MŮJ PŘÍBĚH

4. září 2011 v 22:50 | já |  TÉMA TÝDNE
Jak jsem tak koukala, tak příběhy o životě píší většinou mladé dívky, jedná se tedy zatím o začátek příběhu, který bude určitě dlouhý.

Něco jiného je to v mém případě. Já nemohu psát můj příběh jako životopis, to by bylo na knihu, ale jen jako vzpomínku na něco - na nějaký kratší, leč významný příběh, který se mi zapsal hluboko do paměti.

Mám teď momentálně na mysli těch příběhů několik, jen si správně vybrat. Tak třeba tento :

Dávno, dávno už tomu, bylo to v minulém století, když jsem se poprvé zamilovala. Bylo mi krásných 14 let pryč, už jsem měla vychozenou základní školu. Tenkrát byla jenom osmiletka, já tehdy jezdila do školy do velkého města, ale zamilovala jsem se do kluka u nás v obci. Byl o čtyři roky starší, chodil učesaný "na kohouta", moc se mi tenkrát líbil. Jenže já pro něj byla "malá holka", co jiného.

Přesto se mi pomocí kamarádky jednou povedlo si s ním domluvit schůzku. Rande se tomu říkat nedalo. On to asi věděl, že se mi líbí, i když jsem mlčela jako hrob, ale asi jsem zas tak nenápadná nebyla. Tak jsem jednou řekla doma, že jsem si zapomněla u spolužačky sešit a že pro něj musím jít. Měli jsme však s Ním domluveno, že se sejdeme. Spolužačky maminka se tenkrát zase divila, jak může ona vědět, že si pro ten sešit přijdu zrovna teď, že mne vyhlíží. Telefony tenkrát - co to bylo? To měli opravdu jen úřady a prominenti.

Šla jsem si tedy pro ten sešit a přitom jsem šla doprovodit toho "mého" na nádraží, jel do práce na noční. Ale nebylo to v noci, bylo tak kolem sedmé hodiny večerní. Pamatuji si, že mne tenkrát držel za ruku a já byla v sedmém nebi. Cítila jsem se, jak se červenám, to byl pro mne tenkrát velký pocit blaha. No, byli jsme tak vychovaní, nic bez lásky nebo hned.

Měla to být naše vlastně první i poslední schůzka. Pak už si se mnou nikdy nic nedomluvil a já měla vztek. Dost kluků bylo, kteří by se mnou rádi chodili, ale já chtěla tohoto a on nejevil zájem. Tak jsem se naštvala a napsala mu dopis. Anonymní. Já už opravdu nevím, co jsem mu tam vyčítala, ale i když jsem se nepodepsala, tak všichni věděli, že jsem tento dopis psala já.

Pamatuji si, že jsme šly s kamarádkou do kina, vedle vchodu stáli kluci i s ním, smáli se, měli poznámky a ukazovali na mne. Zase jsem byla rudá jako vlčí mák.

Říkáte si, jak mohli všichni hned vědět, že jsem ten nepodepsaný dopis psala já? No byla jsem přece jen hloupý nezkušený žabec, to by se dnes mladým nemohlo stát, napsala jsem ten dopis těsnopisem. Učila jsem se ho tenkrát na škole v tom velkém městě a u nás v obci taková asi už jiná mladá, která na něj útočí a zná těsnopis žádná jiná nebyla.

Byli to ale stejně frajeři. Jinak mi nic nepřipomínali, ani on ne, za to jsem jim byla vděčná. Když se oženil, byla jsem už taky vdaná. On už je chudák ale dávno po smrti. Vzal to zkrátka.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 4. září 2011 v 23:38 | Reagovat

Dobrý večer paní Libuše,

měla jste štěstí. Už ve 14 letech plná citu, že nakonec skončil i na papíru.
Me každého to potká. Jako větší kluk jsem si také myslel na jednu spolužačku ( kluci jsou blbější ), niko se to nikdy nedověděl, ona dodnes žije, byla učitelku, je svrasklá jako křížala a zasmát se už neumí. Nevím jak svoji story hodnotíte dnes, ale jsem rád, že to nikdy nevyšlo na povrch. Je sice pravda, že v dobách "pravěku lidových filmových festivalů" jsme se sešli vedle sebe v kině, odpovídala mi jednoslabičně, vybírala hodně dlouho ( bylo jí 28 při vdavkách ) a její dnešní 80 letý scvrklý maník taky není buhví co. Je to tak dobře, mám tuto etapu života šťastně za sebou.
V r. 2012, 3.11. bychom si se ženou měli na Staroměstské radnici připomenout 50 let společného života s "papírem".

2 JM JM | 4. září 2011 v 23:56 | Reagovat

[1]:
Já žasnu nad Vaším slovníkem, mladíku.

3 otavinka otavinka | Web | 5. září 2011 v 6:32 | Reagovat

Milá Ježurko,
už už jsem vykukovala, zda napíšeš nějaký svůj příběh. Taky jsem chtěla napsat něco podobného, jenže zas bych to musela zabalit do kornoutku. Přeji hezký zářijový týden a ať Tě záda nebolí. To víš pražské chození bolí. :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. září 2011 v 7:16 | Reagovat

Jojo, první lásky! Vzpomínám na takovou taky. Psal mi básně, hezky lidsky mluvil. Ale já jsem se  bála uvěřit a tak jsem přestala jezdit vlakem, kterým on jezdil do vojenské školy. Škoda, nakonec je to kvalitní věrný mužský. Člověk neví, co může čekat. Pěkný příběh ze života... :-)

5 Jarka Jarka | Web | 5. září 2011 v 10:01 | Reagovat

Tak to já si vlastně svou první opravdovou lásku vzala. Musela jsem. Ale dodnes nelituji, jsme stále spolu a i když mě někdy ta moje láska pořádně vytáčí a štve, jsme ráda ža ji mám. :-D  ;-)

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. září 2011 v 10:48 | Reagovat

[2]:

Omluva, práce kvapná, plná chyb. Chtělo se mi spát a kontrolu jsem odbyl, jistě prominete.

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. září 2011 v 11:09 | Reagovat

[6]:Nešlo zřejmě o chyby, jen ty ,,svrasklá jako křížala" zřejmě k vám JM nesedí. ;-)

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. září 2011 v 11:13 | Reagovat

Tak to já jsem s dětskou láskou začínala už v 6 letech, jen tak koukala, soutěžila v učení- dokonce si toho všimla i ta moje oblíbená učitelka, protože mi o Vladimírovi napsala o mnoho let později, že ta moje dětská láska je inženýr, ženatý a žije pořád v Černovicích. Byla jsem permanentně zamilovaná, vydrželo mi to vždy tak 2 školní roky, než se mi ten chlapec stal lhostejný. Opice hrozná, že? :-(

9 nar.soc. nar.soc. | 5. září 2011 v 12:12 | Reagovat

[7]:

Křížala je přece dobrá věc! Bohužel ta jednostranná náklonnost zůstává někdy nepřekonaná v člověku. Podvědomě se projeví slovem, aniž si to člověk uvědomí v plné souvislosti.

10 adaluter adaluter | Web | 5. září 2011 v 16:00 | Reagovat

Cestou zpátky k prvním láskám vzpomínám hned na několik, protože tu školkovou těžko nazvat láskou, první třída, to byl gentleman, dělil se se mnou o svačiny a to já dovedla ocenit už tenkrát :-P, a pak jsem měnila školu každé dva roky a vždycky se někdo našel. Ale jako přelomovou bych viděla tu v osmé třídě, to už byla jiná kategorie, ač platonicky nešťastná, už v tom bylo to správné chvění. :-)

11 Amelie Amelie | Web | 5. září 2011 v 17:27 | Reagovat

Moc hezký příběh.

12 Shariony Shariony | Web | 5. září 2011 v 19:08 | Reagovat

Moje první láska byla filmová, ze školky, byly mi sice čtyři, ale bylo to veliké :-D

13 JM JM | 5. září 2011 v 19:39 | Reagovat

[7]:
Máte pravdu, že jde o tu křížalu. Když jsem to přečetla, tak jsem vyletěla i když se mně to nestává. Kde je úcta k ženě? Přece stárnem všichni.

14 signoraa signoraa | Web | 6. září 2011 v 10:24 | Reagovat

Já se u čtení tvého příběhu pochechtávala, protože jsem si vzpomínala, jaké já byla ve 14 letech tele. A to doslova. Platonicky jsem se zamilovala do syna maminčiny kolegyně, se kterou jsme byli společně na dovolené. Vrcholem všeho bylo to, když jsem se s ním vozila na lodičce po rybníku. Dívala jsem se na něj jako na prince z pohádky a stavěla si vzdušné zámky. Byl o dva roky starší a učil se malířem pokojů. Pak, když už jsem byla v 9. třídě, přišel jako učeň k nám do školy, spolu s dalšími malíři, malovat chodbu. Já kvůli němu zmeškala příchod na hodinu do třídy a on se na mně tehdy ani nepodíval. :-D

15 jezura jezura | Web | 6. září 2011 v 17:07 | Reagovat

[1]: Tak za rok bude "Zlatá svatba"? To je krásné!
[3]: Však ty si umíš poradit!
[4]: To máš pravdu, taky mám takovou zkušenost, jeden nikdy neví!
[5]: To víš, každý máme svoje "mouchy", my určitě ty naše mužský také občas štveme, ale znáš to přísloví: S prevítem zle, ale ... :-D
[8]: Proč opice? Aspoň máš krásné vzpomínky.

16 jezura jezura | Web | 6. září 2011 v 17:10 | Reagovat

[10]: To je hezké, vidíš, a pak že si nic netroufáš! Jen tak dál a bude líp!
[11]: Děkuji.
[12]: Už tak brzy? Tak to nechápu ani teď.
[14]: No vidíš, podobný příběh. Já vím, že jsme jim byly pro smích, ale co, i tak to bylo hezké! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama