JE VŽDY DOMA NEJLÉPE?

16. září 2011 v 16:28 | já |  JEN TAK
Po dvou měsících, strávených v pohodlí a pohodě u sestry se maminka v neděli zase vrátila domů. Byla dovezena, protože musela k lékaři, došly léky a pro důchod na poštu, nechtěla to komplikovat tím, že by si ho nechala poslat k sestře.

Hned ten večer, co ji synovec se sestrou přivezl domů, tak už jsem zase podle tónu jejího hlasu poznala, že už to není ono. Vždy, když jí volám tak stačí, aby jen promluvila a vím, která bije.

Už měla zase hrůzu z toho, jak bude sama fungovat. Měla hlavně strach z toho, jak bude vařit. Zrak se jí zhoršuje pořád víc a ona chudinka dělá dost věcí po paměti. Říkala, že kolikrát ani neví, co všechno sní. Nevidí, zda má dobře oloupanou, natož nakrájenou cibuli, jak má očištěnou zeleninu, oloupané brambory a vše podstatné, co je potřeba k vaření a na co je třeba vidět. Ona toho už opravdu moc nevidí. Vím, že by jí pomohly různé pomůcky, které se pro tyto lidi vyrábí, ale když ona pořád říká, že už jí nic nestojí zato.

Dokonce bráška se švagrovou obstarali nové kotě, za tu její černou Lucku, která umřela a kterou oplakala. Jak tak sháněli, tak jak to známe, zafungoval zákon schválnosti. Kočičky nebyly. Až najednou - jedna prý je taková nazrzlá - krásná a v krátkém čase byla další - zase celá černá. Kdyby to včas nezarazili, mohli mít kočiček daleko víc. Bráška se švagrovou je učí chodit čůrat na kočičí záchod a oni za nimi chodí jako pejsci. Včera prý přišli nahoru - tedy bráška, švagrová a vnuk a obě kočičky za nimi. To byla návštěva! Tak společnice se rýsuje dobře a rovnou dvě!

Dnes jsem se dozvěděla další dobrou zprávu. Bráška sehnal mamince donášku obědů. Dnes koupí jídlonosiče, jídlo už vybrali a objednali a příští týden budou obědy! Tak to jsem si oddychla, o víkendu obědvá maminka u brášky a ve všední dny bude vystaráno. Slíbila jsem jí, jak jen to trochu půjde, že přijedu a trochu uklidím. Když na to půjdu pomalu, zvládnu to, tak jako doma, jen mě nesmí maminka moc honit, ono to pak nejde.

Jsem tedy ráda, že na otázku v nadpisu mého článku mohu odpovědět : TEĎ UŽ ZASE ANO.
Tady byla maminka ještě "jura". To jí bylo zrovna 80 let a viděla krásně. To ještě bydlela na Moravě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | Web | 16. září 2011 v 19:39 | Reagovat

Obdivuhodná maminka - kolik jí je nyní, mohu-li se zeptat? Musíš už Ježurko počítat, že jí sem tam něco bude trápit a když jí nebudeš moci pomoci ty - tak by mohlo nastoupit mládí - co myslíš? :-D

2 otavinka otavinka | Web | 16. září 2011 v 19:54 | Reagovat

Milá Ježurko,
Tvoje maminka vypadá mladě, ale ta samota je prý hrozná. Taky si pamatuji, když jsem mamince volávala, jak se jí daří jsem poznala po několika slovech. Smutek byl v hlase poznat hned. My si to asi nedovedeme představit, ale musí to být hrozné. :-)

3 Jarka Jarka | Web | 16. září 2011 v 20:01 | Reagovat

V našem městě, taky funguje služba na rozvoz obědů do jídlonosičů. Pro lidi, kteří už si nejsou schopni navařit sami, je to velká pomoc. ;-) O maminku bude dobře postaráno. :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. září 2011 v 21:50 | Reagovat

Nás, kteří vidíme, nenapadne, jak je těžké připravit suroviny na jídlo. Je dobře, že bude mít uvařeno. Rozdělí si oběd, bude mít základ pro večeři. Přece jen bude mít jistotu s jídlem. Bude se těšit na návštěvy, bude si zvykat. Sama být nemusí, máte telefony, má sousedy, však se ještě naučí nebýt sama. Má to těžší, ale má vás, na které se může spolehnout... :-(  :-)

5 signoraa signoraa | Web | 16. září 2011 v 21:57 | Reagovat

My jsme se sestrou také zařídili mamince dovoz jídla. Kdysi bývala vyhlášená kuchařka, ale potom jí přestalo vaření bavit. Byla schopná uvařit pytlík těstovin, smíchat ho s mraženým pytlíkem zeleniny a to potom konzumovala několik dní po sobě. Dost často jí pak bývalo zle. Donáška obědů, kromě toho, že měla každý den teplé jídlo a hlavně pestrý jídelníček, měla ještě jednu velikou výhodu, protože sestřičky z pečovatelské služby jí mohly denně kontrolovat.

6 verca verca | Web | 16. září 2011 v 23:49 | Reagovat

Libuško, já si myslím ,že samota tíží a obvzlášt starší lidi,a obzvlášt když jsou nemocní,taky znám tady od nás jednu paní která už nevidí,měla mozkovou příhodu a přišla o zrak a bydlela přitom taky sama bylo mi jí líto a neměla jsem jí jak pomoci, ale pak jsem se dozvěděla že se k ní nastěhovala její vnučka tak jsem ráda , a doufám že se má s ní dobře :-)  :-)  :-)

7 Vendy Vendy | Web | 16. září 2011 v 23:56 | Reagovat

Tvé mamince přeji, aby se držela. Nápad s jídlonosiči a s dováženými obědy je výborný, oni dnes vaří celkem chutně a když se spočítá práce, suroviny a energie, kterou člověk stráví a využije při vaření, tak ty obědy nejsou zas tak drahé.
Nedivím se, že se maminka cítí nesvá, když je odkázaná sama na sebe. Ale je dobré, že ji často navštěvujete.
Určitě jí vaše návštěvy prospívají, jde o to, že se cítí líp, moje mamka taky vždycky pookřála, když přijel jeden nebo druhý brácha (ten druhý teda moc návštěv nedal, ale aspoň něco...). Totiž víc než samotné zdravotní problémy nebo určitá nemohoucnost je horší, když se člověk cítí opuštěný...
Koťátka jí určitě přinesou spoustu radosti, byl to dobrý nápad. :-)

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. září 2011 v 18:48 | Reagovat

Přeji nejen tvé mamincem, ale všem takto samotným lidem, aby vždy byl po ruce někdo, kdo se postará. Když jsem byla 15 dní v nemocnici, muž se snažil si uvařit guláš, ale nebyl na to sám. Radila mu švagrová. Synové, mu  také něco uvařeného donesli. Snacha mu uvařila dvakrát, jednou byl u nich na obědě, nejmladší syn také přispěl rýžovým nákypem. Hlavně pochopil, že to vaření není žádné nicdělání, jak si myslel a snaží se mi občas pomáhat: oloupe brambory, okurek nastrouhá, papriku pokrájí a pod. pomocné práce. ;-)

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. září 2011 v 20:19 | Reagovat

Ježurko vidíš a už je zase lépe, tak to vypadalo nešťastně a už je vaření vyřešeno :-)

10 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. září 2011 v 9:10 | Reagovat

I staří lidé mají právo na jistý komfort. Stát je pokrytý pečovatelskou službou, která zajišťuje celé spektrum služeb za přijatelný peníz. I starý člověk chce mít "nové podněty", které i nejbližší rodina přehlíží.
Když bylo mojí matce 91let, začala ji sužovat mozková ateroskleroza. Přestala nás dobře rozpoznávat a dostavovaly se chvíle zlostného vzdoru. Objednal jsem jí k rozvážce oběda i dodatečnou návštěvu ( cca 0,5 hod. ) "ošetřovatelky společnice" k odpolednímu čaji. Ta mi referovala, že ji matka považuje chvíli za svoji sestru, jindy za dceru, povídá si sní a vypije při tom hrnek čaje ( léčivého + nutnou část denní tekutiny ). V r. 2005 stála hodina "ošetřovatelky - 35Kč" a denně to byly celkem 2 hod. Snad stojí stará maminka za těch 1500.- měsíčně, když mi kdysi věnovala každou chvilku.
Cena pečovatelských služeb je dotována z obecních rozpočtů a je na občanech, aby se starali už při schvalování rozpočtů, jak je Pečovatelská služba finančně jištěná. Je to zrcadlo mezilidského soucítění se starými, imobilními a dožívajícícmi lidmi.

11 jezura jezura | Web | 18. září 2011 v 12:09 | Reagovat

[1]: Ivetko, mamince bylo letos 91 roků. A mládí je nastoupeno. Bráška, u kterého bydlí ve "svém" je o 14 roků mladší.
[2]: Souhlasím, manžel vždy říká, jak tomu rozumí. Prý mu stačí, když je tu sám ty 3 dny, co jsem u maminky.
[3]: Já taky doufám, začíná hned v pondělí.
[4]: Věřím, že bude líp. Už teď je jí líp, je v pohodě, že nemusí vařit. Moc ji to už zatěžovalo, tedy hlavně psychicky.
[5]: Já jsem ještě zvědavá, jak to bude fungovat. Tady se určitě nejedná o pečovatelskou službu, ale jen vaření s donáškou, ale i tak si myslím, že by to mohlo jít. :-)

12 jezura jezura | Web | 18. září 2011 v 12:14 | Reagovat

[6]: Ano, trefila jsi hřebík na hlavičku. Samota je moc zlá.
[7]: Ano, nemohoucnost (zrak) a samota. To je kámen úrazu. Tak aspoň zatím je pomoc na tu nemohoucnost - dodané obědy.
[8]: Je dobře, že to pochopil. Můj muž, když jsem byla v nemocnici, tak měl něco navařeno v mrazáku, pak si někdy koupil sekanou nebo konzervu, někdy byl i na obědě. Pomocné práce jako něco oloupat či nakrájet zvládá, ale uvařit? Tak čaj a kávu a už se to těžko naučí.
[9]: Ano, jsem ráda a doufám, že bude vše fungovat tak, jak má. Včetně pochutnání si.
[10]: Pane Ivane, je vidět, že jste hodný člověk. Moc hezky píšete o mamince a taky jste se o ni postaral, když potřebovala. Tak bych si to představovala u všech, ale... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama