Když přijedou venkované do města

24. července 2014 v 14:20 |  NAŠE DOVOLENÁ
…aneb občas jsme nevěděli, občas koukali jak sůvy.

Vrátím se ještě k našemu pobytu v Praze, ale jen kvůli tomu, abych vás taky pobavila.

Začali jsme hned při příjezdu. Vytahovala jsem se, že to v hotelu známe, protože jsme tam už párkrát byli. Pravda je, že jsme loni vynechali a to už stačilo. Slečna v recepci se nás ptala, kolik chceme kartiček (dřív dávali ke klíči kartu se jmény) a ta druhá zatím chtěla vytisknout zaplacenou fakturu. Nějak jí to nešlo, já nahlásila jednu kartu a čekala. Faktura nešla a nešla, tak prý se máme zastavit později. "Nevadí", řekla jsem, "tak nám dejte klíč a my se pak stavíme." Teď se na nás slečna recepční divně podívala, cože to po ní chceme, vždyť jsme přece v ruce drželi tu kartu. Ano, správně, ta karta byla čipová a otvírala dveře a po zasunutí uvnitř i fungovala na to, aby svítilo světlo. Zasmáli jsme se tomu nakonec všichni a ejhle, ono to i fungovalo.

Ale jen chvíli. Když jsme se k večeru vraceli zpět, dveře jsme si sice otevřeli, ale uvnitř světlo nesvítilo ani po opakovaném zasunutí karty uvnitř. Tak, a teď jsme něco rozbili, lekla jsem se. Vydala jsem se tedy na recepci, kde zavolali na pomoc elektrikáře, ten nahodil pojistky a bylo po problému.

Moc jsme se těšili do sprchy, protože v té době byla u nás odstávka teplé vody, proto jsme tam jeli také v tomto období. Manžel šel napřed…. Já pak šla po něm a než jsem se nadála, byla jsem mokrá celá. Byla tam sprcha velká stojací i do ruky a můj manžel prý si pouštěl obě najednou. Bylo mu to pak náramně k smíchu, když viděl, jak jsem se zmáčela. Naštěstí tam byl i fén.

Ráno jsme chodili na snídaně, které byly formou bufetových stolů a já si chtěla jako vždy načepovat kávu. Přístroj byl ale nějaký jiný a já zkoušela mačkat a mačkat a nic. Přivolaný číšník mi pak ukázal, jak to bylo jednoduché, jen se pořádně podívat. Jak jsem si připadala jistě netřeba dodávat.

Jak jsem psala, na oběd jsme jezdili do známé restaurace mimo hotel, a když nám recepční řekla, že i u nich dole v restauraci dobře vaří, tak jsme si řekli, že to druhý den hned zkusíme. Sedli jsme si venku a obsluha tam byla ihned. Mělo nám to být divné hned, když tam nikdo nebyl. Na moji otázku, zda tam můžeme poobědvat ochotně přitakala a předložila nám jídelní lístky. Během chvilky manžela málem kleplo. Ty ceny, které bývaly v restauraci v patře příznivé, teď rozhodně vypadaly jinak. Za oběd, ještě k tomu za takový, na kterém bych si moc nepochutnala, bychom měli zaplatit cenu od 190 do 240 Kč. Tak to se manžel opravdu rozčílil a zmizeli jsme nenápadně druhou stranou pryč. To opravdu nebylo nic pro důchodce.

Když jsme měli ten den ještě sraz se synovo rodinou na kávě na Chodově, zašli jsme do jakési kavárny, která prý vypadala dobře. Syn šel objednat 3 kávy, manžel naštěstí nechtěl. Za ty tři kávy si naúčtovali 250 Kč a manžel se zase hroutil. A to prý tam ještě viděl zákusky, jeden za 79 Kč. Opravdu nevím, kam až ty ceny porostou, přece to není možné do nekonečna.

Ještě na závěr mám jeden můj exkluzivní zážitek. Tedy ani ne tam moc můj, jako víc mého manžela. Chtěla jsem zastrčit v pokoji na hotelu židli ke stolu, byla to taková bytelná, dřevěná s dřevěným opěradlem. Jak jsem šikovná tak se mi vyzul pantofel z jedné nohy a já letěla dozadu. I se židlí. Nevím, jak mi v tom zlomku sekundy dokázalo prolítnout hlavou, jak spadnu, co si polámu a zda ta židle dopadne na mne. Měla jsem určitě u sebe mého andělíčka strážníčka. Spadla jsem sice na záda a židle vedle, jen trošku mne praštila a já byla v pořádku, ale jak jsem reagovala? Začala jsem se smát, ale napřed jen tak potichu a vylekala jsem manžela, protože si asi myslel, že brečím. Pak ještě asi hodinu z toho byl hotový a přiznal, kdyby se mi něco stalo, že padne vedle mne.

Tak to bylo něco pro zasmání, a abyste věděli, jaký jsem "borec".
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 24. července 2014 v 14:50 | Reagovat

Tak naštěstí to s tou židlí dopadlo dobře. :-D Hej ale s tou kartou bych byla taky zmatená. Já jsem takový antitechnik, že bych nevěděla, jak mám ty dveře otevřít. -.- :D

2 Květa Květa | Web | 24. července 2014 v 15:14 | Reagovat

Libuško, myslím, že jste to zvládli všechno docela dobře. Dovedu si živě představit, jak bych asi excelovala já. Zřejmě bych přespala u příbuzných, v tom honosném prostředí bych se necítila dobře a ty ceny - hrůza. My jsme přece jenom zvyklí trochu jinak. Ale když to jinak nejde, nedá se nic dělat, musíme čelit i těm nástrahám....
No jo, v Praze je draze! :-)

3 Ajka Ajka | E-mail | Web | 24. července 2014 v 15:29 | Reagovat

Libuš ty máš určitě parašutistický výcvik :-D Já tuhle letěla večer ze schodů, skončila jsem dole na železné rohožce, jen mi tak blesklo hlavou jaké štěstí že jsem neměla na krku foťák :-D A zřejmě mě někdy v minulém životě museli cvičit parašutisté, páč jsem to přestála bez úhony :-D
Z těch cen by mě taky kleplo. Ale u nás ty restaurace v centru, to jsou ceny i vyšší :-D  :-D  Tuhle jsem někde četla, že v Praze někde se koupí kopeček zmrzliny za osmedesát kaček .... no to si fakt nedovedu představit :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. července 2014 v 17:26 | Reagovat

Je dobře, že jste se jeli "otrkat"! Dnes je luxus všude a jeden musí mít oči taky všude. A pořád se ptát, zajímat, dopředu informovat. Při nějakým "doběhu" je nejlepší se tomu zasmát. Pobavíš, potěšíš a nakonec nešlo o život. Ty to s tím smíchem umíš moc pěkně. A na to horší - zapsala jsi to a zapomeň. Nedivím se manželovi - jste jako jednovaječný dvojčata: pořád spolu. Tak ať se vám daří i dál. Smějte se, dokud máte čemu ;-)  :-D

5 annapos annapos | Web | 24. července 2014 v 17:56 | Reagovat

Doháníme svět, ne krok po krůčku ale ve velkém fofru Libuško, já to takhle říkám vždycky muži "UŽ TAM JSME?„ a on říká, "vydrž, už tam budem„.

6 dáša dáša | E-mail | Web | 24. července 2014 v 19:26 | Reagovat

Libuško, znovu jsem si přečetla všechny Tvoje zážitky z Prahy. Usoudila jsem z nich, že kromě toho letiště a jízdy k němu a Tvého pádu se židlí jste si to pěkně užili. Ještěže jste se ve zdraví vrátili domů. Všude dobře, doma nejlíp. Hotel Golf vůbec neznám, vypadá dobře a ubytování bylo parádní :-)

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 24. července 2014 v 19:50 | Reagovat

Jak je vidět, neměla jsi z dovolené v Praze jen nepříjemné prožitky. A to je moc dobře.  Technika jde pořád dopředu a my se musíme stále učit.

8 Jitka Jitka | Web | 24. července 2014 v 20:11 | Reagovat

Technika balšája. Jo, učit se musíme i v našem věku. Čipová karta už tě příště nezaskočí. ;-)

9 Iva Iva | Web | 24. července 2014 v 23:39 | Reagovat

Libuško, příště ti karta nebude dělat potíže. Určitě si budeš zážitek pamatovat. :-D V našem věku se musíme pořád učit. ;-) Já také občas provádím artistické výkony. :-D Zatím mi to také "prochází".

10 Joina Joina | Web | 25. července 2014 v 5:37 | Reagovat

Když přijedou venkované do města, tak je to strašná orientace.
Nikdy jsem neviděla otevírat dveře kartou, zajímavé. A ty snídaně formou bufetu si dáváme taky, proto si takové hotely i vybíráme :)
Opravdu užasné zážitky :)

11 Kája Kája | Web | 25. července 2014 v 9:48 | Reagovat

Jsem z města, ale v Praze si taky připadám jako venkovan. Vlastně mi stačí i Ostrava...

12 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 25. července 2014 v 10:47 | Reagovat

Je mi to jasné, být tam já, tak se nejen nedostaneme na pokoj, ale ani nenajíme. Ty ceny jsou šílené, modernizace hrozná, radši tam kde jsou kliky, ale zvládli jste to na výbornou a ten pád s tou židlí, tak to mi naskočila pořádná husina, ještě že to dobře dopadlo.

13 Hanako Hanako | 25. července 2014 v 12:29 | Reagovat

To samé s kartou a světlem se nám stalo v libereckém Babylonu. Dostala jsem od dětí k narozeninám předplacený pobyt.Jídlo formou bufetu bylo výtečné, užili jsme si koupání a jiné wellness činnosti. Personál byl ochotný, byli jsme venkované, kteří se raději zeptají, než dělají přemoudřelé. Jen nás nakonec zařízení nechtělo pustit z podzemních garáží, ale i to se vyřešilo. Na prvním odpočivadle na výjezdu z Liberce jsme se zastavili a vychechtali. Jen pusťte vesničany do moderního města!! ;-)  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

14 Ježurka Ježurka | Web | 25. července 2014 v 14:08 | Reagovat

[1]: S kartou to pak nebyl problém.
[2]: Ale nebylo to tak zlé, myslím ten "luxus", s těmi cenami už je to horší. :-(
[3]: Ajko, to jsi mne pobavila, já přemýšlím při pádu, abych si moc neublížila a ty myslíš na foťák. Věřím, že byl drahý, ale přece jenom... :-D
[4]: Děkuji, Kitty, vidíš to dobře a máš pravdu.
[5]: Ano, Aničko, dobíháme, ale já myslím, že to zvládneme, tedy my, senioři. :-D
[6]: Dášenko, to víš, že jsme si to užili. To špatné jsem už zapomněla :-) A v hotelu Golf je opravdu krásně.
[7]:[8]:[9]: Učit se, jak říkal kdysi jeden soudruh je tady fakt na místě. Zatím to zvládáme a věřím, že to tak bude i dál.
[10]:[11]: Napsala jsem venkované, ale s nadsázkou. Naše téměř třicetitisícové město taky není zrovna pravý venkov :-P
[12]: Maruško, taky bys to zvládla, neboj, není to nic světoborného. Určitě zvládáš složitější věci. Ale ty ceny - no musíš si vybírat.
[13]: Ty jsi můj člověk. Já se taky všemu moc ráda zasměji. Vlastně doslova vychechtám. :-D

15 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 25. července 2014 v 14:18 | Reagovat

Pokrok jde dopředu. My si do konce roku musíme všichni vyměnit služební průkazy, aby se elektronicky zaznamenával  příchod do práce.Také do počítače se musíme přihlašovat elektronicky, jinak jsme obzvlášť sledováni.

16 Otavínka Otavínka | Web | 26. července 2014 v 9:59 | Reagovat

Milá Ježurko, to je až neskutečné, co vše se událo za pár dnů v Praze. Jinak Pražáci počítají za venkovany  každého, kde není z hlavního města. Tam několika tisícový dav nic neznamená.Ty to ale popisuješ, tak bezvadně, že je to až lákavé, udělat si podobný výlet do matičky Prahy. :-)

17 Ježurka Ježurka | Web | 27. července 2014 v 18:13 | Reagovat

[15]: To jsou věci, ale určitě je to zase lepší než ty naše "píchačky" :-D
[16]: Ano, proč ne? Určitě bych to doporučovala všem. :-?

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. července 2014 v 1:03 | Reagovat

Ježurko, borec na konec :-) Jsi pašák, všechno jsi zvládla a to se počítá :-)

19 Kája Kája | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 11:37 | Reagovat

Líbí se mi moderní pojetí nábytku v rustikálním stylu. Ten um propojit dřívější dobu s dnešní, je úctyhodný http://www.seart.cz/

20 disaccord disaccord | Web | 19. června 2015 v 1:05 | Reagovat

pujcka hned bruntal :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama