TAKOVÝ ZCELA OBYČEJNÝ DEN

25. července 2011 v 17:19 | já |  JEN TAK
Dnes ráno mě manžel budil už v 6,30 hod., prý je vyspaný a bude vstávat. No, že bych z toho měla radost, to ne, ještě se mi nechtělo, ale protože znám svého muže jako své boty, raději jsem vstala.

Měl totiž dnes před sebou dvě kontroly u lékařů a to on nikdy nemůže dospat. Ne, že by se tak těšil, opak je pravdou. Má strach, jak to dopadne.

Hned ráno jsem mu musela měřit glukometrem hladinu cukru, pak se musel najíst a dvě hodiny po jídle šel na kontrolu na internu. To je tzv. malá kontrola, při které mu ještě zkontrolují EKG, tlak a váhu. Pokud je vše "v normě", tak si to jen paní doktorka prohlédne bez něj a jde domů.

Měl po ránu vyšší cukr než posledně, tak už byl trošku rozhozený, ale tragické to nebylo. Protože všechny tyto úkony, jako měření cukru i měření tlaku je na mně, tak jsem manželovi dala za úkol, aby požádal sestru, jestli by mu vyměnila jehlu na tu domácí kontrolu. Nějak mi to nešlo, bála jsem se, abych to nezničila. Dala jsem mu sebou i tu náhradní jehlu.

Ovšem ještě předtím šel manžel na kontrolu na ortopedii, má velké problémy s kolenními klouby, už tak "šmajdá", jak uhýbá té bolesti, že ho začínají bolet i kyčle. Pan doktor už injekcí dal dost, dostal do ruky kartičku s adresou a letáček, aby si léky objednal přes internet. A je to! Jak jsme se dočetli, tak jedna krabička na 2 měsíce užívání stojí 800 Kč + 89 Kč poštovné! Zamítnuto! Ne mnou, ale manželem, že mu už stejně nic nepomůže! Kolenní menisky má vykuchané už víc jak 50 let, má v koleni artrózu III. stupně a někteří doktoři se diví, že ještě chodí. Tak si myslím, že už ho tam jen tak neuvidí, prý má přijít po dobrání těch léků, no to je to naše zdravotnictví, bohužel.

Pak tedy šel na internu a já mezitím pro změnu také na ortopedii, na kontrolu toho mého ramene po výkonu v nemocnici. Je to lepší a lepší, já vím, že musím vydržet a cvičit a cvičit a ...., napsali mi do propouštěcí zprávy, že mám cvičit s dopomocí, ale kdo mi tu dopomoc dá, to už ne. Rehabilitaci mi nenapsali, tak jsem ji dostala teď. Nedá se nic dělat, poslouchat se musí a vím to už z doby té samé nemoci té druhé ruky.

Měla jsem dnes zpoždění, bylo tam narváno, takže nějaké objednání na čas nerozhodovalo. Manžel byl už doma a tak se ptám, jestli mu sestřička vyměnila tu jehlu. Ach jo, co myslíte, že vyřídil? Přinesl mi tři balení nových jehel a ta stará zůstala na svém místě. No nic, budu si tam muset zajít sama to vyřídit, jinak to nevidím.

Ono mu (myslím samozřejmě manžela) to dneska vůbec všechno nějak šlo pozpátku nebo "pěšinkama", nevím. Třikrát se mne ptá na jednu a tu samou věc, byl nerozhodný a nějaký "ufuněný", ale je prý vše v normě. Tak mu zkusím věřit.

Tak jsem si zase "vylila" srdíčko a hned je mi líp. Dnes mám totiž volání do mé sítě zdarma a víte, že se skoro nikam nemohu dovolat? Neberou mi to. Nikdo. Tak jsem se vykecala tady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | Web | 25. července 2011 v 17:48 | Reagovat

Báječné "vykecání", manžel musí být rád, že má takovou pečovatelku, která se o něj tak pěkně stará! :-) A že něco vyřídí trošku jinak, než jsi myslela ty, z toho si nic nedělej, však je vůbec zázrak, že to vyřídil, to každý chlap neumí. :-D  :-D

2 Hanka Hanka | 25. července 2011 v 17:56 | Reagovat

Dobrý den, zdravím vás a chci říci, že váš blog jsem objevila náhodou, jsem tady dnes potřetí a určitě ne naposledy. Proč? Tak nějak si představuji vedení blogu, hodně vlastního psaní a na co nesmím zapomenout - moc pěkně vyjadřujete své myšlenky, obsahově bohaté a navíc - bez chyb! Snad se nebudete zlobit, ale mám s čím srovnávat. Tak jsem vám sdělila moje první dojmy z vašeho blogu, ještě se tady porozhlédnu a závěrem - hodně pohody a radosti z blogování. :-)

3 otavinka otavinka | Web | 25. července 2011 v 21:27 | Reagovat

Milá Ježurko, už jsem se těšila na Tvůj článek. Myslím, že nikomu se nechce chodit po doktorech a něco u doktora vyřizovat? To je velký problém. Manžel měl jít do nemocnice na vyšetření v dubnu, ale ještě tam nebyl. Nejdřív, že půjde po narozeninách, pak zase po prázdninách, protože je to tam v létě zmateční , no nějak se mu tam vůbec nechce. Ale nic nepořídím. Měj se hezky. Sluníčko zatím nemáme, ale možná zase někdy přijde. Pa,pa. :-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. července 2011 v 22:37 | Reagovat

Libuško, tak to máš opačně než já. Můj muž je na sebe velice pečlivý a hned jak se mu něco nezdá, utíká k lékaři.Vše potřebné si nechá vyšetřit, sleduje si poctivě tlak. Mně vyčítá, že nejdu k doktorovi ani na celkovou kontrolu. Mám artrozu v kolenou a rameni, no a co? Pokud se necítím zle, na co ,,hledat" nemoci? Lepší už to nebude. Musím se hýbat, užívat nechci, pokud to není nezpodmínečně nutné. Injekce by možná nějaká pomohla, ale zase jen dočasně. Všude je to jinak. A je lépe myslet na něco jiného než se stále sledovat, ne? Psychika dělá hodně.
Vydržať.... ;-)  :-D

5 signoraa signoraa | Web | 25. července 2011 v 22:44 | Reagovat

Ježurko, já jsem na tom podobně jako tvůj manžel. Mám-li jít k doktorovi, jsem vzhůru hodně dlouho před vstáváním a nespím. Nedá se říci, že bych měla strach, ale moje podvědomí "pracuje proti mě". A aby toho nebylo málo, obvykle se k nervozitě připojí střevní problémy. Chodím na pravidelné vyšetření na ORL - nebolí to, ale je to nepříjemné. Pan doktor, který mě před 13 lety operoval a ví, jaké jsem "psycho" se už rovnou ptá, když vcházím do ordinace: "Tak co, kolikrát jste dneska byla?"
Tvému manželovi v tomhle rozumím, mě taky každá návštěva lékaře trochu vykolejí. :-)

6 Květa Květa | Web | 25. července 2011 v 23:15 | Reagovat

No jo, Libuško, docela všední, obyčejný den.....lalala
Bohužel, už to asi lepší v našem věku nebude. ;-)

7 jezura jezura | Web | 26. července 2011 v 21:51 | Reagovat

[1]: Já také neříkám, že mám doma něco jiného než ostatní ženské, ale tohle mě tedy naštvalo. Proto jsem to práskla. [:tired:]
[2]: Děkuji moc, Haničko, ještě se budu červenat. Ráda vás uvítám, pojďte klidně dál a pobuďte. :-)
[3]: Taky nemáme toto chození po doktorech jako hobby, ale co naděláme, když musíme tak musíme, že? A mimochodem, to sluníčko k vám ještě nedorazilo? Ani se nedivím, pořád je ještě u nás. Sestra v Brně si taky stěžuje. :-(
[4]: Jé, "vydržať", to já říkám denně, ono nám, milá Růženko, už nic jiného nezbývá, lepší už to nebude. ???
[5]: Já vím, nikomu z nás se tam nechce, ale když vím, že o "nic" nejde, tak se nestrachuji. Jo, když mi dělali biopsii, to jsem se bála výsledku jak čert kříže, to jo. :-x
[6]: Ano, ano, Květuško, je to tak. Já vím. 8-)

8 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 31. července 2011 v 22:56 | Reagovat

Ježurko no a co vykecat se občas potřebujem všichni a od toho jsme tady. :-)Tvému muži se nedivím,že byl "ZMETENÝ"k doktorovi jít tak to je občas horor. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama