Květen 2013

Soutěží, kdo vyhraje

31. května 2013 v 13:52 RODINA
Určitě každý z nás v poslední době měl hovor ze strany mobilního operátora. Minimálně jeden měla dokonce i moje maminka. Náhodou jsem hrdá na to, že když slyším okolo, jak se nechají někteří staří senioři napálit, že moje maminka se nedá. Byla s nimi hned hotová, slušně, ale rázně.

Já jsem si vždy ty cizí operátory vyslechla, ono to totiž ani dost dobře jinak nešlo, pomalu jsem se nedostala ke slovu. Dokonce mi jednou nechali týden na rozmyšlenou, ale zbytečně. Celá naše rodina je "naladěna na jedné vlně" a kvůli jednomu se všichni nebudeme orientovat jinam, ne? No a pokud bylo neomezené volání do všech sítí, tak ta cena nebyla zase pro nás starší.

Zkrátka museli jsme si poradit sami. Moje sestra mne informovala hned ten den, když se od svého syna dozvěděla, že bude od dalšího dne nový neomezený tarif v síti. Tedy v naší síti. Ona si to zařídila telefonicky hned ten den, tedy od pondělka. Já jsem tedy šla k nám do prodejny mého operátora, ale musela jsem tam jít ještě další den, protože jsem neměla občanku. Je zajímavé, že po sestře občanku nikdo nechtěl, ani ji nikdo neviděl, komunikovala jen telefonicky. Tak nevím. Ale zase na druhé straně se jí ptali, zda není v seznamu dlužníků. A mne se neptali. Už tady je vidět, že neměří všude stejným metrem. Ale zvládly jsme to obě a teď máme neomezené volání v síti za 249 Kč měsíčně a do jiných sítí volání levnější než předtím. Teď jen doufám, že to ty dva roky, na které mám smlouvu, využiji.

Přiznávám, že jsem si toto volání zařídila hlavně kvůli mamince. Volám jí teď ještě častěji než předtím a mohu ji nechat vypovídat do libosti. Je vidět, jak je spokojená a hned je klidnější. Taky jsem jí řekla, aby se teď postarala, abychom ty dva roky využily. Usmívající se

Ale stejně si neodpustím poznámku. Kdekdo volal, myslím cizí, jen ten náš operátor, u kterého jsem už čtrnáctý rok, tak ten nic nenabízel. Musela jsem si jít o to říct sama. No, takhle tu soutěž mezi operátory těžko vyhraje. Ale mně už je to fuk. Já jsem spokojená.
Haló, jste tam?
Zdroj obrázku - internet

Krásné odpoledne v ošklivém počasí

30. května 2013 v 16:47 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
O počasí se raději moc šířit nebudu, dnes je tam celý den opravdu hodně studený vítr a často prší. My jsme dnes měly domluvený malý pokec s mou oblíbenou blogerkou Miluškou. Nevzdaly jsme to ani za tohoto hrozného počasí a udělaly jsme dobře.

Já jsem měla už tři měsíce dárečky pro Milušku, která měla v únoru svátek i narozeniny a také jsem dostala dárečky já. Hned jak jsme se sešly u nás před obchodním domem, honem jsme udělaly hupky dupky do cukrárny, která je hned vedle. Daly jsme si kávu a zákusek.

Zákusek byl sice jiný, tento obrázek jsem si půjčila z internetu, ale bylo to dobré.

Po dobu, co jsme byly v cukrárně i na cestě, jsme měly štěstí, že nepršelo. Jak jsme přišly domů, za chvíli zase začal slejvák. My jsme seděly u té kávy se zákuskem celou dobu, asi tak hodinu a uteklo to jako voda. My si toho ještě nestačily tolik říct, ale věřím, že až bude lepší počasí, tak se zase domluvíme a pokecáme. Bylo mi s Miluškou moc krásně a věřím, že i ona byla spokojená.

Já se teď pochlubím s dárečky, které jsem od Milušky dostala.

Třeba tuto krásnou a voňavou svíčku. Cítíte tu nádhernou vůni?

Krásně zabalené dárky - ale jaké, že?

Byl tam tento veselý krteček a vlastnoručně čerstvě uvařený med od Milušky. Už se na něj těším.

A na vysvětlenou u toho bylo i tato krásná veršovánka. Děkuji moc.

Tady je vidět, jak se také najdou přátelé. Na blogu. Jak jsem ráda, že ho mám. Jo a taky jsem ráda, že už jsme dávno doma, protože teď - teď je tam tedy konec světa! Vítr a lijavec jako hrom.

Vytrácí se láska a cit?

29. května 2013 v 13:49 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Rozum mi zůstává občas stát nad tím, jak se v posledních letech chovají některé maminky ke svým dětem.

Třeba dnes jsem četla v novinách, že se našla tělíčka dvou novorozených miminek uprostřed lesa. To bylo u nás, v naší zemi.

V cizině zase strčil otec šestitýdenní dceru do mrazáku, protože plakala a on prý si s ní nevěděl rady!

Zase někde jinde ve světě vytáhli živé novorozeně z odpadové roury bytového domu. Zřejmě matka porodila do záchodu a spláchla!

Já vím, že se dřív o těchto hrozných případech tolik nepsalo, ale tolik bezcitných žen snad nebylo. Také chápu, že dnes je jiná doba, ale dřív za doby mé maminky, nebyly žádné možnosti interrupce, baby boxy ani dokonce ochrana proti početí, byla bída a děti se nechaly žít! Ano, bylo to tenkrát většinou na hranici chudoby, ale tohle by miminku určitě nikdo neudělal. Možná bylo i více věřících a měli strach z trestu. Dnes ne.

Chápu na jednu stranu, že nikdo nechce strádat a žít v chudobě, i když na druhé straně je spousta bezdomovců v pohodě. V neděli, když jsme jeli autobusem na oběd do restaurace, kam jsme byli pozvaní, seděl na lavičce u zastávky autobusu jeden takový bezdomovec, který asi právě obědval suchý rohlík, ale tvářil se klidně a poměrně spokojeně.

Co se děje v poslední době mi připadá skutečně moc. Na jedné straně některé maminky, které by moc chtěly miminko, ho nemohou mít a na druhé straně se jich některé takhle ošklivě zbavují. Svědomí - nic? Dnes, kdy může každá mamina dítě anonymně odložit do boxu a jiná by si ho ráda vzala, tak PROČ?

Někde je chyba. V systému? Ve výchově? Možná všechno dohromady, ale v každém případě je to hrozné, zavraždit vlastní dítě. I to zvířátko se postará!

Je tohle v pořádku?

28. května 2013 v 14:07 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes jsem vedla s jednou kamarádkou hovor na aktuální, smutné a zajímavé téma. Její dcera měla dvě děti a přítele, se kterým nějakou dobu žila. Ten se dostal do finančních problémů ne svoji vinou, ale platil dluhy za svou matku, která zkrachovala v podnikání.

Nic si z toho asi moc nedělala a tak za ni musel platit i ten její syn, přítel dcery té kamarádky, říkejme jí třeba Eva. Přítel byl na ni i děti hodný, měla ho ráda a tak jednoho dne jí ukecal a ujistil, že bude všechno v pořádku, aby za něj podepsala jako ručitel půjčku, kterou si vzal, aby mohl rychleji splácet. Nebyla to půjčka malá, ale platil, ale také začal dost často bumbat. Pivo měl opravdu hodně rád.

Po určité době to skončilo tak, jak muselo. Kvůli jeho pití se rozešli, ale přítel Evu ujišťoval v tom, aby se nebála, že ji nenechá padnout.

Asi rok po rozchodu se Evě ozvali exekutoři. Přítel přišel o práci, prý žádnou nemohl sehnat a tak přestal platit. Když se dozvěděla, jak se věci mají, už měla zablokovaný účet, neměli s dětmi ani na živobytí, natož na ostatní složenky. Bylo to na mrtvici. Přítel, kterému hned volala, ji stále ubezpečoval, že to vyřídí. Kdepak, nic nevyřídil a Eva si musela vypůjčit opravdu hodně peněz, aby okamžitě mohla splatit půjčku, že jí banka odpustí penále. Jednalo se o statisíce korun a přítel jí řekl, že když sežene práci, že jí to bude rád splácet! On jí, to je tedy něco! Já stále nevím, proč dlužníky nepřitlačili víc ke zdi, asi si v té bance řekli, že je toto schůdnější cesta, když půjdou po ručitelce, která má dvě děti a je na ně sama. Vykutálený přítel stále práci prý nemá, už je to víc jak rok, co Eva splácí pár tisíc měsíčně. On snad dělá načerno, stále mu chutná pivo i cigarety!

Teď to má ještě pokračování. Eva je stále vedena v registru dlužníků, i když nikomu nic nedluží, dluh zaplatila jako ručitel už dávno, má i potvrzení, že po ní už dlužník nebude nic chtít a přesto ji nevyškrtnou a tím pádem s ní nikdo neuzavře žádnou smlouvu ani na služby, třeba telefonní.

Já chápu, když někdo podepíše něco jako ručitel, že má určité závazky. Kdyby ten dlužník zemřel, musí platit ručitel, i tento případ znám. Ale PROČ neuhání především toho dlužníka, ten si spokojeně žije, stát za něj platí daně, bývalá přítelkyně půjčku, on si načerno vydělá aspoň na pivo a cigarety a je v pohodě.

Ta bezmoc je strašná! A co na to ta naše legislativa? Je mi líto té kamarádky, protože také moc nepomůže. Sliby, chyby!
Eva je poučena. Ale za jakou cenu?
Jen nikomu neručit, je vidět, že to je hodně nebezpečné a kruté!

Závisláci

27. května 2013 v 17:14 RODINA
Může být závislost na něčem hodně velká? Poznala jsem, že ano. Už jsem mnohokrát psala, že můj syn i vnuk hrají bowling. Nevím přesně, ale odhaduji přibližně tak šest let.

Můj vnuk byl kdysi přímo náruživým fotbalistou. Hrával sice v místním vesnickém spolku, ale zapáleně a rád. Chodil pravidelně na tréninky, ale manžel, coby také dřívější fotbalista, dnes už jen věrný divák, ten říkal, že je na to moc hubený, že ho každý odstrčí. On se sice jen tak nedal, ale jednou se povedlo jeho spoluhráči, že mu přišlápl patu. Ale tak ošklivě, že ji měl zlomenou, byl v nemocnici na operaci a dodnes ho vidím, jak měl bolestí zkroucený obličej a to měl v sobě léky na bolest. Dlouho to trvalo, než se noha dala do pořádku, také musel rehabilitovat a bylo tím pádem jasné, že s fotbalem skončil, já se mu ani nedivím a ještě k tomu také dlouho nehrál....

Napřed tápal, do jakého sportu se pustí, zkoušel i florbal, ale to ho moc nebavilo. Nevím, kdy a jak to koho napadlo, začal s bowlingem. Začínal s ním i hrát můj syn. Začínali tady u nás ve městě, kde byla tenkrát otevřena bowlingová hala, začali jezdit po turnajích a začalo je to oba moc bavit.

Nemluvě o tom, jak je to finančně náročný sport, jedna lepší koule stojí tak čtyři až šest tisíc a to nejsou ty nejdražší, po nějaké době se otluče, taky nemůže být na to hraní jen jedna, platí se všude startovné, benzin taky není zadarmo a celý den se někde stravovat, ale vše to se synem zvládli, snacha jim dělá manažerku, sleduje kdy a kde a přihlášky a tak, taky jí to moc baví.

Dopadlo to tak, že syn měl nedávno problémy se zápěstím, ortoped mu řekl, že to sice není z bowlingu, ale musel si dát pauzu, prý minimálně tři měsíce.

Já jen viděla, jak trpí, když koukal na svého syna a sám hrát nemohl. A jakou měl potom radost, když zase začal hrát a ruka už nebolela. To bylo radosti!

Vnuk taky měl kratší pauzu - no asi tak 14 dní, víc to nebylo, v době když se učil k maturitě. Už pak psal na FB jak se nemůže dočkat, až si zase zahraje.

Jsou asi tedy oba závislí na bowlingu. Syn i vnuk. Ale nemyslím, že to je zas nějaká špatná závislost. Už jsou v bowlingovém světě docela známí, občas něco vyhrají, hlavně vnuk, ale i syn se po té delší pauze zase krásně chytl. Doma má spousty pohárů a medajlí, snad je někdy spočítá, protože už to nemá kam dávat.

Teď v sobotu se hrálo v Praze bowlingové mistrovství České republiky ve dvojicích. Sjelo se tam opravdu hodně hráčů, když 26 dvojic postupovalo do finále. Nakonec to dopadlo krásně. Syn se svým spoluhráčem se umístil na krásném 8. místě a vnuk? Ten exceloval, protože se svým jmenovcem skončili na nádherném 2. místě. Medajli jsem včera viděla.

Když jsem je oba dva poslouchala, s jakou radostí a zájmem popisovali průběh hry, je mi jasno. Bez bowlingu by se jim už těžce žilo. Ale jen nevím, jak to skloubí vnuk se studiem na VŠ v Praze. Ale určitě si poradí.

V neděli se nedělá

26. května 2013 v 18:12 RODINA
Já vím, že to neplatí stoprocentně, ale říká se to a pro mne to vlastně dnes platilo. Včera jsem psala, že mne to baví v kuchyni a dnes - dnes jsem nevařila. Byli jsme s manželem pozváni na oběd do restaurace.

Přece nám musel také trochu víc povyprávět vnuk o té jeho maturitě, jak to probíhalo a tak. No a u dobrého jídla se krásně povídá, ne? Bylo nás jen sedm, my, syn s rodinou a druhá babička. Bylo to krásné strávené poledne.

Včera jsem tu měla zase dceru s vnučkou na oběd, vnuk je na soustředění s pěveckým sborem, tak chyběl, ale byla tady ještě milovaná Peggy.

Vnučka ji vysadila nahoru na gauč ke kamarádům ježkům, ale moc se jí tam nelíbilo, jednoho přímo "přikryla". Snažila jsem se jí vyfotit, tak jsem honem popadla aspoň mobil, ale fotka moc nedopadla. Nahoře sedí čtyři ježci, i když nejsou vidět a uprostřed opička. Dáváme ji v zimě za dveře do bytu, aby sem netáhlo a manžel ji pojmenoval Bimbo, i když vlastně nevím proč. Teď má Bimbo volno, tak odpočívá. I když dnes bylo také pomalu jako v zimě.

Od pátku prší a prší a prší. Ošklivý víkend? No, jak pro koho. Já se viděla v sobotu s dcerou a vnučkou a v neděli s celou synovo rodinou i babičkou Jiřinkou, trošku jsme zase pokecali a zasmáli se a byl to pro mne tedy krásný víkend.

Jo, ještě dodám, že jsem sice dnes nevařila, ale to neznamená, že jsem se válela v pelíšku nebo nedělala vůbec nic. Něco málo k úklidu je vždy a stále si vymýšlím nějaké ruční práce. U PC jsem vlastně skoro nebyla, až teď na chvilku, ale už zase půjdu.

Já jen doufám, že se také někdy konečně dočkáme sluníčka. Všem nám ho přeji!

V kuchyni mne to baví

25. května 2013 v 16:38 VAŘENÍ A PEČENÍ
Opravdu, nekecám, pokud mi není na umření, vařím a peču ráda, i když s odpočinkem. Včera jsem zase jednou po dlouhé době vařila čočku. Kvůli manželovi ji moc často nedělám, mívá po ní zažívací potíže, ale luštěniny jsou zdravé tak ji sám občas navrhne.

Čočku nevařím klasicky na kyselo, ale podle mé snachy. Nevím už, kde sehnala tenhle recept, ale zachutnal nám, tak už ji jinak nedělám.

Není to nic složitého, jen do ní při vaření přidám tymián, bobkový list a pepř a sůl nakonec. Na pánev na olej dám cibuli a česnek, vše nakrájené na kostičky, opražím a pak přidám kari koření a kečup. Všeho přiměřeně, kečupu pro nás dva jsem dávala cca dvě lžíce. Pak to všechno smíchám s čočkou a může, ale nemusí se zahustit jíškou.

K tomu jsem opekla špekáčky, jak jinak než "na ježky" a volské oko. Včera jsme měli výjimečně ještě hlávkový salát. Zbyl nám z předchozího dne, tak jsem si řekla, že to určitě nevadí a šlo to. Akorát jsem už taky stará popleta a sáhla jsem po stejné lahvi a místo octa jsem tam cvrkla trochu oleje. Nebylo ho moc, tak jsme to snědli a přitom jsem vzpomínala na staré časy, když jsem ještě bydlela na Moravě u rodičů, že jsme do salátu přidávali vyškvařený špek. Bratr to tak dělá stále.

Na dnešek jsem si pozvala další strávníky, no a když jsem tak přemýšlela co upéct, zvolila jsem bábovku od Evičky.
Jen jsem si ji musela trošku zmenšit, nemám velkou formu, ale povedla se dokonale.



Chutnala nám všem, tak tedy díky, Evi. Je vidět, že ta "moje" blogerská rodina opravdu umí. A dobře. Zatím vše, co jsem zde "opsala", bylo výborné!

Pro potěchu oka

24. května 2013 v 17:35 JEŽCI
Dnes jsem si řekla, že už jsem dlouho nevkládala žádné obrázky ježečků, které dostávám od vás, mých čtenářek blogu. Moc vám za ně děkuji a ukáži, jaké krásné obrázky jsem letos zase dostala.

To je láska kočíčí, ale ne falešná. Krásné příběhy jsou od Ruži.

I tito "ježci" jsou od Ruženky.



Všechny tyto krasavce mi poslala Miluška.

A takového krásného ježečka mi doma vyfotila Ajka.

Moc všem děkuji, že jste si na mne vzpomněli. Až zase příště! Krásný víkend všem přeje Ježurka


Krásné narozeniny

23. května 2013 v 14:09 RODINA
Dnes, 23. května 2013 slaví moje maminka své krásné 93. narozeniny

Moje milá maminečko, přeji Ti ještě hlavně zdravíčko, ostatní už není důležité. Vydrž ještě do té 100!

Na její počest jsem tady sestavila jakousi fotoreportáž, i když na tolik lettěch snímků není moc.

Maminka ještě za svobodna

Jako mladá paní se svým prvním dítětem - ano, jsem to já.

To je trochu později zase se mnou

To už je mamince skoro čtyřicet let, poslední byl bráška, po hodně letech. Ale je zajímavé, že samotnou sestru s maminkou jsem nějak nenašla. Promiň, sestřičko.

Takhle si maminku pamatuji, když jsem byla ještě svobodná. Moc jí to slušelo. Fotku dělal tatínek.

A tady, když jí bylo 42 let, tak už jezdila v parku zámku v Židlochovicích jako babička. Můj syn sice není vidět, ale vím, že mu bylo 5 měsíců.

A to už jsme zase ujížděli domů k rodičům na návštěvu. Bylo to na Vánoce v roce 1962.

Přeskočili jsme řadu let, maminka s tím samým vnukem, který už měl svoji rodinu. Bože, jak už je i toto dávno.

To je se svou nejstarší sestrou, která bydlela v Ostravě, ale hodně se navštěvovaly.

Moje maminka se svými pravnoučátky od mých dětí v únoru 1999

Maminka měla 80 let, a to jsme my, její děti

A to je naše zatím poslední fotka z ledna letošního roku!

K R Á S N É N A R O Z E N I N Y M A M I N E Č K O !

Všehochuť

22. května 2013 v 13:59 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes mám informace - každou z jiného soudku.
I.
Začnu tou krásnou zprávou, která mi udělala radost. Tento týden maturoval můj vnuk Luky - výborný bowlingář. Zvládl i maturitu, zkoušku dospělosti má tedy hotovou. Ještě zbývá taková maličkost - vysoká škola. Na jednu už byl přijat bez zkoušek, ale chce zkusit ještě jinou, ale to už určitě bude brnkačka, to hlavní už má zvládnuté. Tak hurá do toho a půl je hotovo!

II.
Před týdnem ve čtvrtek jsem psala už pokračování příběhu syna jedné naší známé. Byli jsme z toho všichni na mrtvici a známá říkala, že ho ještě tento měsíc z bytu vyhodí, aby se konečně staral.

Synáček, kterému je víc jak šedesát let, tedy opravdu šel. Viděli jsme ho s manželem včera, jak seděl na lavičce u autobusu. Já jsem ho nemohla poznat, hrůza. To snad není možné, jak jeden tak brzy zpustne. Vlasy dlouhé, špinavé, zarostlý, celý potlučený, odřený, buďto ho někdo zmazal kvůli těm jeho dluhům nebo se opil.... A dnes jsme ho viděli zase, bohužel, jak si umýval ruce v louži vody na zemi. Slyšeli jsme, jak jeden cestující říkal, že zase bude žebrat cigaretu.

To je asi jeho jediná starost, ale postarat se o sebe - to je mu asi fuk. Je to hodně smutné, já vím, že si to zavinil sám a mohl už dávno něco udělat, ale přece jenom. Když vidím, jak může člověk dopadnout, je mi z toho smutno. A hodně. Mám dojem, že se ale stále většinou zdržuje poblíž matčina bydliště. Momentálně u nás zrovna prší, tak si říkám, kam se asi schoval. Snad se vzpamatuje a nebude zase dotírat na maminku.

III.
Ještě se vrátím k jednomu smutnému příběhu, bohužel.
Tedy ten nájemník, který nás prý chtěl vyhodit do vzduchu (myslím celý dům nebo aspoň vchod), je z nemocnice z oddělení psychiatrie doma. Já jsem ho vůbec neviděla, nevychází z bytu, ale potkala jsem včera mladou paní, která si vzala tenkrát k sobě toho jeho psa. Má ho stále u sebe. Prý se tam byl ten nešťastník jednou na něj podívat, ale domů si ho nevzal. Prý vůbec nemá peníze na to, aby mu dal nažrat.

Co sám doma dělá, jestli vůbec něco jí - prý je strašně hubený, to nikdo neví. Nestěhuje se, jak původně chtěl a někdo prý ho viděl, jak si sundavá šňůry z balkonu. Ta mladá paní říkala, že spíš jsou to všechno demonstračky, protože prý tenkrát si sám ten plyn vypnul, když tušil, že už po něm někdo bude pátrat, tak nevím. Ale opilý byl řádsky.

Jen si kladu otázku, proč ho pustili z nemocnice, asi je podle nich fit, ale kde je potom chyba? Dluhy mu narůstají, ale co dál? I kdybychom mu občas někdo něco dal najíst, není to navěky, je třeba to nějak řešit, ale to by musel v první řadě asi on sám nebo nějací odborníci.

Hlášení i pozdravy

21. května 2013 v 12:43 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Věřím, že to píši zbytečně, ale přece jenom pro některé čtenáře, kteří čirou náhodou neví, že Kitty je v nemocnici v Třebíči na operaci ruky.

Jinak pro vás všechny mám tady jedno krátké hlášení styčné důstojnice. Včera ráno v 8.23 hod., to jsem ještě byla u maminky, tak mi volala Kitty. Chtěla mi chudinka ohlásit, že jde po deváté hodině na sál, později mi to poslala jako SMS, protože a o tom jsem tu už psala, je u maminky strašně špatný signál. Dovolat se je možné jen někdy. Kitty tedy měla zrovna smůlu.

Ve 12,52 hod. přišla další SMS zpráva : UŽ BOLESTNĚ ŽIJU. KITTY.
Dnes v 6,50 hod. zvonil mobil. Přiznávám se, že jsem ještě spinkala, vstáváme po sedmé hodině ranní, už jsem byla doma a lekla jsem se, kdo mi tak brzy ráno volá.

Hádáte-li, tak určitě správně. Byla to Maruška - Kitty, která byla ráda, že se prý probudila z narkózy, ale ruka bolela jako čert. Čekala na převaz, pak prý to bude lepší a chce jít zítra domů. Tak jí držíme všichni palce, aby bylo vše v pořádku a hlavně mi Kitty kladla na srdce, abych VŠECHNY BLOGERKY A BLOGERY MOC POZDRAVOVALA!

Moc ráda jsem vyřídila těším se brzy na čtenou a já osobně i na viděnou na Skype!

Opět doma

20. května 2013 v 17:43 RODINA
Jen chci krátce oznámit, že vše dopadlo v pořádku, jsem zase zpět. Maminka na chvíli potěšena, práce všechna pro mne určená byla zvládnutá. Počasí bylo krásné, když jsem odjížděla, bylo to na střídačku. Nejvíce času jsem strávila prací i odpočinkem u maminky v kuchyni

jen chci také ukázat, jaké jsem mamince uháčkovala krajky do linky. Usmívající se
I pár kytiček se tam mamince vejde a krásně na ně svítilo sluníčko.
Občas nás také přišla navštívit kočička Majda. Když se napapala a pomazlila, tak spokojeně chrupala.

Včera bylo celý den krásně teplo, tedy do té doby, než přišla bouřka. Tak jsme šly s maminkou i na chvíli na bráškovo zahradu, ale dlouho jsme tam nevydržely. Samozřejně už teď zahrada vypadá krásně, krásně zeleno bylo.

Už krásně kvetou stromy

V pozadí je socha, kterou je krásně vidět. Jinak jsem fotky pořídila z okna od maminky.

Tady byl dřív bazén. Nebyl využit, jen s ním byla práce, tak ho bratr zasypává a švagrová tam plánuje nasázet kytičky. Jak mi to líčila, může to být krásné, ale chvilku to potrvá.

Dnes odpoledne jsem se tedy teprve vrátila, ale zítra určitě kouknu na ostatní blogy, abych se dozvěděla, co je kde nového.

Krásný celý týden přeji všem!

Vše připraveno – odjezd!

17. května 2013 v 14:26 RODINA
Uteklo to jako voda a jsem zase na řadě, abych jela k mamince. Pomoci jí fyzicky, ale také psychicky. A maminka bude mít příští týden 93. narozeniny. Než vždy odjedu, mám spoustu úkolů a starostí.

Manželovi uvařit aspoň na dva dny jídlo, udělat a vzít sebou nějaký moučník, abych se s jeho přípravou nezdržovala u maminky, zajistit děti, aby měly obě čas. Dcera mne veze tam a syn zpět.

Dcera prchá ze zaměstnání jak nejdříve může, jede tedy hladová a to ještě po cestě musíme nakoupit. Vozím tedy k mamince pro ni oběd. A to ještě takový, který by šel dobře a rychle ohřát. Jen vymyslet všechno to vaření mi vždy připraví kousek bezesné noci.

Maminka také potřebuje nakoupit věci, které bráška nenakupuje, tedy lékárnu a drogerii, jen nic nezapomenout.

A co mne vždy nejvíc děsí je to, aby bylo manželovi dobře. Už taky není nejmladší, dnes jsem byla z něj hotová, na posledních schodech k bytu se zastavil, sotva popadal dech, pak se začal motat, nevěděl, co se děje, když jsem viděla ty jeho skleněné oči, tak jsem měla strach, aby neměl mozkovou příhodu. Švihla jsem s taškou na zem, vlítla v botách domů, manžela jsem posadila na židli a otevřela na něj okno. Naštěstí to za chvíli přešlo.

Věřím, že až se vrátím, že budou všichni v pořádku, jak maminka, tak i manžel.

PS: Pokusím se u maminky najít ještě nějaké krásné staré fotky.

A stále jen sedí, jí a spí

16. května 2013 v 16:45 PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V říjnu loňského roku jsem psala, jak to dopadlo se synem naší známé. Kdysi se říkalo, že ten, kdo nepracuje, ať nejí. To už dávno v dnešní době neplatí! Těch co nepracují a papají až moc dobře, těch je dost. Třeba ten, o kterém jsem psala v tomto článku.

Tento týden jsme měli návštěvu. Přišla tato naše známá, aby si ulevila tím, že si postěžuje. Vůbec nic se totiž za těch sedm měsíců nezměnilo, jen její synek má větší břicho a je víc nestydatý. Sežere totiž všechno, nač přijde i to, co mu maminka vysloveně řekla, že to mají na druhý den k obědu. Ona už je z toho celá nervózní, říká, že už ho opravdu z bytu vyhodí a už jí dochází peníze.

Její syn stále jen sedí doma a nechce se hnout z bytu. Asi dluží na koho se podívá a ani nedochází na pracovní úřad. Nejen, že nedostává vůbec žádné peníze, ale ani za něj nikdo tudíž neplatí sociální a zdravotní pojištění. A ta naše známá má strach, kdyby došlo na nejhorší, aby ji nenavštívili exekutoři. I když synovo v bytě není vůbec nic, vysvětlujte jim to, že?

Když ho upomíná, aby šel aspoň na ten pracák, je jak malý harant, zakryje prý si dlaněmi uši a křičí, že nic neslyší. Zdá se to někomu normální?

Je to opravdu ošklivá situace a bylo nám jí s manželem líto. Na jednu stranu je to máma - ať je to jak chce, syn nemá kam jít, ale na druhou stranu prý snad konečně pochopí, že to takhle stále nejde a snad až bude na tom samotném dně, tak se od něj odrazí. Svatosvatě nám tady slíbila, že pokud něco konečně sám nepodnikne, tak ho určitě tento měsíc z bytu vykáže! Nikde není přece psáno, že musí osmdesátiletá matka živit svého šedesátiletého syna! To jsem sama zvědavá.

Zvířátka kolem nás

15. května 2013 v 14:44 RODINA
V dubnu jsem psala o tom, jak jsem se stala kočičí prababičkou. Koťátka rostou do krásy, já je sice ještě neviděla, ale vidím je často na fotkách. Je poznat, že jim nic nechybí, jsou krásná, spokojená a k pomazlení jako stvořená.

To jsou oni. Ty blažené výrazy hovoří za vše. Lada z nich má určitě radost.

To je krásné nadělení, že?

Milovanou Peggy dcery už znáte,

a jak je vidět, má nového kamaráda. Dcera byla s dětmi na návštěvě

To je psí kamarád toho předchozího pejska s mou vnučkou.

A tady je v celé kráse.

Jsou krásná všechna zvířátka a tak vděčná a taky se jim stýská, když nemají páníčka. Ten pes Valda, jehož páníček z našeho vchodu je po té "nehodě" stále na psychiatrii, pobývá stále u mladé paní od nás ze vchodu. Postaráno je o něj dobře, ale stejně stále štěká. Asi se mu stýská, nebo nadává, já mu nerozumím, ale je mi ho líto.

Tak se všichni, kdo máte doma zvířátka, s nimi potěšte, dokud jste spolu.

To by mne nenapadlo

14. května 2013 v 13:07 JEN TAK
Vidím stále víc, že naši lidi už berou všechno. A jsou tak vynalézaví, že by mne takové blbosti nenapadly ani náhodou.

Nedávno vycházela na pokračování v jedné naší "drbně" příručka pro oživení milování. Nevím jak to přesně nazvat, když to nechci jmenovat. Mělo to mít tři díly snad týdně jeden. Pro nás s manželem to opravdu nebylo, proto to nepíši, jen doslova "čumím", že si ten jeden díl někdo zkrátka vybral z novin. Podivila jsem se i zasmála, ale o nic nešlo.

Asi před 14 dny jsem viděla někde v obchodě tavený sýr v akci. Protože dělám ráda pomazánky, tak jsem ho vzala. Až doma jsem zjistila proč to asi mělo být v akci. Ne, že by byla prošlá lhůta, byl v pořádku, ale měly tam být obtisky na velikonoční vajíčka. A co myslíte? Správně, nebylo uvnitř nic. Vajíčka na Velikonoce nebarvím, není pro koho, tak jsem si jen řekla, komu to mohlo pomoci si to schovat na příští rok?

Dnes jsem byla nakupovat v drogerii pro maminku, protože tam mám za ní zase jet. Chtěla po mně "ty válečky na WC". Už jsem to dlouho nikde neviděla, taková ta "mejdlíčka", co se dávají do závěsu. A ejhle! Měla jsem radost, protože v jedné drogerii jsem tyto vůně našla. Maminka bude spokojená a ještě jsou v akci, myslela jsem si, koupila dva kusy a až doma jsem se pořádně (s brýlemi) podívala. V jedné krabičce byla ještě jedna náhradní náplň, ve druhé ne. Tak si říkám, stojí to někomu zato takhle vytunelovat i tyto maličkosti? Jeden už opravdu musí koukat do všeho. Teď teprve mi došlo, proč třeba v Kauflandu kontrolují vejce v obalu, kam není vidět. Asi už mají zkušenosti, protože i jedno vejce se počítá.


Přeji krásný den všem! U nás dnes neprší a převážně svítí sluníčko!

Jablko nepadlo daleko....

13. května 2013 v 13:39 RODINA
Včera jsem tady na blogu byla jen opravdu na chviličku. Někteří si třeba oddychli, že chvíli mlčím, někomu možná to moje povídání chybělo, ale my jsme byli odpoledne s manželem u dcery.

Psala jsem o našich narozeninách v kupě, přání předána, dárky rozdány, ale.... No právě, to ale. Dcera přece nemůže nikoho ošidit a tak nachystala pohoštění a posezení na včerejší odpoledne dodatečně k vnukovým narozeninám. A můžu říct, že to bylo krásně strávené odpoledne.

Fotky, které dnes vložím, ty nejsou ode mne, ale poslala mi je dcera a mám svolení je tady zveřejnit.

Byli jsme u nich pouze my s manželem a vnukova láska, syn s rodinou "bowleli" v Praze.

Pohoštění připraveno včetně vánočního cukroví. Mimochodem z toho mrazáku bylo skoro lepší než čerstvé. Všeho jsme ochutnali, co bylo na stole, abychom mohli jenom chválit.

Tom si svoji číslovku postavil mamince na hlavu, ona zase držela "jeho" šampaňské

I na zemi se jim spolu sedělo dobře - jo, láska

Tom a jeho slečny

Spokojená dcera se svým miláčkem

Tak a to už jsme přišli my a hned byli všichni u dveří jako uvítací výbor. Je vidět, že nás přivítali dobře, už podle úsměvu, že?

Vidíte to taky a zase? Už se chechtám a ještě se nic nedělo. No jo, to jsem celá já.

Už je prostřeno, dělá se kávička

Peggy už větřila nějaké dobrůtky a "drbáníčko"

A cestovala mezi všemi, kdo se nabízel

A nakonec přípitek tím ovocným šampáněm

Také jsme si u nich prohlédli fotky, které nafotil vnuk v Holandsku, kde byl s jejich pěveckým sborem hned začátkem května. Mezitím začal veliký liják, chvíli jsme museli počkat, protože jsme vyjeli za sluníčka bez deštníku a po cestě domů tramvají se mi málem udělalo špatně, protože jsme viděli hodně ošklivou bouračku. Tři auta v sobě, dvě na odpis a prý tam byl dokonce smrtelný úraz. Smutné zakončení krásného odpoledne, ale já nevím, že ti řidiči jezdí jako blázni i v tom dešti.
My jsme nakonec nezmokli, mezitím přestalo pršet a tak to nakonec pro nás dobře dopadlo.

Inovuji nebo experimentuji?

11. května 2013 v 16:57 VAŘENÍ A PEČENÍ
Máme s manželem oba rádi bramborák. Vím, je to smažené - tedy nezdravé, ale neděláme ho často a už nám také nejede jen tak - tedy beze všeho.

Máme také rádi zelí, tak jsem tam v poslední době přidávala i kysané zelí. Bylo to dobré a pak jsem si vzpomněla, jak jsme kdysi byli s manželem v restauraci na jídle a tam nabízeli plněný bramborák. Tedy ten klasický, přeložený a plněný zelím a uzeným masem. Proč si to nevylepšit a nezjednodušit, ne?

Jak jsem řekla, tak jsem dnes udělala. Do klasické bramborákové směsi jsem přidala nejen to zelí, ale i na kostičky nakrájené uzené maso.

Byla to mňamka, určitě jsem to takto nedělala naposledy.

Minulý týden jsem udělala tvarohové řezy, které má manžel moc rád. Je to těsto a nahoře tvaroh, určitě to znáte všichni. Ale já jsem zjistila, že jsem měla na mrazáku ještě od loňska třešně. Nejvyšší čas je zlikvidovat. Tak jsem je nasázela ještě na ten tvaroh. Po vychladnutí jsem si ještě vyhrála a udělala nahoru želatinovou polevu. Vím, že by se lépe barevně hodila červená, ale měla jsem jen čirou. A na chuti to neubralo.


Manžel chodil a ukrajoval a chodil - no bylo to také dobré. A nedivte se mi, že si to jídlo sama chválím, mně i manželovi chutnalo a pak se řídím heslem "pochval se sama, stejně to za tebe nikdo neudělá".

Květy a květiny

10. května 2013 v 14:18 JEN TAK
Květy stromů už opadávají, zvláště když stále prší a fouká vítr. Škoda, že květy nevydrží déle. A je to rozdíl, koukat se na krásně rozkvetlý růžový strom, než na ten odkvetlý. Schváleně jsem to porovnala. Ta první fotka je z 27.4. a ta druhá z dnešního dne.


Jak jsem tento týden psala o tom našem domu, vlastně vchodu, tak není tady všechno zlé. Nejen, že vztahy mezi sousedy máme dobré, ale na chodbě máme všude na oknech květiny. Právě u nás jedna krásně kvete.
Krásné, že?

Včera, když jsme šli nakoupit to supermarketu, tak jsem si teprve všimla zajímavého stromu. Já vím, jsem ostuda, ale opravdu mi to zatím nepřišlo.

Asi je to špatně vidět, ale na půlce stromu jsou květy růžové a na druhé půlce bílé. Asi to někdo narouboval, ale vypadá to fakt zajímavě. Aby se to nepletlo, tak uprostřed jsou i větve suché.

Všichni víme, že v neděli je Den matek. Dnes mne překvapil syn, který se tu objevil s kytičkou v ruce. Mohl to odbýt už ve středu, to už jsem od něj jednu krásnou dostala, ale on nezapomněl, měla jsem radost. O víkendu jedou pryč, tak přišel dřív. Gerbera je nádherná a určitě dlouho vydrží.

A nakonec mám tady ještě jeden květ, který jsem si vypůjčila z jednoho zajímavého emailu. Je to opravdu zajímavá květina, souhlasíte? Možná jste ji také dostali poštou, ale mně se líbila, tak sem ji sem vložila.

Pro dnešek tedy jarní květinové téma končím a užijte si všichni víkend. Nevím, jak u vás, ale u nás od rána prší a prší a ...

Medailonek

9. května 2013 v 12:45 RODINA
Dnes má narozeniny
9. 5. 1967 - ZDEŇKA
Už jsem psala včera, že vlastně až dnes má narozeniny moje dcerunka. Když se narodila, tak se slavil Den osvobození na tento den, tak jsme říkali, že bude mít vždy na své narozeniny volno. To tedy nevyšlo, ale ona - ona se mi opravdu povedla.

Její děti, které bezmezně miluje, jsou u ní vždy na prvním místě a to je dobře. Proto jsem tady vybrala jen pár fotek, kde je vidět, jak je šťastná a spokojená ve společnosti svých dětiček.

První její dítě - Terezka - má 1 rok

Tady už jsou Terezce 3 roky, maminka dělala vše, co se dcerce líbilo, i tady na dovolené v Itálii.

Rok 1997 - narodil se po 4 letech Tomášek
Zase o rok později, tentokrát už obě děti s maminkou na dovolené

Zase další rok - návštěva lesoparku v Chomutově.
Už dovedla dceru k maturitě, to je z loňska.

A jedeme dál. Ještě hodně roků zbývá, než obě děti dostudují, ale mají na to a věřím, že to dcera s nimi dovede to šťastného konce.

Ještě jednou přeji hodně zdraví, štěstí - toho jsi v životě moc neměla - až na ty děti, a všechno jen krásné včetně splnění všech tajných přání!

Tak a mám porod za sebou. Krásný den všem!