JÁ V NEMOCNICI – 2. část

29. června 2011 v 12:21 | já |  JEN TAK
To nejhorší jsem tedy měla za sebou, teď už to mělo být jen lepší. Měla jsem podporu celé rodiny, dokonce i bráška mi zavolal a to bývá zpravidla tak maximálně 1 x za rok, vnučka mi psala pár SMS zpráv ze setkání s Otavínkou v Olomouci, nakonec vám o tom Otavínka psala sama na svém blogu. Byla jsem ráda, dojatá se slzičkou na krajíčku, že to se mnou není tak zlé, když se tolik lidí zajímá o můj zdravotní stav. Věřte, že to potěší víc, než cokoliv jiného.

Odpoledne už ale přišla rehabilitační pracovnice a už jsem zase musela začít cvičit. Byla jsem připravená na to, že se nedám, pokud mě budou nutit do bolesti, ale nebylo to třeba, dokonce jsem dostala pochvalu, že mi to docela jde. Já se opravdu snažila také hlavně proto, abych mohla jít brzy domů. Když jsem se ale zeptala mé ošetřující lékařky, jestli to vidí na pondělí tak mi řekla, že věštit z křišťálové koule neumí a že se uvidí. Nakonec to zase nebylo tak zlé.

Další den, tedy v sobotu jsem před polednem zažila šok. Ta moje spolubydlící, nyní už kamarádka Jarka byla, vlastně je, diabetička, která si píchá 3 x denně inzulín. Vůbec jsem netušila, že to je vše tak složité a teď vím, jak je to zákeřná a nebezpečná nemoc. Právě v sobotu, když nám přivezli oběd, tak Jarka říká, že je jí zle. Okamžitě byla bledá jak křída, nemohla mluvit, pletl se jí jazyk a já se málem strachy "poroučela" vedle. Běžela jsem hned pro sestřičku a ta říkala, že stačilo, kdybych zazvonila, byla v klidu, asi to nebyl první ani poslední případ. Jarka dostala cukr, pak ještě jeden, nohy nahoru, píchla si a taky se musela najíst. Měla prý na tu svou nemoc dost nízký cukr a také jí dali dost rychlou infuzi a to jí nepřidalo. Ještě chvíli to trvalo, než byla zase "normální", ale jinak se nic nedělo. Díkybohu, protože já z toho byla špatná ještě hodně dlouho.

Také jsem se divila, jak si to kuchaři v nemocnici ulehčují. Dřív bylo takových diet a teď? Já měla normální a Jarka diabetickou. Víte, jaký byl mezi námi rozdíl? Ani se neptejte. Všechny obědy jsme měly stejné! K snídani jsem měla housky, ona tmavé pečivo, já někdy ještě loupáček nebo koláček, ona nic. Večeře už dávají dlouho studené, to chápu a nevadí mi, ale denně 3 - 4 krajíce chleba pro obě, šunka, paštika, sýr, také všechno obě stejně, Jarka jako diabetička dostávala druhou večeři. No a to mě málem omývali. Když zbyl, jeden krajíček suchého chleba navíc a jednu malinkou ramu. Večeře jak hrom, co? Pamatuji se ještě před 2 roky, když jsem tam byla s tou první rukou, tak ty 2. večeře byly podstatně bohatší a vůbec celá skladba jídelníčku pro diabetiky byla vydatnější. Hlavně, že si nezapomněli vyinkasovat při cestě domů od každé z nás 420 Kč (60 Kč na den), ale žádné potvrzení jsme nedostaly. Tak nevím, jak to vykazují, nebo jestli .... no, nebudu nic říkat, když nevím, ale v každém případě se nám to nelíbilo.

Ještě se přiznám, že když přijel za Jarkou v sobotu manžel, přivezl jí karty a my hrály každý večer jejich domácí oblíbenou hru - žolíky. Stačily jsme si a bylo to fajn.

V úterý ráno nás tedy "vyhodili", ale slušně, byli na nás hodní, mohly jsme zůstat ještě na oběd, ale raději jsme šly domů. Pro mne zase přijel syn a pro Jarku manžel. Vyměnily jsme si adresy i telefony a Jarka už mi včera 2 x volala. Myslím, že se někdy ještě určitě setkáme, ona to má sice dál, není ani z Mostu ani z Litvínova, ale tak daleko zase ten Klášterec není.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eskandriel Eskandriel | Web | 29. června 2011 v 12:58 | Reagovat

Já jsem si nedávno zlomila nohu a hrozilo mi, že budu muset zůstat v nemocnici, ale nakonec jsme to ukecali, protože já nemocnici celkově blbě snáším, ale kdyby to bylo nevyhnutelné, tak by se nedalo nic dělat...I když posledně, co jsem byla v nemocnici, jsem to vůbec nezvládla a odešla jsem na revers...Takový jsem srab co se nemocnic týče...Hlavně, že už je Vám lépe, to je důležité.

2 otavinka otavinka | E-mail | Web | 29. června 2011 v 15:36 | Reagovat

Milá Ježurko,
ano,ano po těchto Tvých článcích se mi stýskalo. Dneska jsem byla od 12-14 hodin v nemocnici. Včera jsem doma málem omdlela a dnes mi bylo od ráno hrozně blbě. Asi nějakým tlakem, či co. Měla jsem strašný strach, abych ssebou nešvihla ve městě, ale i v nemocnici.Byla jsem tam už objednaná od května a tak jsem musela jít. Jsem ráda, že už jsem doma. Venku je děs. :-D

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. června 2011 v 15:57 | Reagovat

Děvčata, to vás lituji a doufám, že tak hned nebudu do nemocnice muset. Počkám si asi, až to bude denně za 100. :-)

4 Shariony Shariony | Web | 29. června 2011 v 16:18 | Reagovat

Tak ale vždyť tam jsou doktoři od toho, aby se tohle nestávalo, aby těm lidem nebylo zle zbytečně, když předem o diabetu věděli.. S jídlem to v nemocnicích stojí za starou belu. Už ale před pár lety, když jsem tam byla, se to nedalo jíst.. záleží na každé nemocnici, ale tenkrát to bylo takové fuj, že jsem to nemohla vzít do pusy, ani když jsem měla obrovský hlad. Zachránily mě dětské výživy, co mi přinesli rodiče.. Ale tak aspoň, že se k vám chovali mile a že sis vlastně našla novou kamarádku :)

5 Vendy Vendy | Web | 29. června 2011 v 22:25 | Reagovat

Ježurko, vítám tě k návratu domů - je to tisíckrát lepší než nemocnice. O nemocniční stravě vím svoje, moje mamka tam poslední dobou byla asi třikrát během dvou let a ty blafy co dostávala, bych dala tak psovi, ten by to ještě sežral. Máslo samá Flora, tedy umělina, k tomu suché krajíčky chleba -a obsluž se sám. (No, to bych ještě pochopila, ale že strčí talíř s obědem na stolek k paní, která je přikurtovaná ke kapačkám a má zavedené jehly, tak to už je síla. Samozřejmě, paní se jen dívala na oběd a "po obědě" plný talíř odnesli. No, měla hlad, což o to.
Ještě jako dodatek bych řekla jen to, že ta paní tam umřela.)
Tolik k nemocniční péči...

Diabetický záchvat jsem taky viděla, shodou okolností když jsem byla u mamky na návštěvě v nemocnici, ale ta paní to dostala ve spaní, prostě spala a hladina cukru asi klesla nebo co... Když jsem šla po chvilce zavolat sestru, tak se šla mrknout, co se děje - a mělas vidět ty fofry, jak letěly hned pro inzulín, okamžitě doktorka a snažily se ji dát dohromady.
Tady je potěšující zpráva, paní se z toho probrala a bylo to v pořádku. 8-)

Jinak, článek u Otavinky jsem taky četla, i jsem viděla fotku tvé vnučky - sympatická usměvavá holka. Takové sluníčko. :-)

6 jezura jezura | Web | 30. června 2011 v 13:57 | Reagovat

[1]: Nemusíš být srab, každý to máme nastavené jinak a kdyby to bylo něco horšího, tak by sis také musela zvyknout.
[2]: No to víš, Hani, už nejsme žádné mladice a já taky konstatuji, že to je stále horší. Musíš být opatrná a vše pomalu!
[3]: Buď ráda, že jsi fit a nic nepřivolávej! [:tired:]
[4]: Kamarádka byla a je skvělá a představ si, že se to jídlo dalo i někdy jíst! Dokonce jsme měli v pondělí řízek, brambory byly i omaštěné a osolené a k tomu okurkový salát. To jsem tedy čuměla!
[5]: Jak jsem psala, občas to bylo jedlé a k večeři jen chleba + něco, ale já mám ještě pořád z čeho žít. :-D

7 Jarmila Jarmila | Web | 30. června 2011 v 15:58 | Reagovat

Milá Ježurko! Jsem ráda, že v nemocnici všechno dobře proběhlo a ty jsi již doma. A že jsi tam našla novou kamarádku.
Tak se opatruj, ať jsi brzy jako rybička. :-)

8 adaluter adaluter | Web | 9. července 2011 v 14:50 | Reagovat

Jsem ráda, že ti pobyt v nemocnici utekl a nakonec ještě přinesl novou kamarádku. Důležité je aby tvoje rameno už nezlobilo.
S tím jídlem, myslím, že kuchaři budou ti poslední, kdo by měli co mluvit do toho, co se bude vařit a jak. Hlavním problémem budou, jak jinak, peníze. Nechce se mi věřit, že by zrovinka v nemocnicích dělali samí lajdáci a neumětelové z cechu kuchařského, ale když jim seškrtají rozpočet, že to vyjde na tři krajíce chleba pro dva, tak toho asi moc nevykouzlí. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama