Všehochuť

22. května 2013 v 13:59 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes mám informace - každou z jiného soudku.
I.
Začnu tou krásnou zprávou, která mi udělala radost. Tento týden maturoval můj vnuk Luky - výborný bowlingář. Zvládl i maturitu, zkoušku dospělosti má tedy hotovou. Ještě zbývá taková maličkost - vysoká škola. Na jednu už byl přijat bez zkoušek, ale chce zkusit ještě jinou, ale to už určitě bude brnkačka, to hlavní už má zvládnuté. Tak hurá do toho a půl je hotovo!

II.
Před týdnem ve čtvrtek jsem psala už pokračování příběhu syna jedné naší známé. Byli jsme z toho všichni na mrtvici a známá říkala, že ho ještě tento měsíc z bytu vyhodí, aby se konečně staral.

Synáček, kterému je víc jak šedesát let, tedy opravdu šel. Viděli jsme ho s manželem včera, jak seděl na lavičce u autobusu. Já jsem ho nemohla poznat, hrůza. To snad není možné, jak jeden tak brzy zpustne. Vlasy dlouhé, špinavé, zarostlý, celý potlučený, odřený, buďto ho někdo zmazal kvůli těm jeho dluhům nebo se opil.... A dnes jsme ho viděli zase, bohužel, jak si umýval ruce v louži vody na zemi. Slyšeli jsme, jak jeden cestující říkal, že zase bude žebrat cigaretu.

To je asi jeho jediná starost, ale postarat se o sebe - to je mu asi fuk. Je to hodně smutné, já vím, že si to zavinil sám a mohl už dávno něco udělat, ale přece jenom. Když vidím, jak může člověk dopadnout, je mi z toho smutno. A hodně. Mám dojem, že se ale stále většinou zdržuje poblíž matčina bydliště. Momentálně u nás zrovna prší, tak si říkám, kam se asi schoval. Snad se vzpamatuje a nebude zase dotírat na maminku.

III.
Ještě se vrátím k jednomu smutnému příběhu, bohužel.
Tedy ten nájemník, který nás prý chtěl vyhodit do vzduchu (myslím celý dům nebo aspoň vchod), je z nemocnice z oddělení psychiatrie doma. Já jsem ho vůbec neviděla, nevychází z bytu, ale potkala jsem včera mladou paní, která si vzala tenkrát k sobě toho jeho psa. Má ho stále u sebe. Prý se tam byl ten nešťastník jednou na něj podívat, ale domů si ho nevzal. Prý vůbec nemá peníze na to, aby mu dal nažrat.

Co sám doma dělá, jestli vůbec něco jí - prý je strašně hubený, to nikdo neví. Nestěhuje se, jak původně chtěl a někdo prý ho viděl, jak si sundavá šňůry z balkonu. Ta mladá paní říkala, že spíš jsou to všechno demonstračky, protože prý tenkrát si sám ten plyn vypnul, když tušil, že už po něm někdo bude pátrat, tak nevím. Ale opilý byl řádsky.

Jen si kladu otázku, proč ho pustili z nemocnice, asi je podle nich fit, ale kde je potom chyba? Dluhy mu narůstají, ale co dál? I kdybychom mu občas někdo něco dal najíst, není to navěky, je třeba to nějak řešit, ale to by musel v první řadě asi on sám nebo nějací odborníci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. května 2013 v 14:11 | Reagovat

Obrácená tvář demokracie- svobody, jinak to nelze vidět. Tehdy se pozná zodpovědnost a schopnost člověka se o sebe postarat. Spoléhat se jen na druhé je krátkozraké. Lítost druhých také moc nepomůže. Aby pak nedopadli : podej prst, vezme celou ruku.

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. května 2013 v 14:12 | Reagovat

Vnoučkovi gratuluji a držím pěstičky, aby zvolil školu svého srdce.
Bohužel příběh syna i podnájemníka patří mezi ty smutné. V 60 letech se špatně začíná, ale aby zůstal mamince na krku je taky hrozné. Špatná doba, smutná a bez šancí. Podnájemník to asi taky nemá lehké, bohužel je nebezpečný, dnes to taky nikdo moc neřeší.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. května 2013 v 14:13 | Reagovat

Vnukovi taktéž gratuluji, vím, co je taková radost z potomků, zažila jsem to  víckrát a vždy to bylo fajn. :-)

4 Alis Alis | Web | 22. května 2013 v 14:33 | Reagovat

Ahoj Ježurko, vnukovi moc gratuluju :-), je opravdu moc šikovný! S tím nájemníkem bude ještě težké žití, protože dokud se opravdu nic  vážného nestane, tak s nim nikdo nehne :-(

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. května 2013 v 15:00 | Reagovat

Ježurko, vnukovi gratuluji. Onen syn a podnájemník - nevím, kde se stala chyba. Ve výchově k samostatnosti? Zvířata také se starají o mladé jen do určité doby a pak - starej se.

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 22. května 2013 v 15:36 | Reagovat

Libuško, gratuluji vnukovi k úspěšné maturitě. Ty druhé dvě zprávy už jsou horší, snad to s tím podnájemníkem dobře dopadne a hlavně už vás nebude ohrožovat.

7 Jarmila* Jarmila* | Web | 22. května 2013 v 15:52 | Reagovat

Libuško, gratuluji vnukovi k maturitě. :-) Přijímačky na vysokou školu určitě zvládne, pak se jen rozhodnout kterou.
Se synem a nájemníkem je to zapeklitá situace. Hlavně, ať ho maminka nebere zpět! Nájemníka bych se bála, po dřívějších zkušenostech. Snad se nic nestane.

8 Pižlík Pižlík | Web | 22. května 2013 v 18:21 | Reagovat

Vnukovi gratuluji, je to šikulka.
Co mi ale  dělá starosti, je ten váš povedený nájemník. Kdo ví, co ještě vyvede.

9 nar.soc. nar.soc. | 22. května 2013 v 19:02 | Reagovat

V r. 1992 jsem byl členem městské rady. Z ústavní léčebny duševně nemocných se vrátil maník. Bez matky, která zemřela, do zanedbaného baráku a zavřel se před světem. Po pár dnech se ukázal na ulici, hubený jako louč, v lehounkém oblečení ( na podzim ) a v obchodě mu dali lidé pár rohlíků. Hltavě je snědl a zase se ztratil. Byl to spolužák mého nejmladšího bratra, vystudovaný inženýr. V ústavu byl asi 2 roky a změny ve společnosti si ani nevšiml. Neměl žádný pojem, jak se zorientovat.
Nadhodil jsem tu situaci v jednání rady, jako povinnost samosprávy, pomoci tomu člověku radami a nezbytnou pomocí. Starosta ( bývalý soudruh ) to vzal úředně. Poslal tam 2 obecní strážníky. Jak viděl před domkem uniformy, utekl přes dvorek a po žebříku přes opěrnou zeď, do terénu. Schoval se do polosesutého zemního krytu v bývalé cihelně. Strážníci odešli, prý asi není doma. Všímaví lidé ho viděli, jak si nesl v zavařovačce vodu ze studánky do "bunkru". Strážníci tedy na udání opět vyrazili. Byl venku a sbíral spadané švestky. Jak uviděl strážníky, šup do bunkru. Byl tam těsný vlez, tak strážníci hlídkovali 48 hod. než vylezl. Odchytili ho, násilím odvedli k doktorovi, ten zabezpečil přijetí v ústavu a zaslání lékařské zprávy o předchozím a stávajícím stavu. Obec vyzvedla zprávy pro sociální odbor, tam zařídili nějakou okamžitou sociální pomoc. Domek se násilně otevřel, civilní služba tam uklidila, opravili kamna, zajistili topivo. Obec zajistila obědy z vývařovny a pečovatelskou službu z civilkářů. Pak byl z ústavní léčebny dovezen domů, do vytopené místnosti, opatřen jídlem, lednička uvedena do chodu, koupeny jídlonosiče a civilkáři s ním komunikovali tak, aby nabyl důvěru a vpravil se do poměrů předčasného důchodce. Stálo to obec hlavně organizaci a asi 2000.-Kč. Od té doby zde žije v poklidu. Nějak se dověděl, že jsem byl tehdy iniciátorem. Vždy mne zdaleka zdraví, pořídil si počítač, nějak si i přivydělává a je věc vyřízená.

10 annapos annapos | Web | 22. května 2013 v 19:38 | Reagovat

Trochu radosti, trochu zlých věcí? Opravdu všehochuť, co na to říci? Jen musím souhlasit s nar.soc. Každý jsme schopen něco udělat, jde jen o to, jestli chceme?

11 ajka ajka | Web | 22. května 2013 v 19:57 | Reagovat

Je to smutný, takhle skončit na dně.....

12 Jarka Jarka | Web | 22. května 2013 v 20:14 | Reagovat

Tak vnuk už má maturitu úspěšně za sebou, jistě jsi pyšná babička a teď ještě, aby se dostal na vysokou školu, kterou si vybral a za chvilku půjdeš na další promoci. :-)  ;-)
Ty dva příběhy se nečtou dobře, snad se oba chlapi vzpamatují a radikálně změní svůj přístup k životu...

13 Martia Martia | Web | 22. května 2013 v 20:15 | Reagovat

Ježurko vnukovi moc gratuluju.Mě se také dnes syn vrátil od maturity :-) On ale už dál studovat nechce :-| Koukala jsem jak jsi mamince uháčkovala překrásné bordurky :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 22. května 2013 v 20:53 | Reagovat

Luky je moc šikovný, jsem ráda, že dělá samou radost :-)
Když člověk nechce nebo nemá příbuzné, stane se bezdomovcem raz dva. Ale když se někdo pokusí vzít si život, neměli by ho pouštět ven jen tak. Měl by dostat více pomoci.

[9]: Hezký přiklad - když se chce, jde to. Je to všechn o lidech

15 Katka Katka | Web | 23. května 2013 v 8:58 | Reagovat

[9]: Tak to je fakt krásnej příklad, jak se má dělat obecní polititka. Když se chce a myslí se hlavou, jde ledacos. Jen se obávám, že takových lidí valem přibývá.

Lukymu gratuluji a tobě, Libuško, moc přeji tu radost. Když se dětem daří, člověka to hřeje u srdce.

16 Jitka Jitka | Web | 23. května 2013 v 9:21 | Reagovat

[9]:Lidé jsou nevšímaví k okolí a k lidem potřebným zvlášť.Nevím, kam se vytratila solidarita. Pokud se o takového člověka nepostarají instituce, které by to měly mít v popisu práce, a pokud ten člověk nemá rodinu, je ztracený v tomto světě sobeckosti a lhostejnosti k cizímu neštěstí.Je pravda, když si vzpomenete na muže, který našel odhozené dítě v kontejneru, tuším malého "Čtvrtka", tak i přes pomoc institucí, utekl z ubytovny, kterou mu poskytli a vrátil se ke svému původnímu životu bezdomovce. Některým lidem prostě není pomoci.

Libuško, vnoučkovi velká gratulace. Je radost z takových vnoučat, kterým se daří. :-)

17 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. května 2013 v 15:35 | Reagovat

[9]: Šťastný zásah. Děkuji i za něho. Dnes je ale jiná doba. Společnost se o svý nejslabší neumí postarat - a zase pomůžou jen jiní lidi... ;-)

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. května 2013 v 15:37 | Reagovat

Libu. Lukymu gratuluju, o něj se bát nemusíte. K oststním případům - no comment. Zde řeči nic nevyřeší... ;-)

19 Ježurka Ježurka | Web | 23. května 2013 v 17:09 | Reagovat

[1]: Je to tak.
[2]: Pomoci nastálo od jednotlivce nelze. A úřady zájem žádný.
[3]: Je to krása, ještě mne čeká za tři roky poslední maturant, ale horší budou VŠ.
[4]: Sama jsem z toho špatná.
[5]: Přesně to o těch zvířátkách si taky říkám a nechápu.
[6]: Doufám, že mu to někdo vysvětlil, ale vidět ho není vůbec.
[7]: Bojíme se také a ta známá zatím odolává, i když vím, že je to pro ni těžké.
[8]: Ilonko, nestraš. Ale sama jsem zvědavá jak to myslí dál.
[9]: To je opravdu příběh s krásným koncem, ale to se bohužel už dnes neděje. Jen se divím, že ho nechali "jen tak" z té psychiatrie. Nikoho dnes nic nezajímá.
[10]: Chtěli bychom, ale jednotlivec toho mnoho nezmůže.
[11]: Bohužel.
[12]: Těm chlapům bych to přála oběma, tedy jestli jsou opravdu psychicky zdraví.
[14]: To jsem se právě divila, pustit ho bez pomoci s psychickými problémy a nic?
Všem moc děkuji za gratulaci vnukovi. Věřím, že zvládne i vše ostatní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama