MOJE MATURITA

20. května 2011 v 12:58 | já |  TÉMA TÝDNE
Začnu tím, že jsem opravdu neměla téměř nic v životě jednoduché, ale naštěstí většinou s dobrým koncem.

Na základní škole jsem nikdy neměla problémy. Začínala i končila jsem se samými jedničkami. Když jsem vycházela základní školu, bylo mi 14 let (tenkrát byla jen osmiletka) a narodil se mi bráška. Dál do školy jsem nechtěla a budu-li upřímná, tak opravdu nevím proč. Později jsem vyprávěla prý proto, že jsme byly tři děti, maminka nemocná a nebyly peníze.

Dnes si říkám, že to byla jen taková zástěrka a naši mne nepřemluvili, i když mi říkali, jaká je to škoda. Nechala jsem se aspoň ukecat na to, že budu chodit na kurzy psaní strojem a těsnopisu, které byly 2 x týdně. Jezdila jsem do Brna, starala se o brášku, pomáhala mamince.

Po roce mně tatínek našel práci. Byla to práce v kanceláři a vzali mne právě proto, že jsem chodila na ty kurzy. Nastoupila jsem tedy v 15 letech do práce.

Jak jsem dál "rozum brala" tak mi docházelo, že musím pro sebe něco udělat. Přihlásila jsem se tedy ve svých 17 letech na večerní ekonomickou školu do Brna. Přijali mne. Pak jsem zase byla pořád pryč. Do práce jsem chodila dál a 3 x týdně jezdila vlakem půl hodiny do Brna a večer domů. Původně jsem se přihlásila na 2 roky, skončila opět se samými výbornými a zase nechtěla dál. Byli na mne hodní. Říkali, že už od června neberou, ale kdybych si to během prázdnin rozmyslela, tak ať dám vědět.

Poznala jsem v té době svého prvního muže, který také studoval. Ať už to tenkrát dopadlo jakkoliv, za toto jsem mu byla vděčná, že mě vlastně přesvědčil, abych šla dál. Požádala jsem tedy školu o přijetí k dálkovému studiu až v srpnu a byla jsem přijata. Pokračovala jsem tedy dálkově. Studium bylo na další tři roky.

Za rok nato jsem se vdala a za další rok porodila syna a za dva měsíce po jeho narození následovalo stěhování se na druhý konec republiky. V řádném termínu jsem první část maturity složit nemohla, protože jsem byla v porodnici, tak jsem v září letěla, ano letěla jsem z Prahy do Brna letadlem. Syna, kterému bylo 5 měsíců jsem měla sebou a odmaturovala jsem tedy půlku maturity v Brně. Zbytek, tedy poslední rok a druhou půlku maturity jsem absolvovala v Ústí n. L.

Dopadlo to tedy všechno dobře. Žádné opravy naštěstí nikde nebyly. Ihned po maturitě jsem šla zase do práce. Synovi bylo tenkrát rok, ale nebyly peníze, tak to jinak nešlo.

Ani tenkrát nebylo pracovních míst dostatek, tak jsem se divila, že jsem byla přijata a později jsem se dověděla proč. Můj nový pan vedoucí si mne prý vybral proto, že četl můj životopis a říkal, že když jsem dokázala tuto školu přes to všechno dokončit a ještě se vdát a porodit dítě, tak prý budu pracovitá.

Ještě mi to ale nedá připomenout, že když jsem chodila na ty kurzy, tak mi tam můj profesor říkal, ať jdu na novinařinu, že bych se na to hodila. Kolikrát já jsem si na něj vzpomněla, proč jsem ho neposlechla, protože si myslím, že by mne to fakt bavilo.

Ale to všechno už dávno "odnes čas"......
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 20. května 2011 v 13:05 | Reagovat

Klobouk dolů, Ježurko. Pro mně, která si užívala čtyři roky na intru bez rodičovského dohledu a pak odmaturovala, je tvůj příběh zvláštně zamotaný. Sice jsem chtěla studovat původně něco jiného, ale od začátku jsem věděla, že studovat chci. Proti tvému příběhu byl ten můj procházka růžovým sadem. Máš můj obdiv. :-)

2 Veverka Veverka | Web | 20. května 2011 v 13:23 | Reagovat

"Uh..." tak to je velice zajímavé a krásně popsané. Velice Tě obdivuji. Já mám dost práce se střední školou a to je to prý proti PFUK (kam chci jít) naproto slabý odvar... Snad taky jednou budu takhle moci napsat, že vše dopadlo dobře.:-)
*kulý své malé korálkové oči úžasnem* :)

3 Brabikate Brabikate | Web | 20. května 2011 v 13:24 | Reagovat

Zajímavé počtení. Opravdu se tomu "panu vedoucímu" vůbec nedivím, protože i na mě ta klikatá cesta k maturitě udělala dojem. Já jednoduše 4 roky dojížděla na gymnázium a na konci čtvrtého mě čekala maturita. Tečka. Ne, že by to bylo jednoduché a zadarmo, ale rozhodně jsem měla na starosti jen sebe.

4 Aailyyn Aailyyn | Web | 20. května 2011 v 13:42 | Reagovat

Jo, klobouk dolů. Dneska je mnoho studentů zvyklých na servis od rodičů až do konce vysoké. Ale jak tak čtu všude o té maturitě, říkám si poslední dobou, že jsem fakt ráda, že už je to celé za mnou.

5 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 20. května 2011 v 14:14 | Reagovat

Nemělas to v životě jednoduché, Libuško. Ale zvládla jsi to všechno na výbornou. Klobouk dolů, studovat při zaměstnání není žádná sranda.

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. května 2011 v 14:15 | Reagovat

Druhou maturitu jsem dělala dálkově na knihovnické, pro "zaseknutí se" kvůli trémě jsem dostala povolení udělat ústní zkoušku písemně. Všechno, co se dělalo písemně, jsem zvládala. Před ní jsem si dala na radu psychologa velkýho Bechera a odkecala jsem to na jedna. A já celou dobu té školy jsem si ty bechery dávala až "po zkoušce". Nikdo není dokonalý. Vlastně i na vysokých školách jsem "pila na kuráž" až po zkouškách, tak jsem to voslila celý život. Ty jsi měla rušný život a i dnes tě obdivuju za ten dnešní, co znám z blogu. Kitty. :-P  :-D

7 Jarka Jarka | Web | 20. května 2011 v 14:36 | Reagovat

No to byla klopotná cesta k maturitě, ale všechno jsi obdivuhodně zvládla a maturitu udělala. :-D Já si svou cestu k maturitě taky trošku zkomplikavala. Na konci třeťáku jsem se vdávala a když jsem na jaře dalšího roku maturovala, bylo mému synkovi, půl roku. Měla jsem štěstí, že byla mamka v domácnosti a moc mi pomáhala. :-)  ;-)

8 Naďa Naďa | Web | 20. května 2011 v 16:04 | Reagovat

[7]: Tak Jarko, my jsme měli spolužačku, která v posledním roce stihla vdát se , ít dítě a ještě odmaturovat. Asi byly tehdy ženský ocelovější než teď:-). Ježurko, jsi úžasná, klaním se ti!

9 otavinka otavinka | Web | 20. května 2011 v 21:16 | Reagovat

Milá Ježurko,
hluboce se klaním. To tedy byla zapeklitá cesta. Ale škoda, že Tvoje cesta nešla na tu žurnalistiku. Psát se nikdo nenaučí. To musí mít v sobě a shůry dáno.
Pa,pa Otavínka :-)

10 adaluter adaluter | Web | 20. května 2011 v 23:16 | Reagovat

Neuvěřitelné, tvůj život je velký příběh, naštěstí s dobrým koncem. :-)

11 jezura jezura | Web | 21. května 2011 v 16:46 | Reagovat

Děkuji všem za pochvaly. Mně to tenkrát zas tak výjimečné nepřišlo. Prostě nerada něco vzdávám jen tak jako určitě většina  z vás. :-D

12 annapos annapos | E-mail | Web | 21. května 2011 v 21:59 | Reagovat

Obdivuji, když člověk dokáže plnit si své sny a cílevědomě jde za tím co si určil, dívám se na tebe, na tvou rodinu a všichni ve mně budí příjemný dojem, že se pobabili a a že ti dělá radost, že jsou po tobě, pilní a pracovití. Náš život nebyl tak jednoduchý a mnohé co jsme v našem mládí prožili a na co vzpomínáme s nostalgií bylo daleko tvrdší než jak to dnes s odstupem let vidíme a přesto jsou to naše léta mládí a proto, šťastná a krásná. Krásnou neděli Libuško i všem tady. Anna

13 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 22. května 2011 v 19:07 | Reagovat

Smekám a ještě jednou smekám.Já zas strašně studovat chtěla ,ale naši řekli ne ty se vdáš a nač ti bude škola.Blbý,ale co člověk ve čtrnácti nadělá. :-(

14 Pižlík Pižlík | Web | 25. května 2011 v 14:53 | Reagovat

Moc pěkné Ježurko, žes to dokázala. V Ústí nad Labem, kde jsi dělala druhou část maturity (nejspíše SEŠ v Pařížské ulici) jsem dělala státní zkoušku z psaní na stroji a čtyři roky jazykovku. :-)  :-)  :-)

15 Sam Sam | E-mail | Web | 25. června 2012 v 15:13 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama