NAŠE DALŠÍ KRÁTKÁ DOVOLENÁ – 2. část

3. září 2011 v 13:06 | já |  JEN TAK
Než budu pokračovat v povídání tak se přece jen musím vrátit k včerejšímu dni. Zapomněla jsem napsat, že jsme jezdili na kávu do cukrárny, kam jsme chodili už loni. Je to cukrárna na Karlově náměstí - v pasáži a mají tam i výborné pečivo ke kávě. Nejen zákusky, ale čerstvé, přímo u nich upečené koláče a buchty. Opravdu moc dobré, dokonce si tam manžel mohl dát i štrúdl, protože byl dia. Tak tam jsme jezdili vždy krátce po poledním odpočinku.

Všimla jsem si, že hned naproti této cukrárně je obchod, kde měli batohy. A ve slevě, šikovné. Protože jinak než s batohem nakupovat nechodíme, dokonce jsme si ho tentokrát vzali i na cestu, no a ten náš "starý" už byl opravdu ošklivý, tak jsme zašli do obchodu. Koupili jsme si batoh, který se nám líbil a nebyl drahý. Manžel si ho hned dal na záda a pokračovali jsme dál na cestě po Praze. Asi za hodinu, když jsem si sedla v tramvaji za manžela, tak jsem zjistila, že jeden popruh je napůl utržený. Ještě, že jsme v batohu téměř nic neměli, jinak by rupnul hned. Co teď? Manžel hned žehral na osud, že máme smůlu, nedalo se nic dělat, jeli jsme s ním zpět. Účet jsme neměli, ale spoléhali na solidnost prodejce. Složitě jsme se vrátili a batoh jsme reklamovali . Mladý prodavač, který prý tam prodával za tatínka si okamžitě vzal batoh zpět, nabídl nám jiný, jen jsme museli 50 Kč doplatit, dostali jsme účet a bylo vše zase v pořádku. To teď předběhnu, ale už jsme ho pořádně vyzkoušeli a zatím dobrý!

Druhý den, tedy v úterý jsme měli naplánovanou cestu do Dobříše k mé bývalé sousedce a kamarádce Vlastě. Vždy, když jedeme do Prahy, MUSÍME se u nich zastavit, protože ona sama nikam nemůže, je na vozíku.

Ještě předtím, než jsme se vydali na autobus, zastavili jsme se v květinářství u Anděla, kde mají stále krásné a čerstvé květiny.

No řekněte, není to krása? Neodolala jsem a vyfotila si je.

Protože Vlasta bydli kousek od Dobříše, vždy pro nás přijede její manžel autem a za pár minut jsme u nich.
Kolem zámku vždy jedeme, tak se pokocháme aspoň pohledem. Je krásný.
Přijeli jsme na místo. Tohle je jejich domeček.

Po vřelém uvítání jsme ihned dostali občerstvení v podobě kávy, zákusku, piva, chlebíčků, sousedi byli jako vždy moc pohostinní. Měli u sebe vnoučata, dvojčata - holčičky, které se hned chtěly ochotně s babičkou a dědečkem vytofit.
Pak jsme celou dobu měli o čem povídat, oni se zajímali co je u nás v Litvínově a v domě nového, rok jsme se neviděli, tak témat bylo dost a dost. Samozřejmě jsme museli počkat na oběd, mimochodem byl výborný jako vždy a to se paní domu všechno snaží dělat pouze levou rukou, protože je po mozkové mrtvici na pravou stranu ochrnutá. Proto tedy ten vozíček. Tedy, klobouk dolů před ní, jak to všechno dokázala.

Domů jsme odjížděli ve 14 hodin, a to nás ještě nechtěli pustit, jedině s příslibem, že se zase za rok uvidíme, tedy pokud nám to všem zdraví dovolí. Oni jsou sice o pár roků mladší, ale vzhledem k tomu, že Vašek si dal za úkol, že tu bude prý do stovky, tak máme všichni času dost.

Cestou domů do hotelu jsme si koupili jen každý jednu housku a něco málo, protože jsme byli tak najedeni, že bychom víc do sebe nedostali.

Zabrat nám vždy daly schody od tramvaje nahoru k hotelu, napočítala jsem jich celkem padesát.
To jsou ony. Takhle po částech a nevím proč, vždy mne straaašně z nich bolely nohy. Přitom doma jich šlapu 63 a ty mi zdaleka tak nevadí.
A zase jsme byli "doma". Pokračování zítra, než to zapomenu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sammy Sammy | Web | 3. září 2011 v 14:06 | Reagovat

Máš hezký blog :)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. září 2011 v 18:05 | Reagovat

Je dobré mít známé, u kterých se dá ,,pobejt". Přátel není nikdy dost a pokud jsou takoví optimisté přes veškeré potíže je to ještě lepší.
Těším se na další pokračování. Doháním čtení blogů po delší pauze- však víš. :-)

3 otavinka otavinka | Web | 3. září 2011 v 18:35 | Reagovat

Milá Ježurko, pěkné počteníčko a krásné fotečky. To květinářství, o kterém píšeš měla a možná má i moje neteřinka přes koleno, kterou ani neznám, ale je to mojí sestřenice dcera. V životě jsem jí neviděla. Jinak vidím, že Růženka se už vrátila. Přeji příjemnou aklimatizaci na pěknou dovolenou v Praze. Ten hotel vypadá sympaticky. :-)  :-)  :-)

4 Naďa Naďa | Web | 3. září 2011 v 19:27 | Reagovat

Tou pasáží, kde jste si dávali do nosu jsem jako malá holka chodila do Ditrichovy ulice na balet k paní Heleně Štěpánkové :-). Jinak, já si tam občas taky ráda poseděla a posedím, když se šikne cesta, je tam příjemně. Je fajn když píšeš o místech mně důvěrně známých :-)
Vypadá to, že jste si hezky užívali, tak se těším na pokračování.

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 3. září 2011 v 21:08 | Reagovat

Ježurko mě se líbí jak si uděláte stanoviště na přespání a odpočinek a pak šup do víru velkoměsta. Dokonce i na staré známé nezapomenete. :-)

6 Shariony Shariony | Web | 3. září 2011 v 21:34 | Reagovat

Těším se na pokračování! U toho hotelu jsem párkrát byla, je tam golfové hřiště a zahlédla jsem tam jednou i káně a prý tam byla i srnka :-)

7 signoraa signoraa | Web | 3. září 2011 v 22:36 | Reagovat

Do té cukrárny chodívala pravidelně moje dcera, když studovala a na Karláku v jedné reklamní agentuře měla praxi. Vždy večer prodávali za polovičku, aby na ráno bylo znovu vše čerstvé. Jezdívala domů s pytlíky lahodných kolačů.
Nohy ze schodů asi bolely proto, že chůze po Praze je náročná, samo o sobě chození po dlažbě bolí.
Těším se na další zážitky z Prahy. :-)

8 jezura jezura | Web | 4. září 2011 v 14:12 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti líbí. :-)
[2]: To máš pravdu, Růženko, známe se už skoro 50 let, to je slušnost. A doufám, že už jsi fit.
[3]: Otavínko, vidíš, opravdu je ten svět malej, jak se správně říká. Jsou tam ochotní a příjemní prodavači. A už jsem zaklimatizovaná.
[4]: Zase známé místo, to je hezké, užívali jsme si, užívali, ale těšila jsem se už domů. Já bych se nemohla pořád stravovat po restauracích, to si raději sama uvařím. A taky si odpočinu, když mě bolí celý člověk, tam to vždycky nešlo, když jsme chtěli něco vidět.
[5]: No, tak je to nejlepší, sedět na křesle můžu doma, že? A na staré známé se nesmí zapomínat!
[6]: Správně, je tam to hřiště, ale žádné zvířátko jsme tam ještě neviděli a to jsme tam byli už minimálně 3-4 x.
[7]: Další znalec naší trasy, to jsem ráda, že někomu mohu připomenout známá místa. Ano, cukrárna je to skvělá. :-D

9 adaluter adaluter | Web | 5. září 2011 v 15:19 | Reagovat

Květinářství na Andělu taky vždycky obdivuju a krátím si jeho pozorováním čekání na tramvaj. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama