OBÁLKOVÁ METODA

7. června 2011 v 13:36 | já |  JEN TAK
Včera jsem si připomněla moje začátky v tomhle domě. Jak jsem už mockrát psala, odstěhovali jsme se na druhý konec republiky tenkrát kvůli bytu. Z toho tedy logicky vyplývá, že tady s námi nebyly žádné babičky dětí, nebo-li naši rodiče, ani sourozenci nebo kamarádi. Nikdo, kdo by mohl pomoci v nouzi nejvyšší. Nemyslím tím ani peníze, i když těch bylo sakra málo, ale i třeba to klasické pro babičky, občas pohlídání dětí. Proto také možná jsme měli tady k sobě tak blízko my, nájemníci, protože třeba v tom našem vchodě jsme byli všichni odjinud, jen je z tohoto kraje.

Dnes to považují mladí za samozřejmost, že jdou aspoň někdy k rodičům na oběd, potěší se, ušetří a je jim fajn. Já proto často říkám, že já nemohla k mamince ani na kávu. Proto jsem si musela umět poradit tak, abych s těmi málo penězi vyšla.

Každý má nebo měl jistě svou metodu, jak ušetřit, nebo zkrátka jen vyjít s tím, co mám. Já převzala tu maminčinu. Tedy obálkovou. Jedna obálka na jídlo, další na nájem, školka nebo škola, oblečení, něco do bytu atd. Na něco do bytu, to byla taková dlouhodobější záležitost, vždy jsem cíleně na něco šetřila a pořád počítala a počítala. Pamatuji si, že jsem jednou dopadla tak, že mi zbylo jenom 50 Kč na týden na jídlo. To bylo hodně kruté a bylo jasné, že to nemůže vyjít. Chodívala jsem v té době do kastrůlků pro oběd, byla to závodní jídelna a tenkrát se to opravdu vyplatilo. Brávala jsem jen jeden oběd a najedli jsme se z toho se synem oba.

Manžel tenkrát míval do práce svačinu sebou, vždy namazané 4 krajíce chleba. Čerstvě vyškvařené sádlo nám tenkrát posílala jeho maminka z Moravy, tak měl denně chleba se sádlem. Jako dnes si pamatuji když mi říkal, abych mu aspoň někdy dala na chleba třeba máslo. Jasně, přejedl se, pořád stejné jídlo, to je samozřejmé.

Když jsme si chtěli koupit něco dražšího třeba do bytu, tak jsme to téměř vždy řešili půjčkou. To prostě jinak nešlo, rodiče jsme také neměli bohaté a tak nám nikdo nemohl nic dát, i kdyby stokrát chtěl. Jen se jedna půjčka zaplatila, šup a už byla další. Ale přežili jsme a díky této mé "obálkové" metodě jsem si vždy našetřila na téměř všechno, co jsem chtěla.
Dnes se takové škudlení už nenosí. Ani se nedivím, když si někteří mladí naříkají, že nemají peníze. Řekla bych, že dost jich jen neumí hospodařit. U nás se také nikdy nevyhazovalo jídlo. Jedlo se vše tak, aby se nic nezkazilo a abychom se přitom nasytili.

Dnes se rozhazuje ve velkém u těch "nahoře", tak proč by to mělo být jiné u těch "dole", že? Dnes jsme byli s manželem zaplatit rozdíl nájemného, které nám zvýšili od dubna, ale do inkasa to mohli dát až za 2 měsíce, tak proto ten doplatek.
Ale ani naši "páni domácí" neumí šetřit. Spočítala jsem si, že jen na poštovném za dopisy ohledně zvyšování nájmu zaplatili jen nám 245 Kč. To si myslím, že je docela hodně. Pak jim mají zbýt peníze na opravy bytů, když takto vyhazují peníze oknem. Bytů mají kolem 2500, to je pak sumička!
Dříve nám třeba vyúčtování tepla a teplé vody házeli jen tak do schránek. Tito noví "mocipáni" nám to každému poslali poštou doporučeně ve velké obálce za 42 Kč a to je ještě podezírám z toho, že platili poště přesčasy, protože s tím pošťačka chodila v sobotu. Dobrý?!

No, vidíte, začala jsem jen tak o mém dřívějším způsobu šetření a dostala jsem se až k dnešnímu rozhazování ve velkém! Tak už toho raději nechám, ale je pravda, že takhle by to vypadat nemělo!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 7. června 2011 v 13:50 | Reagovat

Ježurko, s tím plýtváním máš pravdu. Taky mě to vadí. Byla jsem s dětmi 7 let doma a naučila se opravdu vyjít s minimem finací. Jednou to možná celé sepíšu, jak to bylo tehdy těžké vyjít s penězi. Obálky jsem ale nikdy nepoužívala. S manželovým platem po uhrazení toho nejnutnějšího moc nezbývalo. U svých dětí taky vidím, že moc hospodařit neumí, i když jsem se snažila jim vštípit základ. Pokud mají peníze, tak si žijí a pak když docházejí, zvoní mi telefon: "Hele mamčo, co vaříš dobrého?" Stále proto vařím ve velkých hrncích,jako když byly doma a pokud zbyde, dávám jídlo do mrazáku. Někdy se to hodí, vyndat, rozmrazit a je hotovo. :-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. června 2011 v 15:39 | Reagovat

Tak to nemohu říci, že by děti neuměly šetřit. Asi proto, že sami viděli ti synové, že se kupuje jen potřebné, sama jsem nám šila, spravovala, stříhala celou rodinu,kupovalo se na půjčku jen to, co bylo potřebné. Když jsme se brali nikdo nám nic nedal kromě nějakých praktických svatebních dárků- nádobí, povlečení, něco jsem měla po rodičích (ložnici), kteří zemřeli. Mužovi rodiče byli daleko. Měli jsme téměř stejné podmínky, ale ještě jsme museli splácet půjčku na družstevní byt a pod.Nouzi jsme neměli, ale rozhodně jsme nemohli utrácet. Máme dodnes oddělené peníze na potraviny a na ostatní. Pokud se něco podaří ušetřit z ,,potravin" doplní se to jen do stanovené částky. No, platíme z toho i nějaké drobnosti a já mám určitou částku v peněžence také. Kupuji papání kočičkám a pod.  Jinak stejně se platí u účtu, kam chodí mužův důchod byt, elektřiny, plyn, pojištění domácnosti a kredit do telefonů doplňuji z účtu také. ;-)

3 Milča Milča | Web | 7. června 2011 v 15:59 | Reagovat

Mě zatím nikdy nedělalo problémy ušetřit na něco, co jsem chtěla, ale zase jsem nikdy nebyla v takové situaci, jako jste byla vy. Ono i vzhledem k mému věku (22) a životní situaci (bydlím u rodiny, kde se starám o děti, v Anglii) ani nějaká obálková metoda není třeba.

Chtěla jsem spíš napsat pár vět k tomu plýtvání, které jste zmínila. Jsem vychovaná tak, že se u nás doma skoro nic nevyhazovalo, co jsme třeba od oběda nedojedli my, dalo se kočkám a tak, prostě vyhazování jídla je téměř tabu.
O to větší byl pro mě šok, když jsem dorazila do Anglie. Opravdu mě vyvedlo z míry, kolik jídla se tu denně vyhazuje. Ze začátku jsem měla i úplné zábrany to do toho koše hodit, ale ty jsem  se holt musela naučit překonat.

Myslím, že s tím plýtváním to v ČR ještě není tak strašné, přeci jen, valná většina lidí si nějaké velké mrhání čímkoliv nemůže moc dovolit...
Teď, když mám možnost rovnávat, tak bych to neviděla tak tragicky, může být hůř..

4 Jarka Jarka | Web | 7. června 2011 v 17:32 | Reagovat

Pamatuji si na doby, kdy jsem byla s dětmi doma a taky jsme se museli dost uskrovňovat. Je sice pravda, že když jsem šla z pátečního nákupu, nesla jsem v tašce vše na víkend, včetně masa a zaplatila jsem 150,- korun. Taky je ovšem fakt, že jednu dobu, jsme na tom byli tak bídně, že jsem měla 30,- korun na den. To ovšem není nic, proti tvé padesátce, na celý týden. 8-O Obálkovou metodu, jsem nepoužívala, ale moje mamka ji používá do teď. Asi se ji tak lépe hospodaří a má přehled o výdajích. :-)

5 Květa Květa | Web | 7. června 2011 v 22:05 | Reagovat

Libuško, jako kdybych se viděla. Do pohraničí jsme šli s manželem a s ročmím synkem také kvůli bytu. To, co následovalo jsem ve zkratce napsala včera. Když se za dva roky narodila dcera, podnebí jí zde nevyhovovalo, věčně byla nemocná se zápalem plic. A tak ze zdravotních důvodů jsme se stěhovali domů. Začala jsem chodit do práce, bídy najednou bylo méně a děti měly obě babičky a dědy. Ovšem bez půjček se zařizování bytu neobešlo. A protože nám rodiče nemohli pomáhat finančně, všechno jsme si museli vybudovat sami. Všechny tři děti vystudovaly za nemalý peníz. To už je také nějaký rok, ale od té doby jsme si nic nenašetřili, dovolená u moře? - nevím, co to je. Žijeme jak žijeme a jsme rádi, že je to tak jak je. Těžko jsme se probíjeli životem, ale všechno jsme překonali, letos jsme s manželem, sice chudí - 46 let.... :-D

6 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 7. června 2011 v 22:50 | Reagovat

Ano pár korun a prázný byt,tak půjčka a opět šetřit.Přežilo se a nemohu zapomenout na dobu velmi krušnou.Dala jsem sportku a věřte nevěřte vždy před výplatou a zálohou jsem vyhrála.Jak jsem nastoupila do zaměstnání a vedlo se lépe sportku jsem dala dvakrát a nic.Tak jsem toho nechala a pomyslela si:nyní štěstí potřebují jiní tak jim je nech :-)Plítvat jsem nikdy neplítvala,vždy se dojedlo a nebo se nechalo na potom...nic se nevyhodilo. :-)

7 Latryna Latryna | Web | 8. června 2011 v 6:45 | Reagovat

Poznám, poznám! Tiež som kedysi používala "obálkovú metódu", fakt sa to skvele osvedčilo. Nikdy som jedlo nevyhodila, vždy sme dojedli všetko. Dnes je situácia síce trošku iná, ale mladí niečo také už nepoznajú, nešetria a míňajú vo veľkom. Spoliehajú sa ako na pomoc rodičov alebo na pôžičky z bánk... :-(

8 verca verca | Web | 8. června 2011 v 7:21 | Reagovat

Libuško to jsi přesně vystihla a tu obálkovou metodu jsem taky používala a ještě jsem si vedla i zápisky o tom za co a kolik jsem utratila a na konci měsíce jsem to vždycky sečetla abych zjistila kolik jsem spotřebovala :-)  :-)  ;-)

9 Margarita Margarita | Web | 8. června 2011 v 19:09 | Reagovat

Já na co nemám tak si prostě nekoupím,ani nijak nic zvlášť nepotřebuji, elektřina, dům, topení a moc nezbyde, nejdřív se musí zaplatit co je třeba a pak už do obálky nic nezbude. Důležité je si to hlídat, máme tu i takové co to dělají obráceně a divím se, že se nepoučili když jim sebrali auto a vybavení bytu, takže já si nestěžuji. ;-)

10 cajovnaprozeny cajovnaprozeny | Web | 8. června 2011 v 20:53 | Reagovat

pěkné téma...
mělo by se vyučovat na školách....

a nekompromisně zavírat kohokoliv, kdo jen vysloví slovo Provident, a já nevím co ještě...ˇ
Jak si někdo může vzít půjčku na dárky nebo na dovolenou?
Jsou ještě takový lidi vůbec svéprávný..??

11 adaluter adaluter | Web | 10. června 2011 v 12:27 | Reagovat

Ráda bych napsala, že tohle jsem taky zažila, ale já to prožívám teď a i když jsme na tom nikdy nebyli nijak zvlášť dobře, většinu času jsme žili z jednoho platu, zpětně mám pocit, že jsme vlastně měli všechno, co bylo nutné. Dnes se děsím od měsíce k měsíci, co bude dál. :-(

12 Bibi Bibi | 10. června 2011 v 21:37 | Reagovat

Jako bych četla o sobě. Také jsme šli do pohraničí kvůli bytu.Bylo mi 21 let a synovi 7 měsíců. Bez babiček, bez kamarádek, bez sourozenců,s jedním platem.Musela jsem se naučit hospodařit,protože předtím jsme bydleli u našich. Bylo to dost těžké.

13 jezura jezura | Web | 11. června 2011 v 12:53 | Reagovat

[1]: Také dávám zbylé jídlo do mrazáku, buďto pro nás nebo pro nečekanou návštěvu.
[2]: Také mám zvlášť peníze na jídlo a to ostatní, ale účet jsem už dávno zrušila. Odmítala jsem platit poplatky a jde to i tak. ;-)
[3]: Jsem překvapena tím, že se někde ještě takhle plýtvá, když na jiném konci světa děti umírají hladem. [:tired:]
[4]: Tenkrát to byly opravdu hodně krušné časy. Obálkovou metodu jsem se naučila od své maminky.
[5]: Tak to je dobře, že ses měla kam vrátit, to já ne. U rodičů bychom se nevešli. Ale jsem ráda, že při tom mém "po...." životě také obě děti vystudovaly vysoké školy. Bylo by to škoda. A k moři jsme začali jezdi až na stará kolena a i s tím už je konec. Doktoři nám to zakázali.
[6]: Tak to je dobře, že jsi vyhrála v době, když jsi to potřebovala. Také to vždy přeji potřebným. Mně už teď stačí, co mám. :-P

14 jezura jezura | Web | 11. června 2011 v 12:57 | Reagovat

[7]: No jo, děti, já říkám, co jsme si vychovali, to máme. ???
[8]: Taky jsem jeden čas zapisovala veškerou útratu a moje sestra to praktikuje dodnes.
[9]: To máš pravdu, někdo je nepoučitelný.
[10]: To je to, čemu já se taky divím. Přece nemám-li na dovolenou, nejedu, léta jsem nikam nejezdila a přežila jsem. A podobné je to i s dárky.
[11]: Já ti tak rozumím, ale musíš věřit, určitě bude brzy zase líp. Já už jsem taky někdy nevěřila, no a vidíš. :-D

15 onlinepujcka onlinepujcka | Web | 27. srpna 2013 v 16:00 | Reagovat

Půjčku 80 000 Kč mně přinesli po žádosti z http://fin24.cz/provident-pujcka/ hotově až domů hned následující den. Mají vyšší úroky než v bance, ale s tím jsem u nebankovní rychlé půjčky počítala. Proto já doporučuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama