utíká.

Dnes už je čtvrtek, Luky ještě dnes hrál další rundu. Zítra a v sobotu ještě kluci hrají v petičlenných týmech. Oni k nim dvěma někoho přiřadí, ale hodnotit jako tým to nebudou, jen v rámci jednotlivců. Uvidíme, jestli se ještě před odjezdem někam podívají. Asi těžko. Už budeme všichni rádi, až budou zase doma. Ještě ta dlouhá cesta před nimi, pak se zase budou muset pořádně vyspat a už se těšíme na povídání. Musíme ale vydržet do Vánoc.

V úterý měli volný den, tak se syn a vnuk jeli podívat asi 4 km dál do jednoho krásného nákupního centra. Napřed si ještě okoukli střechu hotelu.

Na střeše hotelu bazén jsem už ukazovala, tentokrát se šli přesvědčit, jak je teplá voda

No, když už byli na té střeše, tak syn vyfotil okolí

Pak jeli soukromě asi 4 km od hotelu se podívat dál na zajímavé stavby

Nádherná honosná stavba s krásnými interiéry

Opravdu krásné nákupní centrum

A KFC je všude, že?

Mají tam i toto obrovské akvárium

Tohle je oběd v tamější indické restauraci

A opouštíme toto nákupní centrum a ještě se jdeme někam podívat.

Krásný tam je i západ slunce.

A už do hajan, zítra je taky den.

Vánoce za dveřmi

10. prosince 2014 v 14:15 RODINA
Už jen za čtrnáct dní tu máme Ježíška. Všude finišují přípravy, zdobení bytu, pečení a samozřejmě i nákupy. Nejen ještě vánočních dárků, ale také se začínají víc plnit obchody s potravinami. No, věřím, že si chce většina z nás dopřát hojnost a také něco lepšího, ale žaludek máme pořád stejný, ne? Aspoň já to tak vidím a vnímám, proto nic nepřeháním.

Ale pravda je, že přípravy jsou asi všude, ať už jakékoliv, já ještě dodělávám cukroví a v bytě už nám hoří svíčky a svíčičky kam se podíváte, světýlka blikají, vánoční atmosféra je už téměř doladěná.


Škoda, že to není moc vidět, chtěla jsem vyfotit, že jsem na naše "blikačky" zavěsila moje hvězdičky, večer to vypadá dost dobře.


Tady jsem na ten náš předěl v obýváku místo obvyklých umělých koupených vloček instalovala moje dekorace, tedy zvonečky a andělíčky.

Když jsem pak na to koukala, tak se mi to zdálo takové nedokončené, tak jsem z druhé strany nad jídelním stolem vymyslela pokračování.


Správně, vloček mám dost, tak šup tam s nimi. Ale řeknu vám, už to není šichta pro mne. Stoupla jsem si na stůl a málem jsem letěla i s ním, když jsem šlápla kousek stranou. Ale dobře to dopadlo a já mám teď tu výzdobu souměrně rozdělenou. Odměřovala jsem to dokonce na centimetry stejně od stran. No, hračička, však to znáte, nejsem sama.

Také moje vnučka se snachou doma pracují na tom, aby se kluci vrátili do krásnějšího prostředí a vnučka už má nastrojený stromeček. A jak koukám, radost z něj měl i jejich Juliánek.

To jsou oči, co? Na co kouká?

No co se to kolem děje? Ale určitě se mu to také líbí.

Já jsem ještě měla včera práci u šicího stroje, tak jsem tady ani moc nebyla, snad dnes na tom budu líp. Přeji všem radostné přípravy a krásný adventní čas. Vaše Ježurka.

Z pohádkové země

8. prosince 2014 v 16:38 RODINA
Včera jsem psala, že syn a vnuk, kteří jsou na bowlingovém MS v Abu Dhabi, jeli na výlet. Dostala jsem fotky z toho jejich výletu a je vidět, že si to užili a že tam bylo krásně. Jeli prý dost daleko autobusy, které byly tři. Dokonce si i oba zatancovali. Ale dost už povídání, pojďte se také podívat.

Prý to bylo něco z historie a něco ze současnosti. Určitě je to zajímavé!

Sluníčko tam maji, vidíte?


Tady se jim asi předvádí jeden model.

Uniforma a co to má v ruce? Taky nevím, ale jak jsem koukala dál, tak jsou to nějaké hudební nástroje asi.

To je určitě nějaká prezentace výrobků firem, si myslím.

To je ten jejich tanec s hůlkami, do kterého vtáhli i syna a vnuka.

Vnuk odpočívá asi po tom tanečku.

Koukám, že tam mají lepší "sprejery", zdi jsou krásně zdobené.

Tak nevím. Jsou ti koně živí, nebo je to "jen tak"? Určitě se zeptám.


Dost jednotvárné oblečení, nezdá se vám?

Stavba lodí? Vypadá to tak.

Poklona, asi, ale nevím komu.

Tady je jasno. Dokument, že syn v Abu Dhabi byl. Kraťasy a pohodička.

Tady prý je taková vesnička, kde byly domečky či stánky a ukazovalo se něco z historie nebo domácí produkce.

To je asi z domácí produkce.

Ano, tady si myslím, že je to nějaká kapela, ale jestli ze současnosti nebo z historie?

Na ukončení asi ještě jeden taneček.

Je vidět, že tam měli i velbloudy.

Určitě to bylo všechno zajímavé, ale potřebovali bychom průvodce slovem, že? To určitě syn nestihl, ale i tak se vám třeba budou fotky líbit.

Obrazové a jiné zpravodajství

7. prosince 2014 v 14:23 RODINA
Krásné, super! To chválím moderní techniku, protože včera jsem prostřednictvím počítače mohla on-line sledovat vnuka Lukáše při hře v SAR - Abu Dhabi. Bylo to fajn a dnes jsme si mohli se synem i s vnukem aspoň trošku pokecat na Skype. Zrovna si s nimi povídala snacha a vnučka, tak jsme se propojili všichni, ale nějak ta technika přece jen trošku zlobila, tak jsme se všichni navzájem neviděli, ale slyšeli, což je podstatné.

Záběr na hru, Lukáš je zepředu, jeho kolega má logo naší repuliky vidět na zádech. Ano, jsou jen oni dva, třetí odjel a další se nekonal.

Tady je pohled do herny, je tam 40 drah, úžasně velikánské.

Jen chci sdělit, že tam hrálo 272 mužů z celého světa a náš mladý muž Luky se umístil na krásném 121. místě, ale byly tam směrem nahoru dost daleko minimální rozdíly. Ostudu určitě neudělal. Ten jeho kolega se umístil na 240. místě. Jejich přání bylo, neskončit úplně na posledních místech. Úkol je tedy splněn, ale hraje se dál. Zítra hrají dvojice.

Mají tam 26,5 stupně, teploučko a krásně. Poslali nějaké fotky, tak něco tady ukáži.

Takový krásný bazén mají na střeše hotelu.

Toto je taky nádherný záběr z okolí večer.

Zde je ono bowlingové centrum. Jde se na to.

Tady se u cedule nechal vyfotit syn.



A tady ještě něco z toho, čím se tam kluci krmí. Nestěžují sí, je prý to jedlé a dobré. Koukám, že FLORU mají i v dalekém Abu Dhabi. Je to dobré, ale všechno dost drahé. Raději si nakupují v supermarketu.

Dnes odpoledne jedou na výlet, které organizují pořadatelé, veze je tam autobus, chtějí jim asi ukázat něco z jejich života. Slíbili, že budou fotit.

Krásnou adventní neděli přeji všem. Vaše Ježurka.



Od každého něco

6. prosince 2014 v 14:11 JEN TAK
Dnes jsem se konečně dokopala k tomu, abych zadělala první těsto na perníčky. Zatím je v lednici, ale nevím, jestli se dnes ještě do něčeho pustím. Neměla jsem moc dobrý start ráno do pečení.

Řekla jsem si, že si nejdříve zadělám na buchty, ale když jsem si dala vzejít kvásek, nějak se mi nezdálo droždí. Taky že moc nevyšlo, tak jsem to vylila do záchodu a vytáhla sáček sušeného. Moc s tím nedělám, ale jiné doma nebylo, tak jsem to riskla. Pak jsem si na šlehač nasadila metly na šlehání místo na hnětení a moc jsem se divila, že to jde špatně. Ach jo, tak přišla na řadu vařečka. Buchty sice vykynuly, i když ne tak, jak jsem zvyklá a pak se zase nemohly upéct. Nějak mi blbne trouba, byly nahoře světlé a dole už tak akorát, ale jedlé to je, zkoušela jsem.

Doma jsem okna ož zvládla, ještě mám takové dodělávky a upéci pár druhů cukroví, ale jde to. To naše Lada je jiná čiperka. Inu, mládí, taky jsem zvládala líp a rychleji. Už má upečené 4 druhy a to zvládá ještě svoji práci i studium. Umí i krásně zdobit a má fantazii, no, posuďte sami.

To jsou vánoční sloni

a tady perníčky. Krásní, kluci i holky, je vidět, že si vyhrála.

A nakonec mám vyřídit vzkaz. Včera navečer jsem voalal Otavínce - Haničce, jak se cítí v té nemonici. Podle hlasu zněla líp, prý tedy zatím nic moc, horečky už nemá, ale je prý to ještě na dlouho. Moc se jí stýská po blogu a vás všech, pozdravy jsem vyřídila a také moc zdraví a¨vzpomíná. Snad prý bude do Vánoc doma. Tak budeme dál držet palečky a když budu vědět něco nového, tak se ozvu.

Krásný adventní čas přeje všem Ježurka.