Prosinec 2011

A jsme zase o rok starší

31. prosince 2011 v 15:10 | já |  JEN TAK
Veselého Silvestra chci vám přát,
aby měl člověka rád.
Aby jeden druhému štěstí přál,
aby nový rok za to stál!
Lžičku hrdosti,
hrníček radosti,
kotlík úspěchu,
jezírko peněz,
moře štěstí,
oceán zdraví
a celý vesmír lásky do nového roku.

Všem návštěvníkům přeje Ježurka

Jak pejsek a kočička dostali dárky

30. prosince 2011 v 16:10 | já |  RODINA
Správně jsem měla napsat pejskové a kočičky, protože jich je víc. Můj bráška a švagrová žijí v takové krásné symbióze se zvířátky. Mají tři psy, takové větší - švýcarské salašnické, a aby to bylo do páru tak také tři kočičky, o kterých jsem už také psala. Je-li venku zima nebo ošklivo, jsou doma. Přes noc samozřejmě taky, ale sluch a čich mají v pořádku. Jak se přiblíží nějaký objekt k jejich domku, to je hned rámusu!

Kočičky jsou zatím také doma, protože jsou ještě nedospělé, ne? Občas se sice běhají ven vyvenčit, jak pejsci tak kočičky, ale většinu dne jsou se svými páníčky v obýváku, který je spojený s kuchyní. Chudinka švagrová má stále co uklízet, co si budeme povídat. Ale postaráno je o ně přímo výborně! Oba dva svá zvířátka milují a oni jim to oplácí stejně!

Mám tady pár fotek, které jsem dostala z Vánoc, pod stromečkem prý bylo nejvíce dárků pro pejsky a kočičky, jen nevím, jak si každý ten svůj dárek poznal. Prý by to dokázali i rozbalit, ale to by to asi vypadalo podstatně hůř.
Maminka sedí a čeká a jeden pejsek už taky načuhuje.
Čichám, čichám, tady bude určitě něco pro mne!
Jak koukám, už se přidala i kočička, ta nejmladší.
A zavolala další kočičku...
a už je tam i ta poslední! Hurá! Kdo dřív ty dárky asi najde?
Maminka už má naděleno. Kočičky už asi taky, protože si spokojeně chrupkají u maminky. Jsou jen dvě, protože ta třetí není takový mazlík.
A první pejsek se už uklidil na "místečko", kde je mu asi nejlíp. Obvykle tam bývají dva a ten třetí v křesle! Hlavně, že každý ví, kde má své místo, myslím i brášku se švagrovou. Není to paráda?

Sváteční setkávání

29. prosince 2011 v 14:07 | já |  RODINA
V rámci pořád ještě vánočních setkávání jsem se včera vydala na návštěvu k mamince. Protože se tam jinak nedostanu než autem s některým z mých dětí, tak jsme se včera vydali se synem, snachou a vnukem Lukášem.

Měl u mne jedno velké plus, že se dobrovolně chtěl trmácet ve svých 17 letech s rodiči a babičkou za prababičkou. Samozřejmě jsme vezli mamince také aspoň drobné dárky, protože stejně jako my dětem, tak i ona kladla všem na srdce, že už nic nepotřebuje, abychom jí nic nekupovali, že to, co by chtěla, jí nikdo dát nemůže - to je zrak. Už vidí na to jedno oko opravdu minimálně, proto jsme se snažili jí i v rámci návštěvy pomoci s tím, co zrovna potřebovala. Nakonec ale uznala, že to nebyly žádné věci, které by někde postavila do kouta nebo vyhodila, ale samé užitečné věci. Však co mi to dalo práce je vymyslet nejen pro sebe, ale i pro děti, protože jak by ony mohly vědět, ne?

Přivezla jsem jí ještě půlku vánočky, kousky štrúdlu i cukroví. Protože ona si vždy zakládala na tom, že musí každého, kdo k ní přijde nebo přijede byť jen na chvíli, sama pohostit, má to teď těžké, tak jsem jí tohle všechno dala. Tak. A pak to bylo všechno její a ona mohla hostit návštěvu. Sice to nebrala s nadšením, ale bylo to tak dobře, ne?

Stačili jsme si všichni i trochu popovídat u kafíčka a sladkého pohoštění.
Syn si při poslední návštěvě nejvíce oblíbil tuhle černou kočičku. Ona je také nejvíc mazlivá tak byla určitě u něho na klíně moc spokojená. Když jsem je vyfotila, tak syn pronesl ke kočičce" "Tak a zítra jsi na blogu" a měl pravdu!
Tady jsou ještě jednou, ale je tu vidět i maminka, zrovna dojedla vánočku a prý byla moc dobrá. Usmívající se
To byl úspěch! Podařilo se mi vyfotit se synem i snachu (krásně se zrovna usmívá) a vnuka Lukáše.
Pak přišel synovec, který jediný byl doma, švagrová i bráška byli v práci. A synovec, který se jmenuje také Lukáš, ten mi udělal velkou radost! Podívejte se jakou!
Škoda, že ta cedulka není čitelná, ale já ji pro vás přepíši. Cituji: "JEŽKOVY VOČI". Původ spojení lze vysvětlit takto: z důvodu nevzíti boží jméno nadarmo při známém: "Ježíšikriste" bylo nutno počáteční jež doplnit tak, že vzniklo spojení ježkovy voči. (Zdroj: Ústav pro jazyk český). No vida a hned je jasno!

Studuje v Praze a říkal mi, že šel kolem jednoho obchodu, kde uviděl tohoto ježečka. Protože ví, že je sbírám a už jsem od něj jednoho dostala k mému letošnímu jubileu, tak neváhal a řekl, že toho musí pro nás koupit! A udělal dobře, něco takového jsem opravdu ještě neviděla!

1. svátek vánoční - Boží hod

28. prosince 2011 v 15:46 | já |  RODINA
A konečně jsme měli návštěvní den. Hned ráno jsem se pustila do práce, abych mohla pohostit dceru s dětmi už obědem a hned po obědě přišel syn s rodinou.
Začali jsme polévkou, dcera s dětmi už se těší.
Už je naložen další chod. Vnučka s dcerou.
Takhle se už dcera nemohla dočkat. A opravdu na talířích nic nezbylo a já měla radost, že jim chutnalo.
Konečně se mi podařilo vyfotit stromeček i s dárky.
Další várku přinesla dcera. U syna se rozdávalo, tady byly dárky i pro nás a ještě některé pro vnoučata dcery a dárky, které si daly děti navzájem
U nás bývá pravidlem, že dárky rozdává nejmladší. A tak jsem dostala nápad. Tentokrát rozdávala nejstarší a měla z toho evidentně radost. Dala si záležet.
Pohoda je určitě vidět z fotek. Tady je vnuk a vedle syn.
Další čekání na dárky. Zleva: snacha Milča, vnučka Lada, vnuk Tom a vnučka Terka.
Ano, my s manželem jsme také něco dostali, fotila nás dcera.
Je to vidět co jsme s manželem také dostali? Co mne asi tak rozesmálo? Dcera řekla, že bez ježka by to nebylo ono.
To je ten krasavec v plné kráse.
A už je na svém místě! Dali jsme ho k těm dvěma, co už tam jsou. Dole je Lojza, nahoře Ludvík - to je ten nový a Líza - holka.
A ještě nakonec. Víte jak vypadá NIC?
Takto vypadá NIC dle našich dětí. Důrazně jsme upozorňovali, že NIC nechceme. A takhle to dopadlo. Na druhou stranu jsou to ale zase samé užitečné věci.

Štědré poruchy

27. prosince 2011 v 13:35 | já |  RODINA
Ještě se vrátím k tomu večeru. Tedy Štědrému večeru. Oblékla jsem se po naší večeři a čekala na znamení, až syn pojede pro nás. Ještě předtím jsem si řekla, že dárky naskládám pod stromeček, sice si pro ně všichni přijdou až druhý den, ale Ježíšek chodí právě dnes! Tak jsem je tam hezky srovnala, vzala foťák, že si je vyfotím a prásk! Co myslíte? Jasný, došly baterie! Na Štědrý večer! Tak v praxi vidím, jak funguje zákon schválnosti. Naposledy se mi baterie vybily u prvního snímku v létě na dovolené!
No, nějaké ty "obyčejné" doma vždycky jsou, tak jsem pak musela vyfotit rychle jeden snímek, vypnout fotoaparát, chvíli nechat odpočinout a pak zase jeden. Jo, jo, ale já si vždy říkám ono známé, "když nejde o život",....

Odjeli jsme tedy k synovi a když jsme se vrátili tak si manžel dal druhou večeři a já - světě div se! Takových všelijakých dobrot a já dostala úplně chorobnou chuť na chleba se škvarkovou pomazánkou! To si nedávám často, protože to nesmím, ale tohle nešlo přejít! Pak jsme si otevřeli lahvinku červeného vína, že si dáme každý skleničku, víc si netroufneme! Já si vždy na stolek ještě beru sklenici s pitím - tedy nealko na žízeň a abych dodržovala pitný režim! Také mám vždy na stolku mobil, to je jasný! No a přišla mi zpráva od Laděnky - vnučky! Já, osoba zvědavá, cože mi píše vnučka, která mi zas tak často zprávy neposílá se natáhnu po telefonu a už to jelo! Shodila jsem nejen skleničku s tím červeným vínem, ale také plnou sklenici s vodou, stolek byl v momentě plný vody, voda byla ve stojánku na mobil, na talířku od oříšků, nový ubrus byl trochu dočervena, něco bylo i na koberci, zkrátka bordel! Omlouvám se za to slovo, ale to jinak ani nazvat nešlo! Tak jsem začala hezky pomalu a systematicky likvidovat tuto spoušť, abych eliminovala větší ztráty. Když už byl stolek prázdný a čistý, vytřený i koberec, dala jsem se do praní ubrusu. Namočila jsem ho do Vanishe, pak přeprala a přemáchla a hurá! Flek se ztratil! Nakonec to vlastně všechno dobře dopadlo, jen jsem si vylila půlku té skleničky vína! Přiznám se ale, že jsem nebyla vůbec nervozní, natož vzteklá! Kupodivu i manžel zůstal poměrně v klidu, tak jsme neměli aspoň ten večer jen tak nudný, ne? Vžyť .... když nejde o život...
Obrázky staženy z internetu.

Štědrý den

26. prosince 2011 v 15:34 | já |  RODINA
Vánoce už nám pomalu, ale jistě končí a my budeme už jenom bilancovat. Co všechno jsme mohli udělat jinak, co se nám naopak líbilo a určitě budeme těch spousty dojmů trávit zase celý rok.

Ráno jsem byla už natěšená na vánočku, tak jsem si ji dala hned ke snídani a pak jsem se vrhla na pečení těch štrúdlů pro manžela, samozřejmě dia.
Potom jsem se vrhla na bramborové knedlíky, abych na druhý den neměla tolik ani ne práce, jako nádobí, protože na knedlíky musí být větší hrnec pro čtyři hladové krky a mne.
Ještě zazvonila sousedka a přinesla mi větvičku - kousek živého stromečku. Její manžel je myslivec, je v lese jako doma, proto od ní mívám větev, kterou jsem hned nazdobila a taky krásně voněla.
V poledne jsme si dali pouze lehký oběd a pak ke kafíčku už bez výčitek konečně cukroví. Stejně nejlépe chutná to první, po svátcích už to není ono, že?
Pro manžela jsem pekla jasně pouze dia cukroví
a tady to je pro všechny. Moje, i to, co pekla dcera, tedy společné.
A pak už jsme čekali na večeři. Měli jsme být kolem šesté hodiny připraveni, že pro nás přijede syn s vnukem, abychom jeli k nim, tak jsme večeřeli už před pátou. Co mně proběhlo hlavou! Myslela jsem na celou rodinu, říkala jsem si, že jsme asi první z rodiny, kdo večeří tak brzy, ale když syn prozváněl víc jak o půlhodiny dřív, tak jsem byla ráda, že je vše hotovo a my připraveni na návštěvu.

U rodiny syna bylo fajn jako každý rok a v půl osmé už jsme byli zase doma, abychom se morálně připravili na návštěvu dětí i vnoučat další den.

Hezký, klidný a spokojený byl celý Štědrý den!

Přípravy vrcholí

23. prosince 2011 v 16:44 | já |  JEN TAK
Myslím, že většina z nás už má téměř hotové přípravy na Vánoce. My jsme byli včera kupovat krůtu. Je zajímavé, že jsem ji nikdy nejedla, to mne naučil až můj manžel a teď si na ni pochutnávám. Kupuji u nás v krámku vždy čerstvou, mívám ji včas zamluvenou, ale "jen" půlku. Tato půlka měla 4 kg! Jen co mi dalo včera práce ji rozdělit aspoň na 3 části, ono se to pak lépe peče a otáčí! Ale zvládla jsem to a raději jsem ji dnes částečně rozpekla a uložila do lednice.

Dnes jsem měla v plánu, tedy kromě denního vaření, ještě zadělávání a pečení vánoček. Správě píši v množném čísle, protože peču už léta tři, po jedné pro každé mé dítě a jednu pro mne. No, nesním ji sama, protože jim nabídnu, když přijdou na návštěvu, ale manžel ji nejí. Tomu upeču zítra štrúdl.

Tedy zabralo mi taky chvíli, než jsem zadělala na ty vánočky, i když těsto zpracovávám na robotu. Ale potom to rozdělování na dílky a pletení, to mi trvalo hodinu! Mňam! Ještě teď mi to v kuchyni krásně voní a kdybych se nestyděla... ale vydržím to do zítra!
Takhle to dopadlo, myslím, že mohlo být hůř, jsem ráda, že jsem to zvládla. Zjišťuji, že je to pro mne každý rok těžší, ale vydržím.

Pak jsem se ještě pustila do bramborového salátu. Manžel ho chce vždycky hodně, protože ho mooooc miluje!

Tak pro dnešek je hotovo a já jsem ráda. Ještě jsem musela dvakrát jet do města, protože skleróza nebolí, ale člověk se naběhá! Jsem tedy ráda, že jsem mohla zasednout u PC, protože mne bolel už celý člověk!

Krásné Vánoce

22. prosince 2011 v 13:26 | já |  JEN TAK

Pod stromeček balík zdraví,
vzácný poklad, jak se praví.
Lásku, štěstí, žádné hádky,
spokojenost, hezké svátky,
radost úspěch, pevný krok
a pak šťastný nový rok!

Všem stálým i náhodným čtenářům a kamarádkám ze srdce přeje Ježurka

Předvánoční aktivity vnoučat

21. prosince 2011 v 13:41 | já |  RODINA
I v čase předvánočním se moje vnoučata činí. Posbírala jsem různě na internetu fotky z jejich aktivit a také abych trošku zpestřila tento čas.
Ta slečna vlevo - to je naše Lada. Jak je vidět, i tentokrát na UPOL pomáhala organizovat a sama se zúčastnila akcí, které se konají v předvánočním čase.
Dne 17. 12. 2011 se hrál turnaj v Chomutově a tam se náš Luky umístil na krásném 3. místě. Fotka mi nešla zvětšit (nebo to neumím), ale je vidět, že hrál mezi podstatně staršími muži. No, zapomněla jsem napsat pro ty, kteří to ještě z mého blogu nevědí, že Luky hraje bowling. A dobře!
A na poslední fotce jsou má vnoučata, která zpívají v pěveckém sboru SMOG - SBOR MOSTECKÉHO GYMNÁZIA. Tento koncert byl v kostele minulý týden, dále 16.12. zpívali v Praze na Staroměstském náměstí, ale z toho účinkování zatím nejsou na webu jejich školy fotky. Takže úplně vlevo u stromečku momentálně s flétnou moje vnučka Terka a úplně vpravo ten mladík bez šály - můj vnuk Tom, který se neustále někde schovával, proto jsem lepší fotku, kde je i on, nenašla.
Fotky zapůjčeny z internetu.

Zemřel Václav Havel

19. prosince 2011 v 17:47 | já |  TÉMA TÝDNE
Dramatik, disident, prezident. Jeho osobnost je jedněmi milovaná, obdivovaná a druhými zatracovaná. Nedávno mi přišel email, ve kterém byl pan Václav Havel popsán jako ten nejhorší zvrhlík společnosti. P. Jiří Wolf o něm psal, jaký to byl těžký alkoholik, byl zde zveřejněný i dlouhý nehezký dopis důchodce p. Zdeňka Spálovského, p. Dan Kučera psal o tom, jak prý spolupracoval s komunisty. Dále je zde svědectví vězně Zd. Čeřovského o Václavu Havlovi a také dopis, který mu napsal p. Ctirad Mašín. A to není zdaleka všechno.

Nitka tady na V.H. nezůstala suchá, ani slůvko o nějakých dobrých vlastnostech.

Na druhé straně vidíme, jak byl uznávaný na celém světě a to, co mu těžko někdo může na obou stranách upřít je to, že byl "u toho", když se měnily dějiny naší země a vše proběhlo bez nějakého násilí.

Hodně lidí mu má pořád za zlé, že nechal propustit tolik vězňů, kteří se tam brzy vrátili zpátky. Ano, to určitě pak věděl i on, že to bylo špatné, ale to určitě nebyl jen jeho nápad, někdo mu to musel schválit nebo přímo poradit.

Jako spisovatele ho moc neznám, viděla jsem pouze jeho hru "Audience", jinak nic. Ale já myslím, že do dějin se zapsal, ať se to komu líbí nebo nelíbí. A to dost podstatně. Jak už to dopadlo, nebo jak jsme na tom teď, to už je zase jiná historie.

Na závěr přidám jeden jeho citát, který se mi moc líbil: "Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných."
ČEST JEHO PAMÁTCE!

Obrázky staženy z internetu.

Pravopis bychom měli znát

18. prosince 2011 v 15:10 | já |  TÉMA TÝDNE
Na pravopis jsem byla vždycky háklivá. Pokud mi kluk napsal dopis, ve kterém byly gramatické chyby, už u mne ztratil na ceně.

Já si myslím, že česky bychom měli umět všichni. Vždyť jsme se to ve škole učili tolik let a někdo ještě víc! Chápu, že splést se někdy můžeme všichni, ale určitě bychom měli rozlišovat drobné chyby, jako třeba čárky a pak hrubé chyby, neboli jak jsme říkali - hrubice.

Také mi vadí, když kolikrát najdu gramatickou chybu v novinovém článku. Ne překlep, ale opravdu měkké nebo tvrdé i - y. To si pak říkám, že nejen, že neuměl česky ten kdo to psal, ale možná i ten, co to měl kontrolovat. Nebo svoji práci odflákl.

Může se stát nám, starším seniorům, že třeba napíšeme něco tak, jak jsme se to učili, ale ono se to mezitím změnilo a už je to jinak. Myslím, že tolik ale těch změn zase není.

A co mne tedy úplně vytáčí? Když v naší republice nejen trvale žijí, ale dokonce podnikají cizí státní příslušníci a vymlouvají se na to, že neumí česky! To by tedy být nemělo! Když už neumí správně pravopis, napíše na cedulku české slovo špatně nebo s chybou, to bych ještě odpustila. Ale že stále říká, že neumí česky, tak bych jim to podnikání nepovolila. A je to.

Ale nakonec musím přiznat, že to už není ani s námi, staršími, vůbec jednoduché. Občas se musím zamyslet, jestli píši správně nebo ne. Přece jenom ty mozkové buňky pomalu odumírají, ale může být hůř!

A vidím, že než jsem se rozhoupala dát sem článek na TT, tak je tu už nové, aktuální.

Čepice

17. prosince 2011 v 16:46 | já |  JEN TAK
Už jsem psala, že manžel si denně kupuje noviny, no a dnes v té naší "drbně" byla přiložena čepice. Když prý si tuto čepici nasadíte a půjdete s ní do nejmenovaného marketu, tak si můžete na zveřejněný kupon koupit levnější zboží - tedy asi denně jeden druh a jeden kus.

Ne, že bychom o tom uvažovali, tak čepice zůstala ležet zabalená na polici. Já jsem byla zrovna u PC a vtom se za mnou ozve: "Hoj ty Štědrý večere...". Slyším manžela, tak se otočím - no ten mne dostal. Smála jsem se tomu ještě večer v posteli. Hádáte správně, měl tu čepici na hlavě - no uznejte, to jsem si nemohla nechat pro sebe!
A ještě jeden příběh s čepicí. Vnučka mi poslala email s prosbou :

Ahoj babí! :o)
Našla jsem na netu obrázek téhle správně švihlé čepičky a chtěla jsem se zeptat, jestli bys byla tak úžasná a dokonalá a byla schopná ji podle toho obrázku vyrobit. Šlo by to? :o)
Tak asi tak úžasná a dokonalá nebudu, návod není a já si nevím rady. Než začnu něco zkoušet, tak se chci zeptat vás, které jste šikovné a tak dokonalé, jestli nevíte někdo "jak na to?" Jestli se to plete celé, nebo se tam ty kulaté "šňůrky" nějak přidávají? Já si pamatuji, že jako dítě jsem dělala na staré špulce od nití podobné "výtvory", kulaté a duté. Ale jednak už nevím jak a pak - kde dnes vzít špulku, že?

No, zkusila jsem to, tak předem děkuji případným ÚŽASNÝM A DOKONALÝM!

Šla jsem do sebe

16. prosince 2011 v 13:58 | já |  JEN TAK
Ano, je to pravda. Včera se zastavil jen u dveří syn se snachou a vnukem. Ten ale zhubl! Prý nestíhá, bowling, škola, učení a nic nechce vypustit!

A to mne přivedlo k zamyšlení. Kvůli vnukovi od dcery nepeču žádné cukroví s ořechy, neb je na ořechy alergický, ale tento starší vnouček naopak nejraději vanilkové rohlíčky! A co by si u nás na svátky zobnul? Až jsem se zastyděla, co jsem to za babičku a hned dnes koupila ještě ořechy, šla si pro recept na ty nejlepší vanilkové rohlíčky, jaké jsem kdy jedla k sousedce a těsto už je v lednici.

Tak a mám hned lepší pocit! Ale to nebylo tím, že bych myslela na nějaká vnoučátka více nebo méně, ale pečeme s dcerou, každá něco, já pochopitelně podstatně míň, tak se domlouváme a tím to vzniklo. Jsem ráda, že mi to včas "docvaklo". No, vždyť už mám taky nárok na to, abych občas něco zblbla, ne?

A jak tak koukám, tak jsem nešla do sebe jen já. Včera jsem si naříkala na to, že není vánoční atmosféra, že není sníh a dnes jsme zachumelení jak Karafiátovi "Broučci". Podívejte se sami!
To bylo foceno z okna dnes v 11,oo hod.
a tohle cca za hodinu a půl poté. Momentálně pořád sněží!!!!!!!

Řekli byste tomu „trhy“?

15. prosince 2011 v 16:53 | já |  JEN TAK
Letos pořád se ne a ne trefit do vánoční atmosféry. Venku je poměrně teplo, tedy venku, doma už to není tak jasné, sníh nikde. Já se přiznávám, že jsem si až doteď ani nepustila koledy. A že jich mám!

A už jsem to napravila! Právě mi u tohoto psaní hrají konečně aspoň ty vánoční koledy, když jinak to venku vypadá stále jak na podzim. Cukroví už taky nevoní, je upečeno, na vánočky je ještě brzy.

A dnes, když jsme šli přes naše hlavní náměstí, tak mne to dorazilo. Foťák jsem sebou neměla, ale mobil ano. Zvěčnila jsem tu "parádu", abych vám ukázala, čemu se u nás říká "vánoční trhy".
No, není to k smíchu? Takovou hrůzu tady dlouho nepamatuji. Já sice tady nikdy nic nekoupila, ale aspoň tu byla trochu vánoční atmosféra. Teď nic. Koledy tam sice hrají, ale stánky nikde, lidi nikde. Upadá všechno, bohužel. Nevíte, čím to je?

Držte si klobouky, jedeme...

13. prosince 2011 v 13:50 | já |  JEN TAK
...ještě bych měla dodat, že jedeme z kopce. Z hlediska druhé strany je to však do kopce. Ano, předpovědi, že se od nového roku zvyšuje DPH a tudíž i ceny, není tak zcela pravda. Ne, nekecám.

Dnes jsme si byli koupit tedy tu novou remosku za tu, co nám včera dosloužila. No, sama jsem zvědavá, jak dlouho vydrží. Teď aspoň vím, na co mám být zvlášť opatrná - tedy na šňůru, i když oni ji tam v tom obchodě měli uloženou stejně tak, jako já. Uvidíme.

Předtím jsem ale potřebovala koupit pár maličkostí v jednom marketu a zůstala jsem stát jako solný sloup. Jen to, co jsem si všimla, tak ne až po novém roce, ale potichoučku, pomaloučku zdražují už teď. Ono je logické, že při tom předvánočním nakupování se zas tak na každou korunu nekouká, tak proč nás nesedřít raději dřív, než později.

My si rádi dáváme ke kávě místo sladkého, tak slané pečivo. Také máme rádi croisanty, nejlépe sýrové, tak jdu automaticky pro ně. Ale, co to vidím? Hned o korunu dražší! Místo 8.90 Kč už stojí 9,90 Kč! Kousek dál koukáme na jogurty. Manžel jako diabetik si kupuje ty pro "sebe", nedávno je zdražovali o 2 Kč a teď zase o korunu! Jeden malý jogurt stojí už 12,90 Kč! To je tedy dost! A takové výrobky v akci často nebývají, chceme-li žít zdravě a pestře, musíme dát tolik peněz!

Ne, nejsem vzteklá, je mi z toho všeho smutno. Jak už jsem říkala, my, kteří jsme zatím dva a umíme šetřit a nic nevyhazujeme, my to ještě jakž takž zvládneme, ale když je někdo sám, tak toho lituji.

Tak co vy, ženy, které jste samy, nedáte se ani teď "do kupy" s nějakým šik chlapem? No, třeba by to nemuselo být jenom kvůli zvýšeným cenám, ne?

TAK NÁM KONEČNĚ DOSLOUŽILA

12. prosince 2011 v 14:38 | já |  JEN TAK
Letos nám odešlo poměrně dost spotřebičů, i když vždycky může být hůře, ale co naděláme. Dnes jsem málem nedopekla francouzské brambory. Už to nešlo.

Řeč je o remosce. Beru ji jako užitečný spotřebič a pro dva lidi je ideální, než všechno péci a zapékat v normální troubě a my máme ještě k tomu plynovou.

Remosku jsem měla už dříve, ale nemáte také ten pocit, že dříve ty výrobky měly nějak větší výdrž? No já vím, výrobci se chtějí taky uživit, ale kdo to má pořád platit, no ne?

Tu starou jsme měli opravdu hodně let než dosloužila. Pak jsem si koupila tuhle, s teflonovým povrchem.
Před chvílí mi to nedalo a šla jsem se kouknout, jak ji máme dlouho, protože si všechny doklady pečlivě ukládám na svá místa.

Jak myslíte? Tedy nic moc. Tahle remoska byla zakoupena 7.3.2007. Takže 4,5 roku. A co na ní odešlo? Elektrická šňůra. Je to teď dělané vcelku a u toho držadla, jak se to ohýbá, tak tam asi odešel nějaký elektrický kontakt a já musela všelijak podpírat tu šňůru do takové polohy, aby se mi zapnulo světýlko a začalo to hřát. Doteď to nějak, i když ztěžka, šlo. Dnes už to ani nedopeklo tak, jak bych si to představovala a hotovo.

Už asi před měsícem jsme se dívali na tento výrobek v jednom velkém známém elektro obchodě, byla tam cena cca 3400 Kč. Dnes jsem si zavolala jinam a tam ji mají za 3000 Kč. Aspoň tedy nějaká sleva. Sice jsem také koukala na internetu, ale protože nemám vyzkoušené žádné z těchto obchodů a nerada bych naletěla, jdeme zítra koupit tu levnější. No a je vymalováno! Máme společného Ježíška a už nám nic netřeba.

ŘEKNE-LI SE MASKA ...

11. prosince 2011 v 16:44 | já |  TÉMA TÝDNE
tak si většinou člověk představuje buďto masku na obličej - u nás jsme jí říkali škraboška, za tou se schovávali lidé většinou na maškarním plese.

Jak jsem si u tohoto téma všimla, většina lidí využívá toho, že ne všichni jsme takoví, jak se tváříme. Někdo se přetvařuje úmyslně, u někoho je to něco jako tzv. milosrdná lež, někdo ze sebe dělá něco, co nikdy nebyl, není a ani nebude. Bohužel.

Psát na toto téma mne také napadlo jako první.

Pak jsem si ale vzpomněla na má mladá školní léta. Pouze jednou jsem byla na maškarním plese, ale nebyl to takový ten klasický, ale dětský.

Vzpomínám si, co nám to jen dalo práce vymyslet, do jaké masky se oblečeme. A protože moje maminka byla vyučená švadlena a musím podotknout, že moc šikovná, tak nejen, že masku vymyslela, ale hned se dala do šití.

Už si přesně nepamatuji, ale myslím, že to byla akce Sokola nebo obce, protože jsme tam šly se sestrou obě dvě. Nevím, jestli sestra už tenkrát chodila do školy, jestli ano, tak právě začínala a já už byla "velká holka".

Maminka nám tedy ušila, opravdu jen na jedno použití nádherný kostým. Muselo být hned jasné, co ta naše "maska" představuje. Ani už nevím, jestli jsme měli ty klasické škrabošky nebo chcete-li masky na obličeji, nebo jen tak. Ale představte si, že jsem našla z této doby ještě naši fotku. Tatínek, coby profík, nás samozřejmě vyfotil.
Tady tedy jsme my dvě. Sestra jako muchomůrka a já jako noc. To jsme měly šikovnou maminku, že? A fotka už je stará více jak 50 let!

PEČU, PEČEŠ, PEČEME

10. prosince 2011 v 16:29 | já |  JEN TAK
Nedá mi to, musím na sebe něco prásknout. Napřed se zeptám, jestli si také některé recepty upravujete dle "svého"?

Já jsem kdysi někde opsala recept na cukroví, které se jmenuje OPILÁ SRDÍČKA.

10 dkg másla, 1 žloutek, 14 dkg hladké mouky, 3 dkg cukru.

Udělat těsto, vypichovat srdíčka, upečené mazat rybízovou marmeládou.

Druhé těsto je nepečené :

20 dkg cukru, 4 dkg másla, 4 dkg ořechů, 1 žloutek, 2 lžíce kakaa, trochu rumu. Toto druhé těsto se vyválí na vále nejlépe na pečícím papíru, posypané cukrem tak na 2 - 3 mm, vykrájí se také srdíčka a dají se na ta upečená a namazaná marmeládou nebo džemem.

Tak to je původní recept a já to také tak dělala. Celkem brzy jsem zamítla rum, protože vnoučata od dcery si toto cukroví zamilovala, tak abych jim neublížila. Rum jsem tedy nahrazovala rumovou trestí.

Zakrátko jsme zjistili, že vnuk Tom je alergický na ořechy a tak je přestal jíst. Bylo mi ho líto, začala jsem zase měnit recepturu. Místo ořechů jsem tam dala pár nastrouhaných piškotů a přidala kousek másla. Jo, šlo to, chutnalo to a co hlavní, vnuk to mohl jíst.
No a dnes jsem málem nechtěně měla další inovaci. Zapomněla jsem tam dát i tu rumovou tresť. Říkala jsem si, že to už by bylo moc a musela bych z názvu vypustit i to slovíčko "opilá", i tak je to jenom jako.

Tak jsem do již zpracovaného druhého těsta přidala tu tresť. Ještě že jsem to zjistila jakž takž včas.

Já nevím jaké množství perníčků pečete, ale všude se uvádí na polevu 1 bílek atd. Vždy mi zbude bílá poleva, přece ji nevyhodím, ne?

Protože nemůžeme ani péct vanilkové rohlíčky kvůli těm ořechům, vymyslela jsem čokoládové, které jsem také obalovala v cukru. Letos jsem zase inovovala. Místo cukru jsem do nich dala sladidlo, aby si mohl dát "do nosu" i můj diabetický manžel a aspoň některé jsem namočila do té zbylé bílé polevy. Všechny ostatní jsem pak namáčela ještě v čokoládové polevě a tyhle jsem jen tak pocákala.
Kokosové tlapky už mám zaležené, klasické s ořechy také nemohu dělat. Vnuk má tedy alergii na ořechy, manžel je diabetik, nemám to jednoduché, ale přiznám se bez mučení, že mne to "blbnutí" s cukrovím baví a hlavní je, že to všechno bude jedlé, ne?

Ještě zítra udělám linecké pro diabetiky, také pro manžela a pak už opravdu nic. Zbytek je tedy na dceři. Já pak nastoupím až na vánočky a štrúdl.

ZNOVU NA VÁNOČNÍ TÉMA

9. prosince 2011 v 14:45 | já |  JEN TAK
Určitě u vás všech doma vrcholí vánoční přípravy. Já jsem si dnes konečně také koupila vánoční hvězdu. Myslím tuto kytičku.

Také pomalu dokončuji výzdobu, kterou jsem započala 1. adventní nedělí. Na stole v obýváku už jsem nazdobila zatím jen ten malinký stromeček.
Na konferenčním stolečku si už denně zapalujeme čajovou svíčku v naší vánoční kouli.
Také jsem si přidala kousek vánoční atmosféry i u mého PC.
Na oknech svítí světýlka, ale ty jsou vidět nejlépe večer, tak jsem je teď nefotila. A také už mi v bytě krásně voní vánoční cukroví. Ještě zítra jeden druh a končím. To mi připomnělo, že jsem slíbila ukázat i mé ozdobené perníčky. Už jsem předem hlásila, že na tohle moc mistr nejsem, fantazie nic moc, ale snad ...

A to jsem ještě dnes sehnala látku a budu šít mamince dlouhé domácí kalhoty. Tak snad se mi povedou a udělají mamince radost.

Přeji všem krásný předvánoční čas a užívejte si ho pokud možno jako já.

DĚKUJI I BLOGU

8. prosince 2011 v 12:43 | já |  JEN TAK
Už dříve jsem psala o tom, že jsem si díky internetu našla své bratránky. Dnes to chci upřesnit. Nebylo to jen díky internetu, ale především díky tomu, že jsem začala blogovat.

Nebyli to jen bratránci, které jsem si tady našla (nejsem žádný troškař, takže byli hned tři), ale našla jsem zde pár "opravdových" přátel.

Toto přátelství není jen v tom, že čteme pravidelně navzájem své blogy, že si někdy napíšeme některé věci i emailem, ale s některými si třeba opravdu píšeme, ano, čtete dobře píšeme myslím ručně, eventuálně telefonujeme.

Dokonce se přiznávám, že jsem dostala už i balíčky poštou. Ani nemohu popsat, jak mne tohle dojímá a vždy mne to dostane. Jak se mohou spřátelit lidé, kteří se ještě ani nepotkali, pořádně se neznají a ani se tváří v tvář zatím neviděli?

Víte, možná to někomu nepřipadne takový zázrak, ale já to tak vidím. Ruku na srdce, co my, senioři máme za radosti kromě dětí a vnoučat? Už ani z toho dobrého jídla se nemůžeme tak radovat, protože nesmíme to a ani tohle, když už občas zhřešíme, tak máme špatné svědomí, určitě to spousta z vás zná.

Proto se cítím obohacena o své nové přátele, na které myslím nejen u mého PC, ale už i při různých příležitostech.

Také ostatní mí virtuální přátelé mi dávají pocit pohody, poznávám různé zvyky, naučím se spoustu nových věcí.

Za to všechno vděčím blogu a mé vnučce, která mne vlastně na tuto myšlenku už více než před 3,5 roky přivedla! Všem tedy ještě jednou - DÍKY, DÍKY, DÍKY!