MOJE MAMINKA

23. května 2011 v 14:22 | já |  RODINA
MOJE MAMINKA
23.5.1920
Maminka se narodila 2 roky po skončení 1. světové války. Byla nejmladší ze šesti sourozenců a její tatínek prý uměl peníze vydělat, ale také většinu propít. To, co mi vyprávěla ona i její sourozenci bylo někdy opravdu dost kruté, o bídě nemluvě. Její maminka, tedy moje babička, zemřela ve svých 60. letech, já jsem chodila do 1. třídy a ještě si ji pořád pamatuji. Jako dospělí, rodiče už 2 dětí, také zemřeli její dva sourozenci. Sestra ve 33. letech při druhém porodu a její bratr tragicky zahynul také už v době, kdy měl dvě děti, jel na kole a přejelo ho auto. Byla jsem v té době ještě docela malá, ani jsem nechodila do školy, ale stále ho vidím před sebou celého potlučeného ležet v rakvi. Od té doby jsem se už nikdy na nikoho po jeho smrti nešla podívat, dokonce ne ani na moji maličkou dcerku. Lépe je si je zachovat v paměti z lepší doby.

Tedy moje maminka se vyučila švadlenou, v té době to ani nešlo jít studovat, nebyly na to finance, i když maminka byla pilná školačka. Když se učila, tak při tom poznala mého tatínka, který pracoval vedle ve fotoateliéru jako fotograf. Taky vyučený a opravdu byl moc šikovný. Tak se poznali, když bylo mamince 17 let a když jí bylo 20, tak se brali. Museli. Byla jsem na cestě já. Takže moje maminka měla v životě opravdu jen JEDNOHO MUŽE. To je opravdu téměř rarita. Také jsem si myslela, že to tak budu mít, ale osud mi to nedopřál. Vzala jsem si sice toho prvního, ale rozhodně nebyl poslední.

Tak tedy moje maminka měla ve svých 21 letech mne, o 4 roky později sestru a ještě po dalších 10 letech mého bratra. Vzhledem k tomu, že já se v 21 letech odstěhovala z mé rodné Moravy sem, do Litvínova, měla jsem to k mamince opravdu "trochu z ruky". Moje maminka si brávala vždy na prázdniny moje děti a dítě mé sestry, tedy mívala tam 3 najednou. Děti vzpomínají moc rády a já maminku dodnes obdivuji, jak to dokázala zvládnout a jeden čas dokonce sama, když byl tatínek po infarktu v nemocnici.

Vždycky dokázala uvařit každému dle chuti, třeba 3 jídla najednou, taky ty naše děti dokázaly "spořádat" plech buchet za odpoledne, tak se druhý den peklo znovu. I když jsem byla tak daleko, vždy, když jsem ji potřebovala, byla tu pro mne. I přes tu dálku pomáhala vždy, když jsem to potřebovala, později i mladším sourozencům nejen s dětmi. Sami měli doma málo peněz, ale vždy ještě zbylo na toho potřebnějšího, což byly v tomto případě vždy její děti, později vnoučátka. Nepamatuji se, že by na nás nebo dokonce moje děti někdy jen zvýšila hlas, natož uhodila. Vždy byla ochotná pomoci i cizím lidem, rozdala by se a její krédo je, že chce, aby na ni lidé vzpomínali v dobrém až tu jednou nebude.

Když jí bylo necelých 62 roků, zemřel tatínek. Ani se nemohli rozloučit, byli totiž v nemocnici každý za sebe a každý jinde. Nepamatuji si, že by se nějak hádali, to bylo jen opravdu vzácně, když se něco dělo, ale hlavně na sebe nebyli nikdy vulgární a taky se u nás nemluvilo sprostě. To už je dnes také vzácnost, ale je jiná doba, jiné vztahy.

Dnes bydlí maminka u mého bratra, kam jí přestěhovali. Léta zapuštěné kořeny z Moravy se přesadily na Plzeňsko. Dlouho si nemohla zvyknout a moc plakala. Ale už si zvykla, ale trápí jí nemoci, jak se říká dnes, přiměřeně k věku. Nejhorší je pro ni v posledních pěti letech její téměř slepota. Na jedno oko nevidí vůbec a na to druhé hoooooodně malinko. My jsme byli 3 děti a má 6 vnoučat vlastních a 1 nevlastní. Už má 9 pravnoučátek a to ještě není konečná! Tak si myslím, že to už je docela dost, ona ale myslí na všechny a pro každého z pravnoučátek má k narozeninám aspoň maličkost a na Vánoce šetří celý rok, aby nás mohla podělit všechny. A nedá si to vymluvit, prý ji to dělá radost, když jí to vyjde a už toho moc nepotřebuje.

A teď ještě pár obrázků.
Tak to je maminka s tatínkem skoro před ..... no, to nebudu ani počítat. Zkrátka přijeli se pomazlit k nám za svým prvním vnoučátkem. Mamince bylo 42 let, když jsem ji udělala babičkou a to bylo tak nějak v té době, o něco později.

Tady už slaví Vánoce s první pravnučkou, kterou "muchlá" můj manžel, pak jsem já, snacha, maminka a moje dcera. Vlastně jak na to koukám, čtyři generace.
To je fotka ještě z Moravy, když tam oslavovala s námi se všemi svých 80. let. Pořád jí to sluší!
Tato fotka je o 2 roky později, to jsme zase cestovali do Ostravy za tetou, její sestrou, která měla krásných 90. let a je tady s naší maminkou. Teta se dožila necelých 95 let.
Toto je vzpomínka, jak jsme oslavovali maminčinu devadesátku! Jak ten čas letí!

To je tedy MOJE MAMINKA. Maminka, jak má být, MAMINKA S VELKÝM EM A ZLATÝM SRDÍČKEM!

Díky, maminko, že Tě máme a ještě nám hodně dlouho vydrž!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. května 2011 v 15:14 | Reagovat

Jsem ráda, že mám kamarádku, která mi dlouho vydrží, protože její rodina je dlouhověká. Mamince přeji ještě další léta v kruhu rodiny bohaté na lidi. Mnoho zdraví a dobrou náladu do dalších dnů přejí a palce jí drží Kitty a Pepíno z Vysočiny. :-D

2 Babe Babe | E-mail | Web | 23. května 2011 v 16:07 | Reagovat

Moc se jí podobáte :).

3 Jarka Jarka | Web | 23. května 2011 v 16:39 | Reagovat

Panečku, maminka tvé maminky se dožila požehnaného věku a už i ona sama, velmi mnoho pamatuje. Máte asi v genech, dlouhověkost. Je to fešenda i na fotce, kde slaví devadesátku! Tak ať se tvojí mamince dobře daří a prožívá uprostřed vaší velké rodiny, jen radost. :-)

4 Jarmila Jarmila | Web | 23. května 2011 v 19:24 | Reagovat

Mamince přeji hodně zdraví do dalších let. :-) Moc jí to na fotkách sluší.

5 annapos annapos | E-mail | Web | 23. května 2011 v 21:47 | Reagovat

Děkuji ti za krásné vzpomínání, láska a úcta jsou vlastnosti, z kterých je třeba si brát a čerpat sílu a mělo by to být vzorem pro mnoho lidí, buďte všichni zdrávi a šťastní.

6 signoraa signoraa | Web | 23. května 2011 v 21:57 | Reagovat

Připojuji se ke gratulantům a přeji tvé mamince vše nejlepší, hodně zdravíčka, spoustu štěstí a životního optimismu. Je to požehnaný věk, kterého se dožila a pořád je to krásná paní. :-)

7 Otavínka Otavínka | Web | 23. května 2011 v 23:04 | Reagovat

Milá Ježurko,
Tvoje maminka rozhodně na svůj věk nevypadá. Máš krásné fotečky. Nevím, jak to ty babičky dříve dělaly, že zvládly několik děcek zcela v pohodě.Jak jsi psala, že nemohla jít studovat, tak pokud žila na venkově, tak tam se to dříve mělo tak, že chodili na studie jen chlapci a u děvčat se to jaksi nenosilo. :-)

8 Květa Květa | Web | 23. května 2011 v 23:15 | Reagovat

Libuško, pěkně jsi nám povyprávěla o své mamince. Přečetla jsem si povídání se zájmem a musím říci, že jsem si zavzpomínala na svou maminku. Ta mi zemřela v roce 2001 ve věku 82 let a nikdy na ni nezapomenu. Byla to vzácná žena, tak jako tvoje milovaná maminka. Užívejte každé chvilky s maminkou, protože až jednou odejde, bude vám všem moc chybět.. :-)

9 Vendy Vendy | Web | 24. května 2011 v 23:05 | Reagovat

To bylo krásné vyprávění a přála bych tvé mamince, aby jí to někdo přečetl. Je to moc dojemné a vlastně až když píšeš tato slova, vybavíš si ty drobnosti, na které jsi zapomněla a taky to, že rodiče byli spolu celý život, což je dnes opravdu vzácnost. A jak se k vám chovali a jak jste se jako děti měli... moc pěkný.
A má pěkný požehnaný věk. Tak ať jí ještě slouží zdravíčko a užívá si sluníčka a vnoučat i pravnoučátek! :-)

10 Luďka Luďka | E-mail | Web | 24. května 2011 v 23:29 | Reagovat

LibuškoTvůj článek mne donutil až k slzám.Jako by jsi psala omé mamince.Přeji Tvé mamince ještě dlouhá léta v kruhu svých nejbližších.A Ty buď šťastná pokud jí máš.Nejdražší na světě je maminka. :-)  :-)  :-)

11 jezura jezura | Web | 25. května 2011 v 14:02 | Reagovat

[1]: Děkuji za maminku. S tou dlouhověkostí to nemusí vždy fungovat!:-)
[2]: Díky, čím starší, tím asi víc.
[3]: Maminka mé maminky, tedy moje babička zemřela v 60, ta, co se dožila vysokého věku byla její sestra, vlastně obě sestry.
[4]: Dík, vyřídím.
[5]: Pravda, pravda, ono se to už dnes tak moc nenosí, že?
[7]: Maminka žila v Brně, ale mnoho dětí, táta, který rád bumbal... nebylo na to.
[8]: Já vím, ani na to nechci pomyslet
[9]: Lépe jsi to napsat nemohla. Moc děkuji.
[10]: Já vím.

12 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 25. května 2011 v 23:17 | Reagovat

Krásné vyprávění o mamince,přeji ti Ježuro ať ji máš dlouho ať spolu strávíte plno krásných chvil. :-)

13 Shariony Shariony | Web | 26. května 2011 v 15:31 | Reagovat

Páni, tvoji maminku bych chtěla poznat. Takových výjimečných a hodných, slušných a obětavých lidí v dnešní době moc není.

14 jezura jezura | Web | 27. května 2011 v 14:44 | Reagovat

[12]: Je to i moje přání.
[13]: To máš pravdu, Šárko, škoda, že nejsme blíž, viď? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama