MŮJ ZAČÁTEK

24. července 2011 v 17:19 | já |  TÉMA TÝDNE
Chci-li psát o mém začátku tady, na severu Čech, musím se vrátit hodně zpátky. Až do šedesátých let minulého století. Jé, už tohle zní tak hrozně, jako by někdo vstal z mrtvých, ale tenkrát jsem se vznášela v oblacích. Byla jsem totiž zamilovaná až po uši, byl to můj první.....

Ano, je to tak. V těchto letech se u nás na Moravě děvčata vdávala na dnešní poměry hodně brzy. Ta, která se do dvaceti nevdala, tam už se spekulovalo o tom, kde to má jaký zádrhel.

Bylo mi tenkrát 19 let, chodila jsem už rok s jedním klukem, kterého jsem už poznala jako vojáka, tudíž jsme se moc neužili a navíc mezi námi stále ještě nebyl žádný fyzický kontakt, no, proč to neříct - neměli jsme ještě sex.

V té době jsem poznala mého prvního muže, který nebyl ani hezčí, ani lepší, ale zkrátka mě "ukecal". Vojákovi jsem napsala, že se s ním rozcházím, protože mám jiného a bylo to. Kdybych tenkrát věděla, jak mne to bude později mrzet, ale to s růžovými brýlemi mladý člověk nevidí.

Zkrátka ve 20 letech jsem se vdala, za tři měsíce po svatbě jsem otěhotněla, z čehož jsem měla velikou radost, ale byl problém. Byty žádné, u nás místo nebylo, byly jsme 3 děti, já byla nejstarší a byt byl jen 1 : 2. Po svatbě jsme se přestěhovali do jedné místnosti u rodičů manžela v jejich domečku, ale nejen, že by to bylo pro nás tři pak malé, ale nedělalo to dobrotu. Jeho maminka by se rozdala, udělala pro nás cokoliv, ale byl to generál a my si chtěli dělat všechno po svém.

Manžel rozhodl, i když beze mne. Já byla postavena před hotovou věc. "Budeme se stěhovat, mám práci i byt, ale ..." to bylo to ale. Byt byl velký 1 : 3, nový, ale až tady na severu Čech. Z jižní Moravy trochu z ruky, maminka z toho byla hotová, ale ta vidina, že budeme sami....

Syn se narodil 30. 3. a manžel nastupoval na nové místo na druhém konci republiky již 1. 4. Než odjel, ještě nás stačil jednou navštívit v porodnici. Mohli jsme si tenkrát jen psát a mně bylo ták smutno. Byla jsem totiž v porodnici pět týdnů, ne kvůli synovi, ale já měla zdravotní problémy.

Po návratu domů to pak dlouho netrvalo, jeden známý jel služebně do Sokolova náklaďákem, vzal to trochu oklikou, tak nám do nového bytu, který manžel dostal hned za měsíc, vzal všechny naše věci. No, všechny, vlastně to byl jen starý šicí stroj od maminky a dětská postýlka. A ještě nějaké to oblečení, povlečení a takové drobnosti. Jinak nic. Já měla našetřeno jen pár peněz, manžel prodal ložnici, kterou měl ještě jako svobodný, žádné peníze jsme od našich rodičů dostat nemohli, protože žádné zkrátka neměli.

A to byl tedy vlastně můj nový ZAČÁTEK. Přivezl nás osobním autem manželův zdejší kolega, měli jsme byt, kam jsme si koupili do kuchyně stůl a dvě židle, v ložnici jsme měli z ubytovny podniku, kam muž nastoupil vypůjčené dvě kovové postele a dvě skříně. To byl celý náš majetek. Chtěli jsme si tenkrát vzít novomanželskou půjčku na zařízení, abychom to přidali k tomu málu, co jsme měli našetřeno, ale museli jsme od června, kdy jsem sem přijela, čekat až na 4. čtvrtletí. Bylo vyčerpáno.

Věříte ale, že nám nic moc nechybělo? V říjnu jsme dostali 3,600 Kč půjčku, přidali to něco málo z našich peněz a nakoupili nábytek tak, aby nám to vyšlo, ne takový, který bychom chtěli. Jinak to nešlo. Ale byla jsem tu bez další rodiny, bez rodičů, sourozenců, kamarádů.....

Tak to byl můj začátek tady, kde dosud bydlím. Že už s jiným manželem, to už by bylo povídání o něčem jiném.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dajusska Dajusska | Web | 24. července 2011 v 17:28 | Reagovat

Krásně sepísané téma týdne ;-) a pěkný blog. ;-)

2 Dajusska Dajusska | Web | 24. července 2011 v 17:29 | Reagovat

Příjdu určitě ráda ješt na tvuj blog a asi si ho dám do seznamu odkazu na blogu snad nebude vadit :-)

3 pass-telka pass-telka | Web | 24. července 2011 v 17:33 | Reagovat

Ahoj , nechtěla bys nějaké oblečení ? Dyštak koukni na můj blog :) .. promiň za reklamu ! :/

4 Beriana Beriana | Web | 24. července 2011 v 18:03 | Reagovat

Pěkně napsáno, takhle mě to nenapadlo, že bych měla napsat ;-)

5 Jarka Jarka | Web | 24. července 2011 v 18:11 | Reagovat

My jsme s manželem mohli do svého až po třech letech. Bydleli jsme v paneláku u našich a manžel chodil stavět "svépomocí" a v tom domě a bytě, žijeme doposud. Taky jsme si vzali novomanželskou půjčku na obývací ložnici a kromě válend, nábytek slouží ještě dnes. ;-)Vůbec si nedovedu představit, že bych se jako mladá holka přestěhovala, takovou dálku, do jiného města. 8-O

6 signoraa signoraa | Web | 24. července 2011 v 18:11 | Reagovat

Krásně popsaný začátek na severu Čech a milé vzpomínání na mládí a hlavně zamilovanost. Kolikrát přemýšlím nad tím, kdybych věděla, co a jak bude, zda bych některé věci udělala jinak. Ale asi ne. My s manželem měli na začátku gauč po jeho rodičích a starý nábytek, který jsme koupili za pár stokorun v bazaru na Libeňáku. :-)

7 Otavínka Otavínka | Web | 24. července 2011 v 18:39 | Reagovat

Milá Ježurko, začátky v jiném prostředí jsou někdy svízelné. No, dovedu si to představit stěhovat se z Moravy na sever Čech, to je jako stěhovat se z jihu Čech na Moravu. Vy jste alespoň bydleli sami a měli radost z každé věcičky, kterou jste si pořídili a hlvně, nikdo do vašich začátků nekecal. :-)

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2011 v 20:20 | Reagovat

Každý začátek manželství je většinou nelehký, ale nebere se tragicky. Mladí si myslí (a my jsme si to mysleli také, ne?), že je hlavní být spolu, dělat si po svém a dle možností a půjde to. A ono to šlo a bylo to fajn. ;-)  :-D

9 Amelie Amelie | Web | 24. července 2011 v 22:57 | Reagovat

Moc hezky napsané.

10 Zdeňka Zdeňka | E-mail | Web | 25. července 2011 v 14:39 | Reagovat

Kdysi se takhle začínalo a lidé byli i spokojení. Nic jiného jim nezbývalo. To dnešní mladí musejí mít v bytě všechno a pěkně na dluh. Je to nesrovnatelné, skromnost se jaksi vytratila. :-|

11 Bajuška Bajuška | E-mail | Web | 25. července 2011 v 15:09 | Reagovat

Hezký to máš napsané

12 Cirrat za Téma blog Cirrat za Téma blog | Web | 25. července 2011 v 16:00 | Reagovat

Bábinko, vedeš. A jsi ve výběru týdne :-)

http://tema.blog.cz/1107/koncime-se-zacatkem

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. července 2011 v 17:00 | Reagovat

Koukla jsem se k hodnocení TT a tleskám za výběr admině Cirratě! Zaujala mě i Edith Holá a další, jsou tam vybrány opravdu pěkné příspěvky. Jsi v dobré, čo to trepem, výborné společnosti. Přeju Ti to! :-P  :-)

14 Vendy Vendy | Web | 25. července 2011 v 17:19 | Reagovat

Některé začátky jsou hodně těžké. Ale v dnešní době to mají mladí lehčí i těžší zároveň. Lehčí v tom, že na vdávání a ženění si dávají čas a snaží se shánět vlastní bydlení dopředu. Takže jsou svým způsobem rozumnější... Ale horší v tom, že všechno je mnohem dražší, půjčky se dávají s lichvářským úrokem a hypotéky přes banky možná nemají lichvářský úrok, ale ta částka je stejně vysoká. Taky hrozí, že přijdou o práci a možnost splácet...
Ale tvoje začátky ti nezávidím, i když být ve vlastním a sám sobě pánem má určitě něco do sebe.
Pěkný článek. 8-)

15 jezura jezura | Web | 25. července 2011 v 17:25 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji, že se ti u mne líbilo. Pokud budeš chtít chodit na návštěvu častěji, budu jen ráda.
[4]: Tak nemůže nás napadnout všechny všechno stejné, že? Jinak dík.
[5]: Tak tím, že jste si postavili vlastní, tím jste na tom vlastně dobře hlavně dnes, při těch cenách. A ta dálka, ta mi moc vadila až později. Co já se naplakala do polštáře, když se na nás manžel po 7 letech vykašlal, to byly potoky slz.
[6]: Jo, neměli jsme také vůbec lehké ty začátky, každý mladý si stěžuje, ale my to neměli vůbec lehké, že?
[7]: To máš, Hani, pravdu. Jen ta radost netrvala příliš dlouho.

16 jezura jezura | Web | 25. července 2011 v 17:28 | Reagovat

[8]: Ano, šlo to, bylo to fajn, ale bohužel to nevydrželo. A to moc bolelo.
[9]: Děkuji moc.
[10]: Pravdu máš, dnešní mladí jsou náročnější na všechno a leckde tu skromnost nenajdeš a nenajdeš.
[11]: Také díky.
[12]: Jsem potěšena, ale i překvapena. Docela obyčejné "Bábinčino povídání".
[13]: Děkuji Kitty, od tebe to taky potěší.
[14]: Je to věc názoru. Já bych řekla, že někdy až moc rozumují, tedy ti dnešní mladí, ale to je každého věc, nechci nikoho soudit.

17 kejtyyy kejtyyy | Web | 27. července 2011 v 17:11 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Já jsem vždy hrozně ráda poslouchávala dědečkovo vyprávění. Bohužel už zemřel, zanechal mi po sobě ještě dva deníky. Takže je moc hezké, že takhle píšete své vzpomínky a navíc se Vám to daří moc hezky =)

18 dragon-game-from-bonoborec dragon-game-from-bonoborec | E-mail | Web | 31. července 2011 v 10:12 | Reagovat

Hezký článek...

19 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 31. července 2011 v 22:59 | Reagovat

Jejda Ježurko já jsem taky z Moravy á děvče zlaté příběh obdobný-skoro na druhý konec-na Ostravsko a pak sama :-(  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama