Leden 2012

Exekuce a exekutoři

31. ledna 2012 v 13:54 | já |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V poslední době je často slyšet o problematice exekucí a jak ji praktikují někteří exekutoři. Dnes jsem také četla v novinách, že za nestydaté exekuce mohou nestydatí lidé.

Slušný exekutor prý by měl zvážit, s kým jedná. Jestli s lumpem, nebo s poctivým a slušným člověkem. Do maléru se může člověk dostat i bez vlastní viny. Slušný věřitel by měl dlužníka o peníze nejprve upomínat a teprve potom zavolat právníky.
Ministr spravedlnosti prý připravuje novou vyhlášku, podle které prý bude od března líp! To jsem sama zvědavá. Jen nějak pořád nerozumím tomu, PROČ se dlužník, který se evidentně placení vyhýbá a nepracuje, proč se jednoduše nemůže dostat za mříže.

Tak nějak jako rodiče, většinou tatínkové, kteří zapomněli platit na své děti, šli jednoduše do vězení. Tam by si to měli odpracovat. Nevím, jaký je mezi těmito neplatiči rozdíl.

Znám osobně jednu paní z blízkého okolí, která doplatila na svou důvěřivost a nebojím se říct, na svou vlastní blbost.

Kdysi šla podepsat jen jakousi formalitu, když si její velmi dobrý známý, kterému věřila, šel vzít půjčku. Zkraje to fungovalo, ale potom se děly věci. Loni se jí ozval exekutor, podle kterého RUČILA za tuto půjčku. Pravděpodobně neznala heslo : Důvěřuj, ale prověřuj a nepřečetla si pořádně to, co podepsala. Bohužel.

Následovalo zablokování účtu, který jí odblokovali až po složení určité částky v desetitisících na jejich účet. Zase byl chvíli klid, než přišla další pohroma. EXEKUCE! Dlužník, který měl splácet nereagoval na nic a na nikoho, nepracoval a tak částka narůstala a byla už s úroky větší, než původní půjčka. To je podle mne na provaz!

Nechápu, jaké to máme zákony, když se honí jakoby ručitel a nezavře se rovnou dlužník! Ten prý snad dělá načerno a dle všeho je pěkně vysmátý!

Já vím, teď už ví i ta paní, že za chyby se platí a přílišná důvěřivost taky není už dávno na místě, ale není tohle až moc kruté a nespravedlivé?

S tím by také naši zákonodárci měli něco udělat! Napřed by měli udělat něco proto, aby se maximálně snažil postarat dlužník, zvlášť když žije - a někdy je až moc živý - a udělat něco i pro to, aby MUSEL pracovat, dělat cokoliv.

Také tak hospodaříte?

29. ledna 2012 v 19:07 | já |  JEN TAK
Byla jsem z domova naučená šetřit. Jak já za to celý život mamince blahořečím. Na penězích jsme neměli ustláno nikdy ani doma, když jsem byla u rodičů a potom ani já, když jsem se vdala.

Vlastně jsem celý život musela šetřit, protože nebyl dostatek financí. Měli jsme věčně doma s manželem a později i já sama půjčku v době, když jsem byla s dětmi sama, která se musela splácet.

Věřím, že nás takových bylo víc a proto jsem byla ráda, že umím šetřit a hospodařit i s málem. A ono se to hodí i v poslední době.

Stále se divím, co ti bezdomovci hledají v těch popelnicích. Ode mne by tam tedy nenašli zhola nic. Pouze kosti, ale opravdu holé, obrané.

Jen chci na dnešním malé příkladu ukázat, jak to dělám já. Možná to přijde někomu směšné, ale jsem tak naučená a už jiná nebudu.

Včera tedy byla u nás na obědě dcera s dětmi. Chlupaté knedlíky s vepřovým masem snad chutnaly, ale u masa byly kosti, které jsem vykrájela. Protože jich bylo dost a polévka se včera snědla, uvařila jsem z těchto kostí vývar a z něj udělala česnečku. Byla výborná.

Když jsem koupila to vepřové, tak jsem to dala péci do remosky a kousek se tam nevešel. Hned jsem ho nasolila, pokapala olejem a dala do lednice.

Dnes jsem tedy měla další práci. Udělala jsem z toho vepřového guláš, ale přidala jsem do něj zeleninu Moravanku, je to zase jiný guláš než klasický a je k tomu výborný knedlík.

Také jsem včera pekla řezy. Dole piškot, nahoru krém z másla a hlavně tvarohu a nahoru uvařený puding z vody, jen se šťávou z kompotu. Vzpomněla jsem si, že jsem nedávno nespotřebovala celý jahodový kompot. Zbylo mi 6 jahod a všechna šťáva, kterou jsem použila na ten puding nahoru na ty řezy.

Zase mi zbylo těch pár jahod. Manžel tedy šel do mdlob když viděl, že jsem se rozhodla kvůli pár kouskům jahod zadělávat na knedlíky, ale co, mám je ráda, nejsem líná, tak si je udělám. Věděla jsem, že mi posledně zbylo pár vypeckovaných třešní, když jsem dělala bublaninu, byly také na mrazáku. A bylo rozhodnuto.

Jen chci říct, že kvůli tomu, že opravdu nic nevyhodím a schovám si to na mrazák, tak jsem dnes vařila celé dopoledne. Samozřejmě mimo normálního oběda. Naštěstí jsem to zvládla, navíc si oba pochutnáme a já jsem spokojená.

Ještě jen dodám, že se u nás nevyhodí ani krajíček chleba. Zbude-li jeden nebo dva, skládám je také do sáčku na mrazák a až je jich dost, dáme si je k večeři opečené na topinkovači a na to nějakou pomazánku. U nás zbude pouze patka, když je tvrdá a tu dostanou slepičky, ne naše, ale ty, pro které je střádáme.

Je to všechno normální?

Občasník č. 2

28. ledna 2012 v 16:49 | já |  OBČASNÍK
Uplynul zase týden ani nevím jak a já sem dávám další občasník. Opravdu nemíním každý týden popisovat vše, co se u nás událo, jen pokud se bude něco dít. Teď jsem uznala, že to stojí zato.

Sobota
"V sobotu je vždycky hora nádobí, je to hrůza", říká téměř pravidelně můj muž, když to nádobí umývá.
"Co se každou sobotu tak divíš?" odpovídám já. Každou sobotu přece peču, vařím polévku a oběd! Tentokrát jsem si s pečením ještě trošku víc vymýšlela, dělala jsem malé kulaté koláče s tvarohem a povidly.

Odpoledne bez předchozího ohlášení přišla milá návštěva. Syn s celou rodinou. Tak jsem jim aspoň hned měla co nabídnout. Když odcházeli, byla jsem zase nabitá energií, která mně vydržela ještě další dny.

Neděle
Ta nabitá energie byla znát. Vařila jsem jen bramborové knedlíky a zelí, maso jsem měla upečené (krůta z Vánoc) na mrazáku a polévku od soboty, tak jsem se pustila do úklidu stěny v obýváku. Všechno z otevřených polic ven, zlikvidovat prach. Ještě také osprchovat kytky a hned mi bylo líp.

Pondělí
Ráno bylo venku ale opravdu dost ošklivě. Celou noc foukal protivný silný vítr a do toho pršelo, ráno to mělo pokračování. Protože jsme nic tak nutně nepotřebovali nakupovat, tak jsem pokračovala v úklidu, dokud byla ve mně ta energie. Z obývákové stěny jsem tentokrát vyndavala všechno z vnitřku, protože jsem to na Vánoce tentokrát nedělala. Ani tam prach nebyl, ale pro můj dobrý pocit jsem spokojená.
Ještě jsem zapnula pračku, když čisto, tak vše.

Otavínka je v nemocnici. Budeme jí držet všichni palce, aby byla zase brzy fit, protože nám její blog chybí. Tedy mně určitě.

Úterý
Ráno na nákup, pak honem domů, uvařit aspoň špenát, ostatní bylo v lednici, dát si obligátní kávičku a zase zpátky do města! Byli jsme s manželem objednáni zase na klasickou masáž. Tu darovanou, tak už jsme věděli, že se můžeme těšit. Bylo to fajn.

Volala jsem do ordinace naší praktické doktorky, protože manžel potřeboval napsat prášky. Pak už tam jen přijde, nemusí na nic čekat, sestřička mu podá recept a jde. Také to tak u vás funguje? Já myslím, že je to dobré.

Musím se ale také přiznat, že jsem měla ten minulý týden opravdu dobrý. Nejdříve jsem se dozvěděla na Výčtu článků VIII., že jsou oceněny fotky mé sbírky ježků v kategorii Zachyceno foťákem a o něco později jsem byla oceněna se zajímavým příspěvkem na téma týdne mezi "Hvězdy", čehož si nesmírně vážím.

Večer jsem se potěšila pohledem na zrovna narozené malé ježky. Ukazovali je v televizi, že se narodili v jihlavské ZOO. Byli nádherní! Rodí se holí a během pár hodin jim narostou bodlinky. Věděli jste to?

Středa
Manžel si jel do ordinace pro ten napsaný recept na potřebné léky a já šla sama nakupovat. Ve městě jsem se potkala s tchyní mého syna, tak jsme pokecaly tak dlouho, že jsem čekala na další autobus. Samozřejmě jsme v první řadě probraly naše společná vnoučata a přiznávám, že z toho vyšla dost dobře!

No, než jsem došla těch pár metrů z autobusu domů, tak jsem měla ještě dvě zastávky v domě u sousedek, takže manžel dorazil domů doslova mně v patách.

Když jsem si pak pustila PC, tak jsem zde zase našla ocenění z řady mých oblíbených blogerek, ze které jsem měla samozřejmě taky radost.

Ještě jednu radost jsem měla tento den. Dostala jsem emailem od manželky mého synovce fotku. Krásnou.
Zleva : moje sestřička, její vnučka (dcera synovce) a moje maminka. Škoda, že se nevyfotily všechny 4 generace, ale i tak se mi fotka moc líbí. Malé Lucince budou v květnu 3 roky, je to zatím nejmladší pravnučka mé maminky. Ale jen do března. Pak bude mít bratříčka.

Čtvrtek
Ráno při cestě na nákup jsme našli ve schránce složenku. Á, někdo vyhrál, říkám já. Ano, byla to pravda, i když jen těch obligátních 200 Kč, ale i to potěší. Byl to manžel za ty jeho vyluštěné osmisměrky. Prý to má jako příspěvek na léky.
Šli jsme je totiž teprve vyzvednout a zaplatil tam dnes 850 Kč a minulý týden 346 Kč. To docela jde, ne? Vždyť nám přidali k důchodu!

Pátek
Ráno jsme se nějak brzy vyspali a šli ještě dřív nakoupit než jindy. A to nám všichni říkají, jak jsme ranní ptáčata.
Tento den však byl poměrně klidný, nic zvláštního se neudálo. Pomalu jsem se připravovala na sobotní "výjezdovku". Tak jsme vždy říkali dni, když přijela dcera s dětmi na oběd.

Sociální sítě a já

27. ledna 2012 v 17:57 | já |  TÉMA TÝDNE
Už jsem tento týden psala na toto téma ve verších. A jak jsem koukala i na komentáře, tak si myslím, že se řada lidí divila, co já, babka, dělám na Facebooku.

Proto jsem se k tomu teď vrátila. Malé vysvětlení. Tedy na FB jsem se přihlásila kvůli rodině. Nevidíme se tak často, že bych všechno věděla o svých dětech a vnoučatech a na FB jsou zástupci syna i dcery. Vím, že sem hlavně píší mladí lidé, je tomu tak i v naší rodině.

Já nepíši. Téměř vůbec. Jen se informuji, čtu různé zprávy, FB mi napoví, abych nezapomněla na narozeniny, mohu jeho prostřednictvím také popřát těm vzdáleným příbuzným nebo kamarádům.

Dozvídám se často něco nového o rodině synovců a jejich dětí včetně fotek. Čerpám zde informace o výsledcích zkoušek vnučky i synovce.

Mám zde kontakty i na některé své známé a přátele, které jsem poznala prostřednictvím blogu. Přidala si mne i jedna dívka, která byla vlastně první čtenářkou mého blogu, dost dlouho mimo rodiny i jedinou, která mi psala komentáře. Je to dívka, která by mohla být mou vnučkou a jsem moc ráda, že jsem ji poznala a mohla vidět na FB i její fotku.

Jako přátelé tam jsou i děti mých skutečných přátel, ráda se podívám na jejich malé dětičky, je to milé. Přes FB si dopisuji i se svou sestřenkou z druhého konce republiky. Proč ne?

Pokud však chci sdělit něco soukromého, píši zprávu. Ta přece jen není přístupná všem. Nemám tam stovky přátel, jen asi dvě desítky a to mi stačí.

Taky tam netrávím hodiny, ale tak jednou za 2 dny se podívám co je nového a jsem spokojená.

Nedávno jsem si nechala připojit Skype. Dlouho jsem se tomu bránila, ale jedna moje blogová přítelkyně mne vlastně přesvědčila tím, že mi poslala kamerku a bylo vymalováno. Jé, jak já jsem teď ráda, nejen, že se vidíme při tom našem povídání, ale díky ní jsem se spojila ještě s dalšími z blogu a také se sestrou a bratrem.

Všechny vymoženosti doby mají své pro a proti. Pokud se budeme chovat tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám, tak nebudou nikde žádné problémy, že?

A ještě chci dodat na závěr. Nikoho, koho neznám bych si na FB jako přítele nepřidala. To je jasné i mně, starší seniorce.

Ještě jedno ocenění

26. ledna 2012 v 22:12 | já |  JEN TAK
Zjistila jsem, že jsem převzala další štafetový kolík s oceněním blogu. Opravdu za něj moc děkuji Milušce - mé skoro sousedce :

Vidím, že už opravdu brzy budeme mít tato ocenění všichni, ale to si myslím, že je moc dobře. Jen teď musím popřemýšlet, kde jsem ho ještě dnes neviděla,

Doufám, že se trefím a udělám někomu z těchto lidiček radost :
Anička www.annapos.wordpress.com
Jitka www.yorga.blog.cz
Iva www.iva221.blog.cz
Jarmila www.plajzka.blog.cz
Kitty www.diviznacka.blog.cz

Užijte si všichni tuto radost jako já!

Také mne to dostalo

26. ledna 2012 v 14:22 | já |  TÉMA TÝDNE
Sociální sítě a já

Všelijaké sociální sítě
když pořádně polapí tě
jsi horší jak malé dítě
a tváříš se rozpačitě.

Na Facebook jsem se dala
abych doma nevzdychala,
že nejsem v reále znalá
co má rodina stále dělá.

Hned přidali se přátelé
a bylo mi vesele
a říkám - Jak si kdo ustele
do takové leze postele.

Přátelit se na sítích
ať se nikdo neštítí
do neštěstí se neřítí
a třeba štěstí pocítí.

Vím, že nejsem žádný básník, ale pro jednou snad nebude tak zle. No, zkusila jsem rýmovat na TT.

Stáří opravdu není vždy krásné

25. ledna 2012 v 18:17 | já |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Byla jsem dnes puštěna ze řetězu. Manžel si jel k lékařce pro recept na léky a tudíž jsem zůstala sama ve městě. Mimo nákupu jsem si ještě stačila dostatečně pokecat s druhou babičkou dětí mého syna a pak jela dalším autobusem domů.

Už ráno jsem potkala jednu sousedku - moji vrstevnici, kterou jsem viděla, jak jde z procházky s pejskem s hůlkou. Nedalo mi to, tak jsem u ní při cestě domů z města zazvonila, abych se zeptala na zdraví.

Známe se už také téměř padesát let, proto mi to nebylo jedno. Tato sousedka a kamarádka žije již léta sama. Manžel jí zemřel, je to už hodně dávno a jiného si nenašla. Má jen jednoho syna, pamatuji si, že když jsme byly hodně mladé, tak jí také zemřela holčička jako tenkrát mně. Má tedy syna, který měl trochu problémy s chozením a rukou po dětské obrně. Časem se to jakž takž srovnalo, ale syn se neoženil a už asi ani neožení. Do padesátky mu už moc roků nezbývá, pracuje v Praze, tak se s maminkou často nevidí. Je pravda, že teď tady týden byl, aby ona nemusela chodit se psem, ale zase odjel.

Sousedka má bolesti nohou. Prý snad zánět žil, ale lékař ji k odbornému neposlal, jen jí dal mast, kterou jsme jí už minulý týden my s manželem kupovali v lékárně. Říkala, že takovou bolest by nikomu nepřála. I ten její pejsek se prý na ni zlobí, že byl zvyklý na delší procházky a teď jí to nejde, tak jdou brzy domů a on jí "nadává" celou cestu. Štěkal dnes i na mne, když jsem tam zvonila, asi si chtěl i mně postěžovat.

Jak říkám, stáří není vždy tak krásné a snadné jak to vypadá. Nabídla jsem tedy sousedce, kdyby něco potřebovala koupit někde dál než vedle v krámku, tak ať řekne, my s manželem chodíme do města téměř denně. Tak jí držím také pěsti, aby jí ty bolesti už brzy přestaly a mohla zase chodit s tím svým pejskem na dlouhé procházky.

Je mi jí líto, že je tak sama. Syn daleko, manžel není, vnoučata nejsou, jen ten pejsek. Díkybohu za něho.

Ocenění od blogové přítelkyně

25. ledna 2012 v 13:58 | já |  JEN TAK
Jé, já se tedy mám. Dnes jsem dostala k mému velkému překvapení tuto zprávu :
Libuško, u mne na blogu máš Ocenění, za svůj pestrý, pěkný blog. Tak si ho vyzvedni... Květa :-)


Já chci Květušce moc poděkovat a jak jsem pochopila, mám poslat tuto štafetu dál. Je to opravdu těžké a nevím, jak moc nebo jak dlouho už toto Ocenění běhá a kdo všechno ho má, ale to jistě nevadí, ne? Prostě posílám štafetový kolík dál. Dle svého nejlepšího svědomí těmto mým blogovým přítelkyním :

Kitty - http://diviznacka.blog.cz
Otavínka - http://otavinka.blog.cz
Ruženka - http://ruzenka.blog.cz
Amélie - http://auticekjenicek.blogspot.com
Anička - http://annapos.wordpress.com

Já vím, bylo to těžké, snad mi prominou ti, kteří jej ještě nemají a vám přeji takovou radost, jakou jsem měla já!

Nalezené fotky, které ...

24. ledna 2012 v 16:38 | já |  RODINA
... stojí za to ukázat.

Včera jsem psala, že jsem měla uklízecí den. Při té příležitosti jsem přerovnávala i nějaká fotoalba a tak se mi zalíbily některé fotky, že jsem se rozhodla je ukázat.

Když byla vnoučata od dcery ještě hodně malá, tak jim vymýšlela různé dorty, které jim nechávala dělat na zakázku. Byly to opravdu "kusy", velké a dost drahé, ale stály za to. Obdivovala jsem ji, jak dokázala vždy vymyslet nový tvar a tak, aby z toho dítě mělo radost. Našla jsem v těch přerovnávaných fotkách aspoň dva, které si myslím, stojí za to.
Je vidět, kolik je vnukovi let, ta kočička byla opravdu OBR. A také moc dobrá.
Vnučka byla jeden čas zblázněná do koní. Tak k narozeninám dostala aspoň hlavu koně.

A teď z jiného soudku. Tahle fotka se mi také moc líbí. Je na ní jorkšírka mé dcery a jejích dětí Pegginka, kterou zvěčnili i se "psím" polštářkem. Jak krásně odevzdaně tam sedí.
A nakonec jsem oskenovala něco úplně jiného. Byli jsme zase všichni na nějaké oslavě u syna a nejstarší vnučka, která má nadání snad opravdu na všechno, tak si zahrála na kadeřnici a učesala nejen svého bratra, ale i sestřenku a bratránka.
Je to fotka už staršího data, je z října 2006, ale já myslím, že se jí experiment vydařil. Je vidět, že byli všichni spokojeni.

Zprávy o blogerkách

23. ledna 2012 v 13:00 | já |  JEN TAK
Neskromně začnu u sebe. Dnes jsem měla energie, že bych mohla rozdávat. Vlastně to pokračovalo od včerejška. Říkala jsem si, že už je dost dlouhá doba od Vánoc a pustila jsem se do většího uklízení. Moje stěna v obýváku už to potřebovala a kytičky? Ty by mi včera určitě poděkovaly, kdyby to uměly. Všechny jsem je vysprchovala, umyla jim podtácky, no dala jsem se do toho. Dnes jsem pokračovala. Šlo to, udělala jsem v podstatě to, co jsem chtěla, ale ta záda! Pak jsem se nemohla asi hodinu ani hnout, natož ohnout. Ale pocit z dobře vykonané práce mě zahřál!

Včera večer mi také volala Kitty z lázní. Má se dobře, je to vidět i z jejich článků na blogu, už je tam určitě notoricky známá s tím, že sedí každou volnou chvilku u internetu, aby mohla psát svoje články a pak zase číst ty naše. To bude útrata! Vše je totiž zpoplatněno! Také jsme se včera spolu bavily o Otavínce - Haničce, že už nebyla delší dobu na blogu, což u ní není vůbec pravidlem! Slíbila jsem, že dnes prověřím co a jak a Kitty byla rychlejší.

Dnes jsem od ní dostala email, že jí volala, že je od pátku v nemocnici, zase nemohla nic jíst, tak už to asi jinak nešlo. Zítra - tedy 24.1. se prý rozhodne, co s ní budou dělat a asi se dozví i to, co je toho všeho trápení původem. PROSÍM všechny, kteří ji znáte z blogu, abyste jí s námi drželi pěsti a měla štěstí!

Milá Haničko - Otavínko! Drž se, my na Tebe myslíme, držíme ti jak já říkám všech deset, máme Tě rádi a budeme se těšit, až se zase mezi nás vrátíš! Moc Tě zdravím za celou naši blogařskou komunitu!

Nevinnost a láska

22. ledna 2012 v 12:30 | já |  TÉMA TÝDNE
Mám jeden příběh. Aktéři si myslím, že jsou oba opravdu ještě nevinní. Chodí oba do 9. třídy a jsou chytří. No, mají na to, aby studovali.

V poslední době se prý jejich prospěch zhoršil. Tušíte proč? Ano, zamilovali se, ale tak moc, že využívají každou volnou chvilku, aby mohli být spolu, držet se za ruce...

Také po škole se scházívají, chodí na procházky, nebo jdou spolu domů - buďto tam nebo tam. Co si asi stále povídají? Jak dlouho (stále si myslím, že ještě ano) bude ještě jejich láska nevinná?

Obrázek nevinné lilie stažen z internetu.
Vychází vlastně ze školy. Chlapec měl už minimálně před 2 roky vybranou školu, kam chtěl jít studovat, protože ho to baví a také je v tomto oboru jednička. Ona chce jinam, protože má samozřejmě jiné vlohy a schopnosti. Jak myslíte, že to dopadne?

Chlapec půjde na tu školu, kam bude chodit dívka. To je poslední jejich rozhodnutí. Chodí takhle spolu už cca 4 měsíce, nebo víc, to jen hádám.

Co by se muselo stát, aby šli každý do té školy, kam chtěli původně? Já nevím, dnes je jiná doba, tak si nedovedu představit, jak dlouho zůstane jen u té lásky dětské, dívka je už určitě dospělejší v těchto letech, ale chlapec, kterému teprve bude 15 let?

Má tahle láska, o které já si pořád myslím, že je ještě nevinná, nějakou budoucnost? To jsem sama zvědavá a netroufnu si vůbec nic ani odhadnout, natož tvrdit.

V dnešní době mladí začínají s láskou o hodně dřív, než to bylo za našich mladých let, ale o to později zase potom mají děti a někdy dokonce i svatbu.

Ale nevinná láska - to je přece ta nejkrásnější láska! Já jim ji přeji, i když vím, že rozum nechali někde hodně vzadu.

Občasník č. 1

21. ledna 2012 v 17:55 | já |  OBČASNÍK
Teď to bude vypadat, že opisuji, ale ono se to tak nějak samo nabídlo. Myslím to téma. Už jsem tady na blogu viděla několik týdeníků, pak také středník nebo zákostelníček, je to vše podobné a každý týden já psát určitě nebudu.
Proto jsem tyto své příspěvky nazvala OBČASNÍK. Já mám občas takové praštěné nápady v noci, když nemohu spát, nevím proč a tohle je tedy výsledek té poslední noci.
Začnu tedy minulou sobotou :

Sobota
To jsem pozvala dceru s dětmi na oběd. Jsem vždy ráda, když přijdou, ráda vařím i peču, vždy se těším, co jim dobrého připravím a tentokrát jsem pro ně připravila premiéru. My už jsme to vyzkoušeli, tak jsem jim také uvařila SMAŽENÉ RÝŽOVÉ NUDLE s masem a zeleninou. Polévku jsem dělala zelňačku a upekla jsem tvarohové řezy. Chutnalo jim všechno a měla jsem velkou radost.

Neděle
Tento den se nedělo nic podstatného, k obědu byly řízky s bramborovou kaší, tak jsem si řekla, že vyperu prádlo, aby mi nebyla dlouhá chvíle.

Pondělí
Tento den jsem měla nadílku radosti. Na email jsem dostala zprávu, že v rodišti mého tatínka ještě 30 let po jeho smrti na něj nezapomněli a napsali o něm krásný medailonek do místního čtvrtletníku.

Také jsem dostala krásnou knížku Pohádky pro Kulíšky, která vznikla jako nápad jedné moc šikovné blogerky z "pera" těch, kteří na tomto blogu píší. Opravu se moc povedla a mně také udělala radost.

Úterý
Tento den jsem volala jedné kamarádce, se kterou jsem se poznala loni v nemocnici, okamžitě jsme si padly do oka, jsme stále v kontaktu a ona měla tento den narozeniny. Bylo vidět, že měla radost, že jsem si na ně vzpomněla i já.

Pak jsem také zjistila, že jsem už dlouho nevařila budulínkovou polévku (v podstatě je to zeleninová s hráškem) mému synovi, kterého ji naučila jíst moje maminka, když jezdíval k ní - tedy své babičce na prázdniny. Od té doby sice uteklo už hooooodně vody, štafetu jsem převzala já, ale on tuhle polévku miluje tak, jak ji vaříme my dvě. Odpoledne si tedy přijel pro téměř 2 litry polévky, přijel i se snachou, dali si kávu, poseděli, popovídali jsme si a to mám vždycky radost.

Středa
Ve středu odjíždí jedna moje blogová kamarádka Kitty do lázní, tak na ni celý den vzpomínám. Hlavní je, aby ji pomohly.
Také jsem byla u kadeřnice. Už jsem to potřebovala moc se nechat trochu zušlechtit. Já nosím v zimě pokrývku hlavy, tak jsem to pořád odkládala a odkládala, ale dál to nešlo. No, ještě že mám to kadeřnictví tak daleko. Přesně naproti. Barva a střih a vyfoukat a hned je ze mne někdo jiný!

Čtvrtek
Hlavu jsem už měla upravenou, ještě zbývaly nohy. Byla jsem na pedikúře. To se mi vždy krásně jde! Je to paráda, ale při dnešních cenách se ani tato příjemná procedura nemůže absolvovat tak často, jak by člověk chtěl nebo vlastně potřeboval.

Pátek
V pátek jsem vařila smažený květák. Mňam. Ten já vždycky můžu, i když vím, že to není zas až tak zdravé.
Hned po obědě jsem sedla na tramvaj a jela do vedlejšího okresního města, kde na mne čekala dcera. Potřebovala nutně dokoupit nějaké oblečení pro sebe i pro svého syna, tedy mého vnuka, tak jsme šly tam, kde inzerovali slevy. A vyplatilo se. Ušetřila dost peněz a velmi dobře nakoupila. S dobrým pocitem jsem se tedy spokojená vrátila domů.

Já myslím, že to byl vcelku poklidný, ale ne zase nudný týden jedné starší seniorky.

Ježci z PC

20. ledna 2012 v 18:05 | já |  JEN TAK
Ještě se jednou vrátím (slibuji, že na dlouhou dobu naposledy) k ježkům a ježečkům. Našla jsem všechny ty, které mi vždy někdo poslal jako milou pozornost většinou na email. Tak pozor - připravit - teď :












A ještě něco :
Krásný víkend všem!

Když je venku nevlídno

19. ledna 2012 v 17:52 | já |  JEN TAK
Dnes je venku opravdu tak, že by psa nevyhnal. Zíma jen zastrašila a je zase pryč. Venku prší, vlastně přímo leje, celý den tma a tak je člověk nějaký takový línější, ne?
Začala jsem si tedy "čistit" počítač, mazat emaily, některé jsem si znovu pročetla nebo prohlédla a když jsem si pročítala znovu tento od pana Petra Šafránka, tak mi to nedalo, abych se nepodělila o některé z jeho básní. Krásné jsou všechny, ale vybrala jsem ty, které mne nejvíce oslovily. Třeba se vám budou také líbit.
Petr Šafránek
Jen tak vyprávím

Motto:
Kdo ještě se skloní na návsi k šípkové růži, přivoní a poděkuje jí za vůni?

Záhada

Co je na lásce záhadné
když vášeň časem ochladne?
zůstanem já a ty - jeden jsme
a noci nejsou bezesné

Rodný dům

Můj rodný dům ještě stojí
teď mi však připadá cizí
jak dětství z duše mizí
a stáří se ještě bojím

vždy ale v duši zacinká
překrásné slovo maminka
dětství s sebou odnesla si
kde je její duše asi?

můj rodný dům ještě dýchá
pro vzpomínku
ještě zbývá minuta ticha

za maminku
za dětství štěstí a za krásu
děkuji s láskou do časů

Cesta bez návratu

Až vás opustím
zelené hladiny
můj život skončí se
nebudu nevinný
před bránu předstoupím
zaklepu na ni
vstoupit mi dovolte
je moje přání
dobrými skutky jen
se brána odmyká
snad mi tam pomůže
pokora veliká
co lásky rozdal jsem
snad viny převáží
a já se zastavím
v nebeském nádraží
výhybky života
mě až tam přivezly
a teď snad dostanu
to svoje souhvězdí
Krásné verše, že? Určitě také výběr těchto veršů je poplatný tomuto počasí. Ale až bude zase jaro, určitě bude i lepší nálada.
Přeji všem krásné dny!

"Jsem stará, ale šťastná", řekla

18. ledna 2012 v 13:37 | já |  JEN TAK
Už jsem několikrát psala, že bydlím už padesát let v jednom domě, v jednom bytě. Je nás tady ještě pár takových, co jsme se sem přistěhovali před těmi lety, ne moc, ale někteří ano.

Mezi nimi je i jedna moje vrstevnice. Bydlí vedle ve vchodě, párkrát jsme spolu ještě jako mladé jak se říká "utopily červa". Když jsme se sem přistěhovaly a poznaly se, byly jsme obě mladé. Ona měla časem dvě děti - syny, já dvě děti. Ona se rozvedla s tím svým tyranem, já také na čas zůstala sama. Ona ale měla opravdu prvního muže tyrana a tak jí vyhrožoval a psychicky deptal, že nakonec svolila s tím, že si ty kluky rozdělili.

Vím, jak moc ji to trápilo, ale myslela, že to tak bude lepší. Záhy se však znovu vdala. Vzala si svobodného muže a měla s ním další dvě děti - dcery. Její manžel bral všechny děti jedním metrem, byl nebo vlastně pořád je - hodný.

Řeklo by se, čtyři děti, vnoučat bude fůra, ale osud tomu chtěl jinak. Ten její nejstarší, který vyrůstal u otce, ten se neoženil a ve svých 35 letech tragicky zahynul. Moc těžce to nesla a stále na něj vzpomíná.

Mladší syn se oženil a má dvě děti. Teď už jsou také obě velké, syn dospělý a ta děvčata? Pořád žádná svatba, žádné děti. Dokonce odjely pracovat obě do ciziny, kde se obě vzdaly, ale vzaly si chlapce, se kterými tam přijely.
Děti nepřicházely a děvčata tolik chtěla miminko. Co podstoupily vyšetření a léčení, všechno možné. Pak se povedlo té mladší umělé oplodnění. Narodily se jí dvě krásné zdravé holčičky! Ale ta starší, pořád nic.

Z ciziny se už dávno vrátily a když jsem s tou starší bezdětnou mluvila, tak říkala, že si s manželem zažádali o adopci. A najednou včera - koukám, jestli mne šálí zrak, ukazovala na FB krásné dvě děti! Nedalo mi to, tak jsem se jí zeptala a dnes jsem dostala odpověď :

"Opravdu nám během 11 měsíců vyšla adopce a nabídli nám sourozence - čtyřletou holčičku a dvouletého chlapečka. Po pravdě jsem ta nejštastnější na světě. Po všech těch letech mám, co jsem chtěla. Zlatého mužíčka, který se mnou do toho všeho šel a dvě zdravé krásné děti. Vím, že jsem ve věku, ale touha po dětech je silnější a já říkám, že jsem stará, ale šťastná. Vím, že přijdou i starosti, ale to k tomu patří!"

Krásný happyend ne? A její maminka - tedy moje vrstevnice? Tak určitě teď neví, kam dřív skočit, aby si co nejvíce užila vytoužených vnoučátek. Rázem má během 3 let celkem čtyři další.

Přeji celé rodince ať si dětiček užívají a jsou všichni spolu šťastni!
Obrázek vypůjčen z netu.

Dnešní radost

17. ledna 2012 v 16:27 | já |  JEN TAK
Dnes jsem dostala malý balíček. Přinesla mi ho sousedka, že se mi nevešel do schránky, tak jsem koukala, co mi to kdo posílá. Aha, to je zase nějaká pozornost za moje příspěvky na web doma.cz.
Ihned jsem to otevřela a měla VELKOU RADOST!


Jak je vidět, dostala jsem také onu už známou knížku - Pohádky pro kulíšky! Téměř okamžitě jsem se do ní začetla. Ne, nečetla jsem ji celou, ale když jsem četla aspoň některé nádherné pohádky, viděla ty krásné ilustrace a přímo v knížce omalovánky, bylo to všechno opravdu moooooc hezké! Nápad vhodný Nobelovy ceny! Díky Ti, Edith!

Také jsem se cítila v dobré společnosti! Po přečtení jmen všech, kteří přispěli svými pohádkami a básničkami do této knížky jsem si připadala jako doma. Opravdu, protože převážnou většinu blogerek, které sem autorsky přispěly, znám! Některé navštěvuji denně, některé méně, ale znám jich hodně!

Také jsem obdivovala ilustrace, takové nádherné obrázky jsem od dob pana Lady fakt neviděla! Protože jsem v nedávné době dávala na svůj blog mou sbírku ježků, tak mne také okamžitě zaujaly dvě pohádky, které jsem přečetla okamžitě do začátku do konce. Ano, byly super a byly o ježcích.

A že už nemám žádné malé kulíšky, kterým bych je četla? To přece nevadí! I když bych si ji mohla nechat třeba pro pravnoučátka, myslím, že ji daruji. Rodina synovce čeká již brzy miminko, mají už doma tříletou slečnu a víte, jak tomu miminku v bříšku říkají, nezávisle na tom, jak se jmenuje tato knížka?

Hádáte správně - říkají mu KULIŠ! Není to krásná náhoda a přímo nápověda? Já myslím, že ano!

A až budeš, moje milá sestřičko, číst tento článek, ne abys dopředu prozradila synovi, co pro jeho potomky chystá jeho tetička!

Mně tedy Pohádky pro kulíšky udělaly velkou radost, tak ji zase ráda předám dál!

Vzpomínka na tatínka v jeho rodišti

16. ledna 2012 v 14:15 | já |  RODINA
Včera jsem dostala zprávu od jednoho pana fotografa z Hrušovan u Brna, kde se narodil a žil můj tatínek, že je na něho vzpomínka v jejich Zpravodaji, který vychází čtvrtletně.
Zkopírovala jsem si tu jejich vzpomínku. Je to určitě hezké, když si vzpomněli na tatínka, který už bude příští měsíc mít 30 roků po smrti a vůbec že ho zařadili mezi významné občany jejich obce.
Štauder Alois (31. 3. 1916-7. 2. 1982). Nezapomenutelný hrušovanský fotograf.
Ještě dnes mnoho rodin v Hrušovanech vlastní nejednu fotografií
z jeho ateliéru. Ten měl v malém domečku na konci Havlíčkové ulice, kde
bývala kdysi kovárna. Dnes zde stojí v blízkosti křižovatky na Vojkovice
nové domy. Pan Štauder fotil nejen rodinné snímky v určitých obdobích,
ale nechyběl s fotoaparátem při divadelních představeních a jiných spol.
událostech.
Tato fotka i text jsou v tomto Zpravodaji zveřejněny. Ještě bych ráda přidala 1 fotku, která je cca z roku 1944 a už tenkrát tatínek uměl!
Já ve 3 letech s kominíčkem pro štěstí!

MOJE SBÍRKA - část 3.

15. ledna 2012 v 16:43 | já |  JEN TAK
A už jsem se dostala k poslední části mé domácí sbírky. Jsou to především pohledy všeho druhu. Mám je nalepené po 4 kusech a snažila jsem se je nějak dávat tematicky k sobě.
Začínám takovou všehochutí.
Opravdu všechno jsou to pohledy, ten první je už hodně starý a ten druhý je zase takový měňavý. Myslím, že už se dnes nic takového nedělá.
Zde jsou ježci převážně s krtečkem a vpravo dole jsou opravdu jako živí, že?

Tyhle pohlednice pochází z jedné série, ale určitě není celá.

Jeden čas jsem posílala převážně tyto krásné vánoční pohledy.
A je tu téma dovolená!
Ježčí pohledy na velikonoční téma.

A nakonec přáníčka a ježci.


Mám tady poslední přáníčko. Musela jsem ho dát na dvakrát, protože po otevření je tam ten druhý díl. Toto přání jsem dostala od mých kolegů a kolegyň u příležitosti odchodu do důchodu i s veršíky, které jsem si dovolila opsat:
Milá naše kolegyně
jednou nohou důchodkyně,
přejeme Ti hodně štěstíčka a zdravíčka,
ať splní se Tvá přáníčka.
V klidu důchod užívej
nazpátek se nedívej,
s prací už je veta,
to nejlepší Tě čeká.
Všechno nej... nej... nej...
v dobrém na nás vzpomínej!
A už se blížím do finále. Ještě vám ukážu jedno takové mini-přáníčko :

Ježčích pohledů a přáníček jsem napočítala celkem 41 včetně toho mini. Teď už je nikde nevidím, ale myslím, že stačilo.
A co ještě?
Ano, jsou to krásné ježčí omalovánky, opravdu celé vymalované a jsou tam i krásné básničky.

Dokonce jsem jednou sehnala i krásný balící papír, kde byli ježci, tak jsem si ho kousek schovala na památku.
Toto je poslední ježek, kterého sem dnes vkládám. Je to oboustranný krásně namalovaný a vystřižený ježek, kterého mně věnovala určitě k nějakým narozeninám moje vnučka. Že to byla vnučka, vím jistě, ale teď opravdu nevím která. Ale není to jedno? Je moc hezký, ne?

MOJE SBÍRKA - část 2.

14. ledna 2012 v 18:04 | já |  JEN TAK
Dnes bych chtěla představit další moje ježečky, kteří mají své místo jinde, než ve vitríně. Ve většině případů se jedná o ježky většího formátu a také jsem zjistila, že jediná obytná místnost, kde ježečci nejsou, je kuchyně.

Začnu obývákem :
Tento krasavec sedí v obýváku na stěně uprostřed. Když někdo vejde, je mu hned jasno.
Myslím, že tento je největší, sedí u houbičky a hlídá hodiny ve stěně.
A to už jsme v pokoji, dříve dětském, teď spíš mém. Hned vedle dveří jsou první 2, na futrech u dveří je vidět, jak mi rostou vnoučata.
Krásný obrázek, že? Také se mi líbí! :-)
To jsme pořád ještě v pokoji na zdi. Toto je pan ježek - vtipný.
Tady koukám, že se mi fotka moc nepovedla. Ten jeden je trošku v zákrytu. Tihle kluci jsou na sekretáři, kde je schovaná ta většina.
Na tyhle "Ježkovy voči" se koukám denně, když jsem u PC.
A přesouvám se do ložnice :
No řekněte, jestli já se nemám! Mimo manžela mít v posteli ještě dva ježky a jednu ježkovou! To je tlačenice!
No a na závěr dnešní přehlídky vám ukáži jakou vizitku mám přímo na mých klíčích :
Je to výhoda. Když bych nemohla mluvit, abych se představila, stačí ukázat klíče a je jasno.
Pro dnešek stačilo, ne?

MOJE SBÍRKA - část 1.

13. ledna 2012 v 14:56 | já |  JEN TAK
Už jsem zde prezentovala, že sbíráme s manželem jmenovce. Ano, byl to můj nápad a pomalu budu potřebovat další kus nábytku, abych ty moje JEŽEČKY měla kam dávat.

Vyslytly se v komentářích dotazy, kolik těch ježků mám a jestli bych je všechny neukázala. Tak dobrá. Včera jsem ten starý sekretář, kde je jich na jednom místě soustředěno nejvíc, (je jich tam 130 ks) celý vyprázdnila, aspoň jsem jim zase vyčistila "chlíveček", když jsem to před svátky nestihla, po částech fotila a počítala.

Tak jedeme:
Sklenění, broušení, keramičtí. Ten mrňavý červený se zeleným jablíčkem je ze všech nejmenší. Tady je jich 25.
Malá skupinka 6 ježků, kterou tvoří 4 ježci pískací a 2 jako svíčky, které asi nikdy nezapálíme.
Malá skupinka těch, které jsem nevěděla, kam zařadit, jsou jen 4. Ten žlutý původně pískal, ale hrála si s ním kdysi vnoučátka, tak už nepíská.
Tihle by si rozuměli s přírodou. Jsou ze dřeva, i bodlinky nejsou umělé, jeden dokonce má kolečka a ten vpravo pořád ještě krásně voní, Hani.
Řekla bych, že největší skupinu tvoří ježci plyšoví. Toto je 11 ks - první část, všichni se mi nevešli do objektivu.
A tady je v počtu 9 ks jejich druhá část. Ještě máme nějaké po bytě, ale na ty taky dojde.
Těcho 10 ks je taková všehochuť. Je tam nejen z perníku, ale také ježek jako broz a porcelán a tak.
Tuto malou skupinku 4 ježečků jsem nazvala chlupáči - příbuzní.
Další 7 ks čítající příbuzná rodinka - tu jsem nazvala s kartáčem. Oni ty bodlinky jsou z něčeho takového.
Ježci z keramiky a jeden ze skla, ten byl pěkně drahý, je jich tady jen 9 ks.
Ježčí rodinka v počtu 10 ks s bodlinkama, ta je opravdu krásná a má pokračování.
Ano, toto je to krásné pokračování ježčí rodinky v počtu 13 ks.
Pouze 2 hrnečky mám s ježky, ale jsou krásné a nepoužité!
Sbírka 10 ks obsahuje hlavně knížky. Četla jsem z nich vnoučátkům, když byla malá. A vzadu jsou 2 obrázky, které jsme si museli s manželem složit. Dostali jsme jednou tyto puzzle k Vánocům. To bylo radosti!
To je 5 ks jako ostatní. Je tam i pískací ježek, kterého dostala dcery jorkšírka na hraní, ale té se moc nelíbil, tak skončil v naší sbírce. Ten vpředu původně jezdil na setrvačník, ale také už nejezdí.

Tím bych ukončila první část. Jsou to tedy jen ti ježečci, kteří jsou všichni spolu.
A takhle nějak to vypadá, když jsou spolu. Tak příště pokračování....