Říjen 2014

"Mlha života"

31. října 2014 v 14:22 TÉMA TÝDNE

Veronika byla hezká a chytrá dívka. Vychodila úspěšně gymnázium a byla přijata na vysokou školu. Hned během prvního roku studia na VŠ se zamilovala a přišla do jiného stavu. Školu nedokončila, vdala se, porodila syna a byla šťastná.

Po pár letech se jí narodil další syn, pracovala v cestovní kanceláři a byla moc šikovná. Byla jako zástupce této pobočky sama v jednom městě a měla dobré výsledky, také jezdívala někdy jako doprovod do ciziny, byla milá a lidé ji měli rádi.

Ale jak to v životě chodí, manželství nevydrželo. Manžel se rád napil, později už i nepracoval, tak se dohodli na tom, že se rozvedou. Je to už hodně let, starší syn už dostudoval a má přítelkyni, mladší teď začal studovat na střední škole.

V době, když byla sama, neměla štěstí na muže, jak se říká, všichni byli z Drážďan, žádný od Berouna. Ale před pár lety poznala jednoho muže, do kterého se opravdu zamilovala. Byl na ni hodný, vše jim spolu ladilo, podnikal, ona dále pracovala v cestovní kanceláři. Asi po půl roce se rozešli. Prý to už nešlo, strašně na ni žárlil.

Netrvalo to však dlouho a Veronika se s přítelem zase udobřila. Dokonce se k němu nastěhovala do vedlejšího okresního města. Ovšem situace se opakovala, nikam nesměla sama, pořád něco bylo špatně, jednalo se doslova o psychický teror. Svůj původní byt nechala staršímu synovi, který tam bydlel s přítelkyní a mladší syn jejího přítele neměl rád, doslova trpěl, protože viděl, jak je máma nešťastná.

Tak se Veronika rozhodla, že se opravdu už nadobro s přítelem rozejde, našla si pronajatý byt v jiném městě, kam se se synem odstěhovala. Kamarádky jí vždy domlouvaly, aby se už k němu nevracela, že z ní dělá chudinku. A také ano. Ona se strašně podceňovala, že je na nic, není hezká, nic neumí, ano až tak daleko to došlo.

Chvíli tedy bydlela se synem v tom jiném městě, než ji po čase zase přítel ukecal a ona se stěhovala zase zpět k němu. Kamarádkám říkala, že v tom městě nikoho neznala, ani syn tam neměl kamarády, ona neumí být sama a tak se po kolikáté už vrátila. Dokonce to došlo tak daleko, že když přišla z práce domů, uvařila večeři, aby se přítel dobře najedl, umyla nádobí, a když si sedla, tak dostala vyhubováno, že je na nic, že nechala ve dřezu špinavou naběračku. Takový teror a žárlivost, to nevím, kdo by vydržel.

Asi před čtrnácti dny tady bylo další rozhodnutí. Tentokrát prý už se opravdu odstěhuje, našla si byt ve městě, kde původně bydlela, kde má syna i kamarádky, její mladší syn tam má taky spolužáky, tak prý už opravdu s přítelem končí.

Sama jsem zvědavá, zda to bude definitivní rozhodnutí, ale doufáme všichni, že toho přítele, který byl skutečně pořádnou "mlhou jejího života", opustí natrvalo. Já osobně jí držím palce. Psychický teror je někdy horší než ten fyzický.


Další krásný květ

30. října 2014 v 13:48 JEN TAK
Nedávno jsem tady ukazovala, jak mi kvetou všechny fialky. Ano, stále mají dost poupat a dělají mi radost. Chvíli předtím mi nádherně kvetl ibišek, který měl také spoustu květů. Začala mi kvést i ta moje zvláštní begonie a orchideje nasazují všechny na květ, ta poslední jich má ještě dost. A včera jsem při zalévání květin, které mám na stěně v obýváku zjistila, že mám další kvetoucí kytku, která mi nekvetla už aspoň dva roky.

Jak jsem kytku postavila na stolek, byla jsem moc ráda.

Snažila jsem se ji otočit tak, aby byl květ dobře vidět, ale nevím...

No a pak jsem dala kytičku zpátky na své místo a nezapomněla jsem ji pochválit.

Tak si myslím, že se o kytičky dobře starám a ony se mi takto odměňují a dělají mi radost. S dalšími kvetoucími kytkami se zase někdy ráda pochlubím.

Venku je mlhavo a vlezlo, ale doma je dobře. To samé přeji i vám všem.

Dámská jízda

29. října 2014 v 13:45 RODINA
Už jsem psala o tom, že si občas s dcerou uděláme radost a vydáme se za nákupy. Vždy jedu za ní, protože bydlí ve větším (okresním) městě a je tam víc příležitostí obejít více obchodů. No, obejít, spíš objet. Dcera mne vozí autem. Já jsem ji přesvědčila, že se někam podíváme, že potřebuji koupit nějaké drobnosti na oblečení, tedy ještě mimo prádla a tak jsem ráno vyrazila na tramvaj. Samozřejmě, že zrovna dnes jezdila částečně i náhradní autobusová doprava, takže jsem musela jednou navíc přestupovat. A ještě k tomu byla ráno docela zima. No nic, vytáhla jsem kotníčkové oteplené boty a šla.

Autobus jel asi do poloviny cesty. Já mám vždy na celý měsíc jednopásmový kupon, tedy jen v našem městě a když zajedu za tuto hranici, musím si dokoupit jízdenku přes svoji elektronickou peněženku. Ráno jsme si jeli s manželem zase tuto jednopásmovku dobít na další měsíc a paní u okénka se zeptala, jestli nechci dobít i peněženku, že tam mám cca 30 Kč. Jé, to jsem byla ráda, protože jsem si uvědomila, že hned 20 Kč z toho dnes projedu.

Pak jsem jela autobusem místo tramvají a když už jsem měla vystupovat na přestup do tramvaje, tak ve mně hrklo. Já jsem si vlastně nedokoupila lístek, už jsme přejeli do dalšího pásma. Řekla jsem si, že tak hned učiním po přestupu do tramvaje. Tam jsem se hned usadila a sedím a sedím, ale najednou můj andělíček strážníček mi říká: "Vždyť jedeš načerno!" Ano, honem jsem vyskočila a označila si jízdenku pro další jízdu. Asi po pár metrech tramvaj měla zastávku a na této stanici nastoupili revizoři. Pak jsem se ještě dodatečně rozklepala a děkovala za to vnuknutí. Za tu ostudu by to nestálo. Hned vedle totiž revizorka odchytla jednoho pána, který jel také "omylem" bez platné jízdenky. Ta jeho už mu vypršela. Měl cestu o 400 Kč dražší! A ta ostuda, no trvalo mi to hezkou chvíli, než jsem se z toho vzpamatovala.

Dcera na mne pak čekala a jely jsme nakupovat. No, vlastně jsem chtěla nakupovat hlavně já, ale dopadlo to jinak. Dcera si nakonec koupila už nějaké vánoční dárky hlavně pro sebe, něco i pro děti (korunky už od nás mají) a já nakonec skončila tak, že jsem si koupila troje kalhotky a jednu podprsenku. Ale hlavně, že byla spokojená aspoň dcera.

Pak jsme byli domluveni s manželem, abych nemusela vařit den předem, že půjdeme na oběd. Posledně nám to nevyšlo, tak že to napravíme. Čekal na mne u restaurace, u které mi zrovna staví autobus.

Moje porce. Vypadá to skvěle a právě tak to i chutnalo.

Manžel tentokrát ani nečekal, až si to vyfotím a dal se do jídla.

Objednali jsme si tentokrát specialitu dne, rozšoupli jsme se, ale stálo to zato. Byla to nějaká ďábelská roštěná a bramborové tolárky, moc dobré, pochválili jsme kuchaře a dostali pozvánku na jejich příští akce.

Doma jsme byli krátce po poledni, výborný oběd završili kávičkou a máme v bříšku jak v pelíšku.

Šikovná vnoučata

27. října 2014 v 16:46 RODINA
Ještě, že jsem si včera uvařila na dnešek, měla jsem opravdu rozlítaný den.

Hned ráno jsme se vydali nakupovat, protože zítra je svátek, tak abychom nikam nemuseli. A chleba je třeba vždy, no a ještě něco málo k tomu. Jen jsme přišli domů, chvilku jsem pobyla a už jsem šla na ortopedii, kam jsem byla objednaná na kontrolu. Koleno zase jakž takž šlape, tak jsem řekla, že až bude zase bolet, že se přihlásím. Opět kvůli pár minutkám jsem tam čekala hodinu. Ach jo, ale co nadělám. V pravé poledne jsem přiběhla domů, ohřála jídlo a asi tak za hoďku jsme zase odcházeli na autobus a jeli jsme gratulovat snaše k narozeninám.

No a já konečně mohu odtajnit ten balíček od Vendy, i když to většina z vás věděla, ale teď dám šátek v celé kráse.

Tak co, líbí? Snaše se líbil moc, ona je na tyto barvy zatížená, tak jsme všichni, co jsme se na tom podíleli, rádi.

Tentokrát jsem si sebou nevzala foťák, ale aspoň mobilem jsem nezapomněla konečně zdokumentovat, jaké dobrůtky nám připravuje naše Laděnka. Vnučka je opravdu pilná, kreativní a vše bylo výborné.





Snažila jsem se to všechno vyfotit, ale najednou se to nevešlo, tak jsem to fotila víckrát, něco je tam dvakrát, ale byl toho plný konferenční stolek. Je vidět, že by potřebovali větší. Ale zase jsem zapomněla vyfotit tvarohový dezert, který nám Lada servírovala ke kávě. Jinak tam byly pizza šnečci, skořicoví šneci, plněné koláčky, kokosky, jednohubky, chlebíčky, samé dobrůtky a všechno jsem hezky jedno po druhém ochutnala. Nemělo to chybu.

Bylo nás tam jen osm, snacha, syn, vnučka, vnuk s přítelkyní, druhá babička a my. Bylo to opět krásné posezení a domů nás vnuk Luky s jeho Ivankou zavezli domů autem.

Až jsme všichni oslavenkyni popřáli, tak přišel vnuk a prý to včera viděl v Praze, neodolal a nechtěl čekat do Vánoc. Dostala jsem takovou malou vánoční zálohu.

To je ON. Ježek č. 198.

Už se těším, až budu dělat vykrajované cukroví, protože to už je v pořadí třetí ježčí vykrajovátko a mohu si je seřadit hezky podle velikosti. To bude přehlídka!

Tak je zase jeden krásný den za námi, ale nevadí, za necelý měsíc má narozeniny zase manžel a tak se už zase na všechny těším! Krásný den i vám všem přeji!

Jak jsem si dnes vyhrála

26. října 2014 v 16:36 VAŘENÍ A PEČENÍ
Přiznám se, že mi dnes ta hodina navíc docela bodla. Hned po snídani jsem se pustila do práce dle plánu. Napřed prádlo do pračky, nemám ráda v koši špinavé prádlo, jak vidím, že je tam na jednu pračku, jdu na to. Pak jsem vypnula lednici a než trošku povolila, tak jsem si umyla hlavu. Pak mi manžel pomohl vyklidit mrazák, protože už to také muselo být, pak to prý žere víc proudu.

No a pak jsem si začala vymýšlet. Rozhodla jsem se, že udělám manželovi dobrůtku, kterou má rád. Napřed jsem udělala pochoutkový salát

to už je jen malý zbytek

ten jsem potom zabalila do šunky, uvařila želatinu a zalila v misce, kterou jsem vyložila igelitovým sáčkem.

Tak to vypadalo.

Bála jsem se, jestli to ztuhne, ale zbytečně.

Konečná fáze

Pak už jen zbývalo to vyklopit na talíř, dát k tomu příbor a chleba a bylo hotovo. Vypadá to jako z obchodu, že? Byly takové krabičky celkem dvě, jedna je na příště. Bylo prý to dobré, jen to mělo malou chybičku. Bylo to málo slané. Tak si příště budu pamatovat, že musím aspik osolit.

Ještě než jsem začala vařit dnešní oběd, tak jsem si uvařila i na zítra. Mám dopoledne kontrolu na ortopedii, sice už obstřik nee, ale na kontrolu musím, až budu zase příště potřebovat, abych nebyla bita. Tak jsem si uvařila na zítra buřtguláš, ten je lepší zaležený. Dnes jsme měli smaženou tresku, ta je nejlepší čerstvá.

A pro pobavení vám sem přidávám fotečku, kterou mi jako vždy poslala naše "kočkomilka" Laděnka. Vyfotila jejího nejmilejšího kocourka Floriánka, jak spí a drží v objetí můj dáreček.

Správně, to je ono. Původně jsem dělala kočičku, ale nějak jsem asi tenkrát nasadila špatně uši a vznikla z toho kočkomyš. Ale jsem ráda, že je aspoň pro kočku.

No, počasí dnes bylo hodně smutné a už budeme mít brzy večer tmu, tak to už opravdu bude horší. Ale náladu si zkazit nenecháme, že ne? Přeji i tak hezký večer a celý příští týden!

Události posledních dní

25. října 2014 v 14:11 RODINA
Minulý týden se konalo na gymnáziu, kam chodí můj nejmladší vnuk, ODPOLEDNE SE SHAKESPEAREM. Za tímto účelem si studenti nastudovali různé hry, recitaci i zpěv.

Samozřejmě nesměl chybět jeho ROMEO A JULIE. Rolí Romea byl poctěn můj vnuk Tom a Julií nebyl nikdo jiný než jeho dívka a spolužačka. Roli se celou naučili všichni zpaměti, za což byli pochváleni i profesorským sborem. Vůbec to celé odpoledne prý bylo moc podařené, "herci" byli všichni skvělí, kostýmy měli zapůjčené z divadla. Zkrátka byli všichni spokojeni a Pan Mistr by měl určitě radost.

Na webu školy už jsou fotografie, tak jsem si dovolila vypůjčit ty, kde je hlavně můj vnuk. Jen škoda, že jsem tam nemohla taky být, určitě bych si krásně poplakala.

Ručně malovaný autor se moc povedl

Poslední pilování role? Uprostřed Julie a její Romeo je vpravo.

Tady vnuk vzhlíží na balkon. Líbí se mi, jak u toho má zaťaté pěsti.

a už jde k němu Julie

Pozorně to vše sledovali i kantoři, tedy i moje dcera

a všichni studenti byli taky pozorní.

A ještě se zeptám. Byli jste někdy na BURČÁKOBRANÍ? Že ne? Já taky ne, syn burčák miluje, tak si zajeli na víkend na Moravu, v okolí Třebíče se něco takového i s ochutnávkou vína právě koná.

V takovém krásném domečku jsou ubytovaní.

a jsou evidentně spokojení.

Tady jsou vinice, které jsou prý všude kolem.

To je hotel, ke kterému patří.

Za zvoucí cedulí se krčí snacha.

Syn si dává burčák

a snacha buďto pivo, nebo klasické víno. Každý, nač má chuť.

Tak jim teď přejme lepší počasí, tady je lezavo a ošklivá mlha a tam prý snad taky, tak asi všude. Přeji hezký víkent!

Vánoce se blíží

24. října 2014 v 16:14 JEN TAK
Někdo má Vánoce rád, někdo je nenávidí. Ale ať už je to jak chce, já se přiznávám, že mám Vánoce ráda odjakživa a zatím mi nic nebrání, abych v tom nepokračovala.

Ráno bylo u nás jen 5 stupňů, na horách padal sníh, i na těch našich Krušných, kam to máme kousek, proto jsem si řekla, že je třeba udělat něco, čím bych si ty Vánoce připomněla. V obchodech mají aspoň vánoční sladkosti už dávno, tak jsem viděla v jednom časopise háčkovaného andílka, který se mi líbil, koupila jsem si přízi a zkusila ho.

To je ten první andílek. Pak jsem někde našla ještě něco jako svatozář, tak jsem ji k tomu druhému přidělala. Líbí se mi víc, ale moc nekoukejte, nejsou ještě naškrobení, protože nevím, na co je napnu. Zatím stojí jeden na skleničce a ten druhý na krabičce od filmu. Ptala jsem se dnes ve švadlence, ale nic takového nemají. Zamračený

Pak mi to nedalo a našla jsem si ještě další, jiné andílky, které jsem dělala ze sněhurky. Ten první je z kordonetky. A ti vypadají takto :

To je záběr na jednoho z nich

a tady jsou pohromadě zatím tři. Taky bez vypnutí, uvidím, jak to později dopadne.

Dá se jim také přidělat poutko a mohou být jako ozdoby na stromečku. Tak uvidím, jak to dopadne, jestli se mi povede je na něčem vypnout. Já bych háčkovala jako o život, jen kdyby mi to někdo naškrobil do příslušného krásného tvaru.

Určitě už taky většina z vás "tvoří" něco nového, ráda se chodím inspirovat. Krásný víkend přeje Ježurka

Pošta z Moravy

23. října 2014 v 14:59 JEN TAK
Tento týden chudák pošťák byl u nás dvakrát. Vždy vyběhl až nahoru, abych nemusela dolů, už nás tady zná a je fakt milý a hlavně mladý, takže běhá jako zajíc.

Prvně přišel v pondělí. Nesl mi doporučenou větší obálku, ale jen jsem se pak koukla, bylo jasno. Paní kronikářka z Hruovan u Brna splnila slib a poslala mi Hrušovanský zpravodaj, kde psala moje vzpomínky na hody v Hrušovanech tak, jak jsem je popsala u sebe na blogu v srpnu. Jiste jste četli, pro ty, kteří neví je to ZDE a ZDE.

Nevím, jestli si na mne ještě vůbec někdo vzpomene po tolika letech, ale napsala jsem tam jméno i za svobodna, tak snad aspoň spolužačky.

Takhle vypadá a je to dost silná brožurka, musím si ji pořádně pročíst, už kvůli mamince.

Tady je to moje povídání. Už jste to v podstatě četli, tak jen pro ilustraci.

A představte si, že dnes tu byl pošťák znovu. Ještě jednou přinesl větší obálku z Moravy, tentokrát od Vendy. Něco jsem si tam objednala, ale nemohu to zatím vložit na blog, snad později. Vy, kteří Vendy znáte, tak určitě tušíte, ale já nemohu prozradit, až tak příští týden.

Jen jsem chtěla tímto vyjádřit, že mám radost, že se sliby plní (nejen o Vánocích). Hezký, i když studený den přeji vám všem. Usmívající se


Znovu o "naší" Peggy

22. října 2014 v 14:42 RODINA
V pondělí byla dcera s operovanou Peggy u psí kadeřnice. Psala jsem, že jí byla operována luxace pately a zrovna jí odoperovali kýlu. Všichni jsme byli rádi, když to měla za sebou, ale musela se 14 dní hlídat, aby na nohu neskočila nebo si nějak neublížila.

Takhle na tom byla první týden.

Po týdnu jí na kontrole dali takový nádherný límeček. Chudinka, nevěděla, co se děje.

Ani se nemohla sama napít. Museli jí doma pomáhat. Občas taky nabourala s tou parádou, žádná sláva.

A navíc měla takto zaštupované bříško.

A teď? Byla tak napůl ostřínahá a neostříhaná a stehy se jí krásně zahojily, tak už se mohla jít ostříhat, aby byla zase krásná.

No, není zase krásná? To je rozdíl, co?

Modelka ukazuje i operovanou nožičku.

A určitě dostala doma nějakou dobrůtku za to, že u kadeřnice nezlobila. Proto se asi olizuje.

Tak si myslím, že tři operace na jednoho malého pejska stačily. Hodně zdraví, Peggy!

Náročný den

21. října 2014 v 15:17 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zjistila jsem, že čím víc jsem unavená, tím hůř v noci spím. A včerejší den byl pro nás opravdu náročný.

V neděli mi došla barevná náplň do tiskárny a ta černá už má namále, tak jsme se rozhodli, že si pro obě v pondělí zajdu. Ráno, když jsme vstali, tak zase pro změnu pršelo, ale hlavně, že nebyla mlha. Ale než jsme vyšli z domova, tak bylo krásně. Svítilo konečně sluníčko a ani zima nebyla.

Vydali jsme se tedy pěšky pro náplně. Řeknu vám, že tak neochotného a protivného prodavače jsem už dlouho neviděla. Shodli jsme se na tom s manželem hned, jak jsme vyšli z obchodu. Tím jsme asi nastartovali hned ten náročný den.

Pak jsme šli ještě kolem dokola náměstí, nějaký kilometr jsme ušli, než jsme nakoupili, co bylo třeba a zpátky už jeli autobusem domů. Ale měli jsme toho oba dost. Nevím, proč mi musí stále to moje "pohybové ústrojí" hlásit, že bude změna počasí, já bych to poznala klidně raději sama, ale vyhřezlé plotýnky jsou opravdu někdy paličaté.

Rychle jsme se pak najedli a honem ještě před polednem pospíchali do Mostu. Měla jsem tu kontrolu na endokrinologii a cesta až na Zahražany je už pro nás opravdu únavná. Kousek musíme ještě pěšky tam i zpět.

Chtěla jsem si vyfotit Hněvím, ale měla jsem jen mobil a jak svítilo sluníčko, tak jsem moc neviděla a taky není ani ten hrad moc vidět. Škoda. Jen vykukuje tam nahoře mizi těmi stromy. Ten pán, co si vykračuje přede mnou, to je manžel.

Autobusem, tramvají, autobusem, už jen to přestupování dá zabrat a navíc, když si cestou v tramvaji nemůžeme sednout. Nevyberete si, ať je to ráno, v poledne, nebo odpoledne, vždy jsou všechna sedadla obsazena naší studentskou mládeží. Ti jsou tak unavení, že je ani nenapadne vstát. To v Praze, tam jsou mladí o mnoho slušnější. Nejednou nás o tom přesvědčili.

Do ordinace pí dr. přišla později, protože měla doma nějaký problém a já jsem pak byla za 5 minut venku, že je vše v pořádku. Hodinu tam, hodinu zpět, víc jak půl hodiny čekání kvůli pár minutám a stejně tam za rok zase musím. Ach jo.

Domů jsme přišli oba tak "vyšťavení", že jsme byli rádi, že si můžeme sednout. Rychle jsem udělala kávu a už jsme se viděli, jak sedíme v křesle s nohami nahoře. Ale v tom někdo zvoní. Sousedka byla ráda, že mne vidí, potřebovala něco vytisknout na tiskárně a to si ještě chtěla povídat. Omluvila jsem se, že jsme teď přišli, že nemám PC zapnutý, že později. No, netrvalo to dlouho a zvonil její syn. No, nebylo nám souzeno odpočívat, ale bylo to potřeba a jinak jim to nešlo, tak řekněte, že ne. To já neumím.

Potom už jsme nebyli schopni vůbec nic. Vidíte, jak už jeden starší "rozbitý" člověk málo vydrží. A pak ještě v noci špatně spí. Dnes jsme to tedy s chozením nepřeháněli, tak snad bude v noci líp.

Vrtkavé počasí

19. října 2014 v 13:53 JEN TAK
Včera večer byla nádherně zbarvená obloha. Bylo právě 18,30 hod. a já zkrátka musela vzít foťák, otevřít okno v obýváku a tu krásu si vyfotit.

Byly červánky, o kterých jsem si vždy myslela, že bude vítr.


Z jedné i druhé strany

Tuto fotku jsem dala automaticky opravit a vyšly zde úplně jiné barvy. Zajímavé, ne?

A tady záběr do dálky, směrem na Most.

Jak je vidět, už stará pranostika neplatí. Kdepak vítr, dnes ráno nebylo vidět ani na druhou stranu chodníku. Tyto fotky jsem pořídila asi v 9,30 hod. dopoledne a stále byla slušná mlha a viditelnost minimální.


Je vidět jen pod okno na park.

a tady přímo dolů, kde jsou lavičky a pískoviště. Tady odpoledne sedávají maminky a babičky s dětmi. Děti si hrají spolu a dospělí kouří. Bohužel, jsou tam většinou ženy. Já už jsem si říkala, že bych se tam třeba někdy šla také na hodinku posadit a pokecat se sousedkami, ale to bych byla asi brzy uzená a to tedy nemusím.

Jen jsem chtěla dokumentovat, že to slibované babí léto k nám nedorazilo ani o víkendu. Ach jo. A už asi nedorazí. Tak budeme jen doufat, že tu zimu ve zdraví přežijeme. Všude v okolí to všechno už pěkně prská, smrká a kýchá.

Záhada vyřešena

18. října 2014 v 15:02 RODINA
Dnes jsme se s manželem oba hodně vyděsili. Já se přímo lehce orosila, protože už jsem si myslela, že to kdoví co znamená. Ale abych vlastně řekla proč.

Manžel po obědě, když jsem si po rušném sobotním dopoledni ulehla ke čtení novin přišel, že nemá svůj snubní prstýnek. Vím, že nedávno říkal, jak je mu najednou volný, že mu přímo padá z prstu. Doporučila jsem mu, aby ho tedy nenosil, že ho může ztratit. V létě mu trošku prsty natečou, tak to jde, ale najednou, nevím proč, má tyhle problémy.

Ale pamatuji si, že už kdysi, to jsme ještě chodili oba do práce, tak mi manžel taky volal, že nemá prstýnek. Po příchodu domů jsme se snažili ho najít někde doma a vida! Našel ho v posteli, to byla tenkrát taky záhada!

Ale dnes, to už jsem to neviděla dobře. Ráno šel manžel vedle do obchodu pro noviny a rohlíky, mohl ho ztratit klidně někde venku, doma prohledal všechny kapsy v oblečení, co měl na sobě. Tvrdil, že ho včera ještě určitě měl. No, co bychom nadělali, už jsem s tím byla smířená, ale manžel, ten byl z toho špatný. Copak prstýnek, bylo by ho škoda, ale já už zase viděla nějaké zlé znamení, zrovna včera jsme měli výročí svatby a dnes je prstýnek fuč, z toho jsem byla špatná.

Běhali jsme oba po bytě a hledali i tam, kde by to opravdu byl asi zázrak. Já už to vzdala a to, co mi v hlavě šrotovalo, to si ani nepřejte vědět. Najednou manžel přiběhl - a nemusel ani mluvit! Svítil jako sluníčko a ta rána, jak mu spadl kámen ze srdíčka, to bylo něco! Jé, ten byl rád, no a já samozřejmě taky. Držel prstýnek v ruce a hned jsem ho donutila, aby si ho zatím schoval, než ho zase bude moci nosit.

A taky se ptáte, kde byl tak jako jsem se ptala já? Představte si, že prstýnek měl v kapse u pyžama. Nevím, jestli o tu kapsu v noci zavadil, nebo měl nějaké divoké sny, ale hlavní je, že se prstýnek našel a že to manžela napadlo, aby problédl i pyžamo. Mne by to nenapadlo.

No, já jen doufám, že už nebude nic dalšího, nemusíme mít všechno do třetice. Já nedávno ztracenou a nalezenou peněženku a manžel dnes po 33 letech snubní prstýnek, to už stačí.


Přeji vám všem taky krásný a hlavně šťastný den. Vaše Ježurka

Změna programu

17. října 2014 v 14:50 RODINA
Dnes ráno, když jsem koukla z okna, výjimečně nepršelo. Hned po snídani jsme se vydali pro větší nákup a sotva jsme vyšli z domova, začalo drobně pršet. Samozřejmě jsme neměli deštník, dokonce jsem si dnes ani nevzala bundu s kapucí. No, co naděláme, vracet se mi nechtělo, ujel by nám autobus. Ale to ještě šlo.

Když jsme šli zpátky, to už bylo horší. A ještě navíc nám ujel před nosem autobus a museli jsme čekat dalších 15 minut v dešti, ale trošku jsme se schovali ve dveřích restaurace, kam jsme plánovali jít dnes na oběd. Asi to tak všechno mělo být, protože po chvilce vyšla kuchařka a vyvěsila venku dnešní menu. Ihned jsme si ho šli přečíst, abychom věděli, na co se máme těšit. Ale byli jsme zklamaní. Dnes tam měli vepřové hody a my jitrnice, jelita, prejt a podobné nemusíme. Dokonce jsme neměli chuť ani na knedlíky, ke kterým tam byla vepřová pečeně nebo bůček a také guláš. Žádný oběd jsem dnes neplánovala, tak jsem navrhovala, že bychom šli do jiné restaurace. Manžel měl však evidentně úplně jiný plán.

Když jsme přišli domů a já si dávala svou dopolední kávu, začal se manžel potutelně usmívat a už jsem tušila nějakou kulišárnu. "Tak copak jsi vymyslel?" ptala jsem se. Po chvíli se přiznal, že by si nejraději dojel na náměstí, kam jezdí každý pátek pán, který přímo tam griluje kuřata. Už několikrát jsme si tam půlku koupili, má je opravdu výborná, měkká a dobře ochucená. Tak co jsem s ním měla dělat? Jeli jsme tedy pro půlku kuřátka za 65 Kč, v mikrovlnce už čekaly připravené brambory, které jsou tam za 10 minut uvařené, zelný salát byl v ledničce, tak nebylo co řešit.

Měli jsme to levnější a taky jsme si pochutnali. Takže do restaurace půjdeme asi až v listopadu, když bude mít manžel narozeniny.

Ale teď odpoledne už je zase zatím po dešti, dokonce i na chvilku vykouklo sluníčko. My si dáme zítra k obědu domácí guláš s těstovinami, odpoledne udělám obložené chlebíčky, protože ty může manžel taky kolikrát týdně, večer pár jednohubek k vínku a v neděli je řízek a bramborová kaše. Takže to zvládneme sami a budeme také spokojeni.

I vám všem přeji krásný a spokojený víkend. Prý má i k nám konečně přijít už i to "babí léto".

Dnešní radost

16. října 2014 v 14:37 RODINA
Jak už jsem včera psala, tak jsem dnes šla na SONO se štítnou žlázou. Opět jsme museli vyrazit s deštníky, protože ráno byl slejvák jako včera. A bylo chladněji. No, nedá se nic dělat, nejsme z cukru, tak jsme to přežili, důležité je, že na SONO žádné velké změny nejsou. Aspoň jsem to tak pochopila. Tak hurá!

Dnes jsme zase neměli velké nakupování v tom dešti, tak jsme to zvládli brzy a pak jsme se vydali do květinářství. Ale to jsme koukali! Ten obchod, kam jsme už dlouho chodili a odkud mám všechny orchideje, tak tam to zeje prázdnotou. Nikde nic, krám prázdný, ani cedulka proč, to je mi dost líto. Byla tam taková šikovná květinářka, která uměla vždy dobře poradit.

Vydali jsme se tedy do jiného obchodu s kytkami a tam jsme uspěli. Koukněte!

Tak toto je má nová radost, další orchidej, v pořadí u pátá

a tady květ zblízka. Má ještě spoustu poupátek.

Máme zítra s manželem 33. výročí svatby, tak proto ta kytička. Manžel, ten je zase ulítlej na svíčky a v obchodě, kde jsme byli měli jednu takovou větší, která se mu líbila, tak už trůní na stolečku.


Do žádné skleničky se nám nevešla, tak jsem musela talířek obalit alobalem a ještě dát podložku, kdyby náhotou. Každý večer u nás totiž nějaká svíčka hoří. Přinejmenším čajová.

Zítra mám celkem volný den, protože nevařím. Manžel usoudil, že půjdeme na oběd. Tak a je to.

Zase u nás odpoledne přestalo pršet a docela vykukuje sluníčko, hned ten svět vypadá líp. Hezký den přeji všem!

Vyřizování i v dešti

15. října 2014 v 16:49 JEN TAK
Dnes ráno u nás před sedmou hodinou začalo tak pršet, že tekly potoky vody po silnici, ale já měla jít nalačno na odběr krve na štítnou žlázu, tak jsem musela ven, i kdyby se čerti ženili. Dlouho bych bez snídaně nevydržela, tak jsme se vydali hned po ránu. Na to, že nemám vidět žádné žíly, tak se odběr povedl hned napoprvé, už umím dobře poradit.

Neměli jsme dnes moc pochůzek, tak to šlo. Jen jsme šli ještě koupit chleba a pak jsem šla odevzdat doklad o masáži na naši odbočku VZP, abych vyinkasovala korunky. Informovala jsem zde.

Jen jsem tam ještě musela vyplnit přihlášku do Klubu pevného zdraví při VZP, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje. To byla ale maličkost a do měsíce mi ten příspěvek 500 Kč pošlou. Na příští rok prý se něco podobného taky připravuje, to jen pro informaci pro vás všechny.

Ještě vám musím ukázat, jakou radost mi dělají všechny moje kytičky. Posledně jsem ukazovala, jak mi kvetou fialky, ale kvetly jen tři a dvě začaly teď. Tak aby jim to nebylo líto, tak jsem je taky vyfotila.



Ještě jsem vyfotila jednu kytičku. Nevím ani pořádně, jak se jmenuje, ale roste krásně a rychle. Já si dala v létě zakořenit takové dva malé řízky a teď je z ní nádherná květina, která začíná také kvést. To mám ale radost! Předtím mi nekvetla.

Asi se jí taky dobře daří na skříňce, kde mám umístěnou mou sbírku ježků. Usmívající se

A až rozkvetou orchideje, už se na ně těším. Ta jedna se obzvlášť vytáhla, má nasazeny 4, ano slovy čtyři výhonky, tak uvidím, kolik bude mít květů.

Teď momentálně už zase krásně svítí sluníčko a já jsem ráda, že se vůbec dnes ukázalo.

Zásoby vyčerpány

14. října 2014 v 16:40 JEN TAK
Je o mně známo, že ráda pletu ponožky, hlavně však u televize. Po tom množství, co jsem jich už napletla, se na to nemusím ani koukat, tak zvládám obojí.

Někdy v zimě mi přinesly sousedky staré ručně pletené svetry, které už nenosily, jestli si je nechci rozpárat a naplést z nich ponožky. No, co budu povídat, párání mi dalo dost zabrat, ale výsledek stál zato. Nepočítala jsem kolik párů jsem z nich napletla, ale určitě hodně, odhadem asi tak dvacet.

Nedávno jsem vám ukazovala moje poslední ponožky ze zbytků.

To jsou ony, to bylo asi před měsícem.

Minulý týden jsem spotřebovala poslední zbytky, které jsem už musela všelijak kombinovat, ale snažila jsem se, aby nebyla každá ponožka jiná. Tady jsou výsledky.

Další čtyři páry

tady jsou složené
a
zde je všech sedm párů, které mám zatím doma, než je rozdám.

Nejsou všechny stejně velké, některé jsou i větší, něco je připravené na Vánoce a něco "jen tak". Vlna tedy došla, moje televizní zábava skončila. No, třeba ještě odněkud nějaký svetr přilétne a já se zase nebudu u telky nudit.

Ještě z jiného soudku. Ráno jsme se probudili do hodně deštivého dne, ale po chvíli pršet přestalo, bylo zase hodně teplo a odpoledne nám krásně sívtí sluníčko. Doufám, že i u vás. Přeji to vám všem.

Zaslouží si velkou pochvalu

13. října 2014 v 13:54 RODINA
Možná si někdo z vás řekne, že jsme se všichni sešli nedávno a nač slavit každý svátek, ale na druhou stranu, proč ne? 15. má svátek Terezka a 18. je Lukáše. Protože je to čím dál těžší, abychom sladili den, kdy mají všichni čas, tak jsme se tentokrát zase sešli o něco dříve.

Poslední posezení se konalo u dcery, rovnou dvě vnoučata taky najednou, tak tentokrát jsme se sešli u syna. Vždy byl jeden oslavenec z jiné rodiny, tak se posezení bere na střídačku.

Bylo nás celkem deset, přibyla ještě druhá babička, tedy maminka od snachy. Nejvíc se mi vždy líbí, jaká stojí fronta gratulantů za sebou, je to taková pohoda a radost, mám to moc ráda. Všichni svým vyprávěním přispěli svou troškou do mlýna, bylo veselo a bylo nám všem moc krásně.

Jen mne mrzí, že jsem si nevyfotila prostřený stůl. Snacha sama hned hlásila, že ona z toho nedělala nic, že to všechno nachystala vnučka Lada. A proto o tom taky hlavně píši. Je to opravdu moc velká šikulka. Upekla tvarohový koláč, dále slané pizza šnečky a připravila dvoje obložené chlebíčky a ještě jednohubky. Také se hned dala do vaření kávy dle přání. Proto jsem prohlásila, že tu si opravdu musí jednou nějaký muž zasloužit, protože je nejen chytrá a hezká, ale umí se skvěle otáčet i v kuchyni a navíc ji to baví.

Dokončila již i magisterské studium, o tom jsem informovala, ale dále studuje na doktorandském studiu na UPOL, ale už si sama vydělává. Zatím kromě práce ve škole ještě učí angličtinu a japonštinu na více místech, tak má pěknou hoňku. Ale vše dělá ráda a s nadšením.


Já vím, že každý si chválí to svoje, ale tady je ta pochvala určitě na místě. Radost mi dělají všechna vnoučata, ale chválit musím pomalu a postupně. Začala jsem tou nejstarší a určitě budou mít i ostatní vnoučátka pokračování.

Má smysl něco plánovat?

12. října 2014 v 13:45 TÉMA TÝDNE
Takto položená otázka má jednoznačnou odpověď. ANO. Bez plánování aspoň něčeho to snad ani nejde. Pravda je, že čím jsme starší, tím toho plánujeme míň, ale dřív jsem si to ani jinak nedovedla představit.

Pravda je, že se hlavně plánovaly materiální potřeby, ale proč nenaplánovat i budoucnost, jestli to je reálné, ne?

Někdy se sice plány úplně rozejdou se skutečností, ale vždyť snít je krásné. Já, když jsem byla mladá, plánovala jsem si hlavně to, jak vyjít s penězi. Lísteček s nákupem jsem seškrtávala dle stavu peněženky a daleko dopředu jsme také plánovali třeba koupi nábytku do bytu. Měla jsem na to extra obálky, nadepsané cílem toho, na co jsem spořila a byla vytrvalá a důsledná. Musím přiznat, že mi to většinou vycházelo tak, jak jsem si předsevzala, tedy pokud nezasáhla nějaká katastrofa. Ale i to se přihodilo a tak se musely plány maličko posunout.

Plánujeme si třeba také, kam pojedeme na dovolenou, samozřejmě dle toho, kolik na to máme. Já jsem ale také jeden čas plánovala náš jídelníček. Vždy jsem ho naplánovala na 14 dní dopředu tak, aby se jídla střídala, napsala na papír a dole nezapomněla připsat, že změna jídelníčku je vyhrazena. No, byla to spíš taková recese, ale dlouho jsme se podle toho řídili a také jsem dle toho nakupovala.

Dnes už plánuji, co budu vařit jen tak maximálně na 2 - 3 dny dopředu. A jinak? To už moc dopředu v mých letech ani plánovat nejde. Jeden den se cítím jako dvacítka a druhý den jsem na umření. Takže plánuji až ráno po probuzení podle situace. Dnes jsem se ráno cítila docela fit, navzdory tomu, že jsem včera dost pociťovala tu moji bolavou páteř. Hned, jak jsem vstala, tak jsem si natočila kbelík vody a hurá na obývákovou stěnu, kde jsem nejen vše vytřela a otřela, ale vyndala všechny knížky, abych i je a prostor, kde jsou, vyčistila od prachu.

Říká se, že plány jsou od toho, aby se porušovaly, takže když si někdy něco naplánujeme a pak nám to nevyjde, tak si to stačí připomenout a je nám líp.

Přeji všem krásný den a úspěšné splnění všech vašich plánů!

Byla jsem ještě dlouho v šoku

11. října 2014 v 12:25 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem psala o mém dni, ale bohužel, den ještě nebyl u konce a zdaleka ne jeho průběh. Tedy krátce po napsání včerejšího článku jsme odešli volit.....

Žádná namačkanice nebyla, tak jsme vpluli dovnitř a v momentě jsme byli venku. Nemáme to daleko, takže jsme byli asi ve tři čtvrtě na čtyři zase doma.

Večer v sedm hodin někdo zaklepal na dveře. No, zaklepal, spíš takové to buch buch buch. Manžel už byl v pyžamu, já ještě ne, tak jsem se šla podívat, co se děje. Než jsem došla ke kveřím, tak někdo ještě zvonil. Copak se děje, říkala jsem si, v tuto dobu k nám už nikdo nechodí a tento nějak pospíchá. Kukátkem jsem toho mnoho neviděla, tak jsem si řekla, jestli to bude někdo, co bude něco nabízet, ihned zabouchnu.

Otevřela jsem tedy dveře a za dveřmi dva policajti. Když se mne ten jeden zeptal, jestli se jmenuji ... a řekl moje jméno, v momentě jsem ztuhla, co se komu stalo. Ten druhý se hned zeptal, jestli vím, kde mám peněženku? A vtom jsem ji viděla na deskách, které držel před sebou a něco tam zapisoval. "Jestlipak víte, kde jste ji nechala?" Já chvíli jen koukala asi s pusou dokořán a on byl rychlejší. "Ano, u voleb za plentou". Tak. To jsem ale vrták, no, v duchu jsem si vynadala daleko šťavnatěji, ale ihned následovala otázka, kolik jsem tam měla peněz.

Já tedy jevím jak kdo, ale já jsem opravdu nevěděla, tak mi řekli částku a abych si to přepočítala a podívala se, zda tam mám všechno. Mám tam mimo OP i zcela novou kartu pojištěnce. Peněženku prý jim odevzdali komisaři. Pak jsem jim podepsala protokol a když už jsem asi po kolikáté děkovala, tak mi řekli, že není zač a odešli. Uf! To byl tedy ode mne mistrovský kousek!

No, řeknu vám, že jsem se klepala ještě asi hodinu potom, protože jsem se v první řadě lekla, co se stalo. Tak jsem díky volbám zažila šok, zaměstnala policajty i komisaře a vyděsila manžela. To je slušný na jedny volby, ne?

Manžel mne hned začal poučovat, jak si mám dávat na věci pozor, ach jo, po bitvě je každý generál a to dávno vím i bez něho, ale tady vidíte, jak jeden na stará kolena blbne.

Ale v něčem jsem je přece jen všechny přečůrala! Neobjevili moji tajnou kapsičku s mou rezervou! Heč! NIKDO, protože tam bylo všechno v pořádku.

Můj dnešní den

10. října 2014 v 13:55 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Hned po ránu jsme se zase vydali nakupovat. Přiznávám se bez mučení, že jsem si předem zaškrtala zboží v akci u jednoho supermarketu a doma jsem si pak schválně spočítala, zda se to vyplatilo.

ANO. Nebyl to velký nákup, měla jsem na účtu jen 15 položek, kde byly kromě becherovky i noviny. Z těchto 15 položek bylo 10 ks zboží za akční ceny, tedy včetně té becherovky. Já ji musím mít stále doma jako lék na žaludek, je-li mi těžko dám si "za korunu z flašky" a je to zase v pořádku. Už z toho je patrné, že i toto bylo v akci, a když jsem to spočítala, tak jsem za tento nákup ušetřila přesně 113 Kč. A to si myslím, že je dost. Ručím za to, že vím, kolik které zboží stojí normálně, protože se jedná o zboží denní spotřeby a chodím sem nakupovat celkem často.

Také při plánování toho, co uvařím, přemýšlím. Třeba včera jsme měli chuť na rýžové nudle s kuřecím masem a zeleninou. Dávám mrkev a zelí, doporučovaný pórek mi tam nesedí. Ale kupte 10 dkg hlávkového zelí, těžko, že? Měla jsem takovou malou hlávku a dnes jsem ji spotřebovala na naše oblíbené jídlo - těstoviny se zelím.

Už se dusí zelí

v druhé pánvičce anglická slanina s uzeninou

Podíváte-li se na sporák, uvidíte, že jsem opravdu někdy ulítlá. Vybrala jsem si podobné vařečky, aby to ladilo. Usmívající se

A už je na stole.

A ještě se musím pochlubit, jak mi kvetou stále krásně fialky, teprve nedávno mi konečně odkvetl ibišek, který měl minimálně 15 květů za sebou a všechny orchideje mi vyrazily na květ. To je radosti, denně je chodím chválit a až rozkvetou, tak je určitě zase ukáži.



I když mám jen zahrádku na okně, tak mi dělá radost.

Tak a to je pro dnešek všechno. Venku nic moc, mlha kam se podíváš, ale stále věřím, že bude sluníčko. Všem vám ho přeji.