Prosinec 2013

Budou slavit s námi

31. prosince 2013 v 10:00 JEŽCI
Dnes budeme mít večer společnost. Nevěříte? Ale věřte, nebudou nám sice do ničeho "kecat", ale budou s námi a já určitě si s nimi budu povídat, jak to ostatně dělám stále.

Všichni naši ježečci, kteří mají čestné místo na gauči, jsou darovaní od dětí a vnoučat, chystám se zdokumentovat všechna místa i tyto naše jmenovce, ale toto je předpremiéra. Tedy jen její kousek. Včera jsme si koupili polštář, abychom na něj mohli natáhnout ten krásný ježčí povlak od vnučky Lady. Otázku "kam s ním" vyřešil manžel. Polštář dostal čestné místo na gauči, vyměnila jsem ho za jiný a ty ježky, kteří seděli dole, jsme posadili nahoru. Ten malý je taky letošní dárek zase od dcery a ty ostatní jsem dala mezi ty ostatní na více místech.


Krásné pozadí má náš gauč, že? Jen nevím, kam si sednou děti, až přijdou, ale to se nějak srovná.

No vidíte, a společnost je hned a ani nás jejich návštěva nic nestojí, můžeme sníst a vypít všechno sami. I když to opravdu nebude tak hrozné. Střídm jídlo, střídmé pití, prodlužuje živobyti. To je naše heslo.

Tak si to všichni užívejte, ale opatrně Jak psala Evička, jak na Nový rok, tak po celý rok. Moc to všem přeje Ježurka


Konec světa?

30. prosince 2013 v 12:14 JEN TAK
Kdepak konec světa, jen konec roku, ale vypadá to spíš na to první.

Dnes ráno jsme se vydali na nákup, mnoho jsme toho zatím po svátcích nepotřebovali nakoupit, tak když už zásoby došly a pak také je zítra ten silvestr.... Takhle na tom bylo asi víc lidí a v obchodech se opravdu snažli, přesto jsem koukala, že opravdu všude bylo plno. Nejen v obchodě s masem a uzeninami, kde bývá obvykle hooodně prázdno, byla fronta, ale dokonce i v trafice. Lidé sázeli sportku, nabíjeli si mobily, aby mohli zítra popřát své rodině a známým, kupovali si tisk i časopisy. Jo a také křížovky, asi aby se nemuseli nudit u televize.

Zkrátka jedním slovem - nášup. Pak se říká, že lidi nemají peníze. Ale většinou mají. Těch, co na tom nejsou zrovna dobře asi zas tak moc není. Když jsem viděla v marketu těch lidí a ty nákupy, tak jsem zírala. Ne, že bych jim to nepřála, ale tolik toho přece nemohou sníst sami? Nebo někde dokonce ani s návštěvou? Určitě si pak zase užijí bezdomovci, až budou hledat v popelnicích. Tam toho zase bude. A je to škoda.

Ale s tím nic nenaděláme, někteří opravdu neumí počítat a jak vidím, už je to nikdo nenaučí. Hlavní je, abychom byli všichni zdraví a veselí i v tom příštím roce, ať máme dost lásky od svých nejbližších a nebudeme nikdy sami. To bych moc přála vám všem, jak stálým tak i náhodným návštěvníkům.


Všechno nejlepší přeje Vaše Ježurka

Kamarádi

28. prosince 2013 v 19:28 JEN TAK
Zvířátka, aspoň ta, která máme rádi, také dostala své dárečky na Vánoce. U Laděnky měly kočičky velký pytel dobrého a zdravého žrádla. Také Pegginka měla u nás pod stromečkem dárečky. Jednu dobrůtku a také něco na hraní.

No a po dobrém jídle se jdou kočičky proběhnout po zahradě. S těmi mladými chodí i jejich "kočičí máma", tedy Lada. Ale, ale, copak to je? Juliánek čichá, čichá a jde ke kohoutovi.



Nevím, co si povídali, ale chvíli na sebe koukali, asi ne moc přívětivě

Juliánek kohouta obcházel ze všech stran

Co to tady voní? To si asi myslel

Za chvilku přišla i Florinka

a taky očichávala kohouta

Dokonce šla ještě blíž

a už jsou tu oba dva mlaďoši. Juliánek i Florinka. A je jasno. Nejraději prý mají kočičí žrádlo s touto příchutí, ale na kohouta si netroufali.

Sheldon, jejich blízký kamarád, který bydlí vedle u babičky je zapřed zdáli pozoroval

pak se podíval blíž a moc se mu to nelíbilo.

Raději utekl na střechu a pozoroval je zdáli. Teprve potom si šel zase s nimi hrát.

To byl příběh kočiček mé vnučky, nebo-li opravdu ze života. Hezký večer všem přeje Ježurka

Jak šel čas – nebo Ježíšek? - pokračování

27. prosince 2013 v 15:27 RODINA
Včera jsem napsala, jak jsme strávili Štědrý večer, ale nutně musím dodat ještě pokračování. Po příjezdu domů jsme si zapálili svíčku ve tvaru stromečku, kterou jsem dostala od maminky a kterou jsme si takto zapálili u večeře.


Stromeček svítil krásně, ale hořel nějak moc rychle a za chvíli jsem si všimla, že mám vosk na konferenčním stolku v obýváku všude kolem talířku. Ach jo, a to jsem tam dávala odpoledne čistý ubrus, protože ten předchozí vánoční byl pokecaný od vosku, protože u nás svítí svíčky všude, kam se podíváte. No, nedalo se nic dělat, než to rychle napravit.

Další den, tedy na první svátek vánoční jsme měli pokračování Ježíškovy nadílky. Dcera s dětmi přišla už na oběd, byla jako vždy krůta a to my, holky, moc rády. No, kluci si taky pochutnali.

Takto vypadaly dárky u nás pod stromečkem, než přišla dcera. Jako bonus jsem tam přidala i moji vánočku pro dceru.

A pak byly dárečky i pod stolem a vedle na skříňce.

A už se šlo nadělovat. Dárky letos u nás rozdával Luky. Byly to dárky od nás, od dcery a jejich dětí. Ostatní byly rozdány den předtím.

A toto už jsou dárečky od dcery

To je ale překvapení, co?
A další ježeček - tentokrát od vnučky Terezky
a vnuka Toma.

Další přírůstky do naší sbírky. A ten ježeček, kterého nám dala dcera, to je skutečně jako děťátko toho většího, co jsme dostali od ní loni.
Posuďte dami. Teď sedí krásně vedle sebe na gauči. Nádherné.

Když ještě přidám k těm dnešním i ty včerejší od vnučky Lady, je to zase pět krásných originálů do naší sbírky.

Jestli jsem si den předtím hladila kočičku, tak i tento den bylo u nás na návštěvě zvířátko, se kterým jsme se s manželem mohli pomazlit. Ano, byla to Pegginka a ta si to opravdu ode všech užívala.

Tady si hraje s manželem

a taky se mnou. Krásně se přitom usmívala, vidíte?

Letos, když jsem byla před svátky na návštěvě u maminky, zase jsem se tam probírala fotkami a dostala jsem nápad. Maminka tam měla hodně fotek, některé i v albu, svých pravnoučátek. Protože už se na ně nikdy nepodívá, protože opravdu téměř nevidí, vzala jsem si všechny fotky domů, pár dnů jsem je třídla a výsledek byl tento :

Každé moje vnoučátko dostalo své album i se jménem. Snažila jsem se seřadit fotky chronologicky, aby tam také měli všechny členy rodiny, ale všechna alba nebyla plná. Snad si je doplní doma z vlastních zdrojů, to už jsem nechala na nich. Ale když jsem pak hned viděla, jak si všichni se zájmem prohlíželi fotky, měla jsem radost. Dokonce se Lukymu jedna fotka tak líbila, že si ji ještě u mne oskenoval a přidal na FB. Tak vám ji tady překládám také. Je tam se svým tatínkem. Tedy můj syn a vnuk před lety.


Tak to byla taková krásná tečka na závěr. Pak jsme se přesunuli do obýváku, dali si kávu a něco k tomu, ještě chvíli si popovídali a my starší zavzpomínali a bylo nám spolu dobře jako vždy.

To byl tedy náš letošní Ježíšek. Přeji krásný víkend a už budeme pomalu zase bilancovat. Tak si to užijte. Vaše Ježurka

Jak šel čas – nebo Ježíšek?

26. prosince 2013 v 12:55 RODINA
Pomalu končí Vánoce a co nám to dalo práce a starostí, o penězích nemluvím. A pak si to uteče tak rychle, že se sami divíme. Takové námahy, ale ještě štěstí, že jdou ty krásné okamžiky zvěčnit na fotografiích. Já se vždycky ráda k nim vracím.

Na Štědrý den po večeři už řadu let si pro nás jezdí syn, vlastně kecám, teď už řídí auto vnuk, přivezou si nás k nim, kde je také druhá babička. A je nám spolu všem dobře.


Takhle to v synovo rodině vypadalo, když jsme tam přišli.

Pak se rozdávaly dárečky, až toho měl každý pěknou hromádku před sebou, pak teprve jsme začali rozbalovat a těšit se z dárků.
Ale, copak je tohle? Čteme to s druhou babičkou obě, zvládneme to i bez brýlí. Je to pravda. Babička - snachy maminka dostala opravdu jeden dárek, který byl tak dobře schovaný už loni, že se nenašel. Ale aspoň letos. Naštěstí se nezkazil, byla to knížka.


Ani u vánočního stromečku nesměla chybět zvířátka. Protože je máme všichni rádi, tak nám Laděnka přinesla ukázat aspoň "mladé" od kočiček. Tohle je Juliánek. Taky jsem si ho pohladila.

Také se povinně některé dárky předváděly. A tohle mi nedalo. Úplně jsme zhasli světlo, fotila jsem jen s bleskem a opravdu ten svetřík svítil. Je to parádní Nebo-li SVÍTÍCÍ LADA.

V momentě to v krásně uspořádaném a uklizeném pokoji vypadalo jako na skládce. Ta plná taška uprostřed, správně, tam jsou všechny papíry z balíčků, které syn odnesl do kotelny. A to jsem zachytila jen střed, my, senioři, jsme seděli na guči a kolem nás to nevypadalo nic moc lépe.

Toto jsou manželovo dárečky

a toto zase moje dárečky

A nakonec dáme ty společné. Můžete hádat, které to byly, ale jen jednou, proože to je všem jasné. Tentokrát nadělovala ty společné dárečky Laděnka.

Krásný společný polštář. Kam já ho dám?

A tento nádherný ježeček je z jantaru, který prý je i léčivý a vnučka si ho nechala poslat přímo z Litvy. Jak vidíte, dojel v pořádku a měli jsme z něj velkou radost.


A tohoto svítícího andílka jsme dostali na cestu, asi aby nám posvítil, byla totiž už pěkná tma. Tak to byl opravdu krásný den a další nás čekal.

Štědrovečerní

24. prosince 2013 v 13:10 RODINA

Jsou tady zae Vánoce,
ty nejkrásnější svátky,
ať se nám vyhnou nemoce
a nedívejme se zpátky.

Dneska chodí Ježíšek,
mějme se všichni rádi,
pak přinese nám dáreček,
a dušičku pohladí.

Všem krásný vánoční čas
a příští rok přijďte zas.

Vaše Ježurka

Kočičky už mají také Vánoce

22. prosince 2013 v 16:58 RODINA
Už mnoho času nezbývá, tak většina z nás má už nazdobený stromeček. Já dnes ještě balila dárky a hlavní nápor přijde zítra. Mimo vaření je třeba udělat bramborový salát, upéci vánočky i pro děti a manželovi slibovaný štrúdl. Určitě to půjde všechno jako po másle a na Vánoce se sejdeme zase všichni u stromečků.

Naši mladí tu byli už i dnes, dcera přivezla její cukroví a já jí dala to mé, na kus řeči se zastavil i syn s rodinou. Bylo to fajn takové předvánoční popovídání.

Ale kočičky naší Laděnky, ty už mají Vánoce dávno. Vnučka strojí stromeček už na první adventní neděli, aby prý si ho všichni pořádně užili, no a kočičkám se to prý také líbí.

To je maminka se synem. Julinka a Juliánek.

A Juiánek v akci. Pod stromečkem se mu moc líbilo.

Já věřím, že se bude ne pod stromečkem, ale u stromečku líbit všem členům naší rodiny. Protože dcera vždy přijede nejen s dětmi, ale i s Pegginkou, tak i ona bude mít u nás pod stromečkem dáreček. Snad se mi ji také podaří vyfotit.

Tak ať všichni zítra stihnete vše, co ještě máte před sebou a už se budeme těšit. Všem přeji krásnou poslední adventní neděli a ještě jednou krásné Vánoce. Vaše Ježurka

Včerejší a dnešní

21. prosince 2013 v 14:33 RODINA
Jen jsem chtěla krátce informovat o tom, že jsem se konečně dočkala. Byla jsem se včera zeptat, už po páté, na interně, kam měly dorazit výsledky rozboru mé krve. Hlavně jsem měla "bobky" z MARKRŮ. Bohužel, sestřička mi opět hlásila, že výsledek z Prahy nedorazil. To už jsem se nedala a zeptala jem se, zdali je to normální čekat tři týdny, jestli se to neztratilo. Poslala mne na chvíli ven a za chvíli mne volala, že dá výsledky pí doktorce, jestli je mi lépe nebo mám stále potíže s žaludkem nebo se střevy. Jak jsem pochopila, tak někam volala a já jsem se konečně dočkala. Jsem pozvaná na kontrolu jako normálně, výsledky krve byly všechny v pořádu (díky Bohu), ale stále mi vnucují tu kolonoskopii. Zase mi bylo řečeno, že si to mám rozmyslet a za tři týdny jim dát vědět. Tak si říkám - mám nebo nemám jít? Kdyby to bylo nutné, poslali by mne tam přímo, ne? Ale zase na druhou stranu - pro klid. No nic, mám ještě čas, ale jsem ráda, že to jinak dobře dopadlo. Krásný vánoční dárek.

Také jsem se chtěla pochlubit, jak jsme s manželem nakupovali v drogenii. Vzhledem k tomu, že jsou občas prezentovány slevy v jednom řetězci, kupon jsem si stáhla na internetu a vydala se nakupovat. Myslím, že 40 % sleva na určitou značku, že je to super a tak jsem ze stovky ušetřila čtyřicet korun. To je krása. V té další drogerii zase mají pro nás v tomto městě ještě do konce roku slevu 10 % na kupon, který jsme dostali do schránky. Tam si šel zase nakoupit manžel. Já jsem pak měla takový dobrý pocit, že jsem neplatila zbytečně mnoho.

A dnes jsem měla ještě jeden takový dobrý pokus. Nedávno Alis prezentovala na svém blogu jednoduché kokosky. Protože mi také zbyly nějaké bílky a na toto stačily dva, přišlehal se tam jen cukr a pak kokos, šla jsem do toho.

A toto je výsledek. Nemají sice pravidelný tvar, ale na chuti to nic nemění.

Jeden kousek jsem ochutnala a opravdu jsou dobré. Kdo rád kokosové cukroví a má zbytečné bílky, jděte do toho, je to hned a dobré. Díky, Alis.

Užijte si zítra poslední adventní neděli, snad se i počasí umoudří. Dnes u nás krásně svítilo sluníčko. Tak vám ho přeji nejen za okny, ale i doma a v duši. Vaše Ježurka

Vztahy jsou různé

20. prosince 2013 v 14:38 TÉMA TÝDNE
Když jsem tak přemýšlela nad vztahy mezi lidmi, tak jsem se zamyslela nejen na těmi mými vztahy, ale také nad vztahy lidí třeba v našem vchodě. Myslím hlavně na vztahy mezi mužem a ženou. Tam vidím - co vztah - to originalita.

Začnu u mne. Já, když jsem se po prvé zamilovala, věřila jsem, že to bude "dokud nás smrt nerozdělí", ale mělo to být všechno úplně jinak a hlavně pro mne velké zklamání. Jen si tak říkám, proč většina mužů dává později v manželství přednost mladší ženě, když vše jednou zevšední, no ne?

Druhý vztah skončil obdobně, ale to nejsem sama ani jediná. Takových je víc nebo většina? Nebo je také možné, že kdo hledá ten najde a nakonec třeba silný vztah je ten, který navážeme až ve vyšším věku. Jsem toho s manželem zářným příkladem a jsem ráda, že nám to vychází stále.

Na druhé straně znám mnoho těch, kteří spolu začínali jako hodně mladí a vydrželo jim to na pořád. To ale také neznamená, že vždy, i když manželství trvá třeba padesát let, si byli manželé vždy věrni. Jedna moje známá slavila asi před rokem zlatou svatbu. Znala jsem ji důvěrně a proto vím, že měla během trvání toho manželství spoustu jiných mužů, s jedním dokonce otěhotněla a manžel syna vychovával jako svého. To je smutné, ale teď, po těch letech jsou stále spolu a ona je ráda, že se manžel o ni postará, protože skončila na vozíčku.

Další zajímavý vztah třeba u nás ve vchodě měli manželé, kteří si původně plánovali čtyři děti, byli plni lásky a elánu. Děti měli nakonec jen dvě, ale manžel byl despota, který přiděloval manželce peníze jak on uznal, na sebe si nesměla nic kupovat, když se jí proděravěl svetr na lokti, tak říkal, že je to dobrý, že si má ten rukáv vyhrnout, aby to nebylo vidět. Sám, vysokoškolsky vzdělaný muž, se rád napil, tam na peníze nekoukal. Už tady v domě nebydlí, on zemřel, ale už asi tak dvacet let předtím žili pouze vedle sebe, každý spal zvlášť, sám si každý vařil i hospodařil. Já si nepamatuji, že by měl jeden nebo druhý jiného partnera, ale asi jim to tak vyhovovalo. Mně osobně by se to tedy nelíbilo.

Ještě mi nedá, musím se zmínit o manželství, které není úplně tak originální, ale znám takových víc. Manžel je pracovitý, ochotný udělat pro každého vše to, co může. Jen pro manželku asi ne, protože ona je ráda, když není doma, přes víkendy většinou jezdí on na jejich chaloupku a ona zůstává tady. Je ráda, když je bez něho a prý si nedovede představit, jak to bude vypadat, až on půjde do důchodu a měli by být celý den a noc spolu. Určitě on bude chodit raději do práce, aby byli spokojeni oba.

Ale také vím, že vztahy nejsou jen mezi manželi, ale i ty ostatní, tedy rodinné, nebo přátelské. To by bylo ale zase na delší povídání. Toto určitě stačilo.

Přeji všem, aby ty mezilidské vztahy jste měli čisté a krásné.

Předvánoční příhody

19. prosince 2013 v 17:02 RODINA
Včera jsem si nazdobila stromeček, na který jsem si dala i tu super nejnovější nádhernou ozdobu, kterou jsem prezentovala v posledním článku - ježečka. Ani nevím, jestli bude na fotce vidět, ale vyfotila jsem ho jednou při světle a jednou potmě.



Pak jsem si ještě na chvíli sedla k počítači, že projdu blogy a emaily, ale dlouho jsem tu nebyla. Manžel mi každý den nosí cca v půl šesté ovoce a sklenici vody, protože beru ještě jeden lék. Tentokrát se to moc nepovedlo. Téměř celá sklenice se mu převrhla a rovnou na myš a klávesnici. Když jsem vylila z myši vodu, vyklepala ji i z klávesnice, pak jsem utřela všechnu vodu okolo a zkusila PC. Chvíli nic, pak tak nějak divně, líně a po chvíli nic. Ještě štěstí, že se mi podařilo vypnout počítač. Věřila jsem, že to do rána vyschne a bude vše OK. Ale nebylo, bohužel. Když jsem na zkoušku pustila PC dnes dopoledne, myš nic a pak nereagovala ani klávesnice. Ach jo, volala jsem syna - SOS. Přijel ochotně odpoledne s náhradní myší i klávesnicí, zatím z domácích zásob. Zkoušel, zkoušel a nakonec se to povedlo, to bylo radosti. Myš nakonec vrátil tu původní, nějak se rozběhla či co, ale mám jinou klávesnici, kde mi nefunguje vykřičník, ale určitě se bez něj zatím obejdu.

Takže jsem už zase ve skluzu, ale to nevadí, aspoň jsem si zatím zabalila nějaké dárky a došla nakoupit, abych měla "strýčka" na zítřek.

Teď mne ještě napadlo, že jsem vlastně byla tak trochu ve strachu i včera, jestli se mi těsně před svátky nerozbil můj digi foťák. Otevřel se objektiv, nic to neříkalo. Předtím mi to vždy hlásilo, že jsou vybité baterie. Otevřít a zavřít, pak už ani to nešlo. Tak jsem šla koupit nové baterie i s foťákem, že to tam hned vyzkouším, jestli bude fungovat. Naštěstí to byly opravdu jen vybité baterie a foťák jede. Doufám, že teď už snad budu zase chvíli v klidu. Moc bych si to přála a přeji to také vám všem. Vaše Ježurka

Přírůstky do sbírky

18. prosince 2013 v 13:16 JEŽCI
Přišel mi balíček,
od koho asi?
Byl uvnitř ježeček,
a jak byl krásný!

Nebyl tam sám
a v další krabičce
já jen koukám
byl jeho bratříček!

Dřevěný ježeček - parádnÍ!


A tady je ze dvou stran ten druhý! Unikát! To jsem ještě neviděla!

Ježeček jako ozdoba na stromeček! Ten bude mít opravdu čestné místo! Nestačím se divit, kolik různých ježků se vyrábí, to by mne nenapadlo, že i tak křehký a dorazí v pořádku! Inu, byl opravdu precizně zabalený!

Dášenko, moc a moc děkuji! Udělala jsi mi radost a rozšířila moji sbírku. Už pomalu uvažuji o tom, že se s tou mou sbírkou přihlásím do těch domácích rekordů, ale ještě asi chvíli počkám a uvidím!

Předvánoční návštěva

17. prosince 2013 v 15:04 RODINA
Tak jsem chtěla napsat, jaké to bylo u maminky a věřte nebo ne, hodinu jsem se pokoušela sem dát těch pár obrázků! Hrůza, asi jsem takové trdlo, nebo to budu muset pořádně nastudovat, jak na to. Prostě to nešlo jako dřív.
U maminky mne přivítal rozkvětlý ibišek a měl ještě dvě poupátka. Krásné!

Trošku jsem zase pomohla mamince a taky jsem se snašila jí udělat radost. Vyměnila jsem jí ubrusy, na velký stůl jsem dala tento vánoční a k tomu podsedáky, aby to trošku barevně ladilo.

Není to sice úplně stejný odstín, ale byly jsme obě spokojené.

Takto jsem jí zase vyzdobila konferenční stolek. Dovezla jsem jí jmelí, opravdu krásné, vyndala z krabice zastrčený ministromeček a nějaké svíčky, aby měla už také vánoční atmosféru.

A opět kočičky! Dělaly sice okamžitě binec, když skočí střešním oknem, které si samy otevřou pokud není úplně zacvaklé, ale byla s nimi legrace. Tady se Majda zrovna myla.


Ale nejvíce jsem si s nimi užila, když jsem žehlila. Divila jsem se, proč se mi neposouvá šňůra a pak jsem viděla příčinu!

Střídala se tam Majda s Mourinou.

Mourina loudila i u pracovní desky, když jsem odmrazila lednici. Myslela, že bude něco dobrého, ale měla smůlu.

Tak si spokojeně pak lehla, stačilo jí trošku mléka.

Přijela jsem včera večer a tak mám hodně dluhů tady na blogu, ale postupně opravdu na všechny dojde, tak mi promiňte to zdržení, ještě dnes, jen co udělám ještě to poslední cukroví, se jdu kouknout k vám všem. Zatím se mějte krásně v tom předvánočním čase.

Před odjezdem

13. prosince 2013 v 12:09 RODINA
Za chvíli odjíždím za mou maminkou, jak jsem se již zmínila, ale ještě sem dám pár obrázků, aby tady nebylo tak dlouho prázdno.

Toto je vánoční strom u nás na náměstí. Žádná sláva, vidíte sami. Je to foceno 10. 12. ráno po osmé hodině a světlo venku tedy ještě nic moc.

Cukroví jsem zatím upekla jen tři druhy a toto je krabice nachystaná pro dceru.

A toto nechávám doma. Tak mne učila maminka, že se má správně dělit.

Tento kaktus je zlatý. Je mu už víc jak 30 let a ještě pokvete. A vypadá to, že se trefí přímo do vánočních svátků. Chválím ho, kudy chodím a to mi kvete na chodbě. Jeho "děti" doma - nic.

Dnes jsem ještě měla na poslední chvíli před odjezdem radost. Dostala jsem balíček od mé milované Věrky, se kterou jsme se poznaly na blogu. Je to zlatíčko!

A to zabalené byla krásná dečka, vidím, že Věrka taky umí! Děkuji moc za vše krásné, Věrunko!

Tak a už se utíkám oblékat, za chvíli jdu nakoupit pro maminku a u obchodu se setkáme se synem a snachou, kteří mne tam vezou. Maminka už čeká. Zpět se vracím zase v pondělí s dcerou. Děti se poctivě na odvozu střídají a jsou vždy vstřícné a ochotné, za což jim také moc děkuji.

Mějte se všichni na 3. adventní víkend krásně, já zase přijdu! Vaše Ježurka

Typicky vánoční

11. prosince 2013 v 13:41 RODINA
Přeji hezký předvánoční čas a dávám pár fotek. Všechny mají své opodstatnění. Začnu tedy mými letošními perníčky. Nevím proč, ale už jsem dělala tuto polevu tolikrát a přece mne letos potrápila. A i já jsem se výjimečně u toho zdobení vyvztekala. Byla stále řídká a ne a ne zhoustnout. Určitě byl nějaký "vadný" bílek, ale už jsem to pak dál neřešila. Jedlé to je, jen se to trošku "rozpilo". Ale jak je vidět, tak nejen poleva.



Měla jsem rozmazané i všechny další fotky, některé i z Prahy jsem musela zrušit. A proč? No protože už opravdu na stará kolena blbnu. Už jsem psala, že jsem zase měla ve foťáku plnou kapacitu a chtěla jsem honem honem fotit dál, rychle nějaké fotky umazat a bylo to hned. Něco jsem zmáčkla, samozřejmě bez brýlí a výsledek byl strašný ještě i doma. Proto jsou i trochu rozmazané ty perníčky. No a já ne a ne přijít na to, jak to vrátit zpět. Ale je o mně známo, že něco jen tak nevzdávám, tak jsem to teprve teď dala do pořádku a fotky, které jsem dělala pak doma, jsem musela vymazat a udělat znovu, ale radost byla veliká, že jsem to dokázala sama, i když mi to opravdu trvalo déle.

Tak jsem musela znovu přefotit i milý dáreček od Alis. Bylo to milé překvapení.

A ještě jsem si řekla, že vám tady předvedu, jak můj muž miluje svíčky. Hned od začátku adventu se u nás večer u televize zapalují tři čajové svíčky.

První je tady v tomto vánočním domečku, který už dost pamatuje.

Potom v jeho pražské vánoční skleničce.

Dále v této krásné kouli a to ještě nepřišla na řadu ta závěsná. Tu jsem zatím nevyndala.

A aby se to nepletlo, tak jsem si včera koupila jeden takový blikající stromeček já. Bliká, svítí, mění barvy, což tady sice není moc vidět, ale snažila jsem se aspoň trochu.

No vidíte, světýlek je u nás dost a dnes je venku přítmí celý den, tak se to hodí, ne?

Tento týden toho tady na blogu moc nestíhám, i teď se toho musím vzdát a jít žehlit, ale ještě se sem určitě později na chvíli vrátím.

V pátek odjíždím k mamince, abych jí taky trošku uklidila a trošku všechno načančala včetně jí a tak bude zase absence. Mějte se všichni krásně a i přes to ošklivé počasí si ten nádherný čas užívejte! Moc to všem přeje Ježurka

PS: Ještě něco pro zasmání, prásknu to na sebe. V Praze jsem si koupila nový kabát či bundu, no je to delší ke kolenům, tak asi kabát a včera jsem si ho vzala prvně na sebe. Cedulku jsem doma ustřihla a ještě jsem se divila, že ji dávají na kapsu dovnitř. Pak už u autobusu na cestě zpět domů mi jedna cizí paní říká: "Paní, tady vám kouká cedulka", já si říkala kde a co a ona mi ukazuje na cedulku, na které byla velikost a cena, která byla připevněna zcela netradičně v podpaží levého rukávu. No, napadlo by vás to? Mne tedy ne a ani manžel to neviděl. Tak jsem se zasmála a šla domů s levou rukou připaženou a doma to hned napravila. Já vím, bude hůř. Usmívající se

Jak jsme byli v adventní Praze

8. prosince 2013 v 15:24 TÉMA TÝDNE
Zase píši o adventu, ale toto opravdu musím. Zmiňovat se o tom, že manžel miluje Prahu, zde na mém blogu, je jako nosit dříví do lesa. Ano, už řadu let toužil po tom, aby se v době předvánoční podíval do Prahy, jak je krásně osvětlená, vidět na vlastní oči vánoční strom a nasát trochu té vánoční atmosféry.

Už jsme měli párkrát i zamluvený pobyt na 2 - 3 dny, ale nikdy to nevyšlo. Tentokrát jsme se domluvili se synem a jeho rodinou, kteří tam jeli - kam jinam, než do bowlingové herny na Zličín, že nás vezmou sebou. Jen na chvíli že se podíváme do centra. Dobrá. Bylo naplánováno.

V pátek byla ta ošklivá vichřice a u nás začal dost padat sníh. V sobotu ráno po probuzení to už manžel vzdával. Sněhu dost i na silnici a co prý tam budeme dělat. Přesvědčila jsem ho, že to není všude takové a jeli jsme. Jen jsme vyjeli autem kousek za Most, bylo po sněhu. Dokonce někde byly silnice úplně suché. Nic nepadalo, vítr se poměrně ztišil.

Jen jsme však přijížděli k jejich cíli cesty ke Zličínu, byla vidět ta hrůza! Téměř půl hodiny trvalo, než jsme se dostali na kýžené parkoviště a pak našli místo k parkování.



Výzdoba v nákupním středisku Zličín.

Hned po příjezdu na místo jsem začala fotit. Mají tam opravdu krásnou výzdobu a těch lidí všude! Bylo krátce před půl třetí odpoledne a všude, kde se podávalo něco k jídlu nebo k pití, bylo plno. A pak že lidi nemají peníze.

Domluvili jsme se s mladými, kdy se máme asi vrátit a vydali se do centra. Jeli jsme metrem napřed na Václavák. Já měla foťák v ruce a začala jsem hned zkraje.

Lidi všude.
Jeden strom byl hned zkraje

Stromek i s manželem

A další stromek o kus dál

a dostat se blíž, to dalo práci, ale stejně se mi tam v momentě přimotal pán, který tam měl bílé holubičky a světe div se, lidé se s nimi za úplatu i fotili.

U jednoho stánku byl na prodej i ježeček, byl tam spolu s krtečkem. To jsem si musela vyfotit.

Na stáncích bylo hlavně jídlo a pití, ale také drobnosti na stromeček nebo dekorace. Nic levného to tedy nebylo, ale odolali jsme. Akorát jsem si párkrát polkla, když jsem viděla a cítila tu vůní klobásy. Jaká škoda, že je nesmím a taky to respektuji.

Udělala jsem si jeden záběr ještě směrem ke koni a pomalu jsme se vraceli zpět.

Ještě jsem se snažila vyfotit betlém, ale jen tak bez lidí to opravdu nešlo.

Cestou zpět jsme opět potkali živé sochy a byly hned tři. Jen se divím, že jim nebylo zima.

Dále jsme se pak vydali směrem na Staroměstské náměstí. Ale to byl opravdu jeden velký horror. Ulicí z Václaváku k Havelskému trhu to byla jedna velká strkanice, sunuli jsme se rychlostí šnečka, opravdu to jsem ještě nikdy nikde nezažila. Jen jsem se bála, abych někde neztratila manžela, protože se mezi nás stále drali další lidé. Když jsme konečně tou strkanicí prošli, chtěla jsem zase fotit a smůla. Prý plná kapacita, bylo třeba opět nějaké fotky vymazat, já nevím, že se nepoučím, už se mi to v Praze stalo posledně.

Jakmile jsme se však dostali na Staroměstské náměstí, to bylo teprve to pravé ořechové. Hlava na hlavě, kdepak fotit, to se vůbec nedalo, nebylo ani možné se dostat blíže ke stánkům, no řeknu vám, stromeček jsme viděli, ale ani ne celý a rychle jsme se snažili odtud pryč. Museli jsme to vzít ovšem oklikou, protože absolvovat tu cestu řím presem zase zpět, to už jsme odmítli absolvovat.

To je jedna z mých dvou fotek na Staroměstském náměstí

a toto je ta poslední. Aspoň kousek z vánočního stromu.

Pak už jsme sotva došli zpět na metro a hurá na Zličín. Ještě se mi v metru rozbil zip u zimní bundy, to už bylo tak akorát. Už jsem si říkala, že dlouho nevydrží a měly jsme se snachou co dělat, abych se z ní dostala ven. Manžel rozhodl. Snacha šla se mnou a domů jsem jela s novou bundou. To bylo dílo okamžiku, už jsem si ji taky zasloužila.

Takže jsme v Praze byli pouze v "naší" kavárně a pak tam, jak jsem zde popisovala. Manžel viděl, co chtěl, ale bylo prý to poprvé a naposledy. Kdyby prý to věděl nebo tušil dřív, seděl by raději doma. Ale aspoň bude už s předvánoční Prahou navždy klid.

Všem vám přeji i tu druhou adventní neděli krásnou a v klidu prožitou. Vaše Ježurka

Advent - čas pohody

5. prosince 2013 v 13:53 TÉMA TÝDNE
Navzdory tomu, že blog stále "zlobí", já se snažím být v klidu a pohodě v tom čase adventním. Není pořád kam pospíchat, nestresovat se a těšit se na ten nejkrásnější svátek v roce.

Já jsem dnes provoněla celý byt vánoční atmosférou. Konečně jsem upekla první vánoční cukroví - vanilkové rohlíčky.

Právě uložené do krabice.

Ta zatím dál zeje prázdnotou, ale už přijdou na řadu perníčky. Nebudu dělat toho cukroví moc, jen ty recepty, které dcera nepeče a pak se podělíme. Já trošičku, oni zbytek. Manžel nic. Je diabetik a prý mu stačí štrúdl. Nu což, vnucovat se nebudu, třeba si to ještě rozmyslí.

Úklid až na kytičky jsem už zvládla, výzdoba na první adventní neděli musela také být.

Okno v kuchyni.

Tam svítí tento svícen, jinak mám blikající světýlka v obýváku a víc světel nemáme. No, v obýváku ještě svítící betlémek a vánoční skleničky se svíčkami.

Na zdech jsou různé obrázky - třeba tento krásný andělíček

A toto je můj pracovní koutek.

K mé velké radosti mi začínají kvést orchideje, na chodbě nasadil na květy můj hodně starý vánoční kaktus. Tak je zatím klid a pohoda, uvidíme, jak to vydrží.

Na květ mi nasadily dvě, tahle už se rozevírá. Až pokvetou obě, tak se určitě pochlubím.

Vše krásné jako květ vám všem přeje vaše Ježurka

Přišla na to pozdě

3. prosince 2013 v 13:41 RODINA
Už jsem tady mockrát psala o studiu svých vnoučat, o tom, jak moje první - tedy nejstarší vnučka vystudovala a pořád ještě studuje, ale jak miluje zvířátka, na prvním místě jsou kočky.

Myslím, že kdyby toto zjistila dřív, určitě by šla studovat na nějakého zvířecího doktora, protože je nejen má moc ráda, ale také to se všemi zvířátky umí.

V jednom mém článku jsem taky psala, jak se k nim přidala jedna cizí kočička, které cvičně začala říkat Toulátko. Napřed byla plachá, ale pak už se přestala bát a byla za přízeň vnučky ráda. Včera prý dostala nové jméno.

Ano, to je ona, nově pokřtěná Violetta.

Asi prý se jí to jméno zalíbilo, ani se jí od vnučky moc nechtělo.

A z fotografií, které mi občas posílá je vidět, že kočičkám u ní opravdu nic nechybí. Stará se dobře a ony jsou spokojené v každé poloze.

Toto je Juliánek - prý jako ohřívací lahev.

Spokojený výraz - netřeba nic dodávat, že?

Jak má kočička nějaký problém, hned se řeší a léčí. Včera prý přišel Flori ze dvorka, kam se chodí venčit jako pejsek a kulhal. Do rána mu pacička otekla a tak dostal studený obklad.



Je vidět, že mu to opravdu nevadí, asi je spokojený.

Pacička je pořád zavázaná a určitě už to tak nebolí.

Je vidět, že zvířátkům u mé vnučky evidentně nic nechybí, naopak jsou obklopena láskou a to je dobře. Tak si říkám, nevím, nevím jestli neměla jít Lada opravdu studovat něco jiného. Usmívající se

Občasník

2. prosince 2013 v 13:35 OBČASNÍK
Pondělí 25.11.
Tento den jsem kromě vaření toho mnoho neudělala. Vařila jsem jenom pro manžela, já nějak zase zápasím se žaludkem, tak se držím zpátky. Tak jsem aspoň odpočívala po té nedělní oslavě. Nešel blog.

Úterý 26.11.
Ale odpočatá jsem už dost, od neděle zbyl oběd, tak jsem se dopoledne dala do úklidu kuchyňské linky a po obědě jsem umyla jedno okno a hned vyprala záclony a závěsy. Záclony mám sice všude záložní na výměnu, ale závěsy ne. Šlo to. Všechno, až zase na ten blog.

Středa 27.11.
Dnes měl manžel plánovány dvě kontroly u lékařů, vše dopadlo dobře, tak jsem ráda. Já ráno brzy vstala s ním, vyklidila jsem naši spíž, protože tam bylo opět plno plísně, ať děláme, co děláme, nic nepomáhá, musíme počkat, až nám ten barák zateplí.
No, všechno jsem vytahala, manžel pak vyndal všechny police a že jsou na nás už pořádně těžké, tak jsem si pozvala na jejich vrácení, což je horší, synáčka, kterého jsem hned pozvala i na oběd, aby sem nejel jen tak. Spíž jsme celou vystříkali a uvidíme, jak to dlouho vydrží, ale moc to nevidím dobře. A to chytáme uvnitř ještě přebytečnou vodu, máme tam Ceresit, vody jsme vylili dost, ale ještě je to asi málo.
A blog je stále nefunkční.

Čtvrtek 28.11.
Ještě než jsem odešla na kontrolu na internu, umyla jsem další okno a dala jsem prát další prádlo. Já nevím, kde se to prádlo pořád bere.
Téměř celé odpoledne jsem strávila u lékaře, ale o tom jsem již psala v samostatném článku.

Pátek 29.11.
Stále se snažím jíst dietně, ráno jsem ještě před snídaní šla znovu na odběr krve, tak teď jen doufám, že bude vše v pořádku v rámci možnosti.
A protože musím postupovat opravdu pomalu, přišlo na řadu další okno, to už bylo předposlední. Ještě mi zbývá to menší v kuchyni.
Tento den jsem výjimečně pekla místo soboty, měla se stavit dcera na kávě, aby měla něco i k ní. Vyzkoušela jsem zase jeden recept, který jsem opsala někde na blogu nebo na netu, ani nevím kde, ale byl to jednoduchý a opravdu výborný moučník. Dcera pak nemohla, ale ochutnala později.
Blog už by měl být v pořádku, ale stále to nefunguje tak, jak by mělo.

Sobota 30.11.
A to okno přišlo na řadu tedy v sobotu. Upravila jsem kvůli novým garnýžím záclonu, ale pořád byla dlouhá, to se mi tedy nelíbilo.

Neděle 1.12.
První adventní neděle. Začala jsem výzdobu bytu, avšak dokončení bude až v pondělí. Nestíhám. Odpoledne se zastavila konečně dcera, měla tady nějaké věci a taky aby ochutnala ten moučník. Také jsme si musely rozdělit úkoly, která budeme péct jaké cukroví.
Háčkovala jsem zase letos nějaké vánoční hvězdičky a zkoušela jsem i jedno srdíčko. Zrovna jsem to měla naškrobené a vypnuté a dceři se to srdíčko zalíbilo, tak jsem jí ho dala a měly jsme radost obě dvě. Hned večer jsem začala další.
A musím ještě dodat, že včera pověšenou záclonu v kuchyni jsem znovu sundala, 20 cm ustřihla, upravila na pověšení a znovu pověsila na okno. Inu, dobře mi tak. Měla jsem si to změřit dřív. Ale teď jsem spokojená já i manžel.

Tak nakonec ten týden zase tak rychle utekl, už budu také muset začít s cukrovím. A to chceme jet v sobotu s mladými do Prahy, jen na chvíli, kouknout se a nasát trochu vánoční atmosféry. Tak snad to vyjde.

Krásný čas začíná

1. prosince 2013 v 18:46 JEN TAK

Asi tak nějak přibližně to vypadá dnes v mnoha domácnostech a rodinách. Opravdu to vidím tak, že začíná krásný čas. Já mám toto období velice ráda. Když se začalo stmívat, bylo vidět v protějších oknech jak se rozsvěcují světýlka, to se mi moc líbí. Sama se snažím každý rok, abych měla už v tento čas byteček jako klícku a voňavý, no abychom byli spokojeni. Také jsme si dnes rozsvítili svíčky a světýlka a před chvílí jsme poslouchali jako každý rok adventní koncert v televizi.

Už jsme nasáli tu nádhernou artmosféru, kdy si lidé mají i pomáhat. Ale je vidět, že lidé mají stále víc hluboko do kapsy, protože tak málo, jako dnes, si nepamatuji, že by se někdy vybralo peněz. Vím, že ne všichni, kteří chtějí dát a dají, mají touhu se zviditelňovat, ale přece jenom. První koncert bývá vždy nejchudší, ale letos to byla ani ne třetina oproti loňskému roku. Chápu to, ale chci věřit, že dají na dobrou věc hlavně ti, kteří mají z čeho dávat a nemusí být u toho vidět. Všichni dobře víme, že mluvím o politicích, o sportovcích a taky určitě umělcích.

Přeji všem krásný adventní čas! Vaše Ježurka