„Zakázané ovoce“ a tátové

17. července 2013 v 12:51 |  TÉMA TÝDNE
Původně jsem článek chtěla nazvat - OTCOVÉ A TÁTOVÉ nebo TATÍNCI, ale pak jsem si řekla, že by to mohlo být zavádějící. Proč dávám do souvislosti táty a zakázané ovoce?

Nedávno jsem se viděla v pořadu Pošta pro tebe příběh, kde se jednomu ženatému pánovi narodila v manželství dcera. Jednalo se vyloženě o rodinný typ, ale bydleli s manželkou u jejích rodičů a brzy do dopadlo špatně. Rozvedli se, když bylo dcerce cca kolem jednoho roku. Její táta se odstěhoval, zakrátko se jeho bývalka znovu vdala a její nový manžel si dceru adoptoval.

Tento pán, který šel do Pošty proto, aby dceru našel, celý život na ni nemohl ani na chvíli zapomenout, i když měl už další rodinu, ve které měl také děti a jeho manželku si vyhledal na inzerát tak, kde vyloženě chtěl ženu s malou dcerou. Tu tedy našel. Byl s ní stále, už přes čtyřicet let, měl šťastnou rodinu, ale stále mu chyběla ta první dcera.

Bylo to fakticky jeho "zakázané ovoce". Nic o ní nevěděl, nesměl se s ní stýkat. Proto neměl život naplněný zcela, stále mu chyběla.

Krásné a dojemné pak bylo jejich setkání, i ona ho ráda přijala, hned jí bylo jasné, že ji hledá její biologický tatínek. I po delším čase, jak bylo zdokumentováno, se setkávají a mají se moc rádi.

Na druhé straně, naproti těmto TATÍNKŮM, jsou jen OTCOVÉ, nebo také jen zploditelé, kteří o své děti po rozvodu neprojevili zájem, natož aby jim dali něco víc, než museli.

Tady ani nemusím chodit daleko. Jedná se přímo o otce mých dětí, kterého nezajímaly, neměl potřebu se s nimi vidět, nezná jejich děti, tedy svá vnoučata. Je to škoda, protože jemu jsem to nikdy jako "zakázané ovoce" nepodávala.

Právě na tomto příběhu, který sem viděla v televizi, jsem si uvědomila, že je opravdu velký rozdíl mezi TÁTOU a tátou. Někdo má své děti v srdíčku celý život, někomu je to fuk. A to je smutné především pro ty děti a také pro vnoučata.

Končím tedy krásným úslovím : MĚJTE SE VŠICHNI RÁDI!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 17. července 2013 v 13:01 | Reagovat

Libuško, také jsem viděla tuto stejnou  Poštu pro Tebe a bylo mi smutno, ale mělo to krásné setkání :-).
Já někdy i brečím při některých příbězích.
To, co potkalo Tebe, znám z vlastního života s rodiči, jestli se k nim toto oslovení hodí.
Měj se krásně Libuško :-)
P.S. Vůbec nestíhám, pročtu články a dám komentář, ale moje články nestíhám - hlavně upravit fotky 8-O. A tolik mám přitom zážitků 8-).

2 Jarmila* Jarmila* | Web | 17. července 2013 v 13:29 | Reagovat

Libuško, pěkně jsi to napsala. :-)
Mám s tím nehezké osobní zkušenosti. :-(

3 Demetria A. Wellsh Demetria A. Wellsh | Web | 17. července 2013 v 13:45 | Reagovat

Je to hezký příběh, jde z něj taková životní moudrost.

4 T. T. | 17. července 2013 v 13:57 | Reagovat

Ono někdy "zakázané ovoce" v podobě neznámého zploditele je lépe když zůstane zapovězené. Pro dítě pátrající po svém otci, nepříjemé zjištění, že je opravdu takový jakého jej matka líčila a měla opravdu dobrý důvod se nechat rozvést. Některá shledání šťastný konec nemají.

5 Ježurka Ježurka | E-mail | 17. července 2013 v 14:07 | Reagovat

[1]: V životě se stává ledacos, je to tak, někdy je to zlé, někdy dobré jako sám život.
[2]: No, to je pak smutné.
[3]: Děkuji.
[4]: Většinou je zploditel znám a myslím, že většina matek je rozumných (taky se za ni považuji) a nevypráví podrobnosti svým dětem, ať je to jak chce, co kdyby ho potřebovaly, ne?

6 Otavínka Otavínka | Web | 17. července 2013 v 14:09 | Reagovat

Milá Ježurko, pěkně jsi se zhostila TT. Přeji pěkný den! :-)

7 Helena Helena | 17. července 2013 v 14:27 | Reagovat

Něco na tom pravdy bude.Ono se to dá přirovnat i k maminkám a pak pouze matkám. ;-)

8 Natas Natas | Web | 17. července 2013 v 14:55 | Reagovat

Je škoda, když rodina není celá a otec či matka nefunguje. Byť není těch tatínku mnoho, jsou a buďme za to rádi, byť to zrovna není ten náš.

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. července 2013 v 16:05 | Reagovat

Z této oblasti mám jen dobré vzpomínky. Nehledám jiné, ale tento Tvůj článek s vlastní zkušeností chápu...

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. července 2013 v 16:54 | Reagovat

Nechápu, že se s ní nemohl stýkat. Pokud na to dítě neměl žádný destruktivní vliv, potom někdo poručoval jeho vlastní právo vyplývající z rodičovské odpovědnosti, které se rozvodem rozhodně nezbavil.

11 annapos annapos | Web | 17. července 2013 v 18:02 | Reagovat

Milá Libuško, to, že krev není voda, je nesmysl a táta je ten, kdo děti miluje a denně se o ně dobře stará. Poštu pro tebe nesnáším, je to vrchol pokrytectví, kdo o někoho stojí a miluje ho, nemusí ho po dvaceti letech nezájmu, hledat na veřejném fóru, aby to všichni viděli? A ztratí-li se mu z očí, ten koho miluje náhodou, hledá až, ho najde, nečeká až mu ho najde televize! Myslím, že ti nemusí být nic líto, tvé děti i vnuci, mají jistě hodného tátu a dědečka?

12 Beatricia Beatricia | Web | 17. července 2013 v 18:47 | Reagovat

To je velmi smutné téma. Já naštěstí nemám s tímto problémem žádné zkušenosti; tak nevím, jak bych se zachovala, kdyby mne "nějaký tatínek" oslovil po tolika letech. Když mě jako opustil v dětství, tak bych ho ignorovala. :-|

13 Natálie Natálie | Web | 17. července 2013 v 20:32 | Reagovat

Pěkný článek :) Ne vždy mají otcové o své děti zájem... Mě je 18 a v životě jsem ho neviděla, nejeví o mě zájem... A rozhodně mu mamka mě nedávala jako zakázané ovoce, ba naopak...

14 Radka Radka | E-mail | Web | 17. července 2013 v 21:00 | Reagovat

Život píše různé příběhy a chyby bývají na obou stranách. Znám příběhy otců, co se nezajímali, i těch, co ano, ale matky děti naváděly a bylo to hrozné. Proto se raději stáhli.
Jako třetí dcera v pořadí, kdy otec chtěl syna, bych mohla vyprávět. Od narození jsem ho nezajímala.
Ale je dost těch, co mě rádi mají a to je důležité :-)

15 Janka Janka | Web | 17. července 2013 v 22:10 | Reagovat

Měla jsem štěstí. Byla jsem milované dítě a snad i já s manželem jsme dětem vytvořili to nejlepší možné prostředí. Stále se vracejí domů, chovají se k nám vzorně a stejné vztahy si vytváříme i s vnoučaty. :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2013 v 23:33 | Reagovat

[14]:Radko, ale my jsme také chtěli dceru a když se nám po dvou chlapcích narodil po mnoha letech zase kluk, milovali jsme ho nejen my, ale i jeho brášci. Dokonce tak, že tvrdili- postarali bychom se o něj, kdyby se s vámi něco stalo, do domova by nešel. Rozumí si dodnes. Nepochopím nikoho, koho vlastní dítě nezajímá.

17 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 18. července 2013 v 0:28 | Reagovat

Jsou to někdy smutné osudy

18 Jarka Jarka | Web | 18. července 2013 v 9:26 | Reagovat

Na Poštu pro tebe se někdy dívám, ale vadí mi případy, kdy chce člen rodiny, který se s rodinou běžně stýká, jen veřejně, před zraky celého národa, za něco poděkovat. To už se mi zdá přitažené za vlasy. Jinak pošta pomohla mnoha lidem v jejich hledání a tam, kde oni už si nevěděli rady, jim pošta pomohla...

19 Ježurka Ježurka | Web | 18. července 2013 v 14:05 | Reagovat

[6]: Děkuji.
[7]: Ano, taky, bohužel.
[8]: Je to škoda, třeba pak funguje ten "druhý".
[9]: Já také, a doufám, že i moje děti.
[10]: Nemohl ji najít, i to se může stát.
[11]: Pravda je, že moje děti mají skvělého "náhradního" tátu a vnoučata super dědu. A ne všechno je na Poště tak špatné. Někdy opravdu nemohou ty své příbuzné najít, že vyhlásí Pošta pátrání i v televizi a mně to nepřijde zas tak špatné. Je dost lidí, kteří se tam našli a také dost těch, kterým se ten pořad líbí. Jako třeba já.
[12]: Ano, pokud měli jiného skvělého, tak asi ano. Ale pokud ne?
[13]: To mne mrzí, je to takové smutné, ale je dobře, že sis s tím poradila.
[14]: To si nedovedu představit. Vždycky jsem říkala, že děti jsou jako prsty mé ruky. Do kteréhokoliv se říznu, vždy to bolí, proto nepochopím, že jsi na tom byla hůře než ti starší. Ale doufám, že u maminky ne.
[15]: To je krásné. Já jsem také moc ráda, že jsou moje děti zlatíčka a vždy pomohou a jako Hujerovic už jsme profláklý.
[17]: Bohužel.
[18]: Ano, Jaruško, i já ty případy, které se chtějí jen zviditelnit, nemusím. Jinak se touto cestou už dalo dohromady spoustu lidí, kteří se rádi potkali.

20 Helena Helena | 18. července 2013 v 16:17 | Reagovat

[19]: Já to Libuš nezažila,dávám to jen jako příklad.Je spousta matek a děti vyrůstají u táty. :-)

21 pizlik1 pizlik1 | Web | 18. července 2013 v 16:34 | Reagovat

Naštěstí jsem tohle nikdy nemusela řešit a jsem za to ráda.

22 Ježurka Ježurka | Web | 18. července 2013 v 17:22 | Reagovat

[20]: Jasný, ale stejně tomu člověku bych máma neříkala.
[21]: To věřím.

23 Radka Radka | E-mail | Web | 18. července 2013 v 18:01 | Reagovat

[19]: Maminka nám všem třem vynahrazovala nezájem otce. Ovšem jen do doby, kdy ji to zlomilo. I tohle je život. Proto se snažím pro svou dceru dělat možná více, než je zdrávo.

[20]: Souhlasím, máme o patro výš pána, co si vzal k sobě po rozvodu obě děti, protože jejich matka nemá zájem. Mají 7 a 9 let.

24 jessamine-rose jessamine-rose | E-mail | Web | 18. července 2013 v 21:28 | Reagovat

krásny príbeh a plne súhlasím. Ten kto rodinu chce, tak aj spraví všetko pre to, aby ju mal. Je mi ľúto tých detí, čo takto trpia a prežívajú stratu svojich rodičov formou rozvodu. Ale život je už raz taký... i moja kamarátka to nemá ľahké a tiež sa o ňu otec nezaujíma. Je to bolestivé, lebo aj keď ona chce, tak je to zvláštny paradox, že on nie...
Tú reláciu nepozerávam, lebo by som pri nej asi len plakala. Ale príbeh to bol krásny :)

25 Amelie Amelie | Web | 19. července 2013 v 14:10 | Reagovat

Moje děti nemají tátu, nemají babičku ani dědu (z otcovy strany) a přijde mi to takové divné. nemají kam jet na prázdniny, na víkendy, nikdo je nechce...jak se asi mají cítit? :-(

26 Mniška Mniška | E-mail | Web | 19. července 2013 v 14:21 | Reagovat

Ano, tenhle příběh v Poště pro tebe byl zrovna hezký, je dojemné, že existují i tací, kteří nezapomněli a hledají, mají vztah ke svým dětem, i když jsou pro ně "zakázané".
Ale bohužel se znám s nemálo lidmi, kteří svého otce po rozvodu s jejich maminkami zkrátka ztratili, a to doslova. Nechtějí se s nimi stýkat, natožpak posílat nějaké alimenty. Vím i o jednom, na kterého se jeho biologický otec ani nepodíval, když spolu byli v jedné místnosti a choval se jako úplně cizí pán. Kamaráda se to tenkrát hrozně dotklo. Koho by se to také nedotklo...

27 annapos annapos | Web | 20. července 2013 v 19:12 | Reagovat

[11]:Jistě, jako zábava? Tedy pro druhé? Snad? Četla jsem kdysi, že i pro paní Ester Janečkovou, která se nad některými i uškíbne, je to lukrativní zábava. Většinou to dávné nesouznění ve vtazích, stejně televize nezachrání, tedy je to jen komerční nesmysl, jako mnoho jiných?
Nedojímám se Libuško, nad zpackanými životy, myslím že žiješ pěkný život i ty a nemáš to zapotřebí?

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10079901208-posta-pro-tebe/212522160030009-posta-pro-tebe-navraty/

28 Teeda Teeda | Web | 23. července 2013 v 8:16 | Reagovat

Zase je to o lidech.. vždycky se to pozná. Někdy i nevlastní táta může být větší táta než ten pravý.

29 Ježurka Ježurka | Web | 24. července 2013 v 12:19 | Reagovat

[23]: Já se Ti vůbec nedivím, vím, co to se mnou udělalo, když mi doma zemřela malá dcera, ty děsy, když byly pak děti nemocné
[24]: Je to smutné o to víc. když děti nemají žádného otce, myslím ani náhradního
[25]: K babičce jezdit na prázdniny to je asi super pro všechny děti, hlavně, když je to někde v přírodě. A že nemají tatínka? Mají, ale na dvě věci, viď?!
[26]: Tohle já snad nikdy nepochopím
[27]: Nevím, co paní Ester, ale my raději koukáme na slovenskou poštu, tam je Katka výborná, citlivá. Ale ne všechny jsou tak kruté jako ten, na který jsi poukazovala. To je opravdu výjimka
[28]: Správně, potvrzuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama