Duben 2014

Potěšení u maminky

29. dubna 2014 v 17:55 RODINA
U maminky bylo samozřejmě opět dobře přes všechna zdravotní úskalí. Je to jasné, když se sejdou dvě seniorky, kterým je dohromady 167 let, že nemůže být všechno v naprostém pořádku. My jsme to také tak braly, obě dvě, co nám taky zbývá, ne? A navíc to vyjde nastejno.

V sobotu ráno jsem se probudila a venku byla mlha jako mléko. Takhle to vypadalo z maminčina okna při pohledu na zahradu ráno.


A odpoledne už bylo líp. I sluníčko pak krásně svítilo.

Mamince jsem samozřejmě připravovala i večeři a že jsem se snažila. V sobotu jsem si řekla, že tu její večeři musím vyfotit, aby bylo vidět, co jedna maminka umaže nádobí. Usmívající se
Vlevo namazaný a nakrájený chléb, na talířku sýry a šunka, na jedné mističce nastrouhaná ředkvička a na druhé nakrájená cherry rajčátka. V hrnku uvařený čaj.

Samozřejmě, že není každý den takové posvícení, ale já si ráda pohraji a chtěla jsem udělat mamince i radost pro oči.

Dál jsem už jen fotila kočičky. Majda - ta zrzka, ta bývá u maminky nejčastěji a vždy nejdéle, proto ji mám v tolika podobách.
Spinkala na gauči

i jako mimino

byla moc spokojená

a takhle krásně koukala po probuzení.

Další kočička je Mourinka, kterou zase momentálně švagrová přejmenovala na Milušku. Ta je velice hravá, pořád by si hrála buďto sama, nebo někoho k tomu přiměje.

Tady jsem odložila po žehlení prádla žehličku a už tahala zase za šňůru.

Takhle si hrála se mnou, ale opravdu opatrně, neublížila

a nakonec si lehla do otevřeného okna a nemohly jsme ji odtud dostat.

Snažila jsem se vyfotit i tu nejmladší kočičku Miu, kterou ty dvě starší vzaly dobře mezi sebe a učí ji vše, co potřebuje k životu, na lumpárny si postačí i sama. Je to takové živé stříbro, moc vyfotit ji nešlo, nahoru často nechodí a když už tam byla, nezůstala vteřinku v klidu. Podle toho taky ty fotky vypadají, bohužel.

Tady je na chodbě přede dveřmi maminky a čeká na "svou" paničku, tedy švagrovou.

Tady na moment vlítla k mamince, ale co fotka, to je mázlé. Tahle byla ještě trošku použitelná.

Tak, to jsou pořířené fotky z pobytu u maminky, takové odlehčení oproti včerejšímu povídání, ne? Snad vás kočičky také trošku rozeberou jako nás s maminkou.

Hektický začátek i konec

28. dubna 2014 v 14:21 RODINA
Zdravím znovu všechny mé návštěvníky! Myslím, že někteří z vás uhodli, někteří tipli, někteří věděli, ano, byla jsem na řadě a byla jsem tedy opět u maminky.

Jela jsem tam jako vždy v pátek a vrátila se dnes. Před odjezdem toho musím vždy ještě dost stihnout, manžel je šikovný dost, ale vařit fakt neumí a do hospody se mu samotnému nechce. Tak se vždy snažím něco pro něj uvařit aspoň na ty dva dny, v pátek jíme ještě oběd spolu a takový pozdní si dáváme po mém příjezdu v pondělí. To mám většinou něco schovaného na horší časy v mrazáku.

V pátek jsem naplánovala lečo, také i proto, že mne dcera vozí fofrem ihned po skončení vyučování. Tudíž jede hladová, tak jsem si zvykla, že to, co uvařím v pátek doma, tak jí vezu sebou, aby chudinka neměla do večera hlad. Manželovi dělávám tradičně buřtguláš, nevím, proč nebo co mu na něm tak chutná, ale vždy si ho dá rád a hlavně, taky se mu to dobře ohřívá. Jemu nevadí (já bych je tedy nejedla) polévky ze sáčku, to si tedy zvládne vždy uvařit sám, protože je rád i snídá. Já jsem si ale řekla, že mu uvařím aspoň jednu polévku. Vařila jsem česnečku, tu taky rád. Šunkofleky jsem už měla v lednici z předchozího vaření, tak jsem vařila jen ty tři věci, ale tak jsem byla z toho všeho krájení zblblá, že jsem si říkala, že ta česnečka chutná nějak jinak. No bodejď, česnek ležel ještě připravený na prkénku.

Pak vždy jedu do marketu nakupovat mamince a tam mne vyzvedne dcera a jedeme. Vše jsme zvládly dobře, volám mamince, aby nám otevřela branku, ale ouha! Maminka po hrbolaté cestičce k brance nedošla, jak je stále zesláblá, tak to nešlo. Musely jsme si tedy s dcerou poradit jinak, ale také to dopadlo nakonec dobře.

Pak dcera odjela, protože měla večer koupené lístky na koncert, kam měla jít se svým bratrem a švagrovou. Bohužel, na cestě ji zdrželi policajti, kteří ji zastavili na kontrolu, ale bylo vše OK, ale pak stála delší dobu v koloně, protože byla daleko před ní bouračka. Hodně dlouho to stálo na obou stranách, pak prý jela sanitka, letěl tam vrtulník a jela i odtahovka, tak to začali postupně pomalu rozjíždět.

Nebudu napínat. Koncert stihla s vopusem, naštěstí pomohl syn se snachou a byli moc spokojeni. Myslím, že skupina Čechomor opravdu nezklame.

Jinak maminka tedy po té nemocnici opět nic moc, já vím, co bychom chtěli v jejích letech. Ale o tom bych napsala zvlášť.

Včera se zase zašmodrchal můj odjezd. Já totiž včera také nebyla ve své kůži, tam by se jeden pomoci jen tak nedočkal, tak jsem to napřed nikomu nechtěla říct, pak jsem to řešila s dětmi a se sestrou, pak jsem se práskla i mamince a nakonec manželovi. Děti byly ochodné pro mne přijet kdykoliv, kdybych řekla dřív a až večer v šest hodin to už jsem nechtěla já. Byla jsem ráda, že je mám. Tak jsem se dnes o něco dříve rozloučila s maminkou a odjela hned po ránu, abych aspoň telefonicky mohla konzultovat můj stav s mojí lékařkou.

Jsem tedy opět zde a ještě dám vědět, jak to pokračuje. Já, věčný optimista věřím, že bude zase brzy vše OK. Krásný den přeji všem! A jdu obcházet vaše blogy!

Přišel mi balíček

24. dubna 2014 v 13:27 JEN TAK
Tento týden v úterý mi avizovala Kitty, že mám čekat balíček. Prý pošle mně a Milušce hrnečky, speciálně dělané na zakázku s jejím jménem za to, že jsme jí poslaly naše ručně upletené ponožky. A taky prý novou vlnu. No, Kitty, když budeš potřebovat, klidně dej vědět, vlnu tady máš jak ve spořitelně.

To je hrnek od Kitty s podpisem, vyrobený na zakázku, prý jich má jen pár, tak to byla pro mne i Milušku čest, že jsme se dostaly mezi vyvolené.

Tady je vidět z druhé strany ta její BAJADÉRA a k tomu ještě na příští rok krásné ručně dělané (Vendy W.) vejce také pro obě dvě. Nádhera, že?

Zde je již zmíněná vlna a ty dvě knížky až si je přečteme, tak pojedou "knihobusem" zase dál k tomu, kdo by chtěl pokračovat.

Prý na vyplnění poslala Kitty také její spec. čaje, to je určitě vzácnost,

ale co je v této lahvičce dosud nevím. Když jsem přišla k PC, Kitty tu nebyla, tak snad ji dostihnu.

My jsme dnes byli nakupovat trošku víc, protože zítra zase odjíždím k mamince a tak jsme honem pospíchali, abych stihla balíkovou poštu. Že se ale tak trefí, to fakt nemusela. Sotva jsem vylezla těch našich 63 schodů nahoru, ani jsem si nestihla sundat sako a zvonil dole zvonek. Ano, máte pravdu. Byla to pošťačka s balíkem a já musela okamžitě šlapat zase dolů, a pak ještě hůř nahoru. Ale zvládla jsem to a Tobě, Kitty, moc děkuji i za Milušku.

Krásný den všem!

Stará škola

22. dubna 2014 v 14:01 RODINA
Každý jsme asi vyrůstali jinak, ale myslím si, že v době, když jsem byla já ještě doma u rodičů jako dítě a do doby, než jsem se vdala. nebylo peněz nazbyt. Já si nechci stěžovat, kdepak, hlad jsem nikdy neměla a ani mi to nepřišlo, ale vím, jak maminka musela obracet každou korunu.

Docela se mi tento systém úsporného hospodaření hodil v době, když jsem se tenkrát z Moravy odstěhovala do Čech, asi tak 350 km od domova. Žádné jít k v neděli k rodičům na oběd, ba ani na kávu, jezdívali jsme tam tak 2 - 3 x ročně a navíc vlakem. Když pak manžel od nás odešel, měla jsem se já se dvěmi dětmi co ohánět. Tehdy jsem teprve pořádně docenila to, v čem jsem vyrostla. Žádné plýtvání, tedy nejen potravinami, to je jasné, ale ze starého se přešívalo nové a tak. Maminka také mívala super nápady na vylepšení čehokoliv, co se týkalo přešívání.

Tak jsem si asi ještě teď po tolika letech vybavila vzpomínky a možná se mi budete smát, ale aplikovala jsem je na vybavení, přesněji řečeno na gauči a teď na křeslech.

Tady v pokoji je už dost starý gauč, ale nikdo na něm nespával a když jsme si pořizovali do obýváku nový, "šoupli" jsme ho sem a jak se vyplatil, když byla vnoučata menší. Nelíbily se mi ty polštáře dole a taky to trošku v létě kousalo, tak jsem je potáhla látkou tak, aby to ladilo a abych ji mohla prát. A paráda byla hotová.

V obýváku máme tedy tuto novější sedačku, kde mám polštářky sladěné do barev a ten cihlový, jak je vedle ježečkového, ten už byl tak vybledlý, jak tam svítí sluníčko, že se mi nelíbil. Barva ale seděla, tak co teď?



Měla jsem z této látky dříve ubrus do kuchyně, tak jsem ho zlikvidovala. Napadlo mne, že křesla, která jsou nahoře vyšisovaná od sluníčka také trochu přioději. Ušila jsem tedy nahoru takový potah jen pod hlavu, protože jsem to tam musela pořád čistit a ze zbytku ušila mini polštářky.

A jak to dopadlo s tím vybledlým polštářkem, na který mi už látka nezbyla? Jednoduše jsem si vyhrála s tím, že jsem ho u televize celý rozpárala a obrátila naruby. Tady to bylo možné. A je to.

Možná se tomu budete někteří smát, ale přece si už na stará kolena na tu chvíli nebudeme pořizovat nový nábytek, no ne? Kdoví, jestli v tom bytě vůbec budeme moci zůstat.

Velikonoční setkání

21. dubna 2014 v 12:32 RODINA
Už jsem se ve svých článcích zmiňovala, že máme plánované setkání rodiny za účelem popřání vnukům k jejich narozeninám.

Koukám, že naše řady se geometricky rozšiřují a to mně se líbí. Včera nás na návštěvě u syna bylo již 11. Kromě nás ještě byla jasně přítomna i druhá babička a oslavenec vnuk Tom tam měl svoji dívku. Další oslavenec Luky tam svoji přítelkyni neměl, sportuje v cizině, tak si aspoň téměř celou dobu spolu psali. Z mobilu se téměř kouřilo. Fotky jsem ani nepořizovala, protože jsme byli v podstatě ve stejném složení jako v březnu u dcery a druhá babička za chviličku odešla domů, protože jí nebylo moc dobře.

Ale byla tam s námi Peggy mé dcery. Ta měla hody! Běhala od jednoho k druhému a stále se chtěla mazlit. Horší to bylo, když Lada přinesla napřed Juliánka a později Florinku. Peggy se chtěla hned kamarádit, ale Juliánek, který byl hned vedle, ji nechtěl ani vidět. Prskal na ni tak, že ho vnučka odnesla a přinesla tedy Florinku. S tou si sedla kousek dál, ale Peggy běžela blíž, moc se chtěla seznámit, vrtěla ocáskem, že jsem myslela, že si ho vykroutí, ale Florinka nejevila žádné touhy na seznámení. Ale je pravda, že neprskala.

No, tak jsme popřáli všichni vnukům, předali dárky, ochutnali pohoštění, na které je jednička vnučka Lada, a taky se zasmáli se zvířátky.

A bylo nám spolu dobře. Venku svítilo sluníčko a i když vál studený vítr, u srdíčka bylo krásně.

Neloučíme se však na dlouho. Hned 1. května máme domluveno další setkání. To budeme slavit zase moje narozeniny, které mám o něco později a ještě kousek za mnou má moje dcera. Už se těším na příště, tentokrát to nebude u nás doma, ale sejdeme se v restauraci na oběd. A je to. Změna je život.

Svátky v kuchyni letos hrůza

20. dubna 2014 v 13:00 VAŘENÍ A PEČENÍ
Nevím, jestli už jsem na nic, ale na tyto svátky jsem se tedy moc nevyznamenala. Já jsem se snažila jako vždycky, ale prostě to nějak nevycházelo dle mých představ.

No co, prásknu to na sebe. Včera jsem pekla beránka. Recept stejný jako loni, forma od sousedky též, a přesto mi z té uzavřené formy tekl ven. Štěstí bylo, že jsem ho měla položený na plechu, to by bylo jinak smradu a binec v troubě! Měla jsem kliku, že šel vyklopit, jen na jednom místě se kousíček utrhl, ale nebylo to ono. Tak si říkám, že jsem to těsto asi moc našlehala, jinak nevím. Chtěla jsem ho pak vylepšit, tak jsem si řekla, že na něho udělám polevu. Čokoláda doma nebyla, tak jsem udělala jinou, ta byla dost hustá, tak se mi beránek položil, i když původně stál.

Manžel se mi pak smál, že je to jako mumie. Mazanec jsem asi moc nastřihla, že se trochu víc rozjel, do nádivky jsem zapomněla dát česnek, tak jsem ho tam cpala dodatečně. Myslíte, že stačí?

Kdepak, dnes bylo pokračování. Léta letoucí dělám doma bramborové knedlíky. Až doteď dobrý, ale posledně byly stále nějak řídké, tak jsem tam musela přidávat mouku a už se mi to nezdálo na vále. Jasný, byly dost tuhé, manželovi nechutnaly. No dnes jsem si řekla, že si dám pozor, tak jsem tam dala mouky méně a hádejte - vlastně ani ne, je to jasný. Málem se mi rozvařily. Já nevím, že na stará kolena mi nic nejde jako dřív. Nebo to byla jen náhoda?

Co nadělám? Nic. Jedlé to bylo všechno, kachnička dnes měkká a výborná, i ta "mumie" je jedlá, ale ta estetika! Nevím, nevím, jak to budu řešit příště?

Doufám, že vy jste neměli takové problémy jako já a užijte si krásný zbytek víkendu. Snad mi odpoledne bude mezi našimi drahoušky dobře.

Velikonoční přáníčko

18. dubna 2014 v 12:42 JEN TAK
Moji milí blogeři, návštěvníci stálí nebo náhodní, dovoluji si vám všem popřát krásné Velikonoce, hlavně ať jste všichni fit a máte doboru náladu. Tak tedy spokojené, radostné a taky sluníčkové svátky!


My se sejdeme naštěstí zase všichni spolu u syna, vnukové budou slavit narozeniny, tak určitě buou ty Velikonoce krásné, i když by venku pršelo.

Vše jen to nej! Vaše Ježurka

Nedobrovolná vycházka

17. dubna 2014 v 15:44 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Také by se mohlo říct - nepříjemná pomlázka. Je to tak, musela jsem se dnes vydat k lékaři, už třetí den jsem měla problémy a myslela jsem, že to samo přejde - a bohužel nic. Bolesti se stupňovaly, a protože jsem tušila, o co jde, vypravila jsem se rovnou k mému urologovi, kam chodím už nějaký pátek a vlastně kvůli opakovanému zánětu močového měchýře jsem tam začala chodit. Doufala jsem, že i když nejsem objednaná, vezmu sebou moč, že by….. to jsem ale doufala špatně.

Musela jsem si od sestřičky, kterou mám mimochodem v přátelích na FB vyslechnout přednášku o tom, že na tyhle problémy mám obvodního lékaře a mám jít tudíž k němu. Moje námitka, že oni jsou ode mne pár metrů a moje obvodní lékařka je v závodě, kde jsem dřív pracovala, taky moc neuspěla. Na moji otázku, jestli tedy mám jet do závodu mně milostivě řekla, ať počkám v čekárně, že se zeptá.

Nakonec jsem se dočkala, když jsem pak vyšla z ordinace s předepsanými antibiotiky ve 13,00 hod., tak mi teprve bylo jasno. Dnes měli ordinovat do 15,30 hod., nikde to napsané neměli, ale lidi si už neobjednali, aby mohli jít dřív domů. No a já jim do toho skočila a byli tam o 10 minut déle. To jsem si dovolila dost.

Tak teď vím, že příště tam určitě už se žádným problémem nepůjdu, protože se mi to špatně poslouchalo. Nedá se nic dělat, snad už jiná nepříjemná pomlázka nebude. Aspoň doufám a vám přeji vše jen dobré.

Co vařím před svátky

16. dubna 2014 v 15:27 VAŘENÍ A PEČENÍ
Taky si lámete hlavu co vařit tento týden, jednak proto, abychom to nepřeháněli s masem a také proto, abychom byli aspoň trošku střídmí?

Já třeba dnes měla květák. Já osobně miluji smažený, manžel ho nemusí vůbec, tak abychom byli spokojeni oba, manželovi jsem udělala smažený sýr.

Moje porce je větší než obvykle? Asi ano, i pažitku mám moc ráda, to jsem si dala.

Ale co vařit dál? Tradice praví, že zítra na zelený čtvrtek má být špenát. Jako děcko si pamatuji, že maminka ho vždy dělávala a k tomu vařené vejce. V pátek bylo postní jídlo, maminka dělávala jidáše, protože i tatínek míval rád sladké. V sobotu bývala křenová omáčka, knedlík a vařené uzené maso.

Na velikonoční neděli zase kachna nebo řízek, případně se to prohodilo, ale pokud si dobře pamatuji, tak řízky byly na velikonoční pondělí, to nebylo moc času se s něčím vyvářet, chodili koledníci a řízky jsou přece jenom brzy.

U nás na jižní Moravě se opravdu chodilo koledovat. Neexistovalo, aby se nebarvila vejce, i ta čokoládová musela být a pro dospělé chlapy pochopitelně štamprlička. Moc ráda vzpomínám, protože po odstěhování se sem na sever Čech už nic takového nepamatuji.

Vzpomínám i na to, jak jsme jezdívali s dětmi a později už jen s manželem na svátky za maminkou, tak i když pršelo, chodili koledníci - u nás se říkalo "mrskači" a že jich bylo! A za každého počasí, i když pršelo a to bývalo často!

Teď už tady dávno nic takového nehrozí, proto už vejce nebarvíme, když je chci natvrdo, tak není problém si je uvařit.

Dnes jsem tedy já měla květák a zítra máme opravdu špenát. Ale uzené maso je pro nás už těžké, tak jsem vymyslela, že k tomu podusím kousek kuřecích prsíček. V pátek je půst, tak budu vařit pouze koprovou omáčku s knedlíkem a vařeným vejcem a v sobotu udělám i k obědu nádivku, kde místo uzeného masa použiji dietnější šunku. Tuto nádivku jsme doma neznali, ani nevím, jestli tenkrát někde existovala, naučila jsem se ji až tady.

A dále je jasné. V neděli je také kachna s červeným zelím a bramborovým knedlíkem a v pondělí bramborový salát a řízek, ovšem také dietní. Čím jsme starší, tím musíme jíst zdravěji, protože nám všechno už tak dobře nefunguje, to ti starší z vás určitě znají.

Tak jsem vám tady nastínila, jak to bude u nás, a doufám, že i vy to budete mít tak nějak podobně.
Ještě musím dodat, že samozřejmě peču beránka a svůj vlastní mazanec, žádný kupovaný, to není přece jenom ono.

Přeji všem, aby si uvažili co mají rádi a užili si i to vaření.

Psí počasí, ale jinak dobré zprávy

15. dubna 2014 v 13:27 JEN TAK
Momentálně se zdá, že se to čertí ženění venku trochu zklidnilo, ale ještě je stále studený vítr. Včera to bylo určitě jako na houpačce i u vás, když jsem slyšela odpoledne ty rány do oken a viděla tmu, snažila jsem se vyfotit, jak to vypadalo u nás na balkoně. Ty kroupy byly dost velké. Byla jsem ráda, že jsme nikam nemuseli.

Foceno za sklem, těch krup tam bylo dost, do toho i bouřka

a tma jako v pytli.

a ještě jeden záběr na balkonové dveře.

Ale toto hrůzostrašné počasí bylo vykompenzováno dobrými zprávami. Maminka jde dnes z nemocnice domů, po obědě ji odvezou a je na tom podstatně líp. Dnes měli velkou vizitu, tak všem poděkovala za příkladnou péči a starostivost, že se jí tak věnovali i v jejím vysokém věku. Zaslouží si tam opravdu velkou pochvalu.

Včera jsem také dostala zprávu, že náš bowlingový šikula - vnuk Luky, dostal od předsedy bowlingového svazu sdělení, které začínalo :
"Dobrý den. Gratuluji k vašemu umístění na Prestige 2013/2014, které vás nominuje na MS mužů 2014, které proběhne v Abu Dhabi v prosinci tohoto roku....."
Tento těžký turnaj, který Luky vyhrál, ho vlastně posunul na 4. místo celorepublikového žebříčku a myslím, že by se do Spojených Arabských Emirátů jen tak nedostal. Sice to bude něco stát, ale víme, že si to zaslouží. Krásná zpráva, že?

Jak jdou dny

14. dubna 2014 v 13:36 RODINA
Dnes je venku opravdu hodně ošklivé počasí, že se ochladilo, to je normální, ale do toho ještě prší jen se leje a fouká opravdu studený vítr. Přišli jsme ráno s manželem docela zmrzlí a mokří, protože jsme si nevzali, trdla, deštník.
*****
V pátek, když jsme šli do města, brali jsme to jinou stranou a kus pěšky a pak jsme se chtěli jednu zastávku svézt tramvají. Jak jsem do ní nastupovala, píchlo mne v tom mém obstříknutém koleni a ten moment jsem myslela, že padnu. Dost jsem pajdala, než jsem pak došla domů, ale říkala jsem si, že to zase přejde. Doma jsem si začala koleno ledovat, ale efekt vidět nebyl. Tak jsem si koleno stáhla obinadlem, chodit se dá, ale popoběhnout nelze. To dost bolí. Jo a taky jsem dnes zjistila, že mi to moc nechodí ze schodů. Ach jo, kontrolu na ortopedii po druhém obstřiku mám až 23. 4., tak to budu muset vydržet. Co mi zbývá.
*****
Několikrát denně si telefonujeme s maminkou, stále je ještě v nemocnici, ale už začíná svítat na lepší časy, možná zítra už by mohla jít domů. Už se těší, já se jí ani nedivím. Hlavní je, aby jí to na chvíli doma zase vydrželo.
*****
A nakonec něco pro zasmání. Manžel se v poslední době rozpovídal ze spaní. Copak o to, to on povídal už předtím, ale ne tak jasně a srozumitelně jako v posledním týdnu.
Jednou takhle nad ránem slyším: "Já tě kopnu, to uvidíš!" a rána. Samozřejmě mne to vzbudilo, když manžel vykřikl dost nahlas a ještě k tomu kopnul do radiátoru, který je blízko jeho postele. Vzbudil se také a prý se mu zdálo, že na mne byl někdo ošklivý a kopl mne, tak mu to chtěl oplatit. Usmívající se

Asi před třemi dny mne vzbudil zase zvečera. Zakříčel "Nedám! Ne!" To ale nevím, co se mu zdálo, protože se nevzbudil a ráno si to nepamatoval.

A čím mne ještě v posteli dokáže rozesmát manžel? Takhle k ránu si odskočím na WC a vrátím se a na polštáři leží "moje ježková", která sedí normálně nahoře na pelesti.
*****
Tak doufám, že smích opravdu prodlužuje život. Vymkompenzuje to ty strasti a bolesti, že? Krásný usměvavý celý týden vám přeje vaše Ježurka

Předvelikonoční čas

12. dubna 2014 v 13:52 JEN TAK
Konečně se příští týden dočkáme letošních velikonočních svátků. Nejsou sice tak dlouhé jako ty vánoční, ale jsou zase v krásném čase, tak se určitě všichni těšíme, že si zase uděláme nějaké dobrůtky a také jsme si, některé z nás, hrály aspoň trošku s výzdobou. Já to už také moc nepřeháním, ale většinou každý rok si uháčkuji něco nového, jen tak pro radost.

Tuto mini výzdobu mám tady před sebou, na stole pro PC.

Velikonoční dečka se zajíčky je za mnou na stole, ale tu už mám od loňska. Na ubruse mám tuto zelenou šálu, aby hezky vynikl vzorek.

Letos jsem uháčkovala ubrus také dle Jitky - slepičky, je to vše na stole v obýváku.

Na improvizované ošatce přibyla letos malá žlutá kuřátka a jedna větší slepička, aby byly do páru.

Můj loňský háčkovaný zajíček už je naložený malými čokoládovými kamarády.

Tady jsem to vzala z druhé strany a zaměřila jsem se na háčkovaného ptáčka.

Tady na jarní kytičce zase visí obháčkovaná vajíčka

a ještě další ptáček.

Toto je celkový pohled na můj velikonoční stůl. Myslím, že pro nás stačí. Manžel sice stále po mně chtěl ještě uháčkovat kohouta, ale toho jsem nikde v návodech nenašla.

Už teď si dělám poznámky na to, co je třeba koupit na velikonoční dobrůtky, upeču jako každý rok zase beránka, mazanec a velikonoční nádivka taky nesmí chybět. Tu mám moc ráda.

Dnes jsem upekla zase něco nového, recept dostala dcera od kolegyně a už jsem si ho opsala i pro velký úspěch já. Věřte, že je to opravdu dobrůtka. Jmenuje se to STRAČATELA a ono to tak i vypadá.

Takhle jsem to na třikrát nalila do remosky

a toto je už upečené

a po rozkrojení to vypadá nejen dobře, ale to i tak chutná.

Pokud byste tedy tento recept dosud neznali jako já, nabízím recept. Není to pracné, ale zašpinila jsem víc nádobí, ale co, mám přece "myčku", vlastně "myče", tak to nevadilo.

Zde je tedy recept :
Stračatela
Tmavé těsto: 1 hrnek hladké mouky, 1 hrnek hrubé mouky, 1 hrnek cukru krupice, 1 hrnek mléka, 3/4 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 2 celá vejce, 2 lžíce kakaa.
Světlé těsto: 2 tvarohy, 1 hrnek cukru, 1 hrnek mléka, 1 vanilkový puding, 1 vanilkový cukr, 2 vejce.
Z tmavého těsta odlijeme 3/4 hrnku. Zbytek nalijeme na vysypaný plech. Potom po lžičkách nalijeme světlé těsto a rozetřeme a na to (nacákáme) zbytek tmavého těsta z hrnku. Pečeme asi 30-40min. na 170°C. Buchta je moc dobrá a dlouho vydrží vláčná.

Přeji dobrou chuť, pokud se pustíte do pečení a krásný jarní čas. Vaše Ježurka

I za to vděčím mamince

10. dubna 2014 v 17:41 RODINA
Dnes odpoledne jsem si zase připravila některé věci na šití. Nedávno mne požádal syn, zda bych mu ušila návleky pod ortézu, kterou nosí při hraní bowlingu po té, co měl zánět šlachy. Jeden takový návlek prý stojí 170 Kč, tak jsem slíbila, že to zkusím. Nevěděla jsem, zda to zvládnu tak, aby to sedělo dobře na ruce a netlačilo, byla ta správná velikost.

Toto je finální výrobek

tady je z druhé strany s otvorem na palec

a tady jsou návleky na pracovní ploše vedle svítícího šicího stroje. Ušila jsem mu jich celkem 5, snad mu chvíli vydrží. Snachy maminka dodala materiál ze starého prádla, aby byl měkký a poddajný. Jeden vzorek si už vyzkoušel, už s ním hrál a dobrý.

A co je tohle? Ubrusy na stůl do kuchyně. A proč jsem je fotila?

Protože jsem si tento týden koupila tu proužkovanou látku na nový ubrus. Teď tam byl ten s těmi drobými kvítky a ještě předtím ten jednobarevný. Mám ještě také z té rezavé barvy polštářek na gauči, aby mi ladil s barvou potahu a s dalšími světlými polštářky a jak mi tam svítí na něj sluníčko, už je vybledlý. Proto jsem si řekla, že ušiji nový, nejlépe dva a ten ubrus už byl taky z jedné strany vybledlý, tak ho otočím a zase si mohu "hrát". Takové jednodušší věci zvládnu a přiznávám, že mne to i baví, tak proč ne, že? A také koukám, že jsem asi ulítlá na téměř tu samou barvu do kuchyně, ne?

Napadlo vás, proč a za co vděčím mamince? Je vyučená švadlena, doma hodně šila, dost jsem toho okoukala a můj první šlapací stroj zn. Lada byl od ní. Děkuji, maminko.

A jestli se vám nebude zdát něco na těch fotkách tak vězte, že jsem to všechno schválně fotila mobilem, abych si zopakovala sama, zda umím vkládat fotky do toho mého nového PC i z mobilu. No a zvládla jsem to a jsem ráda!

Přeji krásný den a děkuji všem na návštěvu a milá slova. Vaše Ježurka

Co fotila vnučka v Holandsku

9. dubna 2014 v 13:00 RODINA
V neděli večer se v pořádku vrátila vnučka z cesty do Haagu. Účast na konferenci byla pro ni úspěšná a taky se mohla trošku podívat nejen po Haagu.

Fotek udělala dost, ale vybrala jsem jen pár. Tato je přímo z Haagu.

Byli se také podívat v Amsterdamu

Jsou tam zajímavé stavby, taky jsem tam kdysi byla. Je to už ale cca 10 let.

Tady je asi nějaké čínské tržiště - Chinatown

A co myslíte, že jinak fotila naše "kočkomilka"?

Tato na ni asi přímo koukala - z očí do očí

Když nebyla po ruce živá, tak aspoň obrázek

A ještě jedna nakonec. Hezká, že?

Tak to byl přehled kočiček z Nizozemska. Já myslím, že vypadají stejně jako ty naše. No, nedalo mi to to tady neukázat.

Bylo to bludiště

8. dubna 2014 v 12:24 RODINA
Již v předchozím článku jsem avizovala, že se pojedeme podívat v pondělí za maminkou. Včera po obědě jsem měla před domem sraz se synem a snachou, o kus dál jsme přibrali dceru a vyrazili jsme do FN do Plzně za maminkou.

Na výlet bylo krásné počasí, ještě kdyby tak cíl byl trošku lepší, ale i tak jsme si to užili. Do nemocnice jsme dojeli dobře, ale po vstupu dovnitř to už tak jednoduché nebylo. Opravdu, hotové bludiště. Třikrát jsem se musela zeptat na cíl naší cesty, tedy na internu.

Když jsme zdárně přišli na pokoj, kde ležela maminka, říkala jsem si v prvním okamžiku, že tedy moc dobře nevypadá. To mělo ale opravdu jen krátké trvání. Byla po gastroskopii, či jak se říká té hadičce v žaludku, ale byla prý statečná a zvládla to dobře, říkala paní doktorka.

Pak jsem paní doktorku požádala, jestli s ní mohu hovořit o mamince, ale ona se jí napřed zeptala, jestli mi může podat informace. To jsem tedy koukala. Dřív stačilo říct, že jste dcera a bylo, ale dnes jsem musela nahlásit jméno, bydliště i číslo telefonu, pak to maminka ještě musela podepsat. Teď mi mohou být teprve poskytovány informace o zdravotním stavu maminky. Když jsem s ní pak venku hovořila, říkala, že má maminka všechna vyšetření v pořádku, dělali jí prý RTG, sono, CT a dnes ještě již výše citované, tak jsem byla ráda. Prý měla maminka zánět střev z toho, že už hodně let brala denně kapky Tramal, které jí způsobily zácpu a z toho ten zánět střev, hlavně se to týkalo tlustého střeva. Ještě dobere antibiotika, dostane rady, co může a nemůže jíst, pomalu s ní začnou zase chodit a přizvou jí na pohovor i psychiatra, aby jí případně změnil léky. Psychiku má maminka totálně v háji. Důležité však je, že uvnitř není nic zákeřného a že ještě bude na nějaký čas dobře. A taky to, že paní doktorka říkala, že maminka je na svůj věk ještě hodně duševně čilá, myslí jí to dobře.

Nakonec jsme se ještě s maminkou zasmáli tomu, jak dělaly se sousedkou poplach. Byla na pokoji ještě s jednou paní a prý tam včera přiběhla sestra s křikem, co se tam děje tak hrozného, že stále zvoní? Ani maminka, ani ta paní vedle však hlásily, že nezvonily. Záhada se vyřešila záhy. Maminka zjistila, že měla pod polštářem ten telefonek, kterým se zvoní na sestru, ona to nevěděla a jak se vrtěla na tom polštáři, tak to tam stále zvonilo. Ale bála se přiznat, aby nedostala vyhubováno, tak to řekla jenom nám a aspoň jsme se i s maminkou zasmáli. Maminka byla moc ráda, že nás všechny viděla, den předtím tam byl bratr s manželkou, tak je určitě na chvíli zase nabitá energií a představa, že bude koncem týdne doma, ta je taky fajn.

Měla jsem z toho všeho nakonec dobrý pocit a byla jsem moc ráda, že jsem dostala ten nápad, abych poradila dětem a jeli se za ní podívat.

Večer jsem byla z té cesty a asi nervového vypětí, které povolilo, tak unavená, že jsem v noci spala po delší době jako dudek.

Závěrem vám všem, kteří jste drželi mamince palce, chci moc poděkovat, vidím, že to funguje skvěle! Tak MOC DĚKUJI a přeji všem krásný den!

Záclony už visí

5. dubna 2014 v 19:30 JEN TAK
Přeji krásný večer všem! Dnes jsem měla ryze pracovní den a tak si myslím, že budu spát jako pařez. Přece jen mi to nedá a myslím stále na moji maminku, se kterou to nevypadá moc dobře, hlavně je apatická a to nenív pořádku. Proto jsem si řekla, že MUSÍM fyzicky pracovat a ne moc zaměstnávat hlavu, protože mi to prostě nejde.

Ale teď k tomu, co chci ukázat, jak jsem slíbila. Všem moc děkuji za cenné rady ohledně instalování mých nových záclon do pokoje. Lentu jsem našila dobře, pak i záclony pověsila a na dokreslení mi manžel navrhl, abych sem přenesla dvě orchidejky a dvě nechala v ložnici. Prý se tam dobře vyjímají. Souhlasíte? Jako bonus jsem dala doprostřed fialku.

Snad je to trochu vidět, proti oknu to focení moc nejde a ještě za balkonem vykukují naše krásně rozkvetlé růžové stromy, které vždy moc brzy opadají.

Tady jsem to vzala zblízka, jen okno

a tady jsem se snažila vyfotit vršek záclony.

Musím se ale přiznat, že od doby, co mi tady radil vnuk při instalaci nového PC jak ukládat a vkládat fotky, uplynula už nějaká doba a co mně dalo práce si vzpomenout na všechno. Tady to je úplně jinak, ale teď mám radost z dobře vykonané práce.

Zítra mám naplánovanou taky úklidovou práci a v pondělí se chystáme s dětmi za maminkou do Plzně. Chci mluvit s lékařem a po telefonu informace nepodávají.

Krásnou neděli. Vaše Ježurka

Středa a čtvrtek – samý stres

4. dubna 2014 v 14:34 RODINA
Včera ani předvčerem jsem moc na blogu nebyla. A proč se budu snažit vysvětlit.

Středa:
Odpoledne někdo zazvonil a zaklepal, skoro tak, jak to dělává syn, tak jsem se rozběhla otevřít. Kolikrát já si od té doby vynadala, to vím jenom já. Za dveřmi stál mladý muž a věřte nebo ne, už ani nevím, jak začal. Nedal se odbýt, jenom jestli mu mohu říci to či ono o odběru energií, řekla jsem, že nechci nic měnit, ale on mi změnu nenabízel, jen prý slevu. Pak chtěl vidět nějaké faktury, pak se pozval dál a já, BLBKA, ač nerada, tak jsem ho pustila do kuchyně. Manžel stál za dveřmi a ptal se mne, o co jde. Jen jsem prohodila, že o slevu a on nic neříkal. Ale měla jsem být ve střehu, už když jsem viděla manželův pohled. Nevěstil nic dobrého. Ten mladík mi vysvětlil odkud je, ukázal mi občanku, představil se a říkal, že budeme mít levnější energie. Nevím, proč jsem ho nevyhodila aspoň potom, ale když pak začal vypisovat nějaké papíry, to se mi taky nelíbilo, ale už mi bylo blbé ho vyhodit. Protože jsou energie i SIPO psány na manžela, volali jsme ho, aby šel papíry podepsat. TO JSME SI DALI! Vykřikoval něco v tom smyslu, že je to samý podvodník a že žádné papíry podepisovat nebude. Za žádnou cenu. Myslela jsem, že pán odejde, ale on ne. Tak prý abych to podepsala já. Manžel byl rozčilený, ale proč tedy do toho nevstoupil hned, to tedy nevím. Chlápek byl sice slušný, ale šel mi na nervy, jak mu všechno trvalo, evidentně v těch papírech moc zběhlý nebyl a dokonce mi řekl, jestli mu nemohu dát papírový kapesník, začal posmrkávat, ale já jsem řekla, že je nekupuji - což je pravda, tak nechutně popotahoval. Pak při odchodu ještě prohlásil, že není žádný zloděj a nemusí mu nikdo nadávat. Na něj manžel nic konktrétně neříkal, ale já byla ráda, že odešel.

Pak mi to nedalo a napsala jsem na webovou adresu, kterou mi řekl, a naštěstí platila, že chci od smlouvy odstoupit a že manžel odmítl podepsat.

Okamžitě další den mi přišla odpověď, že to prošetří a podají mi zprávu. Tak pak řeknu. A teď mne můžete kamenovat. Dobře mi tak.

Ten večer ale s tou mou nervozitou neměl být konec. V předvečer mi volala sestra, že mamince není dobře, když jí volala, tak to bylo zlé a maminka nechtěla nikoho volat, čekala, až přijde domů bratr a švagrová z práce. Ještě jsme s ní mluvili jednou večer, ležela, ale tvrdila, že je to trochu lepší.

Čtvrtek : Snad ani nemusím zdůrazňovat, že jsem měla hodně špatné spaní a dopoledne v obvyklý čas, kdy mamince volám, jsem to zkoušela zase. Mobil dlouho vyzváněl, ale bohužel. Tak jsem to zkusila za chvilku a pak se nějak zmateně ozvala maminka, sotva mluvila, bylo jasné, že to není vůbec dobré, že je v nemocnici. Nemohla ani chodit, ani moc mluvit, říkala, že si vypne mobil, aby se jí nevybil, a zapne ho odpoledne po třetí hodině. Kdepak! Zkoušely jsme jí se sestrou volat, ale nic. Mezitím mi švagrová na Skype vylíčila, jak to bylo ráno s maminkou, jak jí volali sanitku. Dala mi také číslo do nemocnice, kam jsem zkoušela k večeru volat, abych se jen zeptala, jestli je maminka jakž takž v pořádku, že se jí nemůžeme dovolat. Bohužel, nic. Prý mohou dát informace jen synovi, tedy mému bratrovi, že mám přijet. Nebrala ani moji připomínku, že to mám z Litvínova do Plzně trošku z ruky a nemáme čím.

Teď musím doufat, že bude jenom líp. Maminka se mi nakonec chudinka ozvala dnes kolem poledne sama, ale dojem z rozhovoru nebyl moc valný. Taky mi řekla, že včera nejen, že nedostala žádné svoje léky a nic k jídlu, ale ani trošku napít. To muselo být další utrpení, tak jí držíme palečky, aby bylo ještě na nějaký čas aspoň trošku líp.
Tímto se tedy všem omlouvám, vaše blogy si určitě pročtu brzy. Přeji krásný den!

Vnučka sbírá zkušenosti

2. dubna 2014 v 13:28 RODINA
Ve dnech 3. - 6. dubna t.r. se koná v Nizozemsku v Haagu konference Evropské asociace amerikanistů. Jako "Město míru…" na téma " Amerika : Spravedlnost , konflikt , válka "

Proč píši zrovna o tomto?

Moje vnučka Lada jako studentka doktorského studia na UPOL poslala také příspěvek na toto téma a byla z těch mnoha zaslaných příspěvků vybrána, aby jej na této konferenci přednesla. Když dostala asi před měsícem pozvánku, byla z toho nadšená.

Proto dnes Lada odletěla do Haagu. Má vše hrazené, cestu i pobyt, ale byla z toho poněkud nervózní. Přece jen je to první zkušenost tohoto typu a nejedná se jen o nějakou schůzi jako na fakultě nebo vyučování žáků. Přednes je samozřejmě v angličtině a musí také něčím zaujmout.

Hned na začátku cesty se vyskytly problémy, letadlo mělo zpoždění, čekalo se snad na nějaký jiný spoj, pak byl problém se zavazadlem, ale navzdory tomu všemu si říkám, že byl špatný začátek, tak bude určitě dobrý konec.

Samozřejmě budeme Ladě držet palečky, aby vše zvládla na jedničku jako vše a domů se vrátila v pořádku a spokojená. Tak hodně štěstí!

Finito!

1. dubna 2014 v 14:31 JEN TAK
Tuhle fotku jsem na blog dávala nedávno, je to asi tak 2 - 3 týdny. Takhle to vypadalo u domku rodiny mého syna, kde byl jeden velký binec, hromady bláta i v domě, stres pro kočky, zkrátka horor. Bylo to při budování nové kanalizace po celém městečku a následném zapojování ke všem domům.


A uplynulo pár dní a konečně je hotovo! I když to trvalo na můj vkus (i rodiny syna) dost dlouho, výsledek stojí zato. Musím dělníky pochválit, že to opravdu zmákli na jedničku. Kde bylo třeba vybetonovat, udělali to a ostatní zahrabali krásně a naházeli travní semeno.

Líbí? Mně ano. Už to tam vypadá zase jako u lidí.

Ta zabetonovaná část má jen jednu vadu na kráse, kterou zavinil někdo, kdo by nás ani nenapadl. Mne tedy určitě ne. Jsou tam skrz ten beton kočičí otisky. Viděla jsem to v sobotu na vlastní oči, když jsme tam byli popřát synovi a ani jsem nechtěla věřit, že kočka je tak těžká, že když se projde po zabetonovaném místě, zanechá tam tak viditelné otisky tlapiček. Ještě štěstí, že se tam neprošly všechny čtyři!