CO VY NA TO?

29. září 2011 v 17:28 | já |  JEN TAK
Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o jeden smutný příběh.

Byli jedni manželé, říkejme jim Novákovi a ti měli syna. Jediného. V manželství jim to ale moc neklapalo, tak se po letech rozvedli. To však byl jejich syn v té době už po druhé ženatý a měl také syna, kterému tenkrát bylo už 6 let.

Tomu synovi Nováků, který se jmenoval Jirka, bohužel nevydrželo ani to druhé manželství. Vinu, jak to tak bývá nesli určitě oba, ale on si to pokazil tím, že pil a to tak, že hodně.

Tak se tedy zase rozvedl, vzal si věci do tašky a přišel k mámě. Prý do doby, než si něco najde. V krátké době si našel partnerku, pili spolu, brzy to nedopadlo, chvíli byl u mámy, chvíli u ní a rozešli se.

Tak to párkrát zopakoval, než zakotvil. Nastěhoval se k jedné rozvedené paní. Musím však ještě říct, že kvůli pití ho krátce po sametové revoluci vyhodili z práce, jeho partnerka ještě chvíli pracovala. Ovšem až do doby, než se při cestě domů z hospody zranila tak, že jí zůstaly trvalé následky, odchod z práce a částečný invalidní důchod.

Jirka u ní bydlel "jen tak". Bral sociální dávky, protože opravdu žádný majetek neměl. Ze začátku si občas něco přivydělal načerno, ale dlouho mu to nevydrželo. Bydleli spolu v bytě 1 : 3, který si koupil bývalý manžel partnerky a tak jim ze soucitu účtoval opravdu jen minimální nájem.

Trvalo to dost let na to, aby s tím oba něco udělali. Bohužel, jim asi stačilo to, co dostávali, měli na pivo, cigarety i na pejska, ale práce - ta jim nevoněla.

Tak došlo na nejhorší. Byt byl znovu prodán a oni se museli vystěhovat. Nevím, co si mysleli, kam půjdou, ale nic si nesháněli. Jirkova partnerka se nakonec odstěhovala dost daleko do domku ke svému synovi, který byl čerstvě rozvedený a asi potřeboval lacinou hospodyni. Jirka neměl kam jít, tak zase ukecal mámu, že než si něco sežene (už zase), bude bydlet u ní.

Na jídlo ani bydlení nepřispíval, tak mu vlastně celá sociální dávka zbývala na alkohol, měl hodně rád pivo a cigarety. Občas se však opil tak, že byl na svou vlastní mámu sprostý, nadával jí a vyhrožoval tak, že se ho bála.

Až jednou - už jí došla trpělivost a zavolala policajty, když se jí opilý s nadávkami dobýval do bytu.

Jirka skončil tedy na ulici. Ale doslova. Po týdnu spaní venku ho odvezli do nemocnice, kde pobyl asi týden a pak šel zase s prosíkem k mámě i k tátovi. Nikdo ho nechtěl, nikdo mu nevěřil. Já se jim nedivím.

Poslechl tedy aspoň v tom, že šel na sociálku říct, že nemá kde bydlet a dostal ubytovnu. Určitou dobu měl bydlení téměř zdarma, ale když už měl začít něco platit, tak prý neměl. Ale na cigarety a pití mu zbylo vždycky. Začal na ulici žebrat, rodiče se za něj styděli.

Zase začal dorážet na mámu, když mu nechtěla dát peníze na cigarety, tak ji sprostě, ale hodně sprostě nadával a říkal, že je přece jeho máma! To je tedy argument! Kde je psáno, že rodiče musí děti živit do důchodu? Jemu do toho moc nezbývá, přitom stále nepracuje, máma ho občas pozvala aspoň na oběd a vyprala mu prádlo, ale stále je to málo.

Táta by mu taky mohl pomoci, ale to by se napřed musel jinak chovat. Už v době, kdy žil se svou partnerkou, tak přišel k tátovi jen když mu došly peníze. Aby se občas zastavil jen tak, nebo mu přinesl aspoň jablko nebo maličkost k narozeninám, to ne. Jen brát, brát a brát.

Momentálně mu znovu hrozí vyhazov z ubytovny, protože prý nemá na zaplacení. Jak myslíte, že to dopadne? Máma se ho už bojí a říká, že ho nechce. Jen ji ubližuje a sprostě nadává.

Někteří lidé, kteří znají třeba celou tuto rodinu, ale neznají podrobnosti, by si mohli myslet, co to má ten chudák za rodiče, oni si žijí celkem dobře a on chudáček vybírá popelnice a žebrá. Ale vy byste takovému POVEDENÉMU dítku pomohli? Oni mají prý teď jen plnou hlavu toho, tak to s ním dopadne a hlavně, kdy a kde se to všechno zvrtlo. Oni alkoholici nebyli a nejsou. A pracovali celý život.

CO VY NA TO?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | Web | 29. září 2011 v 17:39 | Reagovat

Ahoj, u mňa na blogu, je veľmi dôležitý článok (teda aspoň pre mňa) a veľmi by som ocenila tvoju pomoc. :)
Vopred ďakujem :)

2 skorovseopejscich skorovseopejscich | 29. září 2011 v 17:45 | Reagovat

K tomuto nemám slov .... Bohužel znám podobný příběh .. se smutným koncem :(

3 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 29. září 2011 v 17:50 | Reagovat

Alkohol je výborný společník, ale bohužel, nic se nemůže přehánět...

Znám sice jiné případy, kde figurují notorici, ale každý i včetně toho to, je stejně smutný...

4 Shav Shav | Web | 29. září 2011 v 18:56 | Reagovat

Co já na to. No, musím říct, že nerada posuzuji problém, pokud neznám dotyčné osobně a pokud neslyším výklad z obou stran. Jak od rodičů, tak i od syna.
Jak řekl C.G. Jung - nemohu analyzovat význam ani smysl žádného snu, jelikož mu nerozumím.
To bagatelizuje veškeré snáře a porozumění problému z třetí strany

5 signoraa signoraa | Web | 29. září 2011 v 19:10 | Reagovat

Ten příběh napsal sám život, jako mnoho dalších. Moje kamarádka byla vdaná a bohužel, narodilo se jí dítě 3 a půl měsíce před termínem. Skoro slepé a s nevyvinutými plícemi. Manžel to neunesl a odešel od ní. Syn byl dva roky v nemocnici v inkubátoru. Lékaři udělali zázrak a pomohli přírodě. Chlapec vidí, sice nosí hodně silné brýle, plíce má v pořádku a má jen lehkou mentální vadu. Je však samostatný. Kamarádka byla dlouho sama. Samota je zlá, tak se seznámila na inzerát. Zpočátku vypadalo vše idylicky, nový partner se snažil, staral se i o jejího postiženého syna. Byla svatba a na ní se "ožral jako zvíře". Kamarádka to tehdy chápala, říkala si, je svatba, proč by se nenapil a navíc s ním čekala dítě. Narodil se druhý chlapec, zdravý a hezký. A manžel se občas napil. Trápilo jí to, ale stále ho omlouvala. On to vždy dokázal tak báječně zdůvodnit.
Intervaly mezi alkoholovými excesy se zkracovaly, on neustále měnil zaměstnání (je vysokoškolák) a nebo pobýval doma. A tam pil. Pak jí začal i zahýbat. Ona se bála, aby znovu nezůstala sama, tolerovala milenky, tolerovala chlast. A on potom začal napadat jejího postiženého syna. Až tehdy se přiznala, jak se trápí. On opět sliboval, opět šel do další práce a chvilku vydržel. Znovu a znovu se nechávala uchlácholit, znovu mu odpouštěla. S vysokou školou nakonec skončil u bezp. agentury, ale i odtud ho vyhodili. Ležel doma, pil za její peníze, protože měli jen jeden společný účet a nedodržoval hygienu. Musela vyhodit i sedací soupravu, přeci se on nebude obtěžovat s nějakým chozením na záchod. Tehdy jí jejich téměř dvanáctiletý syn řekl, že tátu nemá rád.
Abych skončila. Letos, začátkem září   se s ním konečně rozvedla. Vydržela s ním víc než 12 let. Někdy mám pocit, že má svatozář. On stále bydlí u ní v jejím domě, ale je tam jen dočasně. Má 30 dní od nabytí právní moci rozsudku, aby se vystěhoval.
Bude z něj bezdomovec s vysokoškolským titulem. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. září 2011 v 19:43 | Reagovat

Pár takových případů jsem popsala už v minulých letech na svém blogu, některý i s dobrým koncem- tedy spíš jakž takž a bylo to všechno podle skutečných příběhů lidí, které jsem znala. Alkoholika netolerovat, málokdy se závislosti zbaví. :-(

7 Iveta Iveta | Web | 29. září 2011 v 20:29 | Reagovat

Těžko posuzovat - když se to netýká vašich vlastních dětí. Jsem přesvědčena, že každá matka má své dítě ráda a žádná by ho nezavrhla i když pije - neznám takovou mámu ve svém okolí. Říká se, že alkoholismus je nemoc a že se dokonce dědí - takže?
Jestli je tak snadné pro milující mámu zavrhnout své vlastní dítě - tak tak čiňte - já takovou mámu neznám, to by nebyla máma! :-(  :-(

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. září 2011 v 20:32 | Reagovat

Vše záleží na výchově. Jenže kde má rodič získat potřebné vědomosti a postupy? Každý rodič ( pokud je odpovědný, tápe a učí se na svých dětech ). Vzal jsem si ženu se 4 letým kloučkem, kterého rozmazlila a zkazila babička. Byl to pro mne majstrštyk i když na první pohled nepovedený. Synkovi jsem vštěpoval pojem, koho máš v životě nejbližšího, kdo ti vždy může podat pomoc? V pubertě odsekával, nejsem tvůj, tak se nestarej. Přivolal jsem dcerky, dobře se dívejte a pamatujte si co jsem řekl, platí i pro vás. Když se synek vyučil,začal tvořit doma dusno. Podívej se kamaráde, toto je moje domácnost a tady bude až do mé smrti platit co já řeknu, vždy tady budeš vítán, ale nikdyne jako šafář. Práskl do bot a odstěhoval se k senilní babičce( žena to oplakala a babička ho přivítala, vyhodili tě že, chudáčku).
Brzy se začali hádat, protože zkoušel také žít za její. Je to dávno ( 1975 ), brzy zjistil, že nikde nelétají pečenín holubi. Přísloví, které jsem mu řekl před odchodem "až dostaneš rozum, tak si pohovíš a přijdeš" se naplnilo za 5 let.
Syn je sice sám ( 54 let ) je slušný a pracovitý člověk. Jak si rodiče děti vychovají, takové konce také zakusí.

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 1. října 2011 v 0:01 | Reagovat

Každopádně "Jak si kdo ustele tak si i lehne" ;-)

[7]: "Opičí mateřská láska " škodí a moc. Proč by měla máma brát k sobě syna a trpět. Neumíš slušně žít tak prosím já tě tu nechci-to je řešení. Až se budeš chovat a žít jak máš tak prosím. Do té doby být neústupný

10 Vendy Vendy | Web | 2. října 2011 v 20:17 | Reagovat

[7]:Když ho zavrhne, bude se trápit. Když ho nezavrhne,bude se taky trápit. A navíc on bude trápit ji.
Já ti nevím, ale tohle vypadá, že když si ženská porodí dítě, tak je to pro ni doživotní vězení?
Nevím jakým způsobem ho vychovávala, když byl malý. Jestli mu všechno tolerovala, odpouštěla, nic po něm nechtěla a dávala mu to nejlepší. Ono to totiž není vždycky dobré, dávat svému dítěti to nejlepší a nic po něm nepožadovat.
Ale i kdyby se dopustila chyby ve výchově, má to znamenat, že se bude trápit se svým dítětem až do smrti? Nemá žádný nárok na normální život? Ten kluk je u mě syčák. Alkohol je zabiják, nejen zdraví, ale i citů. Myslím, že ji to hrozně bolí, když ho takhle vidí, ale někdy to člověk musí udělat - musí dát nějakou hranici. A ne takhle žít až k sebezničení.

11 Zdeňka Zdeňka | Web | 2. října 2011 v 21:59 | Reagovat

To je hodně smutný příběh. :-(

12 jezura jezura | Web | 4. října 2011 v 17:14 | Reagovat

[2]: Těch je určitě víc, já vím.
[3]: Bohužel a asi to nebude lepší.
[4]: Já slyšela obě strany, proto jsem si to dovolila napsat.
[5]: Tohle je moc smutný příběh. Jak jsou v tom děti, je to o to horší. V tomhle případě už nejsou.
[6]: Přesně tak, svatá pravda.
[7]: Ivetko, co tahle skoro osmdesátiletá matka pro svého syna udělala a stále přes to všechno se snaží dělat, to je neuvěřitelné. A matka to tedy je, ale on není syn. ???
[8]: Výchova byla v pořádku až do určité doby než si navykl v práci na alkohol. Několikeré léčení taky nepomohlo a stav se zhoršoval a zhoršoval, domluvy ani pomoci nefungovaly. Bohužel.
[9]: S tím naprosto souhlasím
[10]: Vendy, máš naprostou pravdu. Jak ho matka vychovávala jako malého, to nevím, ale určitě si takové zacházení nezaslouží!
[11]: Až moc smutný. Je mi líto obou, ale hlavně matky. A myslím, kdyby on chtěl, že by se také ještě mohl pokusit o aspoň částečnou změnu. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama