Květen 2014

Drobné radosti, velké starosti

31. května 2014 v 14:20 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Prý to tak v životě chodí, něco nás potěší, něco vyděsí. Já jsem v poslední květnové dekádě neměla nějaké velké problémy, na druhé straně něco mne přece udělalo radost.

Třeba to, že jsme dostali dost velký přeplatek ve vyúčtování za loňský rok a poměrně hodně malé byly nedoplatky za elektřinu a plyn. To jsou pozitivní zprávy.

Na kontrole na urologii bylo vše OK, ještě aby se to opakovalo na interně, kam jdu příští týden. Návštěva u nás žádná nebyla, tak snad se dočkáme příště, ale bude hůř, je mi to jasné.

Radost ze setkání a pokecání si u kafíčka i na procházce kolem náměstí byla včera. Setkaly jsme se zase s Miluškou, kamarádkou nejen z blogu, ale i ze sousedního města. To bylo zase radosti! Kecaly jsme skoro hodinu a půl a doma jsem zjistila, co jsem jí ještě všechno nestihla říct. Ale tak příště, nic se neděje, je nám spolu dobře, daly jsme si kávu se zákuskem, zasmály se, já dostala krásnou kytičku (prý místo ježka), já Milušce předala dárečky od Kitty a už jsme zase každá uháněla k domovu.


Kytičku od Milušky jsem vyfotila i zblízka a moc se líbila i mému manželovi.

Ale ty starosti! Jsou to především moje starosti a obavy. Už asi budu mít někde ve skříni toho Němce, protože zapomínám čím dál tím víc.

Nedávno jsem dala naši plácačku na mouchy mamince, protože jí zlomila a nutně ji potřebuje, je alergická na vosy. Bylo to akutní, zrovna jsem tam jela, tak jsem popadla tu naši, že si koupíme novou. Krátce na to se nabídla snacha, že ji kdesi v obchodě viděla, že ji koupí. Měli tam balení dva v jednom, tak mi přinesla dvě. A kolik si myslíte, že těch plácaček mám? No, právě, bohužel zase jen jednu, protože už bych si dala nejraději pár facek, ale fakt tu druhou nenajdu a nenajdu, z hlavy se mi kouří, jak přemýšlím, kam jsem ji mohla tak dobře schovat, ale zatím nic. To jsem zvědavá, kde se jednou objeví, protože přece musí, není to špendlík, jak řekla moje maminka.

A dnes? Když jsem přemýšlela, co upeču, tak jsem se koukla na jeden recept od dcery, že ho konečně zkusím. Pak jsem měla na dceru menší technický dotaz, tak jí volám. Víte, co jsem se od ní dozvěděla? Že už jsem tu buchtu dělala a dokonce jsem dala i recept ke mně na blog. Ona si to pamatovala a já ne. No, není to ostuda?

A cca tak před hodinou, sedím si takhle tady u PC, listuji si a hledám a zatočila se mi hlava, jako bych se zhoupla. Ze strachu, že budu za blbku jsem byla potichu a vida! Dostala jsem emailem zprávu, že vedle v Karlovarském kraji bylo mírné zemětřesení, tudíž to bylo určitě ono, opravdu jen málo, ale pocítila jsem to a věřte, nebyl to příjemný pocit.

Vám všem přeji krásný víkend a více toho hezkého!

Znovu krásní jmenovci

29. května 2014 v 13:46 JEŽCI
Dnes jsem vám připravila krásnou podívanou. Už je to hooodně dlouho, co jsem se nepochlubila se svými novými obrázky ježků a ježečků, které mi posíláte emailem vy všichni. Jsou všichni tak krásní, že se vám určitě také budou líbit. No, je jich požehnaně. Tak se koukněte.

Totoho vánočního ježka mi poslala moje vnučka Lada

ježčí maminka s mláďátky od Ruženky

silvestrovský ježek od Intuice (přišel mi na silvestra)

ježcí krasavci v zimě od Jarmilky

i tento exemplář mi poslala Jarmila

a od ní do třetice ježcí kuchaři

tento ježeček je výstavy, kterou navštívila a poslala mi ho Miluška

a další výstavní kousky, tuším, že od Haničky

tuhle ježcí radost mám také jen tak od Milušky

další ježkové od Ruženky

a poslední seděl někde za výlohou nebo v krámku a poslala mi ho také Hanička - Otavínka.

Obrázků ježečků s kočkou jsem dostala dost, ale tento asi ne. Je to paráda, co? Tento týden mi ho poslala milá Evka.

A to je dnes všechno. Od té doby, co jsem začala ježky sbírat, tedy nejen takové na obrázku, ale i ty ostatní, si říkám, že je v poslední dobou přeježkováno. Ale slibuji, že ty, co mám tady v bytě všude okolo, opravdu už brzy přepočítám.
Krásný den vám všem a také všem ježečkům přeje vaše Ježurka

Knihobus

28. května 2014 v 13:40 JEN TAK
Název je myslím původní od Kitty, která přišla s tím nápadem přeposílat si knížky, jak bych je nazvala, no ty, ke kterým se už nevracíme. A taky nemáme ty naše skladovací prostory nafukovací, že?

Já po částečné likvidaci knihovny už před pár lety to nemám tak strašné, ale taky už se vezu v tom knihobusu. Jsem také typ člověka, který se málokdy vrací k jednou již přečtené knize. To by mne musela opravdu hodně zaujmout. Je pár takových, ale ne zas tolik.

Od Kitty jsem už dostala takové knihy, které jsem po přečtení poslala dál. I já jsem poslala svoje. Momentálně mám dvě knihy od Kitty, jednu jsem už přečetla a tu druhou - no upřímně? Nevím, jestli ji dočtu, ale třeba někoho zaujme, určitě ji pošlu.

Teď mám ale v plánu si jednu knihu objednat. Vlastně jsem se už o to pokusila, tedy ne, že bych byla taková chudinka, že bych si to nemohla dovolit, ale to poštovné a balné je tak drahé, že váhám. Ne o tom, jestli si knihu objednám, ale napřed se domluvím se sestrou, která bydlí ve městě, odkud mi ji mají poslat, určitě by to nestálo stovku jako teď. Takže váhám, ale objednám, Alenko, neboj. Je to kniha, kterou napsala také jedna moje milá bloggerka a pak bych vám ji samozřejmě představila.

Jo dřív to bývalo jednodušší. Pamatuji si, když jsme si zařizovali knihovnu s mým prvním manželem do úplně prázdného bytu, bylo to krásné. Tenkrát existoval KNIŽNÍ KLUB, kde vycházely knihy minimálně jednou měsíčně, kdo byl členem, měl určitou slevu a pravidelně jsme si mohli objednat, co jsme chtěli, ale aspoň jednu knihu ano. Jednalo se tenkrát většinou o klasiky, ale teď vychází tolik knih, že to nelze ani všechno sledovat. Dnes píše kdekdo, copak o to, to mi nevadí, ale kolikrát se to opravdu ani nedá číst. Bohužel. Já se snažím číst, ale dlouho kvůli mému zrakovému postižení to nejde, tak nemá cenu si kupovat spoustu knížek, jako to bylo předtím.

A mimochodem ještě některé knihy z toho knižního klubu před těmi 50 lety mám. Některé jsem prostě nedala. Např. od Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče, také od Rollanda Dobrý člověk ještě žije a ještě pár dalších. Moje nejmilejší kniha všech dob je od Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá. Tu jsem přečetla tenkrát jedním dechem a taky jsem se k ní jako k jedné z mála vrátila.

A nakonec zde veřejně děkuji Kitty za výborný nápad!

Sousedská spolupráce

27. května 2014 v 17:13 JEN TAK
Už jsem tady několikrát psala o problémech s naším panem domácím. Čím má majitel více bytů, tím je spolupráce horší.
Já jsem si zadala na jejich webové stránky, aby mi posílali email o požadavcích, změnách a informacích, týkajících se našich bytů.

Tak mi chodí emaily a jeden takový jsem včera vytiskla a předala sousedce, protože vím, že nemá internet. Šlo o to, že se jim nelíbí namontované antény na domech a balkonech. Musí být na to zvláštní povolení, o které se musí písemně zažádat a zástupce se pak přijde podívat co a jak.

Sousedka nelenila, a protože chodí ven za barák na lavičku posedět s dalšími sousedkami, kde si i zakouří, vzala tuto písemnou informaci sebou. Samozřejmě, prý nikdo o tom neměl ani tušení. Nicméně aby měli klid, vypravilo se jich pár dnes na domovní správu. Jsem sama zvědavá, jak to dopadne, a doufám, že to nebudou řešit v neprospěch nájemníků.

Já jsem tam čirou náhodou ráno jela také. Ale ne kvůli anténě, mám kabelovku, ale šla jsem hodit do schránky reklamaci vyúčtování nákladů za loňský rok. Něco bylo špatně. Tak uvidíme.

Sousedka mi zase na oplátku přinesla informační leták o akčních cenách supermarketu od příštího období, protože zase ví, že odpoledne už moc ven nechodíme.

Sousedská spolupráce jak má být, že? Já si myslím, že je dobrá a důležitá. Sousedka pochválila mne, že jsem jí informaci vytiskla a ona ji zase poslala dál. Nejsme žádní anonymní sousedé. Víme o sobě a je-li třeba, tak si pomůžeme. Aspoň většina.

PS : Dnes jsem objevila v NK vzkaz, že za mnou chtěli přijet z ČT a natočit se mnou krátký rozhovor na téma volby. Ještě štěstí, že jsem to našla pozdě, protože fakt nevím, co bych jim řekla. Zamračený Já raději tu informovanost sousedskou.

Moje skoro-sestra

26. května 2014 v 16:20 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Spousta z vás mi tu říká, že jsme velká rodina, i když mně se to vůbec nezdá, ale přesto jsem si ráda přidala ke své rodině nejen vás, moje blogerky a blogery, ale už jsem psala o mé adoptivní dcerce a pro dceru jedné blogové přítelkyně, se kterou si píši, jsem prý teta. Obě jsem poznala také díky blogu.

Už dávno předtím, v dobách, když jsem byla ještě podstatně mladší, tak jsme se s jednou mou kolegyní z práce staly téměř pokrevními sestrami, jako byl Vinnetou a Old Shatterhand pokrevní bratři. Jsme narozené v jednom roce, obě pocházíme z Moravy a moc dobře jsme si rozuměly. A to nejen v době, když mi sestra Hilda dělala zástupce.

Neměla život taky vůbec jednoduchý, má jednu dceru, dvě vnoučata a už je také prababičkou. Než však se všechny tyto skutky naplnily, měla to těžké. Po narození dcery se brzy rozvedla se svým manželem, protože nebyl pro manželství a otcovství použitelný. Dokonce pak neplatil ani alimenty na dceru, zkrátka vše špatně. Taky si pamatuji, že jsme ji jednou i s její dcerou pozvali k nám, chtěli jsme ty naše děti seznámit. Mého syna a její dceru. Ale bohužel, nedopadlo to.

Hilda byla dlouho sama, ale pak se znovu vdala. Zkraje to vypadalo dobře, ale ani toto manželství dlouho nevydrželo. Jednoho dne její manžel onemocněl, ale nikdo pořádně nevěděl ani co mu je, ani od čeho onemocněl.
Pak se měla bohužel dovědět krutou pravdu. Její manžel prý měl neléčenou pohlavní nemoc, která nějak zmutovala, a on nemohl chodit a byl ještě postižený podobně jako mozkovou mrtvicí.

Pamatuji si, jak se styděla o tom mluvit, jak se bála, šla okamžitě na vyšetření, zda je v pořádku, jestli jí to nepředal, naštěstí byla, ale už pak na nic nečekala a okamžitě se nechala rozvést. Bylo jasné, že měl i jiné ženy.

Ještě než odešla do důchodu, onemocněla se srdíčkem a měla několikrát zánět žil. Nebyla na tom zdravotně moc dobře, pak jí krátce za sebou na Moravě zemřeli oba rodiče. Po odchodu do důchodu se odstěhovala do bytu po rodičích, tedy na Moravu. To byl téměř konec našeho přátelství. Ne, že bychom na sebe nemyslely, ale téměř se nevidíme. Ona napíše jen pohled, i když nikdy nezapomene ani na svátky, ani na narozeniny, ale absolutně NEPÍŠE DOPISY. To je pro ni za trest. Ona ani neovládá počítač, od začátku to odmítala, neumí a nechce psát ani SMS zprávy, zkrátka nic.

Naposledy jsme se viděly asi před pěti lety, protože má tady vedle v sousedním městě dceru, ale asi spíš jezdí dcera za ní než obráceně a já jí vždy napíši dopis, když už je mi hodně smutno a nedávno se překonala a napsala mi, proč se neozývá a proč jsme se tak dlouho neviděly. Je dost nemocná, napsala jen tři hlavní věci, které ji ničí: Operace - játra, operace - ledviny a infarkt. Ten měla už v době, když pracovala. Opět jsme si slíbily, až přijede za dcerou, že opravdu zavolá a já přijedu za ní.

Má teď přece jen zase větší radost ze života, raduje se z malého půlročního pravnoučka, tak jí držím pěsti, aby se dala zase dohromady.

Budu se těšit, že se nám to letos povede a ještě se setkáme. Určitě se pak spolu musíme vyfotit. Držte nám palce, aby to vyšlo.

Víkendová turistika

25. května 2014 v 12:56 JEN TAK
Určitě jste všichni slyšeli o víkendové turistice. Celé rodiny si zajedou na celý den nebo jen na odpoledne do velkých supermarketů, kde tráví den nakupováním, prohlížením obchodů a nakonec si dají někde rychlý oběd nebo večeři.

Toto jsem viděla loni, když nás mladí vzali o víkendu do Prahy, kde hráli ve Zličíně bowling. Tam bylo o víkendu snad víc lidí než ve všední den, to nemluvím jen o obchodech, ale i o restauracích. Zkrátka - všude plno. Tak si taky říkám, že dřív jsme chodívali o víkendech jinam, ale to je dobou, všechno se mění, s tím nic nenaděláme.

To jsem ovšem netušila, že to funguje i v menších městech, třeba jako je to naše. My jsme dřív, dokud to ještě šlo, chodili s manželem na vycházky, nebo jezdili na výlety. Teď už je to s námi horší, není to dobou, ale věkem a s tím spojenými zdravotními problémy.

Chodívali jsme třeba jen na vycházku tady v okolí a celé jsme to zakončili např. v restauraci nebo kavárně, někdy jen na kávě, jindy na dvojce vína. Už můžeme jenom vzpomínat.

Včera jsme se ale vydali do supermarketu. Stejně bychom tam museli v pondělí, protože docházely brambory, no a včera tam byly víkendové akce.

Jen jsme vyšli z domu, už se začalo mračit a před obchodem už spadlo pár kapek. Už před vchodem jsme koukali, co tam bylo aut na parkovišti, skoro jako ve dny, kdy se mění akční ceny. Uvnitř se nám to jen potvrdilo, lidí jak máku a zboží v akci většinou už nebylo, to prý chce v sedm hodin ráno. No, to ani náhodou.

Tak jsme to jednou zkusili a máme pokoj. Ale to ještě nebylo všechno. Když jsme vyšli z obchodu, začalo pršet, napřed jen tak decentně, ale pak byl takový slejvák, že jsme byli rádi, že nám staví autobus před vchodem a to jsme ještě museli utíkat, jinak bychom byli v momentě mokří. Sečteno a podtrženo, pršelo u nás pak celé odpoledne a my jsme poučeni. Tuhle víkendovou turistiku fakt nemusíme.

Moje potěšení

23. května 2014 v 13:36 RODINA
Dnešek je pro většinu z vás normální, obyčejný den. Pro mne a moji rodinu ne. Dnes má moje maminka narozeniny. A nejsou to ledajaké narozeniny, ale už krásné 94.

Toto je fotka maminky, když byla ještě svobodná

takhle si ji pamatuji nejvíce, chodila jsem do školy

maminka s tatínkem = babička a dědeček, mému synovi bylo tenkrát 1 rok, byl první vnoučátko

a toto je naše společná fotka z loňského roku pri návštěvě u maminky.

Maminečko naše milá,
k narozeninám Ti jdeme přát,
abys ještě dlouho žila
a měla vše, o čem se Ti bude zdát.

Aspoň ještě těch pár let
buď tu s námi do té stovky,
vždyť přec krásný je ten svět
s dětmi, vnoučaty a pravnoučátky.

Ještě jen dodám, že my jsme byly 3 děti, maminka má 7 vnoučat a 11 pravnoučat. To už je hezká řada, ne?

Tuhle krásnou orchidejku, kterou jsem si včera doma vyfotila, posílám aspoň virtuálně mamince k jejím krásným narozeninám. Je to moje nejkrásnější.

Orchidejka má 22 květů a 19 poupat. Je skvělá.

Proto dnes dvojité potěšení. Maminka i orchidej. Vám všem krásný den a celý víkend.

Přeplatky a nedoplatky

22. května 2014 v 13:49 JEN TAK
Většinou v této době, vlastně to mělo být už před třemi týdny, nám chodí vyúčtování všeho za loňský rok. Vím, že toto vyúčtování, spojené s placením nájmu, mělo být do konce dubna, ale těm našim domácím to v poslední době nějak nevychází. V podstatě ale o nic nejde, stejně nám přeplatky vrací až koncem července, nebo spíš začátkem srpna a nedoplatky mají teprve čas, ale tentokrát to ale trvalo.

Už na svém webu hlásili zpoždění, prý za to může pošta, ale doručovatelky říkaly něco jiného, ale zato včera přišel náš hodný pan pošťák zase až nahoru s doporučeným dopisem včetně doručenky. Pro ty, kteří nebyli dopoledne doma, přišel ještě jednou po 17,00 hodině. Je fakt dobrej. Jen se všichni divíme, když pan majitel, který má víc jak dva tisíce bytů, rozesílá toto vyúčtování doporučeně s doručenkou, když naříká, že nejsou peníze.

Kdepak, takhle hospodařit my, malé samostatné buňky, tak jsme s tou výplatou brzy hotovi, že? Už dopředu hlásili, že jsou dražší energie, tedy voda včetně topení i ohřevu a prý byla delší zima. Já tomu stejně nerozumím. Ještě včera hřálo topení v koupelně. Tam to totiž nejde vypnout, jinak pochybuji, při těch vedrech venku, že by někomu byla ještě zima. Ale něco nám naúčtovat musí, i když odběr v bytech není. Ach jo.

Proti loňsku jsme my třeba měli o něco menší přeplatek, ale byl ještě slušný, ale jestli se budou stále zvyšovat ceny (jen si říkám, jestli taky někdy narazíme na strop), tak to nebude brzy platit.

Dnes nám také došlo roční vyúčtování plynu. Naše zálohy už nestačí, proto nám je zvýšili, ten menší nedoplatek zaplatíme včas, ale raději ať jim přebývá než aby jim scházelo, já vím.

Ještě chybí vyúčtování elektřiny, tam to také nebude stačit vzhledem ke stále se zvyšujícím cenám, i když nám slibují snížení. Třeba plyn se má letos snížit, aspoň to bylo avizováno, tak proč nám dost razantně zvyšují zálohy, když ten nedoplatek není velký?

Raději se nebudu dál rozepisovat, protože chci být slušná a už přestávám tomu našemu celonárodnímu hospodářství rozumět. Hlavně, ať jsme zdraví, no ne? Přeji krásný sluneční den, u nás je jak v Itálii, jak s oblibou říkává manžel takovému krásnému počasí.

Reklamace aneb ubrus jako nový

20. května 2014 v 14:10 JEN TAK
Právě jsem po obědě věšela na balkoně prádlo, když zazvonil mobil. Kouknu a neznámé číslo. Už poučena jsem váhala, zda vzít či nevzít, ale pak jsem si řekla, že to risknu a když, tak to položím.

Dobře jsem udělala. Volala mi paní majitelka textilu, kam jsem dala asi před 10 dny na reklamaci svůj ubrus, ze kterého jsem nemohla dostat záhadné skvrny.

To je on, jen na připomínku.

Jak jsem byla nastartovaná zda vzít telefon nebo ne, tak jsem se zapomněla zeptat, jak ta reklamace dopadla. Až jsem tedy to prádlo pověsila, tak jsem sjela do města, protože jsem byla zvědavá.

Paní majitelka mi přišla říct, že ubrus byl v laboratoři a ty skvrny prý byly od krve. Mám se příště obrátit přímo na výrobce, než budu prezentovat rady jiných a ten prý mi vysvětlí co a jak. Nevím, ale opravdu ne, jak by se tam dostaly skvrny od krve. Vysvětlovala jsem, že to není možné, že ubrus leží v obýváku na stole a když jednou za čas přijede dcera s dětmi a obědváme tam, ubrusy sundaváme a děti už jsou dospělé. Fakt nevím. Ubrus vyčistili a světe div se, ani to nechtěli zaplatit. Jen to ústní ponaučení jsem si musela vyslechnout a tvrzení, že to byla skvrna od krve.

Tak sice stále ještě kroutím hlavou a přemýšlim, jak by se tam ta krev dostala, ale už to přestanu řešit. Ubrus je čistý, je doma a žádné korunky navíc jsem neplatila. Takže vlastně dobrý, ne?

Mimochodem, u nás je vedro jako v létě, prádlo mi na balkoně krásně uschne a já se po cestě schovávala do sti¨ínu. To brzy, že? Mějte se všichni sluníčkově. Vaše Ježurka

Moje malé radosti

19. května 2014 v 14:23 JEN TAK
Nejen z velkých, ale hlavně z malých radostí je poskládán náš život. Ano, víme to všichni, proto mi to nedá, abych se taky občas nezapojila.

Dnes jsme si udělali takovou malou, ale možná i větší radost tím, že jsme se konečně zase po čase objednali na klasickou masáž šíje a zad. Už to bylo vážně na hraně. Nebyli jsme na masáži už téměř rok a je pravda, že už si musíme to naše zdravíčko víc udržovat. Do hrobu si nic nevezmeme, kromě toho našeho zhuntovaného těla, tak jsme si vzali každý 250 Kč a šli jsme na to. To byla balada! Naše paní masérka mi říkala, že myslela, že to vůbec nepůjde rozmasírovat, jak jsem byla zatuhlá a pak jsem se divila, že mi bolest vystřeluje do hlavy. Ale zvládla to, já jsem ráda a spokojená a určitě si to za měsíc oba zopakujeme. Nepijeme, nekouříme, tak za co bychom ty peníze utráceli, no ne? Smějící se

Minulý týden jsem si udělala takovou malou pracovní radost já. Pořád přemýšlím, co ještě trošku vylepšit na tom našem bydlení, abychom se tady cítili dobře a já to mám ráda všechno sladěné. Tady v pokojíku jsem si také nedávno šila ubrus na stůl, protože na ten náš malý se prostě nedělají. Na malém stolečku u gauče už pomalu dosluhoval ten, co tam byl a tak to šlo ráz na ráz. Koupila jsem stejnou látku a ušila stejné ubrusy i tam, kde byly jiné barvy a kde jsou třeba.

Toto je původní ubrus na stole

na starém peřináči

na hodně staré skříňce s ježky, nahoře mám obrázky rodičů a vizitku Usmívající se

a na konferenční stoleček jsem si ho aspoň obháčkovala, aby to vypadalo líp.

A ještě maličkost, no maličkost, jak pro koho. O víkendu pokračovalo mistrovství ČR na letošní rok v bowlingu v dalších kategoriích. Náš Lukáš se umístil ve dvojicích muži na krásném 3. místě a v neděli hrál mix se svou přítelkyní, která je také moc šikovná hráčka bowlingu a skončili také "na bedně" na 3. místě.

Sluší jim to, že? Gratuluji!

Tak to byly moje tzv. malé radosti, ze kterých se vklastně skládá potom krásná životní mozaika.

Dnešní krásný ošklivý den

17. května 2014 v 14:48 VAŘENÍ A PEČENÍ
Ne, nespletla jsem se. Dnešní den byl krásný navzdory ošklivému počasí. Jako většina z vás, babiček, mám taky vždy velkou radost, když nás navštíví někdo z rodiny. Dnes jsem pozvala na oběd dceru s vnoučaty Terkou a Tomem a taky samozřejmě přišel náš miláček - Peggy.

Vždy, když se ptám, co mám uvařit, dostanu většinou stejnou odpověď. "Nám je to přece jedno, vždyť víš, že jíme všechno". Dětem říká dcera od malička, že jsou jako kyselina.

Tak jsem si řekla, že uvařím něco, co dcera moc nevaří. Uvařila jsem čočkovou polévku, ale ne takovou tu hustou samá čočka, přidávám tam i zeleninu, brambory a nakonec nudle, mně chutná a ostatní na tom byli stejně. Po hrnci polévky se jen zaprášilo.

A jako druhé jídlo jsem si vymyslela guláš, ale hovězí. Ten já o moc víc ráda, než vepřový, to je o něčem jiném, aspoň to tak vidím já. A co k tomu? Rozhodla jsem se, že jim uvařím špecle, které jsme si s manželem oblíbili a tak aby dcera věděla, jak chutnají.

Ale co zase upéci ke kafíčku? Chtěla jsem také něco jiného, než pečeme my i dcera, tak jsem zalistovala ve starších receptech ještě z dob, když jsem chodila do práce a rozhodla jsem se, že upeču takovou třenou buchtu. Mám ji v receptech jako buchta od Aleny, protože tento recept mám od mé bývalé kolegyně tohoto jména.


Chutnala všem a po odchodu mých zlatíček zbyla na pekáči půlka, tak to je dobře. Ostatní jídlo taky zmizelo a tak to má být. Takové strávníky mám ráda a příště pro ně ráda zase něco dobrého uvařím.

Protože jsem tento recept ještě tady u nikoho neviděla, a kdyby měl někdo zájem, tady je:

Polévaná buchta
25 dkg cukru, ½ Hery, 1 lžíce oleje, 25 dkg polohrubé mouky, 3 vejce, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva (dát do mouky), 4 lžíce kakaa, ¼ l mléka
Krém: ½ Hery, 1 vejce, 2 lžíce kakaa, 20 dkg (stačí 15) moučkového cukru.
Cukr, vejce, Heru, vanilku a kakao utřít, postupně přidávat mouku a mléko.
Krém rozetřít na horkou buchtu.
Jen dodám, že cukru tolik být opravdu nemusí, já dala méně nejen do krému, ale i do těsta.

Přeji všem dobrou chuť!

PS: Zkoušela jsem dnes udělat lepší snímek, aby byla vidět i ta vrstva čokolády, ale asi pozde.

Naše nakupování

16. května 2014 v 13:09 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Je o nás známo, že chodíváme každý den nakupovat, hlavně také, abychom se trochu prošli za každého počasí. Ve většině obchodů, kam chodíme nás už, coby nerozlučnou dvojku znají, ale dokážeme pobavit i ty, kteří nás neznají.

Včera jsme byli nakupovat v marketu, já sleduji, co kde mají a manžel tam najednou přifrčí s krabičkou zmrzliny. Jednou jsem mu řekla, že místo bonboniéry si dám raději zmrzlinu a on mi chtěl určitě udělat radost. Nevzdorovala jsem. Už také vím, že máme v košíku vždy něco navíc a zjistím to většinou až u pokladny. Tentokrát měli blízko pokladny nějaká plyšová zvířátka. Manžel jedno vzal a zeptal se, jestli no nechci. Já se samozřejmě začala smát a slečna pokladní to vzala jako příležitost udělat kšeft a říkala, že takový lvíček jako plyšový mazlík do postele, proč ne? Tak jsem ji ujistila, že máme plyšových mazlíků - ježků doma spoustu, dokonce i v posteli. Vyndávám pak zboží na pás a znovu se musím doslova rozchechtat. Ani jsem nepostřehla, kdy dal manžel do košíku lahev becherovky. Slečna pokladní se ho snažila obhajovat, ale já jsem jí vysvětlila, že je ta becherovka vlastně pro mne, že si po těžkém jídle dávám za korunu z flašky a nedávno došla. Já se jen vždy divím, jak je manžel s některým zbožím rychlý a pohotový.

O tom, jak jsem kupovala manželovi pyžamo na zapřenou, jsem nedávno psala. Také jsem se zmínila o tom, že jsem tak rychle nakupovala, že jsem si zboží nezkontrolovala a vzala místo s dlouhým rukávem a nohavicemi, tak s krátkým. A co mi dalo práce, abych nějak zamaskovala moji tajnou cestu do města, abych mohla jít výjimečně sama.

Nedalo se svítit, musela jsem si v pondělí vymyslet další důvod, proč jít do města sama. Manžel byl u lékaře a já u kadeřnice. Ihned od ní jsem se rozběhla do města s ukrytým pyžamem v tašce, abych ho vyměnila. Paní prodavačka byla ochotná a i když nemohla najít potřebnou velikost, odběhla někam jinam, pyžamo přinesla, trošku jiné a lepší, já si doplatila a celá šťastná jak jsem to zvládla jsem šla na autobus. Až na zastávce mi došlo, že jsem se zase nepřesvědčila, jestli není to pyžamo náhodou to teplejší. No, naštěstí bylo tentokrát to správné.

Teď už zbývala taková maličkost. Šoupnout ho manželovi do skříně a čekat, co na to řekne, až to zjistí. Byla tady obava, že se bude vztekat, že už nic nepotřebuje a tak dále.

Manžel ale překvapil. Teprve včera si všiml, že má ve skříni nějaké nové pyžamo. Přišel za mnou s úsměvem na rtech, zdviženým ukazovákem a se slovy: "Co to tam mám za nové pyžamo?" Teprve potom jsem mu vyprávěla celou anabázi s koupí toho pyžama, protože jedno vyhodil a nic nechtěl kupovat. Oba jsme se tomu nakonec zasmáli a já byla pochválena, protože se mu moc líbilo.

Tak vidíte, jak je někdy všechno jinak, než očekáváme. A je dobře, když jsme mile překvapeni, že?

Roztrhl se pytel?

15. května 2014 v 14:00 RODINA
Kdo zde není prvně ví, že můj syn a jeho syn, tedy můj vnuk, hrají bowling. Nejen hrají, ale ono jim to i dobře jde. O vnukovi jsem už psala mockrát, naposledy 15. dubna toto:

14. dubna jsem dostala zprávu, že náš bowlingový šikula - vnuk Luky, dostal od předsedy bowlingového svazu sdělení, které začínalo :
"Dobrý den. Gratuluji k vašemu umístění na Prestige 2013/2014, které vás nominuje na MS mužů 2014, které proběhne v Abu Dhabi v prosinci tohoto roku....."
Tento těžký turnaj, který Luky vyhrál, ho vlastně posunul na 4. místo celorepublikového žebříčku a myslím, že by se do Spojených Arabských Emirátů jen tak nedostal. Sice to bude něco stát, ale víme, že si to zaslouží. Krásná zpráva, že?

Toto tedy jen opakuji pro celkový efekt. Teď o víkendu se konalo Mistrovství republiky jednotlivců v kategorii Master, byl to dlouhý a náročný boj a kdo myslíte, že zvítězil? Ano, správně, opět náš Luky, stal se misrem České republiky pro rok 2014 a získal tak právo reprezentovat ČR na Evropském turnaji mistrů, který se letos koná v Islandském Rejkjaviku.

Téměř současně mu bylo nabídnuto reprezentování na Mistrovství světa kadetů, samozřejmě také v bowlingu, které se koná letos v dalekém Hong Kongu, tedy v Číně.

Vím, že jsou to obrovské úspěchy, které se nemusí vůbec už opakovat, ale teď se musí rozhodnout, kam ano a kam ne, protože na to, aby jel všude, na to by musel vyhrát první cenu ve sportce. Rodina se snaží sehnat nějaké sponzory, ale nevím, nevím.

Budu tedy věřit, že vše dopadne dobře a Luky si vyjede daleko za hranice všedních dní a také bude dobře reprezentovat. Držíme mu pěsti.

Tuhle fotku jsem si vypůjčila z bowlig webu. Je tady krásně vidět ta radost! S ním je vítězka žen.

Když mi bylo pět

14. května 2014 v 13:09 TÉMA TÝDNE
Jo, kde jsou ty doby, když mi bylo pět roků. To už je tak dávno, že si toho opravdu mnoho nepamatuji. Vlastně nic podstatného.

Narodila jsem se za války, a když válka skončila, byly mi právě 4 roky. To si pamatuji velmi dobře, to je zajímavé. Bydleli jsme tenkrát u babičky a dědečka, a když se blížila vojska, byli jsme zavřeni v prázdném a vyčištěném prasečím chlívku. Konečně jsme mohli ven, to byla radost. Tento zážitek mám v hlavě jako živý.

Moje malá sestřička měla tenkrát 4 měsíce, ale všichni jsme to zvládli a to je důležité.

O něco později vím, že maminka měla zdravotní problémy, měla astma, nemohla v domečku u babičky dýchat, protože byl vlhký, tak jsme bydlely my tři holky, tedy, maminka, sestra i já v Brně u druhé babičky. Tam jsem také chodila první rok do školy a pak jsme se stěhovali zpátky do toho menšího městečka, odkud pocházel můj tatínek, ale měli jsme už svůj byt.

Když jsme bydleli ještě v Brně, to bylo krátce po mých pěti letech, tak tatínek za námi jezdil každý víkend, dobře si to pamatuji, vždy nám dovezl něco dobrého. On byl živnostník - fotograf a většinou v sobotu fotil svatby. Vždy dostal nějakou "výslužku" a tu dovezl. To jsme si dali všichni! Když nebyla svatba, vozil bonbony. Takové ty gumové, ty mám ráda dodnes, ale tenkrát byly přece jen trošku jiné. Byly to takové kostky, jako cukr, které byly moc chutné a vždy, když je přivezl, byla jich celá krabička, aby to stálo zato.

A víte, že přesně ani nevím, která fotka je ta pravá, pořízená v mých pěti letech, ale přibližně to odpovídá.


Mnoho si toho opravdu již z té doby nepamatuji, jo kdybyste se zeptali - když mi bylo padesát, to bych dala dohromady delší článek.

Nebo si dobře pamatuji, když bylo pět roků vnoučatům, nebo i dětem, ale teď jsem toho opravdu víc nedala. Ale mohu zodpovědně říci, že vzpomínky na dětství mám veskrze krásné.

Jdete volit?

13. května 2014 v 17:09 JEN TAK
Už minulý týden jsme dostali do schránky volební lístky pro volby do Evropského parlamentu, konané příští týden.

Ne, že bych považovala tyto volby za důležité, dovoluji si říct, že i zbytečné, je to hodně peněz za málo muziky, ale volební lístky jsem si pečlivě prostudovala.

Sada obsahuje 38 volebních lístků od 1 do 39, pouze č. 15 není. Zaměřila jsem se také na to, jaké strany a hnutí se delegují do těchto vyšších pater a nestačila jsem se divit.

Nejdelší název - vlastně úvod má strana p. Cibulky - to je rovnou agitace. Vůbec jsem nikdy neslyšela, že existuje Strana práce a Nespokojení občané, NE Bruselu - Národní demokracie, Strana zdravého rozumu - NECHCEME EURO - za Evropu svobodných států, to je tedy název! Dále Liberálně ekologická strana, evropani.cz, Fair play - HNPD, "Strana rovných příležitostí", VIZE 2014, ANTIBURSÍK nebo Hnutí sociálně slabších.

Ještě mne také zaujal kandidát, který měl své funkce a zásluhy napsané na 7 řádků - jedná se o stranu VIZE 2014!

Většina kandidátek má 28 kandidátů, i když třeba Romská dělnická strana má kandidáty pouze 2, z toho je jeden podnikatel a druhý předseda strany.

Taky jsem si dala tu práci a čárkovala ty starší nad 65 let. Dokonce jsou tam i 4 kandidáti 80 let a více, nejstarší kandidát je 83 let a je ze Strany práce. Já vím, že jako senior bych měla být ráda, že tam kandiduje někdo i za nás, ale co je moc, to je příliš, že?

Nejmladším kandidátům je 21 let, je jich celkem 7, z toho jsou hned 2 má Česká pirátská strana a celkem kandidátů od 21 do 30 let včetně jsem napočítala 63.


Nejmladší kandidáti jsou ve straně Občané 2011, tam je jejich věkový průměr 35 let.

No, pohrála jsem si, prostudovala, divila se, ale jsem rozhodnutá. Volit nejdu. Ač jindy svědomitá, tohle mne opravdu nebere.

A co vy?

Sourozenci a životní styl

11. května 2014 v 13:09 TÉMA TÝDNE
Jedni známí manželé mají dvě děti. Syna a dceru. Jedná se o spořádanou rodinu, své děti vychovávali dobře a obě stejně.

Syn se docela brzy oženil a měl jako hodně mladý za sebou dvě děti. Rodiče pomáhali, jak mohli, ale syn si brzy našel jinou ženu, rozvedl se a s tou druhou měl další dítě. Rodičům se to moc nelíbilo, že se vykašlal na svou první manželku včetně dětí, ale snažili se pomáhat dál. Jak těm starším dětem, tak i další jeho ženě s dítětem.

Dcera se mezitím také vdala a měla dva syny. Pamatuji si, co se naběhali k babičce a dědovi, jako malí zde byli stále, chodili k nim na obědy, babička s dědou byli často hlídací a syna už nebylo vidět.

Dcera má stále dvě zaměstnání, její manžel pracuje na směny, synové už jsou téměř dospělí, ale stále doma, tak se mají co ohánět, protože si koupili byt na hypotéku.

Říkám, že dcera se jim opravdu povedla. A co syn?

Včera jsem mluvila s jeho tátou a ptala jsem se, kde žije a jak se má a jestli se vůbec nestýkají. Ne, vůbec neví, jak žije, kolik má dětí, a ani se s vnoučaty nevídají. Chodil prý si stále jen pro peníze, půjčoval si a nevracel, až to došlo tak daleko, že si u rodičů vzal ze zásuvky pět tisíc korun. Vlastně je ukradl. To prý byla konečná a od té doby pro ně přestal existovat.

Tak si říkám, dvě děti jedněch rodičů a každý má úplně jiný životní styl. Byli vychovávání spolu a stejně a přece je každý jiný. Dcera se povedla, syn už ne. Ale kde se stala chyba, to asi nikdo neví. Já si jen říkám, chudinka máma, určitě jí to musí být hodně líto, že se nevidí jak se synem, tak i s vnoučaty. Ale to by asi opravdu nikam nevedlo. Je to škoda. Ale i o tom je život, já vím. Určitě není první ani poslední, ale je mi jí líto.

Nepoučitelný smolař

10. května 2014 v 13:09 RODINA
Já jsem opravdu už sama na sebe naštvaná. V poslední dobou se mi nějak nic nedaří, na co sáhnu, to je špatně.
Nedávno jsem psala o mé blbosti s podomním prodejcem energií.

Chtěla jsem nově uzavřené smlouvy ihned stornovat, ale původně jsem napsala na webovou adresu, o které jsme se bavili, až později po jejich odpovědi jsem se pořádně koukla na smlouvu a zjistila opravdového nového dodavatele. Ještě jsem stihla do 14 dnů provést storno na správné adrese, přesto mi tento týden přišly dopisy, že mi firma gratuluje, že jsem udělala dobře a takovéto bla bla bla. Bylo mi z toho nevolno, že asi už na moji stížnost reagovat nebudou a byla smířena se vším. To ovšem nic neměnilo na tom, že manžel stále frflal a nadával, že to nepodepsal on a je to tudíž neplatné.

Včera mi přišel další dopis, abych na ten jejich "uvítací" nereagovala, že potvrzují ukončení té jejich smlouvy, ale zatím jen na plyn. Tak jsem tam psala dnes znovu, že ještě musí zrušit elektřinu a zase budu čekat. No, řekněte, mám to zapotřebí? Už jsem se ale opravdu zabejčila a ne a ne, nikomu neotvírám, posílám manžela, i kdyby zrovna seděl bůhví kde. Tak mi držte palečky.

Před pár dny jsem psala o zajímavých skvrnách na mém novém ubruse a dnes jsem dala na vaše rady, že to může být výrobní vada, našla jsem účtenku a vydala se ubrus reklamovat. Paní prodavačka sice nechápavě koukala a moc nevěřila, že jsem ubrus něčím nepokecala, ale přesvědčila jsem ji a tak mi sice nic nezaručila, ale slíbila, že jakmile se dostaví zástupce výrobce, že mi zavolá, jak to dopadlo. Informovala jsem ji, že by mi stačila rada, jak se těch skvrn zbavit. Tak uvidíme, první krok je hotov.

Do města jsem dnes jela sama, manžela bolela strašně zase kolena, tak jsem si řekla, že toho využiji, když jsem sama a tajně koupím manželovi pyžamo, protože nedávno jedno vyhodil. On už si nechce na sebe nic kupovat, prý to nestojí zato, že s tím, co má už dožije, tak jsem si myslela, jak na něj vyzraji. Prodavačka mi ukazovala pyžamo, které se mi zdálo moc teplé, s krátkými kalhotami jsem nechtěla, těch má dost a normální s dlouhými nohavicemi a rukávy mi nabídla malé číslo. Pak hledala, až našla větší, ovšem ouha - nevyndala ho z obalu, já byla v pohodě a až doma jsem zjistila, že mám opět pyžamo s krátkými kalhoty a krátkým rukávem. Ach jo, to jsem to zase "zvojtila"! Honem jsem pyžamo schovala a teď zase přemýšlím, jak se sama hned v pondělí zase vydat do města, abych to vyměnila a pak nenápadně nastrčila manželovi do skříně. To by nestálo zase za ty řeči, "že už mi to říkal kolikrát, že mu už nic kupovat nemám, že nic nepotřebuje."

Už mi v té tajné skrýši leží od zimy šála, kvůli které se opravdu naštval, tak jen doufám, že mu někdy bude dobrá.

Jsem nepoučitelná? Ano, já vím, ale slibuji před vámi všemi, že se sebou budu něco dělat, opravdu. Snad se mi povede tyto mé "přehmaty" uvést do pořádku. To bych byla vážně moc ráda.

Přeji krásný víkend a držte mi palečky!

Mé aktivity v kuchyni

9. května 2014 v 13:08 VAŘENÍ A PEČENÍ
Je logické, že máme každý jinak nastaveny své aktivity. Někdo je raději na zahrádce, někdo sportuje, jiný rád řádí v kuchyni a někdo třeba také jen tak ode všeho trochu.

Já se přiznávám, čím jsem starší, tím si víc vymýšlím v kuchyni. Vařit a vymýšlet si mne baví, ovšem jen do té míry, když na to mám fyzickou sílu. Jinak řečeno, když mne moc netrápí moje zničená páteř a mé vyhřezlé ploténky.

Pro mne je samozřejmé, že každý den vařím, dokonce i v pondělí, ještě mám v živé paměti a nevím proč to tak bylo, že jsme mívávali v pondělí vždy zbytky z neděle. Já vařím denně a pokud náhodou něco málo zbude, tak to manžel "dojede" večer. Já večer už další teplé jídlo nemusím, tak si zase vymýšlím, aby nebyly večeře stále stejné.

Už jsem se o to zmiňovala, že máme nás metabolismus nastavený stále stejně z dob, když jsme ještě pracovali. Tenkrát jsme mívali v 11,00 hod. polední přestávku, za ty roky si náš žaludek zvykl tak, že i po těch letech v důchodu tento čas více méně dodržujeme. Proto také míváme brzy tu naši večeři a večer většinou ještě jíme jogurty.

V úterý jsme se dohodli, že ve středu nekoupíme chleba jako obvykle obden, ale udělám k večeři těstovinový salát. Ten my moc rádi, je tam vlastně od všeho trošku a není to těžké. Proto jsem se pustila v úterý do salátu, aby byl na středu zaležený. Také jsem tento den koupila buřtíky a tak jsem hned naložila naše oblíbené domácí utopence. Včetně ranního nákupu a uvaření oběda jsem všechno stihla včas, jako vždy.

Těstovinový salát

A buřtíky, jsou jich dvě sklenice a ještě nejsou správně zaležené.

Ve středu jsem zase zjistila, že nemáme dost jogurtů, doma byl puding se 70 % kakaa, tak jsem uvařila puding, šlehačka byla doma taky. Nebylo co řešit a byl mimochodem výborný. Jiný už nekupuji.

Ve čtvrtek byl svátek, ve všední dny většinou polévky nevařím, jen na víkend, ale byla v plánu rýže a hovězí na houbách, tak jsem se zeptala manžela, jestli by si nedal polévku, že je ta rýže taková docela hladová. Dal by si prý zelňačku. Uvařila jsem tedy navíc zelňačku, a protože nebylo doma ani nic k odpolední kávě, tak jsem upekla korpus a udělala "třepací" dort, který jsme si oblíbili nejen pro jeho rychlost, ale i proto, že je opravdu chutný. Jen podotýkám, že jsem korpus upekla sama, ten koupený mi moc nejede.

Už zbyl opravdu jen kousek

Na moje narozeniny jsme si nedělali obložené chlebíčky, tak jsem je udělala k večeři také ve čtvrtek. To je pak radosti, že jsem to všechno zvládla!

Dnes jsem vařila segedínský guláš a viděla jsem v lednici větší zbytek játrové paštiky v pozlátku a zbytek majolky od těstovinového salátu a nápad byl nasnadě. Udělala jsem z té paštiky takovou pomazánku, co dům dal, přidala jsem tam i vejce a kousek červené cibulky, ochutnala, manžel to schválil a zase byla změna k večeři.

Také míváte občas takové záchvaty kreativity jako já? Docela mne to baví, ale podotýkám, když jsem schopná, ale stejně musím po chvilkách odpočívat. A to ještě každý všední den ráno chodíme nakupovat, hlavně proto, abychom se také trošku prošli. Jinak bychom asi čučeli doma.

Dnes, při cestě na nákup jsem ale měla porodní bolesti. Ráno v 8,05 hod. před 47 lety jsem naposledy rodila. Ano, je to tak, moje dcera má dnes narozeniny! Sice jsem jí popřála už víckrát k těmto narozeninám, ale ještě jednou moje milá dceruško - vše jen krásné, toho špatného už bylo dost! Děti se Ti povedly a to ostatní se snad už podá samo.

Poradí mi někdo?

7. května 2014 v 17:15 JEN TAK
Asi tak před půl rokem jsem tady ukazovala, jaký jsem si koupila nádherný ubrus na můj kulatý stůl do obýváku.


Měla jsem ho asi dvakrát a z ničeho nic se tam objevil flek.

a brzy i druhý


Vůbec nevím, od čeho by ten flek mohl být, my s manželem obědváme v kuchyni, když je tu dcera s dětmi, tak ubrusy sundaváme po zkušenostech, které máme. Já opravdu nevím, jak ty fleky vznikly, vypadá to jako moucha nebo něco, ale je to černý malý flíček asi tak centimetrový a NEJDE TO VYPRAT, ani s VANIŠEM. Zkoušela jsem to již dvakrát a mrzí mne, že tento krásný a ne zrovna levný ubrus nemohu dávat na stůl.

Poradí mi někdo z vás čím bych mohla tyto neidentifikovatelné fleky odstranit? Nebo případně co s ním? Vím, ptám se jako J. Neruda, ale třeba má někdo dobré zkušenosti s odstraňováním nepříjemných skvrn.

Děkuji za případné rady a těším se, že to ještě půjde zachránit.

Zase o rok starší!

5. května 2014 v 13:57 RODINA
Jen se na chvíli zastavíme, otočíme a rok je pryč. Letí to neskutečně rychle a mně to nedá, musím všem mým gratulantům ještě jednou poděkovat za krásná přání, věřte, že jsem byla potěšena a moc šťastná za množství všech těch krásných přání.

Včera dopoledne jsem nestačila zvedat telefony a odpoledne, když jsem si sedla k PC, tak děkovat všem za to, že si našli čas a nezapomněli. Vím, že FB nás přímo vybízí, ale i tak se na to mohli mí přátelé vykašlat, ale neudělali to a já jsem strašně ráda. Moje rodina samozřejmě nezapomněla, dokonce si vzpomněli i bratránci a sestřenice a jejich děti, to je krásné! Ale také spousta přátelů a kamarádů. Dokonce byli i tací, kteří opravdu moc překvapili. Byl to opravdu krásný den, i když jsme byli celý den jen sami s manželem, bylo mi blaze.

Někteří si dokonce dali tu práci a ke gratulaci připojili obrázky, což já, která to stále ještě neumí, oceňuje. Snad si ani takovou pozornost nezasloužím, proto aspoň ještě jednou děkuji.

Veškerá obrázková přání jsem si zkopírovala, tak je vkládám :


Tohoto krásného jmenovce mi poslala moje vnučka Lada

to je od mé "adoptivní" dcerky

od mého bratránka Rudy a

a ještě jedno, které poslal spolu se svým bratrem a mým dalším bratránkem Jiřím

Hanička - Otavínka jako vždy nezklamala


a ještě přidala tyto parádníky.

Růženka taky umí krásně

u Květušky je to samozřejmé

a taky Milánek nezapomněl.

Pěkně vám to klape spolu,
kam ty cesty jdou.
Ať nahoru a nebo dolů, jdete,
ruku v ruce spolu,
zahradou tou růžovou.

Všechno krásné Libuško.

A tyto krásné veršíky mi napsala Anička, která bydlí vlastně za kopcem, vzdušnou čarou je to blízko, ale jinak ne. Moc také děkuji.

No, tak jsem se pochlubila, jak jsem měla krásný den a doufám, že mi to krásno v duši vydrží ještě dlouho. Za to vše, také těm, kteří mi "jen" napsali, vám všem moc děkuji. Velice si toho vážím a přeji také krásný den.